Skutečné příběhy štěstí

Nikdy jsem si nedovedl představit,že se někdy budu seznamovat přes internet.A v padesáti?A nakonec proč ne.Minulý rok jsem se rozvedl a zústal sám.Zaregistroval jsem se tedy na ŠTĚSTÍ a zkoušel své štěstí.Jednou jsem narazil na profil,který se nedal přehlédnout.Projel mnou zvláštní pocit,který zažijete možná jednou za život.Hned jsem věděl,že je to ONA.Zároveň jsem si však říkal-TA JE TAK KRÁSNÁ,NA TU NEMÁM.Překvapení bylo o to větší,když mi na můj kontakt odpověděla a začali jsme komunikovat.Zhruba za měsíc přišlo první rande.Nervozita byla stejná jako na tom úplně prvním,někdy v šestnácti.Za dvě hodiny jsme se drželi za ruce a ona jiskra přeskočila,byť jsme to oba tenkrát nevnímali naplno.Čtvrt roku jsme komunikovali přes různá media a navštěvovali se jak ta šlo.Každý z jiného města,ale láska hory přenáší.Od ledna letošního roku spolu žijeme.Odešel jsem za svou láskou a nikdy jsem nelitoval.20.10.2010 je magické datum,které doufám naplní náš příběh tím největším štěstím,svatbou.Díky ŠTĚSTÍ to své mám a jsem ten NEJŠŤASTNĚJŠÍ.Ivo.

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Náš příběh se začal psát tady a díky Štěstí.cz jsme se tu poznali. Oba jsme tu byli krátce. Vložila si sem fotky ze zvědavosti, kdo ji napíše a věřila ve štěstí. Na její profil a fotky dostala stovky vzkazů a reakcí, její vzhled a krása s vizáží modelky, proto poutala pozornost a zájem mnoha mužů. Chtěl jsem ji odpovědět, ale neměl jsem tu profil, založil si jej kvůli ni a napsal ji, že jsem si ten profil, založil vlastně jen kvůli ni, abych ji mohl odpovědět....z těch stovek vzkazů a žádostí o seznámení, si vybrala mne. Vyměnili jsme si pár vzkazů a hned mi odletěla na dovolenou a slíbili si, že se potkáme až se vrátí. Psali jsme si sms a jak přiletěla, druhý den jsme se sešli v restauraci a já ji poprvé uviděl. Tajil se mi dech a věděl jsem, že jsem ztracený. Málokdy bývám nervózní, ale tentokrát jsem musel z hluboka dýchat a štípnout se, věděl jsem z fotek, že je krásná, okouzlující, ale v reálu to předčilo veškerou moji představu, když jsem ji spatřil. Okouzlen její krásou a výjímečnou inteligencí, chytrostí, vzdělaností. Byl to zlomek pověstného Štěstí, jehla v kupce sena, ale my jsme se tu našli a letos v říjnu, jsem ji při porodu držel za ruku a narodila se nám nádherná holčička. Pořád si říkám jaká to byla náhoda, že jsem tenkrát spatřil její fotku a ten můj vzkaz z těch stovek, byl jiný a výjimečný, který ji zaujal. Díky vašemu portálu už nejsme dva, ale tři. Děkujeme M+S

Klikla jsem na jeden profil, který se práve zaregistroval. Hlavně proto že měl krásný název, zkusila napsat, a čekala. Tak jsem napsala podruhé a pán se ozval, po druhém vzkazu jsme zjistili že jsme se znali jako malé děti a chodili spolu do základní školy, mne bylo 6 a jemu 13 a potom jsme se 30 let neviděli až nyní. Byla to náhoda nebo osud kdo ví..Samozřejmě že jsme se hned sešly a dlouhé hodiny si povídali. A co bude dál....necháme osudu...

