Skutečné příběhy štěstí

Ahoj všichni....
má dcera mi po rozchodu dala všude profily...
Musím poděkovat štěstí,že jsem sice svou lásku nepotkala tady..., ale díky všem vzkazíkům s klukama jsem si postupně uvědomila co od mého budoucího přítele chci...Nelituji jediného vzkazu, hodin u pc....zažila jsem spousta trapasů, různých nedorozuměni....no jako každý, ale nevzdala jsem to...Potkala jsem hodně kluků a všem děkuji za jejich upřímnost.Nakonec jsem svou lásku potkala, tam kde bych jí nečekala, byla kousek ode mě.Známe se 19 let a jen jsme se nějak míjeli..., dnes už vím, že jsme si oba museli prožít to své, aby jsme si vážili toho co nám ten druhý dává. Takže děkuji...a držím všem palce, ať také najdou...to své ŠTĚSTÍ Renda

psani 3 roky po internetu.komunkace jen přes webku ale delila nas velka dálka australie. 10.7.2009 z mnou prijel do prahy na 5 nedel.nejkrasnejsi dovolena v mem zivote a ja neverila ze se clovek v mem veku muze jeste na prvni pohled zamilovat a krasne zamilovat. po rozpadu 18ti leteho vztahu a 4let samoty jsem znova zacala zit a smat se. jenze 5 nedel ubehlo jako voda a on je zase zpatky doma v newcastlu v australii.v unoru 2010 jedu zase ja za nim na 2 mesice.takze nehazejte dámy a páni flintu do žita preci nekde nekdo na vas jeste jiste ceka.me se to sice podarilo ale zase je tu ta neskutecna dalka ktera nas deli jeden od druheho ale ja verim ze se povede se tam prestehovat a zacit novy zivot drzte me palce a preji vsem hodne stesti pri vyberu partnera

Kámošky mě přemluvily, abych vám napsala.Jestli pomůžu alespoň dvěma lidem aby našli tu odvahu, má to smysl.
Jako mnoho jiných žen, i já jsem se po rozvodu plně věnovala dospívajícím dětem, které o to nestály a marně snila, že potkám někoho, kdo by mi řekl "mám Tě rád" a myslel to vážně a nezištně. Po roce jsem si dala inzerát a při dopisování užila spousty legrace i vážných řečí s "nudnými patrony". Schůzky, byly náročné na psychiku - nabízet se? Snažit se něco urvat za každou cenu? Jeden trval jen na schůzce v bazénu - asi aby viděl všechno nabízené zbožíčko..Tak si to asi žádná z nás nepředstavuje.
Už jsem ztrácela naději, ale ze setrvačnosti jsem odpověděla na normální milý inzerát. Řekla jsem si, že chlap, který přizná pět dětí musí mít odvahu i charisma. První schůzka rozpačitá, za týden další, to už bylo lepší. Když jsme si postupně začali odhalovat svoje dušičky, zjistili jsme, že máme hodně společného. Tak jsem nečekaně na Štěstí našla svého prince, chlapa, který už sice má ve svých 51 letech za sebou spoustu větších proher i malých vítězství, přesto neztratil smysl pro humor, elán do života a touhu mít někoho rád. Spolu se nebojíme budoucnosti. Víme, že na starosti, které se na nás valí ze všch stran, ale i na radosti jsme dva.

Nejde popsat pocit, který se v člověku usídlí, když ve zralém věku najde někoho, na koho čekal celý život. Je to směs štěstí, radosti a obav, jestli je to vůbec pravda a jestli není pozdě. Kdo jste to nezažili, věřte, že to stojí za to lopotění a stres při seznamování. Na každého někde čeká ten správný protějšek, jen je potřeba hledat, pracovat na tom. A (dámy!!) nedat svou kůži lacino! Po sedmi měsících od šťastného seznámení vím, o čem mluvím.

