Skutečné příběhy štěstí

Začlo to tím po rozchodu s přítelem moje dcera s jejím přítelem mě přihlásili do téhle seznamky.Psala jsem si se spouty muži,ale dost mě to odradilo.Chtěla jsem s tím seknout,ale našel se po seznamce jeden muž a tím i velký kamarád,který mě dodával velkou podporu na dále si psát.Už jsem tomu nevěřila.Oslovil mě muž se,kterým jsem si chvíli psala a zjistila jsem po pár řádcich že se clověk může i zamilovat.Měla jsem být na štědrý den sama,ale po psaní s nynějším přítelem mě sám navrhl jestli může přijed na štědrý den,abych nebyla sama.Když přijel k mému bydlišti můj pocit byl jak,když se známe celý život...štědrý den byl úžasný.Od té doby i když přítel bydlí dost daleko tak se snažíme být spolu často a tím si vážíme každé chvilky.Přeji všem kdo je na seznamce štěstí přeji velkou vytrvalost a velké štěstí v životě Vám všem přeje Lada a Michal

Tak sem konečně našla to štěstíčko po dlouhý době se utápění v slzách po předchozím vztahu. Na štěstí sem se přihlásila hlavně proto, abych si tu občas s někým pokecala a dostala se na jiný myšlenky, spíš sem ani nepřemýšlela nad tím, že bych se s někým sešla...ale pak se objevil jeden úžasnej klučina, s kterým sem si formou vzkazů hodně rozuměla a psali si dlouhý a pěkný vzkazy. Nakonec sem teda svolila ke schůzce a nyní sem šťastná...nevím jestli jen náhoda a nebo štěstí, ale sem ráda. Teď už jen doufat a přičinit se k tomu, aby to vydrželo co nejdéle.

Vše začalo v březnu tohoto roku.Zhruba před třičtvrtě rokem skončil můj vztah s partnerem, o kterém jsem si myslela,že je to ten ON na celý život.Z našeho vztahu,ale vzešel ten nejúžasnější tvoreček na světě, kterému teď budou dva roky. Už během těhotentství nám to přestávalo klapat a bylo jen otázkou času, kdy se náš 7-letý vztah rozpadne úplně. Bylo to pro mě období doslova pekla, syn byl od narození dosti nemocný a v době, kdy od náš odešel jeho tatínek, mi sdělili,že má syn funkční pouze jednu ledvinu. V tu chvíli se mi zastavil život, nemohla jsem dýchat, bylo mi hrozně. I když mě moje rodina velmi podporovala, tatínek syna za námi chodil do nemocnice, bylo mi hrozně, když sem viděla jiné tatínky a maminky, jak bolesti a problémy svých dětí společně sdílí. Potřebovala jsem se někomu vybrečet, mít pocit, že na to nejsem sama /nebyla jsem, měla jsem svojí rodinu, ale jak všichni víte, v těchto chvílích, hlavně co se týče dětí, hledáme oporu v partnerovi/ a nikdo takový nebyl. Propadala jsem beznaději, myslela jsem, že už zůstanu sama, protože jak já si někoho můžu najít, když jsem doma na mateřský a mimo pobytu v nemocnici a chození ven s kočárkem jsem nikam nechodila?????
Jednoho dne mi můj nejlepší kamarád řekl, že se přes internet seznámil s moc fajn holkou, ať to zkusím také. Já jsem mu však řekla, že to ne, že to je to poslední, jak bych se chtěla seznámit. Byla jsem zarytý odpůrce seznamování přes inzeráty apod...
Avšak jednoho večera v březnu, když syn už spinkal a já se po dlouhé době cítila dobře, jsem si sedla k internetu a našla jsem stránky ŠTĚSTÍ. Vypsala jsem si profil a byla jsem velmi mile překvapena, kolik mužů se přihlásilo a tak to vše začalo. Začala jsem si dopisovat a chodit na schůzky, ale zhruba po měsíci jsem to chtěla vzdát, počáteční euforie opadla, přišlo i znechucení hlavně z těch, kteří tvrdili,že jsou rozvedení a pak se provalil opak atd.. Tak jsem si řekla, že tady skončím, že nemám to štěstí a budu už sama. Ještě v ten den večer mi přišel vzkaz od Pepina 34, ve kterém se mi ptal, jak se mám, a že ho zaumul můj profil atd...A tak to vlastně začalo. Během 14-ti dní jsme si denně začali volat a chci podotknout, že jsme nevěděli, jak oba vypadáme. Zhruba za dalších 10 dní jsem měla pocit,že jsem se snad zamilovala po mobilu a přišlo mi to bláznivý, protože jsem nevěděla, ani jak ten Pepin vypadá. On cítil to samé. Pak mi jednoho dne poslal fotku a já jsem se zhrozila, a to doslova. Přesně byl pravým opakem mužů, kteří se líbí mě. Ale psala jsem si s ním dál, protože jsme si psali moc pěkně. Pak jsme se domluvili na schůzku. Doufala jsem, že nebude vypadat jako na fotce, přeci jen, fotky můžou zkreslovat atd.. Avšak skutečnost byla stejná jako ta jeho fotka.V první chvíli mě napadla hrozná pitomost, že půjdu pryč, ale pak jsem si řekla,že to si nezaslouží nikdo a šli jsme na kafčo. Posadili jsme se a než jsme vypili kávu, měla jsem pocit,že ho znám celý život. Přinesl mi kytku a já mu slíbila, že se ozvu. Druhý den přišel otec mého syna a já měla pocit,že se chce vrátit a začala jsem přemýšlet, jestli bych se to s ním neměla ještě zkusit, už kvůli synovi atd... Toto mi dilema mi trvalo asi 14 dní, kdy Pepin, jménem Pavel, mi stále denně psal, volal a chtěl mě opět vidět. Já se s ním sešla, ale nebyla jsem schopná mu říct, co dál. Psal mi pořád, volal mi a já si uvědomila, že je na čase jít dál a minulost nechat už spát. Pak jsme se domluvili na další schůzce. Pavel už na mě čekal a já nevěřila vlasním očím. Od první schůzky co jsme se viděli až po tu s odstupem více než měsíce, zhubnul neuvěřitelných 1O kilo, úplně změnil image a já stála s otevřenou pusou a teď jsem zase já měla dilema, jestli se mu vůbec budu ještě líbit, protože za tu dobu jsem já prozměnu přibrala 5 kilo, protože jsem stres zajídala čokoládoum apod..
Obavy byly zbytečné, pořád jsem se mu líbila a ještě ten večer jsme spolu začali chodit. A já jsem se zamilovala a začala být znovu šťastná.
Zhruba před třemi dny jsem dostala od Pavla zásnubní prstýnek a pokud vše bude fajn jako doposud, tak do roka a do dne bude svatba. Jsme jako dva blázni, moc se milujeme a já jsem opět štastná. A můj syn? Tak ten se uzdravuje a Pavla si velmi oblíbil. A tak jsem našla i já konečně své ŠTĚSTÍ a to v době, kdy jsem tomu už nevěřila.
Vám všem přeji hodně štěstí a nenechte se odradit neúspěchy při schůzkách, ono to jednou opravdu vyjde a hlavně ve chvíli, kdy už tomu nebudete věřit, stejně tak jako já.
Pavle milujeme Tě. Tvoje Káťa a Jaroušek

