Skutečné příběhy štěstí

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

velice ráda se podělím o své štěstí z této seznamky.Když jsem se rozvedla ztratila jsem veškerou duvěru a víru vto že ještě někdy budu šťastná.Má sestra mě přivedla na seznamku nechtěla jsem ale i přez to jsem si založila profil i z fotografií,za pár dní mi přišla nabídka na seznámení od člověka který měl v profilu že hledá přátelství.Říkala jsem si proč ne zkusit to mužu a tak jsme zanedlouho měli první schuzku která byla fajn dost jsme si popovídali.Za dva dny mi od toho samého člověka přišla další nabídka na seznámení zasmála jsem se a domluvili jsme si další schuzku,komunikace přez chat na seznamce byla častější a častější,a dnes???jsem šťastná že jsem sestru poslechla a vlezla na štěstí.Jsem zamilovaná a opět šťastná,je to člověk kterej má velké srdce a umí lásku brát ale taky dávat,zrušili jsme své profili a zjišŤujem že bez sebe nemužem žít.Děkuji seznamce za naše štěstí

Po měsící od začátku mého příběhu pokračuji, jak jsem to slíbila, a jsem šťastná, že je o čem pokračovat...
I když naše seznamování mělo hodně rychlý spád a po týdnu jsme zjistili a s opovážením si vzájemně řekli, že se milujem, nemohla jsem tomu všemu celkem věřit a přišlo mi to jako sen, proto jsem se nechtěla moc rozepisovat. Ze strachu, že jak to rychle přišlo, tak rychle to skončí...
Ale skutečnost je jakoby zázrakem jiná a to, co jsme za ten měsíc spolu prožili a prožíváme je nejkrásnější období mého života. Asi i díky tomu, že jsme z jednoho města a máme k sobě celkem blízko, stihli jsme se lépe vzájemně poznat a trávíme spolu každou volnou chvilku. Dokonce i s našimi dětičkami - každý z nás už má pochopitelně ty svoje. Oba jsme se zhodli na tom, že se naše životy otočili zcela jiným směrem a ze dvou dosavadním osudem zklamaných lidiček se stali dva šťastní a milující se partněři. Stále něco plánujem, dokonce jsme spolu byly i na plese, i když nejradši jsme spolu doma a samy.
Ale co je nejvíc zajímavé a z čeho jsem měla největší obavy, je náš věkový rozdíl 10 let - myslím ten opačný...
No co už, jsou i větší rozdíly a funguje to, tak snad i ty moje obavy byly zbytečně... Miluji Tě lásko, čím dál víc!

Jsme dva lidi, kteří by se asi bez internetu nikdy nepoznali- já vdaná paní 31 let a on mladíček svobodný 24 let.Mé manželství už delší dobu bylo zcela disfunkční a tak jsem si jen tak z legrace vytvořila profil, tisíce nezajímavých nabídek jsem ignorovala až jednou mi někdo napsal, že jsme spolu v párech a co s tím provedem? Tak jme si psali asi měsíc přes ICQ a první schůzku si domluvili někdy okolo vánoc. Bylo to fajn, ale tehdy nás ani jednoho nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc.. Měsíc jsem ho neviděla, jen jsme si něco pisli samotamo na ICQ. Pak jsme se opět sešli, ale žádná jiskra, nic! zoufalá jsem líčila svůj případ kamarádkám a ty mi radily: postup od káviček k vínu v soukromí. Zlatíčko kamarádka mi půjčila byteček a on na mou nabídku" vína"
kývl. Byl to příjemný večer plný vyprávění a smíchu, ale pořád to nějak vázlo, kamarádka pak volala, že už jde domů( byli asi 2 ráno), to nás nějak potlačilo k vzájemným dotykům a skončili jsme u vášnivého líbání. (V ten moment jsem věděla že bude v posteli skvělý!)Kamarádka pak dorazila a my šli pomalu domů. Za týden jsme si ale naši schůzku zopakovali a já ,když mě vzal do náruče jsem úplně ztratila rozum! Veškeré mé předsevzetí s kterými jsem šla do manželství byla tatam. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako žena, po které někdo touží a cítila jsem se dokonalá(i když taková vůbec nejsem). Bylo to skvělé, ale i tak jsem pořád chtěla zachovat své manželství, myslela jsem na to,že je to mladíček který si chce jen užít a brala to taky tak. Jak jsme se ale vídali častěji, začínali jsme k sobě cítit něco víc než jen chtíč, bylo to úžasné ale mě to moc trápilo, nachtěla jsem tomu uvěřit. Co se nestalo z pouhé touhy se stala láska a ta mi dodala sílu vše přiznat doma a manželství ukončit. Pro mého muže to byl samozřejmě šok a určitě mě nenávidí ale myslím, že je pořád lepší říci jak to je a žít dál šťastný a ne žít ve lži. Určitě si spoustu lidí myslí, že jsem se zbláznila ale mě je to fuk, prožívám teď city které jsem naposledy cítila asi tak ve dvaceti. Tomík je úžasný člověk, který mi dodává pocit štěstí a obrovské porce sebevědomí.. Cítím, že mě miluje a doufám, že on to cítí také tak ode mne. Všem zklamaným ve vztahu přeji nalézt někoho kdo vám opět zvedne hlavu z dlaní a ukáže vám, že život není jen o marných představách, mě se to podařilo a jen se modlím aby to vyšlo!! Lásce zdar! Radka- Okrajovka

