Skutečné příběhy štěstí

CHci se podělit,jakého báječného člověka jsem potkala. Když už jsem přestala doufat,že tu na Štěstí ,,to štěstí,, nenajdu. Napsal mi člověk se kterým jsem se setkala. Naše první schůzka,nebrala konce.Dnes se známe skoro tři měsíce a už jsme spolu strávili,nádherných pět dnů na Šumavě v Srní.Byla to krásná dovolená s báječným človíčkem. Děkuju Milane Miška

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Hezký den všem!
Jmenuji se Vendelín a zde na seznamce mám profil "financni.krize". Před třemi lety jsem se zde seznámil se svou současnou manželkou Otýlií...
Byla to doslova láska na první pohled! Již po dvou měsících jsme se spolu zasnoubili a měsíc nato jsme se dokonce i vzali!
Záhy po svatbě jsme se začali pokoušet o děťátko. Bohužel, veškerá naše snaha byla marná. Otýlie ne a ne otěhotnět. Od našeho seznámení jsme se milovali snad již tisíckrát, ale stále bez úspěchu...
Až včera těsně před půlnocí se nám to podařilo! Otylka si totiž dnes ráno udělala těhotenský test a ten byl... pozitivní! Moje láska je tedy v tom a já budu co nevidět tátou!
Chtěl bych tímto z celého svého srdce poděkovat seznamce Štěstí.cz, že mi umožnila seznámit se s mým zlatíčkem Otylkou a učinila mě tak nevýslovně šťastným...
Přeji vám všem, abyste zde svou vyvolenou, či vyvoleného nalezli i vy.
S přáním všeho dobrého
Vendelín, Otylka a...?

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Svůj první profil jsem si založila někdy koncem ledna a začala jsem se seznamovat.Musím říci,že jsem dostala velkou spoustu vzkazů a nabídek k seznámení.Hned první den jsem poznala opravdu moc hodného muže a pak jsme si spolu několik týdnů psali a volali na skypu.Hrozně moc mi dal,aniž by o tom věděl.Zase jsem našla ztracené sebevědomí,byla jsem svá a po dlouhé době jsem dokázala vyslovit svá přání.Bohužel to,ale nedopadlo,tak jak jsem si přála.Nikdy jsme se nesetkali,byla jsem zklamaná a smazala jsem svůj profil.Ale nedalo mi to a za pár dní jsem zase založila nový profil.Opět jsem dostala velkou spoustu nabídek,měla jsem dvě schůzky,ale opět to nevyšlo.Jedno odpoledne jsem dostala vzkaz od muže,který bydlel jen kousek od mého bydliště-2km,ale neznala jsem ho a nikdy předtím jsem ho neviděla.Jmenoval se Milan a ve svém inzerátu hledal kamarádku pro společně prožité chvíle.Vyměnili jsme si hned fotečky a napsali jsme si opravdu jen pár vzkazů a jěště ten den večer jsme se sešli.Bylo to trošku bláznivé a já jsem ani nijak nedoufala,že by z toho mohlo být něco víc.Potkali jsme se už malý kousek od místa kde jsme měli domluvenou schůzku a hned jsme se poznali.Byl mi moc sympatický a jak se mi později svěřil,tak i já jemu.Zašli jsme do příjemné kavárny,ve které jsem jěště nebyla a dali jsme si kávu.Původně jsem si říkala,že si asi ale dáme jen kávu a půjdu pak domů,ale všechno bylo jinak.Moc krásně se nám povídalo a zjistili jsme,že máme i pár společných známých.Večer krásně uběhl a Milan mě pak doprovodil domů.Oba jsme věděli,že ten večer rozhodně nebyl poslední a že se spolu chceme zase co nejdřív vidět.Vídali jsme se pak téměř každý den.Stále jsme si říkali,že je to jen přátelsví,keré si nesmíme ničím zkazit,ale osud tomu chtěl jinak.Asi tak měsíc na to mě Milan přivedl na oslavu narozenin svých přátel a představil mě. Seděli jsme tam vedle sebe a Milan mě chytil za ruku.Žádný z Milanových přátel nám nechtěl věřit,že jsme jen přátelé a měli pravdu.Tenkrát cestou z oslavy domů jsme si vyznali lásku.Jsou tomu tři měsíce a jsme spolu moc šťastní.Kdyby nebylo téhleté bajěčné seznamky,asi by jsme se normálně v životě nikdy nepotkali.Štěstíčko děkuji Ti,že jsi mě přivedlo k mému Myšáčkovi.
Všem,kteří si podali inzerát a příliš tomu nevěří bych chtěla vzkázat,ať se netrápí,když to hned nevyjde,ať se nevzdávají a zkouší to dál.Jednoho dne si je láska najde.

