Skutečné příběhy štěstí

Hrozně dlouho jsem kamarádce říkala, že bych chtěla opravdový a vážný vztah a nikdy jsme s tim nic nedělaly, ale když mi jednou řekla tuhle stránku hned jsem se začala smát, myslela jsem si že je to vtip ale zaregistrovala jsem se a několik chlápků mi psalo, ale žádnýho jsem nechtěla, pak se mi najednou začali dít podivné věci, kluk, kterýmu jsem neodepsala na vzkazy semou jezdil autobusem a já o tom ani nevěděla. Na fotce vypadá jinak než ve skutečnosti ale právě sem mi napsal že semnou jel když jsem si povídala s kámošem, kterýho jsem poznala týden předtim a který byl zároveň i jeho kámoš, psali jsme si a sešli se na místě odkud jsme spolu jezdívali autobusem. Nebýt toho že mi sem napsal, nebyly bysme spolu...na první schůzce mi dal růži a pozval mě na víno pak jsme spolu začali chodit a přitom jsme se poznávali...od té doby uplynul 1 rok a 6 měsíců a jsme spolu šťastní...téměř se nehádáme a pořád se strašlivě milujeme...
Přeji i ostatním aby zde svou lásku našli, já toho rozhodně nelituji...

ahoj tady karel opustila mne pred 4 lety partnerka dlouho sem hledal az sem nasel lenicku na www.stesti dlouho jsme si volali psali az se ke mne nastehovala s dcerkou sem moc stastnej mame spolu dva bajecny kluky jakoubka a honzika a loni jsme se vzali

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Někdy je ta cesta ke štěstí trnitá, i my jsme to tak měli Já si sem dala inzerát proto,abych měla po večerech s kým povídat. Opustil nás zrovna táta mého malého synka a přes den se zaměstnáte běháním okolo prcka - ale co večer,když odejde spinkat ? Moc mi chybělo povídání,s kýmkoliv o čemkoliv. O naději na vážné seznámení nemohla být řeč. Ozvalo se mi pár chlapů,někteří fajn,někteří zvláštní. I jeden z nich byl zvláštní. Tvrdil,že mne zná od vidění a že se se mnou chce sejít,psaní že ho nebaví. Ale já nechtěla, z pochopitelných důvodů. Ale on tak naléhal,až jsem si i vymazala profil a přihlásila pod jiným jménem - stejně si mne našel Nebyl nijak obscénní nebo vulgární,ale já chtěla prostě jen povídání po netu,nic víc. Nakonec jsem ale svolila, a na první rande mu překvapivě,narozdíl od ostatních - nevadilo,že přijdu i se synem. Vždyt k sobě patříme. Schůzek přibývalo a všechno dostalo rychlý spád. Naše životní plány a sny směřovaly stejným směrem,a tak jsme spolu začali bydlet. Bohužel každý si s sebou nesl i velké šrámy ze života a tak to nebylo vůbec lehké. Ale všechno se dá překonat, dokonce s pomocí poradny,která vám rozšíří obzor a srovná srdíčko i hlavu. No a dnes máme pouhých 45 dní do svatby ))) a veliké plány,na které se moc všichni tři těšíme ) Chci vám říct - nevzdávejte se naděje v hezký vztah, chce to hledat, najdete. Ale nečekejte,že vám spadne to štěstí do klína samo, musí se na něm pracovat,i krásnou sochu musel nejdřív někdo vytesat z nevzhledného kusu mramoru. pamatujte na to.... .-) a přeju vám všem - hodně ŠTĚSTÍ .-) My na tento server nikdy nezapomeneme Jsou to 2 roky od seznámení zde. a díky .-)))

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Na štěstí jsem si založila profil a vůbec jsem nedoufala,ze by to mohlo někdy vyjit.Občas jsem se podívala na profil jestli mi někdo nenapsal.Po roce mi napsal kluk vzkaz ,který mě zaujal.Sesli jsme se a nebyla to taková dálka a zamilovali jsme se do sebe.Ale nevydrželo nám to.Po nějaké době přišel další pěkný a zajímavý vzkazík odepsala a zjistili jsme,že jsme sousede.Oba nás nenapadlo,že by přes net najít partnera.Dali jsme se dohromady.Do teďka jsme spolu a šťastni.Bez této stránky bychom se nikdy nesešli.

