Skutečné příběhy štěstí

Nikdy jsem si nemyslela,že budu někdy tyhle řádky psát na ŠTĚSTÍ,ale proč vlastně ne?Když jsem si pročítala tyhle řádky,nemyslela jsem si že zrovna mě může potkat štěstí v podobě nejúžasnější človíčka pod širým nebem...Před osmi měsíci se se mnou rozešel přítel po 6.letém vztahu.Tolik let jsem si plánovala rodinu a právě s ním,ale ukázalo se,že se mnou byl jenom pro peníze.Bohužel ještě měsíc jsem s ním musela žít v jedné domáctnosti.On už někoho měl a já poslouchala výčitky a urážky.Další den jsem šla na noční službu v průběhu noci mi kamarádka napsala všemožné inzeráty na různé seznamky a mezi nimi i ŠTĚSTÍ.Ovšem že to byl můj nápad,ale neměla jsem tou dobou na nic sílu,tak mi alespon diktovala text a já psala.Respektive už ráno jsem tam měla nějaké odpovědi,ale ON se ozval za dva dny.Psali jsme si krásně dlouhé vzkazy a já se na ně strašně moc těšila.Dodávaly mi sílu a odvahu,na vše co jsem zažívala doma.Pak jsme si s Tomem začali psát skoro do rána a já ráno vstavala v 5 hodin do práce,ale nevadilo mi to.Opět jsem byla štastná a zamilovaná...ano,a to jsme se ještě ani neviděli a už mi napsal,že se mnou chce být a chodit se mnou.Tom je sice o 11 let starší,ale máme přeci pocit,že se známe strašně dlouho tak proč tedy ne? říkala jsem si.Ale bála jsem se jediné věci a to, že mě jeho kluci nepříjmou...Chtěl mě už vidět,ale já nemohla(pracuju jako zdravotní sestra a byla jsem tou dobou v karanténě,ale do práce jsem mohla)a proto jsem se s ním zatím vidět nechtěla.Co kdybych byla nemocná ohrozila bych všechny tři a to by byla nezodpovědnost!Jednoho únorového promrzlého rána jsem za ním pospíchala na internet.Zodpovědnost nezodpovědnost,já ho chtěla čím dál tím víc vidět.Aniž bych si to uvědomovala ,už jsem psala sejdeme se dneska navrhni čas.Domluvili jsme se na pravé poledne.V deset jsme se rozloučili,ale mě po noční přemohl spánek a usnula jsem bohužel jsem se vzbudila v pravé poledne.Nenamalovaná,neučesáná jsem pádila na místo schůzky,ale Tom nikde...Bylo skoro čtvrt na jednu nadávala jsem si,že jsem svou vinou přišla o skvělého chlapa,už jsem chtěla jít domů,když na mě zavolal.Procházeli jsme se po městě několik hodin.Byla jsem štastná a zamilovaná.Drželi jsme se za ruce a do toho nám krásně chumelilo...Bylo mi nádherně.Pak jsem dostala od Tomiho první pusu na tu nikdy nezapomenu.Ta doba co jsme byli bez sebe nám připadala neskutečně dlouhá.Pokaždé když jsme se viděli jsem mu brečela na rameni ,co mi zase udělal bývalý...strašně ho to trápilo,ale držel mě nad vodou.Chodila jsem bez něj jako tělo bez duše a neustále jsem přemýšlela,jak to udělat abych s bývalým už nebydlela a mohla být konečně s Tomim.K němu jsem nemohla, protože nechtěl prozatím aby o mě kluci a jeho mamka věděli,ale na konec vše dopadlo úplně jinak.Situace se jednoho dne s bývalým vyhrotila a Tom mě musel v půl desátý večer odvézt k němu domů...tak jsem se seznámila s Jakubem,se skvělým synem Toma.Druhý den jsem se seznámila s maminkou měly jsme si ihned co říci.Mezitím jsem si hledala bydlení.Doma nespala a všechen svůj volný čas jsem trávila s Tomem.Pak mě seznámil s Míšou na to nikdy nezapomenu..O pár dní později Tom slavil narozeniny.Dala jsem mu přidělané klíče od bytu.Dal mi pusu,objal mě a řekl ,že je to ten nejlepší dárek co jsem mu mohla dát.Tak plynul čas a já se chystala na operaci strašně moc jsem se bála,ale byl tu Tom,který mě objal a byl prostě jen se mnou.Po operaci jsem doma zůstala tři měsíce.Bylo to úžasný podnikali jsme různé výlety,vařila jsem pro všechny tři a bylo mi krásně.V srpnu jsem nastoupila do práce.O pár dní později jsem zjistila,že čekám miminko.Koupila jsem dudlík a pospíchala za Tomem mu to říct.Pochopil to ihned ale nechal mě chvilku vydusit,chtěl abych mu to přímo řekla.Opět jsem se přesvědčila ,podle reakce že mám toho nejbáječnější chlapa,kterého neskutečně miluju.Pak přišlo stěhování a já zůstala už doma.Pak bohužel přišlo něco co jsme nechtěli.Přišli jsme o miminko,na které jsme se tak těšili.Byla jsem na dně.Tom můj milovaný,mě objal řekl: neboj to bude dobrý a jakmile budeš moci zase to budeme zkoušet,usmál se na mě a dal mi pusu a já v tu chvíli věděla ,že je to ten PRAVÝ na celý život.Asi si říkáte,když čtete tyhle řádky,že je to normální,tak se chová většina chlapů,nevím nemůžu to posoudit,jelikož se takhle hezky nikdo nikdy ke mě nechoval jako Tom .Jsem s ním štastná díky ŠTĚSTÍ ,nikdy mu nebudu moci oplatit vše co pro mě udělal a dělá.Miluju ho čím dál víc.Díky ŠTĚSTÍ jsem našla lásku a rodinu na celý život,jsem neskutečna štastná že mám takovou rodinu a tři nejúžasnější a nejbáječnější chlapy v chalupě
Věřte tomu na ŠTĚSTÍ se dá skutečně najít láska.Já s Tomem jsme toho živoucím důkazem.Přeju každému ,aby tady našel to svoje štěstíčko jako jsem ho tu našla já.

