Skutečné příběhy štěstí

Na štěstíčku jsem byla víc jak rok. Zpočátku hledala vážné seznámení, pak po zkušenostech jen přátelství a možná lásku. Zavítala jsem jen namátkou mimo své vyhraněné teritorium a jedna fotografie mě oslovila. Muž s úsměvem na rtech, pak s dcerou v klíně, motorkář. Začali jsme si psát, pak volat a během 3 týdnů došlo k náhodnému setkání já se synem a on s dcerou. První podání ruky, přeskočila jiskra. Strávili jsme spolu krásné odpoledne v kině a hrami s dětmi, posezením u dobré kávy a přišlo loučení. Celé odpoledne jsem tu energii cítila, nechápala jsem, co to je. Měla jsem strach, že když odjede k domovu vlakem, že už se neuvidíme. Večer přišla sms. Zamiloval se na první pohled píše, a netušil, že já také. Další víkend už jsme trávili spolu a od té doby jsme spolu a plánujeme společný život a svatbu. Bydlíme spolu 4. měsíc. Děti jsou spokojené, my zamilovaní a naše láska a vztah se stupňuje a je to čím dál tím krásnější. Máme toho oba dost za sebou a v tomhle věku už víme o čem život je. Oba od prvního okamžiku vidíme spolu do budoucna a nevadí nám, kolik překážek budeme muset překonat. Máme jeden druhého, máme děti a naději, že znovu utvoříme rodinu. To co jsme ne naší vinou oba ztratili a v co jsme už možná nedoufali. Je mi 40, Vaškovi 45 za pár dní, a věřte, že takhle láska je zralá a zraje dál. Sportujeme spolu, jezdíme na motorce, hrajeme tenis, plaveme a chodíme do kina, divadla, prostě vše, co se naskytne, tomu se nebráníme. Mám vedle sebe úžasného muže, který ve mě vidí bohyni, a přitom se potkali jen dva obyčejní blázni, kteří ve svém věku nechtějí ještě stárnout a myslet na důchod, ale chtějí život prožít a ve dvou či jako rodina. A jak jsme si řekli, svatba do roka a do dne - myslím, že to bude dříve. Cítíme to oba, chceme to oba. A napořád. Našla jsem jehlu v kupce sena a přeji tohle štěstí každému. Tu energii, tu jiskřičku, o které jsem jen slýchávala. Existuje, dnes už to vím. Po 21 letém manželství jsem nevěřila, že může být něco ještě více intenzívního. A ejhle, je to tu.Miluji a to je zázrak.

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Tak at ten pribeh jak z romanu neprotahuju :)
Seznamili jsme se diky stesti.cz, fotografie si nevymenili nebot tehdejsi neznamy mel zrovna - rozbity mobil, rozbity PC a nemohl mi poslat nic, kde bych odhalila "zavady" hned podle obrazku prenechal mi telefonni cislo s tim, ze pokud budu chtit, at se mu ozvu, ze by byl rad. Cislo jsem si poznamenala, ale v domeni, ze se jedna o nejakeho uchylaka - preci jen je podezrele, ze se mu najednou vsechny pristroje rozbily, jsem to nechala byt.
Jednou vecer jsem vsak s prateli sedela na sklenicce, vecer se schyloval k zaveru a me se nejak nechtelo domu. Inu, posilnena nejakym tim zlatavym mokem, jsem napsala neznamemu sms: Hola hola hej, nic uz nemeskej... Asi hodinu se nic nedelo, pak jsem napsala znovu a uz jsem se predstavila a nasledne mi dotycny telefonoval [ten sexy hlas nezapomenu ] a kolem 11 vecer jsme si jeste tyz vecer domluvili rande. Prijel autem, nalozil me, vzal za volant, malem mi rozbil hlavu, jak jsem sebou cukla, stravili jsme spolu po barech zbytek noci, povidali si a domluvili si rande na druhy den...
No a dneska jsme svoji a pevne doufame, ze se nam co nejdrive podari nebyt jen dva

