Skutečné příběhy štěstí

V době kdy jsem byla citově na dně mě táta zdravě nakopnul a se slovy: "Na co máš internet,koukej si někoho najít" jsem sedla k pc a napadla mě věta: "Můžu já mít někdy v životě štěstí??" Slovo štěstí jsem napsala do vyhledávače a našel mi tuhle Osudovou seznamku. Po registraci jsem bezcílně bloumala po profilech,až se mi jeden zalíbil . Posílaná denní písmenka udělala své,ve správném čase osobní setkání nemělo chybu,schůzky jednou týdně se změnilo na denní,v dnešní uspěchané době jsme si dali čas i na naše první milování..a po všech možných i nemožných životních situacích spolu bydlíme,společně tvoříme rodinu,společně děláme všechno..a opravdu jsem si myslela,že tohle už nikdy nepůjde..že já nikdy to štěstí mít nebudu ..a láska je na světě..a já jenom můžu říct: "Děkuju za to,že jsi"

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Ahoj,

je tu jaro a kolem mne se zase hromadi lidi na ktere pusobi hnizdive pudy. Chtela bych vam dodat kuraz a radu neposlouchat jen ty skarohlidy, kteri seznamovani na netu odsuzuji. Jako vzdy, nic neni cerne nebo bile.
V pripade mem i meho, ted uz manzela, jsme zarnym prikladem cekani a dockani se.
Oba jsme na seznamky chodili leta. Manzel si samozrejme vybiral daleko mladsi devcata a ja naopak pany, jejichz inzeraty srsely testosteronem.
No nebudu to protahovat. Diky shode nahod se jednoho dne JEHO pokus o seznameni dostal do prvnich 5. odpovedi na muj novy inzerat, takze se i na nej dostalo, nez mi dosla trpelivost. Sli jsme na pivko jeste tyz den, no a od te doby ubehly 3,5 krasnych let plnych stesti a spolecnych zazitku. Pominu-li fakt, ze jsme v dobe naseho on-line seznameni bydleli v jedne ulici, rada bych dodala, ze seznamky jsou v dnesni dobe jedna z mala bezpecnych vod, kde si clovek pri trose zdraveho usudku opravdu najde co hleda.
Tak klavesnice vzhuru a puste se do hledani. HODNE STESTI

H.

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Byla jsem skoro 18 let,šťastně vdaná.Manžel mi náhle onemocněl rakovinou a po roce boje, nemoci podlehl.Najednou se mi změnil celý život, nejen mě,ale i mým dvěma dcerám.Ztratili jsme nejbližší osůbku, co jsme měli.A já měla chuť přestat žít,vše asi skončilo,říkala jsem si, ale nemohla jsem život ukončit ,mám dcery, které mě potřebují a já je.Jednoho dne jsem sedla k počítači a rozhodla se dát si svůj profil na štěstí.Nic jsem od toho neočekávala....jen jsem chtěla zkusit,zda se někdo ozve.A ozval...napsal, já mu odepsala a sešli jsme se na kafe,hned ten den.Seděli jsme na kafi od půl 6 do půl 11.Pořád jsme si měli co říct.Byl to pěkný večer a my se rozhodli, že to zopakujeme.A opakovali...jednou ,dvakrát,třikrát.Bude to skoro 2 měsíce a my se stále scházíme a máme si pořád co říct, je nám spolu dobře a já se zase cítím šťastná.Těším se na každý den co budeme spolu,při každé schůzce mám takové krásné, hřejivé mrazení a pocit, že je tu někdo na kom mi moc záleží....snad to taky tak cítí.Nevím nemohu mluvit, za něj.Otevřel mi nový svět,poznávám,že jsem zase žena a má cenu zase žít a radovat se, z každého dne a rána co výjde slunce.A to je přece na tomto světě důležité,být zdravá a šťastná a dělat šťastné lidi kolem sebe na, kterých vám nejvíce záleží.A to je náš příběh ze štěstí....nevím jaký to bude mít konec, jak dopadne náš vztah, ale vím jedno....chceme být šťastní oba a budeme pro to dělat vše.Pro nás a naše děti.ŽIVOT JE PŘECE TAK KRÁSNÝ máme proč tu být a žít jej.

Jedou odpoledne jsem v praci koukala na stesti jestli mi nekdo z pratel nepsal.. abych se priznala nepouzivala jsem stesti jen k seznameni ale hlavne ke komunikaci s kamarady. Jednou jsem zahlidla fotku kluka ktera mi prisla docela vtipna, otevrela jsem jeho profil a zahlidla fotky pavouku... Mam fobii a velikou ale diky jednomu znamemu ktery me porad strasil ze ty jeho kousou jsem se zeptala jestly ty rodkovo kousou taky nebo jestli me jen znamy strasi... zacali jsme se bavit o pavoucich pak o praci kterou radek shanel a ja v te sve koncila.. mohl by nastoupit misto me a ja bych usetrila nervy vedouci. On mel radost ze sehnal praci a ja ze mam zaskok.. O zadne lasce sem ani nepremyslela. Sesli jsme se abych mu ukazala praci, a docela jsme si sedli, tak jsme zasli na pivo, druhy den zas na jedno pak na prochazku a od te doby utekli skoro tri roky zrekonstruovali jsme si baracek a ted mame mesicniho chalpecka matyaska Takze dekuji moc stesti ze mi prihralo opravdove stesti do zivota a preji vsem co hledaji aby nasli to sve stesti na stesti