Hrozně dlouho jsem kamarádce říkala, že bych chtěla opravdový a vážný vztah a nikdy jsme s tim nic nedělaly, ale když mi jednou řekla tuhle stránku hned jsem se začala smát, myslela jsem si že je to vtip ale zaregistrovala jsem se a několik chlápků mi psalo, ale žádnýho jsem nechtěla, pak se mi najednou začali dít podivné věci, kluk, kterýmu jsem neodepsala na vzkazy semou jezdil autobusem a já o tom ani nevěděla. Na fotce vypadá jinak než ve skutečnosti ale právě sem mi napsal že semnou jel když jsem si povídala s kámošem, kterýho jsem poznala týden předtim a který byl zároveň i jeho kámoš, psali jsme si a sešli se na místě odkud jsme spolu jezdívali autobusem. Nebýt toho že mi sem napsal, nebyly bysme spolu...na první schůzce mi dal růži a pozval mě na víno pak jsme spolu začali chodit a přitom jsme se poznávali...od té doby uplynul 1 rok a 6 měsíců a jsme spolu šťastní...téměř se nehádáme a pořád se strašlivě milujeme...
Přeji i ostatním aby zde svou lásku našli, já toho rozhodně nelituji...

Ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se serverem Stesti.cz. Nejdřív bych chtěla zmínit, že jsem podobným serverům nevěřila a nikdy dřív bych neřekla, že se tady zaregistruju. A také jsem byla a jsem "konzerva", takže to se mnou mají muži mnohem těžší. Myslím, že podobných žen je víc, i proto to zmiňuji... Až samota a nedostatek příležitostí na setkání mi dodaly odvahu se zviditelnit na seznamce.

Samozřejmě to v několika prvních pokusech nevyšlo. I když jsem se odvážila a po nějaké době psaní s konkrétním mužem jsem šla na setkání, většinou z toho už další setkání nebylo. Už jsem pomalu ztrácela víru a chuť něco dalšího zkoušet, ale jelikož jsem neměla moc dalších příležitostí se seznámit, dodávala jsem si sílu a čekala na další řádky od jiných mužů, které naštěstí občas přicházely. Napsal mi i David a psaní s ním bylo fajn, byl vtipný, chytrý, milý. I setkání s ním bylo moc příjemné a postupně následovaly další 2 setkání, přesto to nebyl můj typ a já jsem se navíc zatím bála pouštět do něčeho vážnějšího, což David chtěl. Asi jsem ještě po všech zklamání, které jsem v životě zažila, nebyla připravená se někomu úplně otevřít.

Ubíhaly měsíce. Mezitím jsem občas znovu zkusila s někým zajít na rande, ale nemělo to delšího trvání, pořád tam to "něco" chybělo. Průběžně jsem se občas někde potkala s Davidem, občas mi napsal a domluvili jsme se na nějaké setkání na festivalu nebo hudební akci - kde byl ale spíše se svými přáteli a já zase se svými. Dával mi najevo, že by se mnou chtěl být a mně s ním také bylo dobře, ale nic víc jsem zatím nechtěla. Rozseklo se to až na jednom menším festivalu, kde už byl David trošku v náladě a mísilo se v něm zklamání a zlost a důrazně se mě zeptal, co proti němu vlastně mám?? Většinou vždycky vím, co odpovědět, ale tentokrát jsem zůstala stát bez odpovědi... Uvědomila jsem si, že proti němu vlastně vůbec nic nemám, navíc mi je s ním fajn a něco mě k němu celou dobu táhne. Ten půlrok, co mi David dal, a ten čas, který jsem měla a mohla jsem si na Davida "zvyknout", naboural zeď, kterou jsem kolem sebe měla.

