Skutečné příběhy štěstí

Náš příběh bude znít asi bláznivě, ale vzhledem k našemu způsobu života už mě vůbec nepřekvapuje.
Petr mi napsal dvakrát s přestávkou několika týdnů než jsem mu konečně odpověděla. Poprvé mi připadal jako namyšlený frajírek a na ty já opravdu nejsem zvědavá, podruhé jen nechal ikonku, jestli si nechci popovídat....vyměnili jsme si pár vzkazů a zjistili, že máme za sebou hodně podobný životní příběh, roky v cizině...návrat do Čech a tak nějak začínání znovu. Navíc i té opravdové realitě žijeme jen úplný kousek od sebe. Po několika dnech lehce ovíněná jsem tedy navrhla setkání, tak jsem se dozvěděla, že můj virtuální přítel je už zase daleko a to rovnou v USA, no asi mě to mělo napadnout vzhledem k časům, kdy mi vzkazíky přicházely...
Najednou nám vzkazíky nestačily, začali jsme si psát přes skype,volat, pořídila jsem si web kameru a už jsem spolu trávili hodiny a hodin každou noc.Hodně jsme si povídali o všem možném, plánovali jsme jak se sejdeme, ale jednoho dne přišla zpráva, že musí zůstat déle, než původně plánoval. Měla jsem sto chutí tohle celé bláznovství zabalit, protože vztah na dálku s někým koho znám jen přes oko webkamery podle mě neměl smysl...Ale místo toho jsme se domluvili, že do Států poletím já....Jsem zvyklá cestovat, takže jsem si říkala, že pokud to nevyjde, užiju si ve Státech dva týdny dovolenou a život půjde dál....
A dnes? Sedím v hotelovém pokoji v jednom americkém městě, máme před sebou ještě týden týhle bláznivý dovolený a mě nezbývá jen říct, že jsem totálně zamilovaná a že na tohle první rande za Atlantikem nikdy nezapomenu.
Našli jsme se a oba víme, že to nebude jednoduché, já se vracím domů a on tu ještě pár měsíců zůstává,zbývá už jen pár dní, potom se zase neuvidíme, ale potom....potom už snad budeme spolu napořád, aspoň takový je plán.......

Náš příběh začal asi jako každý tady. Jednoho dne jsem se zaregistrovala, vložila požadavek na seznámení a čekala, jestli se někdo ozve. Ze začátku to byly jen nabídky na sex, ale pak se mi ozval On. Poslal číslo a já si řekla, že to zkusím, jěště jednou a naposledy. Pokud by to nevyšlo, tak by to byl můj poslední pokus o seznámení. A světe div se, ono to vyšlo! Setkali jsme se, zašli na kávu, popovídali si o tom, co bychom od našeho vztahu a jeden od druhého očekávali.
Mám dceru, které bylo v době, kdy jsme se seznámili, 10 a půl roku. Po třech týdnech s námi Vlastík začal bydlet a od dcery jsem zažila veliké překvapení. Požádala ho, zda mu může říkat TATI.
Prožili jsme i kruté chvilky, kdy mi zjistili vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a nevěděla, jak to všechno dopadne. Vlastík byl se mnou i v těchto chvílích, postaral se o dceru, když jsem byla v nemocnici a je mi velkou psychickou oporou.
Budeme spolu už 3 roky a na léto plánujeme svatbu, takže osudová seznamka je opravdu osudová. Děkuji za ni.

Ahoj všichni!:) Když jsem si v srpnu 2012 zakládala profil na Štěstí, netušila jsem,jak se mi o 360°změní život!!! Pročítala si vzkazy ostatních, a záviděla samé šťastné příběhy...Jen abych to zkrátila, napsal mi kluk, celkem daleko od mého bydliště, sešli se, padli si do oka a jsme spolu neskutečně šťastni téměř 2,5roku. Bydlíme spolu, plánujeme svatbu a kdyby nebylo tohoto profilu NIKDY bychom se jistě nepotkali!!!Děkuji Vám všem, a Ti kteří si to pročítají a nedoufají přeji,ať najdou ten pravý protějšek na celý život a věří ve štěstí!!!

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

Byl zase večer a ja seděla znuděně u počítače a projížděla seznamku.ten se mi nelibi,ten se mi nelibi,ten se mi nelibi..a furt dokola..A když už se mi někdo libil,byl zadany,nebo neuměl psat.Znate takove ty případy,kdy Vám kluk napíše miluji tě s tvrdym y?Tak to je přesně onoVždycky jsem chtěla staršího chlapa,který to má v mozečku v pořádku,aby byl mazlivy,spolehlivy a aby v posteli nemyslel jen na sebe.Tak jsem dale patrala,najednou mě zarazil jeden profil,byl sice bez fotky,nevyplněny dotaznik..Ale něčím mě strašně přitahoval.Vzhledem k tomu,že mě zrovna nic nenapadlo,co mu napsat,tak jsem jen požádala o vytvoření paru..Tomi mi na to hned odepsal,že bohužel neví,co to znamena vytvořit par,ale že se tomu vubec nebrani.Tak a začalo to..7.7.2010,datum kdy jsme vyměnili par pismenek.Každy den jsme si psali,já čekala až přijde z práce,aby jsme si zase mohli do noci psat..Asi po tydnu jsem zjistila,že na jeho zprávách začínám byt zavisla..droga,neco co jsem nikdy nepociťovala.Tak jsme si psali,psali,volali.Asi po tydnu se me dceři stal uraz,museli jsme jet do nemocnice,kde jsme museli byt hospitalizovany.Když se Tom dozvěděl,co se male stalo plně mě podporoval,volal mi,utěšoval mě..Byl mi velkou oporou.Asi po měsici jsme se poprve videli,no teda žádná slava..Oba dva červení jak rajčata,ale pak jsme se nějak rozkecali.Ještě ten večer jsem dostala malilinkatou pusinku.Druhy den přijel a šli jsme na procházku...A bylo nam spolu tak skvěle,že jsme chodili až do čtyř do ranaNo a tak to šlo dal,postupem času jsme se měli čím dal vic radi,čím dal častěji jsme se navštěvovali.Pak přišla takova menší krizička,kdy se do nas začala plest jeho kopretina.myslim tim jeho ex..Takže byla takova menší bouřka,ale tu jsme ustali..Bejvala otravuje dale,ale my si toho nevšímáme a milujeme se dal.Dokonce musim uznat,že ted když napíše,tak se tomu už jen smějuTed jsme oslavili spolu svoje narozeninky já 16.řijna 19 a tom 18.října 34let. A jsme spolu štastni... Miša,Tom

