Skutečné příběhy štěstí

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

Pýed více jak rokem jsem onemocněl a má bývaká žena si našla jiného muže. Musel jsem na operaci. Druhý den po operaci mi oznámíla, že se chce rozvést. Jelikož jsme měli dvě dcery ( 18 a 8) tak se můj svět úplně zhroutil. K mé nemoci se pridaly i psychické problémy a byl jsem úplně na dně. Jednoho dne jsem se rozhodl moji situaci řešit. Byl jsem sám a všechno se mi rozpadlo pod rukama. Našel jsem si na internetu seznamku ŠTĚSTÍ a prohlížel si inzeráty. Rozhodl jsem se, že si založím profil a zkusím své štěstí. To bylo to nejlepší rozhodnutí mého života! Ihned po zveřejnění mého inzerátu jsem dostal několik odpovědí a já pochopil, že není jen ta jediná jak jsem si myslel. Sešel jsem se s několika ženami, ale nebylo to to co jsem hledal. Až jednoho dne navštívila můj profil žena,která si můj profil jen prohlédla. Nenapsala nic, jen si prohlédla moji stránku jako nový inzerát.Po otevření jejího profilu se na mne z fotografie koukala ta pro mě nejkrásnější žena ze všech dosud poznaných přes seznamku. Napsal jsem ji ihned zprávu a pozvání na kafe. Ani jsem nedoufal v odpověď, ale ona mé pozvání přijala. Domluvili jsme si schůzku a já ve svých 48 létech byl nervózni jak malý kluk před prvým randem. V té době jsem v řeči zadrhával(důsledek mých psychických nemocí)a měl jsem strach, že taková krásná žena se nebude chtít zahazovat s koktajícím chlapem. Jenže vše bylo úplně jinak. Přijel jsem na smluvené místo a tam na mne čekala ještě krásnější bytost jak na fotce z inzerátu. Zajeli jsme do restaurace, kde jsme si dlouho povídali, mimochodem byla hrozně upovídaná, ale to mi nevadilo vzhledem k mému koktání. Bylo mi krásně a já se začal bát, že ten večer skončí a už se neuvidíme. Jak jsem byl překvapen, když sama nabídla další setkání. Nemohl jsem tomu uvěřit, já koktavý a taková krásná žena. Sešli jsme se a zase bylo si co říct a já se cítil opět jako normální muž.Scházeli jsme se skoro každé odpoledne a bylo nám spolu krásně a najednou i to mé koktání bylo pryč. Asi po měsíci jsme byli na návštěvě u kamarádky a ta se protáhla dlouho do noci. Jelikož jsme měli na druhý den naplánovaný výlet,tak mi Marcelka mimochodem tak se jmenuje nabídla abych u ní přespal. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Výlet se vydařilajá byl ten nejšťastnější muž na světě. Vše ubíhalo tak rychle a my byli čím dál tím víc zamilovaní. Nakonec jsem se k Marcelce nastěhoval a je to už rok co jsme spolu. Je nám krásně, jsme šťastní a to jen díky SEZNAMCE ŠTĚSTÍ, které chceme tímto moc poděkovat. Kdo jste sami tak jako jsem byl já tak neotálejte a založte si profil. Určitě se najde někdo, pro koho má cenu žít. Ještě jednou děkujeme za naše štěstí Rosťa a Marcelka.

Kdo hledá,najde.
Chvíle samoty mě dovedly na "štěstí.cz". Já rozvedená s 3 dcerami, on svobodný, bezdětný, oba už nějaký rok čtyřicítku za sebou. I když se mě jeho profil zaujal, tak první týden jsem ho přehlížela - říkala jsem si, že asi bude chtít ještě svoje děti. Druhý týden mého brouzdání na "štěstí" jsem udělala jedno osudové kliknutí: "máš zajímavý profil".Došla odpověď: "I Tvůj profil se mi líbí. Můžeme si popovídat?" Moje první otázka byla: "je možné poznat štěstí na štěstí?"
Přišla odpověď : "tak možná 5% hledajících,tady najde svůj protějšek".
Nebudu Vás napínat, na druhý den jsme měli naši 1.schůzku, kde jsme zjistili, že máme hodně společných představ o životě.
V červnu to bude 7 let, co jsme spolu. Žiji nyní život o jakém jsem se dřív neodvažovala ani snít! Nejmladší dceru jsme společně dovedli do dospělosti, 2 starší dcery se šťastně provdaly a my se vzali na romantickém místě v polích .
Nyní si společně užíváme 4 nádherné vnoučata a je z nás štastný dědeček a babička.
PS: Bohužel i na "štěstí" je hodně takových, kteří sem jdou jen z rozmaru, dlouhé chvíle a neuvědomují si, že tím odradí hodně těch, kteří hledají opravdový vztah. a proto je zapotřebí naučit se v komunikaci číst i mezi řádky!
Hodně štěstí všem kdo hledají opravdové štěstí na štěstí.
My ho našli A+P

Děkuji štěstí,že kvůli možnosti se zaregistrovat na těchto stránkách jsem dostal i tu možnost,poznat na štestí holku,která mi svými názory otevřela oči do budoucna. Potkal jsem zde holku,která má stejné a některé názory podobné jako já a oba jsme moc rádi za to,že jsme se potkali.Chceme se oba víc poznat a vypadá to na reálné poznávání,které už by mohlo k něčemu na dlouhou dobu véct.O holku,o které se zmiňuji,nechci nikdy přijít i kdyby to měla být jen kamarádka.Je moc fajn... Na tom ŠTĚSTÍ určitě něco bude pravdivého... Že tento seznamovací projekt nemá ve svém názvu slovo ŠTĚSTÍ jen tak náhodou.
Všem zaregistrovaným přeji podobné i mnohem lepší úspěchy v hledání partnera.

