Skutečné příběhy štěstí

"Koukám,že na mě koukáš,jaký jseš znamení?"bylo moje odepsání jednomu chlápkovi.Byla jsem na Štěstí asi týden a chtěla se vymazat,protože mi připadalo,že když jdu po ulici,tak mě "určitě"všichni poznávají.Ale odpověď tohodle srandisty mě dostala:"Jsem váha a doufám,že nejsi nějaká čarodějnice a neřekneš mi v pátek,že v pondělí umřu-to bych měl zkaženej víkend"No a včera jsme měli 3-leté výročí od prvního randeMusím dodat,že je nám přes 40 let a tudíž jsme to vzali tak,že není nač čekat.Po 6-ti týdnech jsme se sestěhovali do podnájmu na"zkoušku"a po půl roce do svého bytečkuTímto chceme moc poděkovat seznamce Štěstí a ukázat ostatním,že my jsme to štěstí opravdu našli.Díky.D+M

I já bych chtěla přispět svým štěstíčkem a dát tak jiným lidem odvahu v hledaní.
Někdy v dubnu 2008 jsem tu potkala člověka a to setkání trvá dodnesAč ze stejného města,přeci vzdálení,protože přítel žil v té době v zahraničí,hledal přátele na osamocené dny v cizině a já zas přátele na vyplnění samotných večerů po práci.Z občasných vzkazů se stávaly častější a častější,z minut se stávaly hodiny a nakonec jsme zjistili,že o přátelství už tu dávno nejde.Miláček pak přijel na měsíc domů a ikdyž jsme oba byli nervozní z toho,že to nemusí vyjít,celej ten čas jsme se od sebe nehnuli a strávili tak krásný romantický léto ve dvou.Ani po odjezdu se nic nezměnilo,já pak pro změnu letěla na chvili za ním a v listopadu jsem ho opět vyhlížela v Brně na letišti.Jenže tentokrát už to nebylo na chvili,tentokrát už to bylo napořádOd toho dne spolu taky bydlíme,nedávno jsme oslavili roční výročí a tak jen zbývá doufat,že to štěstí ze štěstí ještě dlouho potrvá..

S přítelem jsme se seznámili na tomhle serveru někdy v lednu. Bylo to tak, že jsme si začali psát vtipné vzkazy, ze kterých spíš vyznívalo to, že budeme super kamarádi, který si dobře pokecaj, zmínky o vztahu jsme fakt neřešili. Pak jsme si začali dělat legraci, že bychom spolu před známými mohli "naoko" chodit, aby byla legrace a rozruch. Ano, možná trochu pubertální, ale nás tyhle hrátky bavily. Postupem času jsme zjišťovali, že zase tak kamarádský to mezi náma není a teď je to skoro 4.měsíc, co jsme spolu a jsme do sebe max. zamilovaný )))
Je to asi první chlap po těch 2 letech, co jsem tady registrovaná, se kterým mi to opravdu vyšlo, protože hned zezačátku nezačal řešit to, jestli spolu budeme mít "vážný vztah", ale poznával mě jako kámošku a z toho se pak vyklubala takhle skvělá láska.....
Na lásku přes net jsem nikdy nevěřila, ale asi na tom něco bude.
Přeju Vám tuhle super náhodu taky.
Debora

Asi jako spousta z nás, i já jsem si svůj profil založila hlavně ze zvědavosti. Byla jsem sama a říkala jsem si, že v životě se musí zkusit všecko. Takže jsem se zaregistrovala na Štěstí a po krátné době se dokonce i seznámila. Bohužel tento vztah nepřežil půl roku; byla jsem z něj hodně rozčarovaná a na další seznamování jsem neměla ani pomylšlení. Ale čert nikdy nespí. Po večer mi večerech bývalo smutno, potřebovala jsem z někým komunikovat a tak jsem se po nějaké době rozhodla svůj profil opět obnovit. Moje fotka brzy zaujala klučinu jménem Zdenda. Začal mi psát dlouhé a romantické zprávy a stále se chtěl se mnou sejít. Jenže já byla v té době opravdu docela na dně z předešlého nezdaru, takže jsem společné setkání stále oddalovala. Ale po nějaké době jsem si řekla, že už ho svými výmluvami asi dost nudím a že s takovou brzy ztratí zájem. Takže se musím konečně rozhoupat, jestli to ukončit nebo na to kafe jít. Nakonec (díky Bohu) zvítězila varianta za B) a my si domluvili rande u jedné místní hospůdky. Po patnácti minutách kdy stále nikdo nepřicházel jsem si začínala myslet, že to asi zase tak dobrý nápad nebyl a pomalu se chystala k odchodu. Jenže zazvonil telefon - volal Zdenda a ptal se kde jsem, že na mě stále čeká před hospodou....no nakonec jsme zjistili, že jsou tu u nás máme na jedné ulici dvě hospůdky se stejným jménem, jen je každá z nich na jiném konci ulice!! Jenže já znala jen tu první a Zdenda zase jen tu druhou Nakonec vše dobře dopadlo a my se konečně našli. Hned na tomhle prvním rande jsem se v těch jeho modrých kukadlech utopila. Navíc jsme zjistili, že máme spoustu společných známých, v dětsví chodili do stejného oddílu - jen každý v jiné době a že jsme se jaksi stále míjeli. Samozřejmě, že u prvního rande to neskončilo a dva měsíce poté jsme už spolu trávili vánoce. Hned poté se Zdenda ke mě a mým dvěma kočičkám nastěhoval. Od té doby prožíváme krásný a harmonický vztah ve kterém jsme oba moc šťastní. Letos o velikonocích mě Zdenek požádal o ruku a já řekla ano. Svatba bude letos v září. Oba se na ni moc těšíme a jsme rádi, že jsme se tu na Štěstí konečně našli. Na závěr bych chtěla vzkázat všem, kdo stále hledají, ať to rozhodně nevzdávají a nenechají se odradit případnými nezdary. Na toho pravého či pravou se vyplatí si počkat. Někdy nás láska může potkat když to nejméně čekáme a na tom nejméně pravděpodobném místě. Přejeme vám hodně Štěstí
Jana Zdenda

