Skutečné příběhy štěstí

Ráda bych se podělila o svůj velký příběh který začal 22.prosince a pokračuje do dnes….
Jako každý pracovní den jsem šla do práce ,netušila jsem však že tento den bude výjimečný a změní to můj osamělý život…..před koncem služby jsem jako obvykle na chvíli podívala na seznamku štěstí zda tam nemám odpovědi na svůj inzerát ,uviděla jsem profil neznámého a tak jsem si řekla že to zkusím odepsala a přišla mi odpověd po pár vyměněných zpráv mi zvonil telefon a a najednou se ozval mužský hlas ,,,jestli se nechci ješte dnes sejít,protože jsem zrovna měla 12hodinovou službu tak sem namítla že je pozdě ale dneska vím že kdybych to odložila tak bych udělala chybu.,protože sem dojížděla do práce tak jsme se domluvily že se setkáme na nádraží(v tu chvíli jsem už tušila,že to nebude setkání jaké jsem měla před tím a že to bude jiné.)u vánočního stromečku co stál v hale a tak sem čekala na svého noého ted už můžu s klidným svědomím říct partnera.
A na ten den v životě nezapomenu jak mě pozval do kina kde mě poprvé vzal do náruče a já cítila opravdu vřelost a upřímnost .Rozloučili jsme se a já nevěřila že se mi ozve….najednou mi od něho přišla zpráva že děkuje za hezký večer a že by to rád se mnou zkusil….od té doby mi přicházely každý den ráno a večer samé hezké smsky které jsem v životě od žádnýho muže nedostávala a najednou se nám to stalo denním rituálem že jsme si přáli hezké ráno a pěknou dobrou noc….a co dnes???Dnes si přejeme hezké ráno dobrou noc v domácím pohodlí a jak to bude dál?.......se necháme překvapit oba dva:o))

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

Taky se chci podělit o to štěstí, co mě tady na stesti.cz potkalo. Říká se, že sdílené štěstí je dvojnásobné. Já jsem tu před pár měsíci oslovila sympatického mladého muže. Byl to jen takový obyčejný vzkaz. Můj oslovený se mi ozval. Začali jsme si psát na icq. Kvůli mým zkouškám a poté ukončování školy a jeho práci se nám nedařilo sejít osobně. Pak ale konečně stanovené datum setkání pasovalo nám oběma a tak se stalo, že jsme se sešli. U mě to zajiskřilo na první pohled a u mého sympaťáka asi taky, protože jsme spolu. SPOLU, jak úžasné slůvko. Jsme spolu a milujeme se!!! Dneska jsme se vrátili z naší společné první dovolené a bylo nám krásně. Martínku, lásko moje, chci ti tu tímto vyslovit, jak moc pro mě znamenáš!!! Našla jsem konečně člověka, o kterého se můžu opřít, věřit mu a milovat ho.MILUJU TĚ!!!!

Takže věřte, že tu někde na každého někdo čeká a příjde, dříve či později. Chce to někdy velkou dávku trpělivosti, která se ale poté vyplatí.

Zaujal mne jak vzhledem tak profilem, po pár větách byla naplánována schůzka, která proběhla po pár dnech místo domluvených 14 dnech Následovaly další schůzky, společné Vánoce, společný vstupo do Nového roku. Našli jsme sebe, našli jsme štěstí a to největší štěstíčko čekáme na podzim Teď jen litujme, že jsme bez uvážení smazali své profily zde bez toho, aniž bychom si zálohovali začátky naší společné konverzace, na které rádi vzpomínáme. Děkujeme za nalezení štěstí!

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

Jednou jsem v práci procházela služební mejlíky a naboku monitoru jsem si všimla reklamy na tuhle seznamku - takový slogan o lásce. Já, která sdílím přesvědčení o tom, že na seznamku chodí jen úchyláci, lidi bez sebevědomí a Ti, co se nudí, jsem zírala na odkaz www.stesti.cz a nevím proč, kliknula jsem.
Podívala jsem se muže z mého města, kteří se chtějí seznámit, samozřejmě jen ze zvědavosti . Byla jsem v té době sama jen se synem a ani jsem nechtěla žádný vztah.
Projela jsem fota a otevřela jeden jediný profil. Bylo to zvláštní, měla jsem dojem, že toho mužského od vidění znám a to, co měl v profilu, bylo jakobych to napsala já sama. Byl na seznamce pouhý týden...
Že o něm mluvím celé odpoledne jsem nevnímala, až moje kamarádka mě na to upozornila. A byla to právě ona, která mě bez mého vědomí zaregistrovala a mým jménem mu napsala. Já jsem mu to chtěla všechno vysvětlit, že nemám zájem, že na tohle nevěřím, že nechci atd... Ale měla jsem ŠTĚSTÍ,že byl právě online a že jsme prochatovali několik následujících hodin, ovšem tím to pro mě končilo.
Jenomže během chatování jsem prozradila mimo jiných informací i to, že mám malý obchůdek, kde pracuji. A zase jsem měla ŠTĚSTÍ, že našel odvahu a přišel mě nenápadně okouknout.
O několik týdnů později, když jsme randili a vedli jeden z našich filozofických rozhovorů, mi řekl, že život je naše vůle... Nevím, jestli má pravdu, ale stoprocentně vím, že jsem měla ŠTĚSTÍ, že se události staly tak, jak se staly.
Nyní spolu žijeme druhým rokem a já se směji svým předsudkům, své hlouposti a jsem ráda, že moje kamarádka měla bystřejší úsudek než já a že mě můj mužský dokázal přesvědčit o tom, že lze potkat osudovou lásku...jen prostě musíte mít ŠTĚSTÍ...

