Skutečné příběhy štěstí

Po roce bez vztahu a naděje najít si kluka, který by mě měl aspoň malinko rád jsem na netu objevila seznamku „štěstí“ znělo mi to jako klišé a tak jsem si řekla, zkusím to :o)
Zaregistrovala jsem se, přiložila pár fotek a vzkazy s nabídkou na seznámení se začali hrnout. S někým jsem se seznámila osobně, s někým si jen píši, ale pořád to nebylo to pravé a hledala jsem dál...
Jednoho dne ráno jsem se podívala na položku „kdo je tu nově“ a uviděla ho...
Charismatický klučina s ďábelským pohledem a nevinnou tvářičkou mě na první pohled zaujal... přečetla jsem si profil a bez žádného vzkazu zmizela. Asi tak za 2hodinky jsem se koukla na seznamku, jestli nemám nějakou novou zprávičku a joo... byla tam, od něj :o) Tím to všechno
začalo... psali jsme si touhle formou 5 dnů a pak přišla šance poznat se osobně. Je z Brna a já z Olomouce, takže vidět se kdykoliv není možné, tak jsem s pozváním souhlasila.
Bylo 19. prosince 2006, ten večer jsme se měli sejít... celý den jsem byla nervózní a v rozpacích, nevěděla jsem, jestli mám jít, jestli to je dobrý nápad a tak... (Nechodím jen tak s každým kdo si řekne na schůzky a proto jsem byla tak nesvá..) Ručička hodinek se blížila k šesté hodině a Olísek mi zavolal, že už je v Olomuci... Vyzvedl mě doma a jeli jsme do pizzerie..
V jeho přítomnosti mi bylo moc příjemně... nemusím už povídat co bylo dál a v jiný dny, ale chci říct, že od té doby jsme spolu, zamilovali jsme se do sebe, každým dnem je naše láska silnější a krásnější... Brno je
a není daleko, jak se to vezme, ale Olísek má časově náročnou práci a nevidíme se tak často jak bysme chtěli, jelikož chci už delší dobu dát výpověď v
zaměstnání kde do teď pracuji, tak si hledám práci v Brně a chci se přestěhovat za ním, aby jsme byly jenom spolu...
Díky této seznamce jsem poznala plno báječných lidiček, kamarádů a svoji lásku, kterou jsem tak dlouho postrádala...
Přeji všem, aby tady našli co hledají, a ikdyž nehledají, určitě najdou:o)

Teriinka :o)

Ahoj,píši to já,holka,kterou opustil manžel na vánoce.Mám dvě malé děti,jedno je miminko,druhé jde do školy.Byla jsem moc neštastná,tak jsem si dala inzerát na Štěstí.Ozvali se mě většinou kluci,kteří pouze chtěli sex,ale najednou v nich byla jedna dušička,je to kluk který respektuje můj momentální stav a hlavně moje děti,bere moje nálady,které plynou z rozvodu,dodává mě sebevědomí,přestože se sám rozvádí.Takže holky,nevím jesli nám to vyjde,zvykat si na někoho nového není zase tak jednouduché,ale je to krásné,mít někoho,kdo podrží v době zla,proto už jsme si oba vymazali profil a nyní se zkusíme podržet vzájemně v době,která není jednoduchá.Kdyby nebylo Štěstí,tak tu už možná nejsem,moc mě manžel zranil,ale díky Zděňkovi začínám věřit,že to zase půjde.Odchodem muže jsem myslela,že život skončil,ale ne,najednou jde dál.Proto,věřtě,že třeba tu najdete toho pravého,třeba jako já.Není důležité jesli je to manžel,milenec,ale je důležité,že vám pomůže,mě se to stalo a proto děkuji.Andrea Vondrová.

