Skutečné příběhy štěstí

Začalo to před 2 roky v lednu, kdy jsem díky této seznamce poznala jednoho sympatického muže, oběma nám bylo přes 40 let. Jak to dopadlo ? Za 4 dny máme svatbu a za 4 měsíce se nám narodí miminko...Díky.

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Prý sedmý rok bývá pro lásku kritický. Nevěřím, nebo Kateřinka a já jsme vyjímka která potvrzuje pravidlo.
Náš příběh jsem popsal již 27,01,2012, takže toto je pokračování šťastného životního příběhu, ke kterému nelze vlastně nic dodat. Kolem Kateřinky vidím neustále onu záři jako v první den naší známosti a spolu děkujeme velmi často tobě seznamko, že jsi nás seznámila.
..................................................................
Děkuji Ti seznamko, za tvrz jménem Stanislav, která mě již dlouho ochraňuje před bouřkami světa.
Kateřina
..................................................................
Já sám ale děkuji každý den, že smím milovat a jsem milován
zázrakem jménem Kateřinka..
Standa

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

Kdyz jsem se tu zaregistrovala, byla jsem sama.Nikdy bych neverila, ze pres seznamku na internetu najdu muze sveho zivota...Ale po par dnech jsem si zacala s jednim muzem psat. Nedavala jsem tomu zadnou nadeji,ale vsechno nakonec dopadlo jinak a jsem za to moc vdecna :) Jsme spolu uz 5let, planujeme svatbu a znazime se o miminko :) Tem co vymysleli tuhle seznamku Strasne moc DEKUJI, diky Vam jsem Nasla to co jsem hledala a jsem strasne moc stastna .

Náš příběh začal asi jako každý tady. Jednoho dne jsem se zaregistrovala, vložila požadavek na seznámení a čekala, jestli se někdo ozve. Ze začátku to byly jen nabídky na sex, ale pak se mi ozval On. Poslal číslo a já si řekla, že to zkusím, jěště jednou a naposledy. Pokud by to nevyšlo, tak by to byl můj poslední pokus o seznámení. A světe div se, ono to vyšlo! Setkali jsme se, zašli na kávu, popovídali si o tom, co bychom od našeho vztahu a jeden od druhého očekávali.
Mám dceru, které bylo v době, kdy jsme se seznámili, 10 a půl roku. Po třech týdnech s námi Vlastík začal bydlet a od dcery jsem zažila veliké překvapení. Požádala ho, zda mu může říkat TATI.
Prožili jsme i kruté chvilky, kdy mi zjistili vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a nevěděla, jak to všechno dopadne. Vlastík byl se mnou i v těchto chvílích, postaral se o dceru, když jsem byla v nemocnici a je mi velkou psychickou oporou.
Budeme spolu už 3 roky a na léto plánujeme svatbu, takže osudová seznamka je opravdu osudová. Děkuji za ni.

Zvláštní,když píši příběh své kamarádky a jejího přítele tady ze Štěstí. Ale snad se proto na mne nebudou zlobit.
Dnes tomu je rok,co se poznali tady na Štěstí a to docela zvláštním způsobem Kamarádka to neměla v životě jednoduché a na muže měla opravdu smůlu a už přestala doufat,že někoho potká a přestala věřit už i tomu,že ho potká i zde na Štěstí. Byla rozhodnutá svůj profil zde smazat,ale ještě než tak učinila,si projížděla fotoseznamku a najela na profil muže,který ji zaujal. On měl samozřejmě napsáno,že na profily bez fotky neodpovídá,ale Blanka neváhala a napsala,že má krásný úsměv. Představte si,že on jí napsal,ani tomu sám nevěřil,ale myslím,že nelituje. Začali si spolu psát,pak se sešli a věřte tomu,jsou do sebe zamilovaní dodnes. Teď si budují své hnízdečko lásky a já jim to moc přeji. Blanka je moc hodná a obětavá žena a Peťa je moc fajn,vtipný,usměvavý smíšek... No,vlastně mu tak i Blanka říká.. Kdyby jste je viděli a pozorovali jak se k sobě hezky chovají a nemají žádné zábrany,prostě ty se hledali až se našli... Pořád se jen smějou a vtipkujou... Blanička má dceru které je 13 let a Peťa jí přijal úplně skvěle,což dnes málokterý muž dokáže a myslím si,nebo správně řečeno věřím,že Peťa bude skvělý táta...
Já jsem tady též zaregistrovaná a doufám,že mě potká stejné štěstí,jako mou kamarádku. Kéž by bylo takových mužů jako je Peťa více,hned by ten život byl veselejší,ale já jsem nepřestala věřit a snad mě potká stejné štěstí,jako potkalo je. Tak milá Blaničko a Peťulko,dnes je to rok,co jste se tu poznali a já Vám z celého srdíčka přeji hodně štěstí do dalších let,ať se Vám hnízdečko lásky buduje s láskou a snad přibude brzy i to Vaše vytoužené miminko... Zasloužíte si to oba dva.
Pokud smím všem tady na Štěstí poradit,nehledejte partnery podle toho,co můžete materiálně získat,ale berte si příklad všech zamilovaných,co se tu sešli jen a jen z Lásky a ne kdo kolik má peněz a jak kdo vypadá,protože ,,LÁSKA,, je dnes to nejcennější a tu si za peníze nekoupíte. Blaničko a Peťo.... MÁM VÁS RÁDA!!!
P.S.: Těším se,až budu vozit kočárek Vaše kamarádka Iveta