ahoj chtěla bych se podělit o moje seznámení bylo to asi zhruba 21.února co mě oslovil a chtěl se seznámit Martin jak jsem četla předešlí vzkaz tak měla dotyčná to samý jak já a má pravdu v tom nezoufat a důvěřovat taky jsem už chtěla smazat profil a nevěřila jsem že někdy můžu najít zrovna na nějaký seznamce lásku svýho života a tož když mám malýho věřila jsem že se tu můžu seznámit a jen s kamarádit a že to dopadne tak to ne tak jsme si hned vyměnili čísla jako že to většinou nedělám a něco mi říkalo srdíčko poznat a pak se uvidí tak jsme se párkrát sešli a teď jsme spolu a jsme moc šťastný natož že mám malýho mu vůbec nevadí .....přeju všem štěstí jako já jsem ho tady našla a to díky týhle seznamce ....Jana

Seznámili jsme se zde v září 2010, láska trvá stále a jsme už 14 dní manželé

I zde to je o náhodě jaké potkáte lidi.
Držím Vám všem palce, ať jednou každý z Vás potká sou přízněnou duši. Ať už tady nebo venku

M + M

Byl zase večer a ja seděla znuděně u počítače a projížděla seznamku.ten se mi nelibi,ten se mi nelibi,ten se mi nelibi..a furt dokola..A když už se mi někdo libil,byl zadany,nebo neuměl psat.Znate takove ty případy,kdy Vám kluk napíše miluji tě s tvrdym y?Tak to je přesně onoVždycky jsem chtěla staršího chlapa,který to má v mozečku v pořádku,aby byl mazlivy,spolehlivy a aby v posteli nemyslel jen na sebe.Tak jsem dale patrala,najednou mě zarazil jeden profil,byl sice bez fotky,nevyplněny dotaznik..Ale něčím mě strašně přitahoval.Vzhledem k tomu,že mě zrovna nic nenapadlo,co mu napsat,tak jsem jen požádala o vytvoření paru..Tomi mi na to hned odepsal,že bohužel neví,co to znamena vytvořit par,ale že se tomu vubec nebrani.Tak a začalo to..7.7.2010,datum kdy jsme vyměnili par pismenek.Každy den jsme si psali,já čekala až přijde z práce,aby jsme si zase mohli do noci psat..Asi po tydnu jsem zjistila,že na jeho zprávách začínám byt zavisla..droga,neco co jsem nikdy nepociťovala.Tak jsme si psali,psali,volali.Asi po tydnu se me dceři stal uraz,museli jsme jet do nemocnice,kde jsme museli byt hospitalizovany.Když se Tom dozvěděl,co se male stalo plně mě podporoval,volal mi,utěšoval mě..Byl mi velkou oporou.Asi po měsici jsme se poprve videli,no teda žádná slava..Oba dva červení jak rajčata,ale pak jsme se nějak rozkecali.Ještě ten večer jsem dostala malilinkatou pusinku.Druhy den přijel a šli jsme na procházku...A bylo nam spolu tak skvěle,že jsme chodili až do čtyř do ranaNo a tak to šlo dal,postupem času jsme se měli čím dal vic radi,čím dal častěji jsme se navštěvovali.Pak přišla takova menší krizička,kdy se do nas začala plest jeho kopretina.myslim tim jeho ex..Takže byla takova menší bouřka,ale tu jsme ustali..Bejvala otravuje dale,ale my si toho nevšímáme a milujeme se dal.Dokonce musim uznat,že ted když napíše,tak se tomu už jen smějuTed jsme oslavili spolu svoje narozeninky já 16.řijna 19 a tom 18.října 34let. A jsme spolu štastni... Miša,Tom

Ahojky stesti potkala jsem na tehle strance uzasneho clovicka a moc mileho chlapa.Je proste uzasnyyy a srdce ma na pravym miste.Vim uz ted ze to bude ma zivotni laska,se kterou proziju krasny zivot.Ma i dceru petiletou a neni to vubec prekazka mam take dve deti a jemu to taky nevadi.Proste jsem se hodne zamilovala a nechtela jsem se s nikym uz nikdy seznamit,protoze jsem si prozila svy a i hodne bolesti,ale ted uz jsem stastna a diky vam jsem si tady nasla lasku zivotni.Je moc milej a hodnej.I kdyz ma hodne prace,ale na neho vzdycky budu cekat jak dlouho bude chtit.