Dnes si uvědomuju, že ten "pravý" ani zdaleka nemusí být váš typ, ale hlavní je, že je takový, jaký je a právě tím si vás získá. Je opravdu krásné zjištění, že jste našli to, co celý život hledáte. Nebo tedy spíše to, co si našlo vás. I toto beru jako velké plus a jsem za to ráda - asi jsem já sama celý život hledala špatně a to dobré si mě pak muselo najít samo... Každopádně jsme už s Davidem víc jak 1,5 roku, koupili jsme si domek a čekáme mimčo Nikdy mu nepřestanu děkovat, že to tenkrát nevzdal a ten půlrok mi dal, i když se tím trápil. Je to opravdu ten "pravý", se kterým je život hrozně krásný, snadný a veselý a kterého bych přála najít každé ženě. Držím pěsti, opravdu to může vyjít! A samozřejmě velké díky Stesti.cz

Náš příběh začal asi jako každý tady. Jednoho dne jsem se zaregistrovala, vložila požadavek na seznámení a čekala, jestli se někdo ozve. Ze začátku to byly jen nabídky na sex, ale pak se mi ozval On. Poslal číslo a já si řekla, že to zkusím, jěště jednou a naposledy. Pokud by to nevyšlo, tak by to byl můj poslední pokus o seznámení. A světe div se, ono to vyšlo! Setkali jsme se, zašli na kávu, popovídali si o tom, co bychom od našeho vztahu a jeden od druhého očekávali.
Mám dceru, které bylo v době, kdy jsme se seznámili, 10 a půl roku. Po třech týdnech s námi Vlastík začal bydlet a od dcery jsem zažila veliké překvapení. Požádala ho, zda mu může říkat TATI.
Prožili jsme i kruté chvilky, kdy mi zjistili vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a nevěděla, jak to všechno dopadne. Vlastík byl se mnou i v těchto chvílích, postaral se o dceru, když jsem byla v nemocnici a je mi velkou psychickou oporou.
Budeme spolu už 3 roky a na léto plánujeme svatbu, takže osudová seznamka je opravdu osudová. Děkuji za ni.

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

Chodili jsme spolu do školy.Pak jsme se na 30 let ztratily a nevěděli o sobě vůbec nic. Štěstí tomu chtělo a pomohlo, že jsme se na těchto stránkách našli a osud tomu chtěl, že i po třiceti letech se do sebe zamilovali. Máme to složité a těžké. Jsme kamarádi, spolužáci, milenci i ti co se na sebe neustále těší, že spolu budou i ten krátký čas co je jim dovolen. A pak,že to nejde. Jde ale štěstí se musí trošku pomoct.Nevím jak náš příběh skončí ale žijeme současností.

Diky teto seznamce jsem potkala svoji Lasku a z te lasky se nam v lete narodi dalsi Laska

Dekujeme Vam za tuto seznamku
Lucka a Pepik

Ještě tomu není ani rok, co jsem na Štěstí několika písmenky oslovil mladou paní, jejíž profil mi padl do oka. Ani jsem nedoufal, že se mi ozve... a hle, stalo se... a tím vlastně vše začalo... po několika týdnech "písmenkování" jsme se poprvé sešli ve skutečnosti a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí víc, nežli jsme si vůbec dokázali předstasvit.A věřte, nebo ne,přesto, že jsme bydleli několik desítek kilometrů od sebe, 25.ledna 2010 tomu bude půl roku, co jsme si řekli vzájemné "ANO" a dnes už žijeme jako spokojená rodinka. Takže bych chtěl vzkázat všem, kteří hledají, aby to nevzdávali, protože ten človíček, se kterým vám jednou bude hezky, tady někde určitě je a čeká právě na vás. Tak se mějte všichni krásně a přeji vám, aby vše vyšlo podle vašich představ, jako nám dvěma.Richard a Zdeňka