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Tak jsem zde opravdu to ŠTĚSTÍ našel. Nevěřil jsem tomu. Měl jsem totální erektilní disfunkci a už jsem se odepsal do starého železa, ale tyto moje narozeniny dokázaly obrovský zázrak. To moje ŠTĚSTÍ mi udělalo překvapení. Dort z 1 svíčkou, vínko, dáreček a v noci zázrak mého těla.
Nevěřil jsem ani, že se dokáži zamilovat, ale jsem do ní fakt blázen a každému bych to přál. A pokud nám osud bude přát, ona není proti abychom měli spolu ještě děti. Je o 10 let mladší a ona byla první, která na mne klikla zde na tomto ŠTĚSTÍ. Ze zvědavosti jsem jí jel navštívit do Hradce Králového, když byla dne 6.1.2012 na maturitním plese svého syna. Nebyl jsem v té době dobrým společníkem, neboť jsem byl i nemocný, ale když jsem ji již tenkrát spatřil, líbila se mi. A navíc - je stejně praštěná jako někdy já. Ten, kdo si přečte toto moje ŠTĚSTÍ, i jemu se začne dařit a to svoje ŠTĚSTÍ velmi brzy najde také.

V pátek 8.7.05 jsem odpověděla na pár inzerátů na pár seznamovacích servrech a čekala jsem, co se stane.
Chtěla jsem známým dokázat, že po 15letech samoty, to už nejde. Odepsali asi 3 muži. Ale jen jeden vydržel odepisovat na všechny mé maily. Jeho prví odpověď zněla, že je Havířov (kde jsem bydlela já) od Ostravy (kde bydlel on) DALEKO ( pro přespolní - je to asi 20 km). Já jsem majitelkou auta. To jste měli číst tu sprchu o 21. století, století internetu, o tom jak si jsou lidi blíž, když chtějí!!!
V neděli 10.7.05 jsem od PC takřka nevstala. Naše mejlíky nás sbližovali tak, že jsem neodolala a ještě večer jsem sedla do auta a jela na návštěvu, ze které už jsem se prakticky nikdy nevrátila. A když,tak jen pro pár věcí, které jsem postupně do "vzdálené" Ostravy stěhovala.
V sobotu 10.6.2006 jsme se vzali. Já 15 let rozvedená a on 25 let rozvedený.
Už nám oběma bylo 40 let, oba máme dospělé děti.
Našli jsme i v tomto věku lásku, štěstí a domov. Vy co jste sami a máte předsudky, že už jste staří, dlouho sami, nebo si namlouváte, že ta samota není až tak zlá, zkuste to!!!
Pozdě není N I K D Y !!!