Ahoj,

je tu jaro a kolem mne se zase hromadi lidi na ktere pusobi hnizdive pudy. Chtela bych vam dodat kuraz a radu neposlouchat jen ty skarohlidy, kteri seznamovani na netu odsuzuji. Jako vzdy, nic neni cerne nebo bile.
V pripade mem i meho, ted uz manzela, jsme zarnym prikladem cekani a dockani se.
Oba jsme na seznamky chodili leta. Manzel si samozrejme vybiral daleko mladsi devcata a ja naopak pany, jejichz inzeraty srsely testosteronem.
No nebudu to protahovat. Diky shode nahod se jednoho dne JEHO pokus o seznameni dostal do prvnich 5. odpovedi na muj novy inzerat, takze se i na nej dostalo, nez mi dosla trpelivost. Sli jsme na pivko jeste tyz den, no a od te doby ubehly 3,5 krasnych let plnych stesti a spolecnych zazitku. Pominu-li fakt, ze jsme v dobe naseho on-line seznameni bydleli v jedne ulici, rada bych dodala, ze seznamky jsou v dnesni dobe jedna z mala bezpecnych vod, kde si clovek pri trose zdraveho usudku opravdu najde co hleda.
Tak klavesnice vzhuru a puste se do hledani. HODNE STESTI

H.

Milé Štěstí,
bez Vás bych to svoje ŠTĚSTÍ nikdy nenašla.
Ještě před několika týdny jsem tento druh seznamování naprosto odsuzovala a říkala si, že nejsem žádná chudinka která se musí seznamovat přes internet.Osud tomu tak ale chtěl, a já se jednoho večera zaregistrovala. Po třech týdnech a třech nepříliš vydařených schůzkách, kdy už jsem začínala být skeptická, jsem se na té čtvrté zamilovala na první pohled.
Naštěstí to bylo oboustranné, a dneska je nám spolu moc krásně a jsme zamilovaní až "po uši" A tak vy všichni, kdo máte stejný názor na seznamky jako jsem měla já, a přitom zoufale toužíte potkat toho pravého či tu pravou, nebojte se to zkusit, stojí to vážně za to !!!

Ahojky všem, kteří rádi čtou tyhle příběhy....já jsem taky patřila mezi Vás, a měla jsem to tady opravdu moc ráda, a taky jsem jsi říkala, jestli je to skutečnost nebo ne.
Asi jako všichni....založíte jsi profil a čekáte...kdo se ozve....neříkám, že je tady málo sympatických mužů, ale ne s každým jsi člověk sedne do "noty"
Já po pár neúspěšných schůzkach jsem jsi řekla dost....a nikam už nejdu....hmmm....jeden nafoukaný, druhý hledá služku, další opatrovnici pro své děti...atd....však to všichni známe.
V čase, když jsem se tady přihlásila, jsem byla před rozvodem....ano....samota tíží, ale zas jsem tady spoznala lidi, kteří mně podrželi nad vodou...a mezi nimi byl i Láďa......že by vysněný princ....no...ze začátku to tak nevypadalo....ale po nádherném večeru a vlastně i noci, kterou jsme prokecali....jsem jsi řekla...perfektný kamarád...třeba by to tak i zůstalo, ale po nějakém čase, se nám začalo stýskat...on se ze seznamky smazal s tím, že to k ničemu nevede...a já jsem to chtěla zkusit...takhle uběhlo pár měsíců....a já jsem jsi uvědomila, že to je člověk, na kterého se můžu spolehnout a je mi velkou oporou....hmmmm a pak jsme jsi řekli a proč ne???Vymazala jsem profil taky, a šla za svým štěstím....
Takže, teď prožívame nádherné období plné lásky a štěstí, a já děkuji Láďovi, že je a díky i "Štěstí" bez toho by to nešlo...
A pro ostatní, nikdy se nevzdávejte....láska byla, je a bude...jen stačí potkat toho,nebo tu pravou....
A všem, kteří nepochopili proč tady nejsem, tak pro ně bude vysvětlení tenhle příběh...paa Mirinka

