Skutečné příběhy štěstí

Nevěřila jsem doposud,že lze potkat na osudové seznamce muže,který mě natolik zaujme,že kvůli němu smažu profil.S Jirkou to bylo nečekané,náhoda.Defakto až po 3měsících, mě oslovil muž,který je svým způsobem nenápadný,nenáročný,milý,chytrý,hodný a co mě potěšilo bylo hlavně to,že se chtěl setkat hned druhý den,po našem seznámení na internetu.Cítím to vnitřně že jsem našla pana Božského pro život,muže který to myslí vážně a má opravdu zájem.Jirka je fajn člověk,nemusí mluvit a já vím co si myslí.Lidi nevzdávejte to,kdo věří a má opravdu zájem,jistě lásku najde.Nebud'te ziskuchtiví,protože láska se nedá koupit,je to něco krásného,na co zdaleka peníze nestačí.Mít láskyplný a tedy smysluplný vztah,je veliké štěstí.Děkuji

Světlanu jsem poznal tady na štěstí přibližně před rokem.Hodně dlouho jsme si jen psali.občas zavolali.Strávili jsme spolu na internetu skoro každý večer.Potom pro mě nastal den D,měli jsme první schůzku.Nervozita brzy opadla a bylo jasné,že jsem poznal ženu,kterou jsem si moc přál poznat.Těšil jsem se na každé naše setkání.Po čase jsem se přestěhoval do jejího domu,který procházel přestavbou.Začli jsme plánovat co a jak uděláme.Jako správný chlap(tenkrát ještě správný)jsem se pustil do díla.Kolikrát jsem večer sotva chodil,ale měl jsme s té práce radost.Světla pomáhala jak mohla,až jsem byl překvapen,kolik má taková křehká žena energie.Jenže jsem zapoměl,že život není jen o práci.Nikam jsem ji pořádně nevzal.na procházky se mi nechtělo,protože jsem byl unavený.A nemyslel jsem na spoustu jiných věcí jako na rodinný rozpočet,občas nějaká kytka a slůvka mám Tě rád.Světlana byla,ale tak vynikající,že to nepřipomínala.Asi viděla,že se snažím v jiných věcech.
Jednou za 14 dní jsem si přivezl malého syna.Starala se o něj s láskou a já viděl,že se mají rádi.Velmi si rozuměli a Lukášek si ji zamiloval.Tak pomalu uběhlo léto a v září se začali dít věci.Přišel jsem o práci a svět přestal být růžový.Ještě k tomu jsem musel něco zaplatit,na což mi Světlana půjčila s tím,že jí to vrátím hned z odstupného které jsem měl dostat.Firma na mě,ale udělala podraz a odstupné jsem nedostal.Mou vinnou jsme zůstali bez peněz.Začli hádky,má nervozita stoupala i tím,že jsem nemohl sehnat práci.
Začal jsem mít podezření,že si Světlana někoho našla,někoho kdo se o ní dokáže lépe postarat.I když jsem scény nedělal,přiznám se že jsem žárlil na všechny kolem ní.
Ze zoufalství,abych o Světlanu nepřišel jsem začal dělat věci za které se teď moc stydím.Ještě k tomu jsem začal lhát s tím,že jsem si myslel,že se mi vše podaří vyřešit a vrátí se to do starých kolejí.
Samozřejmě se nic nevrátilo a vše se provalilo.
Je jasné jak to dopadlo.Světlana mě vystěhovala a jsem pro ní už jen špatný vzduch.
Dostal jsem se na úplné dno.Kdysi jsem pustil byt,takže jsem se neměl kam vrátit.
Zůstal jsem bez bydlení(v lednu nic moc),bez peněz a hlavně bez Světlany.
Nedávno se mě Lukášek zeptal kdy pojedeme za Světlankou.Když jsem mu odpověděl,že Světlanku už neuvidí,rozplakal se.Hrozně jsem si vyčítal,že i to malé dítě trpí mou velkou hloupostí.
Teď začínám znovu.Práci už mám,bydlím na nic moc ubytovně,ale především se stále trápím.
Přišel jsem o nejlepší ženu svého života vlastní hloupostí.

