Skutečné příběhy štěstí

Náš příběh začal pro tento server celkem všedně. Registrací a pokusem o pobavení.

Má partnerka šla na štěstí se odreagovat od všedních problémů, já ze zvědavosti, zda se tu dá najít životní partner.
Po dlouhém hledání mne zaujala žena, která v hlavičce nadpisu napsala " jen pro zábavu ".Tak jsem se optal: "jen pro zábavu, nebo něco víc"?
Žádná odpověď.......
Zkusil jsem to podruhé a přišla odpověď : pošli foto na e-mail.
Celkem nečekaná odpověď mne zaskočila, leč proč to neudělat, tak šla fotka, no radši dvě.
A TÍM ZAČLO NAŠE DOPISOVÁNÍ a posléze i schůzka, chceteli první rande.

Na rande jsem přišel kupodivu včas, ona však s 15 minutovým zpožděním.No královská 15ti minutovka.
Když ke mně přicházela, hned jsem ji poznal a okamžitě mne začlo bušit srdce, říkal jsem si že to snad není možné, ale že to je ta kterou hledám....., hm ani mi nepodala ruku.
Šli jsme na kávu, povídali si.Normálně to nedělám, ale během půl hodiny o mne věděla víc, než kdokoliv jiný kdo mne zná léta.Hezky jsme pokecali a domluvili se na procházce a svařáku v ten vánoční čas.
Při bumbání svařáku se na mne stále koukala, připadalo mi jako by koukala na svatý obrázek. A pak jsem to zkusil...krásně líbala a ta jiskra vzplanula. Oboustraně a strašně vášnivě.

Jsme spolu dva měsíce, již bydlíme ve společné domácnosti, plánujeme svatbu a rodinu a JSME ŠŤASTNÍ JAKO NIKDY.


A PAK ŽE TO NA ŠTĚSTÍ NEJDE.

Moc Vám děkujem za tyhle stránky a doporučujeme je.....

Děkuji moc štěstí za to, že jsem zde poznala toho nejbáječnějšího kluka na světě.Zhruba před půl rokem jsem si zde založila profil s tím, že se tu i seznámím. Moc jsem tomu nevěřila až když mi napsalo pár kluků a mezi nimi byl jeden obyčejny, ale přesto něčím zajímavý kluk.Tak jsme si psali, vymněnili čísla a mělo dojít na setkání.Hodně jsem se přemlouvala, ale i tak jsem se tedy ještě s neznámým sešla.Moc se mi s ním nechtělo být, protože se mi nelíbil a já čekala na nějaého prince. Jenže po 3 schůzce jsem si uvědomila, že mi je s ním strašně moc fajn a vlastně ho mám hodně ráda.Najednou mi začalo docházet, že ho miluju takového jaký je a sevším všudy. Nu a stímhle čumákem sem už půl roku a jsem s ním staršně moc štastná a moc ho miluju

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Taky se Vám chci sverit s tim, jak jsme se diky Vam s pritelem seznamili. Letos 10. cervna to jiz budou neuveritelne 3 roky, co jsme se poprve diky Vam a Vasi
seznamce sesli a od te doby jsme spolu.
Ale hezky od zacatku.......
Nudila jsem se v praci, ve volnem case " brouzdala "
na Vasi seznamce a pritel tez. Mela jsem sve heslo
jako nase znameni - ryby - a to ho zaujalo a tak se ozval.
Byl po dlouhe dobe jediny, ktery nechtel foto a radeji
dal na osobni setkani a tak jsme se sesli. Neverila
jsem, ze je mozne opravdu potkat normalniho chlapa
pres inzerat - predesle schuzky byla jedna katastrofa
za druhou - no a ono to vyslo !!!
Navic jsme se narodili oba dva ve stejny den, takze
oslava nasich narozenin probiha v kruhu rodinnem s nasimi
detmi, vnoucaty, vse v pohode, vsichni se mame radi
a dobre spolu vychazime, pritelovo rodice mne taky maji
radi a ja je - svoje uz bohuzel nemam.
Od te doby rikam kazdemu, ze to mozne je se takto
seznamit. A jako dukaz mame jeste dalsi lidicky.
Jsou to nasi kluci, kteri se takto take seznamili. Jeden
se zeni letos a druhy pristi rok. Takze tvrdim, je to
mozne a preji to vsem nezadanym !!!!
Srdecne Vas zdravime, dekujeme a prejeme hodne spokojenych seznamenych klientu - delate zasluznou praci.
Vasi Iva + Honza z Ceskych Budejovic

