Skutečné příběhy štěstí

Ač jsem tu kdysi svůj profil na štěstí měla,tak jsem ho smazala,že je to zbytečné,že takto se partner najít nedá.Skoro po roce jsem si profil založila znovu s tím že mě něco nabádalo, proč tomu nedat ještě jednu šanci.Hned po zaregistrování mě oslovil muž bez fotografie a jen s málo vyplněným profilem.Propsali jsme spolu každé volno,které se dalo věděli jsme o sobě už tolik,že jsme si i vyměnili telefonní čísla s tím že se někdy domluvíme a sejdeme a poznáme.Začali jsme si i volat,nyní jsem znala už i jeho hlas nikoliv tvář.Chtěl mi fotku poslat,ale mě už na tom nezáleželo věděla jsem že ho mám už nějakým způsobem ráda a je mi opravdu jedno jak vypadá.Když jsme se sešli,byla to láska na první pohled.Jsme oba štastný že jsme se díky Vašemu štěstí mohli najít.

O pár příběhů níž (13. ledna 2011) jsem se rozepsala o našem osudovém seznámení 5. listopadu 2010....teď čekáme Zuzanku a termín porodu je 1. listopadu 2011 . Jiřího první dítě...moc se na něj těší a přitom už nevěřil, že jej to někdy potká. Myslíte, že se trefíme do roka a do dne?? Nezoufejte! Hledejte! Věřte! Vydržte! Láska existuje!! A je krásná ...my jsme ji našli

ahoj tady karel opustila mne pred 4 lety partnerka dlouho sem hledal az sem nasel lenicku na www.stesti dlouho jsme si volali psali az se ke mne nastehovala s dcerkou sem moc stastnej mame spolu dva bajecny kluky jakoubka a honzika a loni jsme se vzali

Před dvěma roky mi kamarádka doporučila tuto seznamku, ona sama na vašich stránkách svoje štěstí našla. Četl jsem si tu příběhy lidí, kteří se tu poznali a měli to štěstí.
Nečekal jsem, že se štěstí na mě usměje tak rychle. Týden po registraci jsme si s Hankou poprvé napsali, po dalším týdnu jsme se poprvé viděli a po pár týdnech jsme spolu už bydleli. Letos jsme se vzali a zanedlouho bude naše štěstí o jednoho člena větší :)
Díky za tu možnost a chtěl bych všem vzkázat, že to prostě možné je ;) Bez seznamky bychom se asi nikdy nepotkali, i když jsme se možná potkat mohli, vzhledem k tomu, že kolem jejího domu jsem nejednou jel. Hodně štěstí všem ;)