Srdečně zdravím všechny "odvážlivce",kteří se zaregistrovali na tomto serveru. Kéž byste všichni měli takové ŠTĚSTÍ,jaké jsem měla já,když právě se mnou se sešel můj nejdražší Víťulka! Když jsem se registrovala na tyto stránky,nedávala jsem tomu vůbec žádnou naději.Registrace proběhla v listopadu r.2008 a v prosinci se mi ozval právě ON (nebo já jemu,to už si nepamatuji),každopádně jsem ráda,že se to stalo.

První schůzka se konala u mne v zaměstnání,protože jsem po předešlých zchůzkách byla trošku opatrnější a zvolila toto netradiční setkání,to pro případ,že bych co nejrychleji chtěla opustit pole-bohužel i to se mi v několika případech stalo.
Ale u mého drahého se tak vůbec nestalo!!! Čas neúprosně utíkal a já jsem se musela vrátit do práce. Chtěla jsem ho vidět znovu a brzy!!! Ovšem láska na sebe nechala asi měsíc čekat,prý přemýšlel....já jsem z Litoměřic,on z Teplic,tak si musel srovnat v hlavince,co vlastně od tohoto čeká.Neměla jsem mu to vůbec za zlé,naopak,uvědomila jsem si,že je to člověk,který do všeho neskáče po hlavě,ale vše si dopředu promyslí.

Zamilovali jsme se do sebe neskutečně!!!!! Už jsme spolu přes rok a náš vztah se i nadále vyvíjí a já doufám,že se vyvíjet nepřestane!

Držím vám všem palečky,abyste i vy byli tolik šťastní,jako jsme my dva.
DANA

Ahojky Vám všem, které připravuji tuhle seznamku,o téhle seznamce jsem nikdy nevěděla,až mi napsal jeden známý,protože jsem chtěla jak vypadá tak mi napsal že tu má profil a tak jsem zjistila o koho jde,za nedlouho jsem se tady zaregistrovala a a pár dní mi chodili odpovědi,přicházeli mi i vulgární nabídky,občas jsem zašla na chat,až jednou jsem tam tak psala a on tam byl taky,tak slovo dalo slovo,potom jsme přešli na icq,tak jsme si psali týden,14.dní,potom jsme si řekli že si dáme rande,tak jsem jela za ním,ale žádný strach jsem z rande neměla,čekal na mně na zastávce,dali jsme si i první pusu a povidali jsme si jako by jsme se dlouho znali,šli jsme spolu na oběd,potom si dali kávu,ukázal mi památky svého města,večer mě pozval k sobě domů a já zůstala a dneska toho nelituji,zjistili jsme že toho máme hodně společného,máme se moc rádi a jsme moc rádi že jsme se poznali,i když je mezi námi vzdálenost přes 60.km.vidíme se každý den na skypu,já ted řeším bytovou situaci a chci se přestěhovat do jeho bydliště aby jsme si byli nablízku,za pár dní jedeme spolu na menší dovolenou a moc už se na ní těšíme,tak nám držte palečky a my budeme držet palečky Vám všem,kteří se chtějí zde seznámit,musíte být trochu trpěliví a vydržet, zdraví JELČA A JIŘÍ.

Chtel bych timto podekovat stesticku ze jsem tu nasel zenu z kterou cekam rodinu!!!!!!Proto vsem preji hodne toho STESTI.Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.Miluji Te Janimoc

Začalo to tím, že jsem na Seznamu napsal do hledacího okénka jednoduché slovo: štěstí. Objevil se text Štěstí.cz osudová seznamka. A já vůbec nepřemýšlel a jednoduše na to tenkrát kliknul....

Říkal jsem si... co kdyby. Někde jsem četl, že každý člověk má na světě 7 ideálních partnerů. Prostě lidí, se kterými by se cítil šťastný a kteří by zase byli šťastní s ním. Bohužel, ne každý z nás má to štěstí, aby alespoň jednoho z nich potkal.
A já nejsem z těch, kteří rezignovaně čekají s rukama v klíně. Nemyslím si sice, že člověk by měl hledat partnera jen na internetu, ale co když právě tady bude má osudová láska, která přemýšlí možná úplně stejně jako já? A tak jsem to zkusil...

Začal jsem seznamovacími inzeráty typu Ona hledá jeho. Nejprve jsem zobrazoval jen ty s fotkami, pak se začetl i do ostatních. A když jsem objevil pár zajímavých žen, kterým jsem chtěl napsat, založil jsem si i svůj seznamovací profil. Vyplnil jsem všechny kolonky, na rovinu a po pravdě, protože nemám zapotřebí si hrát na někoho, kým nejsem.