RADA PRO PÁNY: nikdy nelžete,stejně se to jednou provalí.Když Vás má žena ráda pochopí vše

RADA PRO DÁMY: dejte chlapovi najevo i když něco zbabral,že to společně časem zvládnete,nenechávejte ho v tom samotného

Zkušebák--Zdeněk

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Zaujal mne jak vzhledem tak profilem, po pár větách byla naplánována schůzka, která proběhla po pár dnech místo domluvených 14 dnech Následovaly další schůzky, společné Vánoce, společný vstupo do Nového roku. Našli jsme sebe, našli jsme štěstí a to největší štěstíčko čekáme na podzim Teď jen litujme, že jsme bez uvážení smazali své profily zde bez toho, aniž bychom si zálohovali začátky naší společné konverzace, na které rádi vzpomínáme. Děkujeme za nalezení štěstí!

Na štěstí jsem si založila profil a vůbec jsem nedoufala,ze by to mohlo někdy vyjit.Občas jsem se podívala na profil jestli mi někdo nenapsal.Po roce mi napsal kluk vzkaz ,který mě zaujal.Sesli jsme se a nebyla to taková dálka a zamilovali jsme se do sebe.Ale nevydrželo nám to.Po nějaké době přišel další pěkný a zajímavý vzkazík odepsala a zjistili jsme,že jsme sousede.Oba nás nenapadlo,že by přes net najít partnera.Dali jsme se dohromady.Do teďka jsme spolu a šťastni.Bez této stránky bychom se nikdy nesešli.

Knoflík lásky

Jelikož jsem se také seznámila se svou láskou na Štěstí.cz, mám prostě chuť to „vykřičet“ do světa.. 13.9.2010 budeme mít 1. výročí, přesně před rokem jsme se poprvé viděli..
Ráda na to vzpomínám..na všechna ta POPRVÉ, bylo to krásné a je skutečně pravda, že to „jiskření“ musíte cítit hned. Nevěděla jsem sice, zda to bude pokračovat či ne.. o to byl pak krásnější pocit, když naše první schůzka skončila a půl hodiny nato přišla jedna z nejhezčích zpráv, kterou jsem kdy od partnera dostala. A od té doby jsme spolu často.. Mám již něco za sebou, tak si to opravdu vychutnávám..a dnes už vím, že i láska je prostě v lidech.., jak se vzájemně doplňují, tolerují atd. atd.
Netušila jsem, že mohu prožívat ještě něco krásnějšího, než jsem doposud prožila.. A už vůbec bych nevěřila, že něco takového může vzniknout seznámením se přes internet. Vzpomínám si, že mě na jeho profilu nejvíce zaujalo to, jak měl napsáno, koho vlastně hledá..: ….hledám ženu, kterou bych nikdy nenašel, kdybych tady nehledal..
A já věřím tomu, že pokud se budeme vzájemně řídit heslem - ..nedělej druhému to, co bys nechtěl, aby někdo dělal tobě.. - nebude snad nic bránit tomu, abychom byli šťastni i nadále.
PS) Lásko, opatruj svůj knoflíček, který jsi našel, jako oko v hlavě, beru ho jako symbol naší lásky.. Moc tě miluji a těším se na další rok s tebou..!

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

Tvrdí se, že milujeme, abychom byli milováni. Já ale tvrdím, že milujeme, abychom dokázali žít.

V dubnu to byly 3 roky, co jsem zde potkala svého kluka. Svou lásku, ale také svého dobrého přítele, který je mi vždy oporou.

Ten čas si pamatuji jako dnes. Na fotkách se jevil jako velký sympaťák s moc hezkým úsměvem. A jeho smsky? Tak nedotěrné, nevinné a přece jenom na nich něco bylo. Když jsem si je četla, po každé se mi v hlavě honila myšlenka, jaké by to bylo, toho kluka vidět a seznámit se s ním osobně. Uběhla nějaká doba a bylo to tu.
Dali jsme si sraz na parkovišti ve městě. Když jsem vystoupila z auta celá nervózní, stál tam on… kluk, který měl úplně stejný úsměv jako na fotkách. Stál tam tak nevinně, v očekávání co bude, a když jsme se spolu začali bavit a ledy se prolomily, vytáhl z kufru auta obrovskou kytici rudých růží jako v romantickém filmu. V tu chvíli se mi zalilo tělo pocitem štěstí. Po příjemné večeři a večeru stráveném s tímhle klukem jsem cítila, že je to člověk, se kterým je mi moc dobře a kterého bych ráda vídala i nadále. Když jsme se loučili a já poděkovala za moc hezký večer, dala jsem mu pusu na líčko. Zřejmě to v tu chvíli nečekal. Když jsem se totiž odtáhla, jeho výraz byl tak roztomilý. Měl oči sklopené k zemi a stál tam jako malý školáček vyvolaný u tabule…

Začali jsme se tedy vídat častěji a častěji a dnes mohu říct, že jeho rodina je i mou rodinou, protože je nejen skvělý on, ale i jeho maminka a babička, se kterými mám moc hezký vztah a moc jim za to všem děkuji.