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Ahoj.Jmenuji se Aneta a je mi 29 let..Můj příběh napíšu jen krátce prortože je na hodně hodně dlouho...
V 15ti jsem byla poprvé hodně zamilovaná...a to mi vydrželo několik let....Bohužel tenhle vztah byl prokletí,ale protože jsem byla mladá a slepě zamilovaná trpěla jsem vše co mi ex prováděl...Až po x letech jsem si řekla dost a odešla od něj...Pak jsem potkal druhého muže...Ten pro změnu pil...Nemůžu říct ,že jsem měla problém s navazováním kontaktů s muži.Neříkám,že jsem bůhví jak krásná,ale asi jsem se vždy líbyla..Jenže nepatřím mezi ženy ,které nutně zkouší x vztahů a lásek na jednu noc..Vždy jsem hledala trvalý vztah,který bude krásný,kde mi bude muž věrný a nebude mě být...buide tam vše jak má být...No do črvence roku 2009 se mi to nepovedlo...Můj poslední hodně pil...Vydrželo nám to jen 9 měsíců...Upřímně jsem už nevěřila,že někdy někho takového najdu..Pamatuji si,že jsem jdene večer opět courala na internetu.A zrovna tam pořád na seznamu lítala reklama na seznamkuz štěstí :)Tak jsem si řekla ,že se tam podívám :)Tenkrát to nic nestálo :)Žádný poplatek zavytvoření profilu :)
Upřímně jsem už na žádný vztah neměla chuť potom všem zlém a krutíém co jsem si musela pouze ve dvou vztazích zažít :(...Vyplnila jsem můj profil,protože se mi seznamka líbyla....Můj profil byl hodně hodně rozepsaný :)..A psala jsem že hledám jen kamaráda na popovídání tady anebo u kafe..Už druhý den mi chodilo přes 100 vzkazů denně..Ti co nabízeli vztaH..jsem rovnou mazala..Takhle to trvalo asi 14 dní...No apak někdy v srpnu mi napsal i jeden muž..také jsem ho chtěla vymazat,ale né protože mi nabízel vztah ale protože mě moc nezaujmul...No ale napsal mi"Ahoj jmenuji se Pavel koukám,že máš ráda západ sluníčka jako já"No a já jsem si z něj trochu vystřelila....no urazil se a mě urazilo,že bere vše tak vážně..Pak mi ale bylo líto jak jsem se zachovala,když byl tak milý..A omluvila jsem se..Z jednoho vzkazu pak bylo 2měsíční psan..Zjistila jsem že je vlastně moc fajn..Ale nechtěla jsem se ještě setkat.Osud tomu ale chtěl jinak...V září se objevil v mém zaměstnání a my se do sebe zamilovali opravdu a hodně :)...O pár týdnů později jsem už u něj bydlela..A za 3 roky mě požádal o ruku.Dnes jsem 8 měsíců jeho ženou.A jsem ta nejšťastnější žena na světě!!Můj muž splŇuje vše o čem jsem kdy snila!!!!Je přesně takový jako z mých představ....Na nic si nemůžu stěžovat.Lidem,kteří tuto seznamku vytvořili CHCI TÍMTO STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT!!!!Díky vám jsem šťastná a spokojená žena!!!A na seznamky jsem nevěřila!!!OPRAVDU KDO HLEDÁ ŠTĚSTÍ A OPRAVDOVOU LÁSKU MUSÍ HLEDAT TADY ANEBO NEMUSÍ HLEDAT JEN SE PODÍVAT TAK JAKO JÁ :)

Po sedmi letech manželství, se mi zhroutil celý svět. Moje žena si našla přítele, do kterého se údajně bezhlavě zamilovala a rozbila nejen naše, ale i jeho manželství. Zůstali mi jen oči pro pláč a spousta otázek co bude s dětmi a co vůbec bude dál. Byl jsem na dně, všechno jsem dělal mechanicky a neviděl před sebou žádný cíl. Až mi jeden kamarád poradil, ať jdu hledat štěstí na štěstí. Po několikati pokusech se mi podařilo sestavit profil a vůbec se zaregistrovat, jelikož jsem na počítači nikdy nepracoval. Začal jsem si psát s několika ženami, které měli stejný či podobný osud jako já. Dával jsem přednost inzerátům s fotem,ale nějak to pořád nebylo ono... paradoxní na tom je, že jsem se nakonec sešel a zamiloval se do dívky bez fotky a ze dne na den se mi změnil celý život. Všechno začalo mít smysl, na každý den jsem se těšil, taky na každou noc a těším se stále, jsme spolu pořád, pořád si máme co povídat, je nám spolu krásně. Nikdy bych nevěřil, že mě potká štěstí zrovna na štěstí.Svou přítelkyni miluji a ona miluje mne a držte nám palce, ať to tak zůstane napořád.

