Skutečné příběhy štěstí

Poznali jsme se loni na podzim díky serveru štěstí a už jsem nedoufali, že potkáme partnera svych snů jelikož oba máme jedno manželství za sebou a zklamání zanechala citelnou stopu a nedůvěru. Díky vysokým nárokům na protějšek nás předem známí varovali, že budeme muset učinit kompromis a nedoufat, že přijde vysněný princ či princezna. Neuvěřitelné se stalo skutečností, zamilovali jsme se na prvním kafe a po měsíci jsme začali spolu žít ve společné domácnosti. Za pár dní máme svatbu a přejeme všem, kterým je více jak 40, aby to nevzdávali a hledali svého vysněného partnera nebot život nekončí, ba naopak. Kdyby nám někdo ještě před rokem řekl, že přes internet poznáme svou životní lásku a do roka budeme vstupovat do manželství, tak se mu oba vysmějeme, že tak rychle to určitě v našem věku nepůjde.
Moc děkujeme vašemu serveru za jedinečnou šanci, kterou bychom jinak promarnili a to by byla škoda. Držíme všem hledajícím palce.

Tak at ten pribeh jak z romanu neprotahuju :)
Seznamili jsme se diky stesti.cz, fotografie si nevymenili nebot tehdejsi neznamy mel zrovna - rozbity mobil, rozbity PC a nemohl mi poslat nic, kde bych odhalila "zavady" hned podle obrazku prenechal mi telefonni cislo s tim, ze pokud budu chtit, at se mu ozvu, ze by byl rad. Cislo jsem si poznamenala, ale v domeni, ze se jedna o nejakeho uchylaka - preci jen je podezrele, ze se mu najednou vsechny pristroje rozbily, jsem to nechala byt.
Jednou vecer jsem vsak s prateli sedela na sklenicce, vecer se schyloval k zaveru a me se nejak nechtelo domu. Inu, posilnena nejakym tim zlatavym mokem, jsem napsala neznamemu sms: Hola hola hej, nic uz nemeskej... Asi hodinu se nic nedelo, pak jsem napsala znovu a uz jsem se predstavila a nasledne mi dotycny telefonoval [ten sexy hlas nezapomenu ] a kolem 11 vecer jsme si jeste tyz vecer domluvili rande. Prijel autem, nalozil me, vzal za volant, malem mi rozbil hlavu, jak jsem sebou cukla, stravili jsme spolu po barech zbytek noci, povidali si a domluvili si rande na druhy den...
No a dneska jsme svoji a pevne doufame, ze se nam co nejdrive podari nebyt jen dva

Takze se nam obema vyplatilo, ze jsem byla trochu odvaznejsi, nez by to asi chtelo. Ale rika se, ze odvaznemu stesti preje, no a me se to teda vyplatilo a povedlo

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Zdravím všechny na seznamce štěstí.cz.
Na této seznamce jsem se zaregistroval v únoru 2014, když jsem se postupně seznamoval, nějaká setkání mezitím proběhla,ale časem jsem přestával věřit, že se taky potkám s člověkem, se kterým mně bude krásně, co se zdálo už být nemožné, přišlo jak z čistého nebe. Už jsem pomýšlel, že se odhlásím. Pak jsem oslovil jednu sympatickou ženu, odepsala a už to samo pokračovalo, pak jsme se setkali, jak jsme vylezli z aut, byl to zvláštní pocit vidět protějšek naživo , byla jak na profilové fotce, s tím jsem měl do té doby špatné zkušenosti. Byl to nepopsatelný pocit, jak se na mně smála. Byl jsem dojatý. Hezky jsme si popovídali u kávy, měli jsme pořád nějaká společná témata, máme hodně společných zálib. Po více jak tříhodinovém setkání jsme se rozloučili dlouhými polibky, po návratu domů jsem si ještě pozdě v noci smazal na seznamce profil. Ona udělala další den to samé. Přejeme si, aby nám to spolu vyšlo, důležité na prvním setkání jen padnout si navzájem a to nám vyšlo. Teď se ještě do sebe zamilovat.
Stojí za to to zkusit, i když jsem tomu už nevěřil, ale možné to je. Přeji vám všem hodně štěstí v hledání, hlavně mějte odvahu a trpělivost.
Mějte se hezky.
S pozdravem Standa.