V lásce je to tak – čím více milujeme, tím větší strach máme z konce nebo tvrdého pádu. Ale nemůžeme žít jen pro to dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme, co je dobré.

Tento článek bych moc ráda věnovala svému příteli jako překvapení k našemu výročí.
I když člověk neví, co ho v životě potká, jaké zvraty a osud, ale já jsem potkala člověka, se kterým je mi moc krásně a kterého moc miluji. I když je to občas jízda na horské dráze, jsem vděčná za každou chvíli strávenou s ním. Děkuji.

Třeba zde i vy, najdete své štěstí...

Denisa K.

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Hezký den všem,

Za pár dní to bude rok, co jsem se seznámila díky Vaší seznamce s mým současným partnerem.
Zatím je to super, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál..
Po třicítce není jednoduché se seznámit ,v práci to často není vhodné, kamarádi jsou již zadaní s dětmi nebo není oboustranný zájem. Člověk má své nároky /často nereálné /,návyky a tajně doufá, že mu spadne z nebe „ten pravý hotový materiál“ v podobě muže s velkým M

Chtěla bych podpořit všechny ženské, kterým se seznamování přes net příčí, nezdá nebo se za něho dokonce stydí.Není důvod. Ne vždy se seznámení povede, je potřeba to ale zkoušet a nevzdávat to.

Věra

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

V pátek 8.7.05 jsem odpověděla na pár inzerátů na pár seznamovacích servrech a čekala jsem, co se stane.
Chtěla jsem známým dokázat, že po 15letech samoty, to už nejde. Odepsali asi 3 muži. Ale jen jeden vydržel odepisovat na všechny mé maily. Jeho prví odpověď zněla, že je Havířov (kde jsem bydlela já) od Ostravy (kde bydlel on) DALEKO ( pro přespolní - je to asi 20 km). Já jsem majitelkou auta. To jste měli číst tu sprchu o 21. století, století internetu, o tom jak si jsou lidi blíž, když chtějí!!!
V neděli 10.7.05 jsem od PC takřka nevstala. Naše mejlíky nás sbližovali tak, že jsem neodolala a ještě večer jsem sedla do auta a jela na návštěvu, ze které už jsem se prakticky nikdy nevrátila. A když,tak jen pro pár věcí, které jsem postupně do "vzdálené" Ostravy stěhovala.
V sobotu 10.6.2006 jsme se vzali. Já 15 let rozvedená a on 25 let rozvedený.
Už nám oběma bylo 40 let, oba máme dospělé děti.
Našli jsme i v tomto věku lásku, štěstí a domov. Vy co jste sami a máte předsudky, že už jste staří, dlouho sami, nebo si namlouváte, že ta samota není až tak zlá, zkuste to!!!
Pozdě není N I K D Y !!!