Co k tomu dodat ,je to mozne . S Pepikem jsme si tu psali jen jeden den a noc ani jeden jsme nemohli od toho psani se utrhnout noc nam utekla ani nevim jak. Pak prisel blaznivej napad sejit se a stravit spolu krasny vikend. Ten se vydaril. Uz spolu zijem 8 mesicu. Pepikovi se splnil sen, zije s nama jeho syn Patrik .Jana

Na štěstí jsem si založila profil a vůbec jsem nedoufala,ze by to mohlo někdy vyjit.Občas jsem se podívala na profil jestli mi někdo nenapsal.Po roce mi napsal kluk vzkaz ,který mě zaujal.Sesli jsme se a nebyla to taková dálka a zamilovali jsme se do sebe.Ale nevydrželo nám to.Po nějaké době přišel další pěkný a zajímavý vzkazík odepsala a zjistili jsme,že jsme sousede.Oba nás nenapadlo,že by přes net najít partnera.Dali jsme se dohromady.Do teďka jsme spolu a šťastni.Bez této stránky bychom se nikdy nesešli.

Budou to už dva roky co jsem pořád nemohla najít partnera, city po bolestivém rozchodu přeboleli a mě napadla seznamka, kde se taky v dnešní době seznámit,že? Tak jsem našla štěstí, zaregistrovala, pár schůzek proběhlo a mě to přestávalo bavit, pořád dokola odkud jsi, jak vypadáš, až mi kamarádka řekla, vydrž. Měla pravdu po pár dnech napsal ON. Ahoj jsem Patrik, nepopovídáme si? A já poč ne. Povídání trvalo dlouho pak přišli na řadu sms, schůzky, ze schůzek se za chvíli vyklubalo rande a později vztah s fajn chlapem.Po čase jsme koupili byt začali spolu žít. O Vánocích mě požádal o ruku, budeme se brát a já vím že mám nejúžasnějšího chlapa, s kterým chci strávit zbytek života. Vždycky mu říkám jsi moje Štěstí.
Přeji ať Vám to taky výjde

Chceme se Vám pochlubit s naší Láskou a o tom, jak jsme se spolu seznamili. Byla to vlastně náhoda, ale přitom jsme o sobě nevědomky věděli.
Já jsem chodila na Vyšší odbornou školu, kam Ondra také chodil. Potkávali jsme se téměř rok na chodbách školy, aníž by jsme o sobě cokoliv věděli. Já jsem Ondru znala od kamárádky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem v té době měla jíného partnera. Uplynul asi rok a já jsem byla sama a chodila stále na školu, ale Ondra už na škole skončil.
Díky mému kamarádovi jsem se zaregistrovala na seznamku Štěstí.cz. Po několika neúspěšných seznaméní jsem už nedoufala, že tu najdu svoji životní Lásku. Už jsem chtěla svůj profil na štestí smazat, ale Ondra mě napsal a zaujal mě svými vlastnostmi, aníž bych viděla jeho fotku. Tak jsem si řekla, že to naposledy zkusím a domluvila se s ním na schůzce. Oba jsme to měli blízko, protože to máme k sobě jen 12km. Sešli jsme se 24.11.2007. Schůzka proběhla v kavarničce a pak se protáhla procházkou, kde jsme si oba padli do oka a přeskočila i pomyslná jiskra. Když jsme si povídali o tom kam jsme chodili do školy, tak jsme si společně uvědomili, že jsme chodili na tu stejnou školu. Potom jsme se schazeli i nadále a po druhé schůzce jsme navzájem citili, že k sobě patříme.
Od té doby je naše Láska čím dál hlubší. Jsme i po roce a půl čím dál více zamilovaní a stále naplněni štěstím z našeho krásného vztahu.
Kamila a Ondra

Seznámili jsme se zde v září 2010, láska trvá stále a jsme už 14 dní manželé

I zde to je o náhodě jaké potkáte lidi.
Držím Vám všem palce, ať jednou každý z Vás potká sou přízněnou duši. Ať už tady nebo venku