Vše začalo v březnu tohoto roku.Zhruba před třičtvrtě rokem skončil můj vztah s partnerem, o kterém jsem si myslela,že je to ten ON na celý život.Z našeho vztahu,ale vzešel ten nejúžasnější tvoreček na světě, kterému teď budou dva roky. Už během těhotentství nám to přestávalo klapat a bylo jen otázkou času, kdy se náš 7-letý vztah rozpadne úplně. Bylo to pro mě období doslova pekla, syn byl od narození dosti nemocný a v době, kdy od náš odešel jeho tatínek, mi sdělili,že má syn funkční pouze jednu ledvinu. V tu chvíli se mi zastavil život, nemohla jsem dýchat, bylo mi hrozně. I když mě moje rodina velmi podporovala, tatínek syna za námi chodil do nemocnice, bylo mi hrozně, když sem viděla jiné tatínky a maminky, jak bolesti a problémy svých dětí společně sdílí. Potřebovala jsem se někomu vybrečet, mít pocit, že na to nejsem sama /nebyla jsem, měla jsem svojí rodinu, ale jak všichni víte, v těchto chvílích, hlavně co se týče dětí, hledáme oporu v partnerovi/ a nikdo takový nebyl. Propadala jsem beznaději, myslela jsem, že už zůstanu sama, protože jak já si někoho můžu najít, když jsem doma na mateřský a mimo pobytu v nemocnici a chození ven s kočárkem jsem nikam nechodila?????
Jednoho dne mi můj nejlepší kamarád řekl, že se přes internet seznámil s moc fajn holkou, ať to zkusím také. Já jsem mu však řekla, že to ne, že to je to poslední, jak bych se chtěla seznámit. Byla jsem zarytý odpůrce seznamování přes inzeráty apod...
Avšak jednoho večera v březnu, když syn už spinkal a já se po dlouhé době cítila dobře, jsem si sedla k internetu a našla jsem stránky ŠTĚSTÍ. Vypsala jsem si profil a byla jsem velmi mile překvapena, kolik mužů se přihlásilo a tak to vše začalo. Začala jsem si dopisovat a chodit na schůzky, ale zhruba po měsíci jsem to chtěla vzdát, počáteční euforie opadla, přišlo i znechucení hlavně z těch, kteří tvrdili,že jsou rozvedení a pak se provalil opak atd.. Tak jsem si řekla, že tady skončím, že nemám to štěstí a budu už sama. Ještě v ten den večer mi přišel vzkaz od Pepina 34, ve kterém se mi ptal, jak se mám, a že ho zaumul můj profil atd...A tak to vlastně začalo. Během 14-ti dní jsme si denně začali volat a chci podotknout, že jsme nevěděli, jak oba vypadáme. Zhruba za dalších 10 dní jsem měla pocit,že jsem se snad zamilovala po mobilu a přišlo mi to bláznivý, protože jsem nevěděla, ani jak ten Pepin vypadá. On cítil to samé. Pak mi jednoho dne poslal fotku a já jsem se zhrozila, a to doslova. Přesně byl pravým opakem mužů, kteří se líbí mě. Ale psala jsem si s ním dál, protože jsme si psali moc pěkně. Pak jsme se domluvili na schůzku. Doufala jsem, že nebude vypadat jako na fotce, přeci jen, fotky můžou zkreslovat atd.. Avšak skutečnost byla stejná jako ta jeho fotka.V první chvíli mě napadla hrozná pitomost, že půjdu pryč, ale pak jsem si řekla,že to si nezaslouží nikdo a šli jsme na kafčo. Posadili jsme se a než jsme vypili kávu, měla jsem pocit,že ho znám celý život. Přinesl mi kytku a já mu slíbila, že se ozvu. Druhý den přišel otec mého syna a já měla pocit,že se chce vrátit a začala jsem přemýšlet, jestli bych se to s ním neměla ještě zkusit, už kvůli synovi atd... Toto mi dilema mi trvalo asi 14 dní, kdy Pepin, jménem Pavel, mi stále denně psal, volal a chtěl mě opět vidět. Já se s ním sešla, ale nebyla jsem schopná mu říct, co dál. Psal mi pořád, volal mi a já si uvědomila, že je na čase jít dál a minulost nechat už spát. Pak jsme se domluvili na další schůzce. Pavel už na mě čekal a já nevěřila vlasním očím. Od první schůzky co jsme se viděli až po tu s odstupem více než měsíce, zhubnul neuvěřitelných 1O kilo, úplně změnil image a já stála s otevřenou pusou a teď jsem zase já měla dilema, jestli se mu vůbec budu ještě líbit, protože za tu dobu jsem já prozměnu přibrala 5 kilo, protože jsem stres zajídala čokoládoum apod..
Obavy byly zbytečné, pořád jsem se mu líbila a ještě ten večer jsme spolu začali chodit. A já jsem se zamilovala a začala být znovu šťastná.
Zhruba před třemi dny jsem dostala od Pavla zásnubní prstýnek a pokud vše bude fajn jako doposud, tak do roka a do dne bude svatba. Jsme jako dva blázni, moc se milujeme a já jsem opět štastná. A můj syn? Tak ten se uzdravuje a Pavla si velmi oblíbil. A tak jsem našla i já konečně své ŠTĚSTÍ a to v době, kdy jsem tomu už nevěřila.
Vám všem přeji hodně štěstí a nenechte se odradit neúspěchy při schůzkách, ono to jednou opravdu vyjde a hlavně ve chvíli, kdy už tomu nebudete věřit, stejně tak jako já.
Pavle milujeme Tě. Tvoje Káťa a Jaroušek