Vždy jsem měla smulu na chlapi. Zkoušela jsem všelijaké seznámení až jednou přišla kamarádka se seznamkou štěstí. Říkala jsem jí,že tomu nevěřím,ale přemluvila mě a já se tu zaregistrovala. Nabídek chodilo hodně,chodila jsem na schůzky,ale nikdy z toho nic nebylo. Buď se mi nelíbil a nebo tam nepřeskočila jiskra.
Když už jsem se rozhodla,že přestanu chodit na schůzky napsal mi Vlasta. Začala jsem si s ním psát,ale na rovinu jsem mu řekla,že tu už nikoho nehledám,protože už tomu nevěřím. Napsal ať mu věnuji jednu schůzku. Sešli jsme se tedy. Já se mu líbila na první pohled,ale mě tam něco chybělo. Psal mi,že se chce dál poznávat a ať mu dám šanci,alespoň jako kamarádovi. Řekla jsem si proč ne,přátel není nikdy dost. Ukázal se nejen jako přítel,ale jako skvělí chlap. Dnes už bych ho za jiného neviměnila. Jsme spolu 3měsíce a já zjistila,že je to ten nejlepší chlap.
Proto Vám holky chci napsat,nevzdávejte to hned,já jsem toho živím důkazem a opravdu nelituji. Díky seznamce štěstí jsem maximálně spokojená a muj syn našel skvělého strejdu.

Začalo to asi před rokem.
Můj starší syn mě přemluvil k nainstalování internetu i k nám domů.A tím to všechno začalo.
Seznámila jsem se s pár lidičkama na pokec a když jsem brouzdala na netu našla i tuhle seznamku,první dojem "to je ale kýčovitý název",ale proč to nezkusit,ať je sranda.Zatím jen pokec nic víc.Přihlásila jsem se a hurá na chat,doceloa to ušlo.Občas se někdo v pohodě našel.Byla tam i jedna mladší holčina a ta pořád ať si pokecám s jedním smutným pánem.Šla jsem do toho,každý jsme si napsali co nás trápí a vyprávěli svůj příběh.Trvalo to 2 dny kdy jsme si vyměnili i icq a za další 2 dny došlo na email a telefoní čísla.Docela jsme si padli do noty a slovo dalo slovo a že se přijede podívat(po 14 dnech).Domluvili jsme se dala jsem mu adresu a víkend mohl začít. Přijel i s malou dcerou a to bylo moc fajn.Já mám 3 kluky takže o zábavu bylo postaráno.Probíhalo vše vrámci okukování a poznávání,byl to moc hezký víkend.Ani jsem nečekala,že najdu někoho tak fajn.
A tím i to všechno začalo.............společné víkendy někdy u nás a někdy u něj (měli jsme to 70 km),a pak i společné vánoce,a dny utíkali a na velikonoce jsme se stěhovali. Jsme jedna obrovská rodina,přijali mě i jeho rodiče a u našich to bylo stejné.
NO a teď ten heppiend... za 14 dní máme SVATBU.......
Tak nám držte palečky