Napsal jsem pár vzkazů a šel spát... a byl jsem zvědavý, jestli se vůbec někdo ozve. Ráno jsem nedočkavě pustil počítač... a ejhle.. 3 odpovědi a 7 nových vzkazů. A tak jsem si začal povídat... Tahle seznamka se mi začala líbit, a tak jsem doplnil i pár fotek a jednu určil jako hlavní. Večer jsem opět zasednul k PC a ejhle! Máte 24 nových vzkazů. Uvědomil jsem si, že zveřejnění fotky několikanásobně zvyšuje moji šanci na seznámení. Vždyť i já prohlížel nejprve jen inzeráty s fotkama.

Překvapilo mě, že i na netu může člověk potkat tolik rozumných lidí (samozřejmě jsou vyjimky Člověk si jen tak povídá, posílá vzkazy, prohlíží fotky... Vlastně ani jsem nečekal, že najdu hned první měsíc. Dokud mi nenapsala Petra... Začalo to krátkým vzkazem. Napsala jednoduše: Ještě jsi volný ? Odpověděl jsem, že je tu spousta fajn lidiček, ale zatím nemám pocit, že bych potkal onu osudově přitažlivou... No, a tak jsme si začali psát. Nejprve jen vzkazy, pak jsem zkusili chat (ale jen pro dva). Vyměnili jsme si stovky zpráviček... a to už jsme oba věděli, že o spoustě věcech přemýšlíme stejně. Nebudu to protahovat.. je to nejkrásnější věc na světě, když člověk potká svoji druhou polovičku... Už to trvá přes měsíc a oba se snažíme, aby to tak bylo navždy. A ono to nedá žádnou práci, jde to skoro samo :o) Nastal tedy čas uvolnit naše místa na štěstí.cz druhým. Naše profily i seznamovací inzeráty mizí, protože oba jsme už našli.

Takže vám ostatním, co hledáte lásku na celý život chci říct: Nevzdávejte to, ale také se nesnažte najít někoho ihned a za každou cenu.. Povídejte si, komunikujte, poznávejte druhé... a vyjde to! A nevěřte těm co říkají, že na internetu se všichni přetvařují, neboť oni soudí druhé jen podle sebe.

Radek37

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

Ahoj,
chci se podělit o své štěstí, které jsem našla na štěstí:)
Bylo 21. ledna 2010 když jsem stála na Václaváku u hlavy koně a někdo ze zadů na mě křičel: „Hálooo tady je ocas, tady jsme se měli potkat“. „A já si pomyslela: Bože to bude zase nějaký ….“
Večer se ubíral klasicky, já říkala, že nepiju a vypila jsem asi 1l vína ona mluví jako z knížky, prostě klasické prvé rande oba jsme dokonalý a vůbec ne sami sebou
Došlo i na druhé a třetí rande a my jsme pomalu odhazovali, masky  Teď se píše, rok 2016 máme krásné a zdravé dítě Karolínku budou ji 4 měsíce a v dubnu se budeme brát.
Přeji, všem ať najdou svoje štěstí tak jak jsme ho našli my.

Stalo se to v zimě před 4roky. Jednou mi na internetu vyskočila reklama na Stesti.cz.
Zaregistrovala jsem se a asi s pár chlapcema jsem si napsala. Výhoda je, že tu člověk vidí kdo se mu díval na profil a viděla jsem tam jednoho strašně sympatickýho kluka se strašně pěknou a vtipnou fotkou. Ale nenapsala jsem mu, potom si musel všimnout, že jsem ho viděla, tak zas došel na můj profil, to jsme si už napsali, takový klasický Ahoj..atd. Další den jsme šli spolu na chat, kde jsme si napsali a já zjistila, že není čech,tak jsem zahrála to, že by mě svoji řeč mohl doučit. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme další den večer. No já byla neustále nervózní a tak jsem se těšně před odchodem ven rozhodla vzít sebou mého psa(takový decentní 3měsíční štěňátko-70cm v kohoutku ).Měli jsme se sejít u metra poblíž, kde jsem bydlela.
Když jsem tam přicházela už tam stál, vysoká tmavá(byla dost tma)postava, černý dlouhý kabát, čepice, do tváře jsem mu neviděla. Rozum mi říkal:Uteč! Dokud to jde, co když je to nějaký vrah! Ale srdce táhlo dál.
Setkali jsme se, měl milý upřímný úsměv, tak jsme se po představení rozhodli projít okolo. Prožila jsem nádherný večer, už od první chvíle jsme věděli, že z toho něco bude. Potom večer když jsem ho šla odprovodit na metro, tak jsem ho ani nechtěla pustit a pořád jsem oddalovala jeho odjezd(ano puberťácký,ale co chcete bylo mi 17 :1: )Nakonec odjel posledním metrem. Pak jsem si ještě v noci psali na netu.
No druhý rande bylo o dost odvážnější, přišlo mi, že ho znám už dlouho, krásný pocit.
No a na třetím rande jsem už u něj doma měla zubní kartáček a o měsíc jsem poznala jeho rodinu a kamarády a potom na jaře jsem se k němu nastěhovala.Pté jsme spolu jeli do zahraničí na víkend a cestou domů jsme se rozhodli, že se tam přestěhujeme, a tak jsme udělali a před odjezdem mi dal prstýnek a požádal o ruku a žili tam spolu 3 super roky, tam jsme splodili našeho syna a minulý víkend jsme oslavili 4krátké roky štastně spolu.
Tímto moc děkuji této seznamce s příhodným názvem, že jsem díky ní poznala úžasnýho chlapa o kterém jsem ani nesnila a jemu děkuji za nádherného syna.