M + M

Na seznamku jsem se nechal před dvěma lety vyhecovat kamarádem.V podstatě nešlo o nic jiného, jen kouknout po holkách a poznat nové lidi.A o zábavu.Nejsem žádný mladík, táhne mi 38.A o ženy rozhodně nouze nebyla. Ale to je jen nepodstatný detail.Ale je zbytečné rozepisovat se o takových věcech, v tomhle "příběhu" nejsou důležité. I když jsem se na této seznamce poznal s několika zajímavými lidmi, nečekal jsem tu nekrásnější a zároveň nejstrašnější věc, která mě teprve čekala.Potkal jsem JI.První schůzka byla jen vlastně takové "kouknu a uvidím". Ale už tenkrát se to stalo.Cítil jsem, že je to člověk, kterého jsem za téměř 40 let života nepotkal a na kterého jsem čekal.Silná,sebevědomá, nádherná... Tím dnen se začaly odečítat dny mého života.Prožili jsme spousty nezapomenutelných chvil, úžasného souznění, a dokonalého odevzdání.I když byly i dny, kdy nebylo nejlíp.Tohle absolutní štěstí trvalo jen 14 měsíců. Vzdal jsem se kvůli tomuto osudovému vztahu rodiny,všechno jsem mu podřídil.Byla to pro mě budoucnost a představa, že zestárnu s člověkem, kterého miluji,absolutně mu věřím a dal bych mu naprosto vše, co jen můžu dát. Potom přišel krutý pád.Po vážných zdravotních problémech, nezvládnutém stresu přišlo na řadu kruté racionální myšlení a my zjistili,že takhle dál nemůžeme.I přes lásku, která nám stále vládne jsme vztah ukončili. Pro mě to znamená už nekolik měsíců trvající muka.Nejím, nespím a dochází mi síla žít.Tuhle zpověď chci věnovat jen JÍ. Dnes je poslední lednový den a zítra Ji naposled uvidím.
Oslavy zamilovaných už pro nás nebudou...

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Zdravím všechny na seznamce štěstí.cz.
Na této seznamce jsem se zaregistroval v únoru 2014, když jsem se postupně seznamoval, nějaká setkání mezitím proběhla,ale časem jsem přestával věřit, že se taky potkám s člověkem, se kterým mně bude krásně, co se zdálo už být nemožné, přišlo jak z čistého nebe. Už jsem pomýšlel, že se odhlásím. Pak jsem oslovil jednu sympatickou ženu, odepsala a už to samo pokračovalo, pak jsme se setkali, jak jsme vylezli z aut, byl to zvláštní pocit vidět protějšek naživo , byla jak na profilové fotce, s tím jsem měl do té doby špatné zkušenosti. Byl to nepopsatelný pocit, jak se na mně smála. Byl jsem dojatý. Hezky jsme si popovídali u kávy, měli jsme pořád nějaká společná témata, máme hodně společných zálib. Po více jak tříhodinovém setkání jsme se rozloučili dlouhými polibky, po návratu domů jsem si ještě pozdě v noci smazal na seznamce profil. Ona udělala další den to samé. Přejeme si, aby nám to spolu vyšlo, důležité na prvním setkání jen padnout si navzájem a to nám vyšlo. Teď se ještě do sebe zamilovat.
Stojí za to to zkusit, i když jsem tomu už nevěřil, ale možné to je. Přeji vám všem hodně štěstí v hledání, hlavně mějte odvahu a trpělivost.
Mějte se hezky.
S pozdravem Standa.

Tak sem konečně našla to štěstíčko po dlouhý době se utápění v slzách po předchozím vztahu. Na štěstí sem se přihlásila hlavně proto, abych si tu občas s někým pokecala a dostala se na jiný myšlenky, spíš sem ani nepřemýšlela nad tím, že bych se s někým sešla...ale pak se objevil jeden úžasnej klučina, s kterým sem si formou vzkazů hodně rozuměla a psali si dlouhý a pěkný vzkazy. Nakonec sem teda svolila ke schůzce a nyní sem šťastná...nevím jestli jen náhoda a nebo štěstí, ale sem ráda. Teď už jen doufat a přičinit se k tomu, aby to vydrželo co nejdéle.