Stalo se to v zimě před 4roky. Jednou mi na internetu vyskočila reklama na Stesti.cz.
Zaregistrovala jsem se a asi s pár chlapcema jsem si napsala. Výhoda je, že tu člověk vidí kdo se mu díval na profil a viděla jsem tam jednoho strašně sympatickýho kluka se strašně pěknou a vtipnou fotkou. Ale nenapsala jsem mu, potom si musel všimnout, že jsem ho viděla, tak zas došel na můj profil, to jsme si už napsali, takový klasický Ahoj..atd. Další den jsme šli spolu na chat, kde jsme si napsali a já zjistila, že není čech,tak jsem zahrála to, že by mě svoji řeč mohl doučit. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme další den večer. No já byla neustále nervózní a tak jsem se těšně před odchodem ven rozhodla vzít sebou mého psa(takový decentní 3měsíční štěňátko-70cm v kohoutku ).Měli jsme se sejít u metra poblíž, kde jsem bydlela.
Když jsem tam přicházela už tam stál, vysoká tmavá(byla dost tma)postava, černý dlouhý kabát, čepice, do tváře jsem mu neviděla. Rozum mi říkal:Uteč! Dokud to jde, co když je to nějaký vrah! Ale srdce táhlo dál.
Setkali jsme se, měl milý upřímný úsměv, tak jsme se po představení rozhodli projít okolo. Prožila jsem nádherný večer, už od první chvíle jsme věděli, že z toho něco bude. Potom večer když jsem ho šla odprovodit na metro, tak jsem ho ani nechtěla pustit a pořád jsem oddalovala jeho odjezd(ano puberťácký,ale co chcete bylo mi 17 :1: )Nakonec odjel posledním metrem. Pak jsem si ještě v noci psali na netu.
No druhý rande bylo o dost odvážnější, přišlo mi, že ho znám už dlouho, krásný pocit.
No a na třetím rande jsem už u něj doma měla zubní kartáček a o měsíc jsem poznala jeho rodinu a kamarády a potom na jaře jsem se k němu nastěhovala.Pté jsme spolu jeli do zahraničí na víkend a cestou domů jsme se rozhodli, že se tam přestěhujeme, a tak jsme udělali a před odjezdem mi dal prstýnek a požádal o ruku a žili tam spolu 3 super roky, tam jsme splodili našeho syna a minulý víkend jsme oslavili 4krátké roky štastně spolu.
Tímto moc děkuji této seznamce s příhodným názvem, že jsem díky ní poznala úžasnýho chlapa o kterém jsem ani nesnila a jemu děkuji za nádherného syna.