Náš příběh se začal psát tady a díky Štěstí.cz jsme se tu poznali. Oba jsme tu byli krátce. Vložila si sem fotky ze zvědavosti, kdo ji napíše a věřila ve štěstí. Na její profil a fotky dostala stovky vzkazů a reakcí, její vzhled a krása s vizáží modelky, proto poutala pozornost a zájem mnoha mužů. Chtěl jsem ji odpovědět, ale neměl jsem tu profil, založil si jej kvůli ni a napsal ji, že jsem si ten profil, založil vlastně jen kvůli ni, abych ji mohl odpovědět....z těch stovek vzkazů a žádostí o seznámení, si vybrala mne. Vyměnili jsme si pár vzkazů a hned mi odletěla na dovolenou a slíbili si, že se potkáme až se vrátí. Psali jsme si sms a jak přiletěla, druhý den jsme se sešli v restauraci a já ji poprvé uviděl. Tajil se mi dech a věděl jsem, že jsem ztracený. Málokdy bývám nervózní, ale tentokrát jsem musel z hluboka dýchat a štípnout se, věděl jsem z fotek, že je krásná, okouzlující, ale v reálu to předčilo veškerou moji představu, když jsem ji spatřil. Okouzlen její krásou a výjímečnou inteligencí, chytrostí, vzdělaností. Byl to zlomek pověstného Štěstí, jehla v kupce sena, ale my jsme se tu našli a letos v říjnu, jsem ji při porodu držel za ruku a narodila se nám nádherná holčička. Pořád si říkám jaká to byla náhoda, že jsem tenkrát spatřil její fotku a ten můj vzkaz z těch stovek, byl jiný a výjimečný, který ji zaujal. Díky vašemu portálu už nejsme dva, ale tři. Děkujeme M+S

O této seznamce mně řekla moje kamarádka, jsem rok a něco sama , jenže na seznamky nevěřím, potkala jsem zde pár lidí, i na kávu jsem šla ale nikdy to nebylo dobré, jednou jsem se i odhlásila a vzdala to, ale později jsem se opět sem vrátila , mněla jsem zde pár přátel na psaní, ale to nejkrásnější bylo to poslední pozvání na kávu, byla jsem pozvaná jedním mužem, ale ten den mně zde napsal že se mu rozbilo auto ale že snad zítra určitě, natož jsem odepsala že toto už znám ale v pohodě, je mně to jedno, na druhý den psal v kolik a kde, ano, sešli jsme se a ta káva trvala do 1h.ranní, on nepije a já si dala vínko, byla to jiskra na první pohled, je tomu už 3měsíce, je to fajn človíček,který je milý hodný a díky jemu mám jen ůsměv, za 14dní, budeme už spolu bydlet, rozumíme si a já proto mooocinky děkuji této seznamce ,že mně opět vrátila do chodu krásného žití a být štastná všem děkuji, Vídáme se každý den a je to krásné, ahojky a dík.