Přeji všem osamělým šťastný rok 2008, hlavně odvahu změnit svůj život a děkuji Štěstí.

Hezký den všem,se svojí láskou jsem se našla tady na štěstí před více než rokem je to o hodně starší partner 60 let mě je 47...nikdy předtím jsem neměla o tolik staršího partnera..myslím že jsem zvolila správně je to láska a nejen to vzájemné zájmy......vše spolu provádíme a baví nás to oba stejně.....proto vám všem zde přeji taky hodně štěstíčka a když najdete nehledejte již....
Pokud se chcete juknout na náš pár.....jsem pod nickem nedomu Lenka ...a můj drahoušek ottas60.Všem přeji tolik štěstí co potkalo nás oba.............

OTTA A Lenka

CHci se podělit,jakého báječného člověka jsem potkala. Když už jsem přestala doufat,že tu na Štěstí ,,to štěstí,, nenajdu. Napsal mi člověk se kterým jsem se setkala. Naše první schůzka,nebrala konce.Dnes se známe skoro tři měsíce a už jsme spolu strávili,nádherných pět dnů na Šumavě v Srní.Byla to krásná dovolená s báječným človíčkem. Děkuju Milane Miška

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Ještě tomu není ani rok, co jsem na Štěstí několika písmenky oslovil mladou paní, jejíž profil mi padl do oka. Ani jsem nedoufal, že se mi ozve... a hle, stalo se... a tím vlastně vše začalo... po několika týdnech "písmenkování" jsme se poprvé sešli ve skutečnosti a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí víc, nežli jsme si vůbec dokázali předstasvit.A věřte, nebo ne,přesto, že jsme bydleli několik desítek kilometrů od sebe, 25.ledna 2010 tomu bude půl roku, co jsme si řekli vzájemné "ANO" a dnes už žijeme jako spokojená rodinka. Takže bych chtěl vzkázat všem, kteří hledají, aby to nevzdávali, protože ten človíček, se kterým vám jednou bude hezky, tady někde určitě je a čeká právě na vás. Tak se mějte všichni krásně a přeji vám, aby vše vyšlo podle vašich představ, jako nám dvěma.Richard a Zdeňka

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Dobrý večer :)
Chtěla bych Vám tímto poděkovat, za vaši seznamku . Byla jsem tady zaregistrovaná od roku 2006.... spoustu let.... Za ty roky jsem tu potkala spoustu lidí, na které budu vzpomínat, i když to bylo třeba jen přes písmena, ale teprve v únoru 2016 jsem tu našla svou spřízněnou duši. 24.12.2016 se nám narodil syn a jsme široko-daleko nejšťastnější rodina, i přes to, že jsme to vzali trochu hopem
Přeji všem co hledají, ať se jim podaří najít přesně to, co chtějí Jde přece o štěstí
Děkujeme

Je mi 40 let,starám se o dvě děti a i když to celkem zvládám tak jsem se rozhodl zkusit štěstí... Nechci zdlouhavě popisovat peripetie hledání v inzerátech z novin,teletextu atd. Ona málokterá cesta vede rovně a bez slepých uliček. K vánocům jsem si dal dárek. Můj první počítač. Začal jsem serfovat po internetu a samozřejmě objevil i seznamky. A tak jsem se tu objevil. Nejprve jsem trochu váhal,ale pak jsem si řekl,že můžu jenom získat a tak to zkusím. Založil jsem svůj profil a sám začal aktivně hledat v okolí pak jsem zabrousil i do vzdálenějších krajů. V libereckém kraji,který je mi zvláště milý protože jsem se tu narodil a vyrůstal mě zaujmul zvláštní smutný inzerát. Po přečtení jsem se rozhodl napsat několik soucitných slov. Pak jsem se ještě podíval na fotky. Na fotografii byla usmívající se paní,nijak zvlášť zajímavá. Přesto jsem si povšiml jejích očí. Na ostatních fotkách krásné děti,no jak to bývá. Profil jsem zavřel a pokračoval v hledání. Po chvíli jsem pocítil zvláštní neklid a musel se znovu vrátit. Znovu jsem rozkliknul její fotku a teď se mi zdála o hodně hezčí. Říkal jsem si kdyby tak odepsala. A ono se to stalo! Začali jsme si psát. Musím vám říct, čím více jsem Danielu poznával tím více se mi líbila a tenhle proces stále pokračuje! Ona je totiž hezká jako žena,ale jako člověk je nádherná. Byl jen jeden člověk kterého si vážím stejně jako Daniely. Má maminka. Chci udělat všecno pro štěstí své Daniely a její malé dcerky. Tolik mi na nich záleží. Je před námi ještě dlouhá cesta. Oba máme bolavá srdíčka a tak se bojíme spěchat. Nevadí, vždyť máme na sebe celý život...