Nastala hodina H a já stála u schodů vedoucích do mé bývalé školy. Počasí již dávno bylo pochmurné a vítr nepříjemně ochlazoval mé tělo, protože ačkoliv ostatní lidé chodili dávno v teplých bundách či kabátech, já stála jen v modré mikině, která byla naším poznávacím znamením. Druhá hodina se blížila a mnou projela tréma, jako bych se seznamovala poprvé. Ale nebylo to poprvé co jsem se snažila najít lásku přes inzerát.Nikdy bych nezískala odvahu oslovit někoho jen tak na ulici a myslím, že ani většina z Vás by to nedokázala.
Proto bylo jednodušší vzít do rukou inzertní noviny, projít pár řádků a najít obyčejný inzerát.Ale co si představuji pod pojmem obyčejný inzerát? takový, kde muž neláká ženu na svůj majetek, na svůj vzhled a své postavení, ale láká jí na upřímné srdce plné lásky, kterou chce někomu rozdávat.Můj prst se náhle zarazil na jednom, který zněl:Kluk z Krupky hledá boubelku od 20-23let.Celkem stručný, jednoduchý a možná pro nikoho nic neříkající inzerát. Objevila se ve mě touha poznat člověka, který hledá pravý opak těch super štíhlých dam s okouzlujícími křivkami a mírami 90-60-90.Vzala jsem do rukou mobil a již jsem vyťukávala odpověď.
Neuběhla ani minuta a na displeji blikal příchozí hovor. Hrklo ve mě, co je to za číslo a raději jsem hovor nepřijala. Po druhé již nečekala jsem a hovor jsem přijala. Na druhé straně byl velmi příjemný hlas mladého kluka, kterému jsem před chvíli odpověděla. Zeptal se mě na několik otázek, ohledně toho, co očekávám od partnera.Prozradila jsem, že toužím po hodném, upřímném a věrném klukovi. Už jsem měla dost lží, podvádění a trápení.Dost mužů, kteří vidí v ženě objekt své sexuální touhy.
Domluvili jsme se na druhou hodinu, že se sejdeme u základní školy;jediné místo které mě v té chvíli napadlo. A pak se to stalo. Byly dvě hodiny a já byla nervózní a stále jsem se dívala na mobil, jestli nenapíše, že nepřijde.Ale nic nepřicházelo.Vyhlížela jsem, jestli nepůjde někdo podobný jeho popisu.Najednou jsem ho viděla přicházet ladnými kroky.Vysoká štíhlá postava se ke mě blížila.Na mou otázku, zda je to on, na ten inzerát mi odpověděl ano.A v té chvíli to přeskočilo.Zalíbili se mi jeho hnědé vlasy, nádherný úsměv a oči, ve kterých byla taková zvláštní jiskra.Jakoby se na mě smál už jen tím svým pohledem a v kombinaci s úsměvem na rtech to byla neodolatelná věc.
Zvolili jsme procházku po našem malebném městečku.Prošli jsme mnoho uliček,náš krásný les a stále si povídali.Rozuměli jsme si od první chvíle.Stále jsme nacházeli nová a nová témata naší diskuze.Smáli jsme se tomu, že již rok bydlíme kousek od sebe(o ulici) a nepotkali jsme se.Ale mám pocit, že kdyby jen tak prošel kolem mě na ulici, tak bych si ho ani nevšimla.Líbí se mi muži více vyvinutí svou postavou.Ale možná nám bylo souzeno osudem poznat se mnohem později a jiným způsobem.Oba jsme byli zklamáni nešťastnými láskami, které bohužel skončili smrtí našich partnerů.
Čekala jsem, kdy a jestli udělá nějaký ten krok.Najednou mě vzal něžně za ruku, propletl mé prsty se svými a mě zahřálo u srdce.Cítila jsem jeho náklonnost a touhu poznat mě mnohem blíže.Bylo nádherné jít ruku v ruce a cítit, že o Vás má opět někdo zájem a jeho úmysly jsou čisté.Najednou mě objal a já se nejdříve odtáhla, nevím a nevysvětlím si nikdy proč.Možná strach, že mi opět ublíží a nebo jsem možná v té chvíli moc používala mozek.Později to zkusil znovu a naše rty se spojily jako motýli za letu.Bylo to nádherné spojení našich rtů a mé srdce bilo o závod.Jeho polibky mnou projely jakoby od konečků prstů až k srdci a tou samou cestou zpět až do mozku, kde většina z těch otisků zůstala.Toužila jsem, aby ta nádherná chvíle nikdy neskončila.Aby mě stále držel v náručí a líbal mé rty.Podlehla jsem.Podlehla jsem touze po štěstí a lásce, kterou jsem tak dlouho, stejně jako on, hledala.Doprovodil mě jako gentleman před dům a věnoval mi pár něžných polibků a celou noc jsem nemyslela na nikoho jiného, než na něj.
Začali jsme spolu trávit více a více času,ať už procházkami nebo v soukromí pokoje.Prožívali jsme nádherné chvíle plné lásky, něhy a vášně a hlavně porozumění.Nacházeli jsme v sobě nejen lásku, ale i oporu.Každá chvíle byla výjmečná a neopakovatelná, o to víc jsme si užívali.Po šesti nádherných dnech mi udělal krásné překvapení.Po sedmé hodině zavolal do jednoho nejmenovaného rádia a nechal mi zahrát píseň s názvem Vyznání.Jakoby ta píseň byla psaná jeho rukou a srdcem.A já pochopila, že mě nejen miluje, ale že by pro mě dokázal snést i modré z nebe.Stejně jako já pro ně.
Jsme spolu už 4měsíce, které jsou tím nejkrásnějším co jsem kdy zažila a mám také jedno vyznání.
"Miláčku můj, miluji Tě a nikdy tě nechci ztratit!!Doufám, že prstýnek ode mě budeš nosit a budeš vědět, že Tě miluji opravdu a moc..."