...nadpis naprosto přesně vystihuje celý můj příběh... stalo se to před takovými 2 měsíci, kdy jsem si na doporučení mé kamarádky založila profil na štěstí... pomale jsem přestávala doufat v to, že mě nějaké čeká... na osud jsem vždycky věřila, ale když čekáte dlouho, tak potom už pomale ztrácíte naději... jediné, co mě dokázalo upokojit bylo to, že všechno má svůj důvod... a i když jsem přesně nevěděla jaký, tak mě tohle rčení vždy na nějaký čas uklidnilo... už během prvního dne a týdne jsem dostala spoustu vzkazů, ale ten můj ,,vysněný partner,, stále nikde... a tak jsem si řekla, že to zkusím trošku jinak... nebudu jen čekat, ale trošku tomu osudu taky pomůžu... zadala jsem si své požadavky, které jsem vzápětí nechala vyhledat... už na první stránce mě zaujala černobílá fotka 24 letého kluka... myslím si, že každý, kdo říká, že na vzhledu nezáleží, tak lže... neříkám, že je to
nejdůležitější, ale rozhodně se ti dva musí navzájem líbit... každý máme svůj typ a on byl přesně ten můj... hnědé vlasy, hnědé oči, vyšší sportovní postava, teď ještě, aby splňoval to ostatní, co se týče charakteru, myšlení a povahy... kolikrát jsem si říkala, jestli nemám vysoké nároky... podle profilu to odpovídalo přesně mé představě o partnerovi... nenapsala jsem však žádný vzkaz a nenechala ani stopu... počítala jsem zkrátka s tím, že mě uvidí v návštěvách jeho profilu a pokud ho zaujmu, tak se mi ozve... druhý den mi tam zanechal stopu a potom následoval vzkazy... vyměnili jsme si ICQ a nějaký čas si psali... začátek však nebyl zrovna šťastný, protože jsme měli oba dva nějaký špatný den a docela slušně se pohádali... pak jsme se však jeden druhému omluvili a to mě přimělo k tomu, abych setrvala a pokračovala dál... asi po měsíci jsem sama navrhla, že bychom se mohli sejít... bylo to takové trošku nečekané, ale on to kupodivu přijal a za pár hodin jsme měli mít sraz... mezitím jsme si od rána psali sms, které měly takový tajemný nádech... oba dva jsme se v nich zmínili o tom, že dnešní večer bude kouzelný... ani nevím, proč jsem to napsala, prostě mě to z ničeho nic napadlo... jako bych cítila to, co bude následovat... blížil se večer a já se začala rozmýšlet, jestli mám nebo nemám jít... nakonec jsem se to snažila odložit, ale on se nenechal jen tak odbýt... na schůzku jsem šla plna očekávání... naše pohledy se setkali a oba dva jsme se na sebe usmáli, to bylo první, co mě přesvědčilo o tom, že jsem nepřišla zbytečně... šli jsme si sednout do 13 a já si uvědomila, že jsem se na to moc vhodně neoblékla... měla jsem na sobě svetr až ke krku, což bylo trošku svazující nehledě na to, že se tam pohybovala spousta málo oděných holek... usedli jsme ke stolu a Laďa šel objednat láhev bílého vína... začali jsme si povídat... bylo to nenucené a hlavně příjemné, protože jsme pomale začali zjišťovat to, jak dobře se navzájem doplňujeme... pak už jen dlouhé čekání na to, kdo udělá první krok... nechala jsem to na něj a tak ten první polibek padl o něco později, než bych čekala... na druhou stranu mi to však nevadilo, protože nebylo kam spěchat... líbilo se mi, jak se na mě díval a pozoroval každý můj pohyb... byl to večer plný vášně, který splnil naše očekávání... druhý den jsme se viděli znova... připadalo mi, jako bych ho znala déle a toužila jsem po tom s ním trávit i další dny... dnes jsme spolu už přes měsíc a já jsem nejen šťastná, ale i zamilovaná... a nebýt toho, že se ta naše schůzka neodložila, tak bychom se nejspíše nesetkali... a to mi řekl i on sám... že měl pocit, který mu našeptával teď nebo nikdy... oba dva sice uznáváme stejné hodnoty ve vztahu, ale co se týče způsobu života, tak ten máme trošku odlišný... což je dobře, protože se ráda naučím něčemu novému nebo se podívám tam, kde jsem ještě nebyla... nejhorší však na tom všem je, že právě v době, kdy jsem s žádnými závazky nepočítala a chtěla odjet do Anglie, se objevil on a tím i důvod, proč tu zůstat... nechci odmítat nebo snad utíkat před láskou, když se mi tak dlouho vyhýbala... čeká mě důležité rozhodnutí, kterého bych později nechtěla litovat... snad mi ten osud opět pomůže a stane se něco, co mi to usnadní...

Zdravím všechny láskychtivé lidi, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh, protože i já jsem byla zoufalá a hledala jsem partnera pro život velmi dlouho. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká, tak nezoufejte a hledejte!
A jak to začalo? No samozřejmě registrací na štěstí.cz, která proběhla, myslím, v říjnu 2013. Na inzerát, který jsem si podala mi odpovědělo opravdu mraky mužů, od úchyláků až po celkem slušné chlapy. Absolvovala jsem snad sto schůzek, jednu lepší než druhou, už jsem ztrácela naději, že někoho normálního najdu a pomalu se smiřovala s tím, že budu sama a ze štěstí se odhlásím. Na sklonku roku mi ale napsal Petr, pobavil mě hned svou profilovou fotkou, kde se vystavoval v oranžových plavkách a pivem a také svým pravopisem, na který jsem dost vysazená, ale naštěstí jsem se nenechala odradit. Po pár zprávách jsme si dohodli schůzku, od které jsem po zkušenostech raději nic neočekávala, protože jsem si říkala, že se sejdu zase s dalším „bédou“ (což je naše rodinné oslovení pro joudu). Petr byl pravý gentleman a přinesl mi jako jeden z mála květinu a po šestihodinovém „kafi“ mě mermomocí odvezl domů, ačkoliv mi jel brzy vlak. Loučili jsme se ještě dlouho před domem, a kdyby mě už nenaháněla mamka, která hlídala mého dvouletého syna, tak jsme se loučili asi do druhého dne. A právě druhý den jsme se viděli znovu, tentokrát i s mým synem, se kterým si Petr hned rozuměl. Následovaly dlouhé telefonáty a smsky a po pěti dnech jsme se dohodli, že se musíme milovat. Jenže kde? Můj návrh – „autosex“, byl převálcován rezervací pokoje v příjemném motelu, kde nechyběla hudba, svíčky, šampaňské s jahodami a další dobroty. Prostě romantika jako blázen a pro mě to byl první signál, že je Petr nejen šílený, ale zároveň neskutečný chlap, který se dnes jen tak nenajde. Nebudete tomu věřit, ale při našem prvním milování jsme se i hodně zasmáli, protože já jsem stvoření až moc upřímné a co na srdci, to na jazyku. Takže po spatření Petrovy chlouby (a teď to myslím doslova) jsem byla dost zděšená a prohlásila jsem: Ježíš, co s takovým hovadem mám dělat? Nejsi náhodou brácha Dalibora Jandy? Zkrátím to, abych vás nenudila, prostě to byla a je láska jako trám, láska, na kterou jsem čekala celý život (37 let), je to už pět měsíců co spolu sdílíme radosti a starosti a připadá nám, že se známe už pět let. Nejvíc pro mě ale znamená to, že Petr miluje vedle mě i mého syna a chce ho přijmout za svého, protože jeho biologický otec o něj nejeví zájem. Pracujeme na miminku a také na společném bydlení, tak nám držte palce, ať nám to vydrží!