Zdravím,opravdu sem nečekala že skrz seznamku na internetu můžu najít svou lásku kterou jsem opravdu tak dlouho hledala.Honzík se mi ale ozval první,můj dojem byl že to bude nějaký machr,po celkem krátké době co jsme si psali,jsme se sešli,hned jsme si rozumněli a měli o čem si povídat.je to strašně bezvadnej kluk kterého si vážím a mám ho ráda nikdy se ho nevzdám.Tímto chci poděkovat Štěstí.cz za to že je,a že jedině díky této stránce sem našla opravdu to moje štěstí které sem tak dlouho hledala. Blanča ♥

Jednou z rána ... Přišel Míla... S medvídkem na tulení, že prý má medvídek něco v kapsičce. Vytahuji srdíčko, ale s nějakým kroužkem(???) Asi další přívěšek na klíče. PRSTÝNEK... s kamínkem... A potom nechyběla věta (S úsměvem za polštářkem): "VEZMEŠ SI MĚ?" Byla jsem šťastná, hrdá na něj, jak je statečnej, blbě jsem se culila a pořád jsem se na něj dívala.. "To víš, že si Tě vezmu.." – nesmělo chybět objetí ani pusinka. On tomu totiž předcházel krásný a néé moc dlouhý příběh. Seznamka, no tak to asi nééé. Jenže jednou přišla moje kamarádka a řekla: „Jdi na štěstí“. „Asi tam nikoho na věčnost nenajdeš, ale co? Dostaneš sem tam nějakou lichotku, bude ti líp, malinko si nahodíš sebevědomí...“ TAK tedy... Zalogovala jsem se jako mala.ulitka (až kolega mi řekl, že je to trochu zavádějící – což mě vůbec nenapadlo, protože tíhnu ke všemu, co je šnečí ), ale ty lichotky najednou chodily. Neměla jsem splíny, docela zábava.. Pár randat proběhlo, ale.... Ale napsal mi někdo, kdo miluje zlatý retrívry??? „Krásný pejsek... a panička také.“ Hmmm... Taky má zlaťáka??? Odkud je??? Kolik mu je??? Nooo, tak zkusíme... Ahoj.. bla bla... Zkrátka 6.6.07, ve 12:12 mu ode mě dorazila smska s pozváním na rande – Byla to středa, docela narychlo, ale co... Když už nebude o čem si povídat tak psí zlatíčka to zachrání.... Pak mi volal, kde se tedy sejdeme.. Nějakej frajírek.. má prý natuněný auto... Už mi vypisoval, jak mám příjemný hlásek.. NO nevim... Znovu zkoumám fotky... a má toho psa, píše o něm hezky... uvidíme, neřeš!!! Pozdravil mě takovým vostrým, rychlým ahoj, v zádech pravítko – asi nervy.. A pak.. „Jééé ty si malinká.“ Zase to někdo komentuje.. V duchu oči v stoup Šli jsme tedy do kavárny, povídali si (spíš on, pan kulomet –někdy totální nestíhačka ), pak jsem viděla jeho pejsové zlatíčko a vyprovození už se mi to zdálo nějaký divný – chtěla jsem ho obejmout okolo pasu. Rozloučení, pusa – možná se uvidíme v pátek... Jenže, když jsem jela domu v autě, tak jsem se debilně usmívala (byla jsem samej HUMOR ), bylo mi hezky, příjemně, šťastně... Takže žádný až v pátek... Druhý den jsme se viděli... a okamžik, který rozhodl, byla když vystoupil ze svýho auta a došel si k okýnku mého auta pro pusu – byla sladká, na světelné křižovatce – NA ČERVENOU ) Pro představu, jak to bylo s námi následující dny (taky za mocného vypisování smsek!): Pátek: osobní poznání s jeho ségřičkou Péťou (naší skvělou Pepi, která to všechno spískala, svému bráškovi vybrala tři adeptky ze seznamky na rande), kamarádem Honzou, kino Sobota: výlet do Poděbrad – fontánky, setkání s maminkou Jaruškou a taťkou Mílou Neděle: návštěva pražské ZOO a průhonického parku Pondělí: přespání u nového přítele ... a následný víkend setkání s mými rodiči (pod pořádným drobnoskopem jejich známých, kteří spolu rádi tráví společné víkendy u rybníka, pánové prý rybařením ) Potom s naší bábinkou a rodinou ségřičky... .... A PAK TO JELO .... o 14 dnů později... a Míla se ptá své mamky: „Hale Mami, co budeš dělat 28.8.2008???.“ „Nevim Mílo...“ „NO, tak jdeš na svatbu!“ Maminky reakce byla úžasná a byla... „Mílo, NEKECEJ???? – se širokým úsměvem... Potom vážně: „To bych měla začít hubnout!“ Akorát jsme tedy upravili svatební datum, aby to padlo na první sobotu.. Pak medvídek s kapsičkou a... ŠŤASTNĚ JSME SE VZALI... 2.8.2008 na zámku Štiřín! P.M. + M.K.

