Skutečné příběhy štěstí

Na seznamku jsem se nechal před dvěma lety vyhecovat kamarádem.V podstatě nešlo o nic jiného, jen kouknout po holkách a poznat nové lidi.A o zábavu.Nejsem žádný mladík, táhne mi 38.A o ženy rozhodně nouze nebyla. Ale to je jen nepodstatný detail.Ale je zbytečné rozepisovat se o takových věcech, v tomhle "příběhu" nejsou důležité. I když jsem se na této seznamce poznal s několika zajímavými lidmi, nečekal jsem tu nekrásnější a zároveň nejstrašnější věc, která mě teprve čekala.Potkal jsem JI.První schůzka byla jen vlastně takové "kouknu a uvidím". Ale už tenkrát se to stalo.Cítil jsem, že je to člověk, kterého jsem za téměř 40 let života nepotkal a na kterého jsem čekal.Silná,sebevědomá, nádherná... Tím dnen se začaly odečítat dny mého života.Prožili jsme spousty nezapomenutelných chvil, úžasného souznění, a dokonalého odevzdání.I když byly i dny, kdy nebylo nejlíp.Tohle absolutní štěstí trvalo jen 14 měsíců. Vzdal jsem se kvůli tomuto osudovému vztahu rodiny,všechno jsem mu podřídil.Byla to pro mě budoucnost a představa, že zestárnu s člověkem, kterého miluji,absolutně mu věřím a dal bych mu naprosto vše, co jen můžu dát. Potom přišel krutý pád.Po vážných zdravotních problémech, nezvládnutém stresu přišlo na řadu kruté racionální myšlení a my zjistili,že takhle dál nemůžeme.I přes lásku, která nám stále vládne jsme vztah ukončili. Pro mě to znamená už nekolik měsíců trvající muka.Nejím, nespím a dochází mi síla žít.Tuhle zpověď chci věnovat jen JÍ. Dnes je poslední lednový den a zítra Ji naposled uvidím.
Oslavy zamilovaných už pro nás nebudou...

Ahojky lidičky

I já se chci s vámi podělit o štěstí, které mne potkalo.
Není to jednoduché najít svoji osudovou lásku na celý život. Každý si tím musí projít , někdo má štěstí a najde partnera ani nemrkne a jiný musí usilovně hledat.

Já patřím mezi ten druhý případ i já hledala. Cesta hledání byla nekonečná a někdy dost bolestivá. Nebyla to procházka růžovým sadem jak by se mohlo zdát. Znovu a znovu jsem zažívala jenom zklamaní. Říkala jsem si,že ten pravý snad nikdy nepříjde a hle!

Díky této osudové seznamce štěstí.cz se to opravdu stalo
a já tomu nemohu stále uvěřit. I já se konečně dočkala a našla jsem lásku svého života.

Seznámili jsme se díky této seznamce. Jednou když jsem opět byla na netu ,jsem si všimla této možnosti seznámení. Napsala jsem svůj profil a čekala na odpovědi.
Skutečně začali přicházet nabídky k seznámení. Vybrala jsem si ty , které mně zaujaly a odepsala jsem všem.
Nejprve jsem si vždy s daným mužem dopisovala a po několika dnech jsem si domluvila schůzku. Těchto schůzek bylo 7. Ale schůzka číslo 5 se mi stala osudnou.
Zní to trochu nelogicky,že? Bylo jich přece 7. Ono se to totiž trochu zamotalo.

Stalo se to 7.3.2007 kdy mi napsal muž, který se jmenoval Aleš a znělo to takto:" Pokud ti nevadí,že je mi 27, rád bych se s tebou seznámil. Aby jste to pochopili, já jsem do profilu uvedla věk od 28 let nahoru. Nevadilo mi to a tak jsme si začali psát. Potom jsme se domluvili na schůzce. Připadala jsem si jako bychom se znali už hodně dlouho, měli jsme si pořád o čem vykládat. Došlo i na polibek. Ale ouvej, myslela jsem si ,že se opět uvidíme,ale nebylo to tak. Napsal mi hned druhý den, že se seznámil s nějakou dívkou a že se rozhodl pro ni. A tak jsem dál hledala a byla jsem ještě na dvou schůzkách. A co se nestalo, najednou jsem si měla vybrat mezi ním a mužem číslo 7. Aleš chtěl, abych mu dala ještě jednu šanci, ale mezi tím jsem poznala i muže číslo 7, byl to přesně můj typ. Nenapíšu vám co nebo kdo mi pomohl při rozhodování, ale volba, kterou jsem nakonec učinila, byla tou šťastnou.

Našla jsem lásku svého života, která přišla když už jsem
nedoufala.Ta láska je den ode dne větší a dělá mě neskutečně šťastnou. Tou láskou jsi TY: " Můj Bobíšku"

Tím osudovým mužem se stal nakonec Aleš. Je to muž, kterého jsem hledala celý svůj život.

Miluji tě lásko . Tvá Andy

Ahojky všem,ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se štěstím...
Když jsem si podávala do seznamky inzerát,nevěřila jsem tomu,že se někdo ozve,ale štěstí se usmálo i na mě a ozvalo se spoustu mužů,ale jeden mě opravdu byl velice simapatický.....tak jsem mu odepsala.....
začalo to v pátek a já se za ním jela podívat a a slovo dalo slovo a z nás se stal páreček...
sice ty záčátky nebyly úplně ideální,ale co dneska je že???
Je to už pomalu 4 měsíce a já si troufám říct,že je nám spolu moc hezky....
Nejsme sice ze stejného města,ale jezdíme za sebou jak jen to jde....a musím Vám říct,že je to fakt docela často.....
Takže pokud mohu,všem vřele doporučuji seznamku na štěstí protože to čeká na každého......
Mějte se všichni báječně a všem ještě neseznámeným přeji hodně štěstíčka a nám seznámeným samozřejmě taky....
Pa pa Míša

Dobrý den Chtěl bych vás poděkovat za tuto seznamku. Našel jsem tu lásku mého života už jsme spolu rok a čekáme druhé děťátko. Seznámyli jsme se na šťěstí.cz a po delším psaní jsme se sešli a byla to láska na první pohled. Ještě jednou moc děkujem Alena a Petr