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Byli jsme kamarádi na 3 dny a pak už to je jen Láska na celý život. Protože láska hory přenáší , 45km jsme byli od sebe a teď jsem pořád u sebe.
Můj Miláček si mě tady našel,a já jsem s ním moc spokojená.
Tak ať vám to taky vyjde jak mě.

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

V pátek 8.7.05 jsem odpověděla na pár inzerátů na pár seznamovacích servrech a čekala jsem, co se stane.
Chtěla jsem známým dokázat, že po 15letech samoty, to už nejde. Odepsali asi 3 muži. Ale jen jeden vydržel odepisovat na všechny mé maily. Jeho prví odpověď zněla, že je Havířov (kde jsem bydlela já) od Ostravy (kde bydlel on) DALEKO ( pro přespolní - je to asi 20 km). Já jsem majitelkou auta. To jste měli číst tu sprchu o 21. století, století internetu, o tom jak si jsou lidi blíž, když chtějí!!!
V neděli 10.7.05 jsem od PC takřka nevstala. Naše mejlíky nás sbližovali tak, že jsem neodolala a ještě večer jsem sedla do auta a jela na návštěvu, ze které už jsem se prakticky nikdy nevrátila. A když,tak jen pro pár věcí, které jsem postupně do "vzdálené" Ostravy stěhovala.
V sobotu 10.6.2006 jsme se vzali. Já 15 let rozvedená a on 25 let rozvedený.
Už nám oběma bylo 40 let, oba máme dospělé děti.
Našli jsme i v tomto věku lásku, štěstí a domov. Vy co jste sami a máte předsudky, že už jste staří, dlouho sami, nebo si namlouváte, že ta samota není až tak zlá, zkuste to!!!
Pozdě není N I K D Y !!!

Alena 44 let

Tak jako každý z párů co zde píše i my si našli tu svou část pohádky a princezně a princi...
Dlouho jsem hledala tu pravou lásku. Při každém pokusu si myslela - to je ON ten pravý... Utekl týden,dva a ejhle všechny ty pozitiva se vytrácely... Začala jsem myslet na to, že si vlastně asi zažít tu pravou lásku nezasloužím. Ne všichni tohle pouto dvou lidí zažijí.
Když mi Michal tady na štěsti.cz napsal, říkala jsem si...další lovec... šikovný chlap...ten nebude mít o partnerky nouzi. Po propsání několika vzkazů a výměně telefonů jsme jeli do zoo :) Vše proběhlo jako v černobílém filmu... Povídání, souhra názorů, vtipnost Míšu a mé pookřávání. Ač nedošlo při rozloučení ani k polibku, věděla jsem, že tohle je něco jiného, něco pevnějšího.
Po pár schůzkách a vyjasnění si priorit na obou stranách jsme věděli, že jsme našli oba tu PRAVOU a nefalšovanou lásku, plnou porozumnění, milování, tolerance a hlavně úcty.
To co cítíme nyní víme, jak vyjímečné to je, a intuice nám říká, tohle je TEN/TA pravá... Tvé štěstí, které jste hledali a které si zasloužíte.
Milujeme se tělem i duší..Víme, že tohle je láska do konce života a víme, že ji budeme oba chránit a opečovávat tak, aby nikdy neuvadla.
Jsem hrdá na lásku kterou jsem tu potkala...

Přeji všem co tu jsou ať tu najdou to, co jim osud nachystal za osudové...

Nikdy jsem nebyla zastáncem takovéhoto typu seznamování, ale nuda a pocit osamělosti mě nějak nakopl k tomu, abych si tady založila profil.

Seznámila jsem se tady se spoustou lidí,proběhlo pár krátkých setkání, ale nikdy nic vážnějšího z toho nikdy nebylo....

Až se mi jednou ozval jeden klučina asi o dva roky starší, sice z jiného města, ale zato sympaťák s obličejem Jana Revaye (které jsem odjakživa zbožňovala) :D. Takže pro mě vzhledově pan "dokonalý". Postupem času jsme zjišťovali,že nás spojuje víc než jen společné zájmy,ale i názory, myšlenky, koníčky, jídlo, filmy, styl hudby atd. Bylo až neuvěřitelné kolik věcí máme společných. Nakonec jsme se rozhodli asi po 2 měsících psaní se setkat osobně. Na prvním rande jsem od něj místo klasické kytky dostala svůj nejoblíbenější nanuk :) (byl červen) a to mě dostalo.Ten kluk byl originální a přesně si pamatoval co jsem mu o sobě psala někdy na začátku :D :D. Jeho pozornost a inteligence mě naprosto uchvátila. Byl zábavný, upřímný a na nic si nehrál. Prostě a jednoduše to bylo nejlepší rande, jaké jsem kdy zažila....

No a za chvilku to bude skoro rok co jsme spolu . Dokonce už asi 3 měsíce spolu žijeme a můžu říct,že to je pořád krásné, jako na začátku a pevně věřím, že to tak i zůstane. Ostatně vždy je to jen o lidech ;)

Chtěla bych tímto vzkázat všem skeptikům, kteří nevěří na takovéto seznámení... :) I já jsem seznamky brala dříve jen jako "ráj úchyláků a ubožáků" :) ale myslím, že můj příběh mluví za vše....

Prostě a jednoduše "NIKDY TO NEVZDÁVEJTE" a hlavně "VĚŘTE", protože každý má právo být šťastný, jenže občas potřebuje to štěstíčko trošku postrčit a napomoct mu ;) ....