Díky tomuto serveru jsem poznal ženu svého života. Byla to láska na první pohled. Už když jsem si s ní psal, věděl jsem, že je to vyjímečná žena. A skutečně...
Naše první procházka starou Prahou na našem prvním rande byla prostě úžasná. Je to velmi citlivá a spolehlivá dívka. Věděl jsem, že někde je dívka, se kterou budeme navzájem spokojeni. A díky tomuto serveru jsem ji potkal. Láďa

Ahojky lidičky

I já se chci s vámi podělit o štěstí, které mne potkalo.
Není to jednoduché najít svoji osudovou lásku na celý život. Každý si tím musí projít , někdo má štěstí a najde partnera ani nemrkne a jiný musí usilovně hledat.

Já patřím mezi ten druhý případ i já hledala. Cesta hledání byla nekonečná a někdy dost bolestivá. Nebyla to procházka růžovým sadem jak by se mohlo zdát. Znovu a znovu jsem zažívala jenom zklamaní. Říkala jsem si,že ten pravý snad nikdy nepříjde a hle!

Díky této osudové seznamce štěstí.cz se to opravdu stalo
a já tomu nemohu stále uvěřit. I já se konečně dočkala a našla jsem lásku svého života.

Seznámili jsme se díky této seznamce. Jednou když jsem opět byla na netu ,jsem si všimla této možnosti seznámení. Napsala jsem svůj profil a čekala na odpovědi.
Skutečně začali přicházet nabídky k seznámení. Vybrala jsem si ty , které mně zaujaly a odepsala jsem všem.
Nejprve jsem si vždy s daným mužem dopisovala a po několika dnech jsem si domluvila schůzku. Těchto schůzek bylo 7. Ale schůzka číslo 5 se mi stala osudnou.
Zní to trochu nelogicky,že? Bylo jich přece 7. Ono se to totiž trochu zamotalo.

Stalo se to 7.3.2007 kdy mi napsal muž, který se jmenoval Aleš a znělo to takto:" Pokud ti nevadí,že je mi 27, rád bych se s tebou seznámil. Aby jste to pochopili, já jsem do profilu uvedla věk od 28 let nahoru. Nevadilo mi to a tak jsme si začali psát. Potom jsme se domluvili na schůzce. Připadala jsem si jako bychom se znali už hodně dlouho, měli jsme si pořád o čem vykládat. Došlo i na polibek. Ale ouvej, myslela jsem si ,že se opět uvidíme,ale nebylo to tak. Napsal mi hned druhý den, že se seznámil s nějakou dívkou a že se rozhodl pro ni. A tak jsem dál hledala a byla jsem ještě na dvou schůzkách. A co se nestalo, najednou jsem si měla vybrat mezi ním a mužem číslo 7. Aleš chtěl, abych mu dala ještě jednu šanci, ale mezi tím jsem poznala i muže číslo 7, byl to přesně můj typ. Nenapíšu vám co nebo kdo mi pomohl při rozhodování, ale volba, kterou jsem nakonec učinila, byla tou šťastnou.

Našla jsem lásku svého života, která přišla když už jsem
nedoufala.Ta láska je den ode dne větší a dělá mě neskutečně šťastnou. Tou láskou jsi TY: " Můj Bobíšku"

Tím osudovým mužem se stal nakonec Aleš. Je to muž, kterého jsem hledala celý svůj život.

Miluji tě lásko . Tvá Andy

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

Dobrý den, jen bych chtěla touto cestou projevit velké poděkování za tento portál. Diky okolnostem od Boha a tomuto portálu jsme se s patnerem seznámili 15. 4. 2009 a dne 9. 6. 2012 jsme si slíbili svou věrnost v kostele Nanebevzeti Panny Marie ve Štípe u Zlína.
Všem ostatním přejeme, aby jste si zde našli také svoji polovičku.
S přáním hezkých dnů Marie a Pavel.