Ahoj vy vsichni stejne postizeni jako ja...ti kteri jste na Stesti a hledate usilovne a myslite si ze beznadejne svuj osudovy protejsek. Tak prave pro vas toto vsechno pisu. prave pro vas,kteri si nezahravate,nelaskujete a mate snahu opravdu najit a ono to sakra nejde.....
Byl jsem ted na Stesti podruhe v zivote,poprve pred cca tremi lety a tenkrat se podarilo ,tak sem si rekl proc ne ted. Asi po mesici jsem mel za sebou xy schuzek a nic...proste nic,zoufalost nad zoufalost,jednou jsem vycouval ja,potom ona a tak porad dokola. Bylo 20.prosince a ja z totalniho znechuceni a nudy,jelikoz tesne pred vanocemi vsichni maji urcite cas vysedavat u pc poslal uplne prasteny,naprosto sterilni a hloupy vzkaz na profil,ktery byl podobneho razeni....zadny inzerat,zadna fotka,stroha data a tecka.Jedine proc jsem tam napsal,ze tento profil byl jako jeden z mala on-line. Ja...ktery se vzdy snazil decentne vtipkovat,vyhledat si neco zajimaveho v profilu a na to navazat jsem napsal....ahoj,nechces to zkusit se mnou?....sem se zasmal sam sobe co to pisu za voloviny a tim to pro mne skoncilo.
Prisla odpoved skoro vzapeti. Ja nevim proc,ale ctu ty asi dve vety a nejak se mi chce odepsat. Udelam to. Prijde druha odpoved a tam uz jsem zbystril...NO TO VIS ZE JO!!!! ZROVNA TOBE budu vykladat co delam a co me bavi a vubec!!!! Jaksi jsem se z toho vykroutil a najednou zjistuji ze cekam na odpoved. prisla hned a ja kdyz ted ctu ty vzkazy tak citim,ze tady neco je jinak,na te druhe strane je nekdo hodne zajimavy. je porad dvacateho prosince a uz nekoukam nikam jinam a po par dalsich vzkazech prijde vymena fotek.....jedeme dal rekli jsme si. pristich par dnu bylo ve znameni toho,ze jsme se tady nemohli potkat a psali si dodatecne a vpodstate si sjednavali virtualni rande. Prijemne,mile devce vzdy kdyz rekla,byla tady. Imponujici.
Prisel Stedry den a ja dostal napad. Pozval jsem tuto kouzelnou mladou damu na Stedrovecerni prochazku,v devet vecer,az je vsechno odrizeno a vetsinou nam samotnym je v tuto dobu smutno,sam jsem nemohl uverit tomu,ze ze mne muze takova blbost vypadnout...rande na Stedry vecer muze napadnout jen tebe ty ...jak ses starej,tak ses blbej. Malem jsem spadnul ze zidle,kdyz po mensich obstrukcich byl muj napad akceptovan!!!
Prijel jsem na smluvene misto a byl tak zvedavy,ze jsem ani nemohl poradne dychat,jsem zvedav,jake emoce muze ve mne vyvolat nekdo na stedry vecer....to jsem jeste netusil,ze jich bude tolik a v rychlem sledu.
Prisla,koukla na mne a ze teda jedeme na tu prochazku. Nasedla do auta a zasekla mi dvere od auta do chodniku. naprosto natvrdo a prvni emoce byly tady,ja to auto mel cca par hodin,mozna 5. Nic,sem si rikal v poho...urvu dvere,dzip neni taky spatnej.
Uz ta cesta na to misto byla podivna,mizeli jsme nekde mimo mestecko,do totalni tmy a ja zacal premyslet,kolik ma asi bratru a kde na mne asi cekaji a ze umru asi mlady a nevyboureny. Vystoupili jsme a me tuseni se stavalo pomalu jistotou jelikoz tam byla tma jako v pytli,ja stal vedle ni a vubec ji nevidel ale nevadilo mi to,jelikoz vsechny me mozkove zavity pracovaly na plny vykon a ja resil,jaka zbran se da smontovat z mobilu,klicu od auta a zvykacek. A prichazi dalsi emoce...ve chvili,kdy neznym hlaskem rika...no...jestli tam pujdem,asi spadnem do vody...no ja chtel skocit do auta a ujet,ale v te tme ho ani nevidel kde je...POJEDEME JINAM....mi znelo v usich jako rajska hudba....
Skoncili jsme v jedne prijemne hospudce,dali si veceri,vinko,kaficko a ja koukam jak hezka je to zenska a ze je uplne na prvni pohled jina nez ty ostatni,ktere jsem potkal,ktere lhaly uz v profilech ze jsou nekuracky a kdovi co,tohle je neco jineho,nejsem zadny pubertak,to prece poznam JSEM ZKUSENY MUZ...
A prichazi dalsi,uz nevim kolikata emoce a to jsem se bal,ze to bude mrtvy jako vzdy....s naprostou gracii,nonsalanci a bezelstnym usmevem mi oznamuje,ze mi to rict musi,ze je to fer,ze je trosicku,ale jen TROSICKU jeste vdana.....
Vazeni...kdyby se v te chvili zjevila v te hospode Madonna a chtela mit se mnou dite,nerozesmalo by me to tak,jako tato zprava. Nicmene jsem zachoval naprosto chladnou hlavu,jak se slusi a patri na gentlemana a zacal pres personal a naprosto verejne resit zbran. Jakoukoliv,brokovnici,sekeru,vidlicku,cokoliv abych se zabil,jakou ze ja to mam smulu...no,pak jsem si rikal...zamorduj radeji ji, ji neznam,sebe jo,ze jo,logicky....tyto me uvahy jsem pronasel nahlas,pred ni,aby z toho taky neco mela a ja vam ted neco povim,nebyl krasnejsi pohled nez do jejich rozesmatych oci....vzal jsem ji za ruku a vlastne do ted jeste nepustil. Stedry den pro nas skoncil asi ve tri rano,kdy jsme si povidali o nasich zivotech,radostech a strastech a ja ji chtel videt znovu. Vidame se kazdy den, nic neni krasnejsiho jak pozvolna citime,ze by to mohlo byt ono a jak se oba branime jen trosku.Prozili jsme spolu vsechny vanocni i novorocni dny,Silvestra a ja se zamiloval. Vasnive,prudce,beznadejne a udelam vse pro to,aby to vydrzelo minimalne 40 dalsich let. Zaruka? Tu vam prece vazeni nikdo neda,nikdy a nikde. A cely tento elaborat vzniknul proto,aby jste vedeli,ze Stesti...svuj smysl ma,jen se s tim musi umet zachazet,hlavne se schazet a tak dlouho trpet az to prijde.
a vite proc tomu verim ze to vyjde? Prinesl mi ji Jezisek. Tak proto
Miluji Te sedmikrasko

Před rokem a půl jsme se zde našli. Náš život se zde spojil. Díky této seznamce, jsme se dali dohromady a před 3 měsícema jsme se vzali a k tomu za dva měsíce se nám narodí syn. Jsme díky této seznamce oba konečně šťastní jako v pohádce, která bude dále pokračovat. Doufáme šťastně

Náš příběh možná bude podobný mnoha dalším, ale i přesto bych se s vámi o něj chtěla podělit. Chodila jsem se sem dívat jen ze zvědavosti, občas jsem někomu odepsala na vzkaz nebo jsem poděkovala za pochválení fotky. Našla jsem tu i nějaké kamarády, ale nic víc. Ani jsem nic víc vlastně nechtěla, protože jsem byla z předchozích vztahů poučená a otrávená. Tak jsem chtěla mít klid. Můj život se ale změnil někdy kolem 28. září 2007, pamatuju si, jak mi Jirka napsal první vzkaz. Psal mi, že mě nechce nějak otravoval, ale že náhodou narazil na můj profil a že jsem se mu zalíbila a jestli jsem ještě volná nebo jestli už jsem si někoho našla a ať se mu ozvu, aby věděl, jestli se má snažit dál nebo na to zapomenout. Nějak mě to ale zaujalo, i když jsem většinou na vzkazy ani neodepisovala, protože jsem něčemu takovýmu jako seznámení na netu nevěřila. Ale jemu jsem napsala. Tak jsme si začali psát a pomalu jsme zjišťovali, že máme hodně společného a že si rozumíme. Psali jsme si každý den a já jsem si uvědomila, že bez jeho SMS bych už být nemohla. Samozřejmě jsme plánovali setkání, já jsem to nejdříve oddalovala, bála jsem se, jak to dopadne, ale pak jsem si říkala, že bych to měla risknout. Ale když jsem se konečně odhodlala, tak nám to nějak nevycházelo, když jsem mohla já, tak nemohl on a naopak. Začínala jsem být z toho nešťastná, protože jsem si uvědomila, že ho mám vážně moc ráda a že bych to chtěla zkusit. Tak jsme dál čekali, co nám osud připraví a jestli se náš sen, sejít se, stane skutečností. Jen jsme si psali a potom mi i Jirka zavolal. Byla jsem nervózní z toho, že ho poprvé uslyším, ale proběhlo to dobře. To mě ještě víc nakoplo k tomu, že ho prostě musím vidět. Někdy týden před Vánoci mi napsal, že už má opravené auto ( jsme od sebe cca 115km ) a že bychom se mohli konečně vidět. Byla jsem šťastná a v hlavě jsem si promítala, jak to asi bude probíhat... Sešli jsme se 22.12., bylo to hezký, hezčí, než jsem si myslela. Tak se Jirka stal mým nejhezčím vánočním dárečkem. Mockrát jsme se od té doby zatím neviděli, protože nemáme tolik možností kvůli té dálce, ale strávili jsme spolu i Silvestra a plánujeme snad i společnou budoucnost, i když nevíme, jak to všechno dopadne. Už jsem nevěřila, že někdo, jako je Jirka vůbec existuje, ale našla jsem ho. Hodnějšího a milejšího člověka jsem zatím nepoznala. Držte nám palce, ať nám tohle šťastný období vydrží. MILUJU TĚ, LÁSKO!!!!!