Asi nikoho nepřekvapí, že i já jsem na začátku byla typická skeptička a když mi moje kamarádka ukázala vaši seznamku, smála jsem se jí a považovala to za něco nesmyslného,,, Nicméně jsme jednoho večera při otevřené lahvince vína "z hecu" založily profil i mně - měla jsem ho asi měsíc, pár nepodařených setkání proběhlo, ale nic významného, tak jsem to zas zrušila...
Když jsem se pak po dalších pár měsících samoty stále večer vracela do prázdného bytu, založila jsem si jej znovu tentokrát s tím, že ani se nehodlám s někým scházet, jako si spíš krátit čas po osamělých nocích povídáním s těmi, kdo budou fajn...Takhle sem narazila na jednoho fajn kluka, který mě rozveseloval ve špatnách náladách.
Jednou jsem se zeptala jak se má on a bylo mi řečeno, že sem na něj ty splíny asi přenesla,,,na čež jsem já totálně bezmyšlenkovitě plácla "Tak přijeď na kafe!" Věta, která ani nebyla myšlena vážně a byla vyřčena spíš jakoby ze slušnosti a vzhledem k faktu, že bylo dost pozdě večer, dalo se předpokládat, že s díky odmítne nebo se na něco vymluví! Jenže on ne!!! Jeho dotaz: "Myslíš to vážně?" mě zaskočil... přemýšlela jsem až se mi z hlavy kouřilo, načež jeho reakce: "Asi ne, když nic nepíšeš", mě vytrhla z myšlení a řekla sem si, že by to zas bylo trapné couvnout, a potvrdila to! Poté aby toho nebylo málo ještě vyšlo najevo, že je úplně z jiného města a má to ke mně cca hodinu po dálnici...
Přes to přese všechno mu stálo za to přijet..a ne jednou...a i já už tam byla nesčetněkrát...a dál už si asi každy domyslí, že jsme spolu!:)

Takže díky za tuhle seznamku a všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ!!!