Alena 44 let

svuj profil na stesti jsem si udelala hned jak jsem se nastehovala do Prahy z male vesnicky u Marianskych Lazni abych poznala nejake lidicky a mela si skym v Praze vyrazit atak....jednou me napadlo dat si inzerat na horejsi listu za zaplacenou sms udella jsem tak a ozvalo se mi ten den necela stovka chlapiku snazila jsem se vsem postupne odepisovat uz s prvnim vzkaziuk bylo u vetsiny zrejme ze jsme kazdy jiny a nema smysl seseznamovat dale ale jeden me preci jen zaujal a pritom profil byl bez fotecky....nechala jsem si zaslat fotecku chlapik vypadal hezky a i se mi s nim skvele psalo jen byl ale pracovne mimo cr to byl kveten 2008....domluvily jsme se tedy jelikoz jsem pracovala kazdy den 13,5h ze az budu mit dovolenou tak pojedu k nasim a on tam zamnou prijede...nase jsem pripravila na to ze mi prijede pritel se kterym uz jsem dele nevim co bych tenkrat delala kdyby sem inelibil a ja to mela vysvetlovat blizil se den D 6.7.2008 rano jsem vyrazila do mesta a jela jsem si pro sveho udajneho pritele prisla jsem na nadrazi ihned jsme si padli do oka byl uzasny a i on dle jeho slov byl mile prekvapeny a az nadmiru spokojeny muj tatik se nabidl ze nam ukaze marianky hlavne kolonadu a tak nasledovalo divadlo jak uz jsme spolu dlouho a stastni bylato celodeni prochazka byly jsme jak pubertaci pak jsme jeli k nam tata se s pritelem hned zabral do reci skvele si rozumneli byla to proste paradicka byly jsme oba hned ten den dle nasich slov do sebe zamilovani stravili jsmespolu u nas krasny tyden po te odjel do prahy a ja pokracovala v dovolene po tydnu jsem jela zpet do prahy bohuzel okolnosti ohledne meho bydleni nas donutily spolu jit bydlet takze po 14dnech znamosti jsme si hledali spolecne bydleni vse klapalo jak melo a my 28.8.2009 tedy mesic po seznameni zjistili ze cekame drobecka...byly jsme oba moc stastni ale bohuzel v rijnu jsme o nej prisli....nasledovala velika krize nakonec usmireni a pritelovo odlet za praci na mesic do anglie.....po priletu jsme si rekli ze se pokusime o dalsi miminko nastesti se hned zadarilo a 30.11.2009 se nam misto ocekavane holcicky narodil syn Michalek.... zivot sel dal a my se rozhodli ze se 25.9.2010 vezmeme udelali jsme tak svatba byla skvela maly krasne rostl av zari 2011 jsme si vyrazily k mori a mesic po prijezdu jsme zjistily ze cekame druhe miminko letos 10.6.2012 se nam narodil druhy chlapecek Danecek jsme vsichni moc stastni a kdyz nekomu vypravime ze jsme se poznali na stesti a od prvniho dne co jsme se videli poprve uz jsme spolu zustaly tak sevsichni divi a nechapaji jsme spolu 4 roky a mame vse co jsme si tenkrat planovali dve deticky svatbu a jsme stastni a to jen diky seznamce stesti.cz moc Vam dekujeme

Neuvěřitelné ale je to tak .
Nikdy bych nehledal seznámení prostřednictvím seznamky, ale přeci jen jsem tak učinil aniž bych v to věřil. Svůj profil jsem sice odbyl,ale nepřikláněl jsem tomu význam.Po krátkém rozkoukání mi padla do oka v celku ta pravá a tím to vše začalo. Slovo dalo slovo a my jsme spolu dodnes a světe div se šťastni  a proto neváhejte a jděte do toho po hlavě jako jsme šli my dva a nebojte se seznamky.   

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

.. byl to jeden z květnových dnů letošního roku, kdy mě přihlásil můj známy na seznamku štěstí,a jak již jsem tady zvažoval jsem zvolit písmeno, zaujalo mě "I" a tím to vše nějak začalo...
po výměně pár seznamovacích vzkazů,zaujal mě jeden který byl tajemný až do prvního seznamení..
...netrvalo dlouho a svou Tě´d jíž přítelkyni jsem se vypravil do příjemné hospůdky,kde nám to seznamování docela zpříjemnil číšník(který měl svůj den), který co přinesl k stolu tak se tak nějak netrefil a tím nám docela spestřil večer,který jsme spíše pojali s humorem a tímto nám v seznamování docela dobře pomohl...
...s večerního humoru,uvolnění z příjemné hospůdky, bylo pozvání domů na dobré růžové víno,které nás ještě více zblížilo a to zblížení trvá již nějaký ten měsíc...,
za který chtělbych velice pochválit a poděkovat seznamce štěstí,že vůbec existuje,která mi umožnila seznámit s příjemnou ženou, která mě po dlouhe době otevřela mé zklamané srdce a dala jemu nový impuls do života...

Přišel jsem sem abych našel štěsti,zatim se mi nedaří-i zde jsem zjistil že některym jde o penize.Jen diky vašim přiběhum lasky tady zustanu,děkuji všem co tady píšete-krásně se to čte.Snad budu mít taky štěstí na Štěstí.M