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

Bylo pozdní odpoledne, tehdy 18.května 2008. Můj malý syn Matěj si spokojeně pohrával a tak jsem sedla k počítači a jen tak jsem brouzdala po seznamce.... po chvili se mi ukázal profil hezkého a sympatického chlapáka.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Za další chvilku mi přiš vzkaz.... Takový typicky navazující rozhovor..." Ahoj, jak se máš? neruším? " A bylo to.po váhavých myšlenkách jsem odepsala.Moc se mi ten dotyčný Broněk, jak se ve vzkazu představil líbil, ale nechtěla jsem nic urychlit...Psali jsme si celé odpoledne.Až do 17 hodiny, když jsem musela rozhovor ukončit.Vyměnii jsme si tel.čísla a rozloučili se.Měla jsem totiž před sebou pracovní směnu v baru. Broněk si hned číslo ověřil a snažil se mě přesvědčit na osobní setkání. Chtěl přijet ještě tentýž večer za mnou do práce.Ač se mi moc líbil a přála jsem si to samé, bála jsem se.Tak jsem se ho všemi možnými výmluvamy snažila odradit.To se mi nepovedlo.Opravdu přijel.Byla jsem tak nervozní, že mi ani pivo neteklo z pípi do pulitru, ale všude kolem. pak pípla sms...a byl tam.... přišel.Krásný usměv mě pohladil na duši,pozdravil mě, představil se a políbil mě. Okouzlujíci muž.Byla jsem štastná. Celý večer jsme si povídali....jiskřilo to mezi námi a bylo jasné, že to nebylo jen přátelství.... Byla noc, neměl se jak dostat domů, navrhla jsem mu, že ho odvezu...Souhlasil,Avšak nakonec jsem si ho odvezla k sobě domů. Byl se mnou a mým Matýskem celý víkend.Byly to nejhezčí dny.Matěj si ho také hned zamiloval. Asi po 14 dnech volání, randění, nastala nečekaná okolnost. Paní bytná mu dala výpověď z bytu.A co teď? Bylo to moc čerstvé a moc krásné, proto jsem se společného bydlení bála. Po poradě s maminou jsem si ho přistěhovala k sobě domů. Vzdal se kamarádů a smířil se i s dojížděním do práce, což znamenalo vstávat ve 2 hod. v noci. Láska mezi náma rozkvetla do obrovských rozměrů. Po měsíci soužití jsme se znali lépe než leckdo za 10 let. Také jsme se pohádali, něco nefungovalo, ale to k tomu patří ne? A jak to dopadlo? Nyní jsme spolu 4 měsíce. A víte co? 12. září 2008 jsme měli krásnou malou vesnickou svatbu.Po 3.měsících vztahu. Kde kdo nás za to odsoudil, ale to nás nerozhodilo,naopak posílilo. Milujem se, jsme rodina a jsme štastni a to je to nejdůležitější ne? Takže to tady funguje a jsem ráda, že Osudová seznamka funguje. Hodně štěstí všem přeje Lenka a Broněk.

Byla jsem tu zaregistrovaná dlouho (v součtu několik let), několikrát jsem už zoufale profil smazala a pak ho zase zakládala… asi to znáte, ne? (nebo alespoň někteří z Vás) Schůzek bylo nespočet, některé byly fajn, některé méně, ale nikdy to nebylo „ono“. Vypadalo to, že celá moje snaha nikam nepovede, už jsem to vzdávala, ale když jsem se po čase trochu oklepala, tak jsem to zkoušela zas a zas. A povedlo se! Už jsme spolu 4 roky a z toho 2 roky manželé. Pořád je nám spolu krásně, stejně jako na začátku (navzdory poznámkám okolí: „Joo, počkej za pár let.“ ). A nebyla to láska na první pohled, ani jsem si na první schůzce nebyla jistá, že je to ON, jen to bylo moc fajn setkání a až po čase jsem si uvědomila, že s tímhle člověkem by bylo hezké strávit zbytek života. Chtěla bych Vás, co už ztrácíte naději, trochu povzbudit, opravdu to jde, může se to povést, jen vydržte, někdo má štěstí a potká toho pravého hned, ale ani vy ostatní to nevzdávejte, stojí to za to!

Chtěla bych se i já s vámi podělit o svůj příběh ...
Vše začalo ... když jsem uviděla profil Pavla ... myslím že jsem se na první pohled zamilovala ... a hnedka jsem mu napsala.Dny ubíhaly a Pavel mi neodepsal.Byla jsem stoho všeho nějaká špatná.Uběhl měsíc..a konečně jsem se dočkala odpovědi.Říkám si a vida.Chce se i sejít.Bydleli jsme pár kilometrů od sebe takže to nebyl problem.Na první schůzce jsem šli na kávu a vše bylo super ... S Pavlem sme si psali stále častěji.A asi po měsíci jsem zjistila že i Pavel miluje mě.Jsem ted ten nejštástnější člověk ... Plánujeme společné bydlení.
Tak nám držte palečky at nám vše vyjde ... :o) Chtěla bych zaroven i tímto příběhem dodat odvahu všem lidičkám kteří ještě pořád nevěřím.Děkuji tímto i štěstí za to že je a bude ... Děkuju ...Pavel a Míša