Měla jsem za sebou další nepodařený pokus najít tu svojí zpřízněnou dušičku. Přemýšlela jsem dokonce, že svůj profil vymažu, protože už jsem přestala věřit v to, že zde můžu najít štěstí.
Pak jsem si vzpomněla na jeden vzkaz, který mi přišel. Několik dní jsem sbírala odvahu k tomu, abych napsala. Sice mi před tím napsal, že když by to náhodou nevyšlo, tak se můžu ozvat a mohli bychom zajít na kávu, teda když bude volný. No jo, jenže co si bude myslet, nejdřív ho odmítnu a teď si klidně píšu. Nakonec jsem tu odvahu sebrala a vzkaz napsala. Hned druhý den mi přišla odpověď, že mu taky pokus nedopadl dobře. Dokonce souhlasil i s tou kávičkou a napsal i svoje telefonní číslo.
Napsala jsem mu SMSku na kterou mi odpověděl a pak jsem si psali celý den. Byl to pátek a hned na pondělí jsme si domluvili schůzku. Víkend utekl jako voda, tak jako všechny a bylo pondělí.
Schůzku jsme si s Martinem domluvili na 16°° hodinu. Byla jsem moc nervózní, tak jako vždycky. Vzhledem k tomu, že byl deštivý den, tak jako poznávací znamení jsme měli můj velký deštník.
Schůzka proběhla dobře a hlavně rychle utekla. Při loučení jsme si domluvili další a to hned na druhý den. Teď už jsou to skoro 2 měsíce. Já vím vlastně je to krátká doba, ale mám pocit jako bych Marťu znala mnohem déle. Trávíme spolu skoro všechen volný čas. Je nám spolu moc krásně. Já jsem konečně šíleně zamilovaná a šťastná.
Nakonec jsem tedy zjistila, že to funguje a svoje štěstí jsem tu našla. Tak doufám, že to štěstí které jsem tu našli si dobře pohlídáme a bude napořád.
Martí jsi moje SLUNÍČKO!!!!! Jsi ten nejúžasnější človíček, kterého jsem mohla potkat. MOC TĚ MILUJU.
A všem kdo tu hledáte svojí zpřízněnou dušičku držím palce, aby jste jí našli.

HODNĚ ŠTĚSTÍ

Ani nevím jak začít.
Vše začalo v den 16.listopadu,kdy jsem byla rozhodnutá svůj profil na Štěstí zrušit. Ale řekla jsem si,že se ještě podívám na nové lidičky,kteří se zaregistrovali a to opravdu už jen ze zvědavosti. Najela jsem si na muže a zaujal mne jeho inzerát,který mi utkvěl v paměti dodnes a rozhodla jsem se,že mu napíši. Ani jsem nečekala,že mi odepíše... ale ejhle,napsal... Tak jsme si začali psát a já cítila,že máme hodně společného a že i povahově jsme si podobní.. Tak vnímavého,romantického a citlivého muže jsem nepoznala za celý svůj život. Je to až k neuvěření,ale bušilo mi srdíčko při každé větičce,kterou napsal. Neměl to v životě jednoduché a já také ne a Davídek mě zajímal víc a víc.
Přišel den D a měli jsme se sejít,šlo to celkem rychle,ale jelikož jsme daleko od sebe,bylo pro nás rozumné se sejít co nejdříve a poznat se po osobní stránce. Oba jsme se báli,jak to vše dopadne,protože rozumět si s někým přes psaní,ještě neznamená,že si musíme padnout do oka až se uvidíme a toho jsem se moc bála. Ne,že bych si nevěřila,ale po mých špatných životních zkušenostech jsem přestala věřit,že bych pro někoho mohla něco znamenat,kdo by ocenil mou upřímnost,obětavost a lásku a komu bych se mohla líbit taková jaká jsem.
Když ten den nastal a Davídek přijel,myslela jsem,že snad jen sním,že to nemůže být skutečnost. Ale byla a zajiskřilo to z obou stran. Jsme spolu měsíc,ale i tak mi přijde,že ho znám celý svůj život...
Davídku,já Ti moc děkuji za každé krásné nové ráno a za krásný,hřejivý pocit v srdíčku. Oba jsme si něčím prošli a já Ti tady zde,přede všemi SLIBUJI,že mé srdce Ti bude patřit na věky a že Tě nikdy NEZKLAME A NEZRADÍ... Udělám vše proto,aby Ty,Já a naše děti jsme byli šťastní a nepoznali nikdy už tu bolest v našich srdcích... MILUJI TĚ Z CELÉHO SRDCE!!!

Už dlouho jsem tu přihlášena asi
už 6let hledala sem přítele a většinou mi
tu hodně chlapů psalo ale většinou to hned
ukončilo i bez toho aby jsme se vyděli většinou
jim šlo o sex. Pak jsem tu tak 2roky nebyla ale
profil sem nechala založeny.A ejhle 23dubna
mi napsal Jiřík a od te doby sme si psali a během
14 dnů sme se sešli a od te doby je nám krásně
i když sme od sebe dělený dalkou přes 160km
ale i tak víme že k sobě patříme a nevzdame
se jeden druhého v červenci se k němu stěhují
a vim že to je človíček s kterým chci stravit zbytek
Života a za to vše co prožívame děkuji jen profilu štěstí
Je občas si radši počkat a štěstí najde každý

