Skutečné příběhy štěstí

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

opravdu se stal
Dnes si nic nepřidám, jen se chci rozdělit o radost a štěstí. Není to pohadka, věřte že i po 50+ se dá krásně milovat a žít jeden pro druhého. Prostě mít rad.
je to 14 dní co mi přišla zpráva, taková normální, jen tam byl pisatel a adresa.
Zatajil se mi dech tolik se mi chtělo žit. Stálo tam-
vážená paní chtěl bych se s Vámi seznámit. A to už jsem věděla že někdo koho jsem milovala před 26 letřy je sám. Pavlík nevěděl že na druhé stránce jsem já ta kterou tak milova jeho Jiřinka.
po těch letech i když má člověk profil je jiny snad jen to srdce zůstává.
Jen dvě zprávy stačily a odhalil mě. Rande které následovalo bylo do dvou dní.
Opravdu má laska se nezměnila, kytičkou a políbením se vrátlo vše jako by to bylo včera.
Věřte celá kavárna nám záviděla. Dvě spojené ruse a usta které kradly polibky.
A Vás se ptám co máte v těle tu krasnou lasku je možné vstoupit do jedné řeky? Já to udělala a řeknu Vám.........
Jen pro ten dnešní den stojí za to žít......
A Tobě Pavliku...........Ještě že Tě lásko mám...Jiřka
Dík že jsou tu Tyto stranky pro lidikteří ztratili naději v lásku,
Ale já ji tady našla a zase mámchut žít a tak Vám děkuji.

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

Asi jako spousta z nás, i já jsem si svůj profil založila hlavně ze zvědavosti. Byla jsem sama a říkala jsem si, že v životě se musí zkusit všecko. Takže jsem se zaregistrovala na Štěstí a po krátné době se dokonce i seznámila. Bohužel tento vztah nepřežil půl roku; byla jsem z něj hodně rozčarovaná a na další seznamování jsem neměla ani pomylšlení. Ale čert nikdy nespí. Po večer mi večerech bývalo smutno, potřebovala jsem z někým komunikovat a tak jsem se po nějaké době rozhodla svůj profil opět obnovit. Moje fotka brzy zaujala klučinu jménem Zdenda. Začal mi psát dlouhé a romantické zprávy a stále se chtěl se mnou sejít. Jenže já byla v té době opravdu docela na dně z předešlého nezdaru, takže jsem společné setkání stále oddalovala. Ale po nějaké době jsem si řekla, že už ho svými výmluvami asi dost nudím a že s takovou brzy ztratí zájem. Takže se musím konečně rozhoupat, jestli to ukončit nebo na to kafe jít. Nakonec (díky Bohu) zvítězila varianta za B) a my si domluvili rande u jedné místní hospůdky. Po patnácti minutách kdy stále nikdo nepřicházel jsem si začínala myslet, že to asi zase tak dobrý nápad nebyl a pomalu se chystala k odchodu. Jenže zazvonil telefon - volal Zdenda a ptal se kde jsem, že na mě stále čeká před hospodou....no nakonec jsme zjistili, že jsou tu u nás máme na jedné ulici dvě hospůdky se stejným jménem, jen je každá z nich na jiném konci ulice!! Jenže já znala jen tu první a Zdenda zase jen tu druhou Nakonec vše dobře dopadlo a my se konečně našli. Hned na tomhle prvním rande jsem se v těch jeho modrých kukadlech utopila. Navíc jsme zjistili, že máme spoustu společných známých, v dětsví chodili do stejného oddílu - jen každý v jiné době a že jsme se jaksi stále míjeli. Samozřejmě, že u prvního rande to neskončilo a dva měsíce poté jsme už spolu trávili vánoce. Hned poté se Zdenda ke mě a mým dvěma kočičkám nastěhoval. Od té doby prožíváme krásný a harmonický vztah ve kterém jsme oba moc šťastní. Letos o velikonocích mě Zdenek požádal o ruku a já řekla ano. Svatba bude letos v září. Oba se na ni moc těšíme a jsme rádi, že jsme se tu na Štěstí konečně našli. Na závěr bych chtěla vzkázat všem, kdo stále hledají, ať to rozhodně nevzdávají a nenechají se odradit případnými nezdary. Na toho pravého či pravou se vyplatí si počkat. Někdy nás láska může potkat když to nejméně čekáme a na tom nejméně pravděpodobném místě. Přejeme vám hodně Štěstí
Jana Zdenda

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Před vánoci jsem tu poznala báječného muže a od té doby jsme spolu a moc se milujeme,takže děkuji a nevzdávejte to.