Alena 44 let

Zažila jsem zde spoustu přetvářky a lží a vážně uvažovala,že profil zruším.S Petrem jsme si psali delší dobu jako kamarádi.Já stále uvázaná u své práce,která mi už pomalu přerůstala přes hlavu.Pak mi jednou Petr napsal:pojď, zajdem na kafe,a já souhlasila.Bylo18.11 a mi měli schůzku,Petr za mnou přijel a i když jsme se znali z fotek ta jiskřička přeskočila až,když se naše oči střetli.Zajeli jsme si někam senout a povídali si až do zavírací doby.Odvezl mě domů kde jsme se rozloučili.Pak přišlo2 rande a 1pusa,každou volnou chvilku jsme spolu a jsme hodně zamilovaní,naše srdce jsou teď jedno.Stejně jako ten Orion na nebi mě ten můj chrání i na zemi.Takže děkuji náhodě,že jsme se tu potkali a všem ostatním držím pěstičky nevzdávejte to.

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Začalo to v červnu 2009.. Chodila jsem ještě na střední školu, bydlela v Bohumíně a byla v situaci, kdy jsem si musela přivydělávat na nájem. Bydlela jsem ještě se spolubydlícími. Kuba bydlel v té době u rodičů v Dětmarovicích (cca 3 km od Bohumína). Ocitl se znovu u rodičů po rozchodu s přítelkyní, se kterou žil sedm let.
Jak jsem už zmínila, musela jsem se finančně osamostatnit, prakticky jsem měla sotva na jídlo a proto byl pro mě internet přepych stejně jako kredit natož paušál. Byla jsem ráda když jsem dala dohromady se svými spolubydlícími nájem :)
A přesto všechno se mě držel sen, sen žít jednou v Praze, kde už žila moje babička s dědou. Do Prahy mě to neskutečně táhlo... Naštěstí jsem se ocitla v situaci, která mi nebránila sbalit si kufry a vyrazit na prázdniny. Bydlela jsem u babičky, brigádu jsem si našla rychle. Začala jsem poznávat nové lidi, nové město, nový styl života, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Přesto mě trápila samota a hlavně nuda.. Bydlet s důchodci není zkrátka kdo ví jaká zábava... Tou dobou to bylo rok od doby kdy mě opustila moje první láska, taková ta, která bolí nejvíc když o ní přijdete.. taková ta velká vzpomínka, zkušenost a dětská křivda pramenící ze zlomeného dívčího srdíčka.. Konečně mě po roce křivda opustila a přišel pocit otevřenosti a chtíče poznat už konečně toho pravého. Bylo mi sladkých 17 :) Kdekdo si řekne "Božinku tak mladá a už se chtěla vázat, ještě nic moc nepoznala..." opak je pravdou. Vždy jsem věděla co chci a uměla si za svým cílem jít třeba přes mrtvoly. Navíc..co mám chtít poznávat? Chlapi? Sex s nimi? Že je s každým jiný? Že se mám nechat rozmazlovat a balit? Užívat si to? Promiňte mi, ale v životě jsou krásnější a smysluplnější zážitky než tyhle rozmařilé hlouposti.. Vysedávat v zakouřeném a hlučném baru, zmalovaná, ve vyzývavém oblečení abych někoho "ulovila"? Haha.. to mi přijde k něžnému pohlaví trochu nedůstojné... :) Já raději tiše pozoruji, čekám, poznávám a přeji si. Nepřála jsem si nic jiného, než poznat konečně toho svého vysněného "prince", díky Bohu mám dar.. Umím si přát..
Babička měla počítač a světe div se.. s internetem. Okamžitě mě napadla seznamka! Po dobu co budu v Praze si začnu s někým psát a až se vrátím budeme randit, napadlo mě. A tak se taky stalo. Registrovala jsem se na štěstí, byla jsem LadyPety.
Mezitím na druhé straně republiky byl můj Kuba. Můj Kuba, který bydlel se s svými rodiči a tak strašně si přál být zase na vlastních nohou se svou milovanou, se svou novou a snad už poslední láskou, tou pravou.. Měl stejný nápad, registrovat se na seznamce, začít znovu. A tak se stalo.. Byl to Kubas.DMX :)
Na seznamce jsem byla pár dnů a sesypalo se na mě několik desítek vzkazů nejrůznějšího charakteru od neslušných a ubohých po nesmělé a milé pozdravy. Psala jsem si se třemi kandidáty, jeden z nich byl můj Kuba. Trvalo to asi týden a musela jsem přijet a první schůzku...