Ráda bych dodala naději všem, kdo přestávají doufat, že by se mohl objevit ten pravý..
Blížily se mé 26. narozeniny a já se začínala bát, že zůstanu sama.. Nevyhýbala jsem se nikdy společnosti.. Navštěvovala jsem odjakživa spousty kulturních akcí.. Chodila jsem s kamarádkami a kamarády na koncerty, do divadla, do kina.. chodili jsme pařit, na výlety.. chodívala jsem se potulovat i do knihovny a přesto jsem nikdy neměla žádný pořádný vztah.. Do Štěstí mě ponoukala kamarádka už pár měsíců, ale já stále odolávala.. Bylo mi zatěžko přiznat, že i já někoho potřebuji, že nejsem schopna poradit si a seznámit se sama.. A pak moje nejlepší kamarádka otěhotněla a já si uvědomila, že s tím už vážně musím začít něco dělat.. a tak jsem se přes počáteční stud poslední květnový den zaregistrovala.. a zkusila vyrazit na pár schůzek.. Z nichž nakonec nic dobrého nevzniklo.. (I když vtipná historka o rozchodu po 14 dnech chození přes fcb taky není špatná;) Až jednoho srpnového dne.. jsem si prohlížela muže ve svém okolí a tam byl ON.. Líbil se mi , i to, co o sobě psal, tak jsem mu napsala vzkaz.. a z pár vzkazů byla procházka.. a pak další a další.. a začali jsme spolu chodit.. po Vánocích se z mých občasných přespávání stalo regulérní bydlení.. a v květnu letošního roku mě požádal o ruku.. Nebudu tu rozepisovat, jak báječný můj muž je, protože každá žena ví nejlépe, proč právě její muž je pro ni ten nejlepší.. Vím jen, že jsem každý den nesmírně vděčná za to, že ho mám po svém boku. Vím, že můj muž stál za všechno to dlouhé čekání a že jsem zkrátka jen čekala právě na něj. Za dva dny se blíží mé 27. narozeniny.. Kdyby mi někdo řekl, co všechno mě za ten rok potká, asi bych mu nevěřila.. Teď už vím, že to, co se má stát, se nakonec taky stane a že každý, kdo na světě touží po své druhé polovičce ji nakonec taky najde.. Jde jen o to moc chtít.. Nevěste hlavu, i já tu před rokem četla příběhy těch, co se seznámili a doufala.. a teď je ze mě nevěsta! Držím Vám pěsti. Hodně Štěstí;)

...nase laska se rodila pomalu, postupne, o to je ted uprimnejsi a silnejsi. Uvidel jsem v tom mnozstvi inzeratu a fotek tady na stesti.cz jeji oci a to co jsem v nich spatril mi nedalo jinou moznost, nez ji skusit oslovit. Nenasilnou, nevtiravou formou, abych jeji neznou a zranenou dusi neodplasil a Lenka nastesti odepsala. Psali sme dva dny na stesti.cz a pak presli na Skype nebo ICQ. Uz zpocatku sme si hodne rozumeli a nase nazory o podstatnych vecech se nelisily. No to, ze sme byly od sebe daleko (ona ze severu Cech a ja na hranicich s Moravou na Slovensku), ze ona mela za sebou osklive obdobi dlouheho manzelstvi a ja nekolik rozchodu, nam davalo pricinu neverit si natolik, byly jsme opatrni, podezrivavi, neduverivi a nekdy precitliveli ale ani ja ani ona jsme tohle nechteli za zadnou cenu vzdat...tak nejak jsme citili, ze je potreba vytrvat a jit porad dal. Nakonec, po asi mesici psani jsme se sesli na neutralni pude a uz tam jsme oba citili, ze tohle neskonci, ze pokracovani urcite prijde. A prisli dalsi setkani, poznavani, milovani...ted to bude 3/4 roku, co jsme spolu jak jen to jde - o vikendech, o dovolene, o kazdem volnu a na podzim uz jsme domluveni, ze se sestehujem a skusime spolu zit jako partneri v pravem slova smyslu. Opravdu sa moc milujeme jako kdybychom se znali mnohem delsi dobu. Ja vim, reknete si, ze je to nahoda....mozna ano ale to usili, trpelivost a vuli to nevzdat na pul ceste, tu je potreba mit a neutict, kdyz citite, ze to za to stoji. Byla mezi nama vzdalenost 350 km, a i pres toto sme nasli k sobe cestu...protoze sme moc chteli, prali si byt spolu a nevzdavali to ani kdyz nekteri lidi kolem nam neprali, porad spochybnovali a znejistovali nas vztah. Nas odkaz pro vsechny tady je...nevzdavejte nic predem, neukvapujte se a nedejte na reci jinych (mnohdy jen zavidi nebo nechteji aby vam bylo hezky) a jdete za tim, co chcete vy sami. Laska, ktera na vas nekde ceka, stoji za tohle prikori a tezke zacatky. Stala se krasna vec obycejnym lidem - milujeme se a chceme byt spolu. Mame svoji lasku a internetova seznamka nam k tomu podala pomocnou ruku.