Svou lásku jsem potkala na Štěstí.Nevěřila jsem,že mi vyjde hned 1.schůzka.Nebyla to ani z jedné strany zamilovanost na 1.pohled,na to nevěřím.Ale z hodinové schůzky byla tříhodinová a pak další a další setkání.Rodila se láska a nádherné pouto mezi námi.Věděli jsem,že patříme k sobě.Přítel rád lezl po skalách a já jezdila se psy na výstavy,tak jsem si koupili auto velmi praktické-multivan.Na začátku července se měl přítel ke mě stěhovat,hned potom měla být jeho vytoužená dovolená na vodě se mnou a spřáteli.
Čekal nás super víkend.Bylo krásné počasí na lezení po skalách,byl tam se svým nejlepším kamarádem už od dětství,byl jako jeho bratr.Večer odešel přítel spát do multivano.Moc se těšil,až vyzkouší jak se v něm spí.Ráno měli s kamarádem lézt a já za svou láskou přijet z výstavy a vyzkoušet 1.společnou noc v autě.Osud nám však nedopřál.Přítel si zatopil plyn.bombou,že ji vypne,než usne,ale zářič asi zhasnul a přítel se již nikdy neprobudil.Nikdy mne nezklamal,byl mojí oporou,ale ublížil mi 13.6.2009,kdy odešel do nebe a nechal mne tu samotnou....
Až se z toho dostanu,tak doufám,že osud bude ke mě vlídnější.Přítel byl šťastný a zemřel krásnou smrtí ve spánku,ačkoliv chtěl žít,pro mne,pro skály,pro potápění,pro naše budoucí děti.Snad na Štěstí najdu další štěstí,i když v tuto chvíli mi srdce přetéká bolestí a smutkem.
Velmi oceňuji admistrátory Štěstí,že na mojí prosbu profil mojí lásky smažou,

Chtěla bych se podělit o mé štěstí, které jsem našla nakonec na Štěstí .
Byla jsem asi 5 let s přestávkami zaregistrovaná v několika Seznamkách. Sešla jsem se asi s deseti muži nad kávou. V inzerátu jsem měla napsáno, co hledám a co nehledám, tak aby bylo jasno na obě strany. Vždy jsem po čase profil vymazala a řekla si, že to vážně nemá význam...za nějaký měsíc, jsem podala inzerát znova. Protože v dnešní době není opravdu moc příležitostí k seznámení.
A vloni v listopadu jsem si tu začala psát s jedním človíčkem . Psali jsme si a psali, ale k setkání ne a ne dojít. Až jsem začala mít podezření, že to je zase jeden pisálek, který si krátí čas. Vysvětlil mi, ale že dělá školu při zaměstnání a času moc není...
K setkání došlo 5.února. Pozval mě do hospůdky, kde měl pár kamarádů s hudebními nástroji...krásný večer s bluegrass. A hlavně jsem mohla nechat oči na mém houslistovi . No a od té doby s ním takové večery trávím dost často. A i jiné večery, má svůj byt a já také a protože nejsme ze stejného města, tak místa pobytu střídáme. Představila jsem ho rodině, on mě také. Už jsem nevěřila....ale říkala si, co kdyby...a ono se to povedlo. Protože už nám není nejmíň, tak mě jen líto, že jsme se nepotkali dřív.
Proto bych chtěla jen všem na Seznamkách napsat- neházejte flintu do žita láska se tu dá opravdu najít

Právě před rokem jsem se po týdnu na Štěstí chtěla vymazat,protože jsem si připadala jako na "trhu se zbožím"Ale ještě mi to nedalo a napsala jsem chlápkovi,který na mě 52x kouknulStačilo:"Koukám,že na mě koukáš.Jaký jseš znamení?"Odepsal a poznamenal,že pokud jsem nějaká čarodějnice,tak ať mu hlavně v pátek nepíšu,že v pondělí umře,že by měl zkaženej celej víkendVěřte,nebo ne,tahle věta mě v tom smutku tak rozesmála,že jsem neodolala a nesmazala seJelikož je nám přes 40,nebylo nač čekat.Po pár dnech rande-6h.pokračování v započatém a skvělém humoru,po 6.týdnech společný pronájem"na zkoušku"a po půl roce jsme usoudili,že se máme rádi pořád stejně,jako na začátku,a tak jsem se za tím chlápkem odstěhovala do jeho doupěteJezdíme na bruslích,s dcerou a jejím fitkem s mladýma lidma trávíme sportovní víkendy(pak probíhá léčení)čučíme spolu na filmy,lenošíme a HLAVNĚ:pořád se spolu chechtámeI v tomhle věku totiž jde zapomenout na starosti a blbnout jako děti.A každý den zakončit tím,že se v pelíšku propletete do sebe a cítíte,jak tomu druhýmu na vás záleží a váží si vás.Řekla bych,že je to to nejkrásnější v téhle době,aby člověk přežil.Tímto ti chci milá seznamko Štěstí moc poděkovat za to,žes nám tohle osudový setkání umožnila,díkyA vy,kdo tohle čtete-pusťte se do svýho života.Nepřežívejte,ale žijte.Jsme tu jen jednou.Držím palce