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Profil na štěstí jsem měl celkem dlouho, nějakou dobu jsem ho ani nevyužíval a ani jsem nevěřil tomu, že bych zde našel partnerku a k tomu na celý život ( ostatně stejný pohled na to mělá i má drahá polovička ). Nějaké vzkazy jsem odeslal sám, nějaké my zase přišly, ale pořád tam nepřišlo nějaké větší zaujetí buď z jedné, nebo z druhé strany. 17.6.2012 ale přišla změna. Napsal jsem vzkaz aniž bych čekal, že by mohla přijít odpověď, už jen proto, že nás od sebe dělilo zhruba 80 km. Ale odpověď příšla a začalo dopisování, nejdřív jen pár vzkazů denně a během pár dnů se to změnilo na několikahodinové večerní dopisování. Po čase sme si domluvily setkání, před kterým panovala u mně velká nervozita. Když přišel den D, čekal sem jak se ztrapním a bude po šanci na nový vztah. Na štěstí se tak nestalo, hodně nám pomohli i naši 3 psi, které nám první společné chvíle hodně odlehčovali. Doslova po pár dnech nám nestačily jen společné chvíle a snažily jsme se spolu i bydlet, což nám i vychází. Oba sme se shodly na tom, že stesti.cz je skutečne osudová seznamka. 12.10.2012 jsme zjistily, že čekáme dalšího člena do rodiny a moc se na něj těšíme. Do toho plánujeme svatbu a jsme opravdu moc šťastní jeden za druhého a nebýt této seznamky, tak jsme se nejspíš ani nepotkaly. Velké díky servru stesti.cz za to moje štěstí, které jsem zde našel. Zkrátka mám doma svoje štěstí ze štestí.

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Poznali jsme se loni na podzim díky serveru štěstí a už jsem nedoufali, že potkáme partnera svych snů jelikož oba máme jedno manželství za sebou a zklamání zanechala citelnou stopu a nedůvěru. Díky vysokým nárokům na protějšek nás předem známí varovali, že budeme muset učinit kompromis a nedoufat, že přijde vysněný princ či princezna. Neuvěřitelné se stalo skutečností, zamilovali jsme se na prvním kafe a po měsíci jsme začali spolu žít ve společné domácnosti. Za pár dní máme svatbu a přejeme všem, kterým je více jak 40, aby to nevzdávali a hledali svého vysněného partnera nebot život nekončí, ba naopak. Kdyby nám někdo ještě před rokem řekl, že přes internet poznáme svou životní lásku a do roka budeme vstupovat do manželství, tak se mu oba vysmějeme, že tak rychle to určitě v našem věku nepůjde.
Moc děkujeme vašemu serveru za jedinečnou šanci, kterou bychom jinak promarnili a to by byla škoda. Držíme všem hledajícím palce.

když mě opustil můj exritel zhroutil se mi celý svět a tak jsem si po nějaké době řekla že se přihlásím na seznamku štěstí vylnila jsem dané udaje a už se začaly chrlit nabýdky člověk mmá vyhodu že si u těto seznamky muže i vybírat ,ale nikdy mě nikdo nezaujal až mi jednou napsal neregistrovaný muž ,že by se semnou rád seznámil chvíly jsme si psaly a pak jsme se i sešly a jak jsme se navzajem bavily ta jsme zjistily že máme toho spousty společného a že mužeme skusit ěnco více než jen kamarádství a vyšlo nám to natolik že v letošním roce bdeme mít svatbu a budem spolu už navždy.Tato seznamkaje velice dobrá a všem ji doporučuji jen člověk nesmí spěchat a musí čekat