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.

Oba jsme moc šťastní že tato seznamka funguje a že právě jejím prostřednictvím jsme našli své štěstí. Našla jsem tady svou lásku. Po nevydařeném manželství se dvěma dětmi jsem už nedoufala že mohu potkat někoho koho budu tak moc milovat a on mě i mé děti. Po roce chození jsme se vzali,vše klape a jsme spokojení a šťastní. A chci vzkázat všem kteří tady hledají ať neztrácejí naději,kdo hledá najde. A na každého čeká někde štěstíčko a myslím že příjde když to člověk nejmíň čeká.

Nastala hodina H a já stála u schodů vedoucích do mé bývalé školy. Počasí již dávno bylo pochmurné a vítr nepříjemně ochlazoval mé tělo, protože ačkoliv ostatní lidé chodili dávno v teplých bundách či kabátech, já stála jen v modré mikině, která byla naším poznávacím znamením. Druhá hodina se blížila a mnou projela tréma, jako bych se seznamovala poprvé. Ale nebylo to poprvé co jsem se snažila najít lásku přes inzerát.Nikdy bych nezískala odvahu oslovit někoho jen tak na ulici a myslím, že ani většina z Vás by to nedokázala.
Proto bylo jednodušší vzít do rukou inzertní noviny, projít pár řádků a najít obyčejný inzerát.Ale co si představuji pod pojmem obyčejný inzerát? takový, kde muž neláká ženu na svůj majetek, na svůj vzhled a své postavení, ale láká jí na upřímné srdce plné lásky, kterou chce někomu rozdávat.Můj prst se náhle zarazil na jednom, který zněl:Kluk z Krupky hledá boubelku od 20-23let.Celkem stručný, jednoduchý a možná pro nikoho nic neříkající inzerát. Objevila se ve mě touha poznat člověka, který hledá pravý opak těch super štíhlých dam s okouzlujícími křivkami a mírami 90-60-90.Vzala jsem do rukou mobil a již jsem vyťukávala odpověď.
Neuběhla ani minuta a na displeji blikal příchozí hovor. Hrklo ve mě, co je to za číslo a raději jsem hovor nepřijala. Po druhé již nečekala jsem a hovor jsem přijala. Na druhé straně byl velmi příjemný hlas mladého kluka, kterému jsem před chvíli odpověděla. Zeptal se mě na několik otázek, ohledně toho, co očekávám od partnera.Prozradila jsem, že toužím po hodném, upřímném a věrném klukovi. Už jsem měla dost lží, podvádění a trápení.Dost mužů, kteří vidí v ženě objekt své sexuální touhy.
Domluvili jsme se na druhou hodinu, že se sejdeme u základní školy;jediné místo které mě v té chvíli napadlo. A pak se to stalo. Byly dvě hodiny a já byla nervózní a stále jsem se dívala na mobil, jestli nenapíše, že nepřijde.Ale nic nepřicházelo.Vyhlížela jsem, jestli nepůjde někdo podobný jeho popisu.Najednou jsem ho viděla přicházet ladnými kroky.Vysoká štíhlá postava se ke mě blížila.Na mou otázku, zda je to on, na ten inzerát mi odpověděl ano.A v té chvíli to přeskočilo.Zalíbili se mi jeho hnědé vlasy, nádherný úsměv a oči, ve kterých byla taková zvláštní jiskra.Jakoby se na mě smál už jen tím svým pohledem a v kombinaci s úsměvem na rtech to byla neodolatelná věc.
Zvolili jsme procházku po našem malebném městečku.Prošli jsme mnoho uliček,náš krásný les a stále si povídali.Rozuměli jsme si od první chvíle.Stále jsme nacházeli nová a nová témata naší diskuze.Smáli jsme se tomu, že již rok bydlíme kousek od sebe(o ulici) a nepotkali jsme se.Ale mám pocit, že kdyby jen tak prošel kolem mě na ulici, tak bych si ho ani nevšimla.Líbí se mi muži více vyvinutí svou postavou.Ale možná nám bylo souzeno osudem poznat se mnohem později a jiným způsobem.Oba jsme byli zklamáni nešťastnými láskami, které bohužel skončili smrtí našich partnerů.
Čekala jsem, kdy a jestli udělá nějaký ten krok.Najednou mě vzal něžně za ruku, propletl mé prsty se svými a mě zahřálo u srdce.Cítila jsem jeho náklonnost a touhu poznat mě mnohem blíže.Bylo nádherné jít ruku v ruce a cítit, že o Vás má opět někdo zájem a jeho úmysly jsou čisté.Najednou mě objal a já se nejdříve odtáhla, nevím a nevysvětlím si nikdy proč.Možná strach, že mi opět ublíží a nebo jsem možná v té chvíli moc používala mozek.Později to zkusil znovu a naše rty se spojily jako motýli za letu.Bylo to nádherné spojení našich rtů a mé srdce bilo o závod.Jeho polibky mnou projely jakoby od konečků prstů až k srdci a tou samou cestou zpět až do mozku, kde většina z těch otisků zůstala.Toužila jsem, aby ta nádherná chvíle nikdy neskončila.Aby mě stále držel v náručí a líbal mé rty.Podlehla jsem.Podlehla jsem touze po štěstí a lásce, kterou jsem tak dlouho, stejně jako on, hledala.Doprovodil mě jako gentleman před dům a věnoval mi pár něžných polibků a celou noc jsem nemyslela na nikoho jiného, než na něj.
Začali jsme spolu trávit více a více času,ať už procházkami nebo v soukromí pokoje.Prožívali jsme nádherné chvíle plné lásky, něhy a vášně a hlavně porozumění.Nacházeli jsme v sobě nejen lásku, ale i oporu.Každá chvíle byla výjmečná a neopakovatelná, o to víc jsme si užívali.Po šesti nádherných dnech mi udělal krásné překvapení.Po sedmé hodině zavolal do jednoho nejmenovaného rádia a nechal mi zahrát píseň s názvem Vyznání.Jakoby ta píseň byla psaná jeho rukou a srdcem.A já pochopila, že mě nejen miluje, ale že by pro mě dokázal snést i modré z nebe.Stejně jako já pro ně.
Jsme spolu už 4měsíce, které jsou tím nejkrásnějším co jsem kdy zažila a mám také jedno vyznání.
"Miláčku můj, miluji Tě a nikdy tě nechci ztratit!!Doufám, že prstýnek ode mě budeš nosit a budeš vědět, že Tě miluji opravdu a moc..."