Moooc dekujeme a prejeme vsem nezadanym hodne stesti na stesti.cz pri hledani. Ja vim ze se to lehko rekne ale vytrvejte a nevzdavejte to.
Vzdat to znamena nedat tomu zadnou sanci.

Robi a Lenka

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Bylo 8. února, sobota večer a začal se psát náš příběh.
Oba jsme byli na Štěstí.cz asi měsíc, oba trpěli tou hledací beznadějí, kterou jistě zná každý, kdo nějakou dobu vážně hledal partnera na seznamce. Po celý čas jsme se míjeli – já neměla fotografii v profilu a on neměl zaškrtnutý „vážný vztah“ v profilu svém. Tedy můj nastavený filtr mi nenabízel jeho a on zase nepsal ženám bez fotky. Kromě oné osudové soboty…
Již jsem se chtěla odhlásit, když přišla zpráva od muže s fotografií v tmavých brýlích a chudě vyplněným profilem. Vlastně ani nevím, proč jsem odpověděla. Slovo dalo slovo a my se záhy začali královsky bavit. Nechápala jsem, čím mě tak zaujal a tak to cítil i on. Jsem velmi opatrná, střežím si své soukromí, přesto jsem mu dala svoje telefonní číslo po dvou hodinách psaní. V té době jsem ještě netušila, že on se již stihnul zamilovat do mé fotografie, kterou jsem mu poslala e-mailem. Ještě týž večer jsme spolu telefonovali a domluvili si schůzku u kávy na druhý den.
Káva se protáhla na dlouhé, důvěrné povídání v autě … a pověstná „chemie“, ta nepopsatelná přitažlivost byla tak silná, že jsme nechápali, co se to s námi děje. Ona jiskra přeskočila a rozdmýchala tak láskyplný a nepopsatelný plamen, který nás zcela pohltil… rozumíme si naprosto ve všem, ať to jsou záliby, rodinný život či smysl pro humor … o intimní stránce ani nemluvě. Zkrátka láska na první pohled.
Od toho dne se nám změnil život, nedokážeme být jeden bez druhého (naši téměř stejně staří synové z nás mají nejen radost, ale i legraci), téměř denně jsme spolu a mezi tím si píšeme non-stop na skype. Neustále nás překvapuje, jak ten druhý je přesně to, co jsme hledali. Náhoda? Osud? Nebo štěstí? Dávno nejsme puberťáci, přesně víme, co od života chceme a také můžeme očekávat. Možná právě proto, nás neustále překvapuje, jak se doplňujeme, jak intenzivně jsme se zamilovali, a věřte nebo ne, zažíváme i mnohokrát svá „poprvé“.
Nyní to budou dva měsíce, co se známe a stihli jsme toho víc, než jiné páry za celý rok. Jako bychom snad chtěli dohnat vše, co nám život s bývalými partnery nemohl poskytnout. Neustále se spolu smějeme, říkáme si svá tajemství, plníme si své sny, povídáme si celé hodiny… Naší absolutní lásku, vášeň a opravdovost neuvěřitelně nádherného vztahu, pečetí visací zámek na jednom mostě a zásnubní prstýnky na našich rukách. Oba máme tento vztah jako svůj třetí a oba říkáme, že příslovečné „do třetice“ zkrátka asi funguje.
Jsme nesmírně vděční za tu obrovskou náhodu, že jsme se konečně našli. Za to patří velké DÍKY této seznamce.
Lucka a Jára
P. S. Vy, kdo tu hledáte svého partnera, vydržte, nevzdávejte se a buďte shovívaví k těm, co se sem přišli jen pobavit. Trpělivě vybírejte a vyčkejte – on/ona tu pro Vás je, jen ho/jí musíte najít. Přejeme hodně ŠTĚSTÍ na Štěstí.cz!

