Skutečné příběhy štěstí

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

Budou to už dva roky co jsem pořád nemohla najít partnera, city po bolestivém rozchodu přeboleli a mě napadla seznamka, kde se taky v dnešní době seznámit,že? Tak jsem našla štěstí, zaregistrovala, pár schůzek proběhlo a mě to přestávalo bavit, pořád dokola odkud jsi, jak vypadáš, až mi kamarádka řekla, vydrž. Měla pravdu po pár dnech napsal ON. Ahoj jsem Patrik, nepopovídáme si? A já poč ne. Povídání trvalo dlouho pak přišli na řadu sms, schůzky, ze schůzek se za chvíli vyklubalo rande a později vztah s fajn chlapem.Po čase jsme koupili byt začali spolu žít. O Vánocích mě požádal o ruku, budeme se brát a já vím že mám nejúžasnějšího chlapa, s kterým chci strávit zbytek života. Vždycky mu říkám jsi moje Štěstí.
Přeji ať Vám to taky výjde

Na našem příkladě bych chtěla ukázat, že seznámení nemusí jít vždy jako po másle, ale přesto to může dobře dopadnout :)

Byla jsem na seznamce už rok a moje počáteční nadšení a očekávání pomalu vystřídalo zklamání. O nabídky na rande jsem sice neměla nouzi, ale odcházela jsem z nich pravidelně s pocitem, že to bylo fajn, ale opakovat schůzku už jaksi nemám zájem. Dvakrát jsem dokonce svoji registraci zcela zrušila, poté, co mi jistí pánové napsali velmi, ale velmi otevřené nabídky na sex. Nicméně moje touha po blízkém člověku byla silnější než nechuť konfrontovat se s podobnými primitivy, a vždy jsem se zaregistrovala znovu pod novým nickem.

Nakonec jsem našla profil Toma, který mě okamžitě zaujal, a napsala jsem mu vzkaz. Vůbec na něj nereagoval!!! (Do dneška mu to občas žertem připomínám :))) Neodpověděl a já jsem to brala tak, že holt asi nemá zájem, a zapomněla jsem na něj. O tři měsíce později jsem na jeho profil náhodou narazila znovu. Nedalo mi to a opět jsem mu napsala, tentokrát už byl vzkaz o dost stručnější. Ozval se, že se omlouvá, že už má novou přítelkyni, ale že i tak se rád seznámí se zajímavými lidmi, jen ať to dopředu vím a neočekávám nic více. Byla jsem z toho trochu zklamaná, ale i tak jsem se na něj těšila, že třeba budu mít aspoň nového kamaráda, taky jsem ocenila jeho upřímnost...

No....první setkání se protáhlo na několik hodin, skvěle jsme se bavili, další setkání na sebe nenechala čekat, zamilovala jsem se do něj na první pohled :) Když mi řekl, že ten předchozí vztah ukončil, protože stejně neměl moc perspektivu a že slečně to ani moc nevadilo, skákala jsem štěstím až ke stropu :)

Takže všem vřele doporučuji, zkuste to, nevzdávejte to, třeba to vyjde! Lepší litovat toho, co jste udělali, než neudělali :)

A happyend musí být: jsme spolu už skoro dva roky, žijeme spolu, jsme šťastní, vše je přesně tak, jak má být, a jako bonus navíc čekáme miminko :)

Svou lásku jsem potkala na Štěstí.Nevěřila jsem,že mi vyjde hned 1.schůzka.Nebyla to ani z jedné strany zamilovanost na 1.pohled,na to nevěřím.Ale z hodinové schůzky byla tříhodinová a pak další a další setkání.Rodila se láska a nádherné pouto mezi námi.Věděli jsem,že patříme k sobě.Přítel rád lezl po skalách a já jezdila se psy na výstavy,tak jsem si koupili auto velmi praktické-multivan.Na začátku července se měl přítel ke mě stěhovat,hned potom měla být jeho vytoužená dovolená na vodě se mnou a spřáteli.
Čekal nás super víkend.Bylo krásné počasí na lezení po skalách,byl tam se svým nejlepším kamarádem už od dětství,byl jako jeho bratr.Večer odešel přítel spát do multivano.Moc se těšil,až vyzkouší jak se v něm spí.Ráno měli s kamarádem lézt a já za svou láskou přijet z výstavy a vyzkoušet 1.společnou noc v autě.Osud nám však nedopřál.Přítel si zatopil plyn.bombou,že ji vypne,než usne,ale zářič asi zhasnul a přítel se již nikdy neprobudil.Nikdy mne nezklamal,byl mojí oporou,ale ublížil mi 13.6.2009,kdy odešel do nebe a nechal mne tu samotnou....
Až se z toho dostanu,tak doufám,že osud bude ke mě vlídnější.Přítel byl šťastný a zemřel krásnou smrtí ve spánku,ačkoliv chtěl žít,pro mne,pro skály,pro potápění,pro naše budoucí děti.Snad na Štěstí najdu další štěstí,i když v tuto chvíli mi srdce přetéká bolestí a smutkem.
Velmi oceňuji admistrátory Štěstí,že na mojí prosbu profil mojí lásky smažou,

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

...Láska na dálku?? ?Moc lidí na ní nevěří,všichni tvrdí,že nemůže vydržet,já jsem přesvědčená,že vydrží.Na začátku bylo pár nevinných vzkazů,pak přišlo setkání,večeře,povídání..následují další setkání,i když oba jsme zavaleni prací,ale láska pokračuje a přetrvává dál..je jen na nás co s tím provedeme..poznala jsem toho nejhodnějšího a nejgalantnějšího muže pod sluncem,a to není málo.Zdendo,díky,že jsi takový ..... a že mi moc pomáháš....ať se děje cokoli,vím že zůstaneme spolu....že ta naše láska na dálku bude nekonečná...