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mají co do činění s těmito stránkami. Díky nim jsme s dcerkou našli báječného muže. Brzy již manžela Prožívám právě nejkrásnější období v mém životě. I když stěhování z Ostravy do Znojma bylo trošku chaotické.
Tobě bych chtěla Alešku vzkázat, že tě strašně moc miluji.
Týmu Štěstí děkuji za naše štěstí

Ahoj jmenuji se Martin a jak zde pisou uz asi vsichni uz jsem neveril ze nekoho najdu.Jen obcas jsem se sem zasel kouknout kdo je novy v mem kraji a jestli ho neznam.Sice jsem si psal s nejakyma holkama ale vetsinou to zkoncilo tak a 5 nebo 7 zpravy a byl konec.Ne ze bych si nerad povidal ale spise nebylo co psat az po dlouhe dobe se mi ozvala holka s kterou jsem si psal a pomalu na ni zapomel.A zacali jsme si povidat o vsem moznem az znas pomalu na stejne vypadlo ze by jsme se chteli setkat osobne.Nez prislo na seznameni z oci do oci koupil jsem tu nejhezci ruzi co jsem v kvetinarstvi nasel a bezel jsem naproti k autobusu.Priznavam za kdyz vystoupila padla mi brada malem na zem. Ale sebral jsem zbytek sil a vykrocil pravou nohou.Blizil jsem se a stale se ji dival do oci.Kdyz mne zpozorovala vykrocila mym smerem.Kdyz jsme k sobe dosli pozdravily jsme se a ja ji predal kvetinu.Ocividne zcervenala jako ta ruze.Chvilka ticha a potom se ozvalo slabe a bazlive dekuji.Nevim cim to bylo ale kdyz jsem ji uslysel rozbusilo se mi srdce jako kdyby mi z tela chtelo vyzkocit.A od te chvile bych pro ni udelal cokoli!!!Sme spolu jen necely mesic ale dari se nam skvele.Tak by jsme radi podekovali seznamce STESTI a poradily lidem.Kdyz si myslite ze jste v koncich neveste hlavu staci se rozhlidnout a to vase stesti bude bliz nez si myslite.

Měla jsem období svého života,kdy jsem neměla chuť žít.Partnera vedle,kterého bylo nebezpečné i dýchat.Pak jsem se dostala mail,tam odkazky seznamku Štěstí,registrace mathy156 a kupa zprav.Pořád mi něco říkalo ne a pak krásná zprava od Masta,krásné krásné kamarádske psaní,nejen na profilu,ale i sms.Pak super setkání,jedno,dvě,tři.Výsledek je ten,že vím co je to láska.Poznala jsem diky seznamce Tomáše,ktery mě miluje a já miluji jeho.Nemusím víc psát,jen vše kdo hledá,tak veřte,že najdete a seznamka Štěstí je super variantou.