Diky Štěsti jsem tu našel Partnerku a jsme štastni. Moc dekuji týmu Štěsti

Nejprve jsem si říkala, nikdy nemůžu najít lásku na netu, ale protože jsem byla sama pul roku a moc zklamaná z předchozích dvou vzathů, kdy mě první přítel občas mlátil a druhý přítel mě dostal psychicky skoro na dno, tak jsem si řekla, tak co nic neztratíš, tak jsem se zaregistrovala jen tak , z nudy...Psávalo mi tu hodně kluků a mužů, pár mě jich zaujalo, s dvěmi jsem se sešla, ale vždycky jsme akorád polecali a nice jsem k nikomu necícila...pokoušela jsem se za toho pul roku co jsem byla sama navázat známost a znovu se zamilovat, ale nepoštěstilo....až jednoho dne napsal kluk, který bydlel kousek ode mě, dokonce byl z vesnice, takže stejné nátury jako já ale sportovec a měl ze začátku takové divné názory....říkám tak tohle nemůže vyjít, na fotkách taky nic moc...ani nevim jak k tomu došlo, dali jsme si icq, písali si par týdnů, nakonec jsme se z ničeho nic rozhodli sejít, ani nevim proč když se mi nějak moc nelíbil a ani jsme se v mnoha věcech neshodovali. Možná to byl osud který nás k sobě táhnul, možná taky zvědavost, která se nakonec vyplatila, Setkali jsme se u nás na vesnici. Už z dálky jsem poznávala jeho tuning octávii kterou měl na fotkách, najednou z ní vystoupil krásnej chlap, kterej se na mě podíval a já jsem se roztřepala....první rande proběhlo, bylo to krásné, a nakonec jsme těch rande a výletů měli nesčetně mnoho, zjistili jsme že máme uplně stejne zájmy, životní cíle a připadá nám to jakobychom k sobě patřili od malička...

Jak začít? Strejda a teta, se tu seznámili a já v době psychicky špatného porozchodové stavu, jsem si tu založila profil a začla si tu psát, zpočátku mi chodili vzkazy perverzní čí vtíravé, ale i pár zajímavých příjemných nenucených, psala jsem si tu s pár klukama a později i po icq, ale natrefila jsem na člověka co mě zajímal, psali jsme si na ICQ a vyprávěli si své story ze života, nepsali jsme si ani moc dlouho, ale 24. ledna, přišla další rána, umřela mi prababička, člověk, na kterém mi strašně moc záleželo k tomu všemu jsem stále byla špatná z toho rozchodu, nadělala jsem za ten den pár pitomoctí a večer jsem byla na icq...s nikým sem si nechtěla psát, ale jakmile se připojil on, jako by ruka psala sama a napsala jsem mu, nevím proč nevím jak, ale tak nějak jsem ho před jedenáctou donutila přijet sem ke mně a když přijel, vzala jsem pejska a šla jsem za ním, procházeli jsme se a on tak nějak postupně vyplňoval bolest, z toho dne, že mi bylo lépe a lépe a když odjížděl, měla jsem sto chutí mu říct, ať se mnou zůstane, šla jsem zpátky ke svému baráku, opřela se o barák a zapálila jsem si a po celém těle jsem cítila takové malé motýlky jak poletují a bolest byla téměř pryč, přišla jsem domů a jelikož jsem neměla kredit napsala jsem mu z internetu vzkaz, že ho ráda uvidím znova a že mi bylo pěkně, v tu samou chvíli přišla i mě sms od něj, za dva dny jsme se sešli znovu a povídali si a procházeli se po vyšehradě a stále jsme si měli o čem povídat, nenastávali trapné chvilky ticha nic a když jsem se poprvé políbili bylo to pro mě něco, co jsem nikdy nezažila, né že bych se nelíbala, ale tohle mělo takového kouzlo, bylo to nádherný, od toho dne jsme zůstali spolu překonávali spolu slasti a strasti života a vydrželo nám to přes 9 měsíců, né že bychom se nepohádali nikdy, to ano, ale vždy jsem se udobřili a proč to jsem píšu, dneska jsem udělala obrovskou chybu, celý den jsem měla od rána na nic, začlo to vstáváním u něj, každou ponožku jsem se vzala jinou a pak pro mě přijla máma a odvezla mě domů, měla přijet babička, které nepřijela protože s nevlastním dědou odjela na chatu, potom hádka s mámou, kvůli blbosti a potom krizová situace mé kamarádky a vše bylo završeno hádkou s tím s kým jsem se vůbec pohádat nechtěla, jednala jsem bez rozvážení a udělala jsem chybu, když jsem vyslovila to, že už spolu nebudeme, tak se ti prostřednictvím tohoto příběhu moc omlouvám, udělala jsem velikou chybu, strašně moc mě to mrzí. Miluju Tě prosím vrať se mi ! Už si svůj život bez tebe nedovedu představit.