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Na seznamku štěstí jsem přišla jen z jednoho důvodu utišit mou neskutečnou bolest moje velká láska mi dala kopačky a mě nenapadlo nic jiného než jít na seznamku a zaflirtovat si s muži ihned mi začali chodit různé psaní že by se se mnou moc rád seznámili ale všichni byli až moc staří. Po dvou mesicich mi napsal nějaký Michal ale napsal jen "ahoj pokecáme?" já si řekla proc né je mu 19 tak to může byt sranda, tak jsme si začali psát, psali jsme si každý den až do noci pak si řekl o moje telefoní číslo a já mu ho nejdrive odmítala napsat ale on mě prosil ze si jen budem psát sms a když napíšu "UŽ MI NEPIŠ!" tak to skončí. Nakonec mě presvedcil a odté doby mi každé ráno poslal pozdrav na dobré ráno a večer na dobrou noc moc mě to těšilo. Najednou jsem začala mít tušení ze ho znám a a i trosku se mi začínal líbit. Mohla jsem mu napsat co mě trápí a no mi vzdycky pomohl. Po 3 mesicich jsme si začali volat a došlo i na první schůzku, ještě jsme nevěděli naše přímení tak bylo velké překvapení když jsme se porve viděli tedy vlastně ne poprvé moc dobře jsme se znali od mého bratra, byli to moc dobří kamarádi a začali jsme moc dobře komunikovat a po 14dnech jsme jeli pod stan, tam to mezi námi začalo jiskřit. Jezdili jsme spolu na různé výlety a týden na vodu tam jsme si dali první pusu. Přijeli jsme domu a začali jsme spolu chodit já se rozplývala a díky Míšovi jsem úplně zapomněla na ex kluka. Teď jsme spolu 4 měsíce a každým dnem jsem stastnejsi bydlíme spolu, ikdyz kamosky říkají že si díky tomu tu naši lásku pohřbíme ale naopak nám stále kvete proto chci moc podekovat SEZNAMCE ŠTĚSTÍ ze je a ze mi pomohla najít lasu a doufám ze ještě pomůže plno jiným lidem co tu hledají svou osudovou lásku.
hodne štěstí, na každeho čeka láska a nebojte se ryskovat

Ahoj vy vsichni stejne postizeni jako ja...ti kteri jste na Stesti a hledate usilovne a myslite si ze beznadejne svuj osudovy protejsek. Tak prave pro vas toto vsechno pisu. prave pro vas,kteri si nezahravate,nelaskujete a mate snahu opravdu najit a ono to sakra nejde.....
Byl jsem ted na Stesti podruhe v zivote,poprve pred cca tremi lety a tenkrat se podarilo ,tak sem si rekl proc ne ted. Asi po mesici jsem mel za sebou xy schuzek a nic...proste nic,zoufalost nad zoufalost,jednou jsem vycouval ja,potom ona a tak porad dokola. Bylo 20.prosince a ja z totalniho znechuceni a nudy,jelikoz tesne pred vanocemi vsichni maji urcite cas vysedavat u pc poslal uplne prasteny,naprosto sterilni a hloupy vzkaz na profil,ktery byl podobneho razeni....zadny inzerat,zadna fotka,stroha data a tecka.Jedine proc jsem tam napsal,ze tento profil byl jako jeden z mala on-line. Ja...ktery se vzdy snazil decentne vtipkovat,vyhledat si neco zajimaveho v profilu a na to navazat jsem napsal....ahoj,nechces to zkusit se mnou?....sem se zasmal sam sobe co to pisu za voloviny a tim to pro mne skoncilo.
Prisla odpoved skoro vzapeti. Ja nevim proc,ale ctu ty asi dve vety a nejak se mi chce odepsat. Udelam to. Prijde druha odpoved a tam uz jsem zbystril...NO TO VIS ZE JO!!!! ZROVNA TOBE budu vykladat co delam a co me bavi a vubec!!!! Jaksi jsem se z toho vykroutil a najednou zjistuji ze cekam na odpoved. prisla hned a ja kdyz ted ctu ty vzkazy tak citim,ze tady neco je jinak,na te druhe strane je nekdo hodne zajimavy. je porad dvacateho prosince a uz nekoukam nikam jinam a po par dalsich vzkazech prijde vymena fotek.....jedeme dal rekli jsme si. pristich par dnu bylo ve znameni toho,ze jsme se tady nemohli potkat a psali si dodatecne a vpodstate si sjednavali virtualni rande. Prijemne,mile devce vzdy kdyz rekla,byla tady. Imponujici.
Prisel Stedry den a ja dostal napad. Pozval jsem tuto kouzelnou mladou damu na Stedrovecerni prochazku,v devet vecer,az je vsechno odrizeno a vetsinou nam samotnym je v tuto dobu smutno,sam jsem nemohl uverit tomu,ze ze mne muze takova blbost vypadnout...rande na Stedry vecer muze napadnout jen tebe ty ...jak ses starej,tak ses blbej. Malem jsem spadnul ze zidle,kdyz po mensich obstrukcich byl muj napad akceptovan!!!
Prijel jsem na smluvene misto a byl tak zvedavy,ze jsem ani nemohl poradne dychat,jsem zvedav,jake emoce muze ve mne vyvolat nekdo na stedry vecer....to jsem jeste netusil,ze jich bude tolik a v rychlem sledu.
Prisla,koukla na mne a ze teda jedeme na tu prochazku. Nasedla do auta a zasekla mi dvere od auta do chodniku. naprosto natvrdo a prvni emoce byly tady,ja to auto mel cca par hodin,mozna 5. Nic,sem si rikal v poho...urvu dvere,dzip neni taky spatnej.
Uz ta cesta na to misto byla podivna,mizeli jsme nekde mimo mestecko,do totalni tmy a ja zacal premyslet,kolik ma asi bratru a kde na mne asi cekaji a ze umru asi mlady a nevyboureny. Vystoupili jsme a me tuseni se stavalo pomalu jistotou jelikoz tam byla tma jako v pytli,ja stal vedle ni a vubec ji nevidel ale nevadilo mi to,jelikoz vsechny me mozkove zavity pracovaly na plny vykon a ja resil,jaka zbran se da smontovat z mobilu,klicu od auta a zvykacek. A prichazi dalsi emoce...ve chvili,kdy neznym hlaskem rika...no...jestli tam pujdem,asi spadnem do vody...no ja chtel skocit do auta a ujet,ale v te tme ho ani nevidel kde je...POJEDEME JINAM....mi znelo v usich jako rajska hudba....
Skoncili jsme v jedne prijemne hospudce,dali si veceri,vinko,kaficko a ja koukam jak hezka je to zenska a ze je uplne na prvni pohled jina nez ty ostatni,ktere jsem potkal,ktere lhaly uz v profilech ze jsou nekuracky a kdovi co,tohle je neco jineho,nejsem zadny pubertak,to prece poznam JSEM ZKUSENY MUZ...
A prichazi dalsi,uz nevim kolikata emoce a to jsem se bal,ze to bude mrtvy jako vzdy....s naprostou gracii,nonsalanci a bezelstnym usmevem mi oznamuje,ze mi to rict musi,ze je to fer,ze je trosicku,ale jen TROSICKU jeste vdana.....
Vazeni...kdyby se v te chvili zjevila v te hospode Madonna a chtela mit se mnou dite,nerozesmalo by me to tak,jako tato zprava. Nicmene jsem zachoval naprosto chladnou hlavu,jak se slusi a patri na gentlemana a zacal pres personal a naprosto verejne resit zbran. Jakoukoliv,brokovnici,sekeru,vidlicku,cokoliv abych se zabil,jakou ze ja to mam smulu...no,pak jsem si rikal...zamorduj radeji ji, ji neznam,sebe jo,ze jo,logicky....tyto me uvahy jsem pronasel nahlas,pred ni,aby z toho taky neco mela a ja vam ted neco povim,nebyl krasnejsi pohled nez do jejich rozesmatych oci....vzal jsem ji za ruku a vlastne do ted jeste nepustil. Stedry den pro nas skoncil asi ve tri rano,kdy jsme si povidali o nasich zivotech,radostech a strastech a ja ji chtel videt znovu. Vidame se kazdy den, nic neni krasnejsiho jak pozvolna citime,ze by to mohlo byt ono a jak se oba branime jen trosku.Prozili jsme spolu vsechny vanocni i novorocni dny,Silvestra a ja se zamiloval. Vasnive,prudce,beznadejne a udelam vse pro to,aby to vydrzelo minimalne 40 dalsich let. Zaruka? Tu vam prece vazeni nikdo neda,nikdy a nikde. A cely tento elaborat vzniknul proto,aby jste vedeli,ze Stesti...svuj smysl ma,jen se s tim musi umet zachazet,hlavne se schazet a tak dlouho trpet az to prijde.
a vite proc tomu verim ze to vyjde? Prinesl mi ji Jezisek. Tak proto
Miluji Te sedmikrasko