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Nikdy jsem si nemyslela,že budu někdy tyhle řádky psát na ŠTĚSTÍ,ale proč vlastně ne?Když jsem si pročítala tyhle řádky,nemyslela jsem si že zrovna mě může potkat štěstí v podobě nejúžasnější človíčka pod širým nebem...Před osmi měsíci se se mnou rozešel přítel po 6.letém vztahu.Tolik let jsem si plánovala rodinu a právě s ním,ale ukázalo se,že se mnou byl jenom pro peníze.Bohužel ještě měsíc jsem s ním musela žít v jedné domáctnosti.On už někoho měl a já poslouchala výčitky a urážky.Další den jsem šla na noční službu v průběhu noci mi kamarádka napsala všemožné inzeráty na různé seznamky a mezi nimi i ŠTĚSTÍ.Ovšem že to byl můj nápad,ale neměla jsem tou dobou na nic sílu,tak mi alespon diktovala text a já psala.Respektive už ráno jsem tam měla nějaké odpovědi,ale ON se ozval za dva dny.Psali jsme si krásně dlouhé vzkazy a já se na ně strašně moc těšila.Dodávaly mi sílu a odvahu,na vše co jsem zažívala doma.Pak jsme si s Tomem začali psát skoro do rána a já ráno vstavala v 5 hodin do práce,ale nevadilo mi to.Opět jsem byla štastná a zamilovaná...ano,a to jsme se ještě ani neviděli a už mi napsal,že se mnou chce být a chodit se mnou.Tom je sice o 11 let starší,ale máme přeci pocit,že se známe strašně dlouho tak proč tedy ne? říkala jsem si.Ale bála jsem se jediné věci a to, že mě jeho kluci nepříjmou...Chtěl mě už vidět,ale já nemohla(pracuju jako zdravotní sestra a byla jsem tou dobou v karanténě,ale do práce jsem mohla)a proto jsem se s ním zatím vidět nechtěla.Co kdybych byla nemocná ohrozila bych všechny tři a to by byla nezodpovědnost!Jednoho únorového promrzlého rána jsem za ním pospíchala na internet.Zodpovědnost nezodpovědnost,já ho chtěla čím dál tím víc vidět.Aniž bych si to uvědomovala ,už jsem psala sejdeme se dneska navrhni čas.Domluvili jsme se na pravé poledne.V deset jsme se rozloučili,ale mě po noční přemohl spánek a usnula jsem bohužel jsem se vzbudila v pravé poledne.Nenamalovaná,neučesáná jsem pádila na místo schůzky,ale Tom nikde...Bylo skoro čtvrt na jednu nadávala jsem si,že jsem svou vinou přišla o skvělého chlapa,už jsem chtěla jít domů,když na mě zavolal.Procházeli jsme se po městě několik hodin.Byla jsem štastná a zamilovaná.Drželi jsme se za ruce a do toho nám krásně chumelilo...Bylo mi nádherně.Pak jsem dostala od Tomiho první pusu na tu nikdy nezapomenu.Ta doba co jsme byli bez sebe nám připadala neskutečně dlouhá.Pokaždé když jsme se viděli jsem mu brečela na rameni ,co mi zase udělal bývalý...strašně ho to trápilo,ale držel mě nad vodou.Chodila jsem bez něj jako tělo bez duše a neustále jsem přemýšlela,jak to udělat abych s bývalým už nebydlela a mohla být konečně s Tomim.K němu jsem nemohla, protože nechtěl prozatím aby o mě kluci a jeho mamka věděli,ale na konec vše dopadlo úplně jinak.Situace se jednoho dne s bývalým vyhrotila a Tom mě musel v půl desátý večer odvézt k němu domů...tak jsem se seznámila s Jakubem,se skvělým synem Toma.Druhý den jsem se seznámila s maminkou měly jsme si ihned co říci.Mezitím jsem si hledala bydlení.Doma nespala a všechen svůj volný čas jsem trávila s Tomem.Pak mě seznámil s Míšou na to nikdy nezapomenu..O pár dní později Tom slavil narozeniny.Dala jsem mu přidělané klíče od bytu.Dal mi pusu,objal mě a řekl ,že je to ten nejlepší dárek co jsem mu mohla dát.Tak plynul čas a já se chystala na operaci strašně moc jsem se bála,ale byl tu Tom,který mě objal a byl prostě jen se mnou.Po operaci jsem doma zůstala tři měsíce.Bylo to úžasný podnikali jsme různé výlety,vařila jsem pro všechny tři a bylo mi krásně.V srpnu jsem nastoupila do práce.O pár dní později jsem zjistila,že čekám miminko.Koupila jsem dudlík a pospíchala za Tomem mu to říct.Pochopil to ihned ale nechal mě chvilku vydusit,chtěl abych mu to přímo řekla.Opět jsem se přesvědčila ,podle reakce že mám toho nejbáječnější chlapa,kterého neskutečně miluju.Pak přišlo stěhování a já zůstala už doma.Pak bohužel přišlo něco co jsme nechtěli.Přišli jsme o miminko,na které jsme se tak těšili.Byla jsem na dně.Tom můj milovaný,mě objal řekl: neboj to bude dobrý a jakmile budeš moci zase to budeme zkoušet,usmál se na mě a dal mi pusu a já v tu chvíli věděla ,že je to ten PRAVÝ na celý život.Asi si říkáte,když čtete tyhle řádky,že je to normální,tak se chová většina chlapů,nevím nemůžu to posoudit,jelikož se takhle hezky nikdo nikdy ke mě nechoval jako Tom .Jsem s ním štastná díky ŠTĚSTÍ ,nikdy mu nebudu moci oplatit vše co pro mě udělal a dělá.Miluju ho čím dál víc.Díky ŠTĚSTÍ jsem našla lásku a rodinu na celý život,jsem neskutečna štastná že mám takovou rodinu a tři nejúžasnější a nejbáječnější chlapy v chalupě
Věřte tomu na ŠTĚSTÍ se dá skutečně najít láska.Já s Tomem jsme toho živoucím důkazem.Přeju každému ,aby tady našel to svoje štěstíčko jako jsem ho tu našla já.