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Nikdy jsem si nedovedl představit,že se někdy budu seznamovat přes internet.A v padesáti?A nakonec proč ne.Minulý rok jsem se rozvedl a zústal sám.Zaregistroval jsem se tedy na ŠTĚSTÍ a zkoušel své štěstí.Jednou jsem narazil na profil,který se nedal přehlédnout.Projel mnou zvláštní pocit,který zažijete možná jednou za život.Hned jsem věděl,že je to ONA.Zároveň jsem si však říkal-TA JE TAK KRÁSNÁ,NA TU NEMÁM.Překvapení bylo o to větší,když mi na můj kontakt odpověděla a začali jsme komunikovat.Zhruba za měsíc přišlo první rande.Nervozita byla stejná jako na tom úplně prvním,někdy v šestnácti.Za dvě hodiny jsme se drželi za ruce a ona jiskra přeskočila,byť jsme to oba tenkrát nevnímali naplno.Čtvrt roku jsme komunikovali přes různá media a navštěvovali se jak ta šlo.Každý z jiného města,ale láska hory přenáší.Od ledna letošního roku spolu žijeme.Odešel jsem za svou láskou a nikdy jsem nelitoval.20.10.2010 je magické datum,které doufám naplní náš příběh tím největším štěstím,svatbou.Díky ŠTĚSTÍ to své mám a jsem ten NEJŠŤASTNĚJŠÍ.Ivo.

Po sedmi letech manželství, se mi zhroutil celý svět. Moje žena si našla přítele, do kterého se údajně bezhlavě zamilovala a rozbila nejen naše, ale i jeho manželství. Zůstali mi jen oči pro pláč a spousta otázek co bude s dětmi a co vůbec bude dál. Byl jsem na dně, všechno jsem dělal mechanicky a neviděl před sebou žádný cíl. Až mi jeden kamarád poradil, ať jdu hledat štěstí na štěstí. Po několikati pokusech se mi podařilo sestavit profil a vůbec se zaregistrovat, jelikož jsem na počítači nikdy nepracoval. Začal jsem si psát s několika ženami, které měli stejný či podobný osud jako já. Dával jsem přednost inzerátům s fotem,ale nějak to pořád nebylo ono... paradoxní na tom je, že jsem se nakonec sešel a zamiloval se do dívky bez fotky a ze dne na den se mi změnil celý život. Všechno začalo mít smysl, na každý den jsem se těšil, taky na každou noc a těším se stále, jsme spolu pořád, pořád si máme co povídat, je nám spolu krásně. Nikdy bych nevěřil, že mě potká štěstí zrovna na štěstí.Svou přítelkyni miluji a ona miluje mne a držte nám palce, ať to tak zůstane napořád.

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Štěstí na štěstí?
Chci se s Vámi podělit a kus štěstí, které mě zde potkalo. Nebudu psát žádný dlouhý příběh... Jednoho večera jsem založila svůj profil na této seznamce, procházela bezejmenné tváře neznámých mužů, profily, které se navzájem tolik podobaly. Druhý den jsem si všimla, že můj profil navštívilo několik lidí, jeden z nich mě však zaujal. Čím to bylo?? Kombinace sympatického pohledu a stručně výstižných informací? Nebo úvodní větou, která řekla v pěti řádcích víc než celý profil dohromady? To už Vám teď nepovím...napsala jsem. Sešli jsme se, poznali více o sobě, o svých rodinách.

Obyčejný příběh, ale proč se chci s Vámi podělit právě o ten náš. Chtěla bych povzbudit všechny ty, kteří hledají. V životě stačí jen krátká chvíle, jedno rozhodnutí a doslova během pár dní změní Váš život. Od našeho prvního setkání uplynuly dva měsíce. Krátká doba? NE! Byli jsme v situaci, kdy se dva lidé poznávají, potřebují čas. Ten ale nebyl, Tom měl za měsíc od našeho seznámení odjíždět na půl roku do zahraničí. Během této krátké doby jsme poznali své rodiny, po 14 dnech prožili první společnou dovolenou... Trávili jsme spolu každý den.