Nevěřila jsem ,že se dá potkat na internetové seznamce štěstí a ono se to podařilo.Je to už dva roky co jsem se na tuto seznamku zaregistrovala.Nejdřív se toho moc nedělo jen pár vzkazu jak se máš a tak,ale pak napsal kluk jménem Petr a já jsem už při druhém e-mailu věděla ,že je to mé druhé já.Na fotkách docela fajn kluk,trochu při těle ,ale už od pohledu velkej dobrák a pohodář.Defakto až po měsíci byla naše první schůzka a do té doby každý den několik e-mailu.
Petr je nenáročný,milý,chytrý,hodný člověk.Cítím to každý den ,že jsem našla své druhé Já pro život,muže který mě miluje.Petr je fajn člověk,nemusí mluvit a já vím co si myslí.Vím ,že nás v životě čeká ještě hodně překážek ,ale spolu to zvládneme.
Samota je smutná, nikdy to nikdo nevzdávejte,na každého tam někdo někde čeká.Láska je něco krásného a u nás už bude mít i pokračování , v květnu se nám narodí dvojčátka. Mít láskyplný vztah,je veliké štěstí a já ho přeji i Vám všem .Děkuji

Jsme spolu, už víc jak 4 roky a to jen díky této seznamce. Nikdy bych tomu nevěřila.

Dobrý den,jsem ráda že tato seznamka existuje. Kdysi jsem si tu udělala profil, byla jsem láskou zklamaná a doufala že se něco změní. Po čase se mi ozval jeden kluk...docela simpaťák Týden na to jsme se sešli a bylo to moc fajn.Nezapomenu když jsme se poprvé viděli..měl krásné modré oči..cítila jsem jak se mi podlomili kolena.. Po té jsme se sešli ještě vícekrát. Dnes jsme spolu už rok. Začli jsme stavět společné bydlení, chtěli bychom spolu žít. A klape nám to.