Ahoj všichni, co hledáte své štěstí tady na štěstí.
I já jsem tu našel své největší štěstí, našel jsem ženu, kterou jsem miloval celým svým srdcem, našel jsem ženu, jejíž očka zářila jako rozžhavený uhlíky, našel jsem ženu, jejíž úsměv mne dokázal vždycky rozehřát. Věděl jsem, že hodnější, obětavější a milejší ženu už nikdy nemůžu potkat... Věděl jsem, že žádná nebude mít takovej smích, aby mě dokázala rozesmát i v těch nejhorších chvilkách, věděl jsem, že žádná jiná by se mnou všechno to trápení a starosti nevydržela, věděl jsem, že ji vytvořili pro mně... Nevím proč, asi po zkušenostech s bývalou manželkou, jsem měl pořád potřebu šlapat na brzdu, ikdyž jsem ji tisíckrát chtěl políbit a věděl jsem, že to je to, po čem ona touží, neudělal jsem to... Pořád jsem nad něčím přemýšlel a nedával jí to, po čem ona nejvíc toužila.... lásku!!! Já jí miloval, párkrát jsem jí to i řekl ale den co den, jsem jí ubližoval... Nepolíbil jsem jí na rozloučenou, neobejmul jsem ji, nepohladil... Vždyť já jsem drsnej chlap... Nemůžu se bezhlavě zamilovat... Přitom každá minuta bez ní byla pro mně jako peklo na zemi, představa, že bych o ní měl přijít, mě dováděla k šílenství. Kolikrát jsem viděl jak odjíždí se slzama a stejně jsem byl pořád stejně drsnej dospělák. Jednoho večera přijela a řekla mi "Teď víc jak kdy jindy potřebuju vědět, jestli ti na mně záleží, jestli se mnou dál počítáš, jestli mě máš rád..." Já jí jen na to odpověděl, ať s tím nezačíná, že nemám náladu na blbosti. Podívala se na mně těma zaslzenýma očima, doteď vidím ten nešťastný výraz, který mi říkal "Proč jsi tak krutej?" a jak jí slza obarvená řasenkou stékala po tváři. Neřekla nic a odjela... Asi dvacetkrát jsem pro ní měl rozepsanou zprávu, ať se mi vrátí, že jí miluju a že ona je moje štěstí, které chci mít po svém boku do konce života, ale neodeslal jsem to... Hodinu a půl po jejím odjezdu někdo zazvonil u dveří, říkal jsem si, že se vrátila i bez toho, abych jí napsal, ale byl to někdo, na jehož příchod bych nejraději zapomněl... Můj nejlepší přítel mi řekl, že viděl Sárynky auto pod nějakým kamiónem. Trvalo mi hodiny, než jsem jí našel, lhal jsem, že jsem její manžel, aby mi v nemocnici řekli jak jí je. Poprvé v životě jsem padnul na kolena a rozbrečl se. "Je nám líto, ale miminko se nám zachránit nepodařilo, zranění vaší ženy jsou velice vážná." Po druhé si pamatuji pouze větné spojení "Je nám líto".
Nyní padám na kolena pokaždé, když na hrobeček nesu její milované slunečnice, pokaždé když doma slyším její milovanou píseň, po každé, když vidím to místo, pokaždé když si vzpomenu na ty slzy, na ten úsměv, na nos který krčila, na to jak vždycky mávla rukou, na to, že umírala nešťastná. Teď bych dal všechno za to, abych mohl vrátit čas. Kdybych alespoň mohl změnit to, že by umírala šťastná, že by věděla, že je někdo, komu na ní záleží, že jí někdo miluje. Dal bych vše za to, jí moct políbit, alespoň jednou... Vidět ten její nádherný úsměv, slyšet její hlas...
PROTO VÁS PROSÍM, POKUD NĚKOHO MILUJETE, NEBOJTE SE TO OPRAVDU PROŽÍVAT, NEBOJTE SE MU TO DÁT NAJEVO, NEBOJTE SE BÝT ŠŤASTNÝ A SNAŽTE SE UDĚLAT VŠE PRO TO, ABY I ON BYL ŠŤASTNÝ, UŽÍVEJTE SI JAK NEJLÉPE MŮŽETE KAŽDOU SPOLEČNĚ PROŽITOU CHVILKU, LÍBEJTE SE, MILUJTE SE A HLAVNĚ JEDEN OD DRUHÉHO NEODCHÁZEJTE BEZ TOHO, ABY VĚDĚL, ŽE JE PRO VÁS VŠÍM, BEZ TOHO ABY VĚDĚL, ŽE VÁM NA NĚM ZÁLEŽÍ!!! Protože tu bolest, kterou teď mám v srdci už nikdy nic nevymaže. Má hloupost mě připravila o mě štěstí. Věřte mi, že je to taková bolest, že bych raději hned odešel za ní... Ale já tady musím být, protože nikdo jiný, jí ty slunečnice nedonese, nikdo jiný, si za ní nebude povídat s motýli, nikdo jiný nebude předčítat dětem z dětského domova básně, které sama napsala, nikdo jiný jí nemá v srdíčku tak uzamčenou jako já!!!!
SÁRYNKO PROSÍM ODPUSŤ MI TO!!!! BUDU VÁS MILOVAT NA VĚKY!!!!!