Tvrdí se, že milujeme, abychom byli milováni. Já ale tvrdím, že milujeme, abychom dokázali žít.

V dubnu to byly 3 roky, co jsem zde potkala svého kluka. Svou lásku, ale také svého dobrého přítele, který je mi vždy oporou.

Ten čas si pamatuji jako dnes. Na fotkách se jevil jako velký sympaťák s moc hezkým úsměvem. A jeho smsky? Tak nedotěrné, nevinné a přece jenom na nich něco bylo. Když jsem si je četla, po každé se mi v hlavě honila myšlenka, jaké by to bylo, toho kluka vidět a seznámit se s ním osobně. Uběhla nějaká doba a bylo to tu.
Dali jsme si sraz na parkovišti ve městě. Když jsem vystoupila z auta celá nervózní, stál tam on… kluk, který měl úplně stejný úsměv jako na fotkách. Stál tam tak nevinně, v očekávání co bude, a když jsme se spolu začali bavit a ledy se prolomily, vytáhl z kufru auta obrovskou kytici rudých růží jako v romantickém filmu. V tu chvíli se mi zalilo tělo pocitem štěstí. Po příjemné večeři a večeru stráveném s tímhle klukem jsem cítila, že je to člověk, se kterým je mi moc dobře a kterého bych ráda vídala i nadále. Když jsme se loučili a já poděkovala za moc hezký večer, dala jsem mu pusu na líčko. Zřejmě to v tu chvíli nečekal. Když jsem se totiž odtáhla, jeho výraz byl tak roztomilý. Měl oči sklopené k zemi a stál tam jako malý školáček vyvolaný u tabule…

Začali jsme se tedy vídat častěji a častěji a dnes mohu říct, že jeho rodina je i mou rodinou, protože je nejen skvělý on, ale i jeho maminka a babička, se kterými mám moc hezký vztah a moc jim za to všem děkuji.

V lásce je to tak – čím více milujeme, tím větší strach máme z konce nebo tvrdého pádu. Ale nemůžeme žít jen pro to dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme, co je dobré.

Tento článek bych moc ráda věnovala svému příteli jako překvapení k našemu výročí.
I když člověk neví, co ho v životě potká, jaké zvraty a osud, ale já jsem potkala člověka, se kterým je mi moc krásně a kterého moc miluji. I když je to občas jízda na horské dráze, jsem vděčná za každou chvíli strávenou s ním. Děkuji.

Třeba zde i vy, najdete své štěstí...

Denisa K.

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Po několika nevydařených vztazích jsem již nedoufal že potkám tu opravdovou lásku tak jsem zkusil jen tak odpovědět na pár inzerátů a nic jsem si od toho nesliboval.O to větší bylo překvapení že mi přišla odpověd a nezůstalo jen u jednoho vzkazu.Psali jsme si celé dny a hrozně jsem se těšil na další vzkazy protože jsme si měli stále co říci.Po třech dnech jsme se poprvé potkali a byla z toho láska na první pohled.následovali další setkání a po týdnu náš první společný prodloužený víkend i s výletem s dětmi.od té doby jsme denně spolu a jke to naprosto ůžasné.máme si stále co říci a ve všem si náramně rozumíme.Po třech týdnech strávených stále společně plánujeme společné bydlení a svatbu v létě na kterou se všichni moc těšíme.Hrozně moc se milujeme a nedokážeme jeden bez druhého být.Děkujeme seznamce štěstí že jsme tady potkali jeden druhého jsme nesmírně štastní.