Držím všem pěsti

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

opravdu se stal
Dnes si nic nepřidám, jen se chci rozdělit o radost a štěstí. Není to pohadka, věřte že i po 50+ se dá krásně milovat a žít jeden pro druhého. Prostě mít rad.
je to 14 dní co mi přišla zpráva, taková normální, jen tam byl pisatel a adresa.
Zatajil se mi dech tolik se mi chtělo žit. Stálo tam-
vážená paní chtěl bych se s Vámi seznámit. A to už jsem věděla že někdo koho jsem milovala před 26 letřy je sám. Pavlík nevěděl že na druhé stránce jsem já ta kterou tak milova jeho Jiřinka.
po těch letech i když má člověk profil je jiny snad jen to srdce zůstává.
Jen dvě zprávy stačily a odhalil mě. Rande které následovalo bylo do dvou dní.
Opravdu má laska se nezměnila, kytičkou a políbením se vrátlo vše jako by to bylo včera.
Věřte celá kavárna nám záviděla. Dvě spojené ruse a usta které kradly polibky.
A Vás se ptám co máte v těle tu krasnou lasku je možné vstoupit do jedné řeky? Já to udělala a řeknu Vám.........
Jen pro ten dnešní den stojí za to žít......
A Tobě Pavliku...........Ještě že Tě lásko mám...Jiřka
Dík že jsou tu Tyto stranky pro lidikteří ztratili naději v lásku,
Ale já ji tady našla a zase mámchut žít a tak Vám děkuji.

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Po rozvodu jsem se cítila velice osamělá. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, myslela jsem, že mám už život za sebou, že už chci jen trošku klidu a hlavně ne žádné psychické týrání, jaké jsem zažívala s bývalým manželem. Asi po roce samoty jsem ale..nejdřív nesměle, potom se stále větší odvahou začala chodit na tyto stránky. Zažila jsem spoustu schůzek, dokonce i pár krátkých vztahů, párkrát jsem si pobrečela, když to nevyšlo..ale hlavně...ohromně jsem si zvedla sebevědomí, naučila se jednat s muži, přestala jsem být zakomplexovaná chudinka, zjistila jsem, že hodně věcí dokážu i sama..především postarat se o své děti. A taky že pro spouustu mužů můžu být atraktivní.Začala jsem si mnohem víc věřit, začala jsem na sobě pracovat..jak v posilovně, tak i v různých vzdělávacích kursech. Výsledkem je matka po čtyřicítce, za kterou se její pubertální děti nemusejí stydět. A v době, kdy jsem to ani moc nečekala, mi odepsal jeden člověk...ne, nebylo to na štěstí, ale na jiném serveru...že začátku se z nenápadného přátelství vyvinulo něco mnohem silnějšího..užívám si něhy a pozornosti, oba jeden druhého seznamujeme se svým soukromím, rodinami, dětmi, chodíme spolu sportovat, držíme se za ruce..a mnoho dalšího. V duši jsem omládla o mnoho let a po letech strávených ve stresu a strachu si konečně užívám pozornosti, pohody a i lásky...jen to z pověrčivosti zahlepu..nechci to zakřiknut. Díky tobě, Štěstíčko, které jsi mi pomáhalo s prvními krůčky v seznamování konečně můžu říct, že jsem spokojená. Trvalo to dlouho, dlouho jsem hledala, ale vyplatilo se! Tak vzkazuju všem zklamaným...neztrácejte naději!

Všechno to začalo úplnou náhodou...jeden klik a bylo to.Jirka se na můj profil jen podíval a chtěl vytvořit pár, mě zaujala pak následně jeho fotka u pyramidy.Bylo to přesně 6.12.2008. Psali jsme si a naše jiskřička lásky se už z písmenek začala pomalu zvětšovat v plamínek.Poprvé jsme se viděli až 20.12.2008...naše oči se setkaly a vše bylo jasné.Oči o člověku mnohé napoví.Naše plamínky se rozhořely v obrovský oheň.Strávili jsme spolu Štěpána, pak týden i s detmi a Silvestr a zjistili, že jsme se hledali až jsme se našli.
Milujeme se navzájem,našli jsme jeden druhého a konečně pocítili ten báječný pocit, že je na světě krásně a že má smysl žít i pro někoho druhého něž jen pro naše děti. Díky Jirkovi se mi úsměv na tvář vrátil, už jsem nedoufala, že se na mne usměje štěstí...ale nakonec si ten pravý našel právě mne. Chceme být spolu už napořád a věříme, že budeme. Naše láska má rychlý vzestup ale svého vrcholu nikdy nedosáhne, protože vesmír je nekonečný a my jsme v něm jen někde na začátku.Věřím, že je to on...že až budu jednou umírat řeknu mu...lásko stálo to za to s tebou žít....A Jirka věří v to samé...jen prý chce umřít dřív než já , protože by beze mne nechtěl žít.Doufám, že to bude tak za 50 let.
Přejeme ostatním....vydržte...ten pravý či pravá tady někde jsou, jen musíte mít to štěstíčko a být ve správný čas na správném místě...Hodně štěstí všem.A+J a děti...(ted už je nás 5 a časem snad bude i 6).