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Svůj profil na štestí už mám nějaky pátek....a taky jsem se zde seznamil s vice než 2 stovkami žen s kterýma jsem se sešel a prožil snima nekolik nadherných nocí.
Až jednoho dne jsem napsal žene nyní uz mé pertnerce a lásce ,ktera do te doby žila a pracovala v Praze.
Několik tydnů jsme si dopisovaly až došlo na slovo SCHůZKA...Jelikož už mě unavovalo jezdit po schuzkách ,která končila kavou,dobrou večeří a pak promilovanou nocí a krom toho jezdit na schůzku přes půl republiky už bylo i na mě moc.A tak v duchu pesimisty jsem navrhul Petuli at pokud ma zajem o setkaní dorazí za mnou do Ostravy a k memu užasu následny vykend se v Ostravě ukazala.Přeskočíla pomyslna jiskra a nám oboum bylo vše jasné...Patříme k sobe...
Kvůli této žene jsem přestal jezdit kamiony a ona se ke mě přístehovala do ostravy.Jsme spolu 3 měsíce,prožíly naše první společne vánoce a náš společny život je jak pohadka se štastným koncem...
Snad to same zažije i plno dalších lidi co jsou na této super seznamce...

Chtel bych timto podekovat stesticku ze jsem tu nasel zenu z kterou cekam rodinu!!!!!!Proto vsem preji hodne toho STESTI.Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.Miluji Te Janimoc

Měla jsem na seznamce štěstí profil s menšimi přestávkami 5 let.Překvapilo mě a zklamalo, co jsou tady schopni muži nabizet,většinou sex,ale nevzdala jsem to.Našla si jeden profil,ktery mě zaujal,napsala jsem a našla jsem muže s velkým M,KTERÉHO JSEM HLEDALA CELÝ ŽIVOT.Známe se pul roku,po 2měsících spolu bydlime a travíme spoustu času.Máme dost věci společnych ,takže podnikáme výlety a vím ,že jestli nám to vydrží,tak se spolu nikdy nudit nebudeme.Takže jsem ráda,že existuje seznamka štěstí a přeji i ostatním ,aby to nevzdávali a našli toho pravého jako jsem našla já.Mám lasku,kterou si za nic na světě nekoupim a to je pro mě vším.A tu bych taky popřála ostatním.Hodně štěstí.Anna

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

"Koukám,že na mě koukáš,jaký jseš znamení?"bylo moje odepsání jednomu chlápkovi.Byla jsem na Štěstí asi týden a chtěla se vymazat,protože mi připadalo,že když jdu po ulici,tak mě "určitě"všichni poznávají.Ale odpověď tohodle srandisty mě dostala:"Jsem váha a doufám,že nejsi nějaká čarodějnice a neřekneš mi v pátek,že v pondělí umřu-to bych měl zkaženej víkend"No a včera jsme měli 3-leté výročí od prvního randeMusím dodat,že je nám přes 40 let a tudíž jsme to vzali tak,že není nač čekat.Po 6-ti týdnech jsme se sestěhovali do podnájmu na"zkoušku"a po půl roce do svého bytečkuTímto chceme moc poděkovat seznamce Štěstí a ukázat ostatním,že my jsme to štěstí opravdu našli.Díky.D+M