Takze se nam obema vyplatilo, ze jsem byla trochu odvaznejsi, nez by to asi chtelo. Ale rika se, ze odvaznemu stesti preje, no a me se to teda vyplatilo a povedlo

Bylo pozdní odpoledne, tehdy 18.května 2008. Můj malý syn Matěj si spokojeně pohrával a tak jsem sedla k počítači a jen tak jsem brouzdala po seznamce.... po chvili se mi ukázal profil hezkého a sympatického chlapáka.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Za další chvilku mi přiš vzkaz.... Takový typicky navazující rozhovor..." Ahoj, jak se máš? neruším? " A bylo to.po váhavých myšlenkách jsem odepsala.Moc se mi ten dotyčný Broněk, jak se ve vzkazu představil líbil, ale nechtěla jsem nic urychlit...Psali jsme si celé odpoledne.Až do 17 hodiny, když jsem musela rozhovor ukončit.Vyměnii jsme si tel.čísla a rozloučili se.Měla jsem totiž před sebou pracovní směnu v baru. Broněk si hned číslo ověřil a snažil se mě přesvědčit na osobní setkání. Chtěl přijet ještě tentýž večer za mnou do práce.Ač se mi moc líbil a přála jsem si to samé, bála jsem se.Tak jsem se ho všemi možnými výmluvamy snažila odradit.To se mi nepovedlo.Opravdu přijel.Byla jsem tak nervozní, že mi ani pivo neteklo z pípi do pulitru, ale všude kolem. pak pípla sms...a byl tam.... přišel.Krásný usměv mě pohladil na duši,pozdravil mě, představil se a políbil mě. Okouzlujíci muž.Byla jsem štastná. Celý večer jsme si povídali....jiskřilo to mezi námi a bylo jasné, že to nebylo jen přátelství.... Byla noc, neměl se jak dostat domů, navrhla jsem mu, že ho odvezu...Souhlasil,Avšak nakonec jsem si ho odvezla k sobě domů. Byl se mnou a mým Matýskem celý víkend.Byly to nejhezčí dny.Matěj si ho také hned zamiloval. Asi po 14 dnech volání, randění, nastala nečekaná okolnost. Paní bytná mu dala výpověď z bytu.A co teď? Bylo to moc čerstvé a moc krásné, proto jsem se společného bydlení bála. Po poradě s maminou jsem si ho přistěhovala k sobě domů. Vzdal se kamarádů a smířil se i s dojížděním do práce, což znamenalo vstávat ve 2 hod. v noci. Láska mezi náma rozkvetla do obrovských rozměrů. Po měsíci soužití jsme se znali lépe než leckdo za 10 let. Také jsme se pohádali, něco nefungovalo, ale to k tomu patří ne? A jak to dopadlo? Nyní jsme spolu 4 měsíce. A víte co? 12. září 2008 jsme měli krásnou malou vesnickou svatbu.Po 3.měsících vztahu. Kde kdo nás za to odsoudil, ale to nás nerozhodilo,naopak posílilo. Milujem se, jsme rodina a jsme štastni a to je to nejdůležitější ne? Takže to tady funguje a jsem ráda, že Osudová seznamka funguje. Hodně štěstí všem přeje Lenka a Broněk.