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Jsme dva lidi, kteří by se asi bez internetu nikdy nepoznali- já vdaná paní 31 let a on mladíček svobodný 24 let.Mé manželství už delší dobu bylo zcela disfunkční a tak jsem si jen tak z legrace vytvořila profil, tisíce nezajímavých nabídek jsem ignorovala až jednou mi někdo napsal, že jsme spolu v párech a co s tím provedem? Tak jme si psali asi měsíc přes ICQ a první schůzku si domluvili někdy okolo vánoc. Bylo to fajn, ale tehdy nás ani jednoho nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc.. Měsíc jsem ho neviděla, jen jsme si něco pisli samotamo na ICQ. Pak jsme se opět sešli, ale žádná jiskra, nic! zoufalá jsem líčila svůj případ kamarádkám a ty mi radily: postup od káviček k vínu v soukromí. Zlatíčko kamarádka mi půjčila byteček a on na mou nabídku" vína"
kývl. Byl to příjemný večer plný vyprávění a smíchu, ale pořád to nějak vázlo, kamarádka pak volala, že už jde domů( byli asi 2 ráno), to nás nějak potlačilo k vzájemným dotykům a skončili jsme u vášnivého líbání. (V ten moment jsem věděla že bude v posteli skvělý!)Kamarádka pak dorazila a my šli pomalu domů. Za týden jsme si ale naši schůzku zopakovali a já ,když mě vzal do náruče jsem úplně ztratila rozum! Veškeré mé předsevzetí s kterými jsem šla do manželství byla tatam. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako žena, po které někdo touží a cítila jsem se dokonalá(i když taková vůbec nejsem). Bylo to skvělé, ale i tak jsem pořád chtěla zachovat své manželství, myslela jsem na to,že je to mladíček který si chce jen užít a brala to taky tak. Jak jsme se ale vídali častěji, začínali jsme k sobě cítit něco víc než jen chtíč, bylo to úžasné ale mě to moc trápilo, nachtěla jsem tomu uvěřit. Co se nestalo z pouhé touhy se stala láska a ta mi dodala sílu vše přiznat doma a manželství ukončit. Pro mého muže to byl samozřejmě šok a určitě mě nenávidí ale myslím, že je pořád lepší říci jak to je a žít dál šťastný a ne žít ve lži. Určitě si spoustu lidí myslí, že jsem se zbláznila ale mě je to fuk, prožívám teď city které jsem naposledy cítila asi tak ve dvaceti. Tomík je úžasný člověk, který mi dodává pocit štěstí a obrovské porce sebevědomí.. Cítím, že mě miluje a doufám, že on to cítí také tak ode mne. Všem zklamaným ve vztahu přeji nalézt někoho kdo vám opět zvedne hlavu z dlaní a ukáže vám, že život není jen o marných představách, mě se to podařilo a jen se modlím aby to vyšlo!! Lásce zdar! Radka- Okrajovka

psani 3 roky po internetu.komunkace jen přes webku ale delila nas velka dálka australie. 10.7.2009 z mnou prijel do prahy na 5 nedel.nejkrasnejsi dovolena v mem zivote a ja neverila ze se clovek v mem veku muze jeste na prvni pohled zamilovat a krasne zamilovat. po rozpadu 18ti leteho vztahu a 4let samoty jsem znova zacala zit a smat se. jenze 5 nedel ubehlo jako voda a on je zase zpatky doma v newcastlu v australii.v unoru 2010 jedu zase ja za nim na 2 mesice.takze nehazejte dámy a páni flintu do žita preci nekde nekdo na vas jeste jiste ceka.me se to sice podarilo ale zase je tu ta neskutecna dalka ktera nas deli jeden od druheho ale ja verim ze se povede se tam prestehovat a zacit novy zivot drzte me palce a preji vsem hodne stesti pri vyberu partnera