Ahoj vy vsichni stejne postizeni jako ja...ti kteri jste na Stesti a hledate usilovne a myslite si ze beznadejne svuj osudovy protejsek. Tak prave pro vas toto vsechno pisu. prave pro vas,kteri si nezahravate,nelaskujete a mate snahu opravdu najit a ono to sakra nejde.....
Byl jsem ted na Stesti podruhe v zivote,poprve pred cca tremi lety a tenkrat se podarilo ,tak sem si rekl proc ne ted. Asi po mesici jsem mel za sebou xy schuzek a nic...proste nic,zoufalost nad zoufalost,jednou jsem vycouval ja,potom ona a tak porad dokola. Bylo 20.prosince a ja z totalniho znechuceni a nudy,jelikoz tesne pred vanocemi vsichni maji urcite cas vysedavat u pc poslal uplne prasteny,naprosto sterilni a hloupy vzkaz na profil,ktery byl podobneho razeni....zadny inzerat,zadna fotka,stroha data a tecka.Jedine proc jsem tam napsal,ze tento profil byl jako jeden z mala on-line. Ja...ktery se vzdy snazil decentne vtipkovat,vyhledat si neco zajimaveho v profilu a na to navazat jsem napsal....ahoj,nechces to zkusit se mnou?....sem se zasmal sam sobe co to pisu za voloviny a tim to pro mne skoncilo.
Prisla odpoved skoro vzapeti. Ja nevim proc,ale ctu ty asi dve vety a nejak se mi chce odepsat. Udelam to. Prijde druha odpoved a tam uz jsem zbystril...NO TO VIS ZE JO!!!! ZROVNA TOBE budu vykladat co delam a co me bavi a vubec!!!! Jaksi jsem se z toho vykroutil a najednou zjistuji ze cekam na odpoved. prisla hned a ja kdyz ted ctu ty vzkazy tak citim,ze tady neco je jinak,na te druhe strane je nekdo hodne zajimavy. je porad dvacateho prosince a uz nekoukam nikam jinam a po par dalsich vzkazech prijde vymena fotek.....jedeme dal rekli jsme si. pristich par dnu bylo ve znameni toho,ze jsme se tady nemohli potkat a psali si dodatecne a vpodstate si sjednavali virtualni rande. Prijemne,mile devce vzdy kdyz rekla,byla tady. Imponujici.
Prisel Stedry den a ja dostal napad. Pozval jsem tuto kouzelnou mladou damu na Stedrovecerni prochazku,v devet vecer,az je vsechno odrizeno a vetsinou nam samotnym je v tuto dobu smutno,sam jsem nemohl uverit tomu,ze ze mne muze takova blbost vypadnout...rande na Stedry vecer muze napadnout jen tebe ty ...jak ses starej,tak ses blbej. Malem jsem spadnul ze zidle,kdyz po mensich obstrukcich byl muj napad akceptovan!!!
Prijel jsem na smluvene misto a byl tak zvedavy,ze jsem ani nemohl poradne dychat,jsem zvedav,jake emoce muze ve mne vyvolat nekdo na stedry vecer....to jsem jeste netusil,ze jich bude tolik a v rychlem sledu.
Prisla,koukla na mne a ze teda jedeme na tu prochazku. Nasedla do auta a zasekla mi dvere od auta do chodniku. naprosto natvrdo a prvni emoce byly tady,ja to auto mel cca par hodin,mozna 5. Nic,sem si rikal v poho...urvu dvere,dzip neni taky spatnej.
Uz ta cesta na to misto byla podivna,mizeli jsme nekde mimo mestecko,do totalni tmy a ja zacal premyslet,kolik ma asi bratru a kde na mne asi cekaji a ze umru asi mlady a nevyboureny. Vystoupili jsme a me tuseni se stavalo pomalu jistotou jelikoz tam byla tma jako v pytli,ja stal vedle ni a vubec ji nevidel ale nevadilo mi to,jelikoz vsechny me mozkove zavity pracovaly na plny vykon a ja resil,jaka zbran se da smontovat z mobilu,klicu od auta a zvykacek. A prichazi dalsi emoce...ve chvili,kdy neznym hlaskem rika...no...jestli tam pujdem,asi spadnem do vody...no ja chtel skocit do auta a ujet,ale v te tme ho ani nevidel kde je...POJEDEME JINAM....mi znelo v usich jako rajska hudba....
Skoncili jsme v jedne prijemne hospudce,dali si veceri,vinko,kaficko a ja koukam jak hezka je to zenska a ze je uplne na prvni pohled jina nez ty ostatni,ktere jsem potkal,ktere lhaly uz v profilech ze jsou nekuracky a kdovi co,tohle je neco jineho,nejsem zadny pubertak,to prece poznam JSEM ZKUSENY MUZ...
A prichazi dalsi,uz nevim kolikata emoce a to jsem se bal,ze to bude mrtvy jako vzdy....s naprostou gracii,nonsalanci a bezelstnym usmevem mi oznamuje,ze mi to rict musi,ze je to fer,ze je trosicku,ale jen TROSICKU jeste vdana.....
Vazeni...kdyby se v te chvili zjevila v te hospode Madonna a chtela mit se mnou dite,nerozesmalo by me to tak,jako tato zprava. Nicmene jsem zachoval naprosto chladnou hlavu,jak se slusi a patri na gentlemana a zacal pres personal a naprosto verejne resit zbran. Jakoukoliv,brokovnici,sekeru,vidlicku,cokoliv abych se zabil,jakou ze ja to mam smulu...no,pak jsem si rikal...zamorduj radeji ji, ji neznam,sebe jo,ze jo,logicky....tyto me uvahy jsem pronasel nahlas,pred ni,aby z toho taky neco mela a ja vam ted neco povim,nebyl krasnejsi pohled nez do jejich rozesmatych oci....vzal jsem ji za ruku a vlastne do ted jeste nepustil. Stedry den pro nas skoncil asi ve tri rano,kdy jsme si povidali o nasich zivotech,radostech a strastech a ja ji chtel videt znovu. Vidame se kazdy den, nic neni krasnejsiho jak pozvolna citime,ze by to mohlo byt ono a jak se oba branime jen trosku.Prozili jsme spolu vsechny vanocni i novorocni dny,Silvestra a ja se zamiloval. Vasnive,prudce,beznadejne a udelam vse pro to,aby to vydrzelo minimalne 40 dalsich let. Zaruka? Tu vam prece vazeni nikdo neda,nikdy a nikde. A cely tento elaborat vzniknul proto,aby jste vedeli,ze Stesti...svuj smysl ma,jen se s tim musi umet zachazet,hlavne se schazet a tak dlouho trpet az to prijde.
a vite proc tomu verim ze to vyjde? Prinesl mi ji Jezisek. Tak proto
Miluji Te sedmikrasko

Jak jsem našla štěstí…..


Ani nevím kde a jak začít…snad jen..nevzdávejte to a věřte!!!!

Když jsem ve svých 23 letech zjistila že čekám miminko s člověkem kterého nemiluji a jsem s ním jen abych se necítila sama, zhroutil se mi téměř celý svět…žila jsem v cizině…neznalá tamního jazyka natolik, abych tam mohla zůstat žít sama, protože s ním jsem svou budoucnost a budoucnost našeho dítěte neviděla..
A tak jsem se zhruba v červnu roku 2006 sebrala a s bříškem v 7. měsíci odletěla zpátky domu do ČR
V září toho roku se mi narodila malinká holčička Eliška, která rázem změnila celý můj život..žila jsem jen pro ni a byla šťastná, možná nejšťastnější ve svém dosavadním životě…ano občas to pro mě bylo opravdu náročné…ale nikdy jsem si neřekla že toho lituji…bylo a stále je okolo mne hodně lidí co mi pomohli a pomáhají i dnes.
Až po dlouhé době mi začalo něco chybět, začala jsem mít pochybnosti o tom zda jsem udělala dobře, a že nejsem dobrá máma…cítila jsem se sama…a bylo mi smutno…to že jsem byla sama s dítětem jsem brala jako handicap a rovnou jsem se odsuzovala k tomu že si nikdy nenajdu normálního „kluka“..
Odepsala jsem na pár inzerátů…jednou se sešla s jedním člověkem, byl to vdovec, ale zůstalo jen u jednoho setkání…znala jsem jaké to je být s někým jen proto abych nebyla sama…a k němu jsem nic nepociťovala..