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Zvláštní,když píši příběh své kamarádky a jejího přítele tady ze Štěstí. Ale snad se proto na mne nebudou zlobit.
Dnes tomu je rok,co se poznali tady na Štěstí a to docela zvláštním způsobem Kamarádka to neměla v životě jednoduché a na muže měla opravdu smůlu a už přestala doufat,že někoho potká a přestala věřit už i tomu,že ho potká i zde na Štěstí. Byla rozhodnutá svůj profil zde smazat,ale ještě než tak učinila,si projížděla fotoseznamku a najela na profil muže,který ji zaujal. On měl samozřejmě napsáno,že na profily bez fotky neodpovídá,ale Blanka neváhala a napsala,že má krásný úsměv. Představte si,že on jí napsal,ani tomu sám nevěřil,ale myslím,že nelituje. Začali si spolu psát,pak se sešli a věřte tomu,jsou do sebe zamilovaní dodnes. Teď si budují své hnízdečko lásky a já jim to moc přeji. Blanka je moc hodná a obětavá žena a Peťa je moc fajn,vtipný,usměvavý smíšek... No,vlastně mu tak i Blanka říká.. Kdyby jste je viděli a pozorovali jak se k sobě hezky chovají a nemají žádné zábrany,prostě ty se hledali až se našli... Pořád se jen smějou a vtipkujou... Blanička má dceru které je 13 let a Peťa jí přijal úplně skvěle,což dnes málokterý muž dokáže a myslím si,nebo správně řečeno věřím,že Peťa bude skvělý táta...
Já jsem tady též zaregistrovaná a doufám,že mě potká stejné štěstí,jako mou kamarádku. Kéž by bylo takových mužů jako je Peťa více,hned by ten život byl veselejší,ale já jsem nepřestala věřit a snad mě potká stejné štěstí,jako potkalo je. Tak milá Blaničko a Peťulko,dnes je to rok,co jste se tu poznali a já Vám z celého srdíčka přeji hodně štěstí do dalších let,ať se Vám hnízdečko lásky buduje s láskou a snad přibude brzy i to Vaše vytoužené miminko... Zasloužíte si to oba dva.
Pokud smím všem tady na Štěstí poradit,nehledejte partnery podle toho,co můžete materiálně získat,ale berte si příklad všech zamilovaných,co se tu sešli jen a jen z Lásky a ne kdo kolik má peněz a jak kdo vypadá,protože ,,LÁSKA,, je dnes to nejcennější a tu si za peníze nekoupíte. Blaničko a Peťo.... MÁM VÁS RÁDA!!!
P.S.: Těším se,až budu vozit kočárek Vaše kamarádka Iveta

Chceme se Vám pochlubit s naší Láskou a o tom, jak jsme se spolu seznamili. Byla to vlastně náhoda, ale přitom jsme o sobě nevědomky věděli.
Já jsem chodila na Vyšší odbornou školu, kam Ondra také chodil. Potkávali jsme se téměř rok na chodbách školy, aníž by jsme o sobě cokoliv věděli. Já jsem Ondru znala od kamárádky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem v té době měla jíného partnera. Uplynul asi rok a já jsem byla sama a chodila stále na školu, ale Ondra už na škole skončil.
Díky mému kamarádovi jsem se zaregistrovala na seznamku Štěstí.cz. Po několika neúspěšných seznaméní jsem už nedoufala, že tu najdu svoji životní Lásku. Už jsem chtěla svůj profil na štestí smazat, ale Ondra mě napsal a zaujal mě svými vlastnostmi, aníž bych viděla jeho fotku. Tak jsem si řekla, že to naposledy zkusím a domluvila se s ním na schůzce. Oba jsme to měli blízko, protože to máme k sobě jen 12km. Sešli jsme se 24.11.2007. Schůzka proběhla v kavarničce a pak se protáhla procházkou, kde jsme si oba padli do oka a přeskočila i pomyslná jiskra. Když jsme si povídali o tom kam jsme chodili do školy, tak jsme si společně uvědomili, že jsme chodili na tu stejnou školu. Potom jsme se schazeli i nadále a po druhé schůzce jsme navzájem citili, že k sobě patříme.
Od té doby je naše Láska čím dál hlubší. Jsme i po roce a půl čím dál více zamilovaní a stále naplněni štěstím z našeho krásného vztahu.
Kamila a Ondra