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Tuhle větu jsem mu napsala poté, co jsem si ve svým přesvědčení vymazat se ze seznamky,ještě ťukla na inzerci. Zarazilo mě, že můj profil otevřel asi 30krát Nechtěla jsem na seznamku.Propadala jsem panice, že všichni koho venku potkávám, na mě koukaj a určitě si říkaj ,,hele,to je ta z tý nabídky...." Připadala jsem si jako ovce na prodej. A tak asi po týdnu jsem to chtěla zrušit. No a tenhle chlápek mě dostal svým humorem a svým životním postojem, kterej jsem během týdnu psaní pochytala. Chtěla jsem ho vidět a ne si jen psát, jako puberťáci, ale hlavně si popovídat, abych se přesvědčila, že to není jen nějakej pisálek a podvodníček. Věřte, nevěřte-po odchodu od manžela po 26 letech, jsem dokázala natrefit na človíčka, kterej mě- jak říká- miluje ze všech chlapů na světě nejvíc a prý se mnou chodil už na tý mojí fotce Tolik jsem ho uhranula. A je šťastnej, že jsem mu vlastně napsala já, protože on by to byl býval neudělal. A já ten den chtěla zmáčknout puntík- vymazat. Je to náhoda? Dnes jsou to právě 4 roky, proto píšu tenhle čmaropis. Není nám zrovna 20 a stejně se to podařilo. Tím chci navnadit a podpořit ostatní váhavce, aby se nebáli a nestyděli někoho oslovit. Ať se řídí rozumem, ale i instiktem a NEVZDÁVAJÍ to My dva se máme mooooc rádi. Děkujeme ti seznamko Štěstí

V červenci 2008 jsem si na radu kamaráda založil profil na Štěstí, nic zvláštního jsem však od toho neočekával a vůbec už jsem nevěřil tomu, že bych se zde mohl seznámit a natož pak najít někoho na celý život. Jak jsem předpokládal, byla to ztráta času a pokud jsem se s někým sešel, přál jsem si, abych byl radši někde úplně jinde a sám a hledal jsem jen záminku k odchodu a dál už pak dělal tzv. „mrtvého brouka“.
Obrátky v mém životě nastaly první prosincový týden 2008, když jsem si začal dopisovat s Markétou (asi po druhém vyměněném vzkazu mi dovolila, abych ji oslovoval „Markétko“ ) a již po pár vyměněných vzkazech jsme se v uvedeném týdnu sešli, přesně 5.12.2008, zrovna v ulicích chodil Mikuláš s čerty a anděly.
Sice jsem Markétku znal z několika fotografií přiložených k jejímu profilu, ale ve skutečnosti byla ještě mnohem krásnější a hlavně mě dokázala bavit tak, že mě skoro nepustila ke slovu . Nedokázal jsem z ní spustit oči a zamiloval jsem se do ní až po uši. Pořád jsem nechápal a nechápu, že jsem ji nepotkal dřív, protože jsme bydleli od sebe jen 5 minut rychlejší chůze.
Bude to znít asi jako sen, ale dnes má moje Markétka narozeniny, od první schůzky jsme se viděli snad každý den a já nepřestávám děkovat Štěstí, že našemu setkání napomohlo, neboť věřím tomu, že by jsme se stejně našli.
A ještě jedna novinka, čekáme rodinu. A tak jak jsem potkal Markétku před Vánocemi 2008 a byla a zůstane mým největším vánočním dárkem, který jsem kdy mohl od života dostat, nadělíme si k Vánocům 2009 dárek pro nás nejkrásnější, děťátko.

Miluji Tě Markétko moje, z celého svého srdce.


Štěstí děkuji a nikdy na jeho pomoc nezapomenu, ale jeho služby už nikdy nevyužiji, našel jsem lásku na celý život.

Radek

P.S.: Když dnes odpoledne píšu tyhle řádky, ještě Markétka neví, že ji chci večer požádat o ruku, tak mi držte palce a já je držím vám všem, ať vám to taky vyjde. Doufám, že si to po přečtení se mnou nerozmyslí .

Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda.

Moje manželství, které bohužel stále ještě trvá,nestálo už několik let za nic.A tak jsem se rozhodl ukončit naše oboustranné trápení.Ještě předtím mě ale začal chybět protějšek,se kterým bych mohl prožívat všechny krásné i méně pěkné okamžiky života.A tak jsem také narazil na tuto seznamku a založil profil.Přiznám se, že původně to mělo být hlavně kvůli sexu.Časem jsem toto přehodnotil a začal hledat vztah vážný.A po několika málo nezdařených pokusech o tento vztah,jsem narazil na jeden profil ve kterém vlastně nebylo mnoho informací o protějšku.Ale přesto jsem napsal takový běžný dotaz,jestli bychom si nemohli napsat něco víc o sobě.Moc jsem od toho nečekal, už jen proto že najednou přišla odpověď a že prý že jsem ženatý a jestli mám tady dvojníka Vše bylo vysvětleno a tímto začalo naše krásné dopisování.Z dopisování zde na štěstí jsme přešli na ICQ a domluvili jsme se na naší první schůzce.První schůzka trvala asi 2 hodiny,ale mě se zdálo že to bylo 10 minut.Tak strašně rychle mě to uteklo.Měl jsem z té schůzky i z té dívky krásný pocit.Určitě i ona, protože mě na konci řekla, že je příjemně překvapená.To samé jsem mohl říct i já.Její krásné oči,rty,zkrátka celá,to byla nádhera,je to můj typ.A já v tu chvíli věděl,že tato dívka by mohla jednou být ta pravá.Začalo intenzivní dopisování přes štěstí i ICQ,jsme schopni si psát i víc jak 5 hodin najednou, proběhlo od té doby už hodně schůzek a už dneska vím, že to je určitě ta pravá.Za chvilku to budou skoro 3 měsíce,co jsme si poprvé napsali, postupně se poznáváme, jsme si čím dál bližší a je to mezi náma neuvěřitelně krásný.Začínáme si říkat i o naší další budoucnosti.Říkám pravdu Květinko moje? Věřím tomu, že toto bude dál takto krásně pokračovat.A za toto všechno děkuji tomuto našemu "Štěstí"