"Internetová seznamka je jen pro zoufalce" to byl vždy můj názor na tento druh seznamování. Bylo mi 19 měla jsem před maturitou, všichni spolužáci už s někým chodili a já jsem ještě od kluka nedostala ani pusu tak jsem si uvědomila, že vlastně mezi ty "zoufalce" patřím taky. A tak jsem si založila profil na jedné z těchto internetových seznamek s nadpisem hledám vážný vztah. Odpovědí chodily desítky, ale po chvilce dopisování skoro ve všech případech vyšlo najevo, že je dotyčný buď ženatý a chce si jen povyrazit nebo je sice svobodný, ale nechce se vázat a asi tak do pětatřiceti má v plánu si jen užívat. K první osobní schůzce jsem se rozhoupala až po měsíci dopisování s jedním klukem, který působil velice sympaticky, byl vtipný, na fotce vypadal docela dobře a taky hledal vážný vztah. Ovšem ve skutečnosti to byla katastrofa, když jsem ho uviděla "naživo" tak jsem měla chuť se někam schovat nebo se vypařit. To jak mnozí píší, že na vzhledu nezáleží je možná v některých výjimečných případech pravda, ale u tohoto nee. Na to jak vypadal byl namyšlený, suverénní, ale přitom se choval doslova jak...prostě křupan, škoda mluvit. Potom jsem se zúčastnila dalších schůzek, které dopadly podobně. Jednoho dne mi napsal jeden kluk, že ho zaujal můj profil, že se mu strašně líbím a že teď hned všeho nechá a přijede za mnou. Napřed jsem váhala, ale nakonec jsme se potkali ten den co jsme si začali psát a zjistila jsem, že je to tak nejlepší, potkat se co nejdřív ať víte na čem jste. Byl velice atraktivní, milý, pořád mi opakoval jak jsem krásná (já si to o sobě teda nemyslím) a hodná a že není možné že já musím hledat přítele na seznamce. Pak jsme si večer psali na icq a on že se do mně asi zamiloval. Já mu to věřila, po pár dalších setkáních došlo i na sex, velice mě přitahoval. Zamilovala jsem se do něj ovšem když jsem mu to řekla tak hodil zpátečku a že ještě nechce vážný vztah atd...takže konec. Hodně mi tím ublížil. Dala jsem si na chvíli pauzu se seznamkou a s dalšími novými schůzkami. Myslela jsem si, že tohle je moje nejhorší zkušenost se seznamkou - chyba, ta nejhorší mě teprve čekala. Nebudu to moc protahovat, těžko se mi o tom píše. Dá se říct, že jsem se s ním potkala z lítosti, protože mně o to setkání strašně prosil a byl neodbytný a já byla v tu dobu ještě taková zklamaná a smutná kvůli tomu předchozímu tak jsem si říkala, že si aspoň s někým popovídám. Bylo to docela fajn a on navrhl, že bychom si mohli příští týden zajet někam na výlet. Lákala mě Praha, říkám mu že brzy ráno vyjedem a večer se vrátíme. Souhlasil. Jenže v půlce cesty změnil názor a řekl, že se vracet nebudem, že přespíme v hotelu. Začala jsem být nervózní, došlo mi co má v úmyslu. Zkrátím to - já jsem s ním spát nechtěla, ale nic jiného mi nezbylo, nemělo význam se bránit.... a pak mi řekl, že je ženatý, má dítě a že si chtěl jen užít s mladou holkou.....to mi vzalo veškerou energii na další seznamování, podlomilo mi to důvěru všeobecně v cokoliv a totálně znechutilo....ale na seznamku jsem nezanevřela.....
Po nějaké době jsem založila profil na jiné seznamce. Mé štěstí na mně čekalo na "štěstí". Dlouho jsem se vymlouvala že se s ním nemůžu potkat, ale nakonec jsem to riskla. Bylo 15.října už jsem čekala na smluveném místě, ale on nepřicházel. Za chvíli zavolal, že bude mít hodinu zpoždění. "Dělá si ze mně srandu?", pomyslela jsem si. Ale měl tak příjemný hlas, že mi něco říkalo že mám počkat. Byla už tma když přijel. Šli jsme se posadit do restaurace a objednali si čaj. Připadalo mi jako bych ho znala už dlouho, měli jsme si spolu co říct, byl vtipný, milý. S ostatními jsem často zažívala takové ty trapné minuty ticha a přání aby už byl konec a já mohla jít domů. Ale s ním ne. Strávili jsme tam spolu skoro 3 hodiny a pak mě šel doprovodit domů. Z ničeho nic mě chytl za ruku, přitáhl mě k sobě a začal mě líbat. V tu chvíli mi proběhl mráz celým tělem, pro mně pocit neznámý, tohle jsem nikdy nezažila. Že by to byl konečně ON, ten PRAVÝ? Říká se, že zamilovanost se rozplyne tak za 2 měsíce, ale už je to rok a půl co jsme spolu a já mám spíš pocit jakoby by se pořád stupňovala. Je na mně strašně hodný, je pozorný, plní mi každé přání a vždy když se na mně podívá, tak ty jeho krásné zelené oči jakoby mi říkaly: "MILUJU TĚ A VŽDYCKY BUDU" Minulý rok jsme spolu strávili nádhernou romantickou dovolenou v Itálii a plánujeme svatbu. Přeji všem aby zde také našli tu pravou lásku jako já.
Až když jsme potkali lásku, víme, co nám v životě chybělo.
PS: MILÁČKU MŮJ JSI SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA. S MYŠLENKOU NA TEBE VSTÁVÁM I USÍNÁM, PRO TEBE ŽIJI A DÝCHÁM. MILUJI TĚ A NAVŽDY BUDU.