Ahoj, kamarádky. Je překrásné jak se pohled dvou lidí na ten jeden a samý vztah liší, ráda bych proto tedy uvedla naše první rande mýma očima. Filípka jsem potkala na štěstí a byla jsem překvapena, jak někdo tak šarmantní, plný humoru, pochopení a inteligence vůbec může hledat lásku tady. Byla jsem nadšená, protože v Pardubicích se peče ten nejlepší perník, tak jsem čekala, kolik srdcí mi Filí přiveze jako dárek. Můj miláček se trochu plete, bylo mi jasné, že ho prvním schůzkou na tak složitém místě zmatu, ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu chce, tak mě najde a počká si. Proto jsem si šla posedět do mojí domovské firmy, ládovala si pupíček a doufala, že Filípka za pár hodin u Lucerny najdu. Spokojená a napapkaná jsem tedy vyrazila a šokovaná zůstala stát, když jsem ho uviděla. Byl to přesně princ mých snů a počkal. Aby nevypadal hloupě, řekla jsem mu tedy, že to byla moje chyba, že jsem informace o srazu měla upřesnit a hořekovala jsem nad svém vymyšleném, usilovném hledání. Tady se můj mazlík tedy trošku plete, nezhubla jsem devět kilo pobíháním po Praze, ale mnohem prozaičtějším způsobem. U McDonaldu mě gradovali z obyčejné obsluhující na asistentku manažera v oboru udržování hygieny a věřte, že při tom šůrování hranolků a odnášení tácků kila mizí líp, než u kazety s Olgou. Procházka na Petříně byla bez chyby. Lanovka nejela a když jsme se dotrmáceli nahoru celí upocení a ulepení, veděla jsem, že tento večer bude mít žhavý konec. Byla jsem tak šťastná, když jsem se probudila vedle tak fantatického muže a když mi oznámil, že se mnou zůstane další dva dny, zem se mi roztočila pod nohama radostí. Oboum se nám stýskalo a já jsem začala žárlit na Samantu, pozvala jsem tedy Filípka, ať se nastěhuje ke mně domů. Klape nám to báječně, Filípka vzali k nám do McDonald, sice zatím jen prodává maso v housce, ale za čas se určitě vypracuje do stejné pozice jako já. Tímto ještě jednou obrovské dík www.stesti.cz a vzkaz pro mého miláčka: Miluji Tě Filípku!

Už je to tak dávno, že si bohužel přesné datum nepamatuji. Nevím proč, ale napadlo mě po všech nezdarech v mém hledání životní lásky, že se zaregistruji na Štěstí a zkusím si svou lásku najít právě tady, ale abych řekla pravdu, nevěřila jsem tomu. Projížděla jsem profily a narazila na profil s nickem DzonyS,tak se mi zalíbil, že jsem mu nechala „můj první dojem“ – pozvání na kafíčko. Netrvalo ani den a Honza (jak se mi představil) mi napsal, kdy zajdeme na tu kávu. :D Byla jsem z něj úplně unešená. Měnili jsme si vzkazy s maximálním počtem znaků a to nám povětšinou ani jeden nestačil. Po pár dnech strávených u vzkazníku jsem věděla, že je to ON. Milovala jsem ho a to jsem Honzu ještě ani neviděla. Po pár týdnech jsme se sešli. První rande bylo to nejkrásnější jaké jsem kdy zažila. Sice mě svíral neskutečný pocit strachu a otázky typu „Co když se mu nebudu líbit?“ jsem omílala pořád dokola. Při setkání jsem propadla jeho kouzlu úplně. Jeho nádherné oči mě učarovaly tak, že jsem byla celá zaražená, nemluvná,… Šli jsme do vinárny a po skleničce výtečného vína, jsme šli do Divadla na muzikál Chicago. Domů jsem se dostala s Honzovo doprovodem kolem desáté hodiny a až do půlnoci, kdy Honzíkovi ujela poslední tramvaj, jsme stáli před domem. Od té doby jsem se na něj tak strašně těšila… Jsem moc ráda, že jsem se na štěstí zaregistrovala a díky Vám svého Honzu (sice bez koně) našla. Chci říct všem holkám a vůbec všem lidičkám, co tu hledají svou lásku, nevzdávejte to. Ano narazíte tady i na ty, kteří z toho mají jen legraci nebo hledají pouhopouhý sex, ale vy hledejte dál. Určitě Vás Vaše Štěstí potká. Už se s Honzou schylujeme k ročnímu vztahu + 2 měsíce k tomu, a já jsem nejšťastnější holka na světě. Honzík mi moc pomáhá a když je mi zle, drží při mně. Miluji Tě a moc Ti děkuji, že tu pro mě jsi. Už nikdy nechci být s nikým jiným, chci zestárnout jen s Tebou.