Když tenhle příběh vyprávím přátelům, nestačí se divit…
Můj bývalý přítel se kterým jsem dlouho žila a zůstali jsme skvělými přáteli mi jednou řekl o tomhle webu a ukázal mi jak to tu chodí.Pomohl mi vlastně založit profil na který jsem si já dodala fotky a info.On tu spíše ztrácel naději, protože holky které potkával byly dost jednoduché a šlo jim pobavení s pěkným klukem…Já jsem hned první den dostala asi 100 emailů, hrůza..snažila jsem se je všechny přečíst, abych někoho „neprošvihla“ :)
Hned druhý mail byl psaný slovensky a tak jinak… to se mi líbilo.Byl to kluk který mě moc fotkami nezaujal, ale dala jsem s ho favoritů a četla dál.
Asi za dva dny mi od něho přišel nový mail, psal, že mě asi nezaujal..jenže opak byl pravdou, byla jsem právě online a tak jsme si psali a byli to skoro romány a tak jsme usoudili,že se musíme sejít.Zajímal mě čím dál tím víc, jen jsem si říkala, no jako chlapa ho nechci ,není to můj typ, ale jako kámoše a trenéra to bude fajn, byla jsem dost zklamaná aférkami před ním.
Hned první schůzku mi učaroval, vyzařoval ze sebe takový klid a charisma, stále jsem se na něj dívala a říkala si, kluku ty v sobě něco máš..
Náhoda nám přála, on měl další týden dovolenou a já měla dost velké problémy v práci, tak jsem se rozhodla vzít volno. Naše schůzky byly hodinové, stále jsme měli o čem mluvit..chodili jsme na procházky a on si nic nedovolil. Strašně jsem se ho bála, v tom smyslu, že se můžu opravdu zamilovat a ono to zase nevyjde.
Po týdnu, kdy se mě zeptal jestli jen můj trenér a kamarád jsem řekla, že je.Byl chytrý a trpělivý, stále mi říkal, že si počká, protože ví proč :)
Mezi tím jsem se na štěstí seznámila se skvělou holkou.Byla na tom s chlapama jako já a už jsme se domlouvaly na dámské jízdě kde jim ukážeme :)
Jenže s Tomášem mě ta zlost na chlapy začala přecházet..začala jsem cítit, že jsem pro něho důležitá a že jsem ta pro kterou by snesl modré z nebe. (Stále jsem se bála věřit, ale on mi vždycky řekl něco tak úžasného, co vlastně byla pravda a já jí jen nechtěla vidět..)
Kamarádka, se kterou jsem se na netu potkaly byla povahově strašně podobná mě, napadlo mě, co kdybych jí seznámila s mým bývalým? Hodili by se k sobě. Zkusila jsem to, pozvala jí na kafe do města a mému bývalému řekla ať mě vyzvedne v kavárně, že tam nemůžu parkovat a tak.. ) On už o ní věděl, ale že tam bude v kavárně ne 
Byl jen tak v teplákách a poslal mi potom sms, to se dělá, ukazovat mě takové hezké holce když vypadám jako pako :) Pak si zkusili psát a ona se bála stejně jako já ze začátku :)
Závěr je takový ,že já s Tomášem jsme dnes moc šťastní a jsem spolu 5 měsíců, Jana s Davidem jsou jen o dva týdny méně, jezdíme společně na obědy a tak a okolí jen nevěřícně kroutí hlavou :)
Jednoduše řečeno, bývalý mi ukáže kde se dá seznámit, já tam potkám svou životní lásku a seznámím se s holkou, co už raději chtěla jen kámošku a pak jí seznámím s bývalým ono nám to všem vyjde a věřím, že napořád :)
Ještě k tomu jsem tu poznala spoustu báječných lidí na dopisování.Tak je mi jen líto, těch, kteří si to tu pletou s erotickou seznamkou nebo místem, kde psát oplzlosti holkám, ke kterým by si to v reálu nedovolili…
Tomáš mě naučil, že pokud věříš v lásku, najdeš ji.Vím, že je to v dnešní době moc těžké, ale jsou ještě lidi pro které stojí za to žít a když už potkáš někoho, kdo je ti drahý, hýčkej si ho a nenechte si zkazit ani jediný den.

Chceme se Vám pochlubit s naší Láskou a o tom, jak jsme se spolu seznamili. Byla to vlastně náhoda, ale přitom jsme o sobě nevědomky věděli.
Já jsem chodila na Vyšší odbornou školu, kam Ondra také chodil. Potkávali jsme se téměř rok na chodbách školy, aníž by jsme o sobě cokoliv věděli. Já jsem Ondru znala od kamárádky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem v té době měla jíného partnera. Uplynul asi rok a já jsem byla sama a chodila stále na školu, ale Ondra už na škole skončil.
Díky mému kamarádovi jsem se zaregistrovala na seznamku Štěstí.cz. Po několika neúspěšných seznaméní jsem už nedoufala, že tu najdu svoji životní Lásku. Už jsem chtěla svůj profil na štestí smazat, ale Ondra mě napsal a zaujal mě svými vlastnostmi, aníž bych viděla jeho fotku. Tak jsem si řekla, že to naposledy zkusím a domluvila se s ním na schůzce. Oba jsme to měli blízko, protože to máme k sobě jen 12km. Sešli jsme se 24.11.2007. Schůzka proběhla v kavarničce a pak se protáhla procházkou, kde jsme si oba padli do oka a přeskočila i pomyslná jiskra. Když jsme si povídali o tom kam jsme chodili do školy, tak jsme si společně uvědomili, že jsme chodili na tu stejnou školu. Potom jsme se schazeli i nadále a po druhé schůzce jsme navzájem citili, že k sobě patříme.
Od té doby je naše Láska čím dál hlubší. Jsme i po roce a půl čím dál více zamilovaní a stále naplněni štěstím z našeho krásného vztahu.
Kamila a Ondra