Někdy je ta cesta ke štěstí trnitá, i my jsme to tak měli Já si sem dala inzerát proto,abych měla po večerech s kým povídat. Opustil nás zrovna táta mého malého synka a přes den se zaměstnáte běháním okolo prcka - ale co večer,když odejde spinkat ? Moc mi chybělo povídání,s kýmkoliv o čemkoliv. O naději na vážné seznámení nemohla být řeč. Ozvalo se mi pár chlapů,někteří fajn,někteří zvláštní. I jeden z nich byl zvláštní. Tvrdil,že mne zná od vidění a že se se mnou chce sejít,psaní že ho nebaví. Ale já nechtěla, z pochopitelných důvodů. Ale on tak naléhal,až jsem si i vymazala profil a přihlásila pod jiným jménem - stejně si mne našel Nebyl nijak obscénní nebo vulgární,ale já chtěla prostě jen povídání po netu,nic víc. Nakonec jsem ale svolila, a na první rande mu překvapivě,narozdíl od ostatních - nevadilo,že přijdu i se synem. Vždyt k sobě patříme. Schůzek přibývalo a všechno dostalo rychlý spád. Naše životní plány a sny směřovaly stejným směrem,a tak jsme spolu začali bydlet. Bohužel každý si s sebou nesl i velké šrámy ze života a tak to nebylo vůbec lehké. Ale všechno se dá překonat, dokonce s pomocí poradny,která vám rozšíří obzor a srovná srdíčko i hlavu. No a dnes máme pouhých 45 dní do svatby ))) a veliké plány,na které se moc všichni tři těšíme ) Chci vám říct - nevzdávejte se naděje v hezký vztah, chce to hledat, najdete. Ale nečekejte,že vám spadne to štěstí do klína samo, musí se na něm pracovat,i krásnou sochu musel nejdřív někdo vytesat z nevzhledného kusu mramoru. pamatujte na to.... .-) a přeju vám všem - hodně ŠTĚSTÍ .-) My na tento server nikdy nezapomeneme Jsou to 2 roky od seznámení zde. a díky .-)))

Když jsem si před více jak dvěma lety četla tyto příběhy na webovkách jako čerstvě zaregistrovaná na této seznamce, jen jsem si nad nima povzdechla, jak má někdo štěstí a má ten vztah krásný konec. S Ladíkem jsme si psali téměř půl roku, těšili se na každý vzájemný vzkaz. Tenkrát jsem byla v zahraničí, takže hned po návratu jsme se viděli a pak znovu a zase znovu. Přišlo nám oběma jako bychom se znali už dlouho, nic psaného na seznamce nebylo hrané, žádná přetvářka. Moc děkuju, že tyto stránky existují, protože teď žiju v našem postaveném domečku s chlapem, kterého miluju nade všechno na světě a v náručí držím druhého, který se nám před 3 týdny narodil. Všem nezadaným přeju moc štěstí a vzkazuju-vydržte, to hledání stojí za to!