...nase laska se rodila pomalu, postupne, o to je ted uprimnejsi a silnejsi. Uvidel jsem v tom mnozstvi inzeratu a fotek tady na stesti.cz jeji oci a to co jsem v nich spatril mi nedalo jinou moznost, nez ji skusit oslovit. Nenasilnou, nevtiravou formou, abych jeji neznou a zranenou dusi neodplasil a Lenka nastesti odepsala. Psali sme dva dny na stesti.cz a pak presli na Skype nebo ICQ. Uz zpocatku sme si hodne rozumeli a nase nazory o podstatnych vecech se nelisily. No to, ze sme byly od sebe daleko (ona ze severu Cech a ja na hranicich s Moravou na Slovensku), ze ona mela za sebou osklive obdobi dlouheho manzelstvi a ja nekolik rozchodu, nam davalo pricinu neverit si natolik, byly jsme opatrni, podezrivavi, neduverivi a nekdy precitliveli ale ani ja ani ona jsme tohle nechteli za zadnou cenu vzdat...tak nejak jsme citili, ze je potreba vytrvat a jit porad dal. Nakonec, po asi mesici psani jsme se sesli na neutralni pude a uz tam jsme oba citili, ze tohle neskonci, ze pokracovani urcite prijde. A prisli dalsi setkani, poznavani, milovani...ted to bude 3/4 roku, co jsme spolu jak jen to jde - o vikendech, o dovolene, o kazdem volnu a na podzim uz jsme domluveni, ze se sestehujem a skusime spolu zit jako partneri v pravem slova smyslu. Opravdu sa moc milujeme jako kdybychom se znali mnohem delsi dobu. Ja vim, reknete si, ze je to nahoda....mozna ano ale to usili, trpelivost a vuli to nevzdat na pul ceste, tu je potreba mit a neutict, kdyz citite, ze to za to stoji. Byla mezi nama vzdalenost 350 km, a i pres toto sme nasli k sobe cestu...protoze sme moc chteli, prali si byt spolu a nevzdavali to ani kdyz nekteri lidi kolem nam neprali, porad spochybnovali a znejistovali nas vztah. Nas odkaz pro vsechny tady je...nevzdavejte nic predem, neukvapujte se a nedejte na reci jinych (mnohdy jen zavidi nebo nechteji aby vam bylo hezky) a jdete za tim, co chcete vy sami. Laska, ktera na vas nekde ceka, stoji za tohle prikori a tezke zacatky. Stala se krasna vec obycejnym lidem - milujeme se a chceme byt spolu. Mame svoji lasku a internetova seznamka nam k tomu podala pomocnou ruku.

Moooc dekujeme a prejeme vsem nezadanym hodne stesti na stesti.cz pri hledani. Ja vim ze se to lehko rekne ale vytrvejte a nevzdavejte to.
Vzdat to znamena nedat tomu zadnou sanci.