Dobrý den,
dnešní doba moc nefandí "běžnému seznamování", i já jsem dlouho
čekala až mě osloví ten pravý při čekání na autobus, nebo na diskotéce, kam jsme
s kamarádkou celkem často chodily.
Moc vám všem doporučuji zkuste internetovou seznamku a jděte nezávazně bez předsudků na 10 schůzek a uvidíte, že potkáte zcela jistě zajímavé lidi a třeba tam bude ten nebo ta, na kterou čekáte celý život.
My jsme se díky Štěstí seznámili s mým nyní již manželem v květnu 2010 a ted jdu akorát vyndat z postýlky našeho půlročního syna. A řeknu vám, že i já, věčná kariéristka, jsem nezažila hezčí pocit.
Tak tedy, doba se změnila, nemějte předsudky a zkuste Štěstí, zde můžete vytipovat pár potencialních partnerů, rychle se s nimi sejít a když to neklapne, jít dál.
Držíme vám palce, škoda že nemůžem vložit fotku,
Kristýna, Honza a Vojta.

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

Jedou odpoledne jsem v praci koukala na stesti jestli mi nekdo z pratel nepsal.. abych se priznala nepouzivala jsem stesti jen k seznameni ale hlavne ke komunikaci s kamarady. Jednou jsem zahlidla fotku kluka ktera mi prisla docela vtipna, otevrela jsem jeho profil a zahlidla fotky pavouku... Mam fobii a velikou ale diky jednomu znamemu ktery me porad strasil ze ty jeho kousou jsem se zeptala jestly ty rodkovo kousou taky nebo jestli me jen znamy strasi... zacali jsme se bavit o pavoucich pak o praci kterou radek shanel a ja v te sve koncila.. mohl by nastoupit misto me a ja bych usetrila nervy vedouci. On mel radost ze sehnal praci a ja ze mam zaskok.. O zadne lasce sem ani nepremyslela. Sesli jsme se abych mu ukazala praci, a docela jsme si sedli, tak jsme zasli na pivo, druhy den zas na jedno pak na prochazku a od te doby utekli skoro tri roky zrekonstruovali jsme si baracek a ted mame mesicniho chalpecka matyaska Takze dekuji moc stesti ze mi prihralo opravdove stesti do zivota a preji vsem co hledaji aby nasli to sve stesti na stesti