Po roce bez vztahu a naděje najít si kluka, který by mě měl aspoň malinko rád jsem na netu objevila seznamku „štěstí“ znělo mi to jako klišé a tak jsem si řekla, zkusím to :o)
Zaregistrovala jsem se, přiložila pár fotek a vzkazy s nabídkou na seznámení se začali hrnout. S někým jsem se seznámila osobně, s někým si jen píši, ale pořád to nebylo to pravé a hledala jsem dál...
Jednoho dne ráno jsem se podívala na položku „kdo je tu nově“ a uviděla ho...
Charismatický klučina s ďábelským pohledem a nevinnou tvářičkou mě na první pohled zaujal... přečetla jsem si profil a bez žádného vzkazu zmizela. Asi tak za 2hodinky jsem se koukla na seznamku, jestli nemám nějakou novou zprávičku a joo... byla tam, od něj :o) Tím to všechno
začalo... psali jsme si touhle formou 5 dnů a pak přišla šance poznat se osobně. Je z Brna a já z Olomouce, takže vidět se kdykoliv není možné, tak jsem s pozváním souhlasila.
Bylo 19. prosince 2006, ten večer jsme se měli sejít... celý den jsem byla nervózní a v rozpacích, nevěděla jsem, jestli mám jít, jestli to je dobrý nápad a tak... (Nechodím jen tak s každým kdo si řekne na schůzky a proto jsem byla tak nesvá..) Ručička hodinek se blížila k šesté hodině a Olísek mi zavolal, že už je v Olomuci... Vyzvedl mě doma a jeli jsme do pizzerie..
V jeho přítomnosti mi bylo moc příjemně... nemusím už povídat co bylo dál a v jiný dny, ale chci říct, že od té doby jsme spolu, zamilovali jsme se do sebe, každým dnem je naše láska silnější a krásnější... Brno je
a není daleko, jak se to vezme, ale Olísek má časově náročnou práci a nevidíme se tak často jak bysme chtěli, jelikož chci už delší dobu dát výpověď v
zaměstnání kde do teď pracuji, tak si hledám práci v Brně a chci se přestěhovat za ním, aby jsme byly jenom spolu...
Díky této seznamce jsem poznala plno báječných lidiček, kamarádů a svoji lásku, kterou jsem tak dlouho postrádala...
Přeji všem, aby tady našli co hledají, a ikdyž nehledají, určitě najdou:o)

Teriinka :o)

Dobrý den Chtěl bych vás poděkovat za tuto seznamku. Našel jsem tu lásku mého života už jsme spolu rok a čekáme druhé děťátko. Seznámyli jsme se na šťěstí.cz a po delším psaní jsme se sešli a byla to láska na první pohled. Ještě jednou moc děkujem Alena a Petr

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Srdečně zdravím všechny "odvážlivce",kteří se zaregistrovali na tomto serveru. Kéž byste všichni měli takové ŠTĚSTÍ,jaké jsem měla já,když právě se mnou se sešel můj nejdražší Víťulka! Když jsem se registrovala na tyto stránky,nedávala jsem tomu vůbec žádnou naději.Registrace proběhla v listopadu r.2008 a v prosinci se mi ozval právě ON (nebo já jemu,to už si nepamatuji),každopádně jsem ráda,že se to stalo.

První schůzka se konala u mne v zaměstnání,protože jsem po předešlých zchůzkách byla trošku opatrnější a zvolila toto netradiční setkání,to pro případ,že bych co nejrychleji chtěla opustit pole-bohužel i to se mi v několika případech stalo.
Ale u mého drahého se tak vůbec nestalo!!! Čas neúprosně utíkal a já jsem se musela vrátit do práce. Chtěla jsem ho vidět znovu a brzy!!! Ovšem láska na sebe nechala asi měsíc čekat,prý přemýšlel....já jsem z Litoměřic,on z Teplic,tak si musel srovnat v hlavince,co vlastně od tohoto čeká.Neměla jsem mu to vůbec za zlé,naopak,uvědomila jsem si,že je to člověk,který do všeho neskáče po hlavě,ale vše si dopředu promyslí.

Zamilovali jsme se do sebe neskutečně!!!!! Už jsme spolu přes rok a náš vztah se i nadále vyvíjí a já doufám,že se vyvíjet nepřestane!

