Skutečné příběhy štěstí

V červenci 2008 jsem si na radu kamaráda založil profil na Štěstí, nic zvláštního jsem však od toho neočekával a vůbec už jsem nevěřil tomu, že bych se zde mohl seznámit a natož pak najít někoho na celý život. Jak jsem předpokládal, byla to ztráta času a pokud jsem se s někým sešel, přál jsem si, abych byl radši někde úplně jinde a sám a hledal jsem jen záminku k odchodu a dál už pak dělal tzv. „mrtvého brouka“.
Obrátky v mém životě nastaly první prosincový týden 2008, když jsem si začal dopisovat s Markétou (asi po druhém vyměněném vzkazu mi dovolila, abych ji oslovoval „Markétko“ ) a již po pár vyměněných vzkazech jsme se v uvedeném týdnu sešli, přesně 5.12.2008, zrovna v ulicích chodil Mikuláš s čerty a anděly.
Sice jsem Markétku znal z několika fotografií přiložených k jejímu profilu, ale ve skutečnosti byla ještě mnohem krásnější a hlavně mě dokázala bavit tak, že mě skoro nepustila ke slovu . Nedokázal jsem z ní spustit oči a zamiloval jsem se do ní až po uši. Pořád jsem nechápal a nechápu, že jsem ji nepotkal dřív, protože jsme bydleli od sebe jen 5 minut rychlejší chůze.
Bude to znít asi jako sen, ale dnes má moje Markétka narozeniny, od první schůzky jsme se viděli snad každý den a já nepřestávám děkovat Štěstí, že našemu setkání napomohlo, neboť věřím tomu, že by jsme se stejně našli.
A ještě jedna novinka, čekáme rodinu. A tak jak jsem potkal Markétku před Vánocemi 2008 a byla a zůstane mým největším vánočním dárkem, který jsem kdy mohl od života dostat, nadělíme si k Vánocům 2009 dárek pro nás nejkrásnější, děťátko.

Miluji Tě Markétko moje, z celého svého srdce.


Štěstí děkuji a nikdy na jeho pomoc nezapomenu, ale jeho služby už nikdy nevyužiji, našel jsem lásku na celý život.

Radek

P.S.: Když dnes odpoledne píšu tyhle řádky, ještě Markétka neví, že ji chci večer požádat o ruku, tak mi držte palce a já je držím vám všem, ať vám to taky vyjde. Doufám, že si to po přečtení se mnou nerozmyslí .

Byla jsem tu dva roky (já 37)....nikde nikdo, pár kluků, kteří dokázali napsat víc než "jak to jde?" a třeba byli i prima...ale jinak nic. Hromada vulgárních a trapných vzkazů, návrhů nezávazného sexu, spousta ženáčů a obdivovatelů mého poprsí...prostě jsem si řekla - končím! A těsně před tím jsem připsala, naštvaná čerstvou zprávou od "blbečka"...: "Pánové, na nabídky nezávazného sexu nereaguji, protože je Vás tolik v řadě, že bych Vás při nejlepší vůli nedokázala všechny uspokojit!" Tuhle praštěnou větu si přečetl ulítlej (trochu zastydlej, 43) metalista, a připadala mu natolik vtipná, že mi napsal, že se se mnou chce sejít. Já už jsem nechtěla NIC...a po shlédnutí fotek šílenýho, vlasatýho, modrookýho (popravdě docela hezkýho )kluka, s několika náušnicemi v uchu a lebkami na tričkách....už vůbec NIC. Ale byl umanutý, urputný, vytrvalý a....vtipný a milý...až jsem (a trvalo mi to asi 14 dní)řekla ano a !JÁ! PANÍ Z POJIŠŤOVNY .... souhlasila se setkáním. A potom u Čedoku jsme se sešli, podívali se na sebe, každý tak naprosto jiný....a .... BYLO TO TAM! A je to tam pořád, jsme spolu pár měsíců, prožila jsem ty nejkrásnější Vánoce ve třech (s mým 11-ti letým synem), s mým milovaným plánujeme společnou budoucnost a ....miminko.... (já vím...nejsme nejmladší, ale po deseti letech je to první muž, u kterého jsem připustila, že CHCI jeho dítě už jen proto, aby v něm bylo kousek z něj) a já jsem zase po dlouhé době šťastná a zamilovaná. Vydržte a setkávejte se i s těmi nejnepravděpodobnějšími lidmi...nikdy nevíte, kdy potkáte TOHO PRAVÉHO, toho, u kterého Vám vyschne v krku a podlomí se Vám kolena, když mu pohlédnete do očí...toho, který Vám svým dotykem postaví chloupky za krkem.....mě se to stalo! A to už jsem nevěřila, že to existuje . Držím palce! Kateřina

ahojky i já bych se chtěla podělit o příběh,jak jsem na štěstí.cz našla své štěstí.jednou jsem klikla a naskočila mi seznamka štěstí.cz.řekla jsem si,proč to nezkusit,vyplnila jsem údaje,ale nepřikládala jsem tomu nějaký velký důraz.jednoho dne mi napsal Petr,já mu odepsala a poslala foto,aby věděl,s kým si píše.napsal mi,líbíš se mi a já mu napsala to samé,protože to byla pravda.zaujal mě na první pohled.první schůzka dopadla dobře a já se do něho zamilovala celým svým srdcem.dohodli jsme se na společném víkendu,který byl krásný,romantický a také jsem poznala jeho rodinu,což jsou úžasný lidé.jsme do sebe hodně zamilovaní.Petr je o 4 roky mladší,ale v lásce nezáleží jak na věku,tak na kráse člověka,ale na tom,co má uvnitř v srdíčku...PS:PETŘE CHCI TI VZKÁZAT,ŽE TĚ MILUJI Z CELÉHO SVÉHO SRDÍČKA.TVÁ ANIČKA