Jak začít? Strejda a teta, se tu seznámili a já v době psychicky špatného porozchodové stavu, jsem si tu založila profil a začla si tu psát, zpočátku mi chodili vzkazy perverzní čí vtíravé, ale i pár zajímavých příjemných nenucených, psala jsem si tu s pár klukama a později i po icq, ale natrefila jsem na člověka co mě zajímal, psali jsme si na ICQ a vyprávěli si své story ze života, nepsali jsme si ani moc dlouho, ale 24. ledna, přišla další rána, umřela mi prababička, člověk, na kterém mi strašně moc záleželo k tomu všemu jsem stále byla špatná z toho rozchodu, nadělala jsem za ten den pár pitomoctí a večer jsem byla na icq...s nikým sem si nechtěla psát, ale jakmile se připojil on, jako by ruka psala sama a napsala jsem mu, nevím proč nevím jak, ale tak nějak jsem ho před jedenáctou donutila přijet sem ke mně a když přijel, vzala jsem pejska a šla jsem za ním, procházeli jsme se a on tak nějak postupně vyplňoval bolest, z toho dne, že mi bylo lépe a lépe a když odjížděl, měla jsem sto chutí mu říct, ať se mnou zůstane, šla jsem zpátky ke svému baráku, opřela se o barák a zapálila jsem si a po celém těle jsem cítila takové malé motýlky jak poletují a bolest byla téměř pryč, přišla jsem domů a jelikož jsem neměla kredit napsala jsem mu z internetu vzkaz, že ho ráda uvidím znova a že mi bylo pěkně, v tu samou chvíli přišla i mě sms od něj, za dva dny jsme se sešli znovu a povídali si a procházeli se po vyšehradě a stále jsme si měli o čem povídat, nenastávali trapné chvilky ticha nic a když jsem se poprvé políbili bylo to pro mě něco, co jsem nikdy nezažila, né že bych se nelíbala, ale tohle mělo takového kouzlo, bylo to nádherný, od toho dne jsme zůstali spolu překonávali spolu slasti a strasti života a vydrželo nám to přes 9 měsíců, né že bychom se nepohádali nikdy, to ano, ale vždy jsem se udobřili a proč to jsem píšu, dneska jsem udělala obrovskou chybu, celý den jsem měla od rána na nic, začlo to vstáváním u něj, každou ponožku jsem se vzala jinou a pak pro mě přijla máma a odvezla mě domů, měla přijet babička, které nepřijela protože s nevlastním dědou odjela na chatu, potom hádka s mámou, kvůli blbosti a potom krizová situace mé kamarádky a vše bylo završeno hádkou s tím s kým jsem se vůbec pohádat nechtěla, jednala jsem bez rozvážení a udělala jsem chybu, když jsem vyslovila to, že už spolu nebudeme, tak se ti prostřednictvím tohoto příběhu moc omlouvám, udělala jsem velikou chybu, strašně moc mě to mrzí. Miluju Tě prosím vrať se mi ! Už si svůj život bez tebe nedovedu představit.