A teď? Uplynul měsíc od chvíle, kdy jsme se rozloučili, od chvíle, kdy jsem stála a dívala se, jak odchází. Na další společně strávené okamžiky teprve čekáme a věřte mi, to čekání za to stojí...

PS: Budu na Tebe čekat za měsíc, za rok i za 10 let!


Přeji všem, co hledají, aby našli to svoje štěstí třeba právě zde...na štěstí.cz!

Ahojky stesti potkala jsem na tehle strance uzasneho clovicka a moc mileho chlapa.Je proste uzasnyyy a srdce ma na pravym miste.Vim uz ted ze to bude ma zivotni laska,se kterou proziju krasny zivot.Ma i dceru petiletou a neni to vubec prekazka mam take dve deti a jemu to taky nevadi.Proste jsem se hodne zamilovala a nechtela jsem se s nikym uz nikdy seznamit,protoze jsem si prozila svy a i hodne bolesti,ale ted uz jsem stastna a diky vam jsem si tady nasla lasku zivotni.Je moc milej a hodnej.I kdyz ma hodne prace,ale na neho vzdycky budu cekat jak dlouho bude chtit.

Ahoj všem kdo hledá štěstí na štěstí.Já jsem se zaregistrovala díky kamarádce,která mě dost dlouho přemlouvala,abych si udělala profil.Nakonec jsem jí poslechla a s její pomocí profil založila.Dopisovala jsem si s různými lidmi,proběhlo i pár setkání,ale nikdy nic vážného.Pak jsem napsala na profil jednoho muže,jenom takový jednoduchý vzkazík.Přišla odpověď a tak to pokračovalo týden.Nakonec jsem si domluvili schůzku a už když jsem ho viděla stát mezi dveřmi,tak jsem věděla,že je to ON.Okamžitě jsme si měli o čem povídat,zjistili jsme,že toho máme hrozně moc společného a jiskra přeskočila po pár vteřinách.Nikdy jsem si nemyslela,že mě něco tak krásného může ještě potkat a díky seznamce štěstí mě to potkalo.Jsme spolu tři roky a stále si máme o čem povídat a jiskří to mezi námi každou vteřinu.Jsem za to moc vděčná a šťastná.Přeji všem na seznamce,hodně štěstíčka.Hezký den Katka

Chtěla bych se i já s vámi podělit o svůj příběh ...
Vše začalo ... když jsem uviděla profil Pavla ... myslím že jsem se na první pohled zamilovala ... a hnedka jsem mu napsala.Dny ubíhaly a Pavel mi neodepsal.Byla jsem stoho všeho nějaká špatná.Uběhl měsíc..a konečně jsem se dočkala odpovědi.Říkám si a vida.Chce se i sejít.Bydleli jsme pár kilometrů od sebe takže to nebyl problem.Na první schůzce jsem šli na kávu a vše bylo super ... S Pavlem sme si psali stále častěji.A asi po měsíci jsem zjistila že i Pavel miluje mě.Jsem ted ten nejštástnější člověk ... Plánujeme společné bydlení.
Tak nám držte palečky at nám vše vyjde ... :o) Chtěla bych zaroven i tímto příběhem dodat odvahu všem lidičkám kteří ještě pořád nevěřím.Děkuji tímto i štěstí za to že je a bude ... Děkuju ...Pavel a Míša

Když jsem si před více jak dvěma lety četla tyto příběhy na webovkách jako čerstvě zaregistrovaná na této seznamce, jen jsem si nad nima povzdechla, jak má někdo štěstí a má ten vztah krásný konec. S Ladíkem jsme si psali téměř půl roku, těšili se na každý vzájemný vzkaz. Tenkrát jsem byla v zahraničí, takže hned po návratu jsme se viděli a pak znovu a zase znovu. Přišlo nám oběma jako bychom se znali už dlouho, nic psaného na seznamce nebylo hrané, žádná přetvářka. Moc děkuju, že tyto stránky existují, protože teď žiju v našem postaveném domečku s chlapem, kterého miluju nade všechno na světě a v náručí držím druhého, který se nám před 3 týdny narodil. Všem nezadaným přeju moc štěstí a vzkazuju-vydržte, to hledání stojí za to!