Starý rok se moc nepovedl,v nějakých chvílích nebyl ideální,v nějakých chvílích to celkem ušlo,ale před půlnocí jsem byla ráda,že tento rok právě končí a začíná nový.
Nový rok nastal a s tím přišel i první vzkaz od Tomáše.Psali jsme si skoro celý den a chtěli jsme se sejít a popovídat si u kávy.Jenže na svátek je všude zavřeno a tak jsme se šli projít do města k přehradě.Byl to neuvěřitelnej večer.Nečekala jsem,že někdy někoho takovýho poznam.Byl milej a příjemně se s ním povídalo.Vyzařovalo z něj něco nepopsatelnýho a okouzlujícího.Líbilo se mi jak mluvil o tom co dělá o svým synovi,jak je hrdej na to,že je táta.Opravdu jsem takovýho člověka ještě nepotkala a něvěřila,že někdo takovej opravdu existuje.Pak mě odvezl a já šla domů.I po schůzce jsme si začali psát.A na zítra naplánovali to kafčo.
Nikdo z nás neví,jak toto setkání dopadne a chce to čas,aby jsme na to přišli.Nic se nemá uspěchat,ale snad to dopadne tak,jak to dopadnout má.

Když jsem si před více jak dvěma lety četla tyto příběhy na webovkách jako čerstvě zaregistrovaná na této seznamce, jen jsem si nad nima povzdechla, jak má někdo štěstí a má ten vztah krásný konec. S Ladíkem jsme si psali téměř půl roku, těšili se na každý vzájemný vzkaz. Tenkrát jsem byla v zahraničí, takže hned po návratu jsme se viděli a pak znovu a zase znovu. Přišlo nám oběma jako bychom se znali už dlouho, nic psaného na seznamce nebylo hrané, žádná přetvářka. Moc děkuju, že tyto stránky existují, protože teď žiju v našem postaveném domečku s chlapem, kterého miluju nade všechno na světě a v náručí držím druhého, který se nám před 3 týdny narodil. Všem nezadaným přeju moc štěstí a vzkazuju-vydržte, to hledání stojí za to!

Milé štěstí,stal se zázrak. Našli jsme se díky Vaší seznamce i když kolem sebe už nějaký čas chodíme v reálu,jen jsme se" neviděli" Díky Vaší seznamce jsme se našli a jsme oba šťastní. Hodně Štěstí na štěstí i dalším lidem ,kteří hledají......

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

chci se podělit o můj příběh,který začal tady na netu.jsem vdaná,ale bohužel ne šťastně.Abych zaháněla smutek ,zavítala jsem náhodou na stránky štěstí.Asvěte div se po pár dní jsem si začala psát s mojí novou láskou Mirečkem.nic jsem si od toho neslibovala,ale postupem času jsem se do něj zamilovávala čím dál víc.myslím že on miluje i mne.udělám všechno proto abych ho mohla milovat celý život.Opět jsem šťastná jak nikdy předtím.je to moje sluníčko,udělal mě opět šťastnou!proto chci apelovat na ženy které nejsou šťastné,že nejsou všichni muži stejní,už jsem se o tom přesvědčila a tomu ráda. P.S.Mirečku miluji Tě,jsi moje sluníčko a za tvou lásku ke mě Ti děkuji

Po sedmi letech manželství, se mi zhroutil celý svět. Moje žena si našla přítele, do kterého se údajně bezhlavě zamilovala a rozbila nejen naše, ale i jeho manželství. Zůstali mi jen oči pro pláč a spousta otázek co bude s dětmi a co vůbec bude dál. Byl jsem na dně, všechno jsem dělal mechanicky a neviděl před sebou žádný cíl. Až mi jeden kamarád poradil, ať jdu hledat štěstí na štěstí. Po několikati pokusech se mi podařilo sestavit profil a vůbec se zaregistrovat, jelikož jsem na počítači nikdy nepracoval. Začal jsem si psát s několika ženami, které měli stejný či podobný osud jako já. Dával jsem přednost inzerátům s fotem,ale nějak to pořád nebylo ono... paradoxní na tom je, že jsem se nakonec sešel a zamiloval se do dívky bez fotky a ze dne na den se mi změnil celý život. Všechno začalo mít smysl, na každý den jsem se těšil, taky na každou noc a těším se stále, jsme spolu pořád, pořád si máme co povídat, je nám spolu krásně. Nikdy bych nevěřil, že mě potká štěstí zrovna na štěstí.Svou přítelkyni miluji a ona miluje mne a držte nám palce, ať to tak zůstane napořád.