Před dvouma rokama jsi zde ma kamaradka Pavlina dala inzerat ponepovdenem vztahu a co jse stalo tenhle typ seznameni vyšel)Ten kluk ji pozval na pivo a po mesici už začaly spolu bydlet)Krasne jim to klape a ted s rpnu maji svadbu a planuji deti.Držim jim palce a doufam že to vyjde i mě.

Měla jsem za sebou další nepodařený pokus najít tu svojí zpřízněnou dušičku. Přemýšlela jsem dokonce, že svůj profil vymažu, protože už jsem přestala věřit v to, že zde můžu najít štěstí.
Pak jsem si vzpomněla na jeden vzkaz, který mi přišel. Několik dní jsem sbírala odvahu k tomu, abych napsala. Sice mi před tím napsal, že když by to náhodou nevyšlo, tak se můžu ozvat a mohli bychom zajít na kávu, teda když bude volný. No jo, jenže co si bude myslet, nejdřív ho odmítnu a teď si klidně píšu. Nakonec jsem tu odvahu sebrala a vzkaz napsala. Hned druhý den mi přišla odpověď, že mu taky pokus nedopadl dobře. Dokonce souhlasil i s tou kávičkou a napsal i svoje telefonní číslo.
Napsala jsem mu SMSku na kterou mi odpověděl a pak jsem si psali celý den. Byl to pátek a hned na pondělí jsme si domluvili schůzku. Víkend utekl jako voda, tak jako všechny a bylo pondělí.
Schůzku jsme si s Martinem domluvili na 16°° hodinu. Byla jsem moc nervózní, tak jako vždycky. Vzhledem k tomu, že byl deštivý den, tak jako poznávací znamení jsme měli můj velký deštník.
Schůzka proběhla dobře a hlavně rychle utekla. Při loučení jsme si domluvili další a to hned na druhý den. Teď už jsou to skoro 2 měsíce. Já vím vlastně je to krátká doba, ale mám pocit jako bych Marťu znala mnohem déle. Trávíme spolu skoro všechen volný čas. Je nám spolu moc krásně. Já jsem konečně šíleně zamilovaná a šťastná.
Nakonec jsem tedy zjistila, že to funguje a svoje štěstí jsem tu našla. Tak doufám, že to štěstí které jsem tu našli si dobře pohlídáme a bude napořád.
Martí jsi moje SLUNÍČKO!!!!! Jsi ten nejúžasnější človíček, kterého jsem mohla potkat. MOC TĚ MILUJU.
A všem kdo tu hledáte svojí zpřízněnou dušičku držím palce, aby jste jí našli.

HODNĚ ŠTĚSTÍ

Blížily se mé třetí prázdniny na Střední škole. A mně hrozilo, že budu další prázdniny trávit sama domácími pracemi. Tak jsem zabrousila na štěstí, které mi již dříve doporučoval můj kamarád a čekala jsem na odezvy. Ozvala se mi tu spousta mužů, jen se dvěma jsem se sešla a poté jsem jsem utvrdila v názoru, že ani internet k seznámení nepomůže. Jenže někdy v půlce července na mé zoufalé výkřiky do tmy na nástěnce začal reagovat muž, momentálně můj přítel Láďa, který se mě původně jen snažil utěšit. Četla jsem od něj krásné řádky, kde bývalo to samé. Že si někoho určitě najdu a že tamti za to nestáli. Nevypadalo to, že by jevil zájem, sama jsem z toho měla pocit takový, že mám utěšitele, ale já k němu od začátku chovala velké sympatie. Již z fotky mě zaujal svým vzhledem a poté jeho slovy. Jeho lásku ke mně dokázal skrývat asi měsíc a já to vůbec nepoznala. Po měsíci a půl jsme se sešli a já poznala to, že to je ten pravý. I přes různé překážky náš vztah vzkvétá a já dnes mohu říci, že máme téměř půlroční vážný vztah díky štěstí.cz. Takže vy, kdo jste ještě nenašli, myslím, že není nereálné tu potkat svou lásku.
Petra & Vladimír