Po nějakém čase asi po roce jsem narazila na seznamku Štěstí…založila si profil…nahrála fotky a začala komunikace…chvíli mi trvalo než jsem pochopila jak to tu chodí…psala jsem si s pár lidmi…a docela mi to vyhovovalo…když jsem nemohla mezi lidi normálně, vynahrazovala jsem si to tímto způsobem…Jednou se objevil někdo s kým jsem si docela dobře rozuměla…psali jsme si poměrně dlouho…pak nás vzal na víkend k němu domu…byl velice milý..pozorný vůči Elišce i mě…párkrát jsme se potom ještě viděli ale z nějakého mě neznámého důvodu jsme spolu komunikovali čím dál méně až to nakonec utichlo úplně…a já nemám v povaze někoho bombardovat smskama nebo nějak jinak se snažit někoho uhnat…

Takže zase nic štěstí se nekoná Asi po půl roce jsem měla nutkání obnovit profil a jen tak si zase občas s někým napsat…takhle to probíhalo asi týden, když jedné srpnové neděle malá spala…sedla jsem si na zahradu…vzala notebook a zase listovala ve vzkazech a návštěvách..v tu dobu asi zapracovala náhoda, přehlédla jsem jméno člověka, který mi vyjadřoval první dojem a omylem napsala někomu jinému jestli si popovídáme-o kterém jsem byla přesvědčená že označil můj profil za zajímavý

A tady to všechno začalo…slovo dalo slovo…zjistili jsme odkud kdo je, jak na tom jsme a ani ne za hodinu a půl sedal do auta a jel pro nás z Č.B. do Tábora…sama jsem nechápala proč jsem to dovolila…vždyť ho vůbec neznám?! Přijel…naložil nás a hurá jeli jsme na Hlubokou do Zoo…potom jsme zajeli na oběd do Bechyně a já od prvního okamžiku věděla že je to ON…v pořádku nás zase odvezl domu…dali jsme si u nás na zahradě kafe (rozpustné, dva cukry , mléko-tak jako já, náhoda? Když odjel bylo mi po něm smutno…večer mi napsal, že by nás zase někdy rád viděl..v týdnu za námi přijel ještě asi dvakrát …

Na víkend jsme si domluvili výlet..jenže se u nás cosi oslavovalo a já to trochu přehnala a bylo mi v den výletu strašně zle tak jsem mu napsala že mi není dobře ať se nezlobí že to necháme na jindy…nadšený z toho samozřejmě nebyl ale vypadalo to že chápe…opak však byl pravdou…najednou přestal reagovat na sms…nevolal, nepsal…Bože byla jsem z toho úplně mimo…zamilovala jsem se, našla jsem vysněné štěstí a teď o něj mám přijít?
Nikdy!!! Nějakou dobu jsem se snažila abych na něj nemyslela…na Štěstí jsem nechodila…s nikým jiným jsem komunikovat nechtěla…a pak jsem dostala nápad…vytvořím profil nový jiné jméno, koníčky, kraj, a vše co se dá změním…

Do té doby jsem byla reálná a nic si nevymýšlela..na novém profilu jsem však pěstovala hady a pavouky jako mazlíčky...a jiné výmysly ..
Opět jsem ho oslovila…odepsal...psali jsme si takto asi jeden týden a stále na mě chtěl fotku…což jsem nevěděla jak udělám a pak jsem to riskla…poslala jsem mu jednu starší kde si nejsem moc podobná…on mě však poznal, avšak hra pokračovala dál a dělal jako že nic netuší…stále víc naléhal že mě chce vidět a já začala pochybovat o tom že žije v nevědomosti..bylo mi jasné že to ví ale hráli jsme stále dál, tak jsme se jednoho dne domluvili a setkali se ….Byla jsem z našeho setkání opravdu nervózní..nevěděla jsem co mám čekat…
Dopadlo to jak nejlépe mohlo…všechno jsme si vyříkali..jak dlouho to věděl že jsem to já…proč přestal komunikovat…na ten den a večer nikdy nezapomenu…

Dnes jsme spolu téměř půl roku…malá mu říká táto, on jí zbožňuje a já mám nejhodnějšího chlapa na světě…jeho i moji rodiče nám hodně pomáhají a všichni jsou rádi že jsme našli jeden druhého…nikdo z nich však nemá potuchy o tom jak to tehdy vlastně bylo doopravdy……

Držím palečky všem…Kristy

Náš příběh začal prvními písmenky ve vzkazích.Tedy jen ve dvou vzkazích.V tom druhém vzkazu jsem dostala oznámení,že na tuto stránku Štěstí se dostává prostřednictvím svých dětí,jelikož počítač nevlastní.Zároveň však tam bylo udáno telefonní číslo na které se mohu v případě zájmu ozvat.Znovu jsem pročítala jeho profil a nejvíce fotografie....kde jeho smutný výraz očí které mě moc zaujaly a přitahovaly,jsem se rozhodla byť po odpolední směně tedy krátce před půlnocí napsat na telefon SMS se slovy s přáním na hezkou dobrou noc.Kupodivu se mi ihned dostalo stejné odpovědi,což mě moc potěšilo a hřálo.A tak jsme si psali přes SMS a dali jsme si 16.7.první schůzku.Byla to velice neobvyklá schůzka v Tiských skalách,ale moc krásná.Hned při prvním setkání a pohledu do očí přeskočila z obou stran jiskra.Povídali jsme si o všem možném jako by jsme se znali ode dávna.Nehledě k tomu,že automobil vypovídal cestou tam i zpět svoji poslušnost,vůbec nám to ani jednomu nevadilo.Ani jeden z nás nikam nepospíchal....a navíc nám bylo oběma moc dobře.Od té doby se scházíme téměř denně a trávíme spolu moc krásné a kouzelné chvíle.A dá se říci,že každé další nové společné chvíle jsou vždy o veliký stupeň krásnější a krásnější...Zkrátka zamilovali jsme se .Dnes už plánujeme svoji budoucnost a život společně.Bude to sice ještě chvilku trvat než se vše uskuteční,ale oba se moc těšíme až se naše životní plány stanou skutečností a budeme šťastni a spolu...Děkuji ŠTĚSTÍ že jsem zde našla svou lásku kterou nesmírně MILUJI a dnes už vím ,že on miluje mne.
Přeji všem, aby zde našli to, co právě hledají.
Ještě jednou ...DÍKY MOC.....