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

Příběh o štěstí 2

Dnes je tomu rok co jsme spolu můj Míša a JÁ.Náš příběh o seznámení už je zde napsaný co psal moje životní láska.Já moc na to psaní nejsem ale chtěla bych se o to pokusit,chci celém světu se pochlubit že konečně mám svou životní lásku.A to díky tomuto Štěstí.
Začalo to tak jako asi každý vztah začíná, rande a společné výlety.Náš vztah se vyvíjel velice rychle,nic jsme si neplánovali,všechno přišlo tak nějak samo.21.března kdy jsme se poprvé políbili,začal náš vztah.Byli a jsou to krásné chvíle na které nikdy nezapomenu.Začátkem září jsme zjistili že čekám miminko.Já jsem sice bylo z toho trošku vystrašená,ale po tom co se to dozvěděl můj Míša a co řekl,jsem věděla že všechno bude perfektní.Na ty slova nikdy nezapomenu,,dělali jsme to spolu a spolu na to zůstaneme,i na miminko miluji tě andílku“
A měl pravdu Zařídili jsme si krásné hnízdečko lásky. A dne 8.2.2008 jsme se vzali,svatba byla malinká ale moc nádherná.A teď čekáme jen na našeho malého mrňouska Lukáška,který přijde na svět každičkým dnem.

Měla jsem období svého života,kdy jsem neměla chuť žít.Partnera vedle,kterého bylo nebezpečné i dýchat.Pak jsem se dostala mail,tam odkazky seznamku Štěstí,registrace mathy156 a kupa zprav.Pořád mi něco říkalo ne a pak krásná zprava od Masta,krásné krásné kamarádske psaní,nejen na profilu,ale i sms.Pak super setkání,jedno,dvě,tři.Výsledek je ten,že vím co je to láska.Poznala jsem diky seznamce Tomáše,ktery mě miluje a já miluji jeho.Nemusím víc psát,jen vše kdo hledá,tak veřte,že najdete a seznamka Štěstí je super variantou.

Jednoho dne jsem se rozhodla radikalne zmenit svuj zivot, skoncila jsem ve sve praci a behem tydne si nasla jinou a lepsi... odstehovala jsem se do Liberce, nastehovala se na ubytovnu..vse bylo fain, prace je perfektni,mam uzasnou spolubydlici...proste vse bezva...jednoho dne jsme si s Miruskou sedly ke kaficku a klabosily jsme...najednou nam dolo jak jsme opustene a jak by jsme potrebovaly lasku. Obe jsme tedy vzaly sve notebooky a najeli na STESTI...co kdyby se nam nahodou postestilo...vybirala jsem dlouho az po chvilce jsem narazila na krasneho clovicka a tak jsem si rekla ze nemuzu promarnit sanci a zkusila jsem mu pisnout vzkazik...nic osobniho...pouze: ,,jsem v liberci kratce,nikoho tu neznam,nezajdeme na kafe???''. behem par minut mi Peta odpovedel a jeste tehoz vecera jsme se sesli...bylo to uzasne...laska na prvni pohled...hned druhy den jsme spou zacali chodit....a jsme spolu stale...mame krasny vztah a mame se opravdu moc radi...a to vse diky stesti. Jana

Ahojky všem, kteří rádi čtou tyhle příběhy....já jsem taky patřila mezi Vás, a měla jsem to tady opravdu moc ráda, a taky jsem jsi říkala, jestli je to skutečnost nebo ne.
Asi jako všichni....založíte jsi profil a čekáte...kdo se ozve....neříkám, že je tady málo sympatických mužů, ale ne s každým jsi člověk sedne do "noty"
Já po pár neúspěšných schůzkach jsem jsi řekla dost....a nikam už nejdu....hmmm....jeden nafoukaný, druhý hledá služku, další opatrovnici pro své děti...atd....však to všichni známe.
V čase, když jsem se tady přihlásila, jsem byla před rozvodem....ano....samota tíží, ale zas jsem tady spoznala lidi, kteří mně podrželi nad vodou...a mezi nimi byl i Láďa......že by vysněný princ....no...ze začátku to tak nevypadalo....ale po nádherném večeru a vlastně i noci, kterou jsme prokecali....jsem jsi řekla...perfektný kamarád...třeba by to tak i zůstalo, ale po nějakém čase, se nám začalo stýskat...on se ze seznamky smazal s tím, že to k ničemu nevede...a já jsem to chtěla zkusit...takhle uběhlo pár měsíců....a já jsem jsi uvědomila, že to je člověk, na kterého se můžu spolehnout a je mi velkou oporou....hmmmm a pak jsme jsi řekli a proč ne???Vymazala jsem profil taky, a šla za svým štěstím....
Takže, teď prožívame nádherné období plné lásky a štěstí, a já děkuji Láďovi, že je a díky i "Štěstí" bez toho by to nešlo...
A pro ostatní, nikdy se nevzdávejte....láska byla, je a bude...jen stačí potkat toho,nebo tu pravou....
A všem, kteří nepochopili proč tady nejsem, tak pro ně bude vysvětlení tenhle příběh...paa Mirinka

Díky této seznamce jsem potkala nejlepšího muže svého života, bohužel po krátké době jsem ho ztratila. Ale vy všichni ostatní to nevzdávejte, i pro malý okamžik štěstí stojí za to žít.