Přísahala jsem si,že to je poslední rande a jestli se nepovede, smažu profil. Na fotce se mi moc nelíbil, ale něco v jeho očích mně přesvědčilo, ať mu dám šanci.Jak to nemám ve zvyku, toho dne jsem si přečetla svůj horoskop, ve kterém bylo napsáno, že přijíždí princ na bílém koni. Jen jsem se pousmála a šla.Skutečnost předčila všechna má očekávání.Dnes už vím, že z mé strany to byla láska na první pohled.Byl úžasný, pozorný, galantní, něžný a já se v jeho blízkosti cítila jako princezna.Jenže vždy nedopadne vše jak si přejeme.Po necelých 3 měsících mně ze dne na den vymazal ze svého života a mně napadá 100 možností, proč se tak stalo. Protože pravý důvod jsem se už nikdy nedozvěděla.Doufám, že si přečte můj příběh.I přesto, že mně opustil, bych mu chtěla poděkovat za těch pár chvil, kdy jsem se cítila šťastná. Díky jemu jsem si uvědomila,že ještě není vše ztraceno, že ještě umím žít a milovat a rozdávat lásku.A mít někoho rád, je to nejdůležitější v životě. Díky Miloši. Hana

Jednoho dne jsem se rozhodla radikalne zmenit svuj zivot, skoncila jsem ve sve praci a behem tydne si nasla jinou a lepsi... odstehovala jsem se do Liberce, nastehovala se na ubytovnu..vse bylo fain, prace je perfektni,mam uzasnou spolubydlici...proste vse bezva...jednoho dne jsme si s Miruskou sedly ke kaficku a klabosily jsme...najednou nam dolo jak jsme opustene a jak by jsme potrebovaly lasku. Obe jsme tedy vzaly sve notebooky a najeli na STESTI...co kdyby se nam nahodou postestilo...vybirala jsem dlouho az po chvilce jsem narazila na krasneho clovicka a tak jsem si rekla ze nemuzu promarnit sanci a zkusila jsem mu pisnout vzkazik...nic osobniho...pouze: ,,jsem v liberci kratce,nikoho tu neznam,nezajdeme na kafe???''. behem par minut mi Peta odpovedel a jeste tehoz vecera jsme se sesli...bylo to uzasne...laska na prvni pohled...hned druhy den jsme spou zacali chodit....a jsme spolu stale...mame krasny vztah a mame se opravdu moc radi...a to vse diky stesti. Jana

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

V první řadě a to bez okolků patří ten největší dík tomuhle serveru. Nikdy bych nečekala jak si mě to štěstí rychle najde... Znáte to , když si jen tak s někým píšete, jen jak o přátelé, ale najednou zjištujete že máte čím dál víc věcí společných ? Přesně to samé se stalo mě a mému princátku ... Princátko , který mi změnilo život a ukázalo mi , že všechno není ztracené a že na každý problém jsme dva. Honzo, ani nevíš co pro mne znamenáš. I po těch pár týdnech vím, že jsi ten PRAVÝ ... I když si se ze začátku šíleně cukal a bál ses něčeho nového , neutekl si mi Třeba za to budeš jednou rád. Celýmu světu společně ukážem , jak je všeschno krásný , když se maj dva rádi, a kdo bude mít nějakej problém, at si ho vyřeší Nikdo z lidí , který se pohybují v mém okolí, mě nebude nikdy zajímat víc než ty. Jsi to, o čem každá ženská sní, po čem touží...Ztělesnění andílka, i když občas s dáblikem v těle... Jsem vděčná osudu a štěstí, že nás svedlo dohromady anikdy nepřestanu děkovat za tu úžasnou náhodou , která nás spojila dohromady, která ty naše srdíčka vyčistila a ukázala ten správný směr. Od počátku jsme si toho měli přece moc co říct a měli moc společných zájmů a věcí... I když , občas se potvrzuje, že protiklady se přitahují Tyjo, asi tu jen zbytečně melu a nevyjadřuju se k věci. HONZO! MILUJU TĚ, A NEDONUTÍ MĚ ANI TISÍC VĚCÍ, ABY SE TO NIJAK MĚNILO. ZÁLEŽÍ MI NA TOBĚ, A TVÉ PROBLÉMY JSOU U MÍMY. TĚŠÍM SE NA KAŽDOU SPOLEČNOU CHVILIČKU S TEBOU ... I looooove you
Štestíčko forever.