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Ani nevím jak začít.
Vše začalo v den 16.listopadu,kdy jsem byla rozhodnutá svůj profil na Štěstí zrušit. Ale řekla jsem si,že se ještě podívám na nové lidičky,kteří se zaregistrovali a to opravdu už jen ze zvědavosti. Najela jsem si na muže a zaujal mne jeho inzerát,který mi utkvěl v paměti dodnes a rozhodla jsem se,že mu napíši. Ani jsem nečekala,že mi odepíše... ale ejhle,napsal... Tak jsme si začali psát a já cítila,že máme hodně společného a že i povahově jsme si podobní.. Tak vnímavého,romantického a citlivého muže jsem nepoznala za celý svůj život. Je to až k neuvěření,ale bušilo mi srdíčko při každé větičce,kterou napsal. Neměl to v životě jednoduché a já také ne a Davídek mě zajímal víc a víc.
Přišel den D a měli jsme se sejít,šlo to celkem rychle,ale jelikož jsme daleko od sebe,bylo pro nás rozumné se sejít co nejdříve a poznat se po osobní stránce. Oba jsme se báli,jak to vše dopadne,protože rozumět si s někým přes psaní,ještě neznamená,že si musíme padnout do oka až se uvidíme a toho jsem se moc bála. Ne,že bych si nevěřila,ale po mých špatných životních zkušenostech jsem přestala věřit,že bych pro někoho mohla něco znamenat,kdo by ocenil mou upřímnost,obětavost a lásku a komu bych se mohla líbit taková jaká jsem.
Když ten den nastal a Davídek přijel,myslela jsem,že snad jen sním,že to nemůže být skutečnost. Ale byla a zajiskřilo to z obou stran. Jsme spolu měsíc,ale i tak mi přijde,že ho znám celý svůj život...
Davídku,já Ti moc děkuji za každé krásné nové ráno a za krásný,hřejivý pocit v srdíčku. Oba jsme si něčím prošli a já Ti tady zde,přede všemi SLIBUJI,že mé srdce Ti bude patřit na věky a že Tě nikdy NEZKLAME A NEZRADÍ... Udělám vše proto,aby Ty,Já a naše děti jsme byli šťastní a nepoznali nikdy už tu bolest v našich srdcích... MILUJI TĚ Z CELÉHO SRDCE!!!

Jsou to zpátky tři roky, co jsme se na štěstí.cz našli. Každý z nás měl již za sebou jeden manželský vztah, Já byl před rozvodem a na štěstí jsem prošel pár známostmi, které nebyly o vztahu, pouze jen o zábavě a užívání. Byl únor a já opět seděl u počítače a koukal, zda li se někdo ozve, či komu napíšu. Vzdal jsem to a ráno v práci jsem byl rozhodnutý, že profil smažu a končím. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když svítilo žlutě oznámení o nové zprávě. No a v únoru to budou tři roky, co jsme spolu, no za tu dobu jsme stihli svatbu a a těšit se jeden na druhého. Dnes už oba víme co je láska a co znamená slovo milovat. Přejeme všem taky tolik štěstíčka, které nás dalo dohromady