Tak začnu tím že nejdříve jsem váhala pak jsi založila seznamku.Po nějakém čase se mi ozval někdo na kom mi dnes moc záleží.Tak první jsme si psali pak bylo rande.První jsme byly na rande v překrásné restauraci při svíčkách.Vše zařizoval on a moc se mi to líbilo.A pak po nějakém čase padl první a strašně nádherný a okouzlující polibek.No a šlo to dál a a dál a všechno šlo tak samo a hladce.A pak se ke mě nastěhoval.A tak jsme spolu už měsíc a něco a strašně moc ho miluji.A jestli hledáte tak vám přeji jen to nejlepší ať najdete po čem toužíte.A jestli už jste našli tak vám přeji štěstí lásku zdraví a hlavně krásný a romantický a okouzlující vztah.S láskou a pozdravem Lucka.PS:MILUJI TĚ A NECHCI TĚ ZTRATIT LÁSKO MOJE.DĚKUJI LUCKA.

Dobrý den, třeba tento mini příběh bude někoho inspirovat...v r. 2008 jsem si zde založila profil, tak jako všechny ženy , jsem nestíhala odepisovat. Jakmile toto pominulo, začala jsem i já koukat po mužskejch. Byla jsem s dcerou sama 6 let, zvykla jsem si na samotu, přesto....Líbil se mně muž, který žil v té době v Irsku a já si říkala, že je daleko, alespoň nebude otravovat Dlouho jsme si psali, skypovali a i přes nějaké jiné známosti, které jsme oba navázali, nakonec přijel " na kafe " a zůstal ! Jsme spolu téměř 5 let, vybudovali jsme krásnou, velkou rodinu, dům, kočka, pes....no jako z pohádky. P.s. 20.12. 2012 jsme měli svatbu. Držím všem palce, člověk nemá být sám, děkuji ŠTĚSTÍ !!!

Starý rok se moc nepovedl,v nějakých chvílích nebyl ideální,v nějakých chvílích to celkem ušlo,ale před půlnocí jsem byla ráda,že tento rok právě končí a začíná nový.
Nový rok nastal a s tím přišel i první vzkaz od Tomáše.Psali jsme si skoro celý den a chtěli jsme se sejít a popovídat si u kávy.Jenže na svátek je všude zavřeno a tak jsme se šli projít do města k přehradě.Byl to neuvěřitelnej večer.Nečekala jsem,že někdy někoho takovýho poznam.Byl milej a příjemně se s ním povídalo.Vyzařovalo z něj něco nepopsatelnýho a okouzlujícího.Líbilo se mi jak mluvil o tom co dělá o svým synovi,jak je hrdej na to,že je táta.Opravdu jsem takovýho člověka ještě nepotkala a něvěřila,že někdo takovej opravdu existuje.Pak mě odvezl a já šla domů.I po schůzce jsme si začali psát.A na zítra naplánovali to kafčo.
Nikdo z nás neví,jak toto setkání dopadne a chce to čas,aby jsme na to přišli.Nic se nemá uspěchat,ale snad to dopadne tak,jak to dopadnout má.

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Je tu plno lidí co se vážně seznámit chtějí a pak i ti kteří si napíší hledám vážný vztah a přitom při prvním setkání Vám připadá po pár větách ,že seznamku mají jako sex na první noc bez PLATBY V BORDELU což se Vám na konci setkání potvrdí, nebo jdou s vámi do kina a během celého filmu každou minutu sledují mobil jestly někdo nevolá, nebo pošlou kamarády a čekají na to jak budete reagovat ,nebo předhazují jaký mají majetek, a nebo rande výjde po kalbě a dotyčný má kocovinu a je rád že žije, a nebo začne přiznávat děti z předchozího manželství -prostě nikdy nevíte co Vás potká :))a když to nevzdáte a řeknete si ,že ještě naposledy to zkusíte a děj se vůle boží tak vám náhoda přihraje toho pravého . Láska na první pohled je podle mně pěkná blbost ,ale ono to tak skutečně bylo,první rande místo hodinového setkání trvalo 7 hodin , skvěle jsem se bavila , zasmála se a na první pohled jsem se zamilovala. Věkový rozdíl partner je o 13 let starší pro mě v ten den nebyl a ani není důležtý , druhé rande proběhlo úplně stejně a to jsem nemohla téměř mluvit a na třetím rande jsem se nastěhovala a už zústala:))po dvou letech se nám narodila krásná dcera ,za kterou jsem dostala zásnubní prstýnek , o půl roku později při letu balonem žádost o ruku a dnes má dcera rok a měsíc a já zjistila , že jsem znovu těhotná ( popravdě jsme to plánovaly ) a v červnu se bereme - pohadka ? těžko spíš jak říká partner bylo to štěstí, že jsme se potkaly na štěstí :))