Chtěl bych vám povědět jeden zvláštní příběh, který je pro mě dodnes stejně neuvěřitelný jako před jeho naplněním.Jednoho všedního dne, kdy venku pršelo a uvnitř bylo stejně tak dusno jako za oknem, jsem úplnou náhodou rutinně brázdil internet a jak tak brouzdám po štěstí, najednou jsem objevil profil, který mě okamžitě zaujal...Už když jsem uviděl fotku, tak jsem si říkal: "Copak je to za nádhernou slečnu s úžasným úsměvem, plnými rty a šibalským výrazem...Byl jsem z ní úplně paf...pak jsem si pročetl profil...V hlavě se mi honilo, že to musí být velice inteligentní slečna, protože to co o sobě píše má hlavu i patu, vystihuje hlavní a důležité věci, je to zábavné a rozhodně ne nudící...Už jsme tu měli pár faktorů, které mě utvrzovaly v tom, že téhle slečně musím napsat...Sice jsem si říkal, že mě asi nebude chtít, ale na druhou stranu proč to nezkusit...Kdo nic nezkusí, nic nemá...Takže jsem se odhodlal napsat vzkaz..Pozor velký krok...Dostalo se mi odpovědi a už po pár větách jsem poznal, že můj instinkt se nemýlil...Inteligentní, rozumná, cílevědomá, vtipná...No v podstatě nebylo o čem přemýšlet...Na poslední chvíli jsem si všiml, že tato nesmírně sympatická slečna je až z Plzně (žádný problém...nezastaví mě nic...nechám se vést srdcem)..Nabídl jsem jí po krátké korespondenci, že za ní přijedu...Můj názor je takový, že není na co čekat...Sympatie byly a čím delší odkládání, tím zbytečnější napětí a čekání a s ní spojená nervozita...K mému údivu mou nabídku přijala...Takže jsem se vybaven pouze pár korunami vydal na tříhodinovou pout´..Cesta ubíhala velice rychle a já se hrozně moc těšil...nebyl jsem kupodivu ani tak nervózní z pocitu, že se jí nebudu líbit, jako z toho, že prostě nepřeskočí ta pomyslná jiskřička lásky a já budu stále sám a navíc proběhne úplně zbytečný den...Ale strachoval jsem se naprosto zbytečně...Už když jsem vystupoval a zahlédl ji, tak se v oblacích náhle zablýsklo a mnou projel velký výboj energie...Úplně mě oslnila její přirozenost...V okamžiku prvních vět jsem ihned zjistil, že se určitě nebudeme nudit a že to bude dobré...Ted jen neudělat nějakou koninu...Na to jsem expert...Vše probíhalo nečekaně dobře a ve mě se rychle rodil pocit, že z mé strany by určitě nezůstalo jen u kamarádství...Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jak to cítí ona a nechtěl jsem nic zkazit...Uběhla asi tak hodinka a já už jsem přemýšlel jak to udělat, abych jí políbil, protože po tom jsem opravdu začal ohromně toužit...Ale den byl teprve na začátku a hlavně jsem se cítil naprosto přirozeně jako kdybych jí znal už roky..vše probíhalo nenuceně a já se cítil jako v bavlnce...Za ten den bylo nespočet nádherných okamžiků a kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl bych tu asi hodně dlouho...Zmíním tedy tři..Prvním a přenádherným byl výstup na vyhlídkovou věž...Úmyslně jsem jí pod záminkou ochrany před pádem nechal jít před sebou, abych si mohl důkladně prohlédnout dolní partie jejího těla pěkně zblízka a při případném zaškobrtnutí by mohl proběhnout i fyzický kontakt...Když jsem byli nahoře a prohlíželi si krásy Plzně, tak jsem velice vážně uvažoval, že se pokusím jí dát polibek..Jenže jsem měl strach z neopětování a tak jsem to raději neudělal…Ale byl to velice trýznivý pocit a projíždělo mnou zvláštní, ale přesto nádherné napětí. Druhým okamžikem bylo posezení v parku….Už tam se objevovaly silné signály vzájemné náklonnosti, ale přesto jsem nebyl ochotný riskovat tu chvíli k pokažení všeho…Ale v okamžiku, kdy jsme byli o sebe opření, jsem byl jen malinký kousíček od jejího políbení….Ale má chvíle měla teprve přijít…Celý den jsme si báječně užili a blížila se chvíle mého odjezdu…Nechtěl jsem odjet, ale bohužel jsem musel…Nejprve jsem myslel, že můj plán na závěrečný polibek je v troskách, protože se přidala její kamarádka Jana. Myslel jsem, že je to úmyslný úhybný manévr, protože se jí nelíbím a chce se vyhnout právě té chvilce, kterou jsem tolik plánoval…V tu chvíli jsem zapomněl na všechny ty signály z celého dne…Ale když už jsem nedoufal, její kamarádka odešla a nechala nás o samotě a přišla nejsilnější chvíle celého dne…Srdce v mé hrudi se rozbušilo na plné obrátky a při slovech „tak ahoj“ mě uchopila jemně za ruku a já jsem ani nevím jak vtisknul jejím rtům dlouhý polibek, který ve mne začal vařit snad všechnu krev a tělesná teplota mi stoupla na kritickou hodnotu.Naprosto úžasné.-)….ale pořád jsem si nebyl jistý…napsal jsem jí sms a na cestě zpět jsem čekal na odpověd…Splnilo se mi do puntíku vše co jsem od tohoto dne očekával….Nyní jsme spolu již přes měsíc a začíná se vyvíjet krásný pevný vztah…Jsem naprosto spokojený a doufám, že se nic nepokazí a já ji budu stále moci dělat radost a plnit její přání…..