Robi a Lenka

Asi nikoho nepřekvapí, že i já jsem na začátku byla typická skeptička a když mi moje kamarádka ukázala vaši seznamku, smála jsem se jí a považovala to za něco nesmyslného,,, Nicméně jsme jednoho večera při otevřené lahvince vína "z hecu" založily profil i mně - měla jsem ho asi měsíc, pár nepodařených setkání proběhlo, ale nic významného, tak jsem to zas zrušila...
Když jsem se pak po dalších pár měsících samoty stále večer vracela do prázdného bytu, založila jsem si jej znovu tentokrát s tím, že ani se nehodlám s někým scházet, jako si spíš krátit čas po osamělých nocích povídáním s těmi, kdo budou fajn...Takhle sem narazila na jednoho fajn kluka, který mě rozveseloval ve špatnách náladách.
Jednou jsem se zeptala jak se má on a bylo mi řečeno, že sem na něj ty splíny asi přenesla,,,na čež jsem já totálně bezmyšlenkovitě plácla "Tak přijeď na kafe!" Věta, která ani nebyla myšlena vážně a byla vyřčena spíš jakoby ze slušnosti a vzhledem k faktu, že bylo dost pozdě večer, dalo se předpokládat, že s díky odmítne nebo se na něco vymluví! Jenže on ne!!! Jeho dotaz: "Myslíš to vážně?" mě zaskočil... přemýšlela jsem až se mi z hlavy kouřilo, načež jeho reakce: "Asi ne, když nic nepíšeš", mě vytrhla z myšlení a řekla sem si, že by to zas bylo trapné couvnout, a potvrdila to! Poté aby toho nebylo málo ještě vyšlo najevo, že je úplně z jiného města a má to ke mně cca hodinu po dálnici...
Přes to přese všechno mu stálo za to přijet..a ne jednou...a i já už tam byla nesčetněkrát...a dál už si asi každy domyslí, že jsme spolu!:)

Takže díky za tuhle seznamku a všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ!!!

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Ahoj všem,
chci se s Vámi podělit o náš příběh. Vše je souhrou okolností, štěstí, osudu...
Oba jsme se přihlásili na štěstí tentýž den, velké štěstí, že mezi tisíci profily,se právě ten můj Marťovi zalíbil. Začali jsme si psát a hned druhý den se viděli.
Trávili jsme spolu hodiny, víkendy....týdny, měsíce. Dnes máme svou lásku
dva a půl roku, hýčkáme si ji každý den.
Díky štěstí se vedle sebe probouzíme každé ráno....a za to Vám DÍKY

Bylo 8. února, sobota večer a začal se psát náš příběh.
Oba jsme byli na Štěstí.cz asi měsíc, oba trpěli tou hledací beznadějí, kterou jistě zná každý, kdo nějakou dobu vážně hledal partnera na seznamce. Po celý čas jsme se míjeli – já neměla fotografii v profilu a on neměl zaškrtnutý „vážný vztah“ v profilu svém. Tedy můj nastavený filtr mi nenabízel jeho a on zase nepsal ženám bez fotky. Kromě oné osudové soboty…
Již jsem se chtěla odhlásit, když přišla zpráva od muže s fotografií v tmavých brýlích a chudě vyplněným profilem. Vlastně ani nevím, proč jsem odpověděla. Slovo dalo slovo a my se záhy začali královsky bavit. Nechápala jsem, čím mě tak zaujal a tak to cítil i on. Jsem velmi opatrná, střežím si své soukromí, přesto jsem mu dala svoje telefonní číslo po dvou hodinách psaní. V té době jsem ještě netušila, že on se již stihnul zamilovat do mé fotografie, kterou jsem mu poslala e-mailem. Ještě týž večer jsme spolu telefonovali a domluvili si schůzku u kávy na druhý den.
Káva se protáhla na dlouhé, důvěrné povídání v autě … a pověstná „chemie“, ta nepopsatelná přitažlivost byla tak silná, že jsme nechápali, co se to s námi děje. Ona jiskra přeskočila a rozdmýchala tak láskyplný a nepopsatelný plamen, který nás zcela pohltil… rozumíme si naprosto ve všem, ať to jsou záliby, rodinný život či smysl pro humor … o intimní stránce ani nemluvě. Zkrátka láska na první pohled.
Od toho dne se nám změnil život, nedokážeme být jeden bez druhého (naši téměř stejně staří synové z nás mají nejen radost, ale i legraci), téměř denně jsme spolu a mezi tím si píšeme non-stop na skype. Neustále nás překvapuje, jak ten druhý je přesně to, co jsme hledali. Náhoda? Osud? Nebo štěstí? Dávno nejsme puberťáci, přesně víme, co od života chceme a také můžeme očekávat. Možná právě proto, nás neustále překvapuje, jak se doplňujeme, jak intenzivně jsme se zamilovali, a věřte nebo ne, zažíváme i mnohokrát svá „poprvé“.
Nyní to budou dva měsíce, co se známe a stihli jsme toho víc, než jiné páry za celý rok. Jako bychom snad chtěli dohnat vše, co nám život s bývalými partnery nemohl poskytnout. Neustále se spolu smějeme, říkáme si svá tajemství, plníme si své sny, povídáme si celé hodiny… Naší absolutní lásku, vášeň a opravdovost neuvěřitelně nádherného vztahu, pečetí visací zámek na jednom mostě a zásnubní prstýnky na našich rukách. Oba máme tento vztah jako svůj třetí a oba říkáme, že příslovečné „do třetice“ zkrátka asi funguje.
Jsme nesmírně vděční za tu obrovskou náhodu, že jsme se konečně našli. Za to patří velké DÍKY této seznamce.
Lucka a Jára
P. S. Vy, kdo tu hledáte svého partnera, vydržte, nevzdávejte se a buďte shovívaví k těm, co se sem přišli jen pobavit. Trpělivě vybírejte a vyčkejte – on/ona tu pro Vás je, jen ho/jí musíte najít. Přejeme hodně ŠTĚSTÍ na Štěstí.cz!