Ráda bych se podělila o to, co potkalo na štěstí mě a ač je to neuvěřitelné a možná i bláhové, začínám věřit, že lze přes internet najít lásku snů.
Byl prvním mužem tady, kterého jsem oslovila první já. Nehledala jsem rozptýlení, a lásku a vztah už vůbec ne. Přivedla mě sem jen čistá zvědavost a možná jen popovídání si s někým "novým". Jeho profil nebyl nikterak zvláštní, ale zato jeho oči...jako by mě očarovali a já přestala logicky uvažovat. Nedokázala jsem si představit, že bychom spolu prohodili více než pár vět, natožpak to, že bychom se někdy viděli. První slova jsme prohodili v pátek večer, ale protože měl každý z nás na víkend už svůj program, sešli jsme se na štěstí znovu v neděli dopoledne a pak už se věnovali jen sobě. Napsali jsme si toho hodně a já se rozhodla v nedělním odpoledni se sebrat a prostě jet....jet za ním...vidět ho....co na tom,že je 170km daleko ode mě. Bylo to mé rozhodnutí, neočekávala jsem od toho víc než popovídání si u kávy. Šílenost. Na první pohled byl takový, jak jsem viděla na fotkách....přirozený, usměvavý, milý. Troufám si tvrdit, že jsme si měli co říct. Nenudila jsem se, byl vtipný a rozumný. Některá jeho slova mi byla tak blízká, že jsem si připadala jako ve snu. Zdálo si mi, jako bychom se znali několik let. Jsme od sebe sice dost vzdáleni, ale já vím, že já to nevzdám. Stojí mi za to, překopat svůj dosavadní život a já věřím jeho slovům, když říká "MY DVA".

Ráda bych se podělila o svůj velký příběh který začal 22.prosince a pokračuje do dnes….
Jako každý pracovní den jsem šla do práce ,netušila jsem však že tento den bude výjimečný a změní to můj osamělý život…..před koncem služby jsem jako obvykle na chvíli podívala na seznamku štěstí zda tam nemám odpovědi na svůj inzerát ,uviděla jsem profil neznámého a tak jsem si řekla že to zkusím odepsala a přišla mi odpověd po pár vyměněných zpráv mi zvonil telefon a a najednou se ozval mužský hlas ,,,jestli se nechci ješte dnes sejít,protože jsem zrovna měla 12hodinovou službu tak sem namítla že je pozdě ale dneska vím že kdybych to odložila tak bych udělala chybu.,protože sem dojížděla do práce tak jsme se domluvily že se setkáme na nádraží(v tu chvíli jsem už tušila,že to nebude setkání jaké jsem měla před tím a že to bude jiné.)u vánočního stromečku co stál v hale a tak sem čekala na svého noého ted už můžu s klidným svědomím říct partnera.
A na ten den v životě nezapomenu jak mě pozval do kina kde mě poprvé vzal do náruče a já cítila opravdu vřelost a upřímnost .Rozloučili jsme se a já nevěřila že se mi ozve….najednou mi od něho přišla zpráva že děkuje za hezký večer a že by to rád se mnou zkusil….od té doby mi přicházely každý den ráno a večer samé hezké smsky které jsem v životě od žádnýho muže nedostávala a najednou se nám to stalo denním rituálem že jsme si přáli hezké ráno a pěknou dobrou noc….a co dnes???Dnes si přejeme hezké ráno dobrou noc v domácím pohodlí a jak to bude dál?.......se necháme překvapit oba dva:o))

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Zdravím všechny, je to téměř neuvěřitelné, že už je to tak dávno - 3,5roku, co jsem tady hledal i já to svoje štěstí... Už jsem toho měl vcelku dost a oslovil jsem poslední dívku a pak jsem se chtěl smazat... Jak se ukázalo, stejně na tom byla ta dívka, po půl roce marných pokusů jsem byl taky poslední šance... Šlo to všechno strašně rychle, ale bylo to krásné... Po pár řádcích ve vzkazech jsem to už nevydržel a zavolal jí... už po telefonu to bylo moje hřejivé sluníčko a zamiloval se hned až po uši... za další 2 dny jsem to už nevydržel a neplánovaně vyrazil do města, kde bydlela má láska, setkání bylo víc než příjemné, procházkou městem jsme došli do krásné restaurace, dali si oběd a já úplně ignoroval drnčící pracovní
telefony... Byla kouzelná, stále usměvavá s roztomilými plamínky v očích... Pak už to bylo všechno jasné, výlet do zoo s její malou holčičkou, ta byla tak sladká a jak rychle si získala ona mne, tak i já jsem si získal jí... Netrvalo to snad ani 3 týdny a seznámili jsme se s rodiči, pak si udělali dovolenou na Slovensku a začali plánovat společnou budoucnost... Zaplatili jsme plánky na domeček, začali svými silami stavět a přesně za rok jsme se stěhovali do našeho domku, který jsme oslavili malou svatbou a za půl roku se nám narodil syn... Dostal jsem ho ke svým 40. narozeninám, byl to ten nejhezčí dárek... Je to neuvěřitelné, jak to letí... Stále se velmi milujeme, máme krásnou a zdravou rodinu a jsme všichni moc šťastní... a to jen díky Vám... Díky Štěstí Aleš a Jana