Je to již osm měsíců,co jsem na jeden profil na Štěstí poslala ikonku kafíčka..do týdne jsem se u něj sešli..asi oba jsme byli zaskočeni,když jsme dorazili na schůzku stejnou značkou vozu..ty další chvilky byly nádherné, plné očekávání, napětí, poznávání. Následovaly další schůzky, krásné milování, po třech týdnech společné bydlení a do měsíce jsme již vybírali datum svatby...Můj syn nám nesl k oltáři prstýnky jen o pár měsíců později. Jsme manželé tři měsíce a určite jsme nejšťastnější pár v okolí. A co vzkázat těm nešťastníkům, co stále hledají a pomalu ztrácí naději? Vydržte !!!...já byla sama skoro šest let a manžel jen o malinko méně.. nikdy bych neměnila...splnil se mi díky Štěstí veliký sen a vím, že jsme oba nesmírně šťastní!

Dlouho jsem přemýšlel, zda mám i já sem do řádků ŠTĚSTÍ připsat i ten svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodl, že jej napíši, i když je to spíše ta výjimka potvrzující pravidlo…Ale i to je život.
Profil na ŠTĚSTÍ jsem měl pár dní, s jednou dívkou jsem si chvíli psal, ale pak přišel od jiné dívky vzkazík: „Ahoj, jsi dnes tady?“ Koukl jsem se na její profil a zaujala mě. Ona byla jako au-pair ve Vídni a do Zlína, kde bydlím a ona má rodinu, jezdila jen jednou za čas. Po týdnu psaní přišel vzkazík, že o víkendu jede zrovna do Zlína a jestli si budu chtít popovídat osobně, tak ať přijdu ve 14:00 do jedné místní kavárny…
Po předchozích zkušenostech ze seznamek jsem nečekal nic víc než jen pár obyčejných frází doplněných mlčením… Před kavárnou jsem byl už o půl druhé a čekal, kdo přijde. Na kostele odbily dvě hodiny a kolem mě prošla ONA. Nebyl jsem si jistý, zda je to opravdu na 100% ona, přece jen fotky klamou, ale když mě míjela, tak se na mě podívala a po tváři jí přeletěl letmý úsměv… To mě přesvědčilo, abych za ní šel do kavárny. Představili jsme se, ona již měla objednanou kávu a já si dal horkou čokoládu. Vše proběhlo tak, jak jsem si vždy představoval. Na začátku trochu tréma a možná i mírný trapas s tím zda za ní jít nebo nejít, ale během chvilky jsem se všeho zbavil a zjistil, že je prostě úžasná. Nepřeháním. Neskutečně hezky jsme si povídali, probrali jsme toho opravdu hodně a já začal věřit, že se konečně i na mě usmálo štěstí. Zaplatil jsem a pak jsem ji doprovodil. Dlouho jsme si povídali, než přišlo rozloučení a mě při cestě domů začalo docházet, že jsem se poprvé v životě zamiloval na první pohled, přestože jsem nikdy nevěřil tomu, že se takovým způsobem dokážu někdy zamilovat. Byly to nejkrásnější tři hodiny mého dosavadního života a na datum 29. 11. 2008 budu vždy vzpomínat se zvláštní, přesto hezkým pocitem…
Jenže ne všechno končí happy-endem, přestože bych to všem přál. Po týdnu zrušila profil na seznamce, čekal jsem na email, nebo SMS, ale žádná zpráva nepřicházela. Tak jsem jí napsal email já. Neozvala se. Napsal jsem SMS. Neozvala se. Pak po týdnu jsme se sice domluvili a sešli se v čajovně, ale něco ve mně začalo hlodat, že s tím štěstím to bylo až moc jednoduché…A bylo. Třetí schůzka byla 5. února. Dva dny před mými narozeninami. Mezitím jsem se trápil tím, že mi už tak často nepsala a čekání na odpověď bylo čím dál delší. Napadalo mě tisíce důvodů PROČ, ale odpověď který z nich byl ten pravý se asi nikdy nedozvím. Každý den jsem v srdci cítil zvláštní tíživý pocit a ranní vstávání bylo daleko těžší než v kdykoli předtím. Na tom posledním setkání si dokonce zapálila několik cigaret, přičemž jsem ani ve snu nepředpokládal, že je toho schopná… Měl jsem sto chutí to zabalit, zaplatit a odejít, ale překonal jsem se. Ovšem po rozloučení mi cesta domů trvala neskutečně dlouho… ten pocit se nedá popsat. Hlavou se m i honily nejrůznější nesouvislé myšlenky a v očích se objevily slzy… V noci jsem skoro nespal a nevěděl jsem, zda ráno dokážu vstát a normálně fungovat. Podařilo se mi to, i když to bylo dost těžké.
Pochopil jsem, že ne vše je zlato, co se třpytí, a že jsem pro ni byl jen „sympaťák ze seznamky“. Nic víc. Ale chci Ti jen, Lenko, vzkázat, jestli budeš někdy tyto řádky číst, že Ti nemám nic za zlé a nic Ti nevyčítám. Jsem za vše vděčný, protože jak už tady v některém minulém příběhu zaznělo: „Dokud se člověk dokáže zamilovat, ještě na tom není tak špatně.“ Děkuji Ti za vše a děkuji i téhle seznamce, i přesto, že má tenhle příběh jiný konec než všechny ostatní. DÍKY.