Jednoho dne jsem byla na netu a psala jsem e-mail kámošce. Najednou mi tam naběhla reklama a jak jsem psala, nějakým způsobem se spustila stránka, a byla to stránka štěstí. Nejdřív jsem byla naštvaná, že ten dlouhý e-mail, co jsem psala, budu muset nějak sesmolit znovu, ale když jsem zjistila, co je to za stránky tak jsem si řekla, proč se nezávazně nezaregistrovat a nezkusit, co se bude dít. Neměla jsem původně v plánu, hledat si vážný vztah přes internet. Tedy abych pravdu řekla, nehledala jsem žádný vztah, protože mi spousta kluků ublížila a já se bála lásky. Bála jsem se, že když se zamiluji, dopadne to jako vždycky a to tragicky a já budu mít zase jen zlomené srdíčko a zůstanou mi uslzené oči. Chvíli po vyplnění osobních údajů, se mi začali ozývat mladí kluci, ale i muži. Se spoustou z nich jsem si psala a snažila se je lépe poznat...pak se mi ale ozval Vojta. Padl mi hned do oka. Zjistili jsme, že máme spoustu společného. Rozuměli jsme si a jakmile byl na netu jeden, dal vědět druhému. Když jsem si s ním psala, nevnímala jsem okolní svět. Čas tak rychle letěl když jsme si dlouhé hodiny přes počítač psali, ale naopak jakmile jsem byla bez internetu a bez jeho milých vzkazů, čas se vlekl strašně pomalu. Každou volnou chvíli jsem kontrolovala, jestli od něj nemám nějaký vzkaz. Nejvíc mě překvapilo a zároveň potěšilo, že rád jezdí po památkách, jako já. Miluji výlety po hradech a zámcích a Vojta taky. Hned jsme si začali plánovat, jak po maturitě (kterou skládáme oba letos) vyrazíme společně na spoustu míst. Najednou jme zjistili, že spolu máme spoustu plánů. Domluvili jsme se na setkání a já za ním jela do Teplic. Plno lidí si myslí že je zvláštní, když holka jede za klukem a ne kluk za holkou, ale já mam vlak zdarma a tak jsem nechtěla, aby zbytečně utrácel. Než jsem vyrazila, měla jsem hrozný strach, jestli se mu budu líbit a jestli je opravdu takový, jaký se zdá být přes počítač. Čekal na mě na nádraží a dostala jsem první pusu na přivítanou. Najednou ze mě spadl všechen strach a já mohla být taková, jaká opravdu jsem. Povídali jsme si, prošli jsme se a strávili spolu nádherných sedm hodin. Měla jsem pocit, že to bylo těch nejkrásnějších, ale zároveň nejkratších sedm hodin v mém životě. Čas v jeho přítomnosti se zdál být nezastavitelný a jako by chtěl v co nejkratší době uběhnout Maraton. Najednou jsem musela na vlak a jet domu. Po chvilce ve vlaku se mi začalo moc stýskat a já se těšila, až budeme konečně zase spolu. Teď jsme pár a oba se těšíme z každé společné chvíle. Jsme spolu moc šťastní a věříme, že nám to vydrží už napořád. Je to můj princ z pohádky, kterého jsem si vysnila. Myslela jsem, že lidi jako on už neexistují, ale jeden človíček se tu našel a je tu jen pro mě. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala a že mu můžu říct, jak moc ho miluji a on mou lásku opětuje...
Katka

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

I já děkuji seznamce ŠTĚSTÍ za seznámení s mým přítelem. Je to už rok co jsem se rozhodla vyzkoušet na doporučení kamarádky tento způsob. Ze začátku jsem byla dost zklamaná a řekla jsem si že to asi nebude to pravé, spoustu chlapů si tu pouze vymýšlí a hlavně i když jsem psala, že hledám někoho kdo už má svou minulost řádně vyřešenou - rozvod,děti už nechci, mám už dvě děti, věk kolem 35-40, tak se mi pořád hlásili jen ženatí a nebo mladší 25-30 let. No a 10.7. 2008 jsem měla jedno setkání domluvené, jenže se během dopoledne omluvil že to nestíhá a tak jsem se bez rozmýšlení rozhodla pro jeden vzkaz který mě jen tak letmo zaujal, měla jsem čas a tak jsem jen tak z nudy souhlasila že dorazím i když nápadník byl mladší. Setkala jsem se s Tomášem a jsme spolu dodnes. Profily jsme smazali společně po týdenní známosti a jsme oba rádi že nám to spolu klape. Už jsme seznamku doporučili dvěma kamarádkám a jedné to už taky vyšlo a ta druhá je tu teprve dva dny a na své štěstí teprve čeká Díky Marcela a Tomáš

Hezký den všem!
Jmenuji se Vendelín a zde na seznamce mám profil "financni.krize". Před třemi lety jsem se zde seznámil se svou současnou manželkou Otýlií...
Byla to doslova láska na první pohled! Již po dvou měsících jsme se spolu zasnoubili a měsíc nato jsme se dokonce i vzali!
Záhy po svatbě jsme se začali pokoušet o děťátko. Bohužel, veškerá naše snaha byla marná. Otýlie ne a ne otěhotnět. Od našeho seznámení jsme se milovali snad již tisíckrát, ale stále bez úspěchu...
Až včera těsně před půlnocí se nám to podařilo! Otylka si totiž dnes ráno udělala těhotenský test a ten byl... pozitivní! Moje láska je tedy v tom a já budu co nevidět tátou!
Chtěl bych tímto z celého svého srdce poděkovat seznamce Štěstí.cz, že mi umožnila seznámit se s mým zlatíčkem Otylkou a učinila mě tak nevýslovně šťastným...
Přeji vám všem, abyste zde svou vyvolenou, či vyvoleného nalezli i vy.
S přáním všeho dobrého
Vendelín, Otylka a...?