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Po naprosto nefunkčním 3letém vztahu s mužem,pro kterého jsem prakticky nic neznamenala,jsem se vzdala iluzí,že se ještě někdy seznámím a to ještě prostřednictvím této seznamkyAle protože se jen tak nevzdávám,pozměnila jsem si text inzerátu a průběžně kontrolovala vzkazy.Samozřejmě, jak jsem předpokládala,zprvu to byli vzkazy typu:Ahoj,jak se máš?Nebo proč tu nemáš fotku atd.Já to ale především nechtěla nijak lámat,nebo tlačit na pilu a hledat někoho za každou cenu,to ne...Takže jsem tak nějak sondovala,jakým způsobem dotyčný muž píše,o jaký vztah má vlastně zájem(protože někteří muži si rádi pletou vztah závazný s nezávazným)Pak mi napsal(dnes již můj partner Honza),jestli už jsem našla toho pravého...Byla jsem zvědavá,kdo to je,tak jsem si omrkla jeho profil s fotkouNějak podvědomě jsem si říkala,holka jdi do tohoZačali jsme si psát,o všem možném,vyměnili si kontakty a já přijala jeho pozvání na kávu...Když měl přijet,byla jsem nervozní,ale zároveň jsem se na něj strašně těšilaPodal mi nádhernou růži(mimochodem,mám je moc ráda)a šli jsme do čajovny.Už od začátku byl moc milý a zábavný společník,prolomily se ledy a moje obavy z toho,že si třeba vůbec nesedneme,se naštěstí nepotvrdilyChtěla bych tímto poděkovat Vaší seznamce,že mi tak trochu pomohla poznat tak báječného,inteligentního,vtipného atd.(byl by to dlouhý seznam vlastností,které má...)Zkrátka chlapa,kterému nejsou cizí pojmy jako tolerance,upřímnost,smysl pro rodinu a další...Známe se krátce,ale já vím,že v Honzovi mám naprostou důvěru,dokáže být oporou jak mě,tak já jemu...Je to můj,jak já s oblibou říkám,,Bivoj"protože ač je chlap jak hora,umí být i něžný a milující táta a toho si u něj moc cením...Chtěla bych na závěr jen říci,aby ti,co jsou sami a chtějí se seznámit(tedy vážně seznámit)neházeli flintu do žita hned,když to napoprvé nevyjde...Někdy člověk musí přehodnotit,jakého partnera vlastně hledá,protože hledat jen podle toho,jak člověk navenek vypadá,není vždycky to správnéKdyž si budete při prvním setkání rozumět a nebudete před sebou nic předstírat,pak to nebude jen o vypité kávě v kavárně,ale o něčem hlubším,o tom,že máte něco společného a chcete sdílet jak to dobré,tak i horší,protože o tom je vztah dvou lidí,kteří chtějí být spolu,vychovávat společně děti a být si navzájem oporou,když se zrovna nedaří...Takže,hodně štěstí

Nikdy jsem nevěřila,že se dá seznámit prostřednictvím seznamky na netu.Jednoho dne jsem si četla své maily a po odhlášení mi naskočila na obrazovku reklama na ŠTĚSTÍ.Řekla jsem si zkusím to a ono to vyšlo!!Začala jsem si psát z jedním zatím neznámým..asi po 3 týdnech psaní jsme se dohodli,že se sejdeme.Oba jsme se těšili,ale určitě v tom byli nějaké obavy,jaký ten druhý bude.Setkali jsme se u nádraží a šli jsme na svoji první fantastickou schůzku.Napřed jsme si povídali u kávy a potom,ruku v ruce jsme se šli projít nočním městem,bylo to neuvěřitelné,jak jsme si rozuměli..nechápu to dodnes,že jsme se nepotkali už dávno.Trvá to už 5 měsíců a je to čím dál tím víc krásnější.Plánujeme společnou budoucnost,ale zatím se musíme jenom scházet,nemůžeme spolu bydlet.VŠEM,KTEŘÍ VÁHAJÍ..RADÍM,NIČEHO SE NEBOJTE A JDĚTE DO TOHO.Je totiž krásné poslouchat to MÁM TĚ RÁD,MILUJI TĚ....