Po sedmi letech manželství, se mi zhroutil celý svět. Moje žena si našla přítele, do kterého se údajně bezhlavě zamilovala a rozbila nejen naše, ale i jeho manželství. Zůstali mi jen oči pro pláč a spousta otázek co bude s dětmi a co vůbec bude dál. Byl jsem na dně, všechno jsem dělal mechanicky a neviděl před sebou žádný cíl. Až mi jeden kamarád poradil, ať jdu hledat štěstí na štěstí. Po několikati pokusech se mi podařilo sestavit profil a vůbec se zaregistrovat, jelikož jsem na počítači nikdy nepracoval. Začal jsem si psát s několika ženami, které měli stejný či podobný osud jako já. Dával jsem přednost inzerátům s fotem,ale nějak to pořád nebylo ono... paradoxní na tom je, že jsem se nakonec sešel a zamiloval se do dívky bez fotky a ze dne na den se mi změnil celý život. Všechno začalo mít smysl, na každý den jsem se těšil, taky na každou noc a těším se stále, jsme spolu pořád, pořád si máme co povídat, je nám spolu krásně. Nikdy bych nevěřil, že mě potká štěstí zrovna na štěstí.Svou přítelkyni miluji a ona miluje mne a držte nám palce, ať to tak zůstane napořád.

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Asi nikoho nepřekvapí, že i já jsem na začátku byla typická skeptička a když mi moje kamarádka ukázala vaši seznamku, smála jsem se jí a považovala to za něco nesmyslného,,, Nicméně jsme jednoho večera při otevřené lahvince vína "z hecu" založily profil i mně - měla jsem ho asi měsíc, pár nepodařených setkání proběhlo, ale nic významného, tak jsem to zas zrušila...
Když jsem se pak po dalších pár měsících samoty stále večer vracela do prázdného bytu, založila jsem si jej znovu tentokrát s tím, že ani se nehodlám s někým scházet, jako si spíš krátit čas po osamělých nocích povídáním s těmi, kdo budou fajn...Takhle sem narazila na jednoho fajn kluka, který mě rozveseloval ve špatnách náladách.
Jednou jsem se zeptala jak se má on a bylo mi řečeno, že sem na něj ty splíny asi přenesla,,,na čež jsem já totálně bezmyšlenkovitě plácla "Tak přijeď na kafe!" Věta, která ani nebyla myšlena vážně a byla vyřčena spíš jakoby ze slušnosti a vzhledem k faktu, že bylo dost pozdě večer, dalo se předpokládat, že s díky odmítne nebo se na něco vymluví! Jenže on ne!!! Jeho dotaz: "Myslíš to vážně?" mě zaskočil... přemýšlela jsem až se mi z hlavy kouřilo, načež jeho reakce: "Asi ne, když nic nepíšeš", mě vytrhla z myšlení a řekla sem si, že by to zas bylo trapné couvnout, a potvrdila to! Poté aby toho nebylo málo ještě vyšlo najevo, že je úplně z jiného města a má to ke mně cca hodinu po dálnici...
Přes to přese všechno mu stálo za to přijet..a ne jednou...a i já už tam byla nesčetněkrát...a dál už si asi každy domyslí, že jsme spolu!:)

Takže díky za tuhle seznamku a všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ!!!

Jednoho dne jsem se rozhodla radikalne zmenit svuj zivot, skoncila jsem ve sve praci a behem tydne si nasla jinou a lepsi... odstehovala jsem se do Liberce, nastehovala se na ubytovnu..vse bylo fain, prace je perfektni,mam uzasnou spolubydlici...proste vse bezva...jednoho dne jsme si s Miruskou sedly ke kaficku a klabosily jsme...najednou nam dolo jak jsme opustene a jak by jsme potrebovaly lasku. Obe jsme tedy vzaly sve notebooky a najeli na STESTI...co kdyby se nam nahodou postestilo...vybirala jsem dlouho az po chvilce jsem narazila na krasneho clovicka a tak jsem si rekla ze nemuzu promarnit sanci a zkusila jsem mu pisnout vzkazik...nic osobniho...pouze: ,,jsem v liberci kratce,nikoho tu neznam,nezajdeme na kafe???''. behem par minut mi Peta odpovedel a jeste tehoz vecera jsme se sesli...bylo to uzasne...laska na prvni pohled...hned druhy den jsme spou zacali chodit....a jsme spolu stale...mame krasny vztah a mame se opravdu moc radi...a to vse diky stesti. Jana

Zdravím všechny páry kterým to vyšlo jako nám.Kamarád mi založil profil na štěstí a do ted mu děkujeme oba dva.Všechno to začalo 15.6.2008 kdy mi Tomáš napsal,nejdřív jsem váhala mu odepsat,ale potom jsem napsala,kdybych to neudělal tak si to asi neodpustim,druhý den jsme se viděli a hned to byla láska na první pohled,nemohli jsme se od sebe odtrhnou.Asi dva dny na to jsme se sešli znovu,a týden na to už u mě bydlel,nejdřív jsem měla strach že to je všechno moc rychlé,měla jsem strach aby se něco nepokazilo,ale nepokazilo!Jsme spolu pořád a nemůžeme bez sebe být!Po dvouch měsících lásky mě požádal o ruku,svatba bude na jaře!Tím chci poděkovat že taková stránka existuje!Přeji všem hodně štěstí!!