Chtěl bych vám povědět jeden zvláštní příběh, který je pro mě dodnes stejně neuvěřitelný jako před jeho naplněním.Jednoho všedního dne, kdy venku pršelo a uvnitř bylo stejně tak dusno jako za oknem, jsem úplnou náhodou rutinně brázdil internet a jak tak brouzdám po štěstí, najednou jsem objevil profil, který mě okamžitě zaujal...Už když jsem uviděl fotku, tak jsem si říkal: "Copak je to za nádhernou slečnu s úžasným úsměvem, plnými rty a šibalským výrazem...Byl jsem z ní úplně paf...pak jsem si pročetl profil...V hlavě se mi honilo, že to musí být velice inteligentní slečna, protože to co o sobě píše má hlavu i patu, vystihuje hlavní a důležité věci, je to zábavné a rozhodně ne nudící...Už jsme tu měli pár faktorů, které mě utvrzovaly v tom, že téhle slečně musím napsat...Sice jsem si říkal, že mě asi nebude chtít, ale na druhou stranu proč to nezkusit...Kdo nic nezkusí, nic nemá...Takže jsem se odhodlal napsat vzkaz..Pozor velký krok...Dostalo se mi odpovědi a už po pár větách jsem poznal, že můj instinkt se nemýlil...Inteligentní, rozumná, cílevědomá, vtipná...No v podstatě nebylo o čem přemýšlet...Na poslední chvíli jsem si všiml, že tato nesmírně sympatická slečna je až z Plzně (žádný problém...nezastaví mě nic...nechám se vést srdcem)..Nabídl jsem jí po krátké korespondenci, že za ní přijedu...Můj názor je takový, že není na co čekat...Sympatie byly a čím delší odkládání, tím zbytečnější napětí a čekání a s ní spojená nervozita...K mému údivu mou nabídku přijala...Takže jsem se vybaven pouze pár korunami vydal na tříhodinovou pout´..Cesta ubíhala velice rychle a já se hrozně moc těšil...nebyl jsem kupodivu ani tak nervózní z pocitu, že se jí nebudu líbit, jako z toho, že prostě nepřeskočí ta pomyslná jiskřička lásky a já budu stále sám a navíc proběhne úplně zbytečný den...Ale strachoval jsem se naprosto zbytečně...Už když jsem vystupoval a zahlédl ji, tak se v oblacích náhle zablýsklo a mnou projel velký výboj energie...Úplně mě oslnila její přirozenost...V okamžiku prvních vět jsem ihned zjistil, že se určitě nebudeme nudit a že to bude dobré...Ted jen neudělat nějakou koninu...Na to jsem expert...Vše probíhalo nečekaně dobře a ve mě se rychle rodil pocit, že z mé strany by určitě nezůstalo jen u kamarádství...Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jak to cítí ona a nechtěl jsem nic zkazit...Uběhla asi tak hodinka a já už jsem přemýšlel jak to udělat, abych jí políbil, protože po tom jsem opravdu začal ohromně toužit...Ale den byl teprve na začátku a hlavně jsem se cítil naprosto přirozeně jako kdybych jí znal už roky..vše probíhalo nenuceně a já se cítil jako v bavlnce...Za ten den bylo nespočet nádherných okamžiků a kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl bych tu asi hodně dlouho...Zmíním tedy tři..Prvním a přenádherným byl výstup na vyhlídkovou věž...Úmyslně jsem jí pod záminkou ochrany před pádem nechal jít před sebou, abych si mohl důkladně prohlédnout dolní partie jejího těla pěkně zblízka a při případném zaškobrtnutí by mohl proběhnout i fyzický kontakt...Když jsem byli nahoře a prohlíželi si krásy Plzně, tak jsem velice vážně uvažoval, že se pokusím jí dát polibek..Jenže jsem měl strach z neopětování a tak jsem to raději neudělal…Ale byl to velice trýznivý pocit a projíždělo mnou zvláštní, ale přesto nádherné napětí. Druhým okamžikem bylo posezení v parku….Už tam se objevovaly silné signály vzájemné náklonnosti, ale přesto jsem nebyl ochotný riskovat tu chvíli k pokažení všeho…Ale v okamžiku, kdy jsme byli o sebe opření, jsem byl jen malinký kousíček od jejího políbení….Ale má chvíle měla teprve přijít…Celý den jsme si báječně užili a blížila se chvíle mého odjezdu…Nechtěl jsem odjet, ale bohužel jsem musel…Nejprve jsem myslel, že můj plán na závěrečný polibek je v troskách, protože se přidala její kamarádka Jana. Myslel jsem, že je to úmyslný úhybný manévr, protože se jí nelíbím a chce se vyhnout právě té chvilce, kterou jsem tolik plánoval…V tu chvíli jsem zapomněl na všechny ty signály z celého dne…Ale když už jsem nedoufal, její kamarádka odešla a nechala nás o samotě a přišla nejsilnější chvíle celého dne…Srdce v mé hrudi se rozbušilo na plné obrátky a při slovech „tak ahoj“ mě uchopila jemně za ruku a já jsem ani nevím jak vtisknul jejím rtům dlouhý polibek, který ve mne začal vařit snad všechnu krev a tělesná teplota mi stoupla na kritickou hodnotu.Naprosto úžasné.-)….ale pořád jsem si nebyl jistý…napsal jsem jí sms a na cestě zpět jsem čekal na odpověd…Splnilo se mi do puntíku vše co jsem od tohoto dne očekával….Nyní jsme spolu již přes měsíc a začíná se vyvíjet krásný pevný vztah…Jsem naprosto spokojený a doufám, že se nic nepokazí a já ji budu stále moci dělat radost a plnit její přání…..

Dobry den dovoluji si napsat diki te to seznamce sem se seznamila z mužem mych snu jsme štastni oba že nam seznamka dala tu možnost sme oba ze stejnecho kraje dělilo nas jen 6 km .

Bude to už půl roku, co jsem se seznámila zde na štěstí.cz se svým přítelem.Asi jako každý jsem byla zklamaná láskou, a proto jsem se zaregistrovala s úmyslem najít toho pravého.Pár měsíců mi psalo pár kluků, ale ani jeden z nich nebyl pro mě ničím zajímavý. Asi den bo dva před Štědrým dnem jsem dostala vzkaz od svého miláčka, kde se ptal, jestli si popovídáme.Zaujal mě hlavně tím, že mi nenasekal hned do první věty pár chyb Samozřejmě jako u každého vzkazu jsem hned mrkla na profil. Najednou se přede mnou objevil mladý, krásný chlap s úžasnýma očima. Prostě mě zaujal hned na první pohled, ale zamilovaná jsem ještě nebyla. Spíš jsem se divila, že se mi Jarda vůbec ozval. Nejsem totiž žádná modelka.Ba naopak. Na chlapy jsem měla vždycky smůlu, ale u něj jsem už přes vzkazy cítila, jakej to je skvělej kluk. Hned o víkendu po Novém roce (myslím asi v sobotu) jsme se setkali. Já přišla s pejskem svého brášky. Šli jsme se projít a pak jsme šli do baru, kde momentálně pracuju. Krásně jsme si povídali, i když nějaká ta minutka ticha určitě proběhla V následujících 2 týdnech jsme šli do kina, na večeři, spuasch nebo jen tak na kafe. Rozhodující byl den, kdy se konal můj maturitní ples. Byla jsem na pochybách, zda ho mám pozvat či ne. I přes radu své kamarádky, která říkala, že po 14dnech je brzo, jsem dala Jardovi lístek. Samozřejmě přišel, ale pouze na chvíli, pač druhý den ráno odjížděl s kolegy na hory. Ty 2hodiny byly super a při odchodu jsme se poprvé políbili. Nejhorší samo bylo to, že mi na týden odjel. Psali jsme si ale neskutečně smsek i pár mejlíků, tak mě smutnění trošku přešlo. Teď jsem ráda za každou chvilku strávenou s Jardou. Co může holku víc potěšit než to, že ji miluje takovou jaká je, ne kvůli tomu jak vypadá. Jsem šťastná a zamilovaná až po uši. Vím, že je to ten pravý. Zlatíčko, jsi pro mě to nejdůležitější na světě a nechci bez tebe být. Miluju tě!!! Chtěla bych poděkovat hlavně štěstí za to, že jsme se zde potkali. Přeju všem ostatním, ať tu také najdete to co hledáte.