Tak,jako řada ostatních žen, i já jsem si podala inzerát,že hledám prima chlapa k vážnému seznámení...Přicházela spousta odpovědí,s pár dotyčnými jsem se setkala (s některými jsem stále ve spojení a jsme dobří přátelé)....,ale nějak to nebylo stále to,co jsem hledala.Jednou jsem se v práci nudila a ze zvědavosti jsem se koukla na výběr profilů podle věku a fotografií....a někdo velice sympatický tam na mě hleděl z hlavní fotky svého profilu....
Prohlédla jsem si jeho fotky,záliby a pár vět,co o sobě napsal a rozhodla jsem se ho kontaktovat s tím,že bych ho ráda poznala a,že bysme mohli dát kafíííí.... Ovšem to hlavní a důležité jsem nepostřehla...a to sice,že ten dotyčný nikoho nehledá a profil tam má založen jen z toho důvodu,že přes něj komunikuje s osobou jemu velice blízkou..
Slušně mi odpověděl,že partnerku má a diplomaticky a kladně ohodnotil můj profil...a tím naše komunikace skončila....Hmm,škoda-řekla jsem si. Zase mě nějaká potvůrka předběhla!!!.....ach jóó...! Ovšem za 14dní mi najednou do vzkazu přišel dopísek,že pokuď budu chtít,tak na to kafííí můžeme zajít....
Musím přiznat,že to první rande bylo příšerný...celou dobu se tvářil,jako pěknej puchejř,až jsem litovala,že jsem do toho šla...Druhý den jsem to probrala s kamarádkou a ta mi řekla,abych mu dala ještě šanci..
A tak se stalo a...jsme spolu,už štastně 3.měsíc..
Kamarádce a serveru "´štěstí" tímto děkuji a Míro Tebe miluji!!

Oba jsme sebevedomi, uspesni lide, ani jeden jsme moc neverili, ze by jsme svedka sveho zivota mohli potkat zrovna na internetove seznamce. Znate to, hodne prace, zivot zajety v deseticentimetrovych kolejich, oba nabite drzky z predchoziho vztahu. Nebyli jsme nestastni, ale oba se dnes shodneme na tom, ze spolecny zivot je mnohem barevnejsi.
Timto chceme podekovat seznamce stesti.cz, ze nam umoznila se potkat, a poprat hodne stesti tem, co jeste hledaji. Nevzdavejte to!

Diky teto seznamce jsem potkala svoji Lasku a z te lasky se nam v lete narodi dalsi Laska

Dekujeme Vam za tuto seznamku
Lucka a Pepik

Seznámili jsme se zde v září 2010, láska trvá stále a jsme už 14 dní manželé

I zde to je o náhodě jaké potkáte lidi.
Držím Vám všem palce, ať jednou každý z Vás potká sou přízněnou duši. Ať už tady nebo venku