Chtěla bych se i já s vámi podělit o svůj příběh ...
Vše začalo ... když jsem uviděla profil Pavla ... myslím že jsem se na první pohled zamilovala ... a hnedka jsem mu napsala.Dny ubíhaly a Pavel mi neodepsal.Byla jsem stoho všeho nějaká špatná.Uběhl měsíc..a konečně jsem se dočkala odpovědi.Říkám si a vida.Chce se i sejít.Bydleli jsme pár kilometrů od sebe takže to nebyl problem.Na první schůzce jsem šli na kávu a vše bylo super ... S Pavlem sme si psali stále častěji.A asi po měsíci jsem zjistila že i Pavel miluje mě.Jsem ted ten nejštástnější člověk ... Plánujeme společné bydlení.
Tak nám držte palečky at nám vše vyjde ... :o) Chtěla bych zaroven i tímto příběhem dodat odvahu všem lidičkám kteří ještě pořád nevěřím.Děkuji tímto i štěstí za to že je a bude ... Děkuju ...Pavel a Míša

Když jsem si tady udělala profil tak jsem možná na začátku věřila že tady někoho poznám , ale po nějakých těch schůzkách jsem to zavrhla. Po čase jsem zkusila napsat vzkaz na tabuli s tím že tady jsem málo a kde mě páni kluci najdou když budou chtít. Nic moc jsem od toho nečekala. Maximálně to že budu mít hodně návštěv na profilu. A také že jo , ale dva si mě našli. S jedním jsem si napsala jen pár písmenek , byl totiž zadaný a chtěl jen povyražení. Druhý / Tomáš / byl kousek ode mě a navíc sám. Napsali jsme si pár písmenek s tím že si napíšem druhý den. Druhý den jsem se tam sešli /na jiném seznamovacím serveru/ a vyměnili si čísla. Pokračovali jsme v seznamování po sms. Byla sobota a tak jsem mu napsala jestli nechce přijet. Jsem dost impulzivní . A on také takže s tím souhlasil. Asi za dvě hodinky dorazil a šli jsme se projít. Byla to dlouhá procházka a stále jsme měli o čem mluvit. Večer odjel domů s tím že se uvidíme znova. A další schůzku jsme měli hned druhý den. Šli jsme do skal a s mým synkem Matýskem a pejskem. Pozorovala jsem jak se Tom chová k malému a byla jsem mile překvapena. I když byl malej protivnej tak to zvládal a dokonce ho skorou cestu nosil na ramenou. Také to zvládal asi z důvodu že sám má dcerku . Takže už si tím prošel. Navečír jsme malého odvezli ke mně domů kde si ho převzala babička a jeli jsme na večeři. Po večeři mě odvezl domů a padl první polibek, bylo to úžasné a nechtělo se mi přestat, ale musel domů a já také. Další rande jsme měli hned následující den. Tentokrát jsme šli se synkem na dětské hřiště. Pak už to vše šlo tak nějak hladce. Jenže nastal čas kdy se trochu ¨ zalekl¨ a já se bála že ztratím človíčka ke kterému jsem začala něco cítít..... Ale dopadlo to tak že jsme spolu začali bydlet. Bydlíme spolu krátce ale zatím je to úžasné a doufám že to tak zůstane. Je to človíček kterého miluji a doufám že to tak cítí i on a vydrží nám to. Už věřím na seznamky a na lásku a to vše díky mému miláčkovi …. Takže tomu kdo to tady zkouší a ještě nikoho nenašel přeji at¨ najde když to nevzdá a tomu kdo už našel stejně jako já přeji dlouho trvající a krásný vztah…. S LÁSKOU A POZDRAVEM K. P.S.---Miluji tě Tome

Dobrý den....,,Dnes jsou to právě 2 roky,kdy nás oba potkalo štěstí na Seznamce Štěstí.Našli jsme jeden druhého....dnes spolu bydlíme,máme spolu krásného 9 měsíčního chlapečka Michaelka,celkem 4 děti a jsme velká spokojená rodina!!!Přejeme všem na této seznamce at najdou tu svojí spřízněnou dušičku a at se název této seznamky promítne i do jejich štěstí!!!

Před třemi roky (27,1,2012) jsem pod stejným nadpisem děkoval osudu, že mě dovolil seznámit se před třemi lety s mojí Kateřinkou.
V tuto dobu vstupujeme s Kateřinkou do sedmého roku našeho společného žití.
Po těch šesti letech mohu říci pouze jediné: Ano opravdu, Kateřinka je zázrak a já ještě stále děkuji každý den osudu a tobě Seznamko štěstí, že jsem mohl s ní prožít dalších nádherných dvacetčtyři hodin. Děkuji, děkuji moc.
Standa
P.S. Kateřinka, jak je jejím zvykem, se dívá přes mé rameno a čte co píši.
Napomíná mě: "Nebuď sobec, mysli i na ostatní kteří hledají lásku".
"Promiň, sobec nebudu, Kateřinko"
Tak tedy: Přejeme všem zde na seznamce, aby vydrželi a našli takové štěstí jaké potkalo nás dva:
Mě s mojí kouzelnou Kateřinkou
A mě s mým usměvavě bručavým Stanouškem.
Mnoho štěstí.