Chtěla bych se s Vámi podělit o svoje štěstí,které jsem si tu našla a už ho nepustím.Naše seznámení začalo klasických způsobem,kdy mi přišla jednoho sobotního dopoledne zpráva,no byla rozhodně jiná,než od předchozích zájemců typu smajlík,či jak se máš apod!Tak jsem zareagovala a zjistila,že s tímto človíčkem stojí zato si vyměnit pár vzkazíků,ale hlavně se sejít osobně,jelikož nejsem žádná dopisovatelka a hodně dám na první oční kontakt.Tak jsme si psali celé odpoledne a zjistili,že se chceme poznat ještě týž den večer,přeci není nač čekat,když člověk touží po lásce..Můj vyvolený není až tak velký znalec Prahy,ale navigace v určitých chvílích pomůže,tak se stalo,že samozřejmě přijel později než na devátou hodinu,ale nadruhou stranu se omluvil sms,což mě ujistilo,že opravdu přijede. Jeho příjezd byl opravdu komický,zastavil u obrubníku a dveřmi samozřejmě do obrubníku bouchl,pak vylezl,vysypaly se na zem klíče a podobné věci,co držel v rukou a nakonec, když ke mě přistoupil a podal mi ruku a řekl mi Martino,měla jsem opravdu chut raději se otočit a říci sbohem, ale neudělala jsem to, a jsem dneska tomu ráda...Co bylo dále?No výborná káva,hodně očních kontaktů a zbytek krásného sobotního večera.Náš vztah se začal velmi hezky vyvíjet,strávili jsme spolu krásné vánoce,kdy se seznámili i naše děti,dohromady máme 4 a myslím,že si všichni moc rozumíme.Pak ale přišel únor,kdy došlo na menší nebo větší nedorozumění a najednou vše krásné pominulo.Myslím,že nám bylo oběma velmi smutno po celé dva měsíce,kdy jsme spolu nebyli,že jsme si oba uvědomili,že patříme k sobě a tak si dali navzájem druhou šanci. A vyplatilo se,dětičky jsou zase štastné,že rodiče k sobě našli tu správnou vyšlapanou cestičku, my se také milujeme už sedmým měsícem a od července budeme spolu sdílet naše nové hnízdečké lásky. Mohu jen poděkovat,že tato seznamka existuje,že mi byla doporučena kamarádkou a že jsi tady byl ve správnou dobu a oslovil mě moje lásko... Miluji tě a nechci tě už nikdy ztratit.... Tvoje Petulka

Před čtyřmi roky jsem spíše naočkován přáteli, než z vlastního přesvědčení a z touhy po změně života, založil nick zde na Seznamce štěstí. Nikdy předtím jsem nepoužil služeb jakékoliv seznamky ale částečně i z dlouhé chvíle,jsem si psal skoro rok se skupinou lidí, několikrát jsme se na různých srazech setkali, ale necítil jsem potřebu seznámit se s někým z nich blíže.
Potom ale se všechno změnilo, čirou náhodou mě zaujal inzerát ženy, která obyčejnými slovy vyjadřovala neobyčejnou touhu po změně života v osamění. Odepsal jsem a vesmíre div se: PŘIŠLA ODPOVĚĎ. Následovalo několik dalších dopisů a potom první setkání.
Kateřinka je krásná tou zvláštní vnitřní krásou a já jsem stál na peroně nádraží, neměli jsme domluvené žádné poznávací znamení, ale kolem Kateřinky byla záře a tak jsem naprosto jistě šel přímo k ní a oslovil ji. Usmála se a já jsem se zamiloval. Jsme s Kateřinkou spolu tři roky dva měsíce a dnes šestnáct dní a každý den večer děkuji pánu bohu za nádherných dvacetčtyři hodin které mi dovolil se zázrakem kterému dali jméno Kateřinka prožít.
Já nejsem již nejmladší a nikdy bych nevěřil, že se najde ještě někdy žena která ve mě dokáže vzbudit tak silný cit. Ale stalo se a protože jsme nyní s mojí Kateřinkou tak šťastni držíme palce všem, kteří neztrácí naději, odvahu a víru, že i na každého z nich čeká ten vytoužený.
Kateřinka mě napomíná, abych neděkoval jenom pánu bohu, ale i Tobě seznamko. Tak tedy děkuji, děkuji moc.
Standa