M + M

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

Jednou z rána ... Přišel Míla... S medvídkem na tulení, že prý má medvídek něco v kapsičce. Vytahuji srdíčko, ale s nějakým kroužkem(???) Asi další přívěšek na klíče. PRSTÝNEK... s kamínkem... A potom nechyběla věta (S úsměvem za polštářkem): "VEZMEŠ SI MĚ?" Byla jsem šťastná, hrdá na něj, jak je statečnej, blbě jsem se culila a pořád jsem se na něj dívala.. "To víš, že si Tě vezmu.." – nesmělo chybět objetí ani pusinka. On tomu totiž předcházel krásný a néé moc dlouhý příběh. Seznamka, no tak to asi nééé. Jenže jednou přišla moje kamarádka a řekla: „Jdi na štěstí“. „Asi tam nikoho na věčnost nenajdeš, ale co? Dostaneš sem tam nějakou lichotku, bude ti líp, malinko si nahodíš sebevědomí...“ TAK tedy... Zalogovala jsem se jako mala.ulitka (až kolega mi řekl, že je to trochu zavádějící – což mě vůbec nenapadlo, protože tíhnu ke všemu, co je šnečí ), ale ty lichotky najednou chodily. Neměla jsem splíny, docela zábava.. Pár randat proběhlo, ale.... Ale napsal mi někdo, kdo miluje zlatý retrívry??? „Krásný pejsek... a panička také.“ Hmmm... Taky má zlaťáka??? Odkud je??? Kolik mu je??? Nooo, tak zkusíme... Ahoj.. bla bla... Zkrátka 6.6.07, ve 12:12 mu ode mě dorazila smska s pozváním na rande – Byla to středa, docela narychlo, ale co... Když už nebude o čem si povídat tak psí zlatíčka to zachrání.... Pak mi volal, kde se tedy sejdeme.. Nějakej frajírek.. má prý natuněný auto... Už mi vypisoval, jak mám příjemný hlásek.. NO nevim... Znovu zkoumám fotky... a má toho psa, píše o něm hezky... uvidíme, neřeš!!! Pozdravil mě takovým vostrým, rychlým ahoj, v zádech pravítko – asi nervy.. A pak.. „Jééé ty si malinká.“ Zase to někdo komentuje.. V duchu oči v stoup Šli jsme tedy do kavárny, povídali si (spíš on, pan kulomet –někdy totální nestíhačka ), pak jsem viděla jeho pejsové zlatíčko a vyprovození už se mi to zdálo nějaký divný – chtěla jsem ho obejmout okolo pasu. Rozloučení, pusa – možná se uvidíme v pátek... Jenže, když jsem jela domu v autě, tak jsem se debilně usmívala (byla jsem samej HUMOR ), bylo mi hezky, příjemně, šťastně... Takže žádný až v pátek... Druhý den jsme se viděli... a okamžik, který rozhodl, byla když vystoupil ze svýho auta a došel si k okýnku mého auta pro pusu – byla sladká, na světelné křižovatce – NA ČERVENOU ) Pro představu, jak to bylo s námi následující dny (taky za mocného vypisování smsek!): Pátek: osobní poznání s jeho ségřičkou Péťou (naší skvělou Pepi, která to všechno spískala, svému bráškovi vybrala tři adeptky ze seznamky na rande), kamarádem Honzou, kino Sobota: výlet do Poděbrad – fontánky, setkání s maminkou Jaruškou a taťkou Mílou Neděle: návštěva pražské ZOO a průhonického parku Pondělí: přespání u nového přítele ... a následný víkend setkání s mými rodiči (pod pořádným drobnoskopem jejich známých, kteří spolu rádi tráví společné víkendy u rybníka, pánové prý rybařením ) Potom s naší bábinkou a rodinou ségřičky... .... A PAK TO JELO .... o 14 dnů později... a Míla se ptá své mamky: „Hale Mami, co budeš dělat 28.8.2008???.“ „Nevim Mílo...“ „NO, tak jdeš na svatbu!“ Maminky reakce byla úžasná a byla... „Mílo, NEKECEJ???? – se širokým úsměvem... Potom vážně: „To bych měla začít hubnout!“ Akorát jsme tedy upravili svatební datum, aby to padlo na první sobotu.. Pak medvídek s kapsičkou a... ŠŤASTNĚ JSME SE VZALI... 2.8.2008 na zámku Štiřín! P.M. + M.K.

Dobrý den,
chtěla bych poděkovat Vaší seznamce, že mi pomohla najít nejbáječnějšího muže na světě, kterého jsme si 3.7. letošního roku vzala. I když ne všechny naše společné dny jsou šťastné a spokojené (jak to ve zdravém vztahu bývá), tak se velmi milujeme a víme, že k sobě patříme. Bez Vaší seznamky bychom se pravděpodobně nikdy nesešli. Ještě jednou Vám moc děkuji a přeju všem lidem, kteří jsou na Vaší seznamce registrovaní, aby zde našli, co hledají, tak jako jsme se našli my dva. Vaší seznamku všude chválím a všem vřele doporučuji.

Přišel jsem sem abych našel štěsti,zatim se mi nedaří-i zde jsem zjistil že některym jde o penize.Jen diky vašim přiběhum lasky tady zustanu,děkuji všem co tady píšete-krásně se to čte.Snad budu mít taky štěstí na Štěstí.M