Na štěstí jsem si založila profil a vůbec jsem nedoufala,ze by to mohlo někdy vyjit.Občas jsem se podívala na profil jestli mi někdo nenapsal.Po roce mi napsal kluk vzkaz ,který mě zaujal.Sesli jsme se a nebyla to taková dálka a zamilovali jsme se do sebe.Ale nevydrželo nám to.Po nějaké době přišel další pěkný a zajímavý vzkazík odepsala a zjistili jsme,že jsme sousede.Oba nás nenapadlo,že by přes net najít partnera.Dali jsme se dohromady.Do teďka jsme spolu a šťastni.Bez této stránky bychom se nikdy nesešli.

. Dobrý den tímto bych Vám ráda poděkovala za tuhle seznamku , díky ní jsem poznala toho nejlepšího chlapa v mém životě Napsal mi vzkaz ale nevěřil tak jako já že se ozve někdo normální. Jiskra přeskočila oboustraně. U mě šlo o třetí setkaní , jak se říká do třetice všeho dobrého.Jsme spolu již 3 měsíce a prožili jsme toho už tolik co někdo nestačí ani za rok. Tím to mu chci poděkovat za vše co pro nás dělá. Alešku miluji tě Tvoje Romana s Pátou

Děkuji moc štěstí za to, že jsem zde poznala toho nejbáječnějšího kluka na světě.Zhruba před půl rokem jsem si zde založila profil s tím, že se tu i seznámím. Moc jsem tomu nevěřila až když mi napsalo pár kluků a mezi nimi byl jeden obyčejny, ale přesto něčím zajímavý kluk.Tak jsme si psali, vymněnili čísla a mělo dojít na setkání.Hodně jsem se přemlouvala, ale i tak jsem se tedy ještě s neznámým sešla.Moc se mi s ním nechtělo být, protože se mi nelíbil a já čekala na nějaého prince. Jenže po 3 schůzce jsem si uvědomila, že mi je s ním strašně moc fajn a vlastně ho mám hodně ráda.Najednou mi začalo docházet, že ho miluju takového jaký je a sevším všudy. Nu a stímhle čumákem sem už půl roku a jsem s ním staršně moc štastná a moc ho miluju

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Po několika týdnech strávených zde na Štěstí,jsem vepsala do profilu,že působím OŠKLIVĚ.Dostala jsem krátkou zprávu od muže bez fota v profilu,že mu tak nepřipadám.Byla neděle a sníh se třpytil ve slunečních paprscích.Rozběhlo se to,co bych nikdy neudělala. Onomu muži jsem dala své telefonní číslo, souhlasila s procházkou v místě mého bydliště......Vše se událo během dopoledne a odpoledne už přijel Vojtíšek a naše sympatie byly tak vzájemné,že jsme se domluvili na dalších schůzkách.Díky ŠTĚSTÍ jsem poznala báječného chlapa.Můj dosud nudný a stereotypní život dostal impulz v podobě horských procházek,lyžování a aktivně stráveného času. Pomyslní čertíci v očích stále rozdmýchávají naši touhu a to je tak krásné....ŠTĚSTÍ a LÁSKA zde na těchto stránkách opravdu funguje.Vojtíšku jsem moc ráda,že jsem Tě poznala.