Vše začalo v březnu tohoto roku.Zhruba před třičtvrtě rokem skončil můj vztah s partnerem, o kterém jsem si myslela,že je to ten ON na celý život.Z našeho vztahu,ale vzešel ten nejúžasnější tvoreček na světě, kterému teď budou dva roky. Už během těhotentství nám to přestávalo klapat a bylo jen otázkou času, kdy se náš 7-letý vztah rozpadne úplně. Bylo to pro mě období doslova pekla, syn byl od narození dosti nemocný a v době, kdy od náš odešel jeho tatínek, mi sdělili,že má syn funkční pouze jednu ledvinu. V tu chvíli se mi zastavil život, nemohla jsem dýchat, bylo mi hrozně. I když mě moje rodina velmi podporovala, tatínek syna za námi chodil do nemocnice, bylo mi hrozně, když sem viděla jiné tatínky a maminky, jak bolesti a problémy svých dětí společně sdílí. Potřebovala jsem se někomu vybrečet, mít pocit, že na to nejsem sama /nebyla jsem, měla jsem svojí rodinu, ale jak všichni víte, v těchto chvílích, hlavně co se týče dětí, hledáme oporu v partnerovi/ a nikdo takový nebyl. Propadala jsem beznaději, myslela jsem, že už zůstanu sama, protože jak já si někoho můžu najít, když jsem doma na mateřský a mimo pobytu v nemocnici a chození ven s kočárkem jsem nikam nechodila?????
Jednoho dne mi můj nejlepší kamarád řekl, že se přes internet seznámil s moc fajn holkou, ať to zkusím také. Já jsem mu však řekla, že to ne, že to je to poslední, jak bych se chtěla seznámit. Byla jsem zarytý odpůrce seznamování přes inzeráty apod...
Avšak jednoho večera v březnu, když syn už spinkal a já se po dlouhé době cítila dobře, jsem si sedla k internetu a našla jsem stránky ŠTĚSTÍ. Vypsala jsem si profil a byla jsem velmi mile překvapena, kolik mužů se přihlásilo a tak to vše začalo. Začala jsem si dopisovat a chodit na schůzky, ale zhruba po měsíci jsem to chtěla vzdát, počáteční euforie opadla, přišlo i znechucení hlavně z těch, kteří tvrdili,že jsou rozvedení a pak se provalil opak atd.. Tak jsem si řekla, že tady skončím, že nemám to štěstí a budu už sama. Ještě v ten den večer mi přišel vzkaz od Pepina 34, ve kterém se mi ptal, jak se mám, a že ho zaumul můj profil atd...A tak to vlastně začalo. Během 14-ti dní jsme si denně začali volat a chci podotknout, že jsme nevěděli, jak oba vypadáme. Zhruba za dalších 10 dní jsem měla pocit,že jsem se snad zamilovala po mobilu a přišlo mi to bláznivý, protože jsem nevěděla, ani jak ten Pepin vypadá. On cítil to samé. Pak mi jednoho dne poslal fotku a já jsem se zhrozila, a to doslova. Přesně byl pravým opakem mužů, kteří se líbí mě. Ale psala jsem si s ním dál, protože jsme si psali moc pěkně. Pak jsme se domluvili na schůzku. Doufala jsem, že nebude vypadat jako na fotce, přeci jen, fotky můžou zkreslovat atd.. Avšak skutečnost byla stejná jako ta jeho fotka.V první chvíli mě napadla hrozná pitomost, že půjdu pryč, ale pak jsem si řekla,že to si nezaslouží nikdo a šli jsme na kafčo. Posadili jsme se a než jsme vypili kávu, měla jsem pocit,že ho znám celý život. Přinesl mi kytku a já mu slíbila, že se ozvu. Druhý den přišel otec mého syna a já měla pocit,že se chce vrátit a začala jsem přemýšlet, jestli bych se to s ním neměla ještě zkusit, už kvůli synovi atd... Toto mi dilema mi trvalo asi 14 dní, kdy Pepin, jménem Pavel, mi stále denně psal, volal a chtěl mě opět vidět. Já se s ním sešla, ale nebyla jsem schopná mu říct, co dál. Psal mi pořád, volal mi a já si uvědomila, že je na čase jít dál a minulost nechat už spát. Pak jsme se domluvili na další schůzce. Pavel už na mě čekal a já nevěřila vlasním očím. Od první schůzky co jsme se viděli až po tu s odstupem více než měsíce, zhubnul neuvěřitelných 1O kilo, úplně změnil image a já stála s otevřenou pusou a teď jsem zase já měla dilema, jestli se mu vůbec budu ještě líbit, protože za tu dobu jsem já prozměnu přibrala 5 kilo, protože jsem stres zajídala čokoládoum apod..
Obavy byly zbytečné, pořád jsem se mu líbila a ještě ten večer jsme spolu začali chodit. A já jsem se zamilovala a začala být znovu šťastná.
Zhruba před třemi dny jsem dostala od Pavla zásnubní prstýnek a pokud vše bude fajn jako doposud, tak do roka a do dne bude svatba. Jsme jako dva blázni, moc se milujeme a já jsem opět štastná. A můj syn? Tak ten se uzdravuje a Pavla si velmi oblíbil. A tak jsem našla i já konečně své ŠTĚSTÍ a to v době, kdy jsem tomu už nevěřila.
Vám všem přeji hodně štěstí a nenechte se odradit neúspěchy při schůzkách, ono to jednou opravdu vyjde a hlavně ve chvíli, kdy už tomu nebudete věřit, stejně tak jako já.
Pavle milujeme Tě. Tvoje Káťa a Jaroušek