Ráda bych dodala naději všem, kdo přestávají doufat, že by se mohl objevit ten pravý..
Blížily se mé 26. narozeniny a já se začínala bát, že zůstanu sama.. Nevyhýbala jsem se nikdy společnosti.. Navštěvovala jsem odjakživa spousty kulturních akcí.. Chodila jsem s kamarádkami a kamarády na koncerty, do divadla, do kina.. chodili jsme pařit, na výlety.. chodívala jsem se potulovat i do knihovny a přesto jsem nikdy neměla žádný pořádný vztah.. Do Štěstí mě ponoukala kamarádka už pár měsíců, ale já stále odolávala.. Bylo mi zatěžko přiznat, že i já někoho potřebuji, že nejsem schopna poradit si a seznámit se sama.. A pak moje nejlepší kamarádka otěhotněla a já si uvědomila, že s tím už vážně musím začít něco dělat.. a tak jsem se přes počáteční stud poslední květnový den zaregistrovala.. a zkusila vyrazit na pár schůzek.. Z nichž nakonec nic dobrého nevzniklo.. (I když vtipná historka o rozchodu po 14 dnech chození přes fcb taky není špatná;) Až jednoho srpnového dne.. jsem si prohlížela muže ve svém okolí a tam byl ON.. Líbil se mi , i to, co o sobě psal, tak jsem mu napsala vzkaz.. a z pár vzkazů byla procházka.. a pak další a další.. a začali jsme spolu chodit.. po Vánocích se z mých občasných přespávání stalo regulérní bydlení.. a v květnu letošního roku mě požádal o ruku.. Nebudu tu rozepisovat, jak báječný můj muž je, protože každá žena ví nejlépe, proč právě její muž je pro ni ten nejlepší.. Vím jen, že jsem každý den nesmírně vděčná za to, že ho mám po svém boku. Vím, že můj muž stál za všechno to dlouhé čekání a že jsem zkrátka jen čekala právě na něj. Za dva dny se blíží mé 27. narozeniny.. Kdyby mi někdo řekl, co všechno mě za ten rok potká, asi bych mu nevěřila.. Teď už vím, že to, co se má stát, se nakonec taky stane a že každý, kdo na světě touží po své druhé polovičce ji nakonec taky najde.. Jde jen o to moc chtít.. Nevěste hlavu, i já tu před rokem četla příběhy těch, co se seznámili a doufala.. a teď je ze mě nevěsta! Držím Vám pěsti. Hodně Štěstí;)

Tak jsem zde opravdu to ŠTĚSTÍ našel. Nevěřil jsem tomu. Měl jsem totální erektilní disfunkci a už jsem se odepsal do starého železa, ale tyto moje narozeniny dokázaly obrovský zázrak. To moje ŠTĚSTÍ mi udělalo překvapení. Dort z 1 svíčkou, vínko, dáreček a v noci zázrak mého těla.
Nevěřil jsem ani, že se dokáži zamilovat, ale jsem do ní fakt blázen a každému bych to přál. A pokud nám osud bude přát, ona není proti abychom měli spolu ještě děti. Je o 10 let mladší a ona byla první, která na mne klikla zde na tomto ŠTĚSTÍ. Ze zvědavosti jsem jí jel navštívit do Hradce Králového, když byla dne 6.1.2012 na maturitním plese svého syna. Nebyl jsem v té době dobrým společníkem, neboť jsem byl i nemocný, ale když jsem ji již tenkrát spatřil, líbila se mi. A navíc - je stejně praštěná jako někdy já. Ten, kdo si přečte toto moje ŠTĚSTÍ, i jemu se začne dařit a to svoje ŠTĚSTÍ velmi brzy najde také.

Asi jako každý člověk tady na seznamce,jsme se i my takto seznamili.Byla jsem dlouho sama a tak jsem si řekla,že se na nějakýho toho svobodnýho nezadanýho kluka mrknu a třeba se někomu i ozvu.Nedělá mi problém někomu napsat,protože se ráda seznamuji s novými lidmi.Zadala jsem věkovou hranici a liberecký kraj a tak jsem narazila právě na Ondru.Celkem mě zaujal,tak jsem zadala obrázek kytky,že se mi líbí a po čase jsme si začali psát.Jednou přišel vzkaz s pozváním na kávu,ale časově mě to nevycházelo,protože jsem dá se říct pořád v práci a Ondra si myslel,že se jen vymlouvám,tak si říkal,že z toho asi nic nebude a nakonec přeci jen jsme se spolu sešli.Dali jsme si sraz ve měste.Já jsem jela o něco dřív a šla jsem se jako správná ženská mrknout do krámu po nějakých hadříkách,abych si taky někdy udělala radost z něčeho novýho,každá holka tohle pochopí.Koukla jsem na hodinky a zjistila,že je čas a tak jsem vyrazila vstříc svému osudu.I když ten obchodní dům je přímo před určeným místem,i tak jsem měla 5 minut spoždění.Ondra tam stál a myslel si,že vůbec nedorazím,ale nakonec se dočkal.Šli jsme spolu do jedný kavárny a tam jsme si dvě hodiny povídali.Byli jsme tam skoro sami,kromě obsluhy a tak to bylo příjemný sezení bez hluku a okolního kraválu.Venku v tu dobu začalo pršet a já musela domu.Ten den jsem neměla zrovna večer moc času,protože jsem hlídala dvouletou neteř.Ondra se nabídl,že mě domu odveze a tak už od prvního dne věděl,kde přesně bydlím.V autě jsem mu na rozloučenou dala pusu a odešla jsem domu.Druhý den,jsme se taky měli vidět,ale nevyšlo to a viděli jsme se až ten další den.Pak jsme spolu byli častějc,až z toho najednou byl vztah.Zatím jsme spolu 15 dní,tak snad to výjde a budeme spolu šťaatní třeba napořád.