Dlouho jsem přemýšlel, zda mám i já sem do řádků ŠTĚSTÍ připsat i ten svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodl, že jej napíši, i když je to spíše ta výjimka potvrzující pravidlo…Ale i to je život.
Profil na ŠTĚSTÍ jsem měl pár dní, s jednou dívkou jsem si chvíli psal, ale pak přišel od jiné dívky vzkazík: „Ahoj, jsi dnes tady?“ Koukl jsem se na její profil a zaujala mě. Ona byla jako au-pair ve Vídni a do Zlína, kde bydlím a ona má rodinu, jezdila jen jednou za čas. Po týdnu psaní přišel vzkazík, že o víkendu jede zrovna do Zlína a jestli si budu chtít popovídat osobně, tak ať přijdu ve 14:00 do jedné místní kavárny…
Po předchozích zkušenostech ze seznamek jsem nečekal nic víc než jen pár obyčejných frází doplněných mlčením… Před kavárnou jsem byl už o půl druhé a čekal, kdo přijde. Na kostele odbily dvě hodiny a kolem mě prošla ONA. Nebyl jsem si jistý, zda je to opravdu na 100% ona, přece jen fotky klamou, ale když mě míjela, tak se na mě podívala a po tváři jí přeletěl letmý úsměv… To mě přesvědčilo, abych za ní šel do kavárny. Představili jsme se, ona již měla objednanou kávu a já si dal horkou čokoládu. Vše proběhlo tak, jak jsem si vždy představoval. Na začátku trochu tréma a možná i mírný trapas s tím zda za ní jít nebo nejít, ale během chvilky jsem se všeho zbavil a zjistil, že je prostě úžasná. Nepřeháním. Neskutečně hezky jsme si povídali, probrali jsme toho opravdu hodně a já začal věřit, že se konečně i na mě usmálo štěstí. Zaplatil jsem a pak jsem ji doprovodil. Dlouho jsme si povídali, než přišlo rozloučení a mě při cestě domů začalo docházet, že jsem se poprvé v životě zamiloval na první pohled, přestože jsem nikdy nevěřil tomu, že se takovým způsobem dokážu někdy zamilovat. Byly to nejkrásnější tři hodiny mého dosavadního života a na datum 29. 11. 2008 budu vždy vzpomínat se zvláštní, přesto hezkým pocitem…
Jenže ne všechno končí happy-endem, přestože bych to všem přál. Po týdnu zrušila profil na seznamce, čekal jsem na email, nebo SMS, ale žádná zpráva nepřicházela. Tak jsem jí napsal email já. Neozvala se. Napsal jsem SMS. Neozvala se. Pak po týdnu jsme se sice domluvili a sešli se v čajovně, ale něco ve mně začalo hlodat, že s tím štěstím to bylo až moc jednoduché…A bylo. Třetí schůzka byla 5. února. Dva dny před mými narozeninami. Mezitím jsem se trápil tím, že mi už tak často nepsala a čekání na odpověď bylo čím dál delší. Napadalo mě tisíce důvodů PROČ, ale odpověď který z nich byl ten pravý se asi nikdy nedozvím. Každý den jsem v srdci cítil zvláštní tíživý pocit a ranní vstávání bylo daleko těžší než v kdykoli předtím. Na tom posledním setkání si dokonce zapálila několik cigaret, přičemž jsem ani ve snu nepředpokládal, že je toho schopná… Měl jsem sto chutí to zabalit, zaplatit a odejít, ale překonal jsem se. Ovšem po rozloučení mi cesta domů trvala neskutečně dlouho… ten pocit se nedá popsat. Hlavou se m i honily nejrůznější nesouvislé myšlenky a v očích se objevily slzy… V noci jsem skoro nespal a nevěděl jsem, zda ráno dokážu vstát a normálně fungovat. Podařilo se mi to, i když to bylo dost těžké.
Pochopil jsem, že ne vše je zlato, co se třpytí, a že jsem pro ni byl jen „sympaťák ze seznamky“. Nic víc. Ale chci Ti jen, Lenko, vzkázat, jestli budeš někdy tyto řádky číst, že Ti nemám nic za zlé a nic Ti nevyčítám. Jsem za vše vděčný, protože jak už tady v některém minulém příběhu zaznělo: „Dokud se člověk dokáže zamilovat, ještě na tom není tak špatně.“ Děkuji Ti za vše a děkuji i téhle seznamce, i přesto, že má tenhle příběh jiný konec než všechny ostatní. DÍKY.