Byla hrozná! Nejhorší v mém životě! :o)) Vůbec se mnou nemluvil, nedíval se na mě, na nic se neptal, absolutně mě ignoroval. Cestou k vlaku jsem si říkala, že to byl velký omyl a že už ho snad nikdy nepotkám! U vlaku jsem Kubovi poděkovala za schůzku, rychle ho políbila na líčko a pelášila do vlaku. Kuba na mě ještě zavolal: "Napíšeš mi?" a já na to "Ne, nemůžu, nemám kredit tak až si dobiju." Asi po dvou minutách mi přišla SMS: "Asi si budeš myslet, ze jsem blázen, ale já jsem se do tebe zamiloval!" Ano! Byl to pro mě blázen! Absolutní blázen! No naštěstí jsem neměla z čeho odepsat a tak se mi ulevilo, že tomu bláznovi nemusím odepsat... Když jsem vcházela do domu přišla mi další SMS, Kuba mi dobil kredit! A tak jsem musela odepsat :o)) Patřím mezi upřímné osoby takže jsem konstatovala, že si opravdu myslím, že se zbláznil. Nenechal se ale odradit a díky své neúnavnosti si mě trochu získal..
Vrátila jsem se do Prahy a naše psaní si se povýšilo na volání si. Nezamilovala jsem se do Kuby, ale do jeho hlasu. Je to zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažila, ale jeho hlas jsem musela slyšet každý den! Milovala jsem když mi vyprávěl ať už to bylo cokoliv.. Dlouho jsem to nevydržela a za dva týdny přijela do Bohumína zas :) Druhé rande.. Bylo krásné, naštěstí!! :) Čekal mě u autobusu s s krásnou kyticí. Mám ji dodnes ve váze a každý den nám připomíná ten náš den D, den kdy mi tu krásnou kytici dal a den kdy jsme se dali dohromady.... Rande pokračovalo na Žermanické přehradě, snažil se mi chudák asi čtyři hodiny dát pusu až jsem se ho zeptala, jestli už by mi jí konečně mohl dát?! :) Večer pokračoval u mě a od toho dne uplynulo sedm let..
Paradoxem našeho příběhu je, že kdybych neodjela tak daleko, do Prahy, nikdy bych mého Kuby, který bydlel ode mě pouhé 3 km nepoznala, jak? Neměla jsem přece internet! Táhlo mě to do Prahy, abych mohla poznat mého za krátko manžela a snad už brzy i tatínka našich dětí :) Naše cesta byla dlouhá a opravdu velmi, ale velmi trnitá. Museli jsme překonat velké finanční krize, zdravotní problémy, ponorky, nedorozumění a krize plné každodenních hádek...
Díky všem překážkám dnes víme, že se jeden o druhého můžeme opřít a nikdy se neopustíme. Žijeme teď v Praze, máme svůj byt, máme skvělé zaměstnání, máme termín svatby a hlavně máme jeden druhého.. Děkuji této seznamce za to, že jsem poznala svou druhou polovičku, děkuji za všechno špatné, co nás dva potkalo, protože nás naučilo být šťastnými pro to dobré, umět se radovat, respektovat, podporovat, držet se za ruku, mlčet, a přitom toho tolik říct pouhým pohledem...
Dnešní doba je zlá, učí nás utíkat od problémů, vytrácí se z nás trpělivost a přitom dokázat vytrvat přinese odměnu nevídaných rozměrů.
Od srpna se stanu manželkou, po sedmi letech si "s tím bláznem" :) řekneme před Bohem ano. Dá-li Bůh, a můj zdravotní stav, budeme třeba už příští rok tři.
Neztrácejte naději a zkuste se soustředit na svá přání.. umět si přát je úžasné a umět vytrvat k tomu neodmyslitelně patří... :) P&K

Ahojky lidičky

I já se chci s vámi podělit o štěstí, které mne potkalo.
Není to jednoduché najít svoji osudovou lásku na celý život. Každý si tím musí projít , někdo má štěstí a najde partnera ani nemrkne a jiný musí usilovně hledat.

Já patřím mezi ten druhý případ i já hledala. Cesta hledání byla nekonečná a někdy dost bolestivá. Nebyla to procházka růžovým sadem jak by se mohlo zdát. Znovu a znovu jsem zažívala jenom zklamaní. Říkala jsem si,že ten pravý snad nikdy nepříjde a hle!