Kdo hledá,najde.
Chvíle samoty mě dovedly na "štěstí.cz". Já rozvedená s 3 dcerami, on svobodný, bezdětný, oba už nějaký rok čtyřicítku za sebou. I když se mě jeho profil zaujal, tak první týden jsem ho přehlížela - říkala jsem si, že asi bude chtít ještě svoje děti. Druhý týden mého brouzdání na "štěstí" jsem udělala jedno osudové kliknutí: "máš zajímavý profil".Došla odpověď: "I Tvůj profil se mi líbí. Můžeme si popovídat?" Moje první otázka byla: "je možné poznat štěstí na štěstí?"
Přišla odpověď : "tak možná 5% hledajících,tady najde svůj protějšek".
Nebudu Vás napínat, na druhý den jsme měli naši 1.schůzku, kde jsme zjistili, že máme hodně společných představ o životě.
V červnu to bude 7 let, co jsme spolu. Žiji nyní život o jakém jsem se dřív neodvažovala ani snít! Nejmladší dceru jsme společně dovedli do dospělosti, 2 starší dcery se šťastně provdaly a my se vzali na romantickém místě v polích .
Nyní si společně užíváme 4 nádherné vnoučata a je z nás štastný dědeček a babička.
PS: Bohužel i na "štěstí" je hodně takových, kteří sem jdou jen z rozmaru, dlouhé chvíle a neuvědomují si, že tím odradí hodně těch, kteří hledají opravdový vztah. a proto je zapotřebí naučit se v komunikaci číst i mezi řádky!
Hodně štěstí všem kdo hledají opravdové štěstí na štěstí.
My ho našli A+P