Začalo to v červnu 2009.. Chodila jsem ještě na střední školu, bydlela v Bohumíně a byla v situaci, kdy jsem si musela přivydělávat na nájem. Bydlela jsem ještě se spolubydlícími. Kuba bydlel v té době u rodičů v Dětmarovicích (cca 3 km od Bohumína). Ocitl se znovu u rodičů po rozchodu s přítelkyní, se kterou žil sedm let.
Jak jsem už zmínila, musela jsem se finančně osamostatnit, prakticky jsem měla sotva na jídlo a proto byl pro mě internet přepych stejně jako kredit natož paušál. Byla jsem ráda když jsem dala dohromady se svými spolubydlícími nájem :)
A přesto všechno se mě držel sen, sen žít jednou v Praze, kde už žila moje babička s dědou. Do Prahy mě to neskutečně táhlo... Naštěstí jsem se ocitla v situaci, která mi nebránila sbalit si kufry a vyrazit na prázdniny. Bydlela jsem u babičky, brigádu jsem si našla rychle. Začala jsem poznávat nové lidi, nové město, nový styl života, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Přesto mě trápila samota a hlavně nuda.. Bydlet s důchodci není zkrátka kdo ví jaká zábava... Tou dobou to bylo rok od doby kdy mě opustila moje první láska, taková ta, která bolí nejvíc když o ní přijdete.. taková ta velká vzpomínka, zkušenost a dětská křivda pramenící ze zlomeného dívčího srdíčka.. Konečně mě po roce křivda opustila a přišel pocit otevřenosti a chtíče poznat už konečně toho pravého. Bylo mi sladkých 17 :) Kdekdo si řekne "Božinku tak mladá a už se chtěla vázat, ještě nic moc nepoznala..." opak je pravdou. Vždy jsem věděla co chci a uměla si za svým cílem jít třeba přes mrtvoly. Navíc..co mám chtít poznávat? Chlapi? Sex s nimi? Že je s každým jiný? Že se mám nechat rozmazlovat a balit? Užívat si to? Promiňte mi, ale v životě jsou krásnější a smysluplnější zážitky než tyhle rozmařilé hlouposti.. Vysedávat v zakouřeném a hlučném baru, zmalovaná, ve vyzývavém oblečení abych někoho "ulovila"? Haha.. to mi přijde k něžnému pohlaví trochu nedůstojné... :) Já raději tiše pozoruji, čekám, poznávám a přeji si. Nepřála jsem si nic jiného, než poznat konečně toho svého vysněného "prince", díky Bohu mám dar.. Umím si přát..
Babička měla počítač a světe div se.. s internetem. Okamžitě mě napadla seznamka! Po dobu co budu v Praze si začnu s někým psát a až se vrátím budeme randit, napadlo mě. A tak se taky stalo. Registrovala jsem se na štěstí, byla jsem LadyPety.
Mezitím na druhé straně republiky byl můj Kuba. Můj Kuba, který bydlel se s svými rodiči a tak strašně si přál být zase na vlastních nohou se svou milovanou, se svou novou a snad už poslední láskou, tou pravou.. Měl stejný nápad, registrovat se na seznamce, začít znovu. A tak se stalo.. Byl to Kubas.DMX :)
Na seznamce jsem byla pár dnů a sesypalo se na mě několik desítek vzkazů nejrůznějšího charakteru od neslušných a ubohých po nesmělé a milé pozdravy. Psala jsem si se třemi kandidáty, jeden z nich byl můj Kuba. Trvalo to asi týden a musela jsem přijet a první schůzku...
Byla hrozná! Nejhorší v mém životě! :o)) Vůbec se mnou nemluvil, nedíval se na mě, na nic se neptal, absolutně mě ignoroval. Cestou k vlaku jsem si říkala, že to byl velký omyl a že už ho snad nikdy nepotkám! U vlaku jsem Kubovi poděkovala za schůzku, rychle ho políbila na líčko a pelášila do vlaku. Kuba na mě ještě zavolal: "Napíšeš mi?" a já na to "Ne, nemůžu, nemám kredit tak až si dobiju." Asi po dvou minutách mi přišla SMS: "Asi si budeš myslet, ze jsem blázen, ale já jsem se do tebe zamiloval!" Ano! Byl to pro mě blázen! Absolutní blázen! No naštěstí jsem neměla z čeho odepsat a tak se mi ulevilo, že tomu bláznovi nemusím odepsat... Když jsem vcházela do domu přišla mi další SMS, Kuba mi dobil kredit! A tak jsem musela odepsat :o)) Patřím mezi upřímné osoby takže jsem konstatovala, že si opravdu myslím, že se zbláznil. Nenechal se ale odradit a díky své neúnavnosti si mě trochu získal..
Vrátila jsem se do Prahy a naše psaní si se povýšilo na volání si. Nezamilovala jsem se do Kuby, ale do jeho hlasu. Je to zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažila, ale jeho hlas jsem musela slyšet každý den! Milovala jsem když mi vyprávěl ať už to bylo cokoliv.. Dlouho jsem to nevydržela a za dva týdny přijela do Bohumína zas :) Druhé rande.. Bylo krásné, naštěstí!! :) Čekal mě u autobusu s s krásnou kyticí. Mám ji dodnes ve váze a každý den nám připomíná ten náš den D, den kdy mi tu krásnou kytici dal a den kdy jsme se dali dohromady.... Rande pokračovalo na Žermanické přehradě, snažil se mi chudák asi čtyři hodiny dát pusu až jsem se ho zeptala, jestli už by mi jí konečně mohl dát?! :) Večer pokračoval u mě a od toho dne uplynulo sedm let..
Paradoxem našeho příběhu je, že kdybych neodjela tak daleko, do Prahy, nikdy bych mého Kuby, který bydlel ode mě pouhé 3 km nepoznala, jak? Neměla jsem přece internet! Táhlo mě to do Prahy, abych mohla poznat mého za krátko manžela a snad už brzy i tatínka našich dětí :) Naše cesta byla dlouhá a opravdu velmi, ale velmi trnitá. Museli jsme překonat velké finanční krize, zdravotní problémy, ponorky, nedorozumění a krize plné každodenních hádek...
Díky všem překážkám dnes víme, že se jeden o druhého můžeme opřít a nikdy se neopustíme. Žijeme teď v Praze, máme svůj byt, máme skvělé zaměstnání, máme termín svatby a hlavně máme jeden druhého.. Děkuji této seznamce za to, že jsem poznala svou druhou polovičku, děkuji za všechno špatné, co nás dva potkalo, protože nás naučilo být šťastnými pro to dobré, umět se radovat, respektovat, podporovat, držet se za ruku, mlčet, a přitom toho tolik říct pouhým pohledem...
Dnešní doba je zlá, učí nás utíkat od problémů, vytrácí se z nás trpělivost a přitom dokázat vytrvat přinese odměnu nevídaných rozměrů.
Od srpna se stanu manželkou, po sedmi letech si "s tím bláznem" :) řekneme před Bohem ano. Dá-li Bůh, a můj zdravotní stav, budeme třeba už příští rok tři.
Neztrácejte naději a zkuste se soustředit na svá přání.. umět si přát je úžasné a umět vytrvat k tomu neodmyslitelně patří... :) P&K