Díky této osudové seznamce štěstí.cz se to opravdu stalo
a já tomu nemohu stále uvěřit. I já se konečně dočkala a našla jsem lásku svého života.

Seznámili jsme se díky této seznamce. Jednou když jsem opět byla na netu ,jsem si všimla této možnosti seznámení. Napsala jsem svůj profil a čekala na odpovědi.
Skutečně začali přicházet nabídky k seznámení. Vybrala jsem si ty , které mně zaujaly a odepsala jsem všem.
Nejprve jsem si vždy s daným mužem dopisovala a po několika dnech jsem si domluvila schůzku. Těchto schůzek bylo 7. Ale schůzka číslo 5 se mi stala osudnou.
Zní to trochu nelogicky,že? Bylo jich přece 7. Ono se to totiž trochu zamotalo.

Stalo se to 7.3.2007 kdy mi napsal muž, který se jmenoval Aleš a znělo to takto:" Pokud ti nevadí,že je mi 27, rád bych se s tebou seznámil. Aby jste to pochopili, já jsem do profilu uvedla věk od 28 let nahoru. Nevadilo mi to a tak jsme si začali psát. Potom jsme se domluvili na schůzce. Připadala jsem si jako bychom se znali už hodně dlouho, měli jsme si pořád o čem vykládat. Došlo i na polibek. Ale ouvej, myslela jsem si ,že se opět uvidíme,ale nebylo to tak. Napsal mi hned druhý den, že se seznámil s nějakou dívkou a že se rozhodl pro ni. A tak jsem dál hledala a byla jsem ještě na dvou schůzkách. A co se nestalo, najednou jsem si měla vybrat mezi ním a mužem číslo 7. Aleš chtěl, abych mu dala ještě jednu šanci, ale mezi tím jsem poznala i muže číslo 7, byl to přesně můj typ. Nenapíšu vám co nebo kdo mi pomohl při rozhodování, ale volba, kterou jsem nakonec učinila, byla tou šťastnou.

Našla jsem lásku svého života, která přišla když už jsem
nedoufala.Ta láska je den ode dne větší a dělá mě neskutečně šťastnou. Tou láskou jsi TY: " Můj Bobíšku"

Tím osudovým mužem se stal nakonec Aleš. Je to muž, kterého jsem hledala celý svůj život.

Miluji tě lásko . Tvá Andy

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Ani jeden z nás nevěřil, že by na internetové seznamce mohl potkat životního partnera. Kde jinde bychom se ale při našem "rychlém" životním stylu poznali?
Oba trávíme dost času v práci a na služebních cestách, Lukáš navíc zůstal sám se dvěma malými dětmi. To nejsou podmínky k tomu, abychom pokoušeli štěští na víkendových jízdách a po hospodách.
Dlouho jsem se vytvoření profilu na seznamce bránila. Pak jsem asi měsíc jen odpovídala, dopisovala si, ale s nikým se nesešla. Byla jsem nedůvěřivá. Když mi napsal Lukáš, měla jsem najednou obrovskou radost a okamžitě věděla, že tohohle kluka chci poznat. Museli jsme si ale na rande počkat, protože jsem právě odjížděla na služební cestu do Paříže. Po mém návratu jsme se chtěli hned vidět. Jenže ještě asi nebyla vhodná doba - zmeškala jsem let a uvízla v Paříži o dva dny déle! To už jsme si ale čile telefonovali a psali dlouhé maily. Bavilo nás to, bylo nám spolu veselo.
První rande proběhlo naprosto přirozeně, ale nemohli jsme se vůbec rozloučit a jeden druhého se nabažit! Ty zprávy z prvních dnů mám v mobilu uložené stále.
Lukášovy děti si mě rychle oblíbily a já se do nich zamilovala snad ještě dřív!
Teď už jsme spolu rok, stala se z nás prima rodina a jednou, až se vezmeme, se asi ještě rozrosteme. A i když času je málo a týden by měl mít minimálně osm dní, máme radost z každé chvíle, kdy jsme všichni spolu a je nám dobře.