"Internetová seznamka je jen pro zoufalce" to byl vždy můj názor na tento druh seznamování. Bylo mi 19 měla jsem před maturitou, všichni spolužáci už s někým chodili a já jsem ještě od kluka nedostala ani pusu tak jsem si uvědomila, že vlastně mezi ty "zoufalce" patřím taky. A tak jsem si založila profil na jedné z těchto internetových seznamek s nadpisem hledám vážný vztah. Odpovědí chodily desítky, ale po chvilce dopisování skoro ve všech případech vyšlo najevo, že je dotyčný buď ženatý a chce si jen povyrazit nebo je sice svobodný, ale nechce se vázat a asi tak do pětatřiceti má v plánu si jen užívat. K první osobní schůzce jsem se rozhoupala až po měsíci dopisování s jedním klukem, který působil velice sympaticky, byl vtipný, na fotce vypadal docela dobře a taky hledal vážný vztah. Ovšem ve skutečnosti to byla katastrofa, když jsem ho uviděla "naživo" tak jsem měla chuť se někam schovat nebo se vypařit. To jak mnozí píší, že na vzhledu nezáleží je možná v některých výjimečných případech pravda, ale u tohoto nee. Na to jak vypadal byl namyšlený, suverénní, ale přitom se choval doslova jak...prostě křupan, škoda mluvit. Potom jsem se zúčastnila dalších schůzek, které dopadly podobně. Jednoho dne mi napsal jeden kluk, že ho zaujal můj profil, že se mu strašně líbím a že teď hned všeho nechá a přijede za mnou. Napřed jsem váhala, ale nakonec jsme se potkali ten den co jsme si začali psát a zjistila jsem, že je to tak nejlepší, potkat se co nejdřív ať víte na čem jste. Byl velice atraktivní, milý, pořád mi opakoval jak jsem krásná (já si to o sobě teda nemyslím) a hodná a že není možné že já musím hledat přítele na seznamce. Pak jsme si večer psali na icq a on že se do mně asi zamiloval. Já mu to věřila, po pár dalších setkáních došlo i na sex, velice mě přitahoval. Zamilovala jsem se do něj ovšem když jsem mu to řekla tak hodil zpátečku a že ještě nechce vážný vztah atd...takže konec. Hodně mi tím ublížil. Dala jsem si na chvíli pauzu se seznamkou a s dalšími novými schůzkami. Myslela jsem si, že tohle je moje nejhorší zkušenost se seznamkou - chyba, ta nejhorší mě teprve čekala. Nebudu to moc protahovat, těžko se mi o tom píše. Dá se říct, že jsem se s ním potkala z lítosti, protože mně o to setkání strašně prosil a byl neodbytný a já byla v tu dobu ještě taková zklamaná a smutná kvůli tomu předchozímu tak jsem si říkala, že si aspoň s někým popovídám. Bylo to docela fajn a on navrhl, že bychom si mohli příští týden zajet někam na výlet. Lákala mě Praha, říkám mu že brzy ráno vyjedem a večer se vrátíme. Souhlasil. Jenže v půlce cesty změnil názor a řekl, že se vracet nebudem, že přespíme v hotelu. Začala jsem být nervózní, došlo mi co má v úmyslu. Zkrátím to - já jsem s ním spát nechtěla, ale nic jiného mi nezbylo, nemělo význam se bránit.... a pak mi řekl, že je ženatý, má dítě a že si chtěl jen užít s mladou holkou.....to mi vzalo veškerou energii na další seznamování, podlomilo mi to důvěru všeobecně v cokoliv a totálně znechutilo....ale na seznamku jsem nezanevřela.....
Po nějaké době jsem založila profil na jiné seznamce. Mé štěstí na mně čekalo na "štěstí". Dlouho jsem se vymlouvala že se s ním nemůžu potkat, ale nakonec jsem to riskla. Bylo 15.října už jsem čekala na smluveném místě, ale on nepřicházel. Za chvíli zavolal, že bude mít hodinu zpoždění. "Dělá si ze mně srandu?", pomyslela jsem si. Ale měl tak příjemný hlas, že mi něco říkalo že mám počkat. Byla už tma když přijel. Šli jsme se posadit do restaurace a objednali si čaj. Připadalo mi jako bych ho znala už dlouho, měli jsme si spolu co říct, byl vtipný, milý. S ostatními jsem často zažívala takové ty trapné minuty ticha a přání aby už byl konec a já mohla jít domů. Ale s ním ne. Strávili jsme tam spolu skoro 3 hodiny a pak mě šel doprovodit domů. Z ničeho nic mě chytl za ruku, přitáhl mě k sobě a začal mě líbat. V tu chvíli mi proběhl mráz celým tělem, pro mně pocit neznámý, tohle jsem nikdy nezažila. Že by to byl konečně ON, ten PRAVÝ? Říká se, že zamilovanost se rozplyne tak za 2 měsíce, ale už je to rok a půl co jsme spolu a já mám spíš pocit jakoby by se pořád stupňovala. Je na mně strašně hodný, je pozorný, plní mi každé přání a vždy když se na mně podívá, tak ty jeho krásné zelené oči jakoby mi říkaly: "MILUJU TĚ A VŽDYCKY BUDU" Minulý rok jsme spolu strávili nádhernou romantickou dovolenou v Itálii a plánujeme svatbu. Přeji všem aby zde také našli tu pravou lásku jako já.
Až když jsme potkali lásku, víme, co nám v životě chybělo.
PS: MILÁČKU MŮJ JSI SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA. S MYŠLENKOU NA TEBE VSTÁVÁM I USÍNÁM, PRO TEBE ŽIJI A DÝCHÁM. MILUJI TĚ A NAVŽDY BUDU.