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Byla jsem svobodná maminka s tříletým klukem, 29 let, po mateřský, bez práce, po ošklivém rozchodu,několika stěhování a nakonec bez domova a naprosto neštastná. V té době se dočasně bydlela u rodičů, kde naše vzájemné soužití absolutně nefungovalo.Prostě se mi zhroutil svět a já trpěla jako zvíře. Ke Štěstí jsem se vlastně dostala díky mému expřítely, který si zde založil profil a nechtěně se prořekl, tak jsem se na jeho profil koukla a jak jsem se tak rozhlížela, tak jsem se více a více přesvědčovala o tom, že bych do toho mohla jít taky, i když do té doby jsem si myslela, že seznamky a inzeráty si můžou dát jen zoufalci a to já v té tobě opravdu byla :) tak proč ne :). Půl roku jsem chodila na různý rande a jen párkrát došlo i na to druhé, ale nic nevyšlo. Už jsem si říkala, že profil zruším, že dnes chlapy prostě nestojí o svobodné maminky, o rodinu atd. Ale než jsem ho stihla zrušit napsal mi jeden docela milej kluk, nevyzvídal, netlačil na pilu, jen jsme si prostě povídali o ničem a přitom o všem, jelikož já už jsem pomalu začínala být smířená s tím, že se synem zůstane sami, tak jsem to naše psaní ani nebrala jako namlouvání a taky netlačila na pilu. Psali jsme si každý den co děláme, jak se máme a po týdnu se mě zeptal, zda bychom i se synem nejeli na výlet na parník. Už to,že rovnou počítal i se synem a přízpůsobil tak rande nám oběma, mě velice potěšilo. A to byl sám svobodný a bezdětný. Většina můžu tady chtělo, abych si na rande zařídila hlídání :(, tak to jsem to rovnou odpískala. Domluvili jsme se na neděli a on, že si pro nás přijede a to věděl, že bydlím u rodičů a že je to tudíž velká šance, že se s nima bude muset seznámit. A i přesto do toho šel a přijel. Když zaparkoval u nášich vrátek a vylezl z auta, (naši samožrejmě číhali v kuchyni za záclonou) cítila jsem se jako v patnácti, kdy k našim chodili kluci a ptali se jestli mě pustí ven nebo na disco. U našich jsem nebydlela od 17 let, tak to pro mě bylo opravdu zvláštní. Byla jsem tak nervozní, že jsem vylezla z domu i z autosedačkou v ruce a rovnou mu jí vrazila, at si jí přidělá v autě, on se nenechal rozhodit a podal mi přes vrátka kytičku a když vyběhl ven i můj syn, tak jemu hned dal autíčko, které mu koupil na uvítanou. Když jsem se vrátila do domu pro kabelku ,tak můj tatínek mi poprvé v životě řekl, že cítí, že je to ten právej, prý podle toho, jak jistě vystupuje a nebojí se. A tak jsem odjeli na výlet...prostě nádhera, rande se povedlo i ve třech, synovi se výlet moc líbil a nový kamarád taky, mezi námi to hned zajiskřilo a nakonec jsme si to první rande prodloužili až do večera. Vůbec se nám nechtělo domů. Hned hodinu po návratů domů, jsem dostala sms zprávu, že nás musí znova vidět a hned v ůterý přijel zase a to se rovnou seznámil s našima. No abych to zkrátila, nejenom že jsem ted už rok manželé a máme spolu půlroční syna, jěště adoptoval mého prvního syna a je to manžel snů! Miluje mě i naše děti, veškerý svůj volný čas věnuje rodině a je nejúžasnější otec, učí syna hrát na kytaru, chodí spolu na ryby, učí ho fotogravovat, dokonce díky němu jsem přišla na chut chataření, pomáhá mi s domácnosti, skvěle vaří a co víc, ještě ho to baví, takže mě málokdy pustí do kuchyně. Ano už jsem nevěřila, že takovýmuž vůbec existuje a už vůbec ne, že ho najdu přes internet. Ani mi nikdo nechce věřit, že jsem mého manžela našla na seznamce, že to prý není možný. Ano je to možný a naše štastné manželství a naše štastné děti to jen potrvzují. Proto všem tady držím palce a přeji hodně štěstí a hlavně vydržet a nevzdávat to . Markéta

Nikdy jsem nebyla zastáncem takovéhoto typu seznamování, ale nuda a pocit osamělosti mě nějak nakopl k tomu, abych si tady založila profil.