Držím vám všem palečky,abyste i vy byli tolik šťastní,jako jsme my dva.
DANA

...nadpis naprosto přesně vystihuje celý můj příběh... stalo se to před takovými 2 měsíci, kdy jsem si na doporučení mé kamarádky založila profil na štěstí... pomale jsem přestávala doufat v to, že mě nějaké čeká... na osud jsem vždycky věřila, ale když čekáte dlouho, tak potom už pomale ztrácíte naději... jediné, co mě dokázalo upokojit bylo to, že všechno má svůj důvod... a i když jsem přesně nevěděla jaký, tak mě tohle rčení vždy na nějaký čas uklidnilo... už během prvního dne a týdne jsem dostala spoustu vzkazů, ale ten můj ,,vysněný partner,, stále nikde... a tak jsem si řekla, že to zkusím trošku jinak... nebudu jen čekat, ale trošku tomu osudu taky pomůžu... zadala jsem si své požadavky, které jsem vzápětí nechala vyhledat... už na první stránce mě zaujala černobílá fotka 24 letého kluka... myslím si, že každý, kdo říká, že na vzhledu nezáleží, tak lže... neříkám, že je to
nejdůležitější, ale rozhodně se ti dva musí navzájem líbit... každý máme svůj typ a on byl přesně ten můj... hnědé vlasy, hnědé oči, vyšší sportovní postava, teď ještě, aby splňoval to ostatní, co se týče charakteru, myšlení a povahy... kolikrát jsem si říkala, jestli nemám vysoké nároky... podle profilu to odpovídalo přesně mé představě o partnerovi... nenapsala jsem však žádný vzkaz a nenechala ani stopu... počítala jsem zkrátka s tím, že mě uvidí v návštěvách jeho profilu a pokud ho zaujmu, tak se mi ozve... druhý den mi tam zanechal stopu a potom následoval vzkazy... vyměnili jsme si ICQ a nějaký čas si psali... začátek však nebyl zrovna šťastný, protože jsme měli oba dva nějaký špatný den a docela slušně se pohádali... pak jsme se však jeden druhému omluvili a to mě přimělo k tomu, abych setrvala a pokračovala dál... asi po měsíci jsem sama navrhla, že bychom se mohli sejít... bylo to takové trošku nečekané, ale on to kupodivu přijal a za pár hodin jsme měli mít sraz... mezitím jsme si od rána psali sms, které měly takový tajemný nádech... oba dva jsme se v nich zmínili o tom, že dnešní večer bude kouzelný... ani nevím, proč jsem to napsala, prostě mě to z ničeho nic napadlo... jako bych cítila to, co bude následovat... blížil se večer a já se začala rozmýšlet, jestli mám nebo nemám jít... nakonec jsem se to snažila odložit, ale on se nenechal jen tak odbýt... na schůzku jsem šla plna očekávání... naše pohledy se setkali a oba dva jsme se na sebe usmáli, to bylo první, co mě přesvědčilo o tom, že jsem nepřišla zbytečně... šli jsme si sednout do 13 a já si uvědomila, že jsem se na to moc vhodně neoblékla... měla jsem na sobě svetr až ke krku, což bylo trošku svazující nehledě na to, že se tam pohybovala spousta málo oděných holek... usedli jsme ke stolu a Laďa šel objednat láhev bílého vína... začali jsme si povídat... bylo to nenucené a hlavně příjemné, protože jsme pomale začali zjišťovat to, jak dobře se navzájem doplňujeme... pak už jen dlouhé čekání na to, kdo udělá první krok... nechala jsem to na něj a tak ten první polibek padl o něco později, než bych čekala... na druhou stranu mi to však nevadilo, protože nebylo kam spěchat... líbilo se mi, jak se na mě díval a pozoroval každý můj pohyb... byl to večer plný vášně, který splnil naše očekávání... druhý den jsme se viděli znova... připadalo mi, jako bych ho znala déle a toužila jsem po tom s ním trávit i další dny... dnes jsme spolu už přes měsíc a já jsem nejen šťastná, ale i zamilovaná... a nebýt toho, že se ta naše schůzka neodložila, tak bychom se nejspíše nesetkali... a to mi řekl i on sám... že měl pocit, který mu našeptával teď nebo nikdy... oba dva sice uznáváme stejné hodnoty ve vztahu, ale co se týče způsobu života, tak ten máme trošku odlišný... což je dobře, protože se ráda naučím něčemu novému nebo se podívám tam, kde jsem ještě nebyla... nejhorší však na tom všem je, že právě v době, kdy jsem s žádnými závazky nepočítala a chtěla odjet do Anglie, se objevil on a tím i důvod, proč tu zůstat... nechci odmítat nebo snad utíkat před láskou, když se mi tak dlouho vyhýbala... čeká mě důležité rozhodnutí, kterého bych později nechtěla litovat... snad mi ten osud opět pomůže a stane se něco, co mi to usnadní...