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

Kdo hledá, najde…
Dobrý den všem, kteří jste se rozhodli najít své štěstí na „Štěstí“.
Dnešní doba je z hlediska seznamování poněkud náročná. Kde hledat „ toho pravého“?
Na diskotéce? Tam málo mužů hledá lásku na celý život. Oslovovat muže na ulici? V práci? Jako učitelka se setkávám jen s tatínky od rodin. Tedy za pokus nic člověk nedá. Zkusila jsem seznamku.
Potkala jsem zde různé typy mužů - milé, váhavé, hrubé , jako v běžném životě. Co je důležité, nevzdala jsem to a hledala. A našla.
Seznámila jsem se zde se svým již skoro měsíc manželem Petrem. Nejprve mi přišel prostě milý . Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se.
Loni jsem pod stromečkem našla zásnubní prsten a 24.4.2009 jsme se 14 měsících našeho vztahu vzali.
Po ošklivé životní etapě ( rozvod) jsem jen doufala, že by mě mohlo potkat něco tak krásného. Teď už nám k úplnému štěstí stačí jediné – vrána nebo čáp. Nebojte, vím ,že se člověk musí přičinit!
Přeji vám krásný den, pevné nervy a trochu toho štěstí.
Jitka ( andílekJita)

Starý rok se moc nepovedl,v nějakých chvílích nebyl ideální,v nějakých chvílích to celkem ušlo,ale před půlnocí jsem byla ráda,že tento rok právě končí a začíná nový.
Nový rok nastal a s tím přišel i první vzkaz od Tomáše.Psali jsme si skoro celý den a chtěli jsme se sejít a popovídat si u kávy.Jenže na svátek je všude zavřeno a tak jsme se šli projít do města k přehradě.Byl to neuvěřitelnej večer.Nečekala jsem,že někdy někoho takovýho poznam.Byl milej a příjemně se s ním povídalo.Vyzařovalo z něj něco nepopsatelnýho a okouzlujícího.Líbilo se mi jak mluvil o tom co dělá o svým synovi,jak je hrdej na to,že je táta.Opravdu jsem takovýho člověka ještě nepotkala a něvěřila,že někdo takovej opravdu existuje.Pak mě odvezl a já šla domů.I po schůzce jsme si začali psát.A na zítra naplánovali to kafčo.
Nikdo z nás neví,jak toto setkání dopadne a chce to čas,aby jsme na to přišli.Nic se nemá uspěchat,ale snad to dopadne tak,jak to dopadnout má.

Dobrý den,ať to zní směšně,tak je to pravda.
Přes Štěstí jsem si psala a pořád píšu s mnoha muži,ale teď už to je jiné.Už zde hledám jen kamarády.Svoje štěstíčko jsem si zde našla před 10 měsíci a pořád je to nádherné.
Avšak Jára to u mně neměl moc lehké.Nejdříve jsme si spolu psali jako kamarádi a zdělovali si různé pocity a zážitky.Asi za pár týdnů mě Jára pozval na večeři,ale toho já se vždy bála,tak jsem se samozřejmně na něco vymluvila a pořád se omlouvala proč nemůžu.Docela jsem se divila,ale on to chápal a takhle moje odmítání poslouchal den co den asi kolem dvou měsíců.
Pak už mi to přišlo trapné(to uznáte asi i vy) a mělo se konat naše první rande.Ikdyž je o 8 let starší než já,byli jsme snad stejně nervózní.Po večeri mně doprovodil domů,políbyli jsme se a od tý doby jsme stále spolu-den co den a pořád je to tak nádherné.
Díky tomuhle opravdu věřím na osud a štěstí!!
S pozdravem Maruška