Dobrý den,
dnešní doba moc nefandí "běžnému seznamování", i já jsem dlouho
čekala až mě osloví ten pravý při čekání na autobus, nebo na diskotéce, kam jsme
s kamarádkou celkem často chodily.
Moc vám všem doporučuji zkuste internetovou seznamku a jděte nezávazně bez předsudků na 10 schůzek a uvidíte, že potkáte zcela jistě zajímavé lidi a třeba tam bude ten nebo ta, na kterou čekáte celý život.
My jsme se díky Štěstí seznámili s mým nyní již manželem v květnu 2010 a ted jdu akorát vyndat z postýlky našeho půlročního syna. A řeknu vám, že i já, věčná kariéristka, jsem nezažila hezčí pocit.
Tak tedy, doba se změnila, nemějte předsudky a zkuste Štěstí, zde můžete vytipovat pár potencialních partnerů, rychle se s nimi sejít a když to neklapne, jít dál.
Držíme vám palce, škoda že nemůžem vložit fotku,
Kristýna, Honza a Vojta.

Možná tu nejste jen tak pro nic za nic a možná i vy pohnete na tomto místě svým osudem tak jako já ...

Zaregistrovala jsem se na stesti.cz zprvu jen ze zvědavosti a později jsem byla ráda za výměnu názorů s několika muži, jejichž způsob a obsah písemného sdělení mne oslovil. Touto cestou jim i děkuji za pár nebo i více obětovaných chvil za klávesnicí v pruběhu dne i noci :)

I přes to, že jsem poměrně pozitivní člověk, jako máma dvou dětí a s ne zcela "vyřešenou minulostí", jsem ve více než eventuální přátelství nedoufala. Ale stalo se.

Napsal mi muž, na jehož řádky nešlo neodpovědět a v psaní nešlo nepokračovat. Skrze psané sdělení jsme stihli ve velmi krátké době probrat vše možné i nemožné a schůzka, na které jsme se po pár dnech domluvili, byla má první. Od té doby se dále vídáme a pokračujeme ve vzájemném poznávání a budování společného vztahu.

Myslím si, že je téměř zázrak, najít někoho podobně smýšlejícího, v podobné situaci a s životními zkušenostmi, které z nás činí vzájemně se doplňují partnery s respektem a porozumněním pro toho druhého. Je jasné, že i na místě a načasování velmi záleží :) Za toto místo a příležitost tudíž děkuji!

I ostatním "hledajícím i hledaným" tak přeji zvláště trpělivost, optimismus a všechny maximálně vhodné okolnosti pro nalezení svého štěstí na štěstí!

Všechny vás moc zdravim,v roce 2007 jsem si na štěstí založila profil.Byla jsem 27letá svobodná matka,denně jsem absolvovala začarovaný kolotoč.Ráno do práce z práce pro holku do družiny,pak domů,úkoly,úklid,večeře...atd.Neměla jsem čas ani náladu hledat partnera.Už jsem to vzdala.Ale jednoho dne mi napsal René(toho času v Holandsku),nepřikládala jsem tomu zvláštní váhu když byl v cizině,ale stejně jsem si sním psala a vymněnila tel.číslo.Když jednoho dne(asi za 4 měsíce)mi volá cizí číslo(měla jsem jen holandské),byl to René,přijel do Česka a chtěl se setkat....Byl u maminky na českopolských hranicích a já v Brně i přes to se ještě ten den rozjel za mnou.......a pak už jezdil pravidelně.V lednu 2008 jsme se vzali,stejného roku v září se nám narodil syn a o rok později dcera.Letos šla do školky už i ta nejmladší a já se zasnila nad tím ,jak to tenkrát vlastně všechno vzniklo.Kdyby nebylo seznamky štěstí,tak ted nemám ty dvě překrásný děti a ůžasného manžela!
Všem vám moc držím palce a nevzdávejte to ,Květa.