Našli jsme se na Štěstí,,já jsem si ho našla a on si našel mne,,psala jsem na seznamku 29.6,,jak jsem potkala nejskvělejšího chlapa,,i když jsem v to nedoufala,ale našla jsem ho,,náš příběh pokračuje,,Jsme spolu štastný,,on je ten chlap na kterého jsem čekala,a vím,že Miluje Roman mne,najednou je všechno tak fajn,když vím,že je tady pro mne,a já pro něj,,Byla jsem 20 let vdaná a já nevím jestli jsem tak někdy Milovala jako Romču,,moje Štěstí ze Štěstí..Miluju Tě Romčo a víš co ti pořád říkám,,,,NIKDY NEPŘESTANU,,TYS MOJE ŠTĚSTÍ ZE ŠTĚSTÍ,,,ZDRAVÍ J+R

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Oba jsme moc šťastní že tato seznamka funguje a že právě jejím prostřednictvím jsme našli své štěstí. Našla jsem tady svou lásku. Po nevydařeném manželství se dvěma dětmi jsem už nedoufala že mohu potkat někoho koho budu tak moc milovat a on mě i mé děti. Po roce chození jsme se vzali,vše klape a jsme spokojení a šťastní. A chci vzkázat všem kteří tady hledají ať neztrácejí naději,kdo hledá najde. A na každého čeká někde štěstíčko a myslím že příjde když to člověk nejmíň čeká.

Nikdy jsem nebyla zastáncem takovéhoto typu seznamování, ale nuda a pocit osamělosti mě nějak nakopl k tomu, abych si tady založila profil.

Seznámila jsem se tady se spoustou lidí,proběhlo pár krátkých setkání, ale nikdy nic vážnějšího z toho nikdy nebylo....

Až se mi jednou ozval jeden klučina asi o dva roky starší, sice z jiného města, ale zato sympaťák s obličejem Jana Revaye (které jsem odjakživa zbožňovala) :D. Takže pro mě vzhledově pan "dokonalý". Postupem času jsme zjišťovali,že nás spojuje víc než jen společné zájmy,ale i názory, myšlenky, koníčky, jídlo, filmy, styl hudby atd. Bylo až neuvěřitelné kolik věcí máme společných. Nakonec jsme se rozhodli asi po 2 měsících psaní se setkat osobně. Na prvním rande jsem od něj místo klasické kytky dostala svůj nejoblíbenější nanuk :) (byl červen) a to mě dostalo.Ten kluk byl originální a přesně si pamatoval co jsem mu o sobě psala někdy na začátku :D :D. Jeho pozornost a inteligence mě naprosto uchvátila. Byl zábavný, upřímný a na nic si nehrál. Prostě a jednoduše to bylo nejlepší rande, jaké jsem kdy zažila....

No a za chvilku to bude skoro rok co jsme spolu . Dokonce už asi 3 měsíce spolu žijeme a můžu říct,že to je pořád krásné, jako na začátku a pevně věřím, že to tak i zůstane. Ostatně vždy je to jen o lidech ;)

Chtěla bych tímto vzkázat všem skeptikům, kteří nevěří na takovéto seznámení... :) I já jsem seznamky brala dříve jen jako "ráj úchyláků a ubožáků" :) ale myslím, že můj příběh mluví za vše....

Prostě a jednoduše "NIKDY TO NEVZDÁVEJTE" a hlavně "VĚŘTE", protože každý má právo být šťastný, jenže občas potřebuje to štěstíčko trošku postrčit a napomoct mu ;) ....