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Bylo 8. února, sobota večer a začal se psát náš příběh.
Oba jsme byli na Štěstí.cz asi měsíc, oba trpěli tou hledací beznadějí, kterou jistě zná každý, kdo nějakou dobu vážně hledal partnera na seznamce. Po celý čas jsme se míjeli – já neměla fotografii v profilu a on neměl zaškrtnutý „vážný vztah“ v profilu svém. Tedy můj nastavený filtr mi nenabízel jeho a on zase nepsal ženám bez fotky. Kromě oné osudové soboty…
Již jsem se chtěla odhlásit, když přišla zpráva od muže s fotografií v tmavých brýlích a chudě vyplněným profilem. Vlastně ani nevím, proč jsem odpověděla. Slovo dalo slovo a my se záhy začali královsky bavit. Nechápala jsem, čím mě tak zaujal a tak to cítil i on. Jsem velmi opatrná, střežím si své soukromí, přesto jsem mu dala svoje telefonní číslo po dvou hodinách psaní. V té době jsem ještě netušila, že on se již stihnul zamilovat do mé fotografie, kterou jsem mu poslala e-mailem. Ještě týž večer jsme spolu telefonovali a domluvili si schůzku u kávy na druhý den.
Káva se protáhla na dlouhé, důvěrné povídání v autě … a pověstná „chemie“, ta nepopsatelná přitažlivost byla tak silná, že jsme nechápali, co se to s námi děje. Ona jiskra přeskočila a rozdmýchala tak láskyplný a nepopsatelný plamen, který nás zcela pohltil… rozumíme si naprosto ve všem, ať to jsou záliby, rodinný život či smysl pro humor … o intimní stránce ani nemluvě. Zkrátka láska na první pohled.
Od toho dne se nám změnil život, nedokážeme být jeden bez druhého (naši téměř stejně staří synové z nás mají nejen radost, ale i legraci), téměř denně jsme spolu a mezi tím si píšeme non-stop na skype. Neustále nás překvapuje, jak ten druhý je přesně to, co jsme hledali. Náhoda? Osud? Nebo štěstí? Dávno nejsme puberťáci, přesně víme, co od života chceme a také můžeme očekávat. Možná právě proto, nás neustále překvapuje, jak se doplňujeme, jak intenzivně jsme se zamilovali, a věřte nebo ne, zažíváme i mnohokrát svá „poprvé“.
Nyní to budou dva měsíce, co se známe a stihli jsme toho víc, než jiné páry za celý rok. Jako bychom snad chtěli dohnat vše, co nám život s bývalými partnery nemohl poskytnout. Neustále se spolu smějeme, říkáme si svá tajemství, plníme si své sny, povídáme si celé hodiny… Naší absolutní lásku, vášeň a opravdovost neuvěřitelně nádherného vztahu, pečetí visací zámek na jednom mostě a zásnubní prstýnky na našich rukách. Oba máme tento vztah jako svůj třetí a oba říkáme, že příslovečné „do třetice“ zkrátka asi funguje.
Jsme nesmírně vděční za tu obrovskou náhodu, že jsme se konečně našli. Za to patří velké DÍKY této seznamce.
Lucka a Jára
P. S. Vy, kdo tu hledáte svého partnera, vydržte, nevzdávejte se a buďte shovívaví k těm, co se sem přišli jen pobavit. Trpělivě vybírejte a vyčkejte – on/ona tu pro Vás je, jen ho/jí musíte najít. Přejeme hodně ŠTĚSTÍ na Štěstí.cz!

Byl jsem zde zaregistrovaný více jak rok, ale všechny pokusy o navázání kontaktu se ženami selhaly. Po všech nezdarech jsem chtěl zrušit můj profil, ale po přihlášení na mě čekal vzkaz s nabídkou seznámení. Zprvu jsem ani nechtěl odpovědět, ale pak jsem si řekl, že za zkoušku nic nedám. Posezení u kávy bylo velice přijemné, padli jsme si do oka a máme dokonce společné zájmy a rekreační sporty. Rychle jsme se s Bělou sblížili a do půl roku byla svatba. Děkujeme seznamce Štěstí. Pavel a Běla.

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Přísahala jsem si,že to je poslední rande a jestli se nepovede, smažu profil. Na fotce se mi moc nelíbil, ale něco v jeho očích mně přesvědčilo, ať mu dám šanci.Jak to nemám ve zvyku, toho dne jsem si přečetla svůj horoskop, ve kterém bylo napsáno, že přijíždí princ na bílém koni. Jen jsem se pousmála a šla.Skutečnost předčila všechna má očekávání.Dnes už vím, že z mé strany to byla láska na první pohled.Byl úžasný, pozorný, galantní, něžný a já se v jeho blízkosti cítila jako princezna.Jenže vždy nedopadne vše jak si přejeme.Po necelých 3 měsících mně ze dne na den vymazal ze svého života a mně napadá 100 možností, proč se tak stalo. Protože pravý důvod jsem se už nikdy nedozvěděla.Doufám, že si přečte můj příběh.I přesto, že mně opustil, bych mu chtěla poděkovat za těch pár chvil, kdy jsem se cítila šťastná. Díky jemu jsem si uvědomila,že ještě není vše ztraceno, že ještě umím žít a milovat a rozdávat lásku.A mít někoho rád, je to nejdůležitější v životě. Díky Miloši. Hana

Tak i já!Jsem zamilovaná.!Konečně!
Začalo to opravdu tragicky.nejdříve mi zemřel manžel a nechal tady mně a našich 5 dětí....Pak přišla láska ,ale po týdnu odešla!Zařekla jsem se,že už nechci chlapa ani vidět.Děti i já jsme měli v hlavě pěkný zmatek...Nejdříve tatínek byl a pak zase nebyl....no hrůza...Bezesné noci,nejistota,strach co bude dál.Ten pocit,kdy nemáte se na koho obrátit, je strašný.Rodina má,snad se ani rodinou nazvat nedá ,mě přehlíží,jako kdybych neexistovala.Rodička dětí,zpěvačka a hráčka na klavír...tak tak pro ně existuju.Ale v tom najednou jako blesk z čistého nebe...chlap....sympatický,žádný borec na první pohled ,ale něčím mně snad okouzlil ba přímo očaroval...no a začla zase láska....a světe div se ještě nezkončila a už trvá měsíc.Vztah mezi mnou jím a dětma je naprosto úžasný ,máme v životě jasno co chceme,a co né....no snad je to romantická pohádka...ale pravdivá.Moc se milujeme a toužíme být celý život spolu.Jitka a Zdeněk a našich 5 dětí snad budou neodmyslitelnou součástí mého bujarého života a velmi krásným zakončením mého příšerného života a nastartováním nového lepšího.máme spolu hodně společných zákmů:brusle ,inliny,hry,domácí práce,hudba,četba,auta,no snad to vyjde.Všem smutným hodně štěstí a všem zklamaným hodně sil do nového začátku.Mému okolí to neuniklo,že jsem zase šťastná a zamilovaná,neb zářím úsměvem a jsem ještě větší pohodářka.Ať žije láska...Jitka,Ostrava

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Bylo září a mě se pod rukama sypalo kde co. Když jsem si uvědomila že moje manželství je nenávratně v trapu, ještě ten den jsem se registrovala na této seznamce.Psalo mi nesčetně moc týpků až jsem narazila na něj...Líbilo se mi co o sobě píše, jak vypadá...Začali jsme si psát. Byla jsem překvapená jak je inteligentní a hlavně jak se o mě zajímá.O mě a o mého synka. Byl prostě úžasný. Psal mi pořád. Ty zprávy už jsem přestala počítat

Domluvily jsme se na první rande. Byla jsem nervní jak malé dítě.
Seděla jsem u stolu a čekala.Pak jsem ho viděla.Srdce jsem měla až v krku. Bylo to super odpoledne, pořád jsme si měli o čem povídat. Mezi prvním a druhým rande jsme si pořád psali.A po tom druhém jsem věděla že s ním chci být.Že ON je ten se kterým chci stárnout.