P.S.: Všem, kteří zde mají profil přeji ať najdou tu pravou lásku ať už tady na ŠTĚSTÍ nebo třeba někde jinde. Ať je na světě víc usměvavých tváří a srdcí, která mají pro koho bít.

Honza, Zlín.

Jednoho dne jsem byla na netu a psala jsem e-mail kámošce. Najednou mi tam naběhla reklama a jak jsem psala, nějakým způsobem se spustila stránka, a byla to stránka štěstí. Nejdřív jsem byla naštvaná, že ten dlouhý e-mail, co jsem psala, budu muset nějak sesmolit znovu, ale když jsem zjistila, co je to za stránky tak jsem si řekla, proč se nezávazně nezaregistrovat a nezkusit, co se bude dít. Neměla jsem původně v plánu, hledat si vážný vztah přes internet. Tedy abych pravdu řekla, nehledala jsem žádný vztah, protože mi spousta kluků ublížila a já se bála lásky. Bála jsem se, že když se zamiluji, dopadne to jako vždycky a to tragicky a já budu mít zase jen zlomené srdíčko a zůstanou mi uslzené oči. Chvíli po vyplnění osobních údajů, se mi začali ozývat mladí kluci, ale i muži. Se spoustou z nich jsem si psala a snažila se je lépe poznat...pak se mi ale ozval Vojta. Padl mi hned do oka. Zjistili jsme, že máme spoustu společného. Rozuměli jsme si a jakmile byl na netu jeden, dal vědět druhému. Když jsem si s ním psala, nevnímala jsem okolní svět. Čas tak rychle letěl když jsme si dlouhé hodiny přes počítač psali, ale naopak jakmile jsem byla bez internetu a bez jeho milých vzkazů, čas se vlekl strašně pomalu. Každou volnou chvíli jsem kontrolovala, jestli od něj nemám nějaký vzkaz. Nejvíc mě překvapilo a zároveň potěšilo, že rád jezdí po památkách, jako já. Miluji výlety po hradech a zámcích a Vojta taky. Hned jsme si začali plánovat, jak po maturitě (kterou skládáme oba letos) vyrazíme společně na spoustu míst. Najednou jme zjistili, že spolu máme spoustu plánů. Domluvili jsme se na setkání a já za ním jela do Teplic. Plno lidí si myslí že je zvláštní, když holka jede za klukem a ne kluk za holkou, ale já mam vlak zdarma a tak jsem nechtěla, aby zbytečně utrácel. Než jsem vyrazila, měla jsem hrozný strach, jestli se mu budu líbit a jestli je opravdu takový, jaký se zdá být přes počítač. Čekal na mě na nádraží a dostala jsem první pusu na přivítanou. Najednou ze mě spadl všechen strach a já mohla být taková, jaká opravdu jsem. Povídali jsme si, prošli jsme se a strávili spolu nádherných sedm hodin. Měla jsem pocit, že to bylo těch nejkrásnějších, ale zároveň nejkratších sedm hodin v mém životě. Čas v jeho přítomnosti se zdál být nezastavitelný a jako by chtěl v co nejkratší době uběhnout Maraton. Najednou jsem musela na vlak a jet domu. Po chvilce ve vlaku se mi začalo moc stýskat a já se těšila, až budeme konečně zase spolu. Teď jsme pár a oba se těšíme z každé společné chvíle. Jsme spolu moc šťastní a věříme, že nám to vydrží už napořád. Je to můj princ z pohádky, kterého jsem si vysnila. Myslela jsem, že lidi jako on už neexistují, ale jeden človíček se tu našel a je tu jen pro mě. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala a že mu můžu říct, jak moc ho miluji a on mou lásku opětuje...
Katka

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Nikdy jsem nevěřila na seznamky a už vůbec ne na ty internetové, ale jelikož jsem byla dlouho sama a po večerech se nudila,tak jsem zabrousila i na nejrůznější seznamky. Na Štěstí mě hned na první pohled upoutala fotka Milana. Vypadal tak nějak normálně Asi za to mohla ta fotka, že jsem se přihlásila. Všiml si, že jsem jeho profil navštívila a napsal mi. Psala jsem si i s jinými, ale Milan byl prostě nej. Po měsíci jsme se viděli po 14 měsících jsme se vzali a plánujeme potomka