Profil na štěstí jsem měl celkem dlouho, nějakou dobu jsem ho ani nevyužíval a ani jsem nevěřil tomu, že bych zde našel partnerku a k tomu na celý život ( ostatně stejný pohled na to mělá i má drahá polovička ). Nějaké vzkazy jsem odeslal sám, nějaké my zase přišly, ale pořád tam nepřišlo nějaké větší zaujetí buď z jedné, nebo z druhé strany. 17.6.2012 ale přišla změna. Napsal jsem vzkaz aniž bych čekal, že by mohla přijít odpověď, už jen proto, že nás od sebe dělilo zhruba 80 km. Ale odpověď příšla a začalo dopisování, nejdřív jen pár vzkazů denně a během pár dnů se to změnilo na několikahodinové večerní dopisování. Po čase sme si domluvily setkání, před kterým panovala u mně velká nervozita. Když přišel den D, čekal sem jak se ztrapním a bude po šanci na nový vztah. Na štěstí se tak nestalo, hodně nám pomohli i naši 3 psi, které nám první společné chvíle hodně odlehčovali. Doslova po pár dnech nám nestačily jen společné chvíle a snažily jsme se spolu i bydlet, což nám i vychází. Oba sme se shodly na tom, že stesti.cz je skutečne osudová seznamka. 12.10.2012 jsme zjistily, že čekáme dalšího člena do rodiny a moc se na něj těšíme. Do toho plánujeme svatbu a jsme opravdu moc šťastní jeden za druhého a nebýt této seznamky, tak jsme se nejspíš ani nepotkaly. Velké díky servru stesti.cz za to moje štěstí, které jsem zde našel. Zkrátka mám doma svoje štěstí ze štestí.