TVÁ DENISKA

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Po několika týdnech strávených zde na Štěstí,jsem vepsala do profilu,že působím OŠKLIVĚ.Dostala jsem krátkou zprávu od muže bez fota v profilu,že mu tak nepřipadám.Byla neděle a sníh se třpytil ve slunečních paprscích.Rozběhlo se to,co bych nikdy neudělala. Onomu muži jsem dala své telefonní číslo, souhlasila s procházkou v místě mého bydliště......Vše se událo během dopoledne a odpoledne už přijel Vojtíšek a naše sympatie byly tak vzájemné,že jsme se domluvili na dalších schůzkách.Díky ŠTĚSTÍ jsem poznala báječného chlapa.Můj dosud nudný a stereotypní život dostal impulz v podobě horských procházek,lyžování a aktivně stráveného času. Pomyslní čertíci v očích stále rozdmýchávají naši touhu a to je tak krásné....ŠTĚSTÍ a LÁSKA zde na těchto stránkách opravdu funguje.Vojtíšku jsem moc ráda,že jsem Tě poznala.

Ahoj všichni.Mé štěstí začalo před rokem a půl.Všechno bylo skvělý,byl to báječnej chlap,nikdy nikdo se ke mě tak nechoval.Vídali jsme se každý den,byla to láska,jakou jsem nikdy před tím nezažila,alespoň jsem si to myslela.Během té doby jsem poznala spoustu jeho kamarádu a známých.Najednou to začalo skomírat a nakonec vztah po roce vyšumněl úplně.Byla jsem zoufalá,ale po čase jsem na jedné akci potkala jeho kamaráda,se kterým mě kdysi seznámil.Nechtěla jsem ho,nelíbil se mi,ale hned druhý den za mnou přijel a od té doby jsme spolu,je to báječnej člověk nikdy nechci o něj přijít.Takže kdybych nepoznala tady na seznamce svého bývalého přítele,tak bych asi nikdy nepotkala svého nynějšího,kterého miluju,jako nikdy nikoho před ním

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Byla jsem zklamaná předchozí láskou, život neměl žádný smysl, žila jsem ze den na den a tak jsem se rozhodla pro změnu, kdy jsem se od minulosti chtěla odpoutat a začít zunovu žít. Dala jsem si tedy profil na Štěstí.cz. V moc velkou změnu jsem nedoufala, ale říkala jsem si, že to aspoň zkusím. Dostalo se mi několik vzkazů, ale ani jeden, který by mne nadchl. Pak ale náhle přišel obrat... Napsal mi 23-letý Karel z Prahy, který o mne měl velký zájem...Když jsem se podívala na profil a fotky, neměla jsem slov...Nádhera...! Po pár vzkazech přišla první schůzka, která se okamžitě změnila v lásku na první pohled Byla to překrásná procházka na krásném místě v Praze se skvělým, citlivým a milým človíčkem se kterým jsme si ihned padli do oka... Pro oba to byl zásah na první pohled
Díky Štěstí.cz jsme oba našli své štěstí Jsme spolu 6 týdnů a je to láska jako trám Za tu dobu jsme spolu prožili krásné chvíle a máme spolu několik plánů do budoucna.... Je to ten nejkrásnější vztah v mém v životě a on je ten nejbáječnější chlap na světě !!!