chci se podělit o můj příběh,který začal tady na netu.jsem vdaná,ale bohužel ne šťastně.Abych zaháněla smutek ,zavítala jsem náhodou na stránky štěstí.Asvěte div se po pár dní jsem si začala psát s mojí novou láskou Mirečkem.nic jsem si od toho neslibovala,ale postupem času jsem se do něj zamilovávala čím dál víc.myslím že on miluje i mne.udělám všechno proto abych ho mohla milovat celý život.Opět jsem šťastná jak nikdy předtím.je to moje sluníčko,udělal mě opět šťastnou!proto chci apelovat na ženy které nejsou šťastné,že nejsou všichni muži stejní,už jsem se o tom přesvědčila a tomu ráda. P.S.Mirečku miluji Tě,jsi moje sluníčko a za tvou lásku ke mě Ti děkuji

ahojky i já bych se chtěla podělit o příběh,jak jsem na štěstí.cz našla své štěstí.jednou jsem klikla a naskočila mi seznamka štěstí.cz.řekla jsem si,proč to nezkusit,vyplnila jsem údaje,ale nepřikládala jsem tomu nějaký velký důraz.jednoho dne mi napsal Petr,já mu odepsala a poslala foto,aby věděl,s kým si píše.napsal mi,líbíš se mi a já mu napsala to samé,protože to byla pravda.zaujal mě na první pohled.první schůzka dopadla dobře a já se do něho zamilovala celým svým srdcem.dohodli jsme se na společném víkendu,který byl krásný,romantický a také jsem poznala jeho rodinu,což jsou úžasný lidé.jsme do sebe hodně zamilovaní.Petr je o 4 roky mladší,ale v lásce nezáleží jak na věku,tak na kráse člověka,ale na tom,co má uvnitř v srdíčku...PS:PETŘE CHCI TI VZKÁZAT,ŽE TĚ MILUJI Z CELÉHO SVÉHO SRDÍČKA.TVÁ ANIČKA

Děkuji moc štěstí za to, že jsem zde poznala toho nejbáječnějšího kluka na světě.Zhruba před půl rokem jsem si zde založila profil s tím, že se tu i seznámím. Moc jsem tomu nevěřila až když mi napsalo pár kluků a mezi nimi byl jeden obyčejny, ale přesto něčím zajímavý kluk.Tak jsme si psali, vymněnili čísla a mělo dojít na setkání.Hodně jsem se přemlouvala, ale i tak jsem se tedy ještě s neznámým sešla.Moc se mi s ním nechtělo být, protože se mi nelíbil a já čekala na nějaého prince. Jenže po 3 schůzce jsem si uvědomila, že mi je s ním strašně moc fajn a vlastně ho mám hodně ráda.Najednou mi začalo docházet, že ho miluju takového jaký je a sevším všudy. Nu a stímhle čumákem sem už půl roku a jsem s ním staršně moc štastná a moc ho miluju

Tvrdí se, že milujeme, abychom byli milováni. Já ale tvrdím, že milujeme, abychom dokázali žít.

V dubnu to byly 3 roky, co jsem zde potkala svého kluka. Svou lásku, ale také svého dobrého přítele, který je mi vždy oporou.

Ten čas si pamatuji jako dnes. Na fotkách se jevil jako velký sympaťák s moc hezkým úsměvem. A jeho smsky? Tak nedotěrné, nevinné a přece jenom na nich něco bylo. Když jsem si je četla, po každé se mi v hlavě honila myšlenka, jaké by to bylo, toho kluka vidět a seznámit se s ním osobně. Uběhla nějaká doba a bylo to tu.
Dali jsme si sraz na parkovišti ve městě. Když jsem vystoupila z auta celá nervózní, stál tam on… kluk, který měl úplně stejný úsměv jako na fotkách. Stál tam tak nevinně, v očekávání co bude, a když jsme se spolu začali bavit a ledy se prolomily, vytáhl z kufru auta obrovskou kytici rudých růží jako v romantickém filmu. V tu chvíli se mi zalilo tělo pocitem štěstí. Po příjemné večeři a večeru stráveném s tímhle klukem jsem cítila, že je to člověk, se kterým je mi moc dobře a kterého bych ráda vídala i nadále. Když jsme se loučili a já poděkovala za moc hezký večer, dala jsem mu pusu na líčko. Zřejmě to v tu chvíli nečekal. Když jsem se totiž odtáhla, jeho výraz byl tak roztomilý. Měl oči sklopené k zemi a stál tam jako malý školáček vyvolaný u tabule…

Začali jsme se tedy vídat častěji a častěji a dnes mohu říct, že jeho rodina je i mou rodinou, protože je nejen skvělý on, ale i jeho maminka a babička, se kterými mám moc hezký vztah a moc jim za to všem děkuji.