TVÁ DENISKA

Byl zase jeden ze zamračených dnů,které jsem trávila sama bez své dcery,která trávila den u svého otce. Po neustálém hledání tady na Štěstí už jsem ani nedoufala,že budu mít po svém boku někoho výjmečného, se kterým bych chtěla trávit svůj čas a hlavně kráčet životem. Napadlo mě to zkusit ještě jednou a podívat se na inzeráty...Najednou se přede mnou objevil obyčejný,ale pro mě velice zajímavý inzerát už od prvního řádku bylo zřejmé,že je psaný upřímně od srdce...Neváhala jsem a odpověděla...ještě ten den mi přišla odpověď a domluvili jsme se,že je lepší se setkat osobně a pak se uvidí. Byla jsem dost nervózní,protože jsem několik schůzek předtím už měla a nikdy to nevyšlo...Na první pohled mě zaujala jeho sportovní postava a krásné modré oči, pro které mám slabost. Šli jsme na kávu a tam jsme si povídali, zjistila jsem,že máme plno věcí společného a rozumíme si. Když jsme vyšli ven,tak jsem věděla, že ho chci více poznat...Jelikož jsem žena činu,tak jsem Liborka chytla za ruku a čekala na jeho reakci on se na mě krásně usmál a já navíc přidala i letmou pusu...Samozřejmě jsme si dohodli další schůzku a pak další a další....Zamilovala jsem se a jsem šíleně moc šťastná. Plánujeme spolu naši budoucnost a já z hloubi duše doufám,že spolu zestárneme a udělám pro to maximum,protože to co jsem našla v Liborkovi je něco neskutečně výjmečného a vím,že se tohle stává jen jednou za život (alespoň u mě) a já se toho nehodlám vzdát.To čekání a hledání se nakonec vyplatilo a já jsem ráda,že jsem neztrácela naději a nepřestala věřit v opravdovou lásku. Díky Štěstí jsem našla své veliké štěstí a ještě větší lásku...

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Můj příběh,který tu chci napsat,jsem nazvala,PŘÍBĚH bez
konce a to,protože žádný konec zatím nemá a nevím ani jak skončí.
Ale co vím je,že jsem tu na seznamce štěstí,poznala toho
nej báječnějšího a nej ůžasnějšího muže,kterého strašně
moc Miluji a nepřeji si nic jiného ,než sním opravdu
zestárnout.
Tak jako,někteří z vás,této seznamce nevěří,ani já nevěřila.
O téhle seznamce štěstí jsem slyšela hodně vyprávět a
protože jako každá ženská jsem šíleně zvědavá tak jsem
se zaregistrovala.
Od začátku jsem věděla,že tu nemůžu najít štěstí ani
lásku,prostě jsem nevěřila.
Poznala jsem tu spoustu mužů,ale i bezva žen.Bylo hezké
si občas s někým vyměnit pár slov,hlavně po večerech,
kdy můj syn usnul a já se cítila hrozně sama.Dokonce
jsem měla dny,kdy jsem svůj profil několikrát smazala
a zase se vrátila.
Nebudu se tu rozepisovat o tom,jak to snámi vše začalo.
Je to stejné jako ostatní příběhy ,které jsem tu četla.
Nejprve dopisování,potom skype,výměna tel.čísla,
seznámení s očí do očí,čekání jestli naše jiskra
přeskočí atd.
Náš příběh,láska,štěstí,prostě nemá konce.
Muže,kterého jsem tu poznala,nesmírně miluji a můžu jen
věřit a doufat,že naše láska bude nekonečná.
Vy,kteří budete moje řádky číst a říkat si"ty mají,ale
štěstí,nebo,jo jasně už tomu věřím" prosím nezoufejte
jen si prostě věřte.Každý má právo na štěstí,až přijde
tak ho jen chyťte a nepouštějte jak dlouho to půjde.
I já se snažím ho držet a nevím jak dlouho ho udržím,jen se snažím.
Všem vám držím palce OPRAVDU VŠEM!