Náš vztah už si prošel ne jednou těžkou zkouškou ale vždycky jsme to ustáli, spolu!
Dnes už jsme v našem hnízdečku a čekáme malé štěstíčko
A to díky této seznamce Děkujeme a přejeme Všem jen úspěchy, ať naleznete své lásky

...nase laska se rodila pomalu, postupne, o to je ted uprimnejsi a silnejsi. Uvidel jsem v tom mnozstvi inzeratu a fotek tady na stesti.cz jeji oci a to co jsem v nich spatril mi nedalo jinou moznost, nez ji skusit oslovit. Nenasilnou, nevtiravou formou, abych jeji neznou a zranenou dusi neodplasil a Lenka nastesti odepsala. Psali sme dva dny na stesti.cz a pak presli na Skype nebo ICQ. Uz zpocatku sme si hodne rozumeli a nase nazory o podstatnych vecech se nelisily. No to, ze sme byly od sebe daleko (ona ze severu Cech a ja na hranicich s Moravou na Slovensku), ze ona mela za sebou osklive obdobi dlouheho manzelstvi a ja nekolik rozchodu, nam davalo pricinu neverit si natolik, byly jsme opatrni, podezrivavi, neduverivi a nekdy precitliveli ale ani ja ani ona jsme tohle nechteli za zadnou cenu vzdat...tak nejak jsme citili, ze je potreba vytrvat a jit porad dal. Nakonec, po asi mesici psani jsme se sesli na neutralni pude a uz tam jsme oba citili, ze tohle neskonci, ze pokracovani urcite prijde. A prisli dalsi setkani, poznavani, milovani...ted to bude 3/4 roku, co jsme spolu jak jen to jde - o vikendech, o dovolene, o kazdem volnu a na podzim uz jsme domluveni, ze se sestehujem a skusime spolu zit jako partneri v pravem slova smyslu. Opravdu sa moc milujeme jako kdybychom se znali mnohem delsi dobu. Ja vim, reknete si, ze je to nahoda....mozna ano ale to usili, trpelivost a vuli to nevzdat na pul ceste, tu je potreba mit a neutict, kdyz citite, ze to za to stoji. Byla mezi nama vzdalenost 350 km, a i pres toto sme nasli k sobe cestu...protoze sme moc chteli, prali si byt spolu a nevzdavali to ani kdyz nekteri lidi kolem nam neprali, porad spochybnovali a znejistovali nas vztah. Nas odkaz pro vsechny tady je...nevzdavejte nic predem, neukvapujte se a nedejte na reci jinych (mnohdy jen zavidi nebo nechteji aby vam bylo hezky) a jdete za tim, co chcete vy sami. Laska, ktera na vas nekde ceka, stoji za tohle prikori a tezke zacatky. Stala se krasna vec obycejnym lidem - milujeme se a chceme byt spolu. Mame svoji lasku a internetova seznamka nam k tomu podala pomocnou ruku.

Moooc dekujeme a prejeme vsem nezadanym hodne stesti na stesti.cz pri hledani. Ja vim ze se to lehko rekne ale vytrvejte a nevzdavejte to.
Vzdat to znamena nedat tomu zadnou sanci.

Robi a Lenka

Zdravím všechny, kdo stejně jako před časem já zabrouzdali na stránky Štěstí. Dovolte mi podělit se s vámi o můj příběh...

Jednoho parného letního rána, pár týdnů po rozchodu s bývalou partnerkou, jsem se probudil a uvažoval co dál s načatým dnem. Venku bylo krásně a já si to chtěl náležitě užít, ale kamarádů už jsem si v poslední době užil až až. Chyběla mi dívka, žena, partnerka s níž bych tento krásný den vyplnil procházkou, dobrým obědem a mazlením. A tak jsem zasedl k počítači ve snaze alespoň zahltit svůj volný čas prací, které se mi nastřádalo v uplynulých dnech opravdu hodně.

Najednou mne ze soustředění na práci vytrhl zvuk příchozí zprávy na ICQ. Byl to kamarád, se kterým jsem nemluvil už asi dva roky. Během krátkého povídání jsem se dozvěděl, že si před rokem a půl našel partnerku. A ejhle, na Internetu... "Ubožák", pomyslel jsem si. Takhle bych nikdy nechtěl skončit. Jako obézní slizký úchyl s perverzními choutkami se ukájet u profilů zoufalých a frustrovaných žen neurčitého věku, které už nikdo nechce, a tak zkouší ulovit alespoň nějakou oběť na netu. "Fuj, hanba vám!", říkal jsem si v duchu.

Kamarád se rozpovídal. Čekají dítě a plánují svatbu. "To je bláááázen!!!!" Netrvalo dlouho a má zvědavost mne přinutila požádat ho o fotku jeho vytoužené partnerky. Jaký byl můj údiv, když žena na fotce měla dvě oči, jeden nos a dvě uši. Na hlavě měla i vlasy... To vše výrazně překračovalo má očekávání od žen, které se touto cestou seznamují. A co víc - slušelo jí to a vůbec nevypadala zoufale ani frustrovaně.

Rozhovor s kamarádem skončil a já se vrátil ke své práci. Tu a tam jsem se v myšlenkách ale stále vracel k našemu povídání. "Internetová seznamka?! Tak se kouknu, co tam chodí za zoufalce..." Nedal jsem se odradit svými předsudky a zabrouzdal na stránky stesti.cz, kde se i můj zmíněný kamarád setkal s jeho vyvolenou. Pěkné a intuitivní ovládání, snadná orientace - a přehled profilů dle různých filtrů. Z čiré recese jsem si tedy zadal svá požadovaná kritéria na ideální partnerku. Nečekal jsem, že se vůbec nějaká objeví... a přeci - hned tři dívky, které mým filtrům odpovídají. A všechny docela sympatické. Ale jedna z nich, ta je úžasná... nádherná, s vtipným profilem, vzdělaná, nekuřačka... věk tak akorát... Ne, nevěřím na lásku na první pohled a nechci tvrdit, že jsem hned propadl euforii. Kdo ví, třeba šilhá, šišlá nebo se ve volném čase baví vykrkáváním abecedy. Ale je to dobrý začátek.

Chtěl bych ji poznat víc a založení profilu na sebe proto nenechalo dlouho čekat. Obětoval jsem 100 Kč za SMS a pár dalších za nejrůznější rozšiřující vlastnosti v profilu. Jsem zkrátka hračička a i když nevěřím, že se touto cestou seznámím, alespoň se vyblbnu a odpočinu si od práce.

Začal jsem si psát se všemi, které vyhovovaly mým kritériím a ještě s několika dalšími, které se ozvaly mně. Měl jsem radost, komunikace na úrovni, všechno v pohodě, jen má vytoužená na mne začíná z prvních vzkazů působit trochu odtažitým dojmem. "Asi bude pěkně nafoukaná", myslím si, aniž bych v tu chvíli ještě tušil, že ona si ve stejnou dobu myslela totéž o mně. Uchyluji se tedy k "náhradnici", s níž si domlouvám první schůzku již na třetí den po mé registraci.

Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával, a tak stále neházím flintu do žita. Snažím se zformulovat nějaký vtipný a nevtíravý vzkaz pro "nafoukanou slečnu dokonalou". Přeci ji hned neodsoudím na základě pár řádků. Když už jsem se kvůli ní registroval, chci se s ní sejít - i kdyby z toho nic nebylo. Mé pokusy konečně dopadly na úrodnou půdu a "slečna dokonalá" mi dává šanci. Scházíme se dva dny po mé první schůzce s "náhradnicí" - mimochodem pro obě strany velmi příjemné a vydařené.

Na "slečnu dokonalou" čekám na Andělu před vstupem do metra. Dorazí z práce a já mám jen mlhavou představu jak by měla vypadat. Za nějakou tu minutu přichází... Okouzlující elegantní dáma s úsměvem na tváři. Hned během přivítání a úvodních zdvořilostních frází se ukazuje, že je velmi výřečná, vtipná, ale také kultivovaná a vzdělaná. Během moc příjemného večerního povídání v nedaleké vinárně se pak ujišťuji, že vůbec není nafoukaná, jen zkrátka zatím měla smůlu na potenciální partnery ze seznamky a přistupuje tedy raději k jakékoliv konverzaci odzačátku kriticky.

Setkání se vydařilo a po skleničce dobrého vína jsme vyrazili ještě na malou procházku. Krásný večer zakončilo rozloučení u metra a následné povzdechnutí: "To je ona, tu chci!" Další schůzku jsme si domluvili na pozítří a byla ještě lepší. Oba jsme se utvrdili, že to je to pravé - to, co jsme hledali. Na Štěstí jsem strávil pouhých deset dní, během nichž jsem poznal několik příjemných slečen, jednu i osobně, ale zejména pak svou vytouženou partnerku. Oba jsme si zrušili profily ve stejný den a udělali tak pomyslný první vážný krok do našeho společného života.

Schůzek následovala ještě celá řada a věci nabraly postupně rychlý spád. Začali jsme spolu brzy bydlet, zasnoubili jsme se a nyní vybíráme jméno pro naše první dítě. Moje slečna dokonalá se stala mým životním osudem. Mým štěstím, které jsem našel na Štěstí. Díky za něj. A kdo ví, třeba tady naleznete svoje štěstí i vy.

Náš příběh začal úplně obyčejnou větou: „čauky, nechceš pokecat? Martin“. Před tím jsme o sobě neměli ani páru i přesto, že jsme se kdykoli mohli potkat na ulicích stejného města, ve kterém oba celý život žijeme. Dokonce jsme navštěvovali stejnou základní a vysokou školu (aby té podobnosti nebylo málo, tak i stejnou fakultu) a naše střední školy (jak jinak než se stejným zaměřením) byly od sebe vzdálené ani ne kilometr. Souhra všelijakých životních situací a náhod nás však svedla dohromady až o něco později prostřednictvím ŠTĚSTÍ a do té doby si každý z nás musel prožít pár nešťastných lásek a zklamání.
Asi jako většina lidí, tak ani já jsem neočekávala od seznamky nějaké zázraky, i když člověk alespoň trošičku ve skrytu duše vždycky tajně doufá a přeje si, aby to tentokrát konečně vyšlo i jemu. Když už to nejde samo, tak ať to alespoň vyjde, když už se tomu štěstí člověk snaží jít naproti, no ne? A světe div se, ono se to opravdu podařilo! Jen 6 dnů po registraci na seznamce jsem si s tajemným Martinem začala psát a 5 dnů na to už jsme měli první rande. I když jsem tomu ze začátku moc šancí nedávala a pomalu jsem hledala zadní vrátka jak z toho ven, každé další setkání nás sbližovalo víc a víc a já už se tomu pak nedokázala bránit. Tento kluk se mi nějakým zázračným způsobem přeci jen dostal pod kůži.
Dnes jsou tomu přesně na den 3 měsíce od našeho prvního rande a nerada bych to zakřikla, ale myslím si, že budu mluvit i za Marťu když napíšu, že je to čím dál tím lepší! Skvěle si rozumíme a doplňujeme se, máme podobné záliby, názory, smysl pro humor, dokážeme si povídat úplně o všem, nemáme před sebou žádné tajnosti a zábrany, máme pocit, jako bychom se znali už roky, trávíme spolu každou volnou chvilku, není dne, kdy bychom si alespoň nezavolali nebo nenapsali... a co je nejdůležitější, máme se moc rádi a oba si v tuto chvíli přejeme, aby to takhle zůstalo napořád. Teď už jen zbývá trochu tomu pomoct a nikdy nenechat tu pomyslnou jiskru, která mezi námi přeskočila, vyhasnout.
Závěrem můžu říct, že jsem živý důkaz toho, že je opravdu možné seznámit se přes inzerát s někým, kdo naprosto změní váš život a udělá ho mnohem krásnějším a šťastnějším. Někdo, kdo zlomí tu bariéru, která už z jakéhokoli důvodu brání rozvinout nějaký nový vztah, vyvede vás ze stereotypu, slepé uličky nebo začarovaného kruhu, ve kterém se pořád motáte dokolečka a bez koho už si potom ani nedokážete představit svůj další život.
Seznamka na internetu má obrovskou výhodu v tom, že se mnohem rychleji můžete v dnešní uspěchané době seznámit, takže vám všem radím: „Jděte do toho a nebojte se nějakých předsudků o seznamkách! Není to jen pro zoufalce, kteří už nevědí kudy kam, je to jen jeden ze způsobů seznámení. Nemáte co ztratit, minimálně poznáte někoho nového a pokud z toho nebude láska jako trám, tak kamarády touto cestou najdete určitě. A jednou to přeci vyjít musí, ne? Takže to nevzdávajte! Hodně štěstí na ŠTĚSTÍ!!!“

Janča

Byla neděle a já toho večera neměla co dělat, tak jsem se připojila na net a tam jsem uviděla muže svých snů, bylo to na této seznamce. Oslovila jsem ho normálním způsobem komunikace, ale nevěřila jsem tomu, že právě on by se mi mohl ozvat.
Druhý den jsem kontrolovala vzkazy od svých kamarádu a velkým překvapením, bylo to, že právě on mi odepsal. Ten večer jsme se domluvili na schůzce, ale pod záminkou jen přátelství. Mě totiž vadilo, že je z takové dálky. Hledala jsem partnera z blízkého okolí.
Druhý den ráno jsem se vydala do jeho rodiště.Jela jsem se svojí tříletou neteří, aby jsme navštívili místní ZOO. Nebylo plánované rande.
Návštěva ZOO byla moc pěkná, ale krásnější bylo to co jsme tam prožili. Když jsem viděla jak se k ní chová, tak jsem si uvědomila jak moc bych s tím člověkem chtěla být a jaký on by asi byl otec k našim společným dětem.
Zjistila jsem, že pro nás dva nebude překážka ta dálka co nás dělí. A také není.
Je mi s ním krásně a jsem strašně šťastná že ho mám. Je to ten pravý co jsem celý život hledala. Už nechci jiného muže, s tímto chci prožít svůj zbytek života a mít s ním jen a jen spoustu krásných zážitků. MILUJI HO a vím, že on mě taky.