P.S. Lásko úplně maximálně tě miluji a navždy budu...Jsi pro mne vším a já ti děkuji za tvoji lásku a za všechno, co pro mne děláš!!! Já nikdy bez tebe, ty nikdy beze mě!! Navždy...ty,já-my, naše láska a naše budoucnost!

Hezký den všem,se svojí láskou jsem se našla tady na štěstí před více než rokem je to o hodně starší partner 60 let mě je 47...nikdy předtím jsem neměla o tolik staršího partnera..myslím že jsem zvolila správně je to láska a nejen to vzájemné zájmy......vše spolu provádíme a baví nás to oba stejně.....proto vám všem zde přeji taky hodně štěstíčka a když najdete nehledejte již....
Pokud se chcete juknout na náš pár.....jsem pod nickem nedomu Lenka ...a můj drahoušek ottas60.Všem přeji tolik štěstí co potkalo nás oba.............

OTTA A Lenka

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Tak sem konečně našla to štěstíčko po dlouhý době se utápění v slzách po předchozím vztahu. Na štěstí sem se přihlásila hlavně proto, abych si tu občas s někým pokecala a dostala se na jiný myšlenky, spíš sem ani nepřemýšlela nad tím, že bych se s někým sešla...ale pak se objevil jeden úžasnej klučina, s kterým sem si formou vzkazů hodně rozuměla a psali si dlouhý a pěkný vzkazy. Nakonec sem teda svolila ke schůzce a nyní sem šťastná...nevím jestli jen náhoda a nebo štěstí, ale sem ráda. Teď už jen doufat a přičinit se k tomu, aby to vydrželo co nejdéle.

Na seznamku štestí jsem se dostala díky kamarádce. Jednou se mi zmínila, že se zaregistrovala na seznamku. Zajímalo mě, jak to funguje a tak jsem to taky zkusila. Po pár nezdařených schůzkách jsem to vzdala, nedoufala jsem, že bych takovou cestou mohla poznat normálního, pro život použitelného partnera. Jenže mi to nedalo a časem jsem se zase zaregistrovala, ale už jsem od toho nic moc neočekávala. Seznámila jsem se s několika lidmi, ale ničím mě nedokazali přešvědčit, že tahle seznamka má smysl. Byla jsem z toho hodně zklamaná. Jednoho dne jsem se rozhodla, že si definitvně ukončím registraci. Než jsem to uděla, tak jsem probírala nabídky, které mi přišly a stalo se to, v co bych už nedoufala. Úplně mě pohltil profil mého nynějšího přítele, bylo to úplně něco jiného než jsem pročítala před tím. Neváhala jsem a odpověděla jsem na výzvu. Po pár telefonátech jsme si dali schůzku a po pár schůzkách jsem se k němu přestěhovala. Nyní je to už 7 měsíců, co spolu bydlíme a mohu Vám říct, že jsem nikdy nebyla tak štastná. Potkala jsem úžasného člověka, kterého nesmírně miluju a to jen díky seznamce štestí. Jinak by jsme neměli šanci se vůbec potkat, protože byla mezi námi velká vzdálenost. Já to vidím jako osudové štěstí.

....omlouvám se za plno pravopisných chyb, tohle je druhá verze. S pozdravem, PEACE, HIP HOP DON´T STOP!

Ztrácela jsem naději a říkala si že mě láska obchazí velkým obloukem ale stále jsem doufala že snad jednou mě tady někdo zaujme a nenapíše jen to že se mu líbím jen já ale on napsal:Měl bych zájem poznat tvýho syna a tebe.Tím mě dostal.Následovali schuzky,já cítila jak je mi s ním dobře,těžce jsem se loučila a moc se těšila na další setkání s ním.Jsme spolu krátce a já se cítím štastná...věřím že sem třeba jednou napíšu že se budeme brát.Muže to být za rok,za dva... zatim jsou to ty sladký chvilky poznávání toho druhého,a já jsem každým dnem zamilovaná čim dál víc.Děkuju ti miláčku za to že jsi mě oslovil a věř že jsem tady jen pro tebe....MILUJU TĚ!!!