S přítelem jsme se seznámili na tomhle serveru někdy v lednu. Bylo to tak, že jsme si začali psát vtipné vzkazy, ze kterých spíš vyznívalo to, že budeme super kamarádi, který si dobře pokecaj, zmínky o vztahu jsme fakt neřešili. Pak jsme si začali dělat legraci, že bychom spolu před známými mohli "naoko" chodit, aby byla legrace a rozruch. Ano, možná trochu pubertální, ale nás tyhle hrátky bavily. Postupem času jsme zjišťovali, že zase tak kamarádský to mezi náma není a teď je to skoro 4.měsíc, co jsme spolu a jsme do sebe max. zamilovaný )))
Je to asi první chlap po těch 2 letech, co jsem tady registrovaná, se kterým mi to opravdu vyšlo, protože hned zezačátku nezačal řešit to, jestli spolu budeme mít "vážný vztah", ale poznával mě jako kámošku a z toho se pak vyklubala takhle skvělá láska.....
Na lásku přes net jsem nikdy nevěřila, ale asi na tom něco bude.
Přeju Vám tuhle super náhodu taky.
Debora

Dobrý den,
ráda by jsem se podělila se svým příběhem. Bude trochu jiný, než by se tu dalo čekat, ale právě proto ho sem vkládám. Dala jsem si inzerát, že hledám kamarády a kamarády na společné chození Šumavou. Napsalo mi opravdu hodně lidí a já věřím, že se mi povede díky seznamce dát dohromady partu a užijeme si společné výlety.
Můj příběh má milé pokračování. Napsal mi i Vašek, který je na vozíku a má i sníženou hybnost rukou. Napadlo mě, že na společné toulání Šumavou to sice nebude, ale na jeho milé vzkazy jsem odpovídala. Domluvili jsme se, že mu budu podle možností pomáhat se zahradou a tím co bude potřebovat. Vašek je obdivuhodný chlap, který žije sám v domě a snaží se být maximálně soběstačný. Dnes jsem k němu vzala své kamarádky, které stejně jako já obdivují jeho přístup k životu. Takže i k tomu pomohla seznamka Štěstí = že jeden obdivuhodný chlap, který žije sám našel ve mě kamarádku a pozná díky mě i další lidi, kteří ho stejně jako já obdivují a pomáhají. Ono upřímně řečeno stačí tam hlavně být a poslouchat ho. Zná a miluje Šumavu. Dělá krásné hrníčky a z nějakého důvodu se často směje. Jsem moc ráda, že jsem mu odpověděla a poznala jsem ho. Takže děkujeme Štěstí, že jsme já, můj syn i moje kamarádky zas bohatší a můžeme pomoci tam, kde je to opravdu třeba. PS: Sousedi mohou obdivovat jeho zahradu se kterou mu pomáhám já, kamarádky i můj syn. Přeji všem hezké psaní a hlavně šťastná setkání. Renča

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Tak jako ostatní i my dva jsem sem vstoupili s nadějí...........nadějí,že najdeme někoho s kým nám bude dobře a komu bude hezky s námi.........a místo toho jsme tu našli to nejbáječnější přátelství a oba jsme potkali lásky ve chvíli,kdy jsme o to přestali usilovat.
za kamaráda nad kamarády ti ŠTĚSTÍ děkuju!!!

Nechce se mi to tady dlouze rozepisovat, ale čistě náhodou jsem jedno odpoledne tady našel svoji životní lásku. A když píšu lásku, tak lásku. Podtitul štěstí.cz je ,,osudová seznamka´´ a ona osudová opravdu je. Změnila mi život, našel jsem tady slečnu, ke které cítím tu pravou lásku. Nebýt štěstí.cz, nikdy bych nepoznal svou vyvolenou, za kterou bych dal život. Tuto seznamku považuji za nejlepší, kterou jsem kdy viděl, dala mi moji Berušku

Každý z nás sní o té pravé lásce.....ale jak ji najít??? Nikdy jsem si nemyslela,že to bude tak "jednoduché"..jen se zaregistrovat a děj se vůle boží....jenže po pár vzkazech od " podivných" chlápků jsem opravdu naději ztrácela a měla z toho po pravdě trošku legraci.....
A když jsem viděla u mé,poněkud,otřesné fotky:) kytičku....s vyjádřením.....líbíš se mi...nedalo mi to aneznámý profil navštívila...a pak znova a znova....profil jsem do minuty navštívila asi dvacetkrát....a nedalo mi to a napsala jen " trapné" AHOJ....a v tu chvíli to začalo,neskutečné množství vyměněných vzkazíků a má pomalá závislost na seznamce a hlavně na té úžasné osůbce....
Nechtěla jsem si připustit,že bych se tady mohla vůbecdo někoho zamilovat....Ale stalo se....a děkuji tomu kdo ty KYTIČKY vymyslel....:)
Jen ON mi zase dal šanci být šťastná,jen ON mi vykouzlil opět úsměv na tváři a jen ON ví jaká opravdu jsem....
A já vím,že jsem potkala svou lásku....toho mého vysněného...toho,se kterým chci vychovávat naše děti a se kterým chci zestárnout...
MILUJI TĚ a ty víš,že jsi pro mě ten jediný....ten jediný na světě pro koho právě žiji...
Není okamžik kdybych si na Tebe nevzpomněla....
Nikdy jsem si nemyslela,že ta malá růžovo-fialová kytička dokáže takové zázraky...děkuji Ti za ni...

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L