Od minulého týdne jsme šťastní manželé s malým synkem, díky vám! Děkujeme, Štěstí, a lidi nevzdávejte to!

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Hezký den, chtěli bychom touto cestou poděkovat seznamce Štěstí, neboť už jen ten jeji vhodně zvolený název
svědčí o tom, že každý si tu to své štěstí najde, tak jako jsme si ho tady našli my dva, přestože nám už dávno není dvacet a oba máme dospělé děti a ty už mají své životy.
A všem hledajícím i hledaným vzkazujeme, ať se nevzdávaji, neboť ti, kteří to myslí opravdu upřímně, tady tu svou životní lásku nakonec najdou, třebaže cesta k jejímu nalezení nemusí být zrovna růžemi poseta.
Tak hodně štěstí na Štěstí. Dáša a Luboš

Jsme spolu, už víc jak 4 roky a to jen díky této seznamce. Nikdy bych tomu nevěřila.

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Hezký den všem,se svojí láskou jsem se našla tady na štěstí před více než rokem je to o hodně starší partner 60 let mě je 47...nikdy předtím jsem neměla o tolik staršího partnera..myslím že jsem zvolila správně je to láska a nejen to vzájemné zájmy......vše spolu provádíme a baví nás to oba stejně.....proto vám všem zde přeji taky hodně štěstíčka a když najdete nehledejte již....
Pokud se chcete juknout na náš pár.....jsem pod nickem nedomu Lenka ...a můj drahoušek ottas60.Všem přeji tolik štěstí co potkalo nás oba.............

OTTA A Lenka

po rozvodu jsem se přestěhovala zpět k rodičům,hledala novou práci a měla jsem v té době 4letou a 10letou dceru.Bylo to náročné věděla jsem že musím urychleně sehnat práci snad i dvě aby děti nestrádali.Rodiče mi hodně pomohli myslím že bez nich bych to nezvládala,měla jsem práci na směny,našla jsem si druhou práci přes počítač věnovala jsem se dětem ale stále mi kdosi chyběl.
A tak jednoho dne jsem rozjela seznamkový maraton přes net,nestíhala jsem kvuli práci ani kamarádky na tož si někam dojít na kafe a tak během 3 měsíců jsem byla snad na všech seznamkách,bála jsem se abych nenaletěla nějakému podvodníkovi a tak jsem si partnery vyfiltrovala,bylo to dost náročné ale neměla jsem jinou šanci.Osobnímu setkání jsem se nevyhýbala potřebovala jsem kontakt očí a řeč těla.Do dvou let (neříkám že jsem seděla na netu každý den) jsem konečně našla toho pravého,proběhlo osobní setkání a potom to šlo všechno tak rychle ,velmi dobře se choval k mým dětem rozumněli si spolu a právě u dětí jsem si všimla toho zlomu a rozhodla se že to je ten pravý.
Já a Petr jsme spolu už 5let seznámili jsme se přes štěstí.cz a i když máme někdy rozepře dokážeme se po nezdarech v předchozích manželstvích tolerovat a vzájemně podporovat a MILUJEME SE
všem přeji kteří to myslí vážně aby uvážili schůzky a co nejvíce se vyptávali,muži i ženy kteří to na seznamkách nemyslí vážně opravdu umí vymyslet tolik falešných profilů ,odpovědí,falešných fotografií ale dávejte si dobrý pozor na to co píšete a jak reaguje ten druhý .....přeji všem ŠTĚSTÍ Angie