Seznámila jsem se tady se spoustou lidí,proběhlo pár krátkých setkání, ale nikdy nic vážnějšího z toho nikdy nebylo....

Až se mi jednou ozval jeden klučina asi o dva roky starší, sice z jiného města, ale zato sympaťák s obličejem Jana Revaye (které jsem odjakživa zbožňovala) :D. Takže pro mě vzhledově pan "dokonalý". Postupem času jsme zjišťovali,že nás spojuje víc než jen společné zájmy,ale i názory, myšlenky, koníčky, jídlo, filmy, styl hudby atd. Bylo až neuvěřitelné kolik věcí máme společných. Nakonec jsme se rozhodli asi po 2 měsících psaní se setkat osobně. Na prvním rande jsem od něj místo klasické kytky dostala svůj nejoblíbenější nanuk :) (byl červen) a to mě dostalo.Ten kluk byl originální a přesně si pamatoval co jsem mu o sobě psala někdy na začátku :D :D. Jeho pozornost a inteligence mě naprosto uchvátila. Byl zábavný, upřímný a na nic si nehrál. Prostě a jednoduše to bylo nejlepší rande, jaké jsem kdy zažila....

No a za chvilku to bude skoro rok co jsme spolu . Dokonce už asi 3 měsíce spolu žijeme a můžu říct,že to je pořád krásné, jako na začátku a pevně věřím, že to tak i zůstane. Ostatně vždy je to jen o lidech ;)

Chtěla bych tímto vzkázat všem skeptikům, kteří nevěří na takovéto seznámení... :) I já jsem seznamky brala dříve jen jako "ráj úchyláků a ubožáků" :) ale myslím, že můj příběh mluví za vše....

Prostě a jednoduše "NIKDY TO NEVZDÁVEJTE" a hlavně "VĚŘTE", protože každý má právo být šťastný, jenže občas potřebuje to štěstíčko trošku postrčit a napomoct mu ;) ....

Držím všem pěsti

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Hrozně dlouho jsem kamarádce říkala, že bych chtěla opravdový a vážný vztah a nikdy jsme s tim nic nedělaly, ale když mi jednou řekla tuhle stránku hned jsem se začala smát, myslela jsem si že je to vtip ale zaregistrovala jsem se a několik chlápků mi psalo, ale žádnýho jsem nechtěla, pak se mi najednou začali dít podivné věci, kluk, kterýmu jsem neodepsala na vzkazy semou jezdil autobusem a já o tom ani nevěděla. Na fotce vypadá jinak než ve skutečnosti ale právě sem mi napsal že semnou jel když jsem si povídala s kámošem, kterýho jsem poznala týden předtim a který byl zároveň i jeho kámoš, psali jsme si a sešli se na místě odkud jsme spolu jezdívali autobusem. Nebýt toho že mi sem napsal, nebyly bysme spolu...na první schůzce mi dal růži a pozval mě na víno pak jsme spolu začali chodit a přitom jsme se poznávali...od té doby uplynul 1 rok a 6 měsíců a jsme spolu šťastní...téměř se nehádáme a pořád se strašlivě milujeme...
Přeji i ostatním aby zde svou lásku našli, já toho rozhodně nelituji...

Moje manželství, které bohužel stále ještě trvá,nestálo už několik let za nic.A tak jsem se rozhodl ukončit naše oboustranné trápení.Ještě předtím mě ale začal chybět protějšek,se kterým bych mohl prožívat všechny krásné i méně pěkné okamžiky života.A tak jsem také narazil na tuto seznamku a založil profil.Přiznám se, že původně to mělo být hlavně kvůli sexu.Časem jsem toto přehodnotil a začal hledat vztah vážný.A po několika málo nezdařených pokusech o tento vztah,jsem narazil na jeden profil ve kterém vlastně nebylo mnoho informací o protějšku.Ale přesto jsem napsal takový běžný dotaz,jestli bychom si nemohli napsat něco víc o sobě.Moc jsem od toho nečekal, už jen proto že najednou přišla odpověď a že prý že jsem ženatý a jestli mám tady dvojníka Vše bylo vysvětleno a tímto začalo naše krásné dopisování.Z dopisování zde na štěstí jsme přešli na ICQ a domluvili jsme se na naší první schůzce.První schůzka trvala asi 2 hodiny,ale mě se zdálo že to bylo 10 minut.Tak strašně rychle mě to uteklo.Měl jsem z té schůzky i z té dívky krásný pocit.Určitě i ona, protože mě na konci řekla, že je příjemně překvapená.To samé jsem mohl říct i já.Její krásné oči,rty,zkrátka celá,to byla nádhera,je to můj typ.A já v tu chvíli věděl,že tato dívka by mohla jednou být ta pravá.Začalo intenzivní dopisování přes štěstí i ICQ,jsme schopni si psát i víc jak 5 hodin najednou, proběhlo od té doby už hodně schůzek a už dneska vím, že to je určitě ta pravá.Za chvilku to budou skoro 3 měsíce,co jsme si poprvé napsali, postupně se poznáváme, jsme si čím dál bližší a je to mezi náma neuvěřitelně krásný.Začínáme si říkat i o naší další budoucnosti.Říkám pravdu Květinko moje? Věřím tomu, že toto bude dál takto krásně pokračovat.A za toto všechno děkuji tomuto našemu "Štěstí"