Nikdy jsem si nemyslela,že budu někdy tyhle řádky psát na ŠTĚSTÍ,ale proč vlastně ne?Když jsem si pročítala tyhle řádky,nemyslela jsem si že zrovna mě může potkat štěstí v podobě nejúžasnější človíčka pod širým nebem...Před osmi měsíci se se mnou rozešel přítel po 6.letém vztahu.Tolik let jsem si plánovala rodinu a právě s ním,ale ukázalo se,že se mnou byl jenom pro peníze.Bohužel ještě měsíc jsem s ním musela žít v jedné domáctnosti.On už někoho měl a já poslouchala výčitky a urážky.Další den jsem šla na noční službu v průběhu noci mi kamarádka napsala všemožné inzeráty na různé seznamky a mezi nimi i ŠTĚSTÍ.Ovšem že to byl můj nápad,ale neměla jsem tou dobou na nic sílu,tak mi alespon diktovala text a já psala.Respektive už ráno jsem tam měla nějaké odpovědi,ale ON se ozval za dva dny.Psali jsme si krásně dlouhé vzkazy a já se na ně strašně moc těšila.Dodávaly mi sílu a odvahu,na vše co jsem zažívala doma.Pak jsme si s Tomem začali psát skoro do rána a já ráno vstavala v 5 hodin do práce,ale nevadilo mi to.Opět jsem byla štastná a zamilovaná...ano,a to jsme se ještě ani neviděli a už mi napsal,že se mnou chce být a chodit se mnou.Tom je sice o 11 let starší,ale máme přeci pocit,že se známe strašně dlouho tak proč tedy ne? říkala jsem si.Ale bála jsem se jediné věci a to, že mě jeho kluci nepříjmou...Chtěl mě už vidět,ale já nemohla(pracuju jako zdravotní sestra a byla jsem tou dobou v karanténě,ale do práce jsem mohla)a proto jsem se s ním zatím vidět nechtěla.Co kdybych byla nemocná ohrozila bych všechny tři a to by byla nezodpovědnost!Jednoho únorového promrzlého rána jsem za ním pospíchala na internet.Zodpovědnost nezodpovědnost,já ho chtěla čím dál tím víc vidět.Aniž bych si to uvědomovala ,už jsem psala sejdeme se dneska navrhni čas.Domluvili jsme se na pravé poledne.V deset jsme se rozloučili,ale mě po noční přemohl spánek a usnula jsem bohužel jsem se vzbudila v pravé poledne.Nenamalovaná,neučesáná jsem pádila na místo schůzky,ale Tom nikde...Bylo skoro čtvrt na jednu nadávala jsem si,že jsem svou vinou přišla o skvělého chlapa,už jsem chtěla jít domů,když na mě zavolal.Procházeli jsme se po městě několik hodin.Byla jsem štastná a zamilovaná.Drželi jsme se za ruce a do toho nám krásně chumelilo...Bylo mi nádherně.Pak jsem dostala od Tomiho první pusu na tu nikdy nezapomenu.Ta doba co jsme byli bez sebe nám připadala neskutečně dlouhá.Pokaždé když jsme se viděli jsem mu brečela na rameni ,co mi zase udělal bývalý...strašně ho to trápilo,ale držel mě nad vodou.Chodila jsem bez něj jako tělo bez duše a neustále jsem přemýšlela,jak to udělat abych s bývalým už nebydlela a mohla být konečně s Tomim.K němu jsem nemohla, protože nechtěl prozatím aby o mě kluci a jeho mamka věděli,ale na konec vše dopadlo úplně jinak.Situace se jednoho dne s bývalým vyhrotila a Tom mě musel v půl desátý večer odvézt k němu domů...tak jsem se seznámila s Jakubem,se skvělým synem Toma.Druhý den jsem se seznámila s maminkou měly jsme si ihned co říci.Mezitím jsem si hledala bydlení.Doma nespala a všechen svůj volný čas jsem trávila s Tomem.Pak mě seznámil s Míšou na to nikdy nezapomenu..O pár dní později Tom slavil narozeniny.Dala jsem mu přidělané klíče od bytu.Dal mi pusu,objal mě a řekl ,že je to ten nejlepší dárek co jsem mu mohla dát.Tak plynul čas a já se chystala na operaci strašně moc jsem se bála,ale byl tu Tom,který mě objal a byl prostě jen se mnou.Po operaci jsem doma zůstala tři měsíce.Bylo to úžasný podnikali jsme různé výlety,vařila jsem pro všechny tři a bylo mi krásně.V srpnu jsem nastoupila do práce.O pár dní později jsem zjistila,že čekám miminko.Koupila jsem dudlík a pospíchala za Tomem mu to říct.Pochopil to ihned ale nechal mě chvilku vydusit,chtěl abych mu to přímo řekla.Opět jsem se přesvědčila ,podle reakce že mám toho nejbáječnější chlapa,kterého neskutečně miluju.Pak přišlo stěhování a já zůstala už doma.Pak bohužel přišlo něco co jsme nechtěli.Přišli jsme o miminko,na které jsme se tak těšili.Byla jsem na dně.Tom můj milovaný,mě objal řekl: neboj to bude dobrý a jakmile budeš moci zase to budeme zkoušet,usmál se na mě a dal mi pusu a já v tu chvíli věděla ,že je to ten PRAVÝ na celý život.Asi si říkáte,když čtete tyhle řádky,že je to normální,tak se chová většina chlapů,nevím nemůžu to posoudit,jelikož se takhle hezky nikdo nikdy ke mě nechoval jako Tom .Jsem s ním štastná díky ŠTĚSTÍ ,nikdy mu nebudu moci oplatit vše co pro mě udělal a dělá.Miluju ho čím dál víc.Díky ŠTĚSTÍ jsem našla lásku a rodinu na celý život,jsem neskutečna štastná že mám takovou rodinu a tři nejúžasnější a nejbáječnější chlapy v chalupě
Věřte tomu na ŠTĚSTÍ se dá skutečně najít láska.Já s Tomem jsme toho živoucím důkazem.Přeju každému ,aby tady našel to svoje štěstíčko jako jsem ho tu našla já.