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Začalo to v červnu 2009.. Chodila jsem ještě na střední školu, bydlela v Bohumíně a byla v situaci, kdy jsem si musela přivydělávat na nájem. Bydlela jsem ještě se spolubydlícími. Kuba bydlel v té době u rodičů v Dětmarovicích (cca 3 km od Bohumína). Ocitl se znovu u rodičů po rozchodu s přítelkyní, se kterou žil sedm let.
Jak jsem už zmínila, musela jsem se finančně osamostatnit, prakticky jsem měla sotva na jídlo a proto byl pro mě internet přepych stejně jako kredit natož paušál. Byla jsem ráda když jsem dala dohromady se svými spolubydlícími nájem :)
A přesto všechno se mě držel sen, sen žít jednou v Praze, kde už žila moje babička s dědou. Do Prahy mě to neskutečně táhlo... Naštěstí jsem se ocitla v situaci, která mi nebránila sbalit si kufry a vyrazit na prázdniny. Bydlela jsem u babičky, brigádu jsem si našla rychle. Začala jsem poznávat nové lidi, nové město, nový styl života, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Přesto mě trápila samota a hlavně nuda.. Bydlet s důchodci není zkrátka kdo ví jaká zábava... Tou dobou to bylo rok od doby kdy mě opustila moje první láska, taková ta, která bolí nejvíc když o ní přijdete.. taková ta velká vzpomínka, zkušenost a dětská křivda pramenící ze zlomeného dívčího srdíčka.. Konečně mě po roce křivda opustila a přišel pocit otevřenosti a chtíče poznat už konečně toho pravého. Bylo mi sladkých 17 :) Kdekdo si řekne "Božinku tak mladá a už se chtěla vázat, ještě nic moc nepoznala..." opak je pravdou. Vždy jsem věděla co chci a uměla si za svým cílem jít třeba přes mrtvoly. Navíc..co mám chtít poznávat? Chlapi? Sex s nimi? Že je s každým jiný? Že se mám nechat rozmazlovat a balit? Užívat si to? Promiňte mi, ale v životě jsou krásnější a smysluplnější zážitky než tyhle rozmařilé hlouposti.. Vysedávat v zakouřeném a hlučném baru, zmalovaná, ve vyzývavém oblečení abych někoho "ulovila"? Haha.. to mi přijde k něžnému pohlaví trochu nedůstojné... :) Já raději tiše pozoruji, čekám, poznávám a přeji si. Nepřála jsem si nic jiného, než poznat konečně toho svého vysněného "prince", díky Bohu mám dar.. Umím si přát..
Babička měla počítač a světe div se.. s internetem. Okamžitě mě napadla seznamka! Po dobu co budu v Praze si začnu s někým psát a až se vrátím budeme randit, napadlo mě. A tak se taky stalo. Registrovala jsem se na štěstí, byla jsem LadyPety.
Mezitím na druhé straně republiky byl můj Kuba. Můj Kuba, který bydlel se s svými rodiči a tak strašně si přál být zase na vlastních nohou se svou milovanou, se svou novou a snad už poslední láskou, tou pravou.. Měl stejný nápad, registrovat se na seznamce, začít znovu. A tak se stalo.. Byl to Kubas.DMX :)
Na seznamce jsem byla pár dnů a sesypalo se na mě několik desítek vzkazů nejrůznějšího charakteru od neslušných a ubohých po nesmělé a milé pozdravy. Psala jsem si se třemi kandidáty, jeden z nich byl můj Kuba. Trvalo to asi týden a musela jsem přijet a první schůzku...
Byla hrozná! Nejhorší v mém životě! :o)) Vůbec se mnou nemluvil, nedíval se na mě, na nic se neptal, absolutně mě ignoroval. Cestou k vlaku jsem si říkala, že to byl velký omyl a že už ho snad nikdy nepotkám! U vlaku jsem Kubovi poděkovala za schůzku, rychle ho políbila na líčko a pelášila do vlaku. Kuba na mě ještě zavolal: "Napíšeš mi?" a já na to "Ne, nemůžu, nemám kredit tak až si dobiju." Asi po dvou minutách mi přišla SMS: "Asi si budeš myslet, ze jsem blázen, ale já jsem se do tebe zamiloval!" Ano! Byl to pro mě blázen! Absolutní blázen! No naštěstí jsem neměla z čeho odepsat a tak se mi ulevilo, že tomu bláznovi nemusím odepsat... Když jsem vcházela do domu přišla mi další SMS, Kuba mi dobil kredit! A tak jsem musela odepsat :o)) Patřím mezi upřímné osoby takže jsem konstatovala, že si opravdu myslím, že se zbláznil. Nenechal se ale odradit a díky své neúnavnosti si mě trochu získal..
Vrátila jsem se do Prahy a naše psaní si se povýšilo na volání si. Nezamilovala jsem se do Kuby, ale do jeho hlasu. Je to zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažila, ale jeho hlas jsem musela slyšet každý den! Milovala jsem když mi vyprávěl ať už to bylo cokoliv.. Dlouho jsem to nevydržela a za dva týdny přijela do Bohumína zas :) Druhé rande.. Bylo krásné, naštěstí!! :) Čekal mě u autobusu s s krásnou kyticí. Mám ji dodnes ve váze a každý den nám připomíná ten náš den D, den kdy mi tu krásnou kytici dal a den kdy jsme se dali dohromady.... Rande pokračovalo na Žermanické přehradě, snažil se mi chudák asi čtyři hodiny dát pusu až jsem se ho zeptala, jestli už by mi jí konečně mohl dát?! :) Večer pokračoval u mě a od toho dne uplynulo sedm let..
Paradoxem našeho příběhu je, že kdybych neodjela tak daleko, do Prahy, nikdy bych mého Kuby, který bydlel ode mě pouhé 3 km nepoznala, jak? Neměla jsem přece internet! Táhlo mě to do Prahy, abych mohla poznat mého za krátko manžela a snad už brzy i tatínka našich dětí :) Naše cesta byla dlouhá a opravdu velmi, ale velmi trnitá. Museli jsme překonat velké finanční krize, zdravotní problémy, ponorky, nedorozumění a krize plné každodenních hádek...
Díky všem překážkám dnes víme, že se jeden o druhého můžeme opřít a nikdy se neopustíme. Žijeme teď v Praze, máme svůj byt, máme skvělé zaměstnání, máme termín svatby a hlavně máme jeden druhého.. Děkuji této seznamce za to, že jsem poznala svou druhou polovičku, děkuji za všechno špatné, co nás dva potkalo, protože nás naučilo být šťastnými pro to dobré, umět se radovat, respektovat, podporovat, držet se za ruku, mlčet, a přitom toho tolik říct pouhým pohledem...
Dnešní doba je zlá, učí nás utíkat od problémů, vytrácí se z nás trpělivost a přitom dokázat vytrvat přinese odměnu nevídaných rozměrů.
Od srpna se stanu manželkou, po sedmi letech si "s tím bláznem" :) řekneme před Bohem ano. Dá-li Bůh, a můj zdravotní stav, budeme třeba už příští rok tři.
Neztrácejte naději a zkuste se soustředit na svá přání.. umět si přát je úžasné a umět vytrvat k tomu neodmyslitelně patří... :) P&K

Jak začít tento příběh asi jednoduše....byla jsem několik let sama a na seznamku štěstí mi dal tip jeden kamarád. Na seznamce jsem byla asi týden přihlášená a jeden večer jsem se nudila u počítače a najednou mi přišel vzkaz od Jirky....začli jsme si psát a ještě ten večer, jsme se sešli. Prošli jsme se, dali si kafčo, hezky si popovídali a už při rozloučení jsme se objali a líbali. Byla to láska na první pohled??? Nevím, vzájemné sympatie, komunikace...viděli jsme se hned druhý den....a pak už jsme se vídali stále....Nyní jsme spolu 2,5 měsíce a už se k němu stěhuji, neboť bez sebe nemůžeme být. Moc ho miluji a je to moje krásné, hodné, šikovné a roztomilé sluníčko. Snad už napořád....přeji všem ať na seznamce štěstí to svoje štěstíčko taky najdou.