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Začalo to v červnu 2009.. Chodila jsem ještě na střední školu, bydlela v Bohumíně a byla v situaci, kdy jsem si musela přivydělávat na nájem. Bydlela jsem ještě se spolubydlícími. Kuba bydlel v té době u rodičů v Dětmarovicích (cca 3 km od Bohumína). Ocitl se znovu u rodičů po rozchodu s přítelkyní, se kterou žil sedm let.
Jak jsem už zmínila, musela jsem se finančně osamostatnit, prakticky jsem měla sotva na jídlo a proto byl pro mě internet přepych stejně jako kredit natož paušál. Byla jsem ráda když jsem dala dohromady se svými spolubydlícími nájem :)
A přesto všechno se mě držel sen, sen žít jednou v Praze, kde už žila moje babička s dědou. Do Prahy mě to neskutečně táhlo... Naštěstí jsem se ocitla v situaci, která mi nebránila sbalit si kufry a vyrazit na prázdniny. Bydlela jsem u babičky, brigádu jsem si našla rychle. Začala jsem poznávat nové lidi, nové město, nový styl života, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Přesto mě trápila samota a hlavně nuda.. Bydlet s důchodci není zkrátka kdo ví jaká zábava... Tou dobou to bylo rok od doby kdy mě opustila moje první láska, taková ta, která bolí nejvíc když o ní přijdete.. taková ta velká vzpomínka, zkušenost a dětská křivda pramenící ze zlomeného dívčího srdíčka.. Konečně mě po roce křivda opustila a přišel pocit otevřenosti a chtíče poznat už konečně toho pravého. Bylo mi sladkých 17 :) Kdekdo si řekne "Božinku tak mladá a už se chtěla vázat, ještě nic moc nepoznala..." opak je pravdou. Vždy jsem věděla co chci a uměla si za svým cílem jít třeba přes mrtvoly. Navíc..co mám chtít poznávat? Chlapi? Sex s nimi? Že je s každým jiný? Že se mám nechat rozmazlovat a balit? Užívat si to? Promiňte mi, ale v životě jsou krásnější a smysluplnější zážitky než tyhle rozmařilé hlouposti.. Vysedávat v zakouřeném a hlučném baru, zmalovaná, ve vyzývavém oblečení abych někoho "ulovila"? Haha.. to mi přijde k něžnému pohlaví trochu nedůstojné... :) Já raději tiše pozoruji, čekám, poznávám a přeji si. Nepřála jsem si nic jiného, než poznat konečně toho svého vysněného "prince", díky Bohu mám dar.. Umím si přát..
Babička měla počítač a světe div se.. s internetem. Okamžitě mě napadla seznamka! Po dobu co budu v Praze si začnu s někým psát a až se vrátím budeme randit, napadlo mě. A tak se taky stalo. Registrovala jsem se na štěstí, byla jsem LadyPety.
Mezitím na druhé straně republiky byl můj Kuba. Můj Kuba, který bydlel se s svými rodiči a tak strašně si přál být zase na vlastních nohou se svou milovanou, se svou novou a snad už poslední láskou, tou pravou.. Měl stejný nápad, registrovat se na seznamce, začít znovu. A tak se stalo.. Byl to Kubas.DMX :)
Na seznamce jsem byla pár dnů a sesypalo se na mě několik desítek vzkazů nejrůznějšího charakteru od neslušných a ubohých po nesmělé a milé pozdravy. Psala jsem si se třemi kandidáty, jeden z nich byl můj Kuba. Trvalo to asi týden a musela jsem přijet a první schůzku...
Byla hrozná! Nejhorší v mém životě! :o)) Vůbec se mnou nemluvil, nedíval se na mě, na nic se neptal, absolutně mě ignoroval. Cestou k vlaku jsem si říkala, že to byl velký omyl a že už ho snad nikdy nepotkám! U vlaku jsem Kubovi poděkovala za schůzku, rychle ho políbila na líčko a pelášila do vlaku. Kuba na mě ještě zavolal: "Napíšeš mi?" a já na to "Ne, nemůžu, nemám kredit tak až si dobiju." Asi po dvou minutách mi přišla SMS: "Asi si budeš myslet, ze jsem blázen, ale já jsem se do tebe zamiloval!" Ano! Byl to pro mě blázen! Absolutní blázen! No naštěstí jsem neměla z čeho odepsat a tak se mi ulevilo, že tomu bláznovi nemusím odepsat... Když jsem vcházela do domu přišla mi další SMS, Kuba mi dobil kredit! A tak jsem musela odepsat :o)) Patřím mezi upřímné osoby takže jsem konstatovala, že si opravdu myslím, že se zbláznil. Nenechal se ale odradit a díky své neúnavnosti si mě trochu získal..
Vrátila jsem se do Prahy a naše psaní si se povýšilo na volání si. Nezamilovala jsem se do Kuby, ale do jeho hlasu. Je to zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažila, ale jeho hlas jsem musela slyšet každý den! Milovala jsem když mi vyprávěl ať už to bylo cokoliv.. Dlouho jsem to nevydržela a za dva týdny přijela do Bohumína zas :) Druhé rande.. Bylo krásné, naštěstí!! :) Čekal mě u autobusu s s krásnou kyticí. Mám ji dodnes ve váze a každý den nám připomíná ten náš den D, den kdy mi tu krásnou kytici dal a den kdy jsme se dali dohromady.... Rande pokračovalo na Žermanické přehradě, snažil se mi chudák asi čtyři hodiny dát pusu až jsem se ho zeptala, jestli už by mi jí konečně mohl dát?! :) Večer pokračoval u mě a od toho dne uplynulo sedm let..
Paradoxem našeho příběhu je, že kdybych neodjela tak daleko, do Prahy, nikdy bych mého Kuby, který bydlel ode mě pouhé 3 km nepoznala, jak? Neměla jsem přece internet! Táhlo mě to do Prahy, abych mohla poznat mého za krátko manžela a snad už brzy i tatínka našich dětí :) Naše cesta byla dlouhá a opravdu velmi, ale velmi trnitá. Museli jsme překonat velké finanční krize, zdravotní problémy, ponorky, nedorozumění a krize plné každodenních hádek...
Díky všem překážkám dnes víme, že se jeden o druhého můžeme opřít a nikdy se neopustíme. Žijeme teď v Praze, máme svůj byt, máme skvělé zaměstnání, máme termín svatby a hlavně máme jeden druhého.. Děkuji této seznamce za to, že jsem poznala svou druhou polovičku, děkuji za všechno špatné, co nás dva potkalo, protože nás naučilo být šťastnými pro to dobré, umět se radovat, respektovat, podporovat, držet se za ruku, mlčet, a přitom toho tolik říct pouhým pohledem...
Dnešní doba je zlá, učí nás utíkat od problémů, vytrácí se z nás trpělivost a přitom dokázat vytrvat přinese odměnu nevídaných rozměrů.
Od srpna se stanu manželkou, po sedmi letech si "s tím bláznem" :) řekneme před Bohem ano. Dá-li Bůh, a můj zdravotní stav, budeme třeba už příští rok tři.
Neztrácejte naději a zkuste se soustředit na svá přání.. umět si přát je úžasné a umět vytrvat k tomu neodmyslitelně patří... :) P&K

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Muj příběch začal asi jako každý jiný...brouzdal jsem po štěstí a koukal na profili.Moc mě zaujal jeden profil a tak jsem napsal pár písmenek,ale nedostal jsem odpověď.Po měsíci čekání jsem napsal znovu,bylo to na velikonoce a k mé velké radosti a překvapení jsem se tentokrát odpovědi dočkal.Začali jsme si psát a trávili společné večery tady ne štěstí a psali si o sobě stále víc a víc podrobností.Těšil jsem se vždy na večer až příjdu z práce a sednu za pc a budu si moct zase psát.Jen to setkání nám stále nevycházelo,buď z jedný nebo z druhý strany.Potom jsem obdržel zprávu ,která me moc zaskočila...nezlob se ale potkala jsem někoho jiného....bylo to velmi nepříjemný,ale bral jsem to, nikdy jsme se nevyděli a tak svojim zpusobem o nic nešlo.Občas jsem se tu potom zastavil ale jen velmi málo.Asi po čtyřech měsících jsem se tady opět objevil a našel vzkaz,takovej ten běžný jak se vede.....atd.Byl to vzkaz od oné osoby se kterou jsem si psal.Odepsal jsem ji a začali jsme si znovu psát,zase každý večer a znovu sme si domlouvali že se sejdem.Asi po měsíci psaní a trávení večeru na štěstí nám setkání vyšlo.Věděli jsme o sobě snad všechno a když sme se uvyděli bylo hned jasné že to není schuzka poslední.Seděli jsme spolu asi pět hodin a stále si povídali a byli štastný.Rozloučili jsme se se sluvkem miluju tě a dlouhým políbením.Další schuzka byla za nedlouhu a potom další a první strávená společná noc.Teď sme šťastně zamilovaný a každou společnou chvilku si moc vážíme a užíváme si jí.Plánujeme společnou budoucnost a společnou cestu životem.Našel jsem zde svého Andílka a přesvědčil se že to tu jde.Mažu si svuj profil,protože už ho nepotřebuju a nechám tu štěstí pro jiné.Jděte štestí trošku na proti a ono se navás jistě usměje,jako na mě a na mého Andílka.Takže dík za seznamku a loučím se svámi...hodně štestí