Jednou z rána ... Přišel Míla... S medvídkem na tulení, že prý má medvídek něco v kapsičce. Vytahuji srdíčko, ale s nějakým kroužkem(???) Asi další přívěšek na klíče. PRSTÝNEK... s kamínkem... A potom nechyběla věta (S úsměvem za polštářkem): "VEZMEŠ SI MĚ?" Byla jsem šťastná, hrdá na něj, jak je statečnej, blbě jsem se culila a pořád jsem se na něj dívala.. "To víš, že si Tě vezmu.." – nesmělo chybět objetí ani pusinka. On tomu totiž předcházel krásný a néé moc dlouhý příběh. Seznamka, no tak to asi nééé. Jenže jednou přišla moje kamarádka a řekla: „Jdi na štěstí“. „Asi tam nikoho na věčnost nenajdeš, ale co? Dostaneš sem tam nějakou lichotku, bude ti líp, malinko si nahodíš sebevědomí...“ TAK tedy... Zalogovala jsem se jako mala.ulitka (až kolega mi řekl, že je to trochu zavádějící – což mě vůbec nenapadlo, protože tíhnu ke všemu, co je šnečí ), ale ty lichotky najednou chodily. Neměla jsem splíny, docela zábava.. Pár randat proběhlo, ale.... Ale napsal mi někdo, kdo miluje zlatý retrívry??? „Krásný pejsek... a panička také.“ Hmmm... Taky má zlaťáka??? Odkud je??? Kolik mu je??? Nooo, tak zkusíme... Ahoj.. bla bla... Zkrátka 6.6.07, ve 12:12 mu ode mě dorazila smska s pozváním na rande – Byla to středa, docela narychlo, ale co... Když už nebude o čem si povídat tak psí zlatíčka to zachrání.... Pak mi volal, kde se tedy sejdeme.. Nějakej frajírek.. má prý natuněný auto... Už mi vypisoval, jak mám příjemný hlásek.. NO nevim... Znovu zkoumám fotky... a má toho psa, píše o něm hezky... uvidíme, neřeš!!! Pozdravil mě takovým vostrým, rychlým ahoj, v zádech pravítko – asi nervy.. A pak.. „Jééé ty si malinká.“ Zase to někdo komentuje.. V duchu oči v stoup Šli jsme tedy do kavárny, povídali si (spíš on, pan kulomet –někdy totální nestíhačka ), pak jsem viděla jeho pejsové zlatíčko a vyprovození už se mi to zdálo nějaký divný – chtěla jsem ho obejmout okolo pasu. Rozloučení, pusa – možná se uvidíme v pátek... Jenže, když jsem jela domu v autě, tak jsem se debilně usmívala (byla jsem samej HUMOR ), bylo mi hezky, příjemně, šťastně... Takže žádný až v pátek... Druhý den jsme se viděli... a okamžik, který rozhodl, byla když vystoupil ze svýho auta a došel si k okýnku mého auta pro pusu – byla sladká, na světelné křižovatce – NA ČERVENOU ) Pro představu, jak to bylo s námi následující dny (taky za mocného vypisování smsek!): Pátek: osobní poznání s jeho ségřičkou Péťou (naší skvělou Pepi, která to všechno spískala, svému bráškovi vybrala tři adeptky ze seznamky na rande), kamarádem Honzou, kino Sobota: výlet do Poděbrad – fontánky, setkání s maminkou Jaruškou a taťkou Mílou Neděle: návštěva pražské ZOO a průhonického parku Pondělí: přespání u nového přítele ... a následný víkend setkání s mými rodiči (pod pořádným drobnoskopem jejich známých, kteří spolu rádi tráví společné víkendy u rybníka, pánové prý rybařením ) Potom s naší bábinkou a rodinou ségřičky... .... A PAK TO JELO .... o 14 dnů později... a Míla se ptá své mamky: „Hale Mami, co budeš dělat 28.8.2008???.“ „Nevim Mílo...“ „NO, tak jdeš na svatbu!“ Maminky reakce byla úžasná a byla... „Mílo, NEKECEJ???? – se širokým úsměvem... Potom vážně: „To bych měla začít hubnout!“ Akorát jsme tedy upravili svatební datum, aby to padlo na první sobotu.. Pak medvídek s kapsičkou a... ŠŤASTNĚ JSME SE VZALI... 2.8.2008 na zámku Štiřín! P.M. + M.K.