V červenci 2008 jsem si na radu kamaráda založil profil na Štěstí, nic zvláštního jsem však od toho neočekával a vůbec už jsem nevěřil tomu, že bych se zde mohl seznámit a natož pak najít někoho na celý život. Jak jsem předpokládal, byla to ztráta času a pokud jsem se s někým sešel, přál jsem si, abych byl radši někde úplně jinde a sám a hledal jsem jen záminku k odchodu a dál už pak dělal tzv. „mrtvého brouka“.
Obrátky v mém životě nastaly první prosincový týden 2008, když jsem si začal dopisovat s Markétou (asi po druhém vyměněném vzkazu mi dovolila, abych ji oslovoval „Markétko“ ) a již po pár vyměněných vzkazech jsme se v uvedeném týdnu sešli, přesně 5.12.2008, zrovna v ulicích chodil Mikuláš s čerty a anděly.
Sice jsem Markétku znal z několika fotografií přiložených k jejímu profilu, ale ve skutečnosti byla ještě mnohem krásnější a hlavně mě dokázala bavit tak, že mě skoro nepustila ke slovu . Nedokázal jsem z ní spustit oči a zamiloval jsem se do ní až po uši. Pořád jsem nechápal a nechápu, že jsem ji nepotkal dřív, protože jsme bydleli od sebe jen 5 minut rychlejší chůze.
Bude to znít asi jako sen, ale dnes má moje Markétka narozeniny, od první schůzky jsme se viděli snad každý den a já nepřestávám děkovat Štěstí, že našemu setkání napomohlo, neboť věřím tomu, že by jsme se stejně našli.
A ještě jedna novinka, čekáme rodinu. A tak jak jsem potkal Markétku před Vánocemi 2008 a byla a zůstane mým největším vánočním dárkem, který jsem kdy mohl od života dostat, nadělíme si k Vánocům 2009 dárek pro nás nejkrásnější, děťátko.

Miluji Tě Markétko moje, z celého svého srdce.


Štěstí děkuji a nikdy na jeho pomoc nezapomenu, ale jeho služby už nikdy nevyužiji, našel jsem lásku na celý život.

Radek

P.S.: Když dnes odpoledne píšu tyhle řádky, ještě Markétka neví, že ji chci večer požádat o ruku, tak mi držte palce a já je držím vám všem, ať vám to taky vyjde. Doufám, že si to po přečtení se mnou nerozmyslí .