...nase laska se rodila pomalu, postupne, o to je ted uprimnejsi a silnejsi. Uvidel jsem v tom mnozstvi inzeratu a fotek tady na stesti.cz jeji oci a to co jsem v nich spatril mi nedalo jinou moznost, nez ji skusit oslovit. Nenasilnou, nevtiravou formou, abych jeji neznou a zranenou dusi neodplasil a Lenka nastesti odepsala. Psali sme dva dny na stesti.cz a pak presli na Skype nebo ICQ. Uz zpocatku sme si hodne rozumeli a nase nazory o podstatnych vecech se nelisily. No to, ze sme byly od sebe daleko (ona ze severu Cech a ja na hranicich s Moravou na Slovensku), ze ona mela za sebou osklive obdobi dlouheho manzelstvi a ja nekolik rozchodu, nam davalo pricinu neverit si natolik, byly jsme opatrni, podezrivavi, neduverivi a nekdy precitliveli ale ani ja ani ona jsme tohle nechteli za zadnou cenu vzdat...tak nejak jsme citili, ze je potreba vytrvat a jit porad dal. Nakonec, po asi mesici psani jsme se sesli na neutralni pude a uz tam jsme oba citili, ze tohle neskonci, ze pokracovani urcite prijde. A prisli dalsi setkani, poznavani, milovani...ted to bude 3/4 roku, co jsme spolu jak jen to jde - o vikendech, o dovolene, o kazdem volnu a na podzim uz jsme domluveni, ze se sestehujem a skusime spolu zit jako partneri v pravem slova smyslu. Opravdu sa moc milujeme jako kdybychom se znali mnohem delsi dobu. Ja vim, reknete si, ze je to nahoda....mozna ano ale to usili, trpelivost a vuli to nevzdat na pul ceste, tu je potreba mit a neutict, kdyz citite, ze to za to stoji. Byla mezi nama vzdalenost 350 km, a i pres toto sme nasli k sobe cestu...protoze sme moc chteli, prali si byt spolu a nevzdavali to ani kdyz nekteri lidi kolem nam neprali, porad spochybnovali a znejistovali nas vztah. Nas odkaz pro vsechny tady je...nevzdavejte nic predem, neukvapujte se a nedejte na reci jinych (mnohdy jen zavidi nebo nechteji aby vam bylo hezky) a jdete za tim, co chcete vy sami. Laska, ktera na vas nekde ceka, stoji za tohle prikori a tezke zacatky. Stala se krasna vec obycejnym lidem - milujeme se a chceme byt spolu. Mame svoji lasku a internetova seznamka nam k tomu podala pomocnou ruku.

Moooc dekujeme a prejeme vsem nezadanym hodne stesti na stesti.cz pri hledani. Ja vim ze se to lehko rekne ale vytrvejte a nevzdavejte to.
Vzdat to znamena nedat tomu zadnou sanci.

Robi a Lenka

Nikdy jsem nevěřila,že se dá seznámit prostřednictvím seznamky na netu.Jednoho dne jsem si četla své maily a po odhlášení mi naskočila na obrazovku reklama na ŠTĚSTÍ.Řekla jsem si zkusím to a ono to vyšlo!!Začala jsem si psát z jedním zatím neznámým..asi po 3 týdnech psaní jsme se dohodli,že se sejdeme.Oba jsme se těšili,ale určitě v tom byli nějaké obavy,jaký ten druhý bude.Setkali jsme se u nádraží a šli jsme na svoji první fantastickou schůzku.Napřed jsme si povídali u kávy a potom,ruku v ruce jsme se šli projít nočním městem,bylo to neuvěřitelné,jak jsme si rozuměli..nechápu to dodnes,že jsme se nepotkali už dávno.Trvá to už 5 měsíců a je to čím dál tím víc krásnější.Plánujeme společnou budoucnost,ale zatím se musíme jenom scházet,nemůžeme spolu bydlet.VŠEM,KTEŘÍ VÁHAJÍ..RADÍM,NIČEHO SE NEBOJTE A JDĚTE DO TOHO.Je totiž krásné poslouchat to MÁM TĚ RÁD,MILUJI TĚ....

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Přišel jsem sem abych našel štěsti,zatim se mi nedaří-i zde jsem zjistil že některym jde o penize.Jen diky vašim přiběhum lasky tady zustanu,děkuji všem co tady píšete-krásně se to čte.Snad budu mít taky štěstí na Štěstí.M

...chtěla jsem zrušit profil 12.12.2008...Už jsem nevěřila...opouštěla jsem NET a (překlikla se)...dal mi ohodnocení 10......klikla jsem na něho...zrychlila jsem - a poslala mu mobil. Ihned mi zavolal - a bylo "TO" tam !!! Příští den jsme jeli spolu na rockový koncert. Po konceru si během hodiny řekli vše. On i já plni šrámů. On přes 20 let rozvedený. Já 7. Nevěřili jsme v NIC...........díky tomuto servru dnes máme VŠECHNO!!!Našli jsme se!!! Včera 30.04.2009 jsme se vzali...
Rada všem, kteří nevěří: nevzdávejte TO. Ten (ta) pravý(á) tady určitě někde je !!!