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Asi jako každý člověk tady na seznamce,jsme se i my takto seznamili.Byla jsem dlouho sama a tak jsem si řekla,že se na nějakýho toho svobodnýho nezadanýho kluka mrknu a třeba se někomu i ozvu.Nedělá mi problém někomu napsat,protože se ráda seznamuji s novými lidmi.Zadala jsem věkovou hranici a liberecký kraj a tak jsem narazila právě na Ondru.Celkem mě zaujal,tak jsem zadala obrázek kytky,že se mi líbí a po čase jsme si začali psát.Jednou přišel vzkaz s pozváním na kávu,ale časově mě to nevycházelo,protože jsem dá se říct pořád v práci a Ondra si myslel,že se jen vymlouvám,tak si říkal,že z toho asi nic nebude a nakonec přeci jen jsme se spolu sešli.Dali jsme si sraz ve měste.Já jsem jela o něco dřív a šla jsem se jako správná ženská mrknout do krámu po nějakých hadříkách,abych si taky někdy udělala radost z něčeho novýho,každá holka tohle pochopí.Koukla jsem na hodinky a zjistila,že je čas a tak jsem vyrazila vstříc svému osudu.I když ten obchodní dům je přímo před určeným místem,i tak jsem měla 5 minut spoždění.Ondra tam stál a myslel si,že vůbec nedorazím,ale nakonec se dočkal.Šli jsme spolu do jedný kavárny a tam jsme si dvě hodiny povídali.Byli jsme tam skoro sami,kromě obsluhy a tak to bylo příjemný sezení bez hluku a okolního kraválu.Venku v tu dobu začalo pršet a já musela domu.Ten den jsem neměla zrovna večer moc času,protože jsem hlídala dvouletou neteř.Ondra se nabídl,že mě domu odveze a tak už od prvního dne věděl,kde přesně bydlím.V autě jsem mu na rozloučenou dala pusu a odešla jsem domu.Druhý den,jsme se taky měli vidět,ale nevyšlo to a viděli jsme se až ten další den.Pak jsme spolu byli častějc,až z toho najednou byl vztah.Zatím jsme spolu 15 dní,tak snad to výjde a budeme spolu šťaatní třeba napořád.

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Nejsem zrovna spisovatelka , ale i přesto se chi podělit aspon krátce o můj příběh tady na seznamce . I já jsem kdysi četla příběhy na této seznamce a doufala že i já potkám toho pravého . Po různých schůzkách , někdy hrozných někdy fajn po různých vyměněných písmenkách jsem natrefila na muže s kterým jsme si rozuměli a bylo mi s ním fajn . nejdříve krásné schůzky , po čase přespání o víkendech a ted, už bydlíme spolu a po šesti letech se v červenci budeme brát. Díky seznamce štěstí jsem našla toho pravého chlapa a jsem moc ráda .

Děkuji moc štěstí za to, že jsem zde poznala toho nejbáječnějšího kluka na světě.Zhruba před půl rokem jsem si zde založila profil s tím, že se tu i seznámím. Moc jsem tomu nevěřila až když mi napsalo pár kluků a mezi nimi byl jeden obyčejny, ale přesto něčím zajímavý kluk.Tak jsme si psali, vymněnili čísla a mělo dojít na setkání.Hodně jsem se přemlouvala, ale i tak jsem se tedy ještě s neznámým sešla.Moc se mi s ním nechtělo být, protože se mi nelíbil a já čekala na nějaého prince. Jenže po 3 schůzce jsem si uvědomila, že mi je s ním strašně moc fajn a vlastně ho mám hodně ráda.Najednou mi začalo docházet, že ho miluju takového jaký je a sevším všudy. Nu a stímhle čumákem sem už půl roku a jsem s ním staršně moc štastná a moc ho miluju

Jen pro ty kdo nevěří....před 9 měsíci jsem tady potkala naprosto úžasného člověka...a za pár dní se tento pan božský stane mým manželem)))...přeji všem také tolik štěstí, které zde potkalo mě ....

Chtel bych timto podekovat stesticku ze jsem tu nasel zenu z kterou cekam rodinu!!!!!!Proto vsem preji hodne toho STESTI.Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.Miluji Te Janimoc

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Ještě tomu není ani rok, co jsem na Štěstí několika písmenky oslovil mladou paní, jejíž profil mi padl do oka. Ani jsem nedoufal, že se mi ozve... a hle, stalo se... a tím vlastně vše začalo... po několika týdnech "písmenkování" jsme se poprvé sešli ve skutečnosti a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí víc, nežli jsme si vůbec dokázali předstasvit.A věřte, nebo ne,přesto, že jsme bydleli několik desítek kilometrů od sebe, 25.ledna 2010 tomu bude půl roku, co jsme si řekli vzájemné "ANO" a dnes už žijeme jako spokojená rodinka. Takže bych chtěl vzkázat všem, kteří hledají, aby to nevzdávali, protože ten človíček, se kterým vám jednou bude hezky, tady někde určitě je a čeká právě na vás. Tak se mějte všichni krásně a přeji vám, aby vše vyšlo podle vašich představ, jako nám dvěma.Richard a Zdeňka