Před 2 lety a dvěma měsíci jsem tady na seznamce potkala svého osudového muže, svou největší lásku mého života. Moc ho miluju, a on mě.
Je to ten nejbáječnější a nejúžasnější člověk na světě. Už od první chvíle sem tak nějak věděla, že je to ten pravý, že k sobě patříme. Je moc hodný, milý, něžný, citlivý.
Psali jsem si krátce, asi dva týdny, pak jsme se sešli a byla z toho láska jako trám. Poznali jsme se před vánoci, a o to to bylo krásnější. Chci poděkovat seznamce štěstí, že jsem tady našla své ŠTĚSTÍ. a chci říct ostatním lidem,kteří hledají lásku a zoufají,že ji pořád nemají. Neztrácejte svou naději, vaše láska na vás někde čeká.
Marťa a Marek

Asi nikoho nepřekvapí, že i já jsem na začátku byla typická skeptička a když mi moje kamarádka ukázala vaši seznamku, smála jsem se jí a považovala to za něco nesmyslného,,, Nicméně jsme jednoho večera při otevřené lahvince vína "z hecu" založily profil i mně - měla jsem ho asi měsíc, pár nepodařených setkání proběhlo, ale nic významného, tak jsem to zas zrušila...
Když jsem se pak po dalších pár měsících samoty stále večer vracela do prázdného bytu, založila jsem si jej znovu tentokrát s tím, že ani se nehodlám s někým scházet, jako si spíš krátit čas po osamělých nocích povídáním s těmi, kdo budou fajn...Takhle sem narazila na jednoho fajn kluka, který mě rozveseloval ve špatnách náladách.
Jednou jsem se zeptala jak se má on a bylo mi řečeno, že sem na něj ty splíny asi přenesla,,,na čež jsem já totálně bezmyšlenkovitě plácla "Tak přijeď na kafe!" Věta, která ani nebyla myšlena vážně a byla vyřčena spíš jakoby ze slušnosti a vzhledem k faktu, že bylo dost pozdě večer, dalo se předpokládat, že s díky odmítne nebo se na něco vymluví! Jenže on ne!!! Jeho dotaz: "Myslíš to vážně?" mě zaskočil... přemýšlela jsem až se mi z hlavy kouřilo, načež jeho reakce: "Asi ne, když nic nepíšeš", mě vytrhla z myšlení a řekla sem si, že by to zas bylo trapné couvnout, a potvrdila to! Poté aby toho nebylo málo ještě vyšlo najevo, že je úplně z jiného města a má to ke mně cca hodinu po dálnici...
Přes to přese všechno mu stálo za to přijet..a ne jednou...a i já už tam byla nesčetněkrát...a dál už si asi každy domyslí, že jsme spolu!:)

Takže díky za tuhle seznamku a všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ!!!

Někdy je ta cesta ke štěstí trnitá, i my jsme to tak měli Já si sem dala inzerát proto,abych měla po večerech s kým povídat. Opustil nás zrovna táta mého malého synka a přes den se zaměstnáte běháním okolo prcka - ale co večer,když odejde spinkat ? Moc mi chybělo povídání,s kýmkoliv o čemkoliv. O naději na vážné seznámení nemohla být řeč. Ozvalo se mi pár chlapů,někteří fajn,někteří zvláštní. I jeden z nich byl zvláštní. Tvrdil,že mne zná od vidění a že se se mnou chce sejít,psaní že ho nebaví. Ale já nechtěla, z pochopitelných důvodů. Ale on tak naléhal,až jsem si i vymazala profil a přihlásila pod jiným jménem - stejně si mne našel Nebyl nijak obscénní nebo vulgární,ale já chtěla prostě jen povídání po netu,nic víc. Nakonec jsem ale svolila, a na první rande mu překvapivě,narozdíl od ostatních - nevadilo,že přijdu i se synem. Vždyt k sobě patříme. Schůzek přibývalo a všechno dostalo rychlý spád. Naše životní plány a sny směřovaly stejným směrem,a tak jsme spolu začali bydlet. Bohužel každý si s sebou nesl i velké šrámy ze života a tak to nebylo vůbec lehké. Ale všechno se dá překonat, dokonce s pomocí poradny,která vám rozšíří obzor a srovná srdíčko i hlavu. No a dnes máme pouhých 45 dní do svatby ))) a veliké plány,na které se moc všichni tři těšíme ) Chci vám říct - nevzdávejte se naděje v hezký vztah, chce to hledat, najdete. Ale nečekejte,že vám spadne to štěstí do klína samo, musí se na něm pracovat,i krásnou sochu musel nejdřív někdo vytesat z nevzhledného kusu mramoru. pamatujte na to.... .-) a přeju vám všem - hodně ŠTĚSTÍ .-) My na tento server nikdy nezapomeneme Jsou to 2 roky od seznámení zde. a díky .-)))

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Jak jsem našla štěstí…..