Děkuji tomuto portálu, který mi našel moje životní štěstí v pátek 13.ledna 2012. Na první pohled se mi podlomily nožky, no a už jsme začala rudnout, koktata všechny další trapnosti, co s první schůzkou souvisíNicméně, můj Honzik vše ustál z nadhledem, půl roku uteklo jako voda a mi se pokoušíme již o rodinu...jsem šťastná, jelikož mám nyní úžasný vztah a jsem za něho velmi ráda...a vám všem, kteří jsem zde zaregistrovaní, přeji hodně štěstí a kliknutí na toho pravého partnera Martina

Před 2 lety a dvěma měsíci jsem tady na seznamce potkala svého osudového muže, svou největší lásku mého života. Moc ho miluju, a on mě.
Je to ten nejbáječnější a nejúžasnější člověk na světě. Už od první chvíle sem tak nějak věděla, že je to ten pravý, že k sobě patříme. Je moc hodný, milý, něžný, citlivý.
Psali jsem si krátce, asi dva týdny, pak jsme se sešli a byla z toho láska jako trám. Poznali jsme se před vánoci, a o to to bylo krásnější. Chci poděkovat seznamce štěstí, že jsem tady našla své ŠTĚSTÍ. a chci říct ostatním lidem,kteří hledají lásku a zoufají,že ji pořád nemají. Neztrácejte svou naději, vaše láska na vás někde čeká.
Marťa a Marek

Ahoj,kamarádi.Můj profil tady na seznamce se jmenuje financni.krize.Rád bych se s Vámi podělil o to,jak jsem zde našel svou lásku.Se svou dívkou Evženií jsem se seznámil zde na Štěstí.cz.Psali jsme si asi týden a ona mě pozvala k sobě do Prahy.Bydlím v Pardubicích a tak jsem to měl vlakem docela blízko.Domluvili jsme se s Evženií,že se sejdeme v Pasáži Lucerna,protože Evženie pracuje kousek odtud v restauraci Mc donalds jako uklízečka.Jaké však bylo moje překvapení,kdyz jsem přišel ke vchodu do pasáže a Evženii jsem nikde neviděl.Asi po hodině marného čekaní mě napadlo,že se zeptám kolemjdoucích policistů,zda je to skutečně vchod do pasáže Lucerna.Policisté mi řekli,že ano,ale dodali,že to není jediný vchod,že do pasáže se dá vejít celkem asi pěti vchody.Vylekal jsem se a rychle jsem začal obíhat všechny vchody do pasáže,jestli tam Evženie není.Jak jsem se později od Evženie dozvěděl,přesně v ten samý okamžik ji napadlo to stejné.Došlo tedy k tomu,že jsme oba obíhali vchody do pasáže a tím pádem jsme se stále míjeli.Nakonec jsme se přece jen po šesti hodinách obíhání setkali.Nemohl jsem Evženii zpočátku poznat,protoze z fotografie jsem ji znal jako baculku.Ovšem ono šestihodinové obíhání pasáže udělalo své a Evženie při tom zhubla o neuvěřitelných 9 kilo.Po vášnivém polibku na uvítanou jsme šli na romantickou procházku na Petřín,na neméně romantickou večeři do restaurace na Malé Straně a potom mě Evženie pozvala i k sobě do bytu na Smíchově.Zde jsme se, po shlédnutí jedné z epizod seriálu Velmi křehké vztahy,odebrali do ložnice,kde jsme se vášnivě pomilovali,a protože Evženie měla následující dva dny volno a já jsem byl v tu dobu nezaměstnaný,zůstal jsem u ní celé dva dny.Když jsem potom odjel do Pardubic,okamžitě se mi po mém miláčkovi začalo stýskat.Asi po týdnu jsem se tedy k Evženii nastěhoval a také jsem si našel zaměstnání.Začal jsem také pracovat ve stejné restauraci Mc donalds jako Evženie.Dnes jsme spolu již šestý měsíc a právě včera mi Evženie sdělila,že je těhotná a narodí se nám miminko.Proto jsem se rozhodl,že Vám napíši svůj příběh.Příběh Evženie a Filípka.Příběh dvou zamilovaných,kteří se potkali díky této báječné seznamce........