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Jsme lidi středního věku kteří už mají v životě něco zasebou,díky vaší seznamky štěstí,jsme ho opravdu měli,chceme Vám moc poděkovat a popřát i ostatním aby měli vživotě takové štěstí taky,oba jsme prožily velká sklamání a bolesti už jsme neveřily že může být něco tak hezkého jako láska dvou lidí.Co ktomu ještě dodat,určitě už se neopustíme a po životních zkušenostech si budem vážit jeden druhého.DĚKUJEM ROMAN A LENKA.

Profil na Osudovou seznamku štěstí jsem si dala dvakrát,ale nikdy mě seznámení s žádným mužem nevyšlo.Tak jsem si jednou řekla-do třetice všeho dobrého a opět vytvořila svůj profil.Nabídek přišlo dost ale opět mě bylo jasné,že si nevyberu.Pak přišel nový návrh na seznámení a já už nechtěla ani odpovědět.Jenže Standa to nevzdal a trpělivě psal.Tak jsem přece jen odpověděla a požádala o foto.A při prvním pohledu na sportovní postavu a knír mě bylo jasné-přesně můj typ.Odepsala jsem a domluvili jsme si schůzku,i když jsme každý z jiného koutu Moravy,já z Jihu a Standa od Přerova.Přijel a u obou to byla láska na první pohled,bylo nám spolu moc fajn a ještě ten večer jsme oba společně zrušily své profily na seznamce.Jsme spolu každý víkend,a přesto že je nám oběma padesát,užíváme si lásku a krásné chvilky plnými doušky.A věřím,že nám to štěstí,které jsme našli díky vaší seznamce vydrží už do konce života.
A všem vzkazuji-nevzdávejte to,to vaše štěstí na vás taky určitě někde čeká.

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Chtěli bychom poděkovat z celého srdce této seznamce a celému týmu lidí, kteří dávají možnost lidem se seznámit. Díky těmto stránkám jsme se seznámili před 3 roky. Ač jsme byli každý z jiného kraje, skoro sta kilometrů daleko, dostali jsme možnost se poznat. Od prvního oslovení do prvního osobního setkání uběhly 4 měsíce. Ale první schůzka překonala naše očekávání. Nikdy v životě neběžel čas tak rychle jako tehdy. Ani jeden jsme neočekávali, že napoprvé spolu strávíme toliko času, těch naších prvních společných skoro deset hodin uteklo jako nic. Rok a dva měsíce po té jsme se vzali a v současné době máme 14měsíční holčičku.Chtěli bychom vzkázat všem, že štěstí na každého někde čeká, ale nikdy se neví, kdy příjde, jen mu jít naproti. Iva a David

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

Ahoj všem kdo hledá štěstí na štěstí.Já jsem se zaregistrovala díky kamarádce,která mě dost dlouho přemlouvala,abych si udělala profil.Nakonec jsem jí poslechla a s její pomocí profil založila.Dopisovala jsem si s různými lidmi,proběhlo i pár setkání,ale nikdy nic vážného.Pak jsem napsala na profil jednoho muže,jenom takový jednoduchý vzkazík.Přišla odpověď a tak to pokračovalo týden.Nakonec jsem si domluvili schůzku a už když jsem ho viděla stát mezi dveřmi,tak jsem věděla,že je to ON.Okamžitě jsme si měli o čem povídat,zjistili jsme,že toho máme hrozně moc společného a jiskra přeskočila po pár vteřinách.Nikdy jsem si nemyslela,že mě něco tak krásného může ještě potkat a díky seznamce štěstí mě to potkalo.Jsme spolu tři roky a stále si máme o čem povídat a jiskří to mezi námi každou vteřinu.Jsem za to moc vděčná a šťastná.Přeji všem na seznamce,hodně štěstíčka.Hezký den Katka