V lásce je to tak – čím více milujeme, tím větší strach máme z konce nebo tvrdého pádu. Ale nemůžeme žít jen pro to dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme, co je dobré.

Tento článek bych moc ráda věnovala svému příteli jako překvapení k našemu výročí.
I když člověk neví, co ho v životě potká, jaké zvraty a osud, ale já jsem potkala člověka, se kterým je mi moc krásně a kterého moc miluji. I když je to občas jízda na horské dráze, jsem vděčná za každou chvíli strávenou s ním. Děkuji.

Třeba zde i vy, najdete své štěstí...

Denisa K.

Zdravím všechny osamělé duše. Píšu sem, protože se chci podělit o nas pribeh a říct vám, že není proč zoufat. Na štěstí jsem se dostala z čistého zoufalství a hlavně s odhodláním skoncovat se samotou. Rozhodla jsem se, že najdu kamaráda, zpřízněnou duši na procházku, kafíčko a dlouhé povídání. Nic víc, prostě jsem už jenom nechtěla být sama. Přijala jsem svůj osud s tím, že nic nebudu lámat přes koleno, jen v koutku duše jsem doufala, že jednou to přijde. S Tondou jsme se setkali s úmylsem zajít na kafčo potom, co jsme si spolu vyměnili pár vět a telefonní číslo. A pak se stalo něco, co jsem v zivotě nezažila a píšou o tom akorát v červené knihovně. Prostě naše oči se setkali...... a dál už to znáte. Jsme spolu půl roku a příští týden máme svatbu. Lidičky, prostě nezoufejte, ten pravý nebo pravá na vás určitě někde čeká

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

Ach jo tak jsem zase sama. A to je 24. prosince a je Štědrá den :( Uvnitř duše mi je smutno. No jo kdybych nebyla blbá a nepodvedla Jakuba tak bych s ním ještě chodila. Ale proč si to vlastně beru na vinu já?? Dyť to byl on kdo mě svedl. Dyť já jsem v tom úplně nevinně. Ale co stejně to s Kubou už nemělo cennu. Vídat se jednou do týdne to nestačí a já jsem za ním nemohla. Teď už to nespravím. Ale jo aspoň někdo mě má pořád trošku rád. Dostala jsem malý dáreček od Tomáška. Je to úžasnej klučina a i hezkej a roztomilej, ale mi dva jsme jen nejlepší kámoši. Nic víc z toho nikdy nemůže být. Mi se známe už od malička a já toužím po tom abych mohla se o klukovi dozvídat něco novýho a o Tomoj jsem věděla pomalu všechno. Byli jsme prostě jen ty nejúžasnější kámoši na světě. No aspoň nejsem sama kdo nikoho nemá. Kája je taky sama. Teda spíš to vipadalo že zrovna jak Tom tak i Kája někoho maj. No jasně, že mě to neťuklo hnedka. dyť oni chodí spolu. Ach jo tak teď jsem úplně sama :( Jako vždycky usedám k počítači a du si s někým psát přez icq. Snad s mě někdo ujme no. Á hele mám tu novou autorizaci. Kdopak to je?? Nepřekvapilo mě že je to kluk protože já a kluci jsme nejlepší kámoši. Je mi prostě s nima líp. Líp si s nima rozumím. No tak náš nový objevitel se jmenuje Jára a je z Pardubic :) no super. Z toho by mohlo něco být :) ale co proč by mě někdo chtěl. Co by na mě viděl. dyť on je nádhernej a já ošklivá. :( z toho asi nic nebude :( Jeee super Kája přijela a stavíme se pro Toma a půjdeme ven. No jo ale co tam budu sama dělt?? Dyť jim budu akorát tak jak pátý kolo u vozu. Kája je už tady :) tak aspoň něco. Jsme chvilku na icq a píšu si s Járou. A teď mě to napadlo. Dyť můžu napsat jemu aby přijel. No jasný :) hned mu to napíšu. Super on přijede. Jsem šťastná bezsebe. Ale musím přiznat že se uvidíme poprvý. Bude to majinko zajimavý. Třeba dostanu od něj malou musu na tvář :) Juj ale teď se ještě něco malýho semlelo než Jára přijel. On se mě zeptal jestli s ním nechci chodit. No jasný. To byla moje odpověď. Nevěděla jsem ani co píšu. Byla jsem šťastná, že mě vůbec nněkdo chce :) Jupíí už je tady :) A na uvítanou mi hnedka vlepil na pusu takovou sladkou pusinku...Říkám láska na první pohled. Hned ten den jsem do něj byla zblázněná. Je fakt úžasnej. S Járou chodím ještě teď. 29.4. to budou přesně 4 měsíce. Jsme spolu strašně šťastni a za tu dobu co jsme spolu jsme s polu už zažili spoustu zážitku. Myslím si že ten na mě jen tak nezapomene.