Zítra to bude rok co jsem šla na schůzku s nejistotou jak bude probíhat. Jak jsem už před tím napsala vše bylo a je moc hezké. S přibývajícím časem je vztah čím dál hezčí, jsme spolu každičký víkend .Každý den na skype si povídáme o tom jak nám bylo v ten den. Nádherné růže dostávám pořád a jsem vděčná osudu, že jsme se našli. Jarda je chlap ,který opravdu chce partnerku se vším všudy a ne jen na krátkodobou zábavu jak hodně pánů v této seznamce. Silvestr, dovolené ale i běžný život si užíváme naplno s láskou a vědomím ,že jsme tu jeden pro druhého. Moc přejeme všem ,kteří to myslí upřímně v této seznamce najít to své zlatíčko a být šťastní jako my dva jsme. Děkuji,že na druhý pokus to vyšlo.

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

Kdo jste tady, nevzdávejte to. Taky jsem si myslela, že to vzdám - a on ve stejné chvíli o třicet kilometrů dál se u počítače rozhodl, že zruší svůj profil, že to nemá cenu - a že já jsem poslední, komu tady ještě napíše... no, byla jsem fakt poslední, které napsal, protože psal tak mile a normálně, překonala jsem nedůvěru, šla na randíčko a bylo to tak fajn, že už jsme od té doby vlastně pořád spolu, rok a půl, a čím déle a blíž se známe, tím je nám spolu víc fajn. Zní to jako pohádka, ale je to fakt - taky jsem tomu nevěřila a teď to žiju. Věřte holky, bude líp!

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Ahoj, kamarádky. Je překrásné jak se pohled dvou lidí na ten jeden a samý vztah liší, ráda bych proto tedy uvedla naše první rande mýma očima. Filípka jsem potkala na štěstí a byla jsem překvapena, jak někdo tak šarmantní, plný humoru, pochopení a inteligence vůbec může hledat lásku tady. Byla jsem nadšená, protože v Pardubicích se peče ten nejlepší perník, tak jsem čekala, kolik srdcí mi Filí přiveze jako dárek. Můj miláček se trochu plete, bylo mi jasné, že ho prvním schůzkou na tak složitém místě zmatu, ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu chce, tak mě najde a počká si. Proto jsem si šla posedět do mojí domovské firmy, ládovala si pupíček a doufala, že Filípka za pár hodin u Lucerny najdu. Spokojená a napapkaná jsem tedy vyrazila a šokovaná zůstala stát, když jsem ho uviděla. Byl to přesně princ mých snů a počkal. Aby nevypadal hloupě, řekla jsem mu tedy, že to byla moje chyba, že jsem informace o srazu měla upřesnit a hořekovala jsem nad svém vymyšleném, usilovném hledání. Tady se můj mazlík tedy trošku plete, nezhubla jsem devět kilo pobíháním po Praze, ale mnohem prozaičtějším způsobem. U McDonaldu mě gradovali z obyčejné obsluhující na asistentku manažera v oboru udržování hygieny a věřte, že při tom šůrování hranolků a odnášení tácků kila mizí líp, než u kazety s Olgou. Procházka na Petříně byla bez chyby. Lanovka nejela a když jsme se dotrmáceli nahoru celí upocení a ulepení, veděla jsem, že tento večer bude mít žhavý konec. Byla jsem tak šťastná, když jsem se probudila vedle tak fantatického muže a když mi oznámil, že se mnou zůstane další dva dny, zem se mi roztočila pod nohama radostí. Oboum se nám stýskalo a já jsem začala žárlit na Samantu, pozvala jsem tedy Filípka, ať se nastěhuje ke mně domů. Klape nám to báječně, Filípka vzali k nám do McDonald, sice zatím jen prodává maso v housce, ale za čas se určitě vypracuje do stejné pozice jako já. Tímto ještě jednou obrovské dík www.stesti.cz a vzkaz pro mého miláčka: Miluji Tě Filípku!

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......