Kdysi jsem si tady založila profil,abych se necítila tak osamělá,ale můj vztah přišel úplně odjinud. Trval dva roky a potom zkrachoval a já přestala věřit. V jednadvaceti je to sice unáhlené, ale bohužel to bylo tak. Během toho vztahu jsem sem přestala chodit a pak už na to nebyla nálada. Jenže pak jsem sem opět po dlouhé době zabrousila a najednou se začali ozývat různí muži a zvát mě na kafe či skleničku. Řekla jsem si proč to znovu nezkusit a občas jsem si s nějakým z nich vyšla, ale nikdy to nebylo to pravé. A pak tu byl 12.únor, už jsem sem přišla jen z principu a u jedné návštěvy jsem měla značku ,,líbíš se mi,,. Podívala jsem se na dotyčného profil a uviděla jsem moc hezkýho kluka a tak jsem mu tu značku dala taky.
Ten samý večer mi od něj přišla první zprávička,začali jsme si psát a domluvily jsme si rande hned na druhý den ráno. Nikdy nezapomenu když jsem přišla 13.února na určené místo a ON tam stál zabalený do tlusté modré bundy. Když se otočil a usmál se oklouzlil mě na první pohled, zářivé šedomodré oči a nádherný úsměv mě dokonale ochromil. Říkala jsem si to je to ONO a bála jsem se abych neudělala nějakou chybu. Zašli jsme na coca-colu a celý den jsme strávily spolu. Nevěřila jsem na lásku na první pohled až do této chvíle a později jsem se dozvěděla že i u něj to bylo stejné.druhý den ke mě přijel na návštěvu, oslavily jsme společně valentýna a už u mě zůstal. Týden na to si ke mě přestěhoval věci a i když mu to všichni rozmlouvali 1.května mě pozval na romantickou večeři a při svíčkách mě požádal o ruku. Samozřejmě jsem řekla ano. Našim rodinám se sice zdá že pět měsíců je málo, ale já si myslím že když poznáte toho/tu pravého/pravou tak to prostě cítíte. A my to cítíme natolik že se 26.září bereme. A řeknu vám je to úžasný pocit. Nepřestávejte věřit, náhoda se sice občas musí nakopnout aby se stala, ale každej má právo na to aby to bylo ONO.

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Začlo to tím po rozchodu s přítelem moje dcera s jejím přítelem mě přihlásili do téhle seznamky.Psala jsem si se spouty muži,ale dost mě to odradilo.Chtěla jsem s tím seknout,ale našel se po seznamce jeden muž a tím i velký kamarád,který mě dodával velkou podporu na dále si psát.Už jsem tomu nevěřila.Oslovil mě muž se,kterým jsem si chvíli psala a zjistila jsem po pár řádcich že se clověk může i zamilovat.Měla jsem být na štědrý den sama,ale po psaní s nynějším přítelem mě sám navrhl jestli může přijed na štědrý den,abych nebyla sama.Když přijel k mému bydlišti můj pocit byl jak,když se známe celý život...štědrý den byl úžasný.Od té doby i když přítel bydlí dost daleko tak se snažíme být spolu často a tím si vážíme každé chvilky.Přeji všem kdo je na seznamce štěstí přeji velkou vytrvalost a velké štěstí v životě Vám všem přeje Lada a Michal

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Kdyz jsem si dala inzerat na stesti neverila jsem ze tady najdu toho praveho partnera pro zivot byla jsem hodne zklamana laskou a nemela jsem moc duveru k muzum tak jsem se i trochu bala ale byla jsem tri roky sama a ta samota uz me tizila a tak jsem hledala protoze samota je hrozne tezka mela jsem dve schuzky ktere se nevydarily a tak uz jsem svuj inzerat chtela smazat,ale pak se mi ozval jeden muz ktery mi napsal obycejnou,ale presto krasnou odpoved na muj inzerat a tak jsem si rekla ze mu dam sanci a jeste to zkusim naposled a po par vymenenych zpravach jsme se sesli a byla to laska na prvni pohled jiskra preskocila a je to uz rok a pul co jsme spolu a ted 17.9.2011 jsme meli nadhernou svatbu jsme oba moc stastni a proto vzkazuji vsem co hledaji sve stesti budte trpelivy a nestracejte nadeji nemusi to vyjit hned na poprve ale moc dekuji teto seznamce diky vam mam sve stesti!