Ani nevím kde a jak začít…snad jen..nevzdávejte to a věřte!!!!

Když jsem ve svých 23 letech zjistila že čekám miminko s člověkem kterého nemiluji a jsem s ním jen abych se necítila sama, zhroutil se mi téměř celý svět…žila jsem v cizině…neznalá tamního jazyka natolik, abych tam mohla zůstat žít sama, protože s ním jsem svou budoucnost a budoucnost našeho dítěte neviděla..
A tak jsem se zhruba v červnu roku 2006 sebrala a s bříškem v 7. měsíci odletěla zpátky domu do ČR
V září toho roku se mi narodila malinká holčička Eliška, která rázem změnila celý můj život..žila jsem jen pro ni a byla šťastná, možná nejšťastnější ve svém dosavadním životě…ano občas to pro mě bylo opravdu náročné…ale nikdy jsem si neřekla že toho lituji…bylo a stále je okolo mne hodně lidí co mi pomohli a pomáhají i dnes.
Až po dlouhé době mi začalo něco chybět, začala jsem mít pochybnosti o tom zda jsem udělala dobře, a že nejsem dobrá máma…cítila jsem se sama…a bylo mi smutno…to že jsem byla sama s dítětem jsem brala jako handicap a rovnou jsem se odsuzovala k tomu že si nikdy nenajdu normálního „kluka“..
Odepsala jsem na pár inzerátů…jednou se sešla s jedním člověkem, byl to vdovec, ale zůstalo jen u jednoho setkání…znala jsem jaké to je být s někým jen proto abych nebyla sama…a k němu jsem nic nepociťovala..

Po nějakém čase asi po roce jsem narazila na seznamku Štěstí…založila si profil…nahrála fotky a začala komunikace…chvíli mi trvalo než jsem pochopila jak to tu chodí…psala jsem si s pár lidmi…a docela mi to vyhovovalo…když jsem nemohla mezi lidi normálně, vynahrazovala jsem si to tímto způsobem…Jednou se objevil někdo s kým jsem si docela dobře rozuměla…psali jsme si poměrně dlouho…pak nás vzal na víkend k němu domu…byl velice milý..pozorný vůči Elišce i mě…párkrát jsme se potom ještě viděli ale z nějakého mě neznámého důvodu jsme spolu komunikovali čím dál méně až to nakonec utichlo úplně…a já nemám v povaze někoho bombardovat smskama nebo nějak jinak se snažit někoho uhnat…

Takže zase nic štěstí se nekoná Asi po půl roce jsem měla nutkání obnovit profil a jen tak si zase občas s někým napsat…takhle to probíhalo asi týden, když jedné srpnové neděle malá spala…sedla jsem si na zahradu…vzala notebook a zase listovala ve vzkazech a návštěvách..v tu dobu asi zapracovala náhoda, přehlédla jsem jméno člověka, který mi vyjadřoval první dojem a omylem napsala někomu jinému jestli si popovídáme-o kterém jsem byla přesvědčená že označil můj profil za zajímavý

A tady to všechno začalo…slovo dalo slovo…zjistili jsme odkud kdo je, jak na tom jsme a ani ne za hodinu a půl sedal do auta a jel pro nás z Č.B. do Tábora…sama jsem nechápala proč jsem to dovolila…vždyť ho vůbec neznám?! Přijel…naložil nás a hurá jeli jsme na Hlubokou do Zoo…potom jsme zajeli na oběd do Bechyně a já od prvního okamžiku věděla že je to ON…v pořádku nás zase odvezl domu…dali jsme si u nás na zahradě kafe (rozpustné, dva cukry , mléko-tak jako já, náhoda? Když odjel bylo mi po něm smutno…večer mi napsal, že by nás zase někdy rád viděl..v týdnu za námi přijel ještě asi dvakrát …