chci se podělit o můj příběh,který začal tady na netu.jsem vdaná,ale bohužel ne šťastně.Abych zaháněla smutek ,zavítala jsem náhodou na stránky štěstí.Asvěte div se po pár dní jsem si začala psát s mojí novou láskou Mirečkem.nic jsem si od toho neslibovala,ale postupem času jsem se do něj zamilovávala čím dál víc.myslím že on miluje i mne.udělám všechno proto abych ho mohla milovat celý život.Opět jsem šťastná jak nikdy předtím.je to moje sluníčko,udělal mě opět šťastnou!proto chci apelovat na ženy které nejsou šťastné,že nejsou všichni muži stejní,už jsem se o tom přesvědčila a tomu ráda. P.S.Mirečku miluji Tě,jsi moje sluníčko a za tvou lásku ke mě Ti děkuji

Chtěla bych se podělit o mé štěstí, které jsem našla nakonec na Štěstí .
Byla jsem asi 5 let s přestávkami zaregistrovaná v několika Seznamkách. Sešla jsem se asi s deseti muži nad kávou. V inzerátu jsem měla napsáno, co hledám a co nehledám, tak aby bylo jasno na obě strany. Vždy jsem po čase profil vymazala a řekla si, že to vážně nemá význam...za nějaký měsíc, jsem podala inzerát znova. Protože v dnešní době není opravdu moc příležitostí k seznámení.
A vloni v listopadu jsem si tu začala psát s jedním človíčkem . Psali jsme si a psali, ale k setkání ne a ne dojít. Až jsem začala mít podezření, že to je zase jeden pisálek, který si krátí čas. Vysvětlil mi, ale že dělá školu při zaměstnání a času moc není...
K setkání došlo 5.února. Pozval mě do hospůdky, kde měl pár kamarádů s hudebními nástroji...krásný večer s bluegrass. A hlavně jsem mohla nechat oči na mém houslistovi . No a od té doby s ním takové večery trávím dost často. A i jiné večery, má svůj byt a já také a protože nejsme ze stejného města, tak místa pobytu střídáme. Představila jsem ho rodině, on mě také. Už jsem nevěřila....ale říkala si, co kdyby...a ono se to povedlo. Protože už nám není nejmíň, tak mě jen líto, že jsme se nepotkali dřív.
Proto bych chtěla jen všem na Seznamkách napsat- neházejte flintu do žita láska se tu dá opravdu najít

Tak jako každý z párů co zde píše i my si našli tu svou část pohádky a princezně a princi...
Dlouho jsem hledala tu pravou lásku. Při každém pokusu si myslela - to je ON ten pravý... Utekl týden,dva a ejhle všechny ty pozitiva se vytrácely... Začala jsem myslet na to, že si vlastně asi zažít tu pravou lásku nezasloužím. Ne všichni tohle pouto dvou lidí zažijí.
Když mi Michal tady na štěsti.cz napsal, říkala jsem si...další lovec... šikovný chlap...ten nebude mít o partnerky nouzi. Po propsání několika vzkazů a výměně telefonů jsme jeli do zoo :) Vše proběhlo jako v černobílém filmu... Povídání, souhra názorů, vtipnost Míšu a mé pookřávání. Ač nedošlo při rozloučení ani k polibku, věděla jsem, že tohle je něco jiného, něco pevnějšího.
Po pár schůzkách a vyjasnění si priorit na obou stranách jsme věděli, že jsme našli oba tu PRAVOU a nefalšovanou lásku, plnou porozumnění, milování, tolerance a hlavně úcty.
To co cítíme nyní víme, jak vyjímečné to je, a intuice nám říká, tohle je TEN/TA pravá... Tvé štěstí, které jste hledali a které si zasloužíte.
Milujeme se tělem i duší..Víme, že tohle je láska do konce života a víme, že ji budeme oba chránit a opečovávat tak, aby nikdy neuvadla.
Jsem hrdá na lásku kterou jsem tu potkala...

Přeji všem co tu jsou ať tu najdou to, co jim osud nachystal za osudové...