Držím všem pěsti

Měla jsem za sebou další nepodařený pokus najít tu svojí zpřízněnou dušičku. Přemýšlela jsem dokonce, že svůj profil vymažu, protože už jsem přestala věřit v to, že zde můžu najít štěstí.
Pak jsem si vzpomněla na jeden vzkaz, který mi přišel. Několik dní jsem sbírala odvahu k tomu, abych napsala. Sice mi před tím napsal, že když by to náhodou nevyšlo, tak se můžu ozvat a mohli bychom zajít na kávu, teda když bude volný. No jo, jenže co si bude myslet, nejdřív ho odmítnu a teď si klidně píšu. Nakonec jsem tu odvahu sebrala a vzkaz napsala. Hned druhý den mi přišla odpověď, že mu taky pokus nedopadl dobře. Dokonce souhlasil i s tou kávičkou a napsal i svoje telefonní číslo.
Napsala jsem mu SMSku na kterou mi odpověděl a pak jsem si psali celý den. Byl to pátek a hned na pondělí jsme si domluvili schůzku. Víkend utekl jako voda, tak jako všechny a bylo pondělí.
Schůzku jsme si s Martinem domluvili na 16°° hodinu. Byla jsem moc nervózní, tak jako vždycky. Vzhledem k tomu, že byl deštivý den, tak jako poznávací znamení jsme měli můj velký deštník.
Schůzka proběhla dobře a hlavně rychle utekla. Při loučení jsme si domluvili další a to hned na druhý den. Teď už jsou to skoro 2 měsíce. Já vím vlastně je to krátká doba, ale mám pocit jako bych Marťu znala mnohem déle. Trávíme spolu skoro všechen volný čas. Je nám spolu moc krásně. Já jsem konečně šíleně zamilovaná a šťastná.
Nakonec jsem tedy zjistila, že to funguje a svoje štěstí jsem tu našla. Tak doufám, že to štěstí které jsem tu našli si dobře pohlídáme a bude napořád.
Martí jsi moje SLUNÍČKO!!!!! Jsi ten nejúžasnější človíček, kterého jsem mohla potkat. MOC TĚ MILUJU.
A všem kdo tu hledáte svojí zpřízněnou dušičku držím palce, aby jste jí našli.

HODNĚ ŠTĚSTÍ

Znáte to pořekadlo,odříkaného chleba největší krajíc? tak to se přesně stalo mě.Začalo to v práci,kolegyně mi ukázala že je na seznamce štěstí a já si řekla proč to také nezkusit.Vzdycky jsem si přála a viděla vedle sebe velkého udělaného mužea ta moje pověstná jiskra na prvním setkání.Bylo pár setkání a stále nic..několikrát jsem to tu chtěla vzdát!muj kamarád mi říkával vydrž,jsi sympatická a pěkná ženská neříkej že se na štěstí nikdo pro Tebe nenajde..Začalo to začátkem tohoto roku,jednou mi napsal takový nenápadný človíček nic moc výška o cenťák větší než já a hubený.Napsal rád bych se s Vámi seznámil řekla jsem si no za setkání nic nedám a slovo dalo slovo a sešli jsme se.Setkání bylo pohodové ale já mu řekla že je pro mne malý a hubený,dost dobře jsem si ho vedle sebe vubec nedokázala představit a také že ta jiskra tam není.Vše vzal s nadhledemnabídla jsem mu přátelství a souhlasil.Psal mi pravidelně na štěstí jak se mám a co nový nápadníci,kolikrát semnou propsal celou nocjeden čas se odmlčel k vuli pracovní vytíženosti,potom mi opět napsal a ta věta kterou napsal mě dostala,napsal víš žes mi moc chyběla?vážně moc..Bylo další a další setkání,já ho poznávala víc a víc a začínal se mi líbit..Dopadlo to tak že už beze mne neusne a chtěl by semnou být v jedné domácnosti.Stále mne něčím překvapujea já ho miluju víc a víc...Dnes už vím že nutně nemusí být ta jiskra na prvním setkání a že pořekadlo odříkaného největší krajíc je pravdivý...Na ukončenou přeji všem hodně trpělivosti,štěstía děkuji seznamce štěstí.

Jednoho krásného večera jsme se seznámili,hned po prvních písmenkách jsem cítila něco neobvyklého, srdíčko mě bilo a mě se s ním tak nádherně psalo. Po výměně písmenek jsme si dali druhý večer schůzku,já nevěděla ani ,co si pořádně oblíct,ale spěchala na určitou dobu. Ten nesmělý už čekal s kyticí růží a byl také dost nervózní. Zašli jsme do nejbližší kavárny,a povídali o životě a vlastně o tom,než dojel na naši schůzku. Cestou tolik spěchal a jel rychle,aby byl na schůzce včas a překročil na silnici rychlost o deset km. Samozřejmě ho zastavila hlídka černého Passata,že překročil rychlost. On na to: víte, já jedu po 20- letech na první rande,tolik spěchám,abych přijel včas..hlídka shlédla na sedadle velkou kytici růží a řekla: Víte,tak pane řidiči jeďte...a přejeme,aby Vám to dobře dopadlo.
Smáli jsme se tomu dost dlouho a smějem se dodnes.Již jsou to dva roky,co jsme spolu,klape nám to dobře,máme se moc a moc rádi a přejeme všem,kteří jsou na seznamce štěstí, aby to nevzdávali,protože štěstí čeká přece na štěstí.
Ivanka a Radek.