Diky Štěsti jsem tu našel Partnerku a jsme štastni. Moc dekuji týmu Štěsti

Štěstí je, když se narodíme. Štěstí je, když se narodíme do rodiny. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují a my jejich city opětujeme. Štěstí je, když máme přátele. Štěstí je, když máme dobré přátele. Štěstí je, když se máme v nouzi na koho obrátit. Štěstí je, když máme pro co žít. Štěstí je, když máme pro koho žít. Štěstí je, když víme, že máme štěstí. Štěstí je, když víme, že jsme šťastní. Štěstí je, když můžeme udělat někoho šťastným. Štěstí je, když uděláme někoho šťastným.
"Se štěstím je to jako s brýlemi: často je marně hledáme a ony nám sedí na nose."
Je to přesně tak. Ne jednou, ne dvakrát, ale víc než mockrát se mi stalo, že jsem měla brýle na očích a hledala jsem je po celém bytě, než někdo přišel aby mi řekl, že je mám na nose. Byly tak blízko a tak nenápadné, že jsem si je ani neuvědomila.
A štěstí? Už mockrát jsem ho měla, ale nikdy jsem si to pořádně neuvědomila. Přesně jako s brýlemi. Bylo průsvitně nenápadné, křehké a tak moc blizoučko, že to snad ani nemohla být pravda. Ale bylo tu. Bylo se mnou a bylo moje. A já pro svou nadutost a zbrklou bezmyšlenkovitost jsem ho ze sebe setřásla, zadupala do země a jako malé děcko utekla pryč.
Nepoznala jsem ho. Neuvědomila jsem si, že jsem šťastná. Stále jsem si myslela, že na mě někde čeká něco většího, lepšího. Že to co mám teď není štěstí, to že teprve přijde. A jak moc jsem byla slepá!
A pak už jsem jen neustále hledala to své štěstí, chodila jsem po ulicích, koukala do výkladních skříní, jestli snad tam někde ho nenabízejí za levný peníz, hledala jsem i v těch nejzapadlejších uličkách, sklepích domů, u popelnic, kde by se mohlo válet, když jsem ho tak lehkomyslně a snadno zahodila. Nesedělo ani v parcích s partou dýmem zahalené mládeže, nebylo ani v kině, v divadle, ani na plesích, kde bylo štěstí na rozdávání, ale stále to nebylo to moje, které jsem odstrčila. Bylo cizí a to jsem si vzít nemohla. A to moje jakoby zmizelo někam do podzemí. Stále se mi vyhýbalo. To byl můj trest.
Chodila jsem po světě a hledala, kam se jenom to moje malé štěstíčko podělo. Připadala jsem si jako Malý princ. Prozkoumávala jsem planetku po planetce. Byla jsem úplně zoufalá. Volala jsem, lákala ho, křičela a hned zas šeptala, ale nebylo mi to nic platné. A přitom jsem věděla, že moje zlatá muška nemůže být nikde daleko.
Bylo to, jako když si brýle sundám a někam je položím a zapomenu kam. Rázem vidím všechno rozmazaně. Neustále chodím okolo místa, kde jsem si je odložila, ale nemůžu je najít. Šmátrám tedy i rukama. Stále je nenacházím. Po rozpálených tvářích mi tečou slzy beznaděje. Volám o pomoc a čekám. Snad mě někdo přijde vysvobodit.
Spousta z vás kolem mne projde téměř bez povšimnutí a nechá mne se topit v mém žalu a zoufalství. Stejně jako jsem to kdysi dělala já. Ale teď už bych taková nebyla.
A pak ve chvíli mého největšího zoufalství se objeví rozmazaná postava, jemně mi velkou rukou otře slzy a podá mi mé ztracené brýle - mé ztracené štěstí.
Jen co si nasadím brýle, rozmazaná postava začne být jasnější a zřetelnější. Teď se znovu rozpláču, ale není to ze žalu. Jsou to slzy štěstí a radosti. Slzy, které tečou jen proto, že je někdo, kdo mi bude nosit štěstí a bude nablízku, aby mi pomohl ho najít, když se mi náhodou zase někam zatoulá, proto, že blízko mě budu někdo, kdo mi řekne, že mi mé štěstí sedí na nose, proto, že mě nenechá mé štěstíčko zahodit. Slzy, které tečou proto, že můžu někoho udělat šťastným.
A tak chraňme své štěstí. Vždyť máme jen tak málo šancí získat ho zpět. Ztratit jde snadno, ale hledá se mnohem hůř….
Přesně takhle to bylo se mnou a s Vítkem. Konečně jsem našla své ztracené štěstí!

...nase laska se rodila pomalu, postupne, o to je ted uprimnejsi a silnejsi. Uvidel jsem v tom mnozstvi inzeratu a fotek tady na stesti.cz jeji oci a to co jsem v nich spatril mi nedalo jinou moznost, nez ji skusit oslovit. Nenasilnou, nevtiravou formou, abych jeji neznou a zranenou dusi neodplasil a Lenka nastesti odepsala. Psali sme dva dny na stesti.cz a pak presli na Skype nebo ICQ. Uz zpocatku sme si hodne rozumeli a nase nazory o podstatnych vecech se nelisily. No to, ze sme byly od sebe daleko (ona ze severu Cech a ja na hranicich s Moravou na Slovensku), ze ona mela za sebou osklive obdobi dlouheho manzelstvi a ja nekolik rozchodu, nam davalo pricinu neverit si natolik, byly jsme opatrni, podezrivavi, neduverivi a nekdy precitliveli ale ani ja ani ona jsme tohle nechteli za zadnou cenu vzdat...tak nejak jsme citili, ze je potreba vytrvat a jit porad dal. Nakonec, po asi mesici psani jsme se sesli na neutralni pude a uz tam jsme oba citili, ze tohle neskonci, ze pokracovani urcite prijde. A prisli dalsi setkani, poznavani, milovani...ted to bude 3/4 roku, co jsme spolu jak jen to jde - o vikendech, o dovolene, o kazdem volnu a na podzim uz jsme domluveni, ze se sestehujem a skusime spolu zit jako partneri v pravem slova smyslu. Opravdu sa moc milujeme jako kdybychom se znali mnohem delsi dobu. Ja vim, reknete si, ze je to nahoda....mozna ano ale to usili, trpelivost a vuli to nevzdat na pul ceste, tu je potreba mit a neutict, kdyz citite, ze to za to stoji. Byla mezi nama vzdalenost 350 km, a i pres toto sme nasli k sobe cestu...protoze sme moc chteli, prali si byt spolu a nevzdavali to ani kdyz nekteri lidi kolem nam neprali, porad spochybnovali a znejistovali nas vztah. Nas odkaz pro vsechny tady je...nevzdavejte nic predem, neukvapujte se a nedejte na reci jinych (mnohdy jen zavidi nebo nechteji aby vam bylo hezky) a jdete za tim, co chcete vy sami. Laska, ktera na vas nekde ceka, stoji za tohle prikori a tezke zacatky. Stala se krasna vec obycejnym lidem - milujeme se a chceme byt spolu. Mame svoji lasku a internetova seznamka nam k tomu podala pomocnou ruku.