Když tenhle příběh vyprávím přátelům, nestačí se divit…
Můj bývalý přítel se kterým jsem dlouho žila a zůstali jsme skvělými přáteli mi jednou řekl o tomhle webu a ukázal mi jak to tu chodí.Pomohl mi vlastně založit profil na který jsem si já dodala fotky a info.On tu spíše ztrácel naději, protože holky které potkával byly dost jednoduché a šlo jim pobavení s pěkným klukem…Já jsem hned první den dostala asi 100 emailů, hrůza..snažila jsem se je všechny přečíst, abych někoho „neprošvihla“ :)
Hned druhý mail byl psaný slovensky a tak jinak… to se mi líbilo.Byl to kluk který mě moc fotkami nezaujal, ale dala jsem s ho favoritů a četla dál.
Asi za dva dny mi od něho přišel nový mail, psal, že mě asi nezaujal..jenže opak byl pravdou, byla jsem právě online a tak jsme si psali a byli to skoro romány a tak jsme usoudili,že se musíme sejít.Zajímal mě čím dál tím víc, jen jsem si říkala, no jako chlapa ho nechci ,není to můj typ, ale jako kámoše a trenéra to bude fajn, byla jsem dost zklamaná aférkami před ním.
Hned první schůzku mi učaroval, vyzařoval ze sebe takový klid a charisma, stále jsem se na něj dívala a říkala si, kluku ty v sobě něco máš..
Náhoda nám přála, on měl další týden dovolenou a já měla dost velké problémy v práci, tak jsem se rozhodla vzít volno. Naše schůzky byly hodinové, stále jsme měli o čem mluvit..chodili jsme na procházky a on si nic nedovolil. Strašně jsem se ho bála, v tom smyslu, že se můžu opravdu zamilovat a ono to zase nevyjde.
Po týdnu, kdy se mě zeptal jestli jen můj trenér a kamarád jsem řekla, že je.Byl chytrý a trpělivý, stále mi říkal, že si počká, protože ví proč :)
Mezi tím jsem se na štěstí seznámila se skvělou holkou.Byla na tom s chlapama jako já a už jsme se domlouvaly na dámské jízdě kde jim ukážeme :)
Jenže s Tomášem mě ta zlost na chlapy začala přecházet..začala jsem cítit, že jsem pro něho důležitá a že jsem ta pro kterou by snesl modré z nebe. (Stále jsem se bála věřit, ale on mi vždycky řekl něco tak úžasného, co vlastně byla pravda a já jí jen nechtěla vidět..)
Kamarádka, se kterou jsem se na netu potkaly byla povahově strašně podobná mě, napadlo mě, co kdybych jí seznámila s mým bývalým? Hodili by se k sobě. Zkusila jsem to, pozvala jí na kafe do města a mému bývalému řekla ať mě vyzvedne v kavárně, že tam nemůžu parkovat a tak.. ) On už o ní věděl, ale že tam bude v kavárně ne 
Byl jen tak v teplákách a poslal mi potom sms, to se dělá, ukazovat mě takové hezké holce když vypadám jako pako :) Pak si zkusili psát a ona se bála stejně jako já ze začátku :)
Závěr je takový ,že já s Tomášem jsme dnes moc šťastní a jsem spolu 5 měsíců, Jana s Davidem jsou jen o dva týdny méně, jezdíme společně na obědy a tak a okolí jen nevěřícně kroutí hlavou :)
Jednoduše řečeno, bývalý mi ukáže kde se dá seznámit, já tam potkám svou životní lásku a seznámím se s holkou, co už raději chtěla jen kámošku a pak jí seznámím s bývalým ono nám to všem vyjde a věřím, že napořád :)
Ještě k tomu jsem tu poznala spoustu báječných lidí na dopisování.Tak je mi jen líto, těch, kteří si to tu pletou s erotickou seznamkou nebo místem, kde psát oplzlosti holkám, ke kterým by si to v reálu nedovolili…
Tomáš mě naučil, že pokud věříš v lásku, najdeš ji.Vím, že je to v dnešní době moc těžké, ale jsou ještě lidi pro které stojí za to žít a když už potkáš někoho, kdo je ti drahý, hýčkej si ho a nenechte si zkazit ani jediný den.

Po několika týdnech strávených zde na Štěstí,jsem vepsala do profilu,že působím OŠKLIVĚ.Dostala jsem krátkou zprávu od muže bez fota v profilu,že mu tak nepřipadám.Byla neděle a sníh se třpytil ve slunečních paprscích.Rozběhlo se to,co bych nikdy neudělala. Onomu muži jsem dala své telefonní číslo, souhlasila s procházkou v místě mého bydliště......Vše se událo během dopoledne a odpoledne už přijel Vojtíšek a naše sympatie byly tak vzájemné,že jsme se domluvili na dalších schůzkách.Díky ŠTĚSTÍ jsem poznala báječného chlapa.Můj dosud nudný a stereotypní život dostal impulz v podobě horských procházek,lyžování a aktivně stráveného času. Pomyslní čertíci v očích stále rozdmýchávají naši touhu a to je tak krásné....ŠTĚSTÍ a LÁSKA zde na těchto stránkách opravdu funguje.Vojtíšku jsem moc ráda,že jsem Tě poznala.

Hezký den, chtěli bychom touto cestou poděkovat seznamce Štěstí, neboť už jen ten jeji vhodně zvolený název
svědčí o tom, že každý si tu to své štěstí najde, tak jako jsme si ho tady našli my dva, přestože nám už dávno není dvacet a oba máme dospělé děti a ty už mají své životy.
A všem hledajícím i hledaným vzkazujeme, ať se nevzdávaji, neboť ti, kteří to myslí opravdu upřímně, tady tu svou životní lásku nakonec najdou, třebaže cesta k jejímu nalezení nemusí být zrovna růžemi poseta.
Tak hodně štěstí na Štěstí. Dáša a Luboš

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Našli jsme se na Štěstí,,já jsem si ho našla a on si našel mne,,psala jsem na seznamku 29.6,,jak jsem potkala nejskvělejšího chlapa,,i když jsem v to nedoufala,ale našla jsem ho,,náš příběh pokračuje,,Jsme spolu štastný,,on je ten chlap na kterého jsem čekala,a vím,že Miluje Roman mne,najednou je všechno tak fajn,když vím,že je tady pro mne,a já pro něj,,Byla jsem 20 let vdaná a já nevím jestli jsem tak někdy Milovala jako Romču,,moje Štěstí ze Štěstí..Miluju Tě Romčo a víš co ti pořád říkám,,,,NIKDY NEPŘESTANU,,TYS MOJE ŠTĚSTÍ ZE ŠTĚSTÍ,,,ZDRAVÍ J+R

Díky této seznamce jsem potkala nejlepšího muže svého života, bohužel po krátké době jsem ho ztratila. Ale vy všichni ostatní to nevzdávejte, i pro malý okamžik štěstí stojí za to žít.

Ahoj jmenuji se Martin a jak zde pisou uz asi vsichni uz jsem neveril ze nekoho najdu.Jen obcas jsem se sem zasel kouknout kdo je novy v mem kraji a jestli ho neznam.Sice jsem si psal s nejakyma holkama ale vetsinou to zkoncilo tak a 5 nebo 7 zpravy a byl konec.Ne ze bych si nerad povidal ale spise nebylo co psat az po dlouhe dobe se mi ozvala holka s kterou jsem si psal a pomalu na ni zapomel.A zacali jsme si povidat o vsem moznem az znas pomalu na stejne vypadlo ze by jsme se chteli setkat osobne.Nez prislo na seznameni z oci do oci koupil jsem tu nejhezci ruzi co jsem v kvetinarstvi nasel a bezel jsem naproti k autobusu.Priznavam za kdyz vystoupila padla mi brada malem na zem. Ale sebral jsem zbytek sil a vykrocil pravou nohou.Blizil jsem se a stale se ji dival do oci.Kdyz mne zpozorovala vykrocila mym smerem.Kdyz jsme k sobe dosli pozdravily jsme se a ja ji predal kvetinu.Ocividne zcervenala jako ta ruze.Chvilka ticha a potom se ozvalo slabe a bazlive dekuji.Nevim cim to bylo ale kdyz jsem ji uslysel rozbusilo se mi srdce jako kdyby mi z tela chtelo vyzkocit.A od te chvile bych pro ni udelal cokoli!!!Sme spolu jen necely mesic ale dari se nam skvele.Tak by jsme radi podekovali seznamce STESTI a poradily lidem.Kdyz si myslite ze jste v koncich neveste hlavu staci se rozhlidnout a to vase stesti bude bliz nez si myslite.