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

Náš příběh začal právě před pěti lety. Já jsem tehdy byla čerstvě rozvedená, nešťastná, se dvěmi dětmi a spoustou starostí. Náhodou jsem objevila odkaz na seznamku štěstí a spíše jen pro odreagování jsem zkusila se zaregistrovat a hledat. Asi po týdnu jsem si začala dopisovat s mužem, který měl obdobné starosti a hlavně názory na život. Po pár dnech nezůstalo jen u dopisování a konečně jsme se i sešli. Dnes už vím, že to byl osud. Od té doby se můj život úplně změnil. Přítel přijal moje děti a choval se k nim jako ke svým vlastním, po roce jsme si pořídili společné bydlení a letos jsme se na výročí pětileté známosti vzali. Nikdy nezoufejte a věřte, že může být svět zase fajn.

Že ještě někdy někde s někým budu šťasná mě nenapadlo ani ve snu...

Vše začalo, když jsem se totálně na dně - vyhozená z vysoké, bez práce, s dluhy, bez domova a čerstvě opuštěná bývalým přítelem - dostala na internetové stránky téhle seznamky. Jen tak z nudy jsem si sem podala inzerát a ani nedoufala, že se zde najde nějaká spřízněná dušička. Během pár minut se na mě sesypalo spoustu vzkazů od mužů různých věků, národností, vzdělání, výšky, vyznání.. ale nebyl mezi nimi NIKDO, kdo by mě nějakým způsobem oslovil (a to si myslím, že nemám nijak zvlášť přehnané nároky;o) Rozhodla jsem se, že to vezmu do vlastních rukou.

Projížděla jsem všelijaké profily, až jsem narazila na jednoho usměvavého klučinu, jak se válí na pláži v moři. (Dodnes mu říkám "tuleň nebo lachtan" :o) Jeho vřelý úsměv mě okamžitě dostal.. Napsala jsem mu šíleně zmatený vzkaz, za který se stydím dodnes, ale naštěstí dotyčného nějakým zázrakem oslovil a odepsal mi! Od té doby jsme si psali neskutečně dlouhé vzkazy, pak mejly a nakonec i smsky. Strašně moc jsem toužila ho poznat i osobně, tak jsem každý volný víkend jezdila za kamarádkami do Liberce a doufala, že mě jednou někam pozve. A nemusela jsem čekat dlouho..hned druhý den se tak stalo. Byla jsem si s přáteli sednout v hospůdce u kolejí a během rozhovoru a popíjení piva jsem si s D. psala. Během jedné mi napsal, že se zrovna dívá z okna na koleje a že je to od něj "co by kamenem..", načež už jsem na nic nečekala a posilněna alkoholem jsem sebrala všechnu odvahu a zavolala mu, že když je to tak blízko, že bychom se mohli sejít. Souhlasil.

Ten den poprvé sněžilo. Naše první rande bylo doslova pohádkové! Sešli jsme se v kolem jedenácté večer a vyrazili pěšky na Libereckou výšinu, na kterou jsme dorazili o půlnoci. Cestou tam jsme se vyřádili v čerstvě napadlém sněhu a neskutečně si rozumněli. Tak jsem se do té doby nenasmála. Bylo mi s ním taaaak dobře, že se mi od něj vůbec nechtělo pryč. Asi na tom byl podobně, protože pak jsme se rozhodli v našem šíleném nočním výletě pokračovat..tentokrát na Ještěd! Jenže když jsme vyjeli do Vesce, strhla se obrovská vánice a výstup by byl značně riskantní, tak jsme jen seděli v autě na parkovišti u běžeckého areálu a koukali na spící svítící město pod námi. Ani po tomhlo zážitku, když už se skoro rozednívalo, se mi nechtělo pryč, tak mě pozval k sobě domů na sklenku vína. Zůstala jsem u něj až do pondělního rána, kdy on musel do práce a já zpátky do Prahy za mámou, u které jsem dočasně bydlela..

Abych to shrnula.. naše první rande trvalo neuvěřitelných 56 hodin!!! Od té doby spolu chodíme a já jsem tou nejšťastnější holkou na světě! Nekecám! Takovýhle souznění dvou duší si nikdo, kdo to nezažil nedovede ani přestavit. Nevím, jestli je to tím, že jsme oba blíženci, ale častokrát se nám stává, že říkáme, děláme nebo myslíme na stejné všci ve stejnou chvíli. Máme stejný vkus, názory, životní postoje i plány.