Někdy je ta cesta ke štěstí trnitá, i my jsme to tak měli Já si sem dala inzerát proto,abych měla po večerech s kým povídat. Opustil nás zrovna táta mého malého synka a přes den se zaměstnáte běháním okolo prcka - ale co večer,když odejde spinkat ? Moc mi chybělo povídání,s kýmkoliv o čemkoliv. O naději na vážné seznámení nemohla být řeč. Ozvalo se mi pár chlapů,někteří fajn,někteří zvláštní. I jeden z nich byl zvláštní. Tvrdil,že mne zná od vidění a že se se mnou chce sejít,psaní že ho nebaví. Ale já nechtěla, z pochopitelných důvodů. Ale on tak naléhal,až jsem si i vymazala profil a přihlásila pod jiným jménem - stejně si mne našel Nebyl nijak obscénní nebo vulgární,ale já chtěla prostě jen povídání po netu,nic víc. Nakonec jsem ale svolila, a na první rande mu překvapivě,narozdíl od ostatních - nevadilo,že přijdu i se synem. Vždyt k sobě patříme. Schůzek přibývalo a všechno dostalo rychlý spád. Naše životní plány a sny směřovaly stejným směrem,a tak jsme spolu začali bydlet. Bohužel každý si s sebou nesl i velké šrámy ze života a tak to nebylo vůbec lehké. Ale všechno se dá překonat, dokonce s pomocí poradny,která vám rozšíří obzor a srovná srdíčko i hlavu. No a dnes máme pouhých 45 dní do svatby ))) a veliké plány,na které se moc všichni tři těšíme ) Chci vám říct - nevzdávejte se naděje v hezký vztah, chce to hledat, najdete. Ale nečekejte,že vám spadne to štěstí do klína samo, musí se na něm pracovat,i krásnou sochu musel nejdřív někdo vytesat z nevzhledného kusu mramoru. pamatujte na to.... .-) a přeju vám všem - hodně ŠTĚSTÍ .-) My na tento server nikdy nezapomeneme Jsou to 2 roky od seznámení zde. a díky .-)))

Dobrý den,
chtěla bych poděkovat Vaší seznamce, že mi pomohla najít nejbáječnějšího muže na světě, kterého jsme si 3.7. letošního roku vzala. I když ne všechny naše společné dny jsou šťastné a spokojené (jak to ve zdravém vztahu bývá), tak se velmi milujeme a víme, že k sobě patříme. Bez Vaší seznamky bychom se pravděpodobně nikdy nesešli. Ještě jednou Vám moc děkuji a přeju všem lidem, kteří jsou na Vaší seznamce registrovaní, aby zde našli, co hledají, tak jako jsme se našli my dva. Vaší seznamku všude chválím a všem vřele doporučuji.

Jednoho krásného večera jsme se seznámili,hned po prvních písmenkách jsem cítila něco neobvyklého, srdíčko mě bilo a mě se s ním tak nádherně psalo. Po výměně písmenek jsme si dali druhý večer schůzku,já nevěděla ani ,co si pořádně oblíct,ale spěchala na určitou dobu. Ten nesmělý už čekal s kyticí růží a byl také dost nervózní. Zašli jsme do nejbližší kavárny,a povídali o životě a vlastně o tom,než dojel na naši schůzku. Cestou tolik spěchal a jel rychle,aby byl na schůzce včas a překročil na silnici rychlost o deset km. Samozřejmě ho zastavila hlídka černého Passata,že překročil rychlost. On na to: víte, já jedu po 20- letech na první rande,tolik spěchám,abych přijel včas..hlídka shlédla na sedadle velkou kytici růží a řekla: Víte,tak pane řidiči jeďte...a přejeme,aby Vám to dobře dopadlo.
Smáli jsme se tomu dost dlouho a smějem se dodnes.Již jsou to dva roky,co jsme spolu,klape nám to dobře,máme se moc a moc rádi a přejeme všem,kteří jsou na seznamce štěstí, aby to nevzdávali,protože štěstí čeká přece na štěstí.
Ivanka a Radek.