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Tak sem konečně našla to štěstíčko po dlouhý době se utápění v slzách po předchozím vztahu. Na štěstí sem se přihlásila hlavně proto, abych si tu občas s někým pokecala a dostala se na jiný myšlenky, spíš sem ani nepřemýšlela nad tím, že bych se s někým sešla...ale pak se objevil jeden úžasnej klučina, s kterým sem si formou vzkazů hodně rozuměla a psali si dlouhý a pěkný vzkazy. Nakonec sem teda svolila ke schůzce a nyní sem šťastná...nevím jestli jen náhoda a nebo štěstí, ale sem ráda. Teď už jen doufat a přičinit se k tomu, aby to vydrželo co nejdéle.

Hezký den, chtěli bychom touto cestou poděkovat seznamce Štěstí, neboť už jen ten jeji vhodně zvolený název
svědčí o tom, že každý si tu to své štěstí najde, tak jako jsme si ho tady našli my dva, přestože nám už dávno není dvacet a oba máme dospělé děti a ty už mají své životy.
A všem hledajícím i hledaným vzkazujeme, ať se nevzdávaji, neboť ti, kteří to myslí opravdu upřímně, tady tu svou životní lásku nakonec najdou, třebaže cesta k jejímu nalezení nemusí být zrovna růžemi poseta.
Tak hodně štěstí na Štěstí. Dáša a Luboš

Zdravím všechny lidičky ze Štěstí
Chtěla bych se s vámi podělit o kousek svého-našeho štěstíčka....Dne 22.12.2009 se změnil můj život...ale to bych předbíhala, takže pěkně od popořádku
Začalo to obyčejnou zprávičkou s dotazem: ´´Jak se daří v nedělní podvečer´´. On, pohledný, o 8let mladší mladík....mému profilu bez fotky Šmarjá, říkala jsem si, to je odvaha.... Měl moc hezky vyplněný profil,tak jsem mu zkusmo a ze zvědavosti odepsala. Vyměnili jsme si několik vzkazíků a ještě tentýž večer přešli na ICQ. Od PC jsem se odlepila až ve 3h ráno Překvapivě jsme si měli o čem povídat, spousty společných zájmů, nározů, životních priorit....Takto jsme si písmenkovali téměř denně-několik hodin. Plynule jsme přešli na volání přes Skype s webcamerou a za necelé dva měsíce se sešli.Zrovna jsem měla na ruce sádru. Nezapomenu na tu chvíli, když jsme si poprvé pohlédli do očí...byli jsme oba dva nervozní, ale přešlo nás to za okamžik, jako mávnutím proutku. Chvilku jsme se procházeli a pak šli na kávu do baru. Vyhlédli jsme si stůl a usedli na sedačku....tedy jen Kubík, já ´´zahučela´´ pod stůl....při dosednutí totiž cosi povolilo a já, vyděšená, zaklíněná, znehybněná nemohla ven. Sádra od lokte, po konečky prstů mi to zrovinka neulehčovala Kubík na sobě nedal znát pobavení a prostě se zvedl, vyprostil si mne, zasmáli jsme se tomu.....a barman přišel s tím, že už to rozbité bylo, pouze ´´narafičené´´ a že ho nenapadlo nás na to upozornit, že ta pravděpodobnost byla minimální, aby jsme si vybrali zrovna tento stůl a tuto část sedačky
Vše bylo fajn, každá minuta....chemie zapracovala na obou stranách, pověstná jiskřička přeskočila....povídali jsme si dlouho do noci a pak mne odvezl domů.Ze schůzky jsem měla moc dobrý pocit. Připadalo mi, že se známe už dlouho. Komunikovali jsme spolu po sms, Skype a těšili se na další setkání. Na štědrovečerní večeři jsem byla u rodičů a kolem půlnoci se vrátila domů. Ten den jsme si napsali spousty sms a plánovali další schůzku...pak přišla sms: ´´Kdybych stál za dveřma, otevřela bys mi?´´ Obratem jsem odepsala, ať si ze mne nedělá legraci Odepsal jen: ´´ Tak si to přej a běž se podívat za dveře´´. Opravdu tam byl a moc mu to slušelo.....byl můj dáreček pod stromeček....strávili jsme spolu i Silvestra, Valentýna.....a už spolu dokonce bydlíme Všechno se to ´´semlelo´´ rychle, ale nelituji.I přes mé počáteční obavy z našeho věkového rozdílu máme krásný vztah,plno plánů a milujeme se....
Kubí, tímto bych Ti chtěla poděkovat za to, že jsi.Za Tvou citlivost, lásku, něhu.. Už jsem přestávala věřit, že potkám spřízněnou duši.Každý den mne něčím překvapíš...Vážím si Tě....Miluji Tě