JARDO?Strašně moc tě MILUJU a nechci o tebe nikdy přijít.Děkuji ti,že jsi mě tu oslovil a chtěl mě poznat
o něco víc.Kdyby jsi se nerozhodnul,jet za mnou ty kilometry,nikdy bych tě nepoznala a něměla šanci se do tebe zamilovat!
MARKÉTA

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Zažila jsem zde spoustu přetvářky a lží a vážně uvažovala,že profil zruším.S Petrem jsme si psali delší dobu jako kamarádi.Já stále uvázaná u své práce,která mi už pomalu přerůstala přes hlavu.Pak mi jednou Petr napsal:pojď, zajdem na kafe,a já souhlasila.Bylo18.11 a mi měli schůzku,Petr za mnou přijel a i když jsme se znali z fotek ta jiskřička přeskočila až,když se naše oči střetli.Zajeli jsme si někam senout a povídali si až do zavírací doby.Odvezl mě domů kde jsme se rozloučili.Pak přišlo2 rande a 1pusa,každou volnou chvilku jsme spolu a jsme hodně zamilovaní,naše srdce jsou teď jedno.Stejně jako ten Orion na nebi mě ten můj chrání i na zemi.Takže děkuji náhodě,že jsme se tu potkali a všem ostatním držím pěstičky nevzdávejte to.

Ahoj,

je tu jaro a kolem mne se zase hromadi lidi na ktere pusobi hnizdive pudy. Chtela bych vam dodat kuraz a radu neposlouchat jen ty skarohlidy, kteri seznamovani na netu odsuzuji. Jako vzdy, nic neni cerne nebo bile.
V pripade mem i meho, ted uz manzela, jsme zarnym prikladem cekani a dockani se.
Oba jsme na seznamky chodili leta. Manzel si samozrejme vybiral daleko mladsi devcata a ja naopak pany, jejichz inzeraty srsely testosteronem.
No nebudu to protahovat. Diky shode nahod se jednoho dne JEHO pokus o seznameni dostal do prvnich 5. odpovedi na muj novy inzerat, takze se i na nej dostalo, nez mi dosla trpelivost. Sli jsme na pivko jeste tyz den, no a od te doby ubehly 3,5 krasnych let plnych stesti a spolecnych zazitku. Pominu-li fakt, ze jsme v dobe naseho on-line seznameni bydleli v jedne ulici, rada bych dodala, ze seznamky jsou v dnesni dobe jedna z mala bezpecnych vod, kde si clovek pri trose zdraveho usudku opravdu najde co hleda.
Tak klavesnice vzhuru a puste se do hledani. HODNE STESTI

H.

Kdo jste tady, nevzdávejte to. Taky jsem si myslela, že to vzdám - a on ve stejné chvíli o třicet kilometrů dál se u počítače rozhodl, že zruší svůj profil, že to nemá cenu - a že já jsem poslední, komu tady ještě napíše... no, byla jsem fakt poslední, které napsal, protože psal tak mile a normálně, překonala jsem nedůvěru, šla na randíčko a bylo to tak fajn, že už jsme od té doby vlastně pořád spolu, rok a půl, a čím déle a blíž se známe, tím je nám spolu víc fajn. Zní to jako pohádka, ale je to fakt - taky jsem tomu nevěřila a teď to žiju. Věřte holky, bude líp!

Náš příběh začal pro tento server celkem všedně. Registrací a pokusem o pobavení.