P.S.: Všem, kteří zde mají profil přeji ať najdou tu pravou lásku ať už tady na ŠTĚSTÍ nebo třeba někde jinde. Ať je na světě víc usměvavých tváří a srdcí, která mají pro koho bít.

Honza, Zlín.

Po rozvodu jsem se cítila velice osamělá. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, myslela jsem, že mám už život za sebou, že už chci jen trošku klidu a hlavně ne žádné psychické týrání, jaké jsem zažívala s bývalým manželem. Asi po roce samoty jsem ale..nejdřív nesměle, potom se stále větší odvahou začala chodit na tyto stránky. Zažila jsem spoustu schůzek, dokonce i pár krátkých vztahů, párkrát jsem si pobrečela, když to nevyšlo..ale hlavně...ohromně jsem si zvedla sebevědomí, naučila se jednat s muži, přestala jsem být zakomplexovaná chudinka, zjistila jsem, že hodně věcí dokážu i sama..především postarat se o své děti. A taky že pro spouustu mužů můžu být atraktivní.Začala jsem si mnohem víc věřit, začala jsem na sobě pracovat..jak v posilovně, tak i v různých vzdělávacích kursech. Výsledkem je matka po čtyřicítce, za kterou se její pubertální děti nemusejí stydět. A v době, kdy jsem to ani moc nečekala, mi odepsal jeden člověk...ne, nebylo to na štěstí, ale na jiném serveru...že začátku se z nenápadného přátelství vyvinulo něco mnohem silnějšího..užívám si něhy a pozornosti, oba jeden druhého seznamujeme se svým soukromím, rodinami, dětmi, chodíme spolu sportovat, držíme se za ruce..a mnoho dalšího. V duši jsem omládla o mnoho let a po letech strávených ve stresu a strachu si konečně užívám pozornosti, pohody a i lásky...jen to z pověrčivosti zahlepu..nechci to zakřiknut. Díky tobě, Štěstíčko, které jsi mi pomáhalo s prvními krůčky v seznamování konečně můžu říct, že jsem spokojená. Trvalo to dlouho, dlouho jsem hledala, ale vyplatilo se! Tak vzkazuju všem zklamaným...neztrácejte naději!

Profil na Osudovou seznamku štěstí jsem si dala dvakrát,ale nikdy mě seznámení s žádným mužem nevyšlo.Tak jsem si jednou řekla-do třetice všeho dobrého a opět vytvořila svůj profil.Nabídek přišlo dost ale opět mě bylo jasné,že si nevyberu.Pak přišel nový návrh na seznámení a já už nechtěla ani odpovědět.Jenže Standa to nevzdal a trpělivě psal.Tak jsem přece jen odpověděla a požádala o foto.A při prvním pohledu na sportovní postavu a knír mě bylo jasné-přesně můj typ.Odepsala jsem a domluvili jsme si schůzku,i když jsme každý z jiného koutu Moravy,já z Jihu a Standa od Přerova.Přijel a u obou to byla láska na první pohled,bylo nám spolu moc fajn a ještě ten večer jsme oba společně zrušily své profily na seznamce.Jsme spolu každý víkend,a přesto že je nám oběma padesát,užíváme si lásku a krásné chvilky plnými doušky.A věřím,že nám to štěstí,které jsme našli díky vaší seznamce vydrží už do konce života.
A všem vzkazuji-nevzdávejte to,to vaše štěstí na vás taky určitě někde čeká.