Tvá Lenuška

Děkuji štěstí,že kvůli možnosti se zaregistrovat na těchto stránkách jsem dostal i tu možnost,poznat na štestí holku,která mi svými názory otevřela oči do budoucna. Potkal jsem zde holku,která má stejné a některé názory podobné jako já a oba jsme moc rádi za to,že jsme se potkali.Chceme se oba víc poznat a vypadá to na reálné poznávání,které už by mohlo k něčemu na dlouhou dobu véct.O holku,o které se zmiňuji,nechci nikdy přijít i kdyby to měla být jen kamarádka.Je moc fajn... Na tom ŠTĚSTÍ určitě něco bude pravdivého... Že tento seznamovací projekt nemá ve svém názvu slovo ŠTĚSTÍ jen tak náhodou.
Všem zaregistrovaným přeji podobné i mnohem lepší úspěchy v hledání partnera.

Bylo pozdní odpoledne, tehdy 18.května 2008. Můj malý syn Matěj si spokojeně pohrával a tak jsem sedla k počítači a jen tak jsem brouzdala po seznamce.... po chvili se mi ukázal profil hezkého a sympatického chlapáka.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Za další chvilku mi přiš vzkaz.... Takový typicky navazující rozhovor..." Ahoj, jak se máš? neruším? " A bylo to.po váhavých myšlenkách jsem odepsala.Moc se mi ten dotyčný Broněk, jak se ve vzkazu představil líbil, ale nechtěla jsem nic urychlit...Psali jsme si celé odpoledne.Až do 17 hodiny, když jsem musela rozhovor ukončit.Vyměnii jsme si tel.čísla a rozloučili se.Měla jsem totiž před sebou pracovní směnu v baru. Broněk si hned číslo ověřil a snažil se mě přesvědčit na osobní setkání. Chtěl přijet ještě tentýž večer za mnou do práce.Ač se mi moc líbil a přála jsem si to samé, bála jsem se.Tak jsem se ho všemi možnými výmluvamy snažila odradit.To se mi nepovedlo.Opravdu přijel.Byla jsem tak nervozní, že mi ani pivo neteklo z pípi do pulitru, ale všude kolem. pak pípla sms...a byl tam.... přišel.Krásný usměv mě pohladil na duši,pozdravil mě, představil se a políbil mě. Okouzlujíci muž.Byla jsem štastná. Celý večer jsme si povídali....jiskřilo to mezi námi a bylo jasné, že to nebylo jen přátelství.... Byla noc, neměl se jak dostat domů, navrhla jsem mu, že ho odvezu...Souhlasil,Avšak nakonec jsem si ho odvezla k sobě domů. Byl se mnou a mým Matýskem celý víkend.Byly to nejhezčí dny.Matěj si ho také hned zamiloval. Asi po 14 dnech volání, randění, nastala nečekaná okolnost. Paní bytná mu dala výpověď z bytu.A co teď? Bylo to moc čerstvé a moc krásné, proto jsem se společného bydlení bála. Po poradě s maminou jsem si ho přistěhovala k sobě domů. Vzdal se kamarádů a smířil se i s dojížděním do práce, což znamenalo vstávat ve 2 hod. v noci. Láska mezi náma rozkvetla do obrovských rozměrů. Po měsíci soužití jsme se znali lépe než leckdo za 10 let. Také jsme se pohádali, něco nefungovalo, ale to k tomu patří ne? A jak to dopadlo? Nyní jsme spolu 4 měsíce. A víte co? 12. září 2008 jsme měli krásnou malou vesnickou svatbu.Po 3.měsících vztahu. Kde kdo nás za to odsoudil, ale to nás nerozhodilo,naopak posílilo. Milujem se, jsme rodina a jsme štastni a to je to nejdůležitější ne? Takže to tady funguje a jsem ráda, že Osudová seznamka funguje. Hodně štěstí všem přeje Lenka a Broněk.