Taky se Vám chci sverit s tim, jak jsme se diky Vam s pritelem seznamili. Letos 10. cervna to jiz budou neuveritelne 3 roky, co jsme se poprve diky Vam a Vasi
seznamce sesli a od te doby jsme spolu.
Ale hezky od zacatku.......
Nudila jsem se v praci, ve volnem case " brouzdala "
na Vasi seznamce a pritel tez. Mela jsem sve heslo
jako nase znameni - ryby - a to ho zaujalo a tak se ozval.
Byl po dlouhe dobe jediny, ktery nechtel foto a radeji
dal na osobni setkani a tak jsme se sesli. Neverila
jsem, ze je mozne opravdu potkat normalniho chlapa
pres inzerat - predesle schuzky byla jedna katastrofa
za druhou - no a ono to vyslo !!!
Navic jsme se narodili oba dva ve stejny den, takze
oslava nasich narozenin probiha v kruhu rodinnem s nasimi
detmi, vnoucaty, vse v pohode, vsichni se mame radi
a dobre spolu vychazime, pritelovo rodice mne taky maji
radi a ja je - svoje uz bohuzel nemam.
Od te doby rikam kazdemu, ze to mozne je se takto
seznamit. A jako dukaz mame jeste dalsi lidicky.
Jsou to nasi kluci, kteri se takto take seznamili. Jeden
se zeni letos a druhy pristi rok. Takze tvrdim, je to
mozne a preji to vsem nezadanym !!!!
Srdecne Vas zdravime, dekujeme a prejeme hodne spokojenych seznamenych klientu - delate zasluznou praci.
Vasi Iva + Honza z Ceskych Budejovic

Moje manželství, které bohužel stále ještě trvá,nestálo už několik let za nic.A tak jsem se rozhodl ukončit naše oboustranné trápení.Ještě předtím mě ale začal chybět protějšek,se kterým bych mohl prožívat všechny krásné i méně pěkné okamžiky života.A tak jsem také narazil na tuto seznamku a založil profil.Přiznám se, že původně to mělo být hlavně kvůli sexu.Časem jsem toto přehodnotil a začal hledat vztah vážný.A po několika málo nezdařených pokusech o tento vztah,jsem narazil na jeden profil ve kterém vlastně nebylo mnoho informací o protějšku.Ale přesto jsem napsal takový běžný dotaz,jestli bychom si nemohli napsat něco víc o sobě.Moc jsem od toho nečekal, už jen proto že najednou přišla odpověď a že prý že jsem ženatý a jestli mám tady dvojníka Vše bylo vysvětleno a tímto začalo naše krásné dopisování.Z dopisování zde na štěstí jsme přešli na ICQ a domluvili jsme se na naší první schůzce.První schůzka trvala asi 2 hodiny,ale mě se zdálo že to bylo 10 minut.Tak strašně rychle mě to uteklo.Měl jsem z té schůzky i z té dívky krásný pocit.Určitě i ona, protože mě na konci řekla, že je příjemně překvapená.To samé jsem mohl říct i já.Její krásné oči,rty,zkrátka celá,to byla nádhera,je to můj typ.A já v tu chvíli věděl,že tato dívka by mohla jednou být ta pravá.Začalo intenzivní dopisování přes štěstí i ICQ,jsme schopni si psát i víc jak 5 hodin najednou, proběhlo od té doby už hodně schůzek a už dneska vím, že to je určitě ta pravá.Za chvilku to budou skoro 3 měsíce,co jsme si poprvé napsali, postupně se poznáváme, jsme si čím dál bližší a je to mezi náma neuvěřitelně krásný.Začínáme si říkat i o naší další budoucnosti.Říkám pravdu Květinko moje? Věřím tomu, že toto bude dál takto krásně pokračovat.A za toto všechno děkuji tomuto našemu "Štěstí"

...Láska na dálku?? ?Moc lidí na ní nevěří,všichni tvrdí,že nemůže vydržet,já jsem přesvědčená,že vydrží.Na začátku bylo pár nevinných vzkazů,pak přišlo setkání,večeře,povídání..následují další setkání,i když oba jsme zavaleni prací,ale láska pokračuje a přetrvává dál..je jen na nás co s tím provedeme..poznala jsem toho nejhodnějšího a nejgalantnějšího muže pod sluncem,a to není málo.Zdendo,díky,že jsi takový ..... a že mi moc pomáháš....ať se děje cokoli,vím že zůstaneme spolu....že ta naše láska na dálku bude nekonečná...

Asi před půl rokem jsem ztratila něco o co sem nikdy přijít nechtěla...asi nám to osud nepřál...ale co naděláme...jednou to přít muselo...nějak sem se stím nemohla pořád srovnat...nebyl nikdo komu bych to mohla říct...tak jsem si tady udělala profil...ale stím,že hledám jen přátelé...psali lidi,ale pořád mě jen litovali a to jsem zrovna nepotřebovala...ale pak jen tak napsal Roman...zvláštní to člověk...nejde ani popsat jaký on je...krásný,hodný,laskavý...no prostě všechno...byla jsem ráda,že se mi takový člověk ozval...psali jsme si...a pak došlo na první schůzku...a pak na další a další...zase se mi otevřeli oči...a to kvůli němu...mít přátelé je asi ta nejhezčí věc na světě...a já děkuju že jsi ty Romane mím přítelem...co jsem hledala,to jsem taky našla...ještě jednou Děkuju :)