Naše první schůzka stále trvá ... Jednou jsme se sešli a už jsme se nerozešli .... jen už je nás teď o jednoho víc ... našli jsme své štěstí, jinak nic ...

Chtěla bych moc poděkovat této seznamce za úžasného miláčka,kterého jsem tu poznala.Jsem mamča 3 dětí a nečekala jsem že ještě někdy poznám někoho s kým budu chtít plánovat společnou budoucnost,na seznamku jsem chodila hlavně ze zvědavosti a tak trošku z nudy,ale začal mi psát moc milý muž,který mě upoutal tím jak je hodný,citlivý a dokonce není ani sobecký,ani povrchní-a to už je taky rarita, aniž by jsme se poznali osobně,jen jsme se viděli na fotkách,tak jsme se do sebe začali postupně zamilovávat.Naše první rande bylo zajímavé v tom,že jsem jela do Brna na operaci a jelikož miláček Honzíček z Brna pochází ,tak mě chodil do nemocnice navštěvovat,nádherně o mě pečoval,udělal pro mě co mi na očích uviděl a jak byl starostlivý-to jsem za celý život nikdy nezažila,to samé mě čekalo i u něj doma,měla jsem se tam jako princezna.Naše druhé rande už proběhlo s mým 5-letým synkem Lukasem,Honzík se synkovi moc hezky věnoval a samozdřejmě ho učil i lumpárny a můj synek si ho velmi rychle zamiloval a moc se těší,až za ním zase přijedeme.Nyní chceme vyřešit společné bydlení a potom bude určitě i ta svatba,do které jsme se ani jeden před tím nehrnuli.Jsem šťastná že existuje ještě muž který má velké srdíčko,je hodný,miloučký,muž který umí dávat své city a lásku-tak nádherně najevo,moc vám za Honzíčka děkuji,takové sluníčko přeji všem ženám,které touží po hodném a něžném mazlíčkovi.Honzíčku miluji tě z celého srdce a moc pro mě znamenáš.Líbám tě-jen tvoje Veronika

Taky se chci podělit o to štěstí, co mě tady na stesti.cz potkalo. Říká se, že sdílené štěstí je dvojnásobné. Já jsem tu před pár měsíci oslovila sympatického mladého muže. Byl to jen takový obyčejný vzkaz. Můj oslovený se mi ozval. Začali jsme si psát na icq. Kvůli mým zkouškám a poté ukončování školy a jeho práci se nám nedařilo sejít osobně. Pak ale konečně stanovené datum setkání pasovalo nám oběma a tak se stalo, že jsme se sešli. U mě to zajiskřilo na první pohled a u mého sympaťáka asi taky, protože jsme spolu. SPOLU, jak úžasné slůvko. Jsme spolu a milujeme se!!! Dneska jsme se vrátili z naší společné první dovolené a bylo nám krásně. Martínku, lásko moje, chci ti tu tímto vyslovit, jak moc pro mě znamenáš!!! Našla jsem konečně člověka, o kterého se můžu opřít, věřit mu a milovat ho.MILUJU TĚ!!!!

Takže věřte, že tu někde na každého někdo čeká a příjde, dříve či později. Chce to někdy velkou dávku trpělivosti, která se ale poté vyplatí.