Jednoho dne jsem se rozhodla radikalne zmenit svuj zivot, skoncila jsem ve sve praci a behem tydne si nasla jinou a lepsi... odstehovala jsem se do Liberce, nastehovala se na ubytovnu..vse bylo fain, prace je perfektni,mam uzasnou spolubydlici...proste vse bezva...jednoho dne jsme si s Miruskou sedly ke kaficku a klabosily jsme...najednou nam dolo jak jsme opustene a jak by jsme potrebovaly lasku. Obe jsme tedy vzaly sve notebooky a najeli na STESTI...co kdyby se nam nahodou postestilo...vybirala jsem dlouho az po chvilce jsem narazila na krasneho clovicka a tak jsem si rekla ze nemuzu promarnit sanci a zkusila jsem mu pisnout vzkazik...nic osobniho...pouze: ,,jsem v liberci kratce,nikoho tu neznam,nezajdeme na kafe???''. behem par minut mi Peta odpovedel a jeste tehoz vecera jsme se sesli...bylo to uzasne...laska na prvni pohled...hned druhy den jsme spou zacali chodit....a jsme spolu stale...mame krasny vztah a mame se opravdu moc radi...a to vse diky stesti. Jana

Chceme se Vám pochlubit s naší Láskou a o tom, jak jsme se spolu seznamili. Byla to vlastně náhoda, ale přitom jsme o sobě nevědomky věděli.
Já jsem chodila na Vyšší odbornou školu, kam Ondra také chodil. Potkávali jsme se téměř rok na chodbách školy, aníž by jsme o sobě cokoliv věděli. Já jsem Ondru znala od kamárádky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem v té době měla jíného partnera. Uplynul asi rok a já jsem byla sama a chodila stále na školu, ale Ondra už na škole skončil.
Díky mému kamarádovi jsem se zaregistrovala na seznamku Štěstí.cz. Po několika neúspěšných seznaméní jsem už nedoufala, že tu najdu svoji životní Lásku. Už jsem chtěla svůj profil na štestí smazat, ale Ondra mě napsal a zaujal mě svými vlastnostmi, aníž bych viděla jeho fotku. Tak jsem si řekla, že to naposledy zkusím a domluvila se s ním na schůzce. Oba jsme to měli blízko, protože to máme k sobě jen 12km. Sešli jsme se 24.11.2007. Schůzka proběhla v kavarničce a pak se protáhla procházkou, kde jsme si oba padli do oka a přeskočila i pomyslná jiskra. Když jsme si povídali o tom kam jsme chodili do školy, tak jsme si společně uvědomili, že jsme chodili na tu stejnou školu. Potom jsme se schazeli i nadále a po druhé schůzce jsme navzájem citili, že k sobě patříme.
Od té doby je naše Láska čím dál hlubší. Jsme i po roce a půl čím dál více zamilovaní a stále naplněni štěstím z našeho krásného vztahu.
Kamila a Ondra

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Je mi 40 let,starám se o dvě děti a i když to celkem zvládám tak jsem se rozhodl zkusit štěstí... Nechci zdlouhavě popisovat peripetie hledání v inzerátech z novin,teletextu atd. Ona málokterá cesta vede rovně a bez slepých uliček. K vánocům jsem si dal dárek. Můj první počítač. Začal jsem serfovat po internetu a samozřejmě objevil i seznamky. A tak jsem se tu objevil. Nejprve jsem trochu váhal,ale pak jsem si řekl,že můžu jenom získat a tak to zkusím. Založil jsem svůj profil a sám začal aktivně hledat v okolí pak jsem zabrousil i do vzdálenějších krajů. V libereckém kraji,který je mi zvláště milý protože jsem se tu narodil a vyrůstal mě zaujmul zvláštní smutný inzerát. Po přečtení jsem se rozhodl napsat několik soucitných slov. Pak jsem se ještě podíval na fotky. Na fotografii byla usmívající se paní,nijak zvlášť zajímavá. Přesto jsem si povšiml jejích očí. Na ostatních fotkách krásné děti,no jak to bývá. Profil jsem zavřel a pokračoval v hledání. Po chvíli jsem pocítil zvláštní neklid a musel se znovu vrátit. Znovu jsem rozkliknul její fotku a teď se mi zdála o hodně hezčí. Říkal jsem si kdyby tak odepsala. A ono se to stalo! Začali jsme si psát. Musím vám říct, čím více jsem Danielu poznával tím více se mi líbila a tenhle proces stále pokračuje! Ona je totiž hezká jako žena,ale jako člověk je nádherná. Byl jen jeden člověk kterého si vážím stejně jako Daniely. Má maminka. Chci udělat všecno pro štěstí své Daniely a její malé dcerky. Tolik mi na nich záleží. Je před námi ještě dlouhá cesta. Oba máme bolavá srdíčka a tak se bojíme spěchat. Nevadí, vždyť máme na sebe celý život...