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

opravdu se stal
Dnes si nic nepřidám, jen se chci rozdělit o radost a štěstí. Není to pohadka, věřte že i po 50+ se dá krásně milovat a žít jeden pro druhého. Prostě mít rad.
je to 14 dní co mi přišla zpráva, taková normální, jen tam byl pisatel a adresa.
Zatajil se mi dech tolik se mi chtělo žit. Stálo tam-
vážená paní chtěl bych se s Vámi seznámit. A to už jsem věděla že někdo koho jsem milovala před 26 letřy je sám. Pavlík nevěděl že na druhé stránce jsem já ta kterou tak milova jeho Jiřinka.
po těch letech i když má člověk profil je jiny snad jen to srdce zůstává.
Jen dvě zprávy stačily a odhalil mě. Rande které následovalo bylo do dvou dní.
Opravdu má laska se nezměnila, kytičkou a políbením se vrátlo vše jako by to bylo včera.
Věřte celá kavárna nám záviděla. Dvě spojené ruse a usta které kradly polibky.
A Vás se ptám co máte v těle tu krasnou lasku je možné vstoupit do jedné řeky? Já to udělala a řeknu Vám.........
Jen pro ten dnešní den stojí za to žít......
A Tobě Pavliku...........Ještě že Tě lásko mám...Jiřka
Dík že jsou tu Tyto stranky pro lidikteří ztratili naději v lásku,
Ale já ji tady našla a zase mámchut žít a tak Vám děkuji.

Touto cestou bych chtěla poděkovat všem tvůrcům a provozovatelům tohoto serveru a zároveň oznámit, že do dlouhého zástupu oddaných párů, které se seznámili prostřednictvím „Štěstí“, jsem se zařadila i já se svým nyní již manželem. Dne 7. května 2011 jsme po 3 letech ztvrdili svou lásku před oltářem. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já se seznámím přes internet a že si zde najdu dokonce životního partnera. Ale stalo se a já nikdy nezapomenu na středu 2. dubna 2008, kdy jsem dostala nenápadnou zprávu „Ahoj Jani, nechceš pokecat? Martin “. Pevně věřím, že tento „pokec“ bude trvat už navždy.

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Světlanu jsem poznal tady na štěstí přibližně před rokem.Hodně dlouho jsme si jen psali.občas zavolali.Strávili jsme spolu na internetu skoro každý večer.Potom pro mě nastal den D,měli jsme první schůzku.Nervozita brzy opadla a bylo jasné,že jsem poznal ženu,kterou jsem si moc přál poznat.Těšil jsem se na každé naše setkání.Po čase jsem se přestěhoval do jejího domu,který procházel přestavbou.Začli jsme plánovat co a jak uděláme.Jako správný chlap(tenkrát ještě správný)jsem se pustil do díla.Kolikrát jsem večer sotva chodil,ale měl jsme s té práce radost.Světla pomáhala jak mohla,až jsem byl překvapen,kolik má taková křehká žena energie.Jenže jsem zapoměl,že život není jen o práci.Nikam jsem ji pořádně nevzal.na procházky se mi nechtělo,protože jsem byl unavený.A nemyslel jsem na spoustu jiných věcí jako na rodinný rozpočet,občas nějaká kytka a slůvka mám Tě rád.Světlana byla,ale tak vynikající,že to nepřipomínala.Asi viděla,že se snažím v jiných věcech.
Jednou za 14 dní jsem si přivezl malého syna.Starala se o něj s láskou a já viděl,že se mají rádi.Velmi si rozuměli a Lukášek si ji zamiloval.Tak pomalu uběhlo léto a v září se začali dít věci.Přišel jsem o práci a svět přestal být růžový.Ještě k tomu jsem musel něco zaplatit,na což mi Světlana půjčila s tím,že jí to vrátím hned z odstupného které jsem měl dostat.Firma na mě,ale udělala podraz a odstupné jsem nedostal.Mou vinnou jsme zůstali bez peněz.Začli hádky,má nervozita stoupala i tím,že jsem nemohl sehnat práci.
Začal jsem mít podezření,že si Světlana někoho našla,někoho kdo se o ní dokáže lépe postarat.I když jsem scény nedělal,přiznám se že jsem žárlil na všechny kolem ní.
Ze zoufalství,abych o Světlanu nepřišel jsem začal dělat věci za které se teď moc stydím.Ještě k tomu jsem začal lhát s tím,že jsem si myslel,že se mi vše podaří vyřešit a vrátí se to do starých kolejí.
Samozřejmě se nic nevrátilo a vše se provalilo.
Je jasné jak to dopadlo.Světlana mě vystěhovala a jsem pro ní už jen špatný vzduch.
Dostal jsem se na úplné dno.Kdysi jsem pustil byt,takže jsem se neměl kam vrátit.
Zůstal jsem bez bydlení(v lednu nic moc),bez peněz a hlavně bez Světlany.
Nedávno se mě Lukášek zeptal kdy pojedeme za Světlankou.Když jsem mu odpověděl,že Světlanku už neuvidí,rozplakal se.Hrozně jsem si vyčítal,že i to malé dítě trpí mou velkou hloupostí.
Teď začínám znovu.Práci už mám,bydlím na nic moc ubytovně,ale především se stále trápím.
Přišel jsem o nejlepší ženu svého života vlastní hloupostí.