Diky Štěsti jsem tu našel Partnerku a jsme štastni. Moc dekuji týmu Štěsti

Po roce bez vztahu a naděje najít si kluka, který by mě měl aspoň malinko rád jsem na netu objevila seznamku „štěstí“ znělo mi to jako klišé a tak jsem si řekla, zkusím to :o)
Zaregistrovala jsem se, přiložila pár fotek a vzkazy s nabídkou na seznámení se začali hrnout. S někým jsem se seznámila osobně, s někým si jen píši, ale pořád to nebylo to pravé a hledala jsem dál...
Jednoho dne ráno jsem se podívala na položku „kdo je tu nově“ a uviděla ho...
Charismatický klučina s ďábelským pohledem a nevinnou tvářičkou mě na první pohled zaujal... přečetla jsem si profil a bez žádného vzkazu zmizela. Asi tak za 2hodinky jsem se koukla na seznamku, jestli nemám nějakou novou zprávičku a joo... byla tam, od něj :o) Tím to všechno
začalo... psali jsme si touhle formou 5 dnů a pak přišla šance poznat se osobně. Je z Brna a já z Olomouce, takže vidět se kdykoliv není možné, tak jsem s pozváním souhlasila.
Bylo 19. prosince 2006, ten večer jsme se měli sejít... celý den jsem byla nervózní a v rozpacích, nevěděla jsem, jestli mám jít, jestli to je dobrý nápad a tak... (Nechodím jen tak s každým kdo si řekne na schůzky a proto jsem byla tak nesvá..) Ručička hodinek se blížila k šesté hodině a Olísek mi zavolal, že už je v Olomuci... Vyzvedl mě doma a jeli jsme do pizzerie..
V jeho přítomnosti mi bylo moc příjemně... nemusím už povídat co bylo dál a v jiný dny, ale chci říct, že od té doby jsme spolu, zamilovali jsme se do sebe, každým dnem je naše láska silnější a krásnější... Brno je
a není daleko, jak se to vezme, ale Olísek má časově náročnou práci a nevidíme se tak často jak bysme chtěli, jelikož chci už delší dobu dát výpověď v
zaměstnání kde do teď pracuji, tak si hledám práci v Brně a chci se přestěhovat za ním, aby jsme byly jenom spolu...
Díky této seznamce jsem poznala plno báječných lidiček, kamarádů a svoji lásku, kterou jsem tak dlouho postrádala...
Přeji všem, aby tady našli co hledají, a ikdyž nehledají, určitě najdou:o)

Teriinka :o)

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Dobrý den,

chci vám v první řadě poděkovat, jaký osud mě přivedl k mé drahé polovičce.
Živí mě česání nevěst na svatbu. Když jsem se zeptala, jaký osud je spojit dohromady a kde se poznali, řekly jen: " Na seznamce, na štěstí.cz". Když mi to takhle řekla čtvrtá nevěsta v jednom měsíci, přišlo mi divné, co za seznamku to je ?!
Po přihlášení a vyselektování "odpadu" jsem se dobrala až k jádru. Po pár schůzkách bylo hned jasno. Zaujal mne originálním nápadem na první rande a to, zajít do opery. Pak už jen společné zájmy a shodný pohled na svět jen doladil dokonalost.

Po roce mě požádal o ruku, dnes jsme půl roku manželé, koupili jsme si malý domeček za Prahou a dál plánujeme společný život.

Manžel mi sám nedávno před usnutím řekl: "Jak je možné, že jsem tě našel? Nikdy mě nenapadlo, že budu mít takové ŠTĚSTÍ."

Přeji všem šťastnou ruku při výměru !

Děkujeme ŠTĚSTÍ za to, že nám pomohla najít ŠTĚSTÍ

V tom množství různých lidských povah zde, názorů na život a vztahy, přetvářek i upřímných sdělení, vzkazů blikajících na tabuli - vtipných, vulgárních, veselých a někdy bohužel i smutných, se našli další dva lidé...

Máme zde možnost poznat se s dotyčným dříve, než se můžeme vidět tváří v tvář...můžeme si pečlivě vybrat, zhodnotit klady a zápory, od první chvíle si rozumět, nebo dotyčné zájemce odmítnout po první přijaté řádce..třeba na základě gramatických chyb, sprostého jednání, neupřímných zpráv...
Vše je jen o nás..jaké si to uděláme, takové to máme...chceme mít své štěstí, co ale pro něj jsme ochotni udělat? Bude nám ho někdo chtít kousek dát? Zasloužíme si ho vůbec? Nejsou naše vztahy příliš povrchní? Musíme i my dávat, být upřímní a bezelstní...pak se jistě štěstí objeví...když poznáme čistou lásku sami v sobě, kterou můžeme dávat milovanému.
My jsme se zde poznali, od první chvíle si rozuměli, víme co chceme: zůstat při sobě v dobrém i zlém, být si věrní, pomáhat jeden druhému. Následně jsme smazali profily a nyní můžeme dál pracovat na sobě a našem vztahu, vzájemně se podporovat, být spolu. Vážíme si toho.


Děkujeme tvůrcům za možnost zde najít jeden druhého, lásku i přátelství a všem těm kteří stále hledají přejeme, aby zde či jinde vždy našli v tom druhém obraz sebe, takový s kterým mohou být spokojeni.