Před 2 lety a dvěma měsíci jsem tady na seznamce potkala svého osudového muže, svou největší lásku mého života. Moc ho miluju, a on mě.
Je to ten nejbáječnější a nejúžasnější člověk na světě. Už od první chvíle sem tak nějak věděla, že je to ten pravý, že k sobě patříme. Je moc hodný, milý, něžný, citlivý.
Psali jsem si krátce, asi dva týdny, pak jsme se sešli a byla z toho láska jako trám. Poznali jsme se před vánoci, a o to to bylo krásnější. Chci poděkovat seznamce štěstí, že jsem tady našla své ŠTĚSTÍ. a chci říct ostatním lidem,kteří hledají lásku a zoufají,že ji pořád nemají. Neztrácejte svou naději, vaše láska na vás někde čeká.
Marťa a Marek

Zažila jsem zde spoustu přetvářky a lží a vážně uvažovala,že profil zruším.S Petrem jsme si psali delší dobu jako kamarádi.Já stále uvázaná u své práce,která mi už pomalu přerůstala přes hlavu.Pak mi jednou Petr napsal:pojď, zajdem na kafe,a já souhlasila.Bylo18.11 a mi měli schůzku,Petr za mnou přijel a i když jsme se znali z fotek ta jiskřička přeskočila až,když se naše oči střetli.Zajeli jsme si někam senout a povídali si až do zavírací doby.Odvezl mě domů kde jsme se rozloučili.Pak přišlo2 rande a 1pusa,každou volnou chvilku jsme spolu a jsme hodně zamilovaní,naše srdce jsou teď jedno.Stejně jako ten Orion na nebi mě ten můj chrání i na zemi.Takže děkuji náhodě,že jsme se tu potkali a všem ostatním držím pěstičky nevzdávejte to.

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

Byla jsem tu dva roky (já 37)....nikde nikdo, pár kluků, kteří dokázali napsat víc než "jak to jde?" a třeba byli i prima...ale jinak nic. Hromada vulgárních a trapných vzkazů, návrhů nezávazného sexu, spousta ženáčů a obdivovatelů mého poprsí...prostě jsem si řekla - končím! A těsně před tím jsem připsala, naštvaná čerstvou zprávou od "blbečka"...: "Pánové, na nabídky nezávazného sexu nereaguji, protože je Vás tolik v řadě, že bych Vás při nejlepší vůli nedokázala všechny uspokojit!" Tuhle praštěnou větu si přečetl ulítlej (trochu zastydlej, 43) metalista, a připadala mu natolik vtipná, že mi napsal, že se se mnou chce sejít. Já už jsem nechtěla NIC...a po shlédnutí fotek šílenýho, vlasatýho, modrookýho (popravdě docela hezkýho )kluka, s několika náušnicemi v uchu a lebkami na tričkách....už vůbec NIC. Ale byl umanutý, urputný, vytrvalý a....vtipný a milý...až jsem (a trvalo mi to asi 14 dní)řekla ano a !JÁ! PANÍ Z POJIŠŤOVNY .... souhlasila se setkáním. A potom u Čedoku jsme se sešli, podívali se na sebe, každý tak naprosto jiný....a .... BYLO TO TAM! A je to tam pořád, jsme spolu pár měsíců, prožila jsem ty nejkrásnější Vánoce ve třech (s mým 11-ti letým synem), s mým milovaným plánujeme společnou budoucnost a ....miminko.... (já vím...nejsme nejmladší, ale po deseti letech je to první muž, u kterého jsem připustila, že CHCI jeho dítě už jen proto, aby v něm bylo kousek z něj) a já jsem zase po dlouhé době šťastná a zamilovaná. Vydržte a setkávejte se i s těmi nejnepravděpodobnějšími lidmi...nikdy nevíte, kdy potkáte TOHO PRAVÉHO, toho, u kterého Vám vyschne v krku a podlomí se Vám kolena, když mu pohlédnete do očí...toho, který Vám svým dotykem postaví chloupky za krkem.....mě se to stalo! A to už jsem nevěřila, že to existuje . Držím palce! Kateřina