Tak jen abych se i já pochlubil, že jsem našel to svoje štěstí. Aneb jak se mi povedlo udělat z Pražandy Ostravandu:)
Třicítka na krku a v pátek už ze mě bude ženatej chlap. Šťastně samozřejmě. S Nelčou jsme se tu seznámili před dvěma lety.
Začal jsem si s ní psát hlavně proto, že byla z daleka a navíc chodila na vejšku, takže nehrozilo, že by se mi hned nastěhovala domu. To mi vyhovovalo, protože i když jsem tu byl, pořád jsem se nějak „bál“ rozjet to naplno. Ale kdo by tenkrát věřil, že z nějaký pražský holky jednou budu takhle vedle:)
Musím říct, že jsme si půl roku jenom psali, ale aspoň jsme zjistili, že spolu máme pořád o čem mluvit, a že teda má cenu za ní do té Prahy dojet:) Ale když po takové době mělo dojít na reálnou schůzku, rozklepaly se kolena i mně. Navíc jsem přemýšlel, co když tam po několika hodinách za volantem dojedu a ona nepřijde?!
Ale přišla:) A mně se naštěstí hned v první minutě potvrdilo, že i když je to oficiálně první schůzka, tak že jsem vlastně zamilovanej posledních pár měsíců. Díkybohu to bylo oboustranné:) Co dokáže s lidma udělat jeden dobře formulovanej profil, však???
Nakonec jsem to byl já, kdo se nemohl dočkat, až odpromuje (zdálo se to nekočný) a konečně se nastěhuje:)
Tak teď už mi jenom držte palce, ať mi neuteče od oltáře:D Matěj

Ahoj chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh jak jsem našla toho nejužasnějšího chlapa na světě.Svůj profil na této seznamce jsem si udělala dá se říct jen tak z nudy moc jsem nevěřila že by se tu našel někdo kdo by to myslel vážně a taky aby si nechtěl jen měsíce psát což mě opravdu nebaví.párkrát jsem si tady s někým napsala ale opravdu šlo hlavně jen o dopisování,a nebo psaly tací kteří chtěly jen sex nebo dlouhodobý milenecký vztah a to není to co jsem hledala.jednou za čas když jsem se na štěstí přihlásila přečetla jsem nesmyslné vzkazy,a pak si prohlížela profily až jsem narazila na profil muže který mi byl sympatický už jen z jeho fotky.vůbec jsem neřešila to že je o dost starší než já tak jsem se odhodlala a napsala jsem mu.strašně moc mě potešilo že práve on mi odepsal.no jeden večer jsme si takhle psaly co kazdý z nás od nejakého budoucího vztahu očekavá a tři dny na to už jsme se sešly.Domluvily jsme se že přijede za mnou vyzvedl mě u mě doma a jely jsme do jedné pizzerie nedaleko mého bydliště sedly jsme si odjednaly si a konečně jsme se mohly začít poznávat.Když jsme měly dopito navrhl nějakou procházku kde me vždy po chvilce chytil kolem pasu nebo za ruku daly jsme si pusu a cítila jsem se opravdu fajn.když jsme se vracely k autu řekl že se ještě nekde projdeme tak jsme popojely kousek dál a šly jsme se projít do jednoho parku sedly jsme si na lavičku povídaly jsme si a opravdu mi v jeho přítomnosti bylo moc dobře.pozdeji mě odvezl domů a už v ten moment kdy odjížděl mi začal chybět.po dalších pěti nebo šesti dnech jsme se viděly znovu a tentokrát spolu strávily víkend.dá se řict že jsem byla celý víkend rozmazlována staral se o mě vařil večer jsme si sedly na balkon se skleničkou vína a povídaly si,snídani skoro až do postele udělal prostě ten víkend jsem si neskutečně užila začala jsem cítit čim dal tim lépe v jeho přítomnosti.po víkendu mě odvezl zase domů,a už ta cesta pro mě byla strašná protože jsem věděla že budu zase pár dní bez něj než ho znovu uvidím.Po docela krátké době jsem k němu začala něco cítit ale bylo to oboustrané za což jsem byla opravdu ráda.Dny utíkají a jen co to jde se vídáme.Našla jsem chlapa který mě má rád kterému na mě záleží,a já jsem vděčná za každý čas který mi věnuje,říká že je uplně obyčejný chlap ale pro mě je to ten nejůžasnější chlap na světě kterého miluji a strasně moc mi na nem zaleží a on to ví .-).Zažila jsem toho v životě opravdu dost a převažovaly spíše ty ošklivé věcí at už to bylo zklamaní trapení ubližování nevěra a podobně jsem přesvědčena ze sním se mi nic takového stát nemůže.Zbožnuji jeho ůsměv,to jak se na mě podívá.jak se me dotkne když mě obejme nebo da pusu to jsou věci ze kterých se mi podlamují kolena.Jsem opravdu ta nejštastnější ženská na světě protože mám JEHO mám chlapa který mi každý večer zavolá a řekne že se mu strašně stýská že mě miluje a že by strašně chtěl abych v ten moment byla vedle nej,nikdy nedopustím aby se cokoliv na tom že jsme spolu změnilo,vždycky tady budu pro něj když ho bude neco trápit když bude smutný nebo naštvaný chci aby věděl že ve mě tu oporu bude mít a bude se mi moct se vším svěřit.Ted nás čeká těžká životní zkouška kterou věřím v to že ji zvládneme.Každý má své mouchy ale on je pro mě dokonalý chlap který se umí chovat na nic si nehraje je sám sebou a já jsem sním opravdu štastná a to je pro mě strašně duležité.Přeji všem co ještě nenašly to co hledají hodně štěstí určitě se najde dříve nebo později někdo kdo vám za to bude stát.Já své ŠTĚSTÍ našla Míša