Od prosince minulého roku bydlím v Liberci - nejdřív jsem byla v pronajatém bytě, teď už jsem půl roku s přítelem v domečku, našla jsem si práci, která mě bavi, přijali mě zpátky vysokou školu, zbavila jsem se dluhu, s přítelem hodně cestujeme a podnikáme spoustu zajímavých věcí, i když jsme oba časově dost vytížení, plánujeme pejska.. a zkrátka jsem nesmírně spokojená!! :o)))

Na štěstí.cz jsem našla své největší štěstí!!!

Jednoho krásného večera jsme se seznámili,hned po prvních písmenkách jsem cítila něco neobvyklého, srdíčko mě bilo a mě se s ním tak nádherně psalo. Po výměně písmenek jsme si dali druhý večer schůzku,já nevěděla ani ,co si pořádně oblíct,ale spěchala na určitou dobu. Ten nesmělý už čekal s kyticí růží a byl také dost nervózní. Zašli jsme do nejbližší kavárny,a povídali o životě a vlastně o tom,než dojel na naši schůzku. Cestou tolik spěchal a jel rychle,aby byl na schůzce včas a překročil na silnici rychlost o deset km. Samozřejmě ho zastavila hlídka černého Passata,že překročil rychlost. On na to: víte, já jedu po 20- letech na první rande,tolik spěchám,abych přijel včas..hlídka shlédla na sedadle velkou kytici růží a řekla: Víte,tak pane řidiči jeďte...a přejeme,aby Vám to dobře dopadlo.
Smáli jsme se tomu dost dlouho a smějem se dodnes.Již jsou to dva roky,co jsme spolu,klape nám to dobře,máme se moc a moc rádi a přejeme všem,kteří jsou na seznamce štěstí, aby to nevzdávali,protože štěstí čeká přece na štěstí.
Ivanka a Radek.

Ahoj, kamarádky. Je překrásné jak se pohled dvou lidí na ten jeden a samý vztah liší, ráda bych proto tedy uvedla naše první rande mýma očima. Filípka jsem potkala na štěstí a byla jsem překvapena, jak někdo tak šarmantní, plný humoru, pochopení a inteligence vůbec může hledat lásku tady. Byla jsem nadšená, protože v Pardubicích se peče ten nejlepší perník, tak jsem čekala, kolik srdcí mi Filí přiveze jako dárek. Můj miláček se trochu plete, bylo mi jasné, že ho prvním schůzkou na tak složitém místě zmatu, ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu chce, tak mě najde a počká si. Proto jsem si šla posedět do mojí domovské firmy, ládovala si pupíček a doufala, že Filípka za pár hodin u Lucerny najdu. Spokojená a napapkaná jsem tedy vyrazila a šokovaná zůstala stát, když jsem ho uviděla. Byl to přesně princ mých snů a počkal. Aby nevypadal hloupě, řekla jsem mu tedy, že to byla moje chyba, že jsem informace o srazu měla upřesnit a hořekovala jsem nad svém vymyšleném, usilovném hledání. Tady se můj mazlík tedy trošku plete, nezhubla jsem devět kilo pobíháním po Praze, ale mnohem prozaičtějším způsobem. U McDonaldu mě gradovali z obyčejné obsluhující na asistentku manažera v oboru udržování hygieny a věřte, že při tom šůrování hranolků a odnášení tácků kila mizí líp, než u kazety s Olgou. Procházka na Petříně byla bez chyby. Lanovka nejela a když jsme se dotrmáceli nahoru celí upocení a ulepení, veděla jsem, že tento večer bude mít žhavý konec. Byla jsem tak šťastná, když jsem se probudila vedle tak fantatického muže a když mi oznámil, že se mnou zůstane další dva dny, zem se mi roztočila pod nohama radostí. Oboum se nám stýskalo a já jsem začala žárlit na Samantu, pozvala jsem tedy Filípka, ať se nastěhuje ke mně domů. Klape nám to báječně, Filípka vzali k nám do McDonald, sice zatím jen prodává maso v housce, ale za čas se určitě vypracuje do stejné pozice jako já. Tímto ještě jednou obrovské dík www.stesti.cz a vzkaz pro mého miláčka: Miluji Tě Filípku!