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Nechci tu široce vyprávět, co a jak se stalo ... ani to nejde. Bylo to tak rychlé, že po třech týdnech společně sdílíme nejen postýlku, ale i byteček.
Bylo to mé první rande po týdnu založení profilu na Štěstí a na štěstí to vyšlo! Oba jen žasneme,jak to probíhá vše rychle,ale tak nějak samo od sebe. Můj miláček mě sice na prvním rande upozorňoval, že k nám nepůjde, když bude můj syn doma..alespoň ze začátku ne! A ejhle po týdnu už spolu hráli šachy samozřejmě u nás doma. Dnes už jsou bezva kamarádi.
Nevím, co bude dál ... ale vím jedno...štěstím oba záříme a moc moc děkujeme, že nám to "Štěstí" umožnilo. A pak, že inzeráty nefungují I já patřila k těm skeptikům a dnes se mi splnil ten největší sen ... mám doma svou velkou lásku,ráno se probouzím s úsměvem a pocitem neskonalého štěstíííííííííííííííí! A hlavně se neprobouzím sama

Světlanu jsem poznal tady na štěstí přibližně před rokem.Hodně dlouho jsme si jen psali.občas zavolali.Strávili jsme spolu na internetu skoro každý večer.Potom pro mě nastal den D,měli jsme první schůzku.Nervozita brzy opadla a bylo jasné,že jsem poznal ženu,kterou jsem si moc přál poznat.Těšil jsem se na každé naše setkání.Po čase jsem se přestěhoval do jejího domu,který procházel přestavbou.Začli jsme plánovat co a jak uděláme.Jako správný chlap(tenkrát ještě správný)jsem se pustil do díla.Kolikrát jsem večer sotva chodil,ale měl jsme s té práce radost.Světla pomáhala jak mohla,až jsem byl překvapen,kolik má taková křehká žena energie.Jenže jsem zapoměl,že život není jen o práci.Nikam jsem ji pořádně nevzal.na procházky se mi nechtělo,protože jsem byl unavený.A nemyslel jsem na spoustu jiných věcí jako na rodinný rozpočet,občas nějaká kytka a slůvka mám Tě rád.Světlana byla,ale tak vynikající,že to nepřipomínala.Asi viděla,že se snažím v jiných věcech.
Jednou za 14 dní jsem si přivezl malého syna.Starala se o něj s láskou a já viděl,že se mají rádi.Velmi si rozuměli a Lukášek si ji zamiloval.Tak pomalu uběhlo léto a v září se začali dít věci.Přišel jsem o práci a svět přestal být růžový.Ještě k tomu jsem musel něco zaplatit,na což mi Světlana půjčila s tím,že jí to vrátím hned z odstupného které jsem měl dostat.Firma na mě,ale udělala podraz a odstupné jsem nedostal.Mou vinnou jsme zůstali bez peněz.Začli hádky,má nervozita stoupala i tím,že jsem nemohl sehnat práci.
Začal jsem mít podezření,že si Světlana někoho našla,někoho kdo se o ní dokáže lépe postarat.I když jsem scény nedělal,přiznám se že jsem žárlil na všechny kolem ní.
Ze zoufalství,abych o Světlanu nepřišel jsem začal dělat věci za které se teď moc stydím.Ještě k tomu jsem začal lhát s tím,že jsem si myslel,že se mi vše podaří vyřešit a vrátí se to do starých kolejí.
Samozřejmě se nic nevrátilo a vše se provalilo.
Je jasné jak to dopadlo.Světlana mě vystěhovala a jsem pro ní už jen špatný vzduch.
Dostal jsem se na úplné dno.Kdysi jsem pustil byt,takže jsem se neměl kam vrátit.
Zůstal jsem bez bydlení(v lednu nic moc),bez peněz a hlavně bez Světlany.
Nedávno se mě Lukášek zeptal kdy pojedeme za Světlankou.Když jsem mu odpověděl,že Světlanku už neuvidí,rozplakal se.Hrozně jsem si vyčítal,že i to malé dítě trpí mou velkou hloupostí.
Teď začínám znovu.Práci už mám,bydlím na nic moc ubytovně,ale především se stále trápím.
Přišel jsem o nejlepší ženu svého života vlastní hloupostí.

RADA PRO PÁNY: nikdy nelžete,stejně se to jednou provalí.Když Vás má žena ráda pochopí vše

RADA PRO DÁMY: dejte chlapovi najevo i když něco zbabral,že to společně časem zvládnete,nenechávejte ho v tom samotného

Zkušebák--Zdeněk