Moooc dekujeme a prejeme vsem nezadanym hodne stesti na stesti.cz pri hledani. Ja vim ze se to lehko rekne ale vytrvejte a nevzdavejte to.
Vzdat to znamena nedat tomu zadnou sanci.

Robi a Lenka

Můj milý Marečku,
Tenhle dopis je pro Tebe, aby jsi věděl, jak jsem strašně moc šťastná, že Tě mám, jak strašně moc Tě miluji.
Byl to obyčejný pátek 11.1. 2008 když jsem od Tebe objevila první vzkazík. Koukla jsem na Tvůj profil a objevila sympatický popis a sympatického muže. Začali jsme si psát, ale já po zkušenostech byla tak trošku odtažitá. Pozval jsi mě na víkend. Hned ten první den a hned jsi chtěl, abych druhý den přijela! Blázínku! Vždyť jsem Tě vůbec neznala, nevěděla jsem co jsi zač, ke komu bych to vlastně měla jet? Ale mám hodně spontánní povahu a dělám občas blázniviny. A proto ani nevím, proč jsem si tenkrát našla ty vlaky, vytiskla a vzala domů. Snad pro ten pocit, kdyby se mi v tu sobotu přece jen chtělo jet! Vyměnili jsme si čísla a ty jsi mi psal stále sms a stále s otazníky, abych Ti na ně musela odpovídat Bože, to je ale blázen, říkala jsem si. A druhý den v sobotu jsem ti napsala, že nemůžu tolik utrácet za nesmyslené smsky. Úplně jsem tě drsně odmítla. A ty zlatíčko jsi napsal jen: Ok, rozumím a chápu. A já si mnula ruce, že jsi to pochopil. Nikam jsem nejela, najednou nebyla chuť. A pak přešel víkend a začal nový pracovní týden. Sem tam od tebe přišel nějaký vzkazík, na který jsem odpověděla. Jen takové ty běžné věci. Přešel další víkend a najednou mi nevadilo si s Tebou psát a sem tam i vyměnit nějakou tu sms. Nějak jsme si rozumněli. A začali domlouvat další víkend u Tebe, tentokrát jsem o něm už vážně uvažovala. Zbláznila jsi se, říkala jsem si. No a pak jsi mi zavolal. Když jsem poprvé uslyšela Tvůj hlas, tak jsem do toho regulérně spadla. Naprosto mě uchvátil a dostal. Naše sms začaly nabírat na intenzitě, už se skládaly ze dvou i více částí. Tak jak jsem dřív vyčítavě četla každou přijatou zprávu od Tebe, tak najednou jsem s napětím čekala, kdy zase pípne mobil. V sobotu 26.1. proběhla obrovská smsková smršť, fotky i slova létaly mezi dvěma telefony dvou najednou jaksi poblázněných lidiček. Zjistili jsme, že jsme oba tak trochu blázni. Strašně jsem Tě chtěla poznat. Něco mi říkalo, že to prostě musím udělat co nejdřív. Když jsi mi napsal, že máš v týdnu tři dny volna, naprosto spontánně jsem napsala, že tě tedy budu čekat. A ty stejný blázen jako já jsi opravdu přijel. V životě jsem na tom nádraží nebyla tak nervózní jako v to úterý 29.1.2008. Přišel jsi ke mně, podívali jsme se na sebe, objali se a najednou mně bylo jasné, že jsem konečně našla to svý štěstí na Štěstí. Strávili jsme spolu báječné tři dny. Je to pár hodin, co jsi odjel zpět domů. Přijde mi to celé jako sen, v životě jsem nebyla šťastnější a zamilovanější. Během pár chvilek jsme se do sebe zamilovali tak moc, až je to šílené.
Lásko moje. Jsem si naprosto jistá, že s Tebou chci strávit zbytek života, být Ti oporou, být s Tebou v dobrém i zlém. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Málem jsem to zkazila já svou odměřeností. Ale to je asi osud a asi to tak mělo být. Miluji Tě od první chvíle, co jsem Tě spatřila. Jsi úžasný, milý, hodný a naprosto úchvatný chlap, kterého už jen tak nepustím. Už nejsme jen Ty a Já, už jsme MY a chci, aby to trvalo věčně!!! Dálka nám neublíží, protože Ty jsi se rozhodl tu dálku mezi námi zrušit a já věřím, že spolu budeme šťastní, jak jen dva lidé, co se milují, dokážou být. A ještě vlastně mnohem mnohem víc
Takže..ještě jednou Štístko moc moc děkujeme, že jsi nám dalo jeden druhého.