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Bylo pozdní odpoledne, tehdy 18.května 2008. Můj malý syn Matěj si spokojeně pohrával a tak jsem sedla k počítači a jen tak jsem brouzdala po seznamce.... po chvili se mi ukázal profil hezkého a sympatického chlapáka.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Za další chvilku mi přiš vzkaz.... Takový typicky navazující rozhovor..." Ahoj, jak se máš? neruším? " A bylo to.po váhavých myšlenkách jsem odepsala.Moc se mi ten dotyčný Broněk, jak se ve vzkazu představil líbil, ale nechtěla jsem nic urychlit...Psali jsme si celé odpoledne.Až do 17 hodiny, když jsem musela rozhovor ukončit.Vyměnii jsme si tel.čísla a rozloučili se.Měla jsem totiž před sebou pracovní směnu v baru. Broněk si hned číslo ověřil a snažil se mě přesvědčit na osobní setkání. Chtěl přijet ještě tentýž večer za mnou do práce.Ač se mi moc líbil a přála jsem si to samé, bála jsem se.Tak jsem se ho všemi možnými výmluvamy snažila odradit.To se mi nepovedlo.Opravdu přijel.Byla jsem tak nervozní, že mi ani pivo neteklo z pípi do pulitru, ale všude kolem. pak pípla sms...a byl tam.... přišel.Krásný usměv mě pohladil na duši,pozdravil mě, představil se a políbil mě. Okouzlujíci muž.Byla jsem štastná. Celý večer jsme si povídali....jiskřilo to mezi námi a bylo jasné, že to nebylo jen přátelství.... Byla noc, neměl se jak dostat domů, navrhla jsem mu, že ho odvezu...Souhlasil,Avšak nakonec jsem si ho odvezla k sobě domů. Byl se mnou a mým Matýskem celý víkend.Byly to nejhezčí dny.Matěj si ho také hned zamiloval. Asi po 14 dnech volání, randění, nastala nečekaná okolnost. Paní bytná mu dala výpověď z bytu.A co teď? Bylo to moc čerstvé a moc krásné, proto jsem se společného bydlení bála. Po poradě s maminou jsem si ho přistěhovala k sobě domů. Vzdal se kamarádů a smířil se i s dojížděním do práce, což znamenalo vstávat ve 2 hod. v noci. Láska mezi náma rozkvetla do obrovských rozměrů. Po měsíci soužití jsme se znali lépe než leckdo za 10 let. Také jsme se pohádali, něco nefungovalo, ale to k tomu patří ne? A jak to dopadlo? Nyní jsme spolu 4 měsíce. A víte co? 12. září 2008 jsme měli krásnou malou vesnickou svatbu.Po 3.měsících vztahu. Kde kdo nás za to odsoudil, ale to nás nerozhodilo,naopak posílilo. Milujem se, jsme rodina a jsme štastni a to je to nejdůležitější ne? Takže to tady funguje a jsem ráda, že Osudová seznamka funguje. Hodně štěstí všem přeje Lenka a Broněk.

Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda.

Ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se serverem Stesti.cz. Nejdřív bych chtěla zmínit, že jsem podobným serverům nevěřila a nikdy dřív bych neřekla, že se tady zaregistruju. A také jsem byla a jsem "konzerva", takže to se mnou mají muži mnohem těžší. Myslím, že podobných žen je víc, i proto to zmiňuji... Až samota a nedostatek příležitostí na setkání mi dodaly odvahu se zviditelnit na seznamce.

Samozřejmě to v několika prvních pokusech nevyšlo. I když jsem se odvážila a po nějaké době psaní s konkrétním mužem jsem šla na setkání, většinou z toho už další setkání nebylo. Už jsem pomalu ztrácela víru a chuť něco dalšího zkoušet, ale jelikož jsem neměla moc dalších příležitostí se seznámit, dodávala jsem si sílu a čekala na další řádky od jiných mužů, které naštěstí občas přicházely. Napsal mi i David a psaní s ním bylo fajn, byl vtipný, chytrý, milý. I setkání s ním bylo moc příjemné a postupně následovaly další 2 setkání, přesto to nebyl můj typ a já jsem se navíc zatím bála pouštět do něčeho vážnějšího, což David chtěl. Asi jsem ještě po všech zklamání, které jsem v životě zažila, nebyla připravená se někomu úplně otevřít.

Ubíhaly měsíce. Mezitím jsem občas znovu zkusila s někým zajít na rande, ale nemělo to delšího trvání, pořád tam to "něco" chybělo. Průběžně jsem se občas někde potkala s Davidem, občas mi napsal a domluvili jsme se na nějaké setkání na festivalu nebo hudební akci - kde byl ale spíše se svými přáteli a já zase se svými. Dával mi najevo, že by se mnou chtěl být a mně s ním také bylo dobře, ale nic víc jsem zatím nechtěla. Rozseklo se to až na jednom menším festivalu, kde už byl David trošku v náladě a mísilo se v něm zklamání a zlost a důrazně se mě zeptal, co proti němu vlastně mám?? Většinou vždycky vím, co odpovědět, ale tentokrát jsem zůstala stát bez odpovědi... Uvědomila jsem si, že proti němu vlastně vůbec nic nemám, navíc mi je s ním fajn a něco mě k němu celou dobu táhne. Ten půlrok, co mi David dal, a ten čas, který jsem měla a mohla jsem si na Davida "zvyknout", naboural zeď, kterou jsem kolem sebe měla.

Dnes si uvědomuju, že ten "pravý" ani zdaleka nemusí být váš typ, ale hlavní je, že je takový, jaký je a právě tím si vás získá. Je opravdu krásné zjištění, že jste našli to, co celý život hledáte. Nebo tedy spíše to, co si našlo vás. I toto beru jako velké plus a jsem za to ráda - asi jsem já sama celý život hledala špatně a to dobré si mě pak muselo najít samo... Každopádně jsme už s Davidem víc jak 1,5 roku, koupili jsme si domek a čekáme mimčo Nikdy mu nepřestanu děkovat, že to tenkrát nevzdal a ten půlrok mi dal, i když se tím trápil. Je to opravdu ten "pravý", se kterým je život hrozně krásný, snadný a veselý a kterého bych přála najít každé ženě. Držím pěsti, opravdu to může vyjít! A samozřejmě velké díky Stesti.cz