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Přišel jsem sem abych našel štěsti,zatim se mi nedaří-i zde jsem zjistil že některym jde o penize.Jen diky vašim přiběhum lasky tady zustanu,děkuji všem co tady píšete-krásně se to čte.Snad budu mít taky štěstí na Štěstí.M

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Jednou jsem v práci procházela služební mejlíky a naboku monitoru jsem si všimla reklamy na tuhle seznamku - takový slogan o lásce. Já, která sdílím přesvědčení o tom, že na seznamku chodí jen úchyláci, lidi bez sebevědomí a Ti, co se nudí, jsem zírala na odkaz www.stesti.cz a nevím proč, kliknula jsem.
Podívala jsem se muže z mého města, kteří se chtějí seznámit, samozřejmě jen ze zvědavosti . Byla jsem v té době sama jen se synem a ani jsem nechtěla žádný vztah.
Projela jsem fota a otevřela jeden jediný profil. Bylo to zvláštní, měla jsem dojem, že toho mužského od vidění znám a to, co měl v profilu, bylo jakobych to napsala já sama. Byl na seznamce pouhý týden...
Že o něm mluvím celé odpoledne jsem nevnímala, až moje kamarádka mě na to upozornila. A byla to právě ona, která mě bez mého vědomí zaregistrovala a mým jménem mu napsala. Já jsem mu to chtěla všechno vysvětlit, že nemám zájem, že na tohle nevěřím, že nechci atd... Ale měla jsem ŠTĚSTÍ,že byl právě online a že jsme prochatovali několik následujících hodin, ovšem tím to pro mě končilo.
Jenomže během chatování jsem prozradila mimo jiných informací i to, že mám malý obchůdek, kde pracuji. A zase jsem měla ŠTĚSTÍ, že našel odvahu a přišel mě nenápadně okouknout.
O několik týdnů později, když jsme randili a vedli jeden z našich filozofických rozhovorů, mi řekl, že život je naše vůle... Nevím, jestli má pravdu, ale stoprocentně vím, že jsem měla ŠTĚSTÍ, že se události staly tak, jak se staly.
Nyní spolu žijeme druhým rokem a já se směji svým předsudkům, své hlouposti a jsem ráda, že moje kamarádka měla bystřejší úsudek než já a že mě můj mužský dokázal přesvědčit o tom, že lze potkat osudovou lásku...jen prostě musíte mít ŠTĚSTÍ...

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.

Ač jsem tomu nevěřila potkalo mě štěstí
Zažívám krásné období a jsem za to ráda.Takže se tady loučím a děkuji štěstí,za to že mi pomohlo najít,toho nejůžasnějšího chlapa na světě.Děkuji Lenka

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Přísahala jsem si,že to je poslední rande a jestli se nepovede, smažu profil. Na fotce se mi moc nelíbil, ale něco v jeho očích mně přesvědčilo, ať mu dám šanci.Jak to nemám ve zvyku, toho dne jsem si přečetla svůj horoskop, ve kterém bylo napsáno, že přijíždí princ na bílém koni. Jen jsem se pousmála a šla.Skutečnost předčila všechna má očekávání.Dnes už vím, že z mé strany to byla láska na první pohled.Byl úžasný, pozorný, galantní, něžný a já se v jeho blízkosti cítila jako princezna.Jenže vždy nedopadne vše jak si přejeme.Po necelých 3 měsících mně ze dne na den vymazal ze svého života a mně napadá 100 možností, proč se tak stalo. Protože pravý důvod jsem se už nikdy nedozvěděla.Doufám, že si přečte můj příběh.I přesto, že mně opustil, bych mu chtěla poděkovat za těch pár chvil, kdy jsem se cítila šťastná. Díky jemu jsem si uvědomila,že ještě není vše ztraceno, že ještě umím žít a milovat a rozdávat lásku.A mít někoho rád, je to nejdůležitější v životě. Díky Miloši. Hana