Má partnerka šla na štěstí se odreagovat od všedních problémů, já ze zvědavosti, zda se tu dá najít životní partner.
Po dlouhém hledání mne zaujala žena, která v hlavičce nadpisu napsala " jen pro zábavu ".Tak jsem se optal: "jen pro zábavu, nebo něco víc"?
Žádná odpověď.......
Zkusil jsem to podruhé a přišla odpověď : pošli foto na e-mail.
Celkem nečekaná odpověď mne zaskočila, leč proč to neudělat, tak šla fotka, no radši dvě.
A TÍM ZAČLO NAŠE DOPISOVÁNÍ a posléze i schůzka, chceteli první rande.

Na rande jsem přišel kupodivu včas, ona však s 15 minutovým zpožděním.No královská 15ti minutovka.
Když ke mně přicházela, hned jsem ji poznal a okamžitě mne začlo bušit srdce, říkal jsem si že to snad není možné, ale že to je ta kterou hledám....., hm ani mi nepodala ruku.
Šli jsme na kávu, povídali si.Normálně to nedělám, ale během půl hodiny o mne věděla víc, než kdokoliv jiný kdo mne zná léta.Hezky jsme pokecali a domluvili se na procházce a svařáku v ten vánoční čas.
Při bumbání svařáku se na mne stále koukala, připadalo mi jako by koukala na svatý obrázek. A pak jsem to zkusil...krásně líbala a ta jiskra vzplanula. Oboustraně a strašně vášnivě.

Jsme spolu dva měsíce, již bydlíme ve společné domácnosti, plánujeme svatbu a rodinu a JSME ŠŤASTNÍ JAKO NIKDY.


A PAK ŽE TO NA ŠTĚSTÍ NEJDE.

Moc Vám děkujem za tyhle stránky a doporučujeme je.....

Ano je to tak. Štěstí mi opravdu přineslo štěstí

Svého teď už manžela jsem potkala tady na štěstí. Seznámení to bylo krásné, romantika jak má být. Po čtrnácti dnech jsem se k němu nastěhovala a za pět měsíců mě požádal o ruku a o dva roky na to byla svatba 11. srpna 2012 v Lobči v zámeckém parku( nedaleko Mšena)
Opět romantika, krása.
Sami se o kráse můžete přesvědčit, ze srandy jsme se přihlásili když česká televize hledala páry na natočení dokumentu o českých svatbách současnosti. A ono to vyšlo V telce by měl běžet šesti dílný dokument v lednu a únoru.
No není to krása i seznamce děkujeme ale záleží na řežisérce jestli poděkování nevystřihne.
Jen na tu svatební cestu nám ňák nevystačilo ale život jde dál
Tak Vám všem držím palečky aby jste na Štěstí našli i to svoje štěstí
Bělásek

Starý rok se moc nepovedl,v nějakých chvílích nebyl ideální,v nějakých chvílích to celkem ušlo,ale před půlnocí jsem byla ráda,že tento rok právě končí a začíná nový.
Nový rok nastal a s tím přišel i první vzkaz od Tomáše.Psali jsme si skoro celý den a chtěli jsme se sejít a popovídat si u kávy.Jenže na svátek je všude zavřeno a tak jsme se šli projít do města k přehradě.Byl to neuvěřitelnej večer.Nečekala jsem,že někdy někoho takovýho poznam.Byl milej a příjemně se s ním povídalo.Vyzařovalo z něj něco nepopsatelnýho a okouzlujícího.Líbilo se mi jak mluvil o tom co dělá o svým synovi,jak je hrdej na to,že je táta.Opravdu jsem takovýho člověka ještě nepotkala a něvěřila,že někdo takovej opravdu existuje.Pak mě odvezl a já šla domů.I po schůzce jsme si začali psát.A na zítra naplánovali to kafčo.
Nikdo z nás neví,jak toto setkání dopadne a chce to čas,aby jsme na to přišli.Nic se nemá uspěchat,ale snad to dopadne tak,jak to dopadnout má.

Zaujal mne jak vzhledem tak profilem, po pár větách byla naplánována schůzka, která proběhla po pár dnech místo domluvených 14 dnech Následovaly další schůzky, společné Vánoce, společný vstupo do Nového roku. Našli jsme sebe, našli jsme štěstí a to největší štěstíčko čekáme na podzim Teď jen litujme, že jsme bez uvážení smazali své profily zde bez toho, aniž bychom si zálohovali začátky naší společné konverzace, na které rádi vzpomínáme. Děkujeme za nalezení štěstí!