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Dobrý den všem na Štěstí.
Posíláme Vám pozdrav z naší svatební cesty.
23.6.2013 si mě Jiřík našel na stesti.cz,dal u mého profilu hvězdičku, já to viděla a řekla jsem si: co kdyby to byl ON? Napsala jsem mu,že se zajímá o hudbu, bydlí v Litoměřicích a já ho neznám? Psali jsme si a hned nám něco říkalo, že tohle nebude jen takové to: ahoj,jak se máš, dobře, děkuji. Druhý den-24.6.2013 jsme se večer sešli, povídali, povídali, poznávali se a bylo nám moc fajn. Později jsme si řekli, že 27.6.2013,kdy proběhla 1. pusa, bude takové oficiální datum začátku našeho vztahu. Po pár týdnech, měsících jsme spolu začali žít a prožívat společné radosti, starosti i běžné denní záležitosti....A je to tady- 5.3.2016 je datum naší svatby. (Jak mi do přání napsali kolegové- oficiální stvrzení naší dosavadní činnosti ) Naše společné radosti doposud převažovaly a my doufáme a věříme, že to tak bude i nadále.
Bydleli jsme 3 ulice od sebe, ale poznali jsme se díky stesti.cz,tak DÍKY! A všem přejeme ať mají tady v hledání toho pravého tolik štěstí,jako my dva
B+J M.

ahojky i já bych se chtěla podělit o příběh,jak jsem na štěstí.cz našla své štěstí.jednou jsem klikla a naskočila mi seznamka štěstí.cz.řekla jsem si,proč to nezkusit,vyplnila jsem údaje,ale nepřikládala jsem tomu nějaký velký důraz.jednoho dne mi napsal Petr,já mu odepsala a poslala foto,aby věděl,s kým si píše.napsal mi,líbíš se mi a já mu napsala to samé,protože to byla pravda.zaujal mě na první pohled.první schůzka dopadla dobře a já se do něho zamilovala celým svým srdcem.dohodli jsme se na společném víkendu,který byl krásný,romantický a také jsem poznala jeho rodinu,což jsou úžasný lidé.jsme do sebe hodně zamilovaní.Petr je o 4 roky mladší,ale v lásce nezáleží jak na věku,tak na kráse člověka,ale na tom,co má uvnitř v srdíčku...PS:PETŘE CHCI TI VZKÁZAT,ŽE TĚ MILUJI Z CELÉHO SVÉHO SRDÍČKA.TVÁ ANIČKA