Ilona a Marco ( Anoli10 a Marco1983)

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Bylo mi čerstvých osmnáct. Na internetové seznamky jsem nevěřila a neměla jsem v úmyslu pouštět se do vážného vztahu. Nějak jsem se sžila se stavem "nezadaná" a plně mi vyhovoval. Profil na Štěstí jsem si založila jen proto, že na mě při přihlášení na mail jednoho večera vyskočil reklamní banner a jelikož jsem si vždy ráda dopisovala s novými lidmi, zaregistrovala jsem se.

Jednoho červencového večera jsem se na tento profil přihlásila, jako vždy odpověděla na pár vzkazů a jelikož jsme neměla nic lepšího na práci, dala jsem se do hodnocení mužských profilů. Kritéria jsem zadala jen velmi zběžně: muži ve věku 23- 30 let z mého kraje. Kdo se mi líbil, tomu jsem dala hodnocení 10, kdo ne, toho jsem přeskočila. Asi po půl hodině na mě padla únava, a tak jsem vypnula počítač a šla spát.

Druhý den jsem se opět přihlásila a měla na profilu několik vzkazů od lidí, které jsem uplynulý den hodnotila. Jeden z nich byl opravdu poutavý, nicméně byl od člověka, jehož profil mi toho večera přišel natolik nezajímavý, že jsem jej nehodnotila. Jelikož mě ale zaujal styl jeho psaní, bez váhání jsem stejně mile odpověděla. Netrvalo dlouho a začali jsme si psát pravidelně. Vyměnili jsem si ICQ a psávali si celé hodiny- jen tak o životě... Zhruba po 3 týdnech mi ten člověk (jménem Jirka) navrhnul pozvání do čajovny. Přestože nebyl jediný, se kterým jsem si takto pravidelně psala a měla jsem zásadu s nikým se nescházet, udělala jsem v jeho případě výjimku a se schůzkou jsem souhlasila.

Čekal na mě ve smluvený čas na zastávce autobusu. První dojem byl neutrální- naprosto obyčejný kluk. Když ale začal mluvit, velice příjemným hlasem a zajímavě, pochopila jsem, že mě čeká příjemné odpoledne v milé společnosti. A tak to také bylo. Hezky jsme si popovídali, prošli město, poseděli v čajovně, a když mě doprovázel na autobus směrem domů, loučila jsem se s pocitem, že jsem našla fajn kamaráda, se kterým si budu rozumět. Přestože jsme byli oba nezadaní, ani jeden z nás vztah nehledal- neřekli jsem si to přímo, jen od samého začátku vyplývalo, že máme oba rádi společnost a rádi si povídáme. Na nic jiného jsme nemysleli...

Pár dní na to jsme se viděli znovu a poté ještě jednou. Vždy to byly moc hezky strávená odpoledne. Postupně mi ale o něj začaly chodit SMSky s podtextem, který naznačoval, že bychom mohli být i více, než kamarádi. Psal mi, že na mě myslí, že se moc těší, až se zase uvidíme a podobně. Nejprve jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, ale řekla jsem si, že pro jednou v životě skutečně nebudu nic řešit a nechám všemu volný průběh. Bylo mi s tím člověkem hezky a teprve jsme se poznávali, tak proč dopředu zaujímat nějaké stanovisko? Jiskření mezi námi se ale den za dnem stupňovalo, a tak jsme se domluvili zase na další schůzce. Oba jsme však tušili, že bude jiná, než ty ostatní.

Vyrazili jsme do kina a po něm do čajovny. Jirka byl celou dobu dost nesvůj a já čekala, že mi bude chtít něco povědět. Nevěděla jsem sice, jestli sebere odvahu a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaká bude moje reakce. Prostě jsem si jen jako obvykle užívala jeho přítomnost. Když jsme došli do čajovny, sebral všechnu odvahu a řekl mi, že se do mě zamiloval. Dostala jsem dokonce růžičku a stříbrný prstýnek, který mi padnul, jako ulitý, až tak romantický byl... Když jsem se podívala do jeho očí, nemohla jsem říct nic jiného, než že s ním chci být.

A pak už následovalo nejkrásnější období v našem životě, během něhož jsem se do Jirky zamilovávala víc a víc. Letos v srpnu to byly 4 roky, co jsme spolu a můžu hrdě říct, že se stále milujeme a ono krásné období vlastně pořád trvá. Většina lidí okolo nás považuje za ideální pár- to určitě nejsme, ideální pár tvoří pouze umělohmotné figurky ženicha a nevěsty na svatebním dortu, nicméně v zásadě mám já i Jirka pocit, že k sobě patříme Netvrdíme sice, že spolu budeme navždy, to samozřejmě nevíme. Ale je nám jasné, že jsme oba našli toho pravého...

P.S. A to je také jediný důvod, proč jsem svůj profil na této seznamce nikdy nesmazala a stále se zde čas od času přihlásím- nemohla bych totiž profil, na němž jsem se s Jirkou seznámila, jen tak vymazat...