Vážené Štěstí,
chtěla bych Vám z celého srdce poděkovat za toho nejúžasnějšího muže na světě, kterého jsem díky Vám poznala. Není vůbec jednoduché najít osudovou lásku na celý život. Někdo má štěstí a najde partnera hned a jiný musí doufat v náhodu či ve štěstí. A díky Vaší seznamce s tak výstižným jménem - Štěstí - se i na mě to štěstí po nekonečné cestě hledání, které bylo často i dost bolestivé, konečně usmálo a já se dočkala a našla lásku svého života. Na Vaší seznamce jsem byla rok, s pár muži jsem si vyměnila vzkazy, s pár muži se i sešla, ale nikdy jsem necítila to jiskření, ten krásný pocit, že se něco se mnou děje. A nyní, těsně před Vánoci jsem tento pocit zažila hned při prvním vzkazu od mého miláčka Davídka. Aniž bych viděla jeho tvář, aniž bych o něm věděla něco bližšího, tak stačila jedna pouhá věta, aby mé srdce přestalo být z kamene a zažehl se v něm plamínek lásky. Ano, může se to zdát bláznivé, ale opravdu jsem po přečtení první věty cítila, že tentokrát to bude jiné...a čas a osobní setkání ukázalo, že opravdu mé srdce cítilo správně a že muž, do kterého jsem se zamilovala dříve než jsem ho viděla má velké srdíčko, je hodný, milý, umí dávat své city a lásku tak nádherně, že Vám za Davídka moc děkuji, takové sluníčko přeji všem ženám..ale mého Davídka Vám už nedám! Na Ježíška už dávno nevěřím, ale letos mi i díky Vám přinesl ten nejkrásněší dárek, který se nedá vyvážit žádnými poklady světa. Protože on je tím mým největším a nejkrásnějším pokladem.
Našla jsem své štěstí na Štěstí. Děkuji Vám.
P.S. Davídku, miluji Tě!!!!!

V tom množství různých lidských povah zde, názorů na život a vztahy, přetvářek i upřímných sdělení, vzkazů blikajících na tabuli - vtipných, vulgárních, veselých a někdy bohužel i smutných, se našli další dva lidé...

Máme zde možnost poznat se s dotyčným dříve, než se můžeme vidět tváří v tvář...můžeme si pečlivě vybrat, zhodnotit klady a zápory, od první chvíle si rozumět, nebo dotyčné zájemce odmítnout po první přijaté řádce..třeba na základě gramatických chyb, sprostého jednání, neupřímných zpráv...
Vše je jen o nás..jaké si to uděláme, takové to máme...chceme mít své štěstí, co ale pro něj jsme ochotni udělat? Bude nám ho někdo chtít kousek dát? Zasloužíme si ho vůbec? Nejsou naše vztahy příliš povrchní? Musíme i my dávat, být upřímní a bezelstní...pak se jistě štěstí objeví...když poznáme čistou lásku sami v sobě, kterou můžeme dávat milovanému.
My jsme se zde poznali, od první chvíle si rozuměli, víme co chceme: zůstat při sobě v dobrém i zlém, být si věrní, pomáhat jeden druhému. Následně jsme smazali profily a nyní můžeme dál pracovat na sobě a našem vztahu, vzájemně se podporovat, být spolu. Vážíme si toho.


Děkujeme tvůrcům za možnost zde najít jeden druhého, lásku i přátelství a všem těm kteří stále hledají přejeme, aby zde či jinde vždy našli v tom druhém obraz sebe, takový s kterým mohou být spokojeni.


Ilona a Marco ( Anoli10 a Marco1983)

Právě před rokem jsem se po týdnu na Štěstí chtěla vymazat,protože jsem si připadala jako na "trhu se zbožím"Ale ještě mi to nedalo a napsala jsem chlápkovi,který na mě 52x kouknulStačilo:"Koukám,že na mě koukáš.Jaký jseš znamení?"Odepsal a poznamenal,že pokud jsem nějaká čarodějnice,tak ať mu hlavně v pátek nepíšu,že v pondělí umře,že by měl zkaženej celej víkendVěřte,nebo ne,tahle věta mě v tom smutku tak rozesmála,že jsem neodolala a nesmazala seJelikož je nám přes 40,nebylo nač čekat.Po pár dnech rande-6h.pokračování v započatém a skvělém humoru,po 6.týdnech společný pronájem"na zkoušku"a po půl roce jsme usoudili,že se máme rádi pořád stejně,jako na začátku,a tak jsem se za tím chlápkem odstěhovala do jeho doupěteJezdíme na bruslích,s dcerou a jejím fitkem s mladýma lidma trávíme sportovní víkendy(pak probíhá léčení)čučíme spolu na filmy,lenošíme a HLAVNĚ:pořád se spolu chechtámeI v tomhle věku totiž jde zapomenout na starosti a blbnout jako děti.A každý den zakončit tím,že se v pelíšku propletete do sebe a cítíte,jak tomu druhýmu na vás záleží a váží si vás.Řekla bych,že je to to nejkrásnější v téhle době,aby člověk přežil.Tímto ti chci milá seznamko Štěstí moc poděkovat za to,žes nám tohle osudový setkání umožnila,díkyA vy,kdo tohle čtete-pusťte se do svýho života.Nepřežívejte,ale žijte.Jsme tu jen jednou.Držím palce