Začalo to před 2 roky v lednu, kdy jsem díky této seznamce poznala jednoho sympatického muže, oběma nám bylo přes 40 let. Jak to dopadlo ? Za 4 dny máme svatbu a za 4 měsíce se nám narodí miminko...Díky.

Bylo září a mě se pod rukama sypalo kde co. Když jsem si uvědomila že moje manželství je nenávratně v trapu, ještě ten den jsem se registrovala na této seznamce.Psalo mi nesčetně moc týpků až jsem narazila na něj...Líbilo se mi co o sobě píše, jak vypadá...Začali jsme si psát. Byla jsem překvapená jak je inteligentní a hlavně jak se o mě zajímá.O mě a o mého synka. Byl prostě úžasný. Psal mi pořád. Ty zprávy už jsem přestala počítat

Domluvily jsme se na první rande. Byla jsem nervní jak malé dítě.
Seděla jsem u stolu a čekala.Pak jsem ho viděla.Srdce jsem měla až v krku. Bylo to super odpoledne, pořád jsme si měli o čem povídat. Mezi prvním a druhým rande jsme si pořád psali.A po tom druhém jsem věděla že s ním chci být.Že ON je ten se kterým chci stárnout.

Náš vztah už si prošel ne jednou těžkou zkouškou ale vždycky jsme to ustáli, spolu!
Dnes už jsme v našem hnízdečku a čekáme malé štěstíčko
A to díky této seznamce Děkujeme a přejeme Všem jen úspěchy, ať naleznete své lásky

Tvrdí se, že milujeme, abychom byli milováni. Já ale tvrdím, že milujeme, abychom dokázali žít.

V dubnu to byly 3 roky, co jsem zde potkala svého kluka. Svou lásku, ale také svého dobrého přítele, který je mi vždy oporou.

Ten čas si pamatuji jako dnes. Na fotkách se jevil jako velký sympaťák s moc hezkým úsměvem. A jeho smsky? Tak nedotěrné, nevinné a přece jenom na nich něco bylo. Když jsem si je četla, po každé se mi v hlavě honila myšlenka, jaké by to bylo, toho kluka vidět a seznámit se s ním osobně. Uběhla nějaká doba a bylo to tu.
Dali jsme si sraz na parkovišti ve městě. Když jsem vystoupila z auta celá nervózní, stál tam on… kluk, který měl úplně stejný úsměv jako na fotkách. Stál tam tak nevinně, v očekávání co bude, a když jsme se spolu začali bavit a ledy se prolomily, vytáhl z kufru auta obrovskou kytici rudých růží jako v romantickém filmu. V tu chvíli se mi zalilo tělo pocitem štěstí. Po příjemné večeři a večeru stráveném s tímhle klukem jsem cítila, že je to člověk, se kterým je mi moc dobře a kterého bych ráda vídala i nadále. Když jsme se loučili a já poděkovala za moc hezký večer, dala jsem mu pusu na líčko. Zřejmě to v tu chvíli nečekal. Když jsem se totiž odtáhla, jeho výraz byl tak roztomilý. Měl oči sklopené k zemi a stál tam jako malý školáček vyvolaný u tabule…

Začali jsme se tedy vídat častěji a častěji a dnes mohu říct, že jeho rodina je i mou rodinou, protože je nejen skvělý on, ale i jeho maminka a babička, se kterými mám moc hezký vztah a moc jim za to všem děkuji.

V lásce je to tak – čím více milujeme, tím větší strach máme z konce nebo tvrdého pádu. Ale nemůžeme žít jen pro to dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme, co je dobré.

Tento článek bych moc ráda věnovala svému příteli jako překvapení k našemu výročí.
I když člověk neví, co ho v životě potká, jaké zvraty a osud, ale já jsem potkala člověka, se kterým je mi moc krásně a kterého moc miluji. I když je to občas jízda na horské dráze, jsem vděčná za každou chvíli strávenou s ním. Děkuji.

Třeba zde i vy, najdete své štěstí...

Denisa K.