Po roce bez vztahu a naděje najít si kluka, který by mě měl aspoň malinko rád jsem na netu objevila seznamku „štěstí“ znělo mi to jako klišé a tak jsem si řekla, zkusím to :o)
Zaregistrovala jsem se, přiložila pár fotek a vzkazy s nabídkou na seznámení se začali hrnout. S někým jsem se seznámila osobně, s někým si jen píši, ale pořád to nebylo to pravé a hledala jsem dál...
Jednoho dne ráno jsem se podívala na položku „kdo je tu nově“ a uviděla ho...
Charismatický klučina s ďábelským pohledem a nevinnou tvářičkou mě na první pohled zaujal... přečetla jsem si profil a bez žádného vzkazu zmizela. Asi tak za 2hodinky jsem se koukla na seznamku, jestli nemám nějakou novou zprávičku a joo... byla tam, od něj :o) Tím to všechno
začalo... psali jsme si touhle formou 5 dnů a pak přišla šance poznat se osobně. Je z Brna a já z Olomouce, takže vidět se kdykoliv není možné, tak jsem s pozváním souhlasila.
Bylo 19. prosince 2006, ten večer jsme se měli sejít... celý den jsem byla nervózní a v rozpacích, nevěděla jsem, jestli mám jít, jestli to je dobrý nápad a tak... (Nechodím jen tak s každým kdo si řekne na schůzky a proto jsem byla tak nesvá..) Ručička hodinek se blížila k šesté hodině a Olísek mi zavolal, že už je v Olomuci... Vyzvedl mě doma a jeli jsme do pizzerie..
V jeho přítomnosti mi bylo moc příjemně... nemusím už povídat co bylo dál a v jiný dny, ale chci říct, že od té doby jsme spolu, zamilovali jsme se do sebe, každým dnem je naše láska silnější a krásnější... Brno je
a není daleko, jak se to vezme, ale Olísek má časově náročnou práci a nevidíme se tak často jak bysme chtěli, jelikož chci už delší dobu dát výpověď v
zaměstnání kde do teď pracuji, tak si hledám práci v Brně a chci se přestěhovat za ním, aby jsme byly jenom spolu...
Díky této seznamce jsem poznala plno báječných lidiček, kamarádů a svoji lásku, kterou jsem tak dlouho postrádala...
Přeji všem, aby tady našli co hledají, a ikdyž nehledají, určitě najdou:o)

Teriinka :o)

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Byla jsem skoro 18 let,šťastně vdaná.Manžel mi náhle onemocněl rakovinou a po roce boje, nemoci podlehl.Najednou se mi změnil celý život, nejen mě,ale i mým dvěma dcerám.Ztratili jsme nejbližší osůbku, co jsme měli.A já měla chuť přestat žít,vše asi skončilo,říkala jsem si, ale nemohla jsem život ukončit ,mám dcery, které mě potřebují a já je.Jednoho dne jsem sedla k počítači a rozhodla se dát si svůj profil na štěstí.Nic jsem od toho neočekávala....jen jsem chtěla zkusit,zda se někdo ozve.A ozval...napsal, já mu odepsala a sešli jsme se na kafe,hned ten den.Seděli jsme na kafi od půl 6 do půl 11.Pořád jsme si měli co říct.Byl to pěkný večer a my se rozhodli, že to zopakujeme.A opakovali...jednou ,dvakrát,třikrát.Bude to skoro 2 měsíce a my se stále scházíme a máme si pořád co říct, je nám spolu dobře a já se zase cítím šťastná.Těším se na každý den co budeme spolu,při každé schůzce mám takové krásné, hřejivé mrazení a pocit, že je tu někdo na kom mi moc záleží....snad to taky tak cítí.Nevím nemohu mluvit, za něj.Otevřel mi nový svět,poznávám,že jsem zase žena a má cenu zase žít a radovat se, z každého dne a rána co výjde slunce.A to je přece na tomto světě důležité,být zdravá a šťastná a dělat šťastné lidi kolem sebe na, kterých vám nejvíce záleží.A to je náš příběh ze štěstí....nevím jaký to bude mít konec, jak dopadne náš vztah, ale vím jedno....chceme být šťastní oba a budeme pro to dělat vše.Pro nás a naše děti.ŽIVOT JE PŘECE TAK KRÁSNÝ máme proč tu být a žít jej.