Nikdy jsem si nemyslela,že budu někdy tyhle řádky psát na ŠTĚSTÍ,ale proč vlastně ne?Když jsem si pročítala tyhle řádky,nemyslela jsem si že zrovna mě může potkat štěstí v podobě nejúžasnější človíčka pod širým nebem...Před osmi měsíci se se mnou rozešel přítel po 6.letém vztahu.Tolik let jsem si plánovala rodinu a právě s ním,ale ukázalo se,že se mnou byl jenom pro peníze.Bohužel ještě měsíc jsem s ním musela žít v jedné domáctnosti.On už někoho měl a já poslouchala výčitky a urážky.Další den jsem šla na noční službu v průběhu noci mi kamarádka napsala všemožné inzeráty na různé seznamky a mezi nimi i ŠTĚSTÍ.Ovšem že to byl můj nápad,ale neměla jsem tou dobou na nic sílu,tak mi alespon diktovala text a já psala.Respektive už ráno jsem tam měla nějaké odpovědi,ale ON se ozval za dva dny.Psali jsme si krásně dlouhé vzkazy a já se na ně strašně moc těšila.Dodávaly mi sílu a odvahu,na vše co jsem zažívala doma.Pak jsme si s Tomem začali psát skoro do rána a já ráno vstavala v 5 hodin do práce,ale nevadilo mi to.Opět jsem byla štastná a zamilovaná...ano,a to jsme se ještě ani neviděli a už mi napsal,že se mnou chce být a chodit se mnou.Tom je sice o 11 let starší,ale máme přeci pocit,že se známe strašně dlouho tak proč tedy ne? říkala jsem si.Ale bála jsem se jediné věci a to, že mě jeho kluci nepříjmou...Chtěl mě už vidět,ale já nemohla(pracuju jako zdravotní sestra a byla jsem tou dobou v karanténě,ale do práce jsem mohla)a proto jsem se s ním zatím vidět nechtěla.Co kdybych byla nemocná ohrozila bych všechny tři a to by byla nezodpovědnost!Jednoho únorového promrzlého rána jsem za ním pospíchala na internet.Zodpovědnost nezodpovědnost,já ho chtěla čím dál tím víc vidět.Aniž bych si to uvědomovala ,už jsem psala sejdeme se dneska navrhni čas.Domluvili jsme se na pravé poledne.V deset jsme se rozloučili,ale mě po noční přemohl spánek a usnula jsem bohužel jsem se vzbudila v pravé poledne.Nenamalovaná,neučesáná jsem pádila na místo schůzky,ale Tom nikde...Bylo skoro čtvrt na jednu nadávala jsem si,že jsem svou vinou přišla o skvělého chlapa,už jsem chtěla jít domů,když na mě zavolal.Procházeli jsme se po městě několik hodin.Byla jsem štastná a zamilovaná.Drželi jsme se za ruce a do toho nám krásně chumelilo...Bylo mi nádherně.Pak jsem dostala od Tomiho první pusu na tu nikdy nezapomenu.Ta doba co jsme byli bez sebe nám připadala neskutečně dlouhá.Pokaždé když jsme se viděli jsem mu brečela na rameni ,co mi zase udělal bývalý...strašně ho to trápilo,ale držel mě nad vodou.Chodila jsem bez něj jako tělo bez duše a neustále jsem přemýšlela,jak to udělat abych s bývalým už nebydlela a mohla být konečně s Tomim.K němu jsem nemohla, protože nechtěl prozatím aby o mě kluci a jeho mamka věděli,ale na konec vše dopadlo úplně jinak.Situace se jednoho dne s bývalým vyhrotila a Tom mě musel v půl desátý večer odvézt k němu domů...tak jsem se seznámila s Jakubem,se skvělým synem Toma.Druhý den jsem se seznámila s maminkou měly jsme si ihned co říci.Mezitím jsem si hledala bydlení.Doma nespala a všechen svůj volný čas jsem trávila s Tomem.Pak mě seznámil s Míšou na to nikdy nezapomenu..O pár dní později Tom slavil narozeniny.Dala jsem mu přidělané klíče od bytu.Dal mi pusu,objal mě a řekl ,že je to ten nejlepší dárek co jsem mu mohla dát.Tak plynul čas a já se chystala na operaci strašně moc jsem se bála,ale byl tu Tom,který mě objal a byl prostě jen se mnou.Po operaci jsem doma zůstala tři měsíce.Bylo to úžasný podnikali jsme různé výlety,vařila jsem pro všechny tři a bylo mi krásně.V srpnu jsem nastoupila do práce.O pár dní později jsem zjistila,že čekám miminko.Koupila jsem dudlík a pospíchala za Tomem mu to říct.Pochopil to ihned ale nechal mě chvilku vydusit,chtěl abych mu to přímo řekla.Opět jsem se přesvědčila ,podle reakce že mám toho nejbáječnější chlapa,kterého neskutečně miluju.Pak přišlo stěhování a já zůstala už doma.Pak bohužel přišlo něco co jsme nechtěli.Přišli jsme o miminko,na které jsme se tak těšili.Byla jsem na dně.Tom můj milovaný,mě objal řekl: neboj to bude dobrý a jakmile budeš moci zase to budeme zkoušet,usmál se na mě a dal mi pusu a já v tu chvíli věděla ,že je to ten PRAVÝ na celý život.Asi si říkáte,když čtete tyhle řádky,že je to normální,tak se chová většina chlapů,nevím nemůžu to posoudit,jelikož se takhle hezky nikdo nikdy ke mě nechoval jako Tom .Jsem s ním štastná díky ŠTĚSTÍ ,nikdy mu nebudu moci oplatit vše co pro mě udělal a dělá.Miluju ho čím dál víc.Díky ŠTĚSTÍ jsem našla lásku a rodinu na celý život,jsem neskutečna štastná že mám takovou rodinu a tři nejúžasnější a nejbáječnější chlapy v chalupě
Věřte tomu na ŠTĚSTÍ se dá skutečně najít láska.Já s Tomem jsme toho živoucím důkazem.Přeju každému ,aby tady našel to svoje štěstíčko jako jsem ho tu našla já.

Pred rokem a ctvrt jsem diky stesti potkala lasku s velkym L. Jsme stastni, ze jsme se nasli a od te doby si uzivame kazdou chvilku kdy jsme spolu. V srpnu si rekneme sve ANO a planujeme i miminko. Tohle vsechno diky Tobe, www.stesti.cz