Sylva z celého srdce... Markovi

Ahoj chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Jak to všecko začalo.Psal se den 25.7.2009 Byl začátek léta.Jelikož mě můj bývalí přítel psychicky týral.Trávila jsem hodně dní brouzdáním po internetu.Jenže nepředbíhejme.Toho rána mi od mého už tehdy bývalého přítele přišla sms ve stylu že má rakovinu a umírá byla to jak se potvrdilo lživá sms. Kterou mi posílal denně od doby kdy mě podvedl a já se s nim rozešla.Ten den bylo toho na mě hodně cestou z práce mě na ulici okradli a tak jsem se rozhodla zavolat své dobre kamarádce jestli bych nemohla u ni přespat.Kamarádka mi otevřela srdce do kořán a vzala mě k sobě.Když jsem k ní dorazila tak jsme si sedly do pokoje a já spustila tu svoji co se mi přihodilo jak to všecko a že to už tak dal nejde.V tu chvíli mi najela na seznamovací stránku štěstí.cz .Zaregistrovala mě a dala inzerát.“Jsem mladá slečna která by se ráda seznámila s mužem stejného věku“.A tak jsme tam brouzdaly asi tak pul hodinky když na to mi přišel první vzkaz.Vněm stálo.“Ahoj jsem normální kluk který by tě rád poznal když odepíšeš budu rád“.Koukla jsem mu na profil a neměl tam fotku , ale něco mi pořád říkalo ať si sním píšu.A tak jsme si psali na štěstí nějakou dobu nevím už to přesně nějak přes měsíc.Po měsíci jsme se sešli v parku.Měla jsem opravdu štěstí.Byl to pohledný nesmělý kluk,který se v životě ani nelíbal s holkou natož něco víc.Od něj jsem se dozvěděla že viděl váš seznamovací portál někde na reklamním bilbordu v ten den kdy jsem se zaregistrovala já navštívil vaši stránku a uviděl mě, tak se okamžitě zaregistroval a napsal mi na můj inzerát. Moc děkuju štěsti.cz. Sice se říká že ideální partner neexistuje ,ale když člověk začne milovat tolerovat a respektovat se zjistí že ten dokonalý opravdu existuje. A díky seznamce se našel.Jsme spolu přes dva roky jsme mladí je nám 23 let. Budeme se v nejbližší době brát. Plánujeme společný život a chceme mít spoustu dětí.
Ostatním hledačům vzkazuju a přejí aby našli tak dobře jako já.A navštěvujou štěstí.cz

JSem opravdu štastná!!:):)

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

Děkuji moc štěstí za to, že jsem zde poznala toho nejbáječnějšího kluka na světě.Zhruba před půl rokem jsem si zde založila profil s tím, že se tu i seznámím. Moc jsem tomu nevěřila až když mi napsalo pár kluků a mezi nimi byl jeden obyčejny, ale přesto něčím zajímavý kluk.Tak jsme si psali, vymněnili čísla a mělo dojít na setkání.Hodně jsem se přemlouvala, ale i tak jsem se tedy ještě s neznámým sešla.Moc se mi s ním nechtělo být, protože se mi nelíbil a já čekala na nějaého prince. Jenže po 3 schůzce jsem si uvědomila, že mi je s ním strašně moc fajn a vlastně ho mám hodně ráda.Najednou mi začalo docházet, že ho miluju takového jaký je a sevším všudy. Nu a stímhle čumákem sem už půl roku a jsem s ním staršně moc štastná a moc ho miluju

Dobry den dovoluji si napsat diki te to seznamce sem se seznamila z mužem mych snu jsme štastni oba že nam seznamka dala tu možnost sme oba ze stejnecho kraje dělilo nas jen 6 km .

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Chtěla bych se podělit o mé štěstí, které jsem našla nakonec na Štěstí .
Byla jsem asi 5 let s přestávkami zaregistrovaná v několika Seznamkách. Sešla jsem se asi s deseti muži nad kávou. V inzerátu jsem měla napsáno, co hledám a co nehledám, tak aby bylo jasno na obě strany. Vždy jsem po čase profil vymazala a řekla si, že to vážně nemá význam...za nějaký měsíc, jsem podala inzerát znova. Protože v dnešní době není opravdu moc příležitostí k seznámení.
A vloni v listopadu jsem si tu začala psát s jedním človíčkem . Psali jsme si a psali, ale k setkání ne a ne dojít. Až jsem začala mít podezření, že to je zase jeden pisálek, který si krátí čas. Vysvětlil mi, ale že dělá školu při zaměstnání a času moc není...
K setkání došlo 5.února. Pozval mě do hospůdky, kde měl pár kamarádů s hudebními nástroji...krásný večer s bluegrass. A hlavně jsem mohla nechat oči na mém houslistovi . No a od té doby s ním takové večery trávím dost často. A i jiné večery, má svůj byt a já také a protože nejsme ze stejného města, tak místa pobytu střídáme. Představila jsem ho rodině, on mě také. Už jsem nevěřila....ale říkala si, co kdyby...a ono se to povedlo. Protože už nám není nejmíň, tak mě jen líto, že jsme se nepotkali dřív.
Proto bych chtěla jen všem na Seznamkách napsat- neházejte flintu do žita láska se tu dá opravdu najít