Kdyz jsem se tu zaregistrovala, byla jsem sama.Nikdy bych neverila, ze pres seznamku na internetu najdu muze sveho zivota...Ale po par dnech jsem si zacala s jednim muzem psat. Nedavala jsem tomu zadnou nadeji,ale vsechno nakonec dopadlo jinak a jsem za to moc vdecna :) Jsme spolu uz 5let, planujeme svatbu a znazime se o miminko :) Tem co vymysleli tuhle seznamku Strasne moc DEKUJI, diky Vam jsem Nasla to co jsem hledala a jsem strasne moc stastna .

Naše první schůzka stále trvá ... Jednou jsme se sešli a už jsme se nerozešli .... jen už je nás teď o jednoho víc ... našli jsme své štěstí, jinak nic ...

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Chtěla bych se s Vámi podělit o svoje štěstí,které jsem si tu našla a už ho nepustím.Naše seznámení začalo klasických způsobem,kdy mi přišla jednoho sobotního dopoledne zpráva,no byla rozhodně jiná,než od předchozích zájemců typu smajlík,či jak se máš apod!Tak jsem zareagovala a zjistila,že s tímto človíčkem stojí zato si vyměnit pár vzkazíků,ale hlavně se sejít osobně,jelikož nejsem žádná dopisovatelka a hodně dám na první oční kontakt.Tak jsme si psali celé odpoledne a zjistili,že se chceme poznat ještě týž den večer,přeci není nač čekat,když člověk touží po lásce..Můj vyvolený není až tak velký znalec Prahy,ale navigace v určitých chvílích pomůže,tak se stalo,že samozřejmě přijel později než na devátou hodinu,ale nadruhou stranu se omluvil sms,což mě ujistilo,že opravdu přijede. Jeho příjezd byl opravdu komický,zastavil u obrubníku a dveřmi samozřejmě do obrubníku bouchl,pak vylezl,vysypaly se na zem klíče a podobné věci,co držel v rukou a nakonec, když ke mě přistoupil a podal mi ruku a řekl mi Martino,měla jsem opravdu chut raději se otočit a říci sbohem, ale neudělala jsem to, a jsem dneska tomu ráda...Co bylo dále?No výborná káva,hodně očních kontaktů a zbytek krásného sobotního večera.Náš vztah se začal velmi hezky vyvíjet,strávili jsme spolu krásné vánoce,kdy se seznámili i naše děti,dohromady máme 4 a myslím,že si všichni moc rozumíme.Pak ale přišel únor,kdy došlo na menší nebo větší nedorozumění a najednou vše krásné pominulo.Myslím,že nám bylo oběma velmi smutno po celé dva měsíce,kdy jsme spolu nebyli,že jsme si oba uvědomili,že patříme k sobě a tak si dali navzájem druhou šanci. A vyplatilo se,dětičky jsou zase štastné,že rodiče k sobě našli tu správnou vyšlapanou cestičku, my se také milujeme už sedmým měsícem a od července budeme spolu sdílet naše nové hnízdečké lásky. Mohu jen poděkovat,že tato seznamka existuje,že mi byla doporučena kamarádkou a že jsi tady byl ve správnou dobu a oslovil mě moje lásko... Miluji tě a nechci tě už nikdy ztratit.... Tvoje Petulka

Jednoho krásného večera jsme se seznámili,hned po prvních písmenkách jsem cítila něco neobvyklého, srdíčko mě bilo a mě se s ním tak nádherně psalo. Po výměně písmenek jsme si dali druhý večer schůzku,já nevěděla ani ,co si pořádně oblíct,ale spěchala na určitou dobu. Ten nesmělý už čekal s kyticí růží a byl také dost nervózní. Zašli jsme do nejbližší kavárny,a povídali o životě a vlastně o tom,než dojel na naši schůzku. Cestou tolik spěchal a jel rychle,aby byl na schůzce včas a překročil na silnici rychlost o deset km. Samozřejmě ho zastavila hlídka černého Passata,že překročil rychlost. On na to: víte, já jedu po 20- letech na první rande,tolik spěchám,abych přijel včas..hlídka shlédla na sedadle velkou kytici růží a řekla: Víte,tak pane řidiči jeďte...a přejeme,aby Vám to dobře dopadlo.
Smáli jsme se tomu dost dlouho a smějem se dodnes.Již jsou to dva roky,co jsme spolu,klape nám to dobře,máme se moc a moc rádi a přejeme všem,kteří jsou na seznamce štěstí, aby to nevzdávali,protože štěstí čeká přece na štěstí.
Ivanka a Radek.