Na seznamce jsem byla dlouho,našla jsem tu pár přátel i pár dá se říct kamarádu,ale žádnou Lásku,chodila jsem jsem každý den,pomalu jsem ztrácela naději,že vážně někoho potkám,chodila jsem na kávu,na procházku,ale pořád to nebylo ono,pořád tam něco chybělo,,pamatuji si to přesně byla neděle 29,května,a já brouzdala opět na seznamce,najednou mi přišla zpráva uplně jiná než všechny ostatní,bylo to strašně krásné psaní,vyměnili jsme si telefoní čísla,a najednou,jsme si začali víc a víc psát a volat,pak mi bylo nabídnuto,se sejít,neváhala jsem ani minutu,,celý den jsem byla nervozní,ale dočkala jsem se,přijel kouknul a já byla ztracená,vážně ztracená,začalo to bouchat a já to zažila ve 40 znovu,připadala jsem si jak,když mi je 17 let,prostě jsem se zamilovala na první pohled,je to skvělý mužský,sám má 3 dcery,tak vím,že pro něj nebude problém moje malá dcera a vím,že jí se mnou vychová,,Jsi skvělej Romane,jsem moc ráda,že jsme se našli a já tímto děkuju Seznamce Štěstí,nedoufala jsem,ale ta Láska se objevila,objevila se ve 40 a já už v to nedoufala,,jedno vím jistě on je ten chlap,s kterým si umím představit život,,,všem vám držím palce at potkáte to svoje Štěstí na Štěstí.Miluju Tě Romane,víš to a vím,že ty mě také,,zdraví J+R:-

Jednoho krásného večera jsme se seznámili,hned po prvních písmenkách jsem cítila něco neobvyklého, srdíčko mě bilo a mě se s ním tak nádherně psalo. Po výměně písmenek jsme si dali druhý večer schůzku,já nevěděla ani ,co si pořádně oblíct,ale spěchala na určitou dobu. Ten nesmělý už čekal s kyticí růží a byl také dost nervózní. Zašli jsme do nejbližší kavárny,a povídali o životě a vlastně o tom,než dojel na naši schůzku. Cestou tolik spěchal a jel rychle,aby byl na schůzce včas a překročil na silnici rychlost o deset km. Samozřejmě ho zastavila hlídka černého Passata,že překročil rychlost. On na to: víte, já jedu po 20- letech na první rande,tolik spěchám,abych přijel včas..hlídka shlédla na sedadle velkou kytici růží a řekla: Víte,tak pane řidiči jeďte...a přejeme,aby Vám to dobře dopadlo.
Smáli jsme se tomu dost dlouho a smějem se dodnes.Již jsou to dva roky,co jsme spolu,klape nám to dobře,máme se moc a moc rádi a přejeme všem,kteří jsou na seznamce štěstí, aby to nevzdávali,protože štěstí čeká přece na štěstí.
Ivanka a Radek.

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Měla jsem období svého života,kdy jsem neměla chuť žít.Partnera vedle,kterého bylo nebezpečné i dýchat.Pak jsem se dostala mail,tam odkazky seznamku Štěstí,registrace mathy156 a kupa zprav.Pořád mi něco říkalo ne a pak krásná zprava od Masta,krásné krásné kamarádske psaní,nejen na profilu,ale i sms.Pak super setkání,jedno,dvě,tři.Výsledek je ten,že vím co je to láska.Poznala jsem diky seznamce Tomáše,ktery mě miluje a já miluji jeho.Nemusím víc psát,jen vše kdo hledá,tak veřte,že najdete a seznamka Štěstí je super variantou.

Už dlouho jsem tu přihlášena asi
už 6let hledala sem přítele a většinou mi
tu hodně chlapů psalo ale většinou to hned
ukončilo i bez toho aby jsme se vyděli většinou
jim šlo o sex. Pak jsem tu tak 2roky nebyla ale
profil sem nechala založeny.A ejhle 23dubna
mi napsal Jiřík a od te doby sme si psali a během
14 dnů sme se sešli a od te doby je nám krásně
i když sme od sebe dělený dalkou přes 160km
ale i tak víme že k sobě patříme a nevzdame
se jeden druhého v červenci se k němu stěhují
a vim že to je človíček s kterým chci stravit zbytek
Života a za to vše co prožívame děkuji jen profilu štěstí
Je občas si radši počkat a štěstí najde každý

Dobrý večer :)
Chtěla bych Vám tímto poděkovat, za vaši seznamku . Byla jsem tady zaregistrovaná od roku 2006.... spoustu let.... Za ty roky jsem tu potkala spoustu lidí, na které budu vzpomínat, i když to bylo třeba jen přes písmena, ale teprve v únoru 2016 jsem tu našla svou spřízněnou duši. 24.12.2016 se nám narodil syn a jsme široko-daleko nejšťastnější rodina, i přes to, že jsme to vzali trochu hopem
Přeji všem co hledají, ať se jim podaří najít přesně to, co chtějí Jde přece o štěstí
Děkujeme

Dobrý den,
chtěla bych poděkovat Vaší seznamce, že mi pomohla najít nejbáječnějšího muže na světě, kterého jsme si 3.7. letošního roku vzala. I když ne všechny naše společné dny jsou šťastné a spokojené (jak to ve zdravém vztahu bývá), tak se velmi milujeme a víme, že k sobě patříme. Bez Vaší seznamky bychom se pravděpodobně nikdy nesešli. Ještě jednou Vám moc děkuji a přeju všem lidem, kteří jsou na Vaší seznamce registrovaní, aby zde našli, co hledají, tak jako jsme se našli my dva. Vaší seznamku všude chválím a všem vřele doporučuji.