RADA PRO PÁNY: nikdy nelžete,stejně se to jednou provalí.Když Vás má žena ráda pochopí vše

RADA PRO DÁMY: dejte chlapovi najevo i když něco zbabral,že to společně časem zvládnete,nenechávejte ho v tom samotného

Zkušebák--Zdeněk

Nikdy bych nevěřila že si jednou podám inzerát ale stalo a byla jsem tu na štěstí.A pak přišlo setkání ale vždy to skončilo zklamáním. Nevím jestli jsem jen prostě měla smůlu ale čím dál více jsem byla přesvědčená že tu nikdo nehledá to čemu se říká láska a když už jsem to tu chtěla vzdát, tak mi najednou přišla zprávička. Bylo v ní jen jedno slovíčko AHOJ a tak jsem odpověděla stejně a začali jsme si psát a já si najednou uvědomila, jak moc jsme si podobní a kolik máme společného a že si najednou píšeme věci které bychom jen tak někomu neřekli.A tak slovo dalo slovo a mi se setkali. Čím víc jsem se blížila k místu našeho setkání tím více jsem byla nervozní. Nohy se mi podlamovali a srdce jsem měla až v krku. A najednou tam stál ON s růží v ruce a stím nejkrásnějším úsměvem na tváři.Šli jsme do restaurace dali si kávu a povídali si a najednou jsme si uvědomili že už spolu mluvíme hodiny a stále máme o čem a setkání bylo i druhý den. Byl to ten nejkrásnější den který jsem kdy prožila a i když se nám stalo i něco špatného tak v ten okamžik jsem si uvědomila že to byla láska na první pohled. A dneska vím že mi do cesty osud dal toho nejůžasnějšího chlapa. Jsme stále zamilovaní a oba víme že jsme tu našli lásku na celý život. Takže milé štěstí,děkuji že jsi a že díky tobě jsem našla lásku a naději a možnost věřit že ta OPRAVDOVÁ láska existuje!!!!! Že se člověk nikdy nemá vzdávat Takže všem přeji aby tu našli toho pravého jako já.