Na víkend jsme si domluvili výlet..jenže se u nás cosi oslavovalo a já to trochu přehnala a bylo mi v den výletu strašně zle tak jsem mu napsala že mi není dobře ať se nezlobí že to necháme na jindy…nadšený z toho samozřejmě nebyl ale vypadalo to že chápe…opak však byl pravdou…najednou přestal reagovat na sms…nevolal, nepsal…Bože byla jsem z toho úplně mimo…zamilovala jsem se, našla jsem vysněné štěstí a teď o něj mám přijít?
Nikdy!!! Nějakou dobu jsem se snažila abych na něj nemyslela…na Štěstí jsem nechodila…s nikým jiným jsem komunikovat nechtěla…a pak jsem dostala nápad…vytvořím profil nový jiné jméno, koníčky, kraj, a vše co se dá změním…

Do té doby jsem byla reálná a nic si nevymýšlela..na novém profilu jsem však pěstovala hady a pavouky jako mazlíčky...a jiné výmysly ..
Opět jsem ho oslovila…odepsal...psali jsme si takto asi jeden týden a stále na mě chtěl fotku…což jsem nevěděla jak udělám a pak jsem to riskla…poslala jsem mu jednu starší kde si nejsem moc podobná…on mě však poznal, avšak hra pokračovala dál a dělal jako že nic netuší…stále víc naléhal že mě chce vidět a já začala pochybovat o tom že žije v nevědomosti..bylo mi jasné že to ví ale hráli jsme stále dál, tak jsme se jednoho dne domluvili a setkali se ….Byla jsem z našeho setkání opravdu nervózní..nevěděla jsem co mám čekat…
Dopadlo to jak nejlépe mohlo…všechno jsme si vyříkali..jak dlouho to věděl že jsem to já…proč přestal komunikovat…na ten den a večer nikdy nezapomenu…

Dnes jsme spolu téměř půl roku…malá mu říká táto, on jí zbožňuje a já mám nejhodnějšího chlapa na světě…jeho i moji rodiče nám hodně pomáhají a všichni jsou rádi že jsme našli jeden druhého…nikdo z nich však nemá potuchy o tom jak to tehdy vlastně bylo doopravdy……

Držím palečky všem…Kristy

Ahoj všem zde na štěstí,
Po 20-ti letech se mi rozpadlo manželství,byl jsem psychicky na dně.Jednou k večeru jsem si sedl k počítači a brouzdal po netu,najednou jsem narazil na seznamku štěstí.Řekl jsem si proč to nezkusit? Po třech týdnech mi přišla žádost o seznámení,nevěřil jsem svým očím když jsem jí viděl na fotce.Hlavou mi problesklo ,,to je ta,kterou jsem hledal ve svých snech!"S radostí jsem odpověděl.Začali jsme si psát a volat každý den. Po třech týdnech přijela ke mě .Strávili jsme krásný víkend,zamilovali jsme se do sebe. Už to budou čtyři měsíce,plánujeme společnou budoucnost.Díky štěstí jsme znovu šťastní.

Našla jsem zde nejlepšího mužskýho v celém svém životě.Miluji a jsem milována-co dodat.

velice ráda se podělím o své štěstí z této seznamky.Když jsem se rozvedla ztratila jsem veškerou duvěru a víru vto že ještě někdy budu šťastná.Má sestra mě přivedla na seznamku nechtěla jsem ale i přez to jsem si založila profil i z fotografií,za pár dní mi přišla nabídka na seznámení od člověka který měl v profilu že hledá přátelství.Říkala jsem si proč ne zkusit to mužu a tak jsme zanedlouho měli první schuzku která byla fajn dost jsme si popovídali.Za dva dny mi od toho samého člověka přišla další nabídka na seznámení zasmála jsem se a domluvili jsme si další schuzku,komunikace přez chat na seznamce byla častější a častější,a dnes???jsem šťastná že jsem sestru poslechla a vlezla na štěstí.Jsem zamilovaná a opět šťastná,je to člověk kterej má velké srdce a umí lásku brát ale taky dávat,zrušili jsme své profili a zjišŤujem že bez sebe nemužem žít.Děkuji seznamce za naše štěstí

Naše první schůzka stále trvá ... Jednou jsme se sešli a už jsme se nerozešli .... jen už je nás teď o jednoho víc ... našli jsme své štěstí, jinak nic ...