Když tenhle příběh vyprávím přátelům, nestačí se divit…
Můj bývalý přítel se kterým jsem dlouho žila a zůstali jsme skvělými přáteli mi jednou řekl o tomhle webu a ukázal mi jak to tu chodí.Pomohl mi vlastně založit profil na který jsem si já dodala fotky a info.On tu spíše ztrácel naději, protože holky které potkával byly dost jednoduché a šlo jim pobavení s pěkným klukem…Já jsem hned první den dostala asi 100 emailů, hrůza..snažila jsem se je všechny přečíst, abych někoho „neprošvihla“ :)
Hned druhý mail byl psaný slovensky a tak jinak… to se mi líbilo.Byl to kluk který mě moc fotkami nezaujal, ale dala jsem s ho favoritů a četla dál.
Asi za dva dny mi od něho přišel nový mail, psal, že mě asi nezaujal..jenže opak byl pravdou, byla jsem právě online a tak jsme si psali a byli to skoro romány a tak jsme usoudili,že se musíme sejít.Zajímal mě čím dál tím víc, jen jsem si říkala, no jako chlapa ho nechci ,není to můj typ, ale jako kámoše a trenéra to bude fajn, byla jsem dost zklamaná aférkami před ním.
Hned první schůzku mi učaroval, vyzařoval ze sebe takový klid a charisma, stále jsem se na něj dívala a říkala si, kluku ty v sobě něco máš..
Náhoda nám přála, on měl další týden dovolenou a já měla dost velké problémy v práci, tak jsem se rozhodla vzít volno. Naše schůzky byly hodinové, stále jsme měli o čem mluvit..chodili jsme na procházky a on si nic nedovolil. Strašně jsem se ho bála, v tom smyslu, že se můžu opravdu zamilovat a ono to zase nevyjde.
Po týdnu, kdy se mě zeptal jestli jen můj trenér a kamarád jsem řekla, že je.Byl chytrý a trpělivý, stále mi říkal, že si počká, protože ví proč :)
Mezi tím jsem se na štěstí seznámila se skvělou holkou.Byla na tom s chlapama jako já a už jsme se domlouvaly na dámské jízdě kde jim ukážeme :)
Jenže s Tomášem mě ta zlost na chlapy začala přecházet..začala jsem cítit, že jsem pro něho důležitá a že jsem ta pro kterou by snesl modré z nebe. (Stále jsem se bála věřit, ale on mi vždycky řekl něco tak úžasného, co vlastně byla pravda a já jí jen nechtěla vidět..)
Kamarádka, se kterou jsem se na netu potkaly byla povahově strašně podobná mě, napadlo mě, co kdybych jí seznámila s mým bývalým? Hodili by se k sobě. Zkusila jsem to, pozvala jí na kafe do města a mému bývalému řekla ať mě vyzvedne v kavárně, že tam nemůžu parkovat a tak.. ) On už o ní věděl, ale že tam bude v kavárně ne 
Byl jen tak v teplákách a poslal mi potom sms, to se dělá, ukazovat mě takové hezké holce když vypadám jako pako :) Pak si zkusili psát a ona se bála stejně jako já ze začátku :)
Závěr je takový ,že já s Tomášem jsme dnes moc šťastní a jsem spolu 5 měsíců, Jana s Davidem jsou jen o dva týdny méně, jezdíme společně na obědy a tak a okolí jen nevěřícně kroutí hlavou :)
Jednoduše řečeno, bývalý mi ukáže kde se dá seznámit, já tam potkám svou životní lásku a seznámím se s holkou, co už raději chtěla jen kámošku a pak jí seznámím s bývalým ono nám to všem vyjde a věřím, že napořád :)
Ještě k tomu jsem tu poznala spoustu báječných lidí na dopisování.Tak je mi jen líto, těch, kteří si to tu pletou s erotickou seznamkou nebo místem, kde psát oplzlosti holkám, ke kterým by si to v reálu nedovolili…
Tomáš mě naučil, že pokud věříš v lásku, najdeš ji.Vím, že je to v dnešní době moc těžké, ale jsou ještě lidi pro které stojí za to žít a když už potkáš někoho, kdo je ti drahý, hýčkej si ho a nenechte si zkazit ani jediný den.

Tak at ten pribeh jak z romanu neprotahuju :)
Seznamili jsme se diky stesti.cz, fotografie si nevymenili nebot tehdejsi neznamy mel zrovna - rozbity mobil, rozbity PC a nemohl mi poslat nic, kde bych odhalila "zavady" hned podle obrazku prenechal mi telefonni cislo s tim, ze pokud budu chtit, at se mu ozvu, ze by byl rad. Cislo jsem si poznamenala, ale v domeni, ze se jedna o nejakeho uchylaka - preci jen je podezrele, ze se mu najednou vsechny pristroje rozbily, jsem to nechala byt.
Jednou vecer jsem vsak s prateli sedela na sklenicce, vecer se schyloval k zaveru a me se nejak nechtelo domu. Inu, posilnena nejakym tim zlatavym mokem, jsem napsala neznamemu sms: Hola hola hej, nic uz nemeskej... Asi hodinu se nic nedelo, pak jsem napsala znovu a uz jsem se predstavila a nasledne mi dotycny telefonoval [ten sexy hlas nezapomenu ] a kolem 11 vecer jsme si jeste tyz vecer domluvili rande. Prijel autem, nalozil me, vzal za volant, malem mi rozbil hlavu, jak jsem sebou cukla, stravili jsme spolu po barech zbytek noci, povidali si a domluvili si rande na druhy den...
No a dneska jsme svoji a pevne doufame, ze se nam co nejdrive podari nebyt jen dva

Takze se nam obema vyplatilo, ze jsem byla trochu odvaznejsi, nez by to asi chtelo. Ale rika se, ze odvaznemu stesti preje, no a me se to teda vyplatilo a povedlo