Ráda bych dodala naději všem, kdo přestávají doufat, že by se mohl objevit ten pravý..
Blížily se mé 26. narozeniny a já se začínala bát, že zůstanu sama.. Nevyhýbala jsem se nikdy společnosti.. Navštěvovala jsem odjakživa spousty kulturních akcí.. Chodila jsem s kamarádkami a kamarády na koncerty, do divadla, do kina.. chodili jsme pařit, na výlety.. chodívala jsem se potulovat i do knihovny a přesto jsem nikdy neměla žádný pořádný vztah.. Do Štěstí mě ponoukala kamarádka už pár měsíců, ale já stále odolávala.. Bylo mi zatěžko přiznat, že i já někoho potřebuji, že nejsem schopna poradit si a seznámit se sama.. A pak moje nejlepší kamarádka otěhotněla a já si uvědomila, že s tím už vážně musím začít něco dělat.. a tak jsem se přes počáteční stud poslední květnový den zaregistrovala.. a zkusila vyrazit na pár schůzek.. Z nichž nakonec nic dobrého nevzniklo.. (I když vtipná historka o rozchodu po 14 dnech chození přes fcb taky není špatná;) Až jednoho srpnového dne.. jsem si prohlížela muže ve svém okolí a tam byl ON.. Líbil se mi , i to, co o sobě psal, tak jsem mu napsala vzkaz.. a z pár vzkazů byla procházka.. a pak další a další.. a začali jsme spolu chodit.. po Vánocích se z mých občasných přespávání stalo regulérní bydlení.. a v květnu letošního roku mě požádal o ruku.. Nebudu tu rozepisovat, jak báječný můj muž je, protože každá žena ví nejlépe, proč právě její muž je pro ni ten nejlepší.. Vím jen, že jsem každý den nesmírně vděčná za to, že ho mám po svém boku. Vím, že můj muž stál za všechno to dlouhé čekání a že jsem zkrátka jen čekala právě na něj. Za dva dny se blíží mé 27. narozeniny.. Kdyby mi někdo řekl, co všechno mě za ten rok potká, asi bych mu nevěřila.. Teď už vím, že to, co se má stát, se nakonec taky stane a že každý, kdo na světě touží po své druhé polovičce ji nakonec taky najde.. Jde jen o to moc chtít.. Nevěste hlavu, i já tu před rokem četla příběhy těch, co se seznámili a doufala.. a teď je ze mě nevěsta! Držím Vám pěsti. Hodně Štěstí;)

Ahojka Štěstí....Chtěla bych moc poděkovat provozovatelům tohoto servru za to,že jsou,protože bez nich bych asi nenašla svou úžasnou lásku.Brouzdala jsem v seznamce a uviděla kluka ze stejného města,jako jsem já.Nejvíce mě na něm zaujalo jeho tělo a něčím zvláštní nadpis v profilu. Tak jsem mu napsla,jen tak..pár slov...už ani nevím co. Druhý den mi odepsal. Tak to chodilo každý den a večer asi 3 týdny. Stále víc mi byl sympatický a tak se zchylovalo k 1 zchůzce. Byl to krásný den i večer.Večeře byla úžasná a láhev vínka nás dovedla k prvním polibkům. Nikdy na to nezapomenu....na jeho první doteky a vlastně všechno,co jsem s ním zažila a zažívám dodnes. Náš vztah je plný lásky,něhy,tolerance....a myslím,že Nás oba čeká nádherná budoucnost a život. Moc ho miluji a jsem ten nejštastnější člověk na téhle planete. I touto cestou ti chci moc poděkovat Martánku za to,že jsi a že jsi tu, už jen pro mě.Miluji tě...Tvoje Evulenka

Asi před půl rokem jsem ztratila něco o co sem nikdy přijít nechtěla...asi nám to osud nepřál...ale co naděláme...jednou to přít muselo...nějak sem se stím nemohla pořád srovnat...nebyl nikdo komu bych to mohla říct...tak jsem si tady udělala profil...ale stím,že hledám jen přátelé...psali lidi,ale pořád mě jen litovali a to jsem zrovna nepotřebovala...ale pak jen tak napsal Roman...zvláštní to člověk...nejde ani popsat jaký on je...krásný,hodný,laskavý...no prostě všechno...byla jsem ráda,že se mi takový člověk ozval...psali jsme si...a pak došlo na první schůzku...a pak na další a další...zase se mi otevřeli oči...a to kvůli němu...mít přátelé je asi ta nejhezčí věc na světě...a já děkuju že jsi ty Romane mím přítelem...co jsem hledala,to jsem taky našla...ještě jednou Děkuju :)

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

Ahoj všem,
chci se s Vámi podělit o náš příběh. Vše je souhrou okolností, štěstí, osudu...
Oba jsme se přihlásili na štěstí tentýž den, velké štěstí, že mezi tisíci profily,se právě ten můj Marťovi zalíbil. Začali jsme si psát a hned druhý den se viděli.
Trávili jsme spolu hodiny, víkendy....týdny, měsíce. Dnes máme svou lásku
dva a půl roku, hýčkáme si ji každý den.
Díky štěstí se vedle sebe probouzíme každé ráno....a za to Vám DÍKY

Jednou jsem v práci procházela služební mejlíky a naboku monitoru jsem si všimla reklamy na tuhle seznamku - takový slogan o lásce. Já, která sdílím přesvědčení o tom, že na seznamku chodí jen úchyláci, lidi bez sebevědomí a Ti, co se nudí, jsem zírala na odkaz www.stesti.cz a nevím proč, kliknula jsem.
Podívala jsem se muže z mého města, kteří se chtějí seznámit, samozřejmě jen ze zvědavosti . Byla jsem v té době sama jen se synem a ani jsem nechtěla žádný vztah.
Projela jsem fota a otevřela jeden jediný profil. Bylo to zvláštní, měla jsem dojem, že toho mužského od vidění znám a to, co měl v profilu, bylo jakobych to napsala já sama. Byl na seznamce pouhý týden...
Že o něm mluvím celé odpoledne jsem nevnímala, až moje kamarádka mě na to upozornila. A byla to právě ona, která mě bez mého vědomí zaregistrovala a mým jménem mu napsala. Já jsem mu to chtěla všechno vysvětlit, že nemám zájem, že na tohle nevěřím, že nechci atd... Ale měla jsem ŠTĚSTÍ,že byl právě online a že jsme prochatovali několik následujících hodin, ovšem tím to pro mě končilo.
Jenomže během chatování jsem prozradila mimo jiných informací i to, že mám malý obchůdek, kde pracuji. A zase jsem měla ŠTĚSTÍ, že našel odvahu a přišel mě nenápadně okouknout.
O několik týdnů později, když jsme randili a vedli jeden z našich filozofických rozhovorů, mi řekl, že život je naše vůle... Nevím, jestli má pravdu, ale stoprocentně vím, že jsem měla ŠTĚSTÍ, že se události staly tak, jak se staly.
Nyní spolu žijeme druhým rokem a já se směji svým předsudkům, své hlouposti a jsem ráda, že moje kamarádka měla bystřejší úsudek než já a že mě můj mužský dokázal přesvědčit o tom, že lze potkat osudovou lásku...jen prostě musíte mít ŠTĚSTÍ...

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

Chodili jsme spolu do školy.Pak jsme se na 30 let ztratily a nevěděli o sobě vůbec nic. Štěstí tomu chtělo a pomohlo, že jsme se na těchto stránkách našli a osud tomu chtěl, že i po třiceti letech se do sebe zamilovali. Máme to složité a těžké. Jsme kamarádi, spolužáci, milenci i ti co se na sebe neustále těší, že spolu budou i ten krátký čas co je jim dovolen. A pak,že to nejde. Jde ale štěstí se musí trošku pomoct.Nevím jak náš příběh skončí ale žijeme současností.

Před dvěma roky mi kamarádka doporučila tuto seznamku, ona sama na vašich stránkách svoje štěstí našla. Četl jsem si tu příběhy lidí, kteří se tu poznali a měli to štěstí.
Nečekal jsem, že se štěstí na mě usměje tak rychle. Týden po registraci jsme si s Hankou poprvé napsali, po dalším týdnu jsme se poprvé viděli a po pár týdnech jsme spolu už bydleli. Letos jsme se vzali a zanedlouho bude naše štěstí o jednoho člena větší :)
Díky za tu možnost a chtěl bych všem vzkázat, že to prostě možné je ;) Bez seznamky bychom se asi nikdy nepotkali, i když jsme se možná potkat mohli, vzhledem k tomu, že kolem jejího domu jsem nejednou jel. Hodně štěstí všem ;)