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Náš příběh začal prvními písmenky ve vzkazích.Tedy jen ve dvou vzkazích.V tom druhém vzkazu jsem dostala oznámení,že na tuto stránku Štěstí se dostává prostřednictvím svých dětí,jelikož počítač nevlastní.Zároveň však tam bylo udáno telefonní číslo na které se mohu v případě zájmu ozvat.Znovu jsem pročítala jeho profil a nejvíce fotografie....kde jeho smutný výraz očí které mě moc zaujaly a přitahovaly,jsem se rozhodla byť po odpolední směně tedy krátce před půlnocí napsat na telefon SMS se slovy s přáním na hezkou dobrou noc.Kupodivu se mi ihned dostalo stejné odpovědi,což mě moc potěšilo a hřálo.A tak jsme si psali přes SMS a dali jsme si 16.7.první schůzku.Byla to velice neobvyklá schůzka v Tiských skalách,ale moc krásná.Hned při prvním setkání a pohledu do očí přeskočila z obou stran jiskra.Povídali jsme si o všem možném jako by jsme se znali ode dávna.Nehledě k tomu,že automobil vypovídal cestou tam i zpět svoji poslušnost,vůbec nám to ani jednomu nevadilo.Ani jeden z nás nikam nepospíchal....a navíc nám bylo oběma moc dobře.Od té doby se scházíme téměř denně a trávíme spolu moc krásné a kouzelné chvíle.A dá se říci,že každé další nové společné chvíle jsou vždy o veliký stupeň krásnější a krásnější...Zkrátka zamilovali jsme se .Dnes už plánujeme svoji budoucnost a život společně.Bude to sice ještě chvilku trvat než se vše uskuteční,ale oba se moc těšíme až se naše životní plány stanou skutečností a budeme šťastni a spolu...Děkuji ŠTĚSTÍ že jsem zde našla svou lásku kterou nesmírně MILUJI a dnes už vím ,že on miluje mne.
Přeji všem, aby zde našli to, co právě hledají.
Ještě jednou ...DÍKY MOC.....

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

Zaujal mne jak vzhledem tak profilem, po pár větách byla naplánována schůzka, která proběhla po pár dnech místo domluvených 14 dnech Následovaly další schůzky, společné Vánoce, společný vstupo do Nového roku. Našli jsme sebe, našli jsme štěstí a to největší štěstíčko čekáme na podzim Teď jen litujme, že jsme bez uvážení smazali své profily zde bez toho, aniž bychom si zálohovali začátky naší společné konverzace, na které rádi vzpomínáme. Děkujeme za nalezení štěstí!

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Je tu plno lidí co se vážně seznámit chtějí a pak i ti kteří si napíší hledám vážný vztah a přitom při prvním setkání Vám připadá po pár větách ,že seznamku mají jako sex na první noc bez PLATBY V BORDELU což se Vám na konci setkání potvrdí, nebo jdou s vámi do kina a během celého filmu každou minutu sledují mobil jestly někdo nevolá, nebo pošlou kamarády a čekají na to jak budete reagovat ,nebo předhazují jaký mají majetek, a nebo rande výjde po kalbě a dotyčný má kocovinu a je rád že žije, a nebo začne přiznávat děti z předchozího manželství -prostě nikdy nevíte co Vás potká :))a když to nevzdáte a řeknete si ,že ještě naposledy to zkusíte a děj se vůle boží tak vám náhoda přihraje toho pravého . Láska na první pohled je podle mně pěkná blbost ,ale ono to tak skutečně bylo,první rande místo hodinového setkání trvalo 7 hodin , skvěle jsem se bavila , zasmála se a na první pohled jsem se zamilovala. Věkový rozdíl partner je o 13 let starší pro mě v ten den nebyl a ani není důležtý , druhé rande proběhlo úplně stejně a to jsem nemohla téměř mluvit a na třetím rande jsem se nastěhovala a už zústala:))po dvou letech se nám narodila krásná dcera ,za kterou jsem dostala zásnubní prstýnek , o půl roku později při letu balonem žádost o ruku a dnes má dcera rok a měsíc a já zjistila , že jsem znovu těhotná ( popravdě jsme to plánovaly ) a v červnu se bereme - pohadka ? těžko spíš jak říká partner bylo to štěstí, že jsme se potkaly na štěstí :))

Nikdy jsem si nedovedl představit,že se někdy budu seznamovat přes internet.A v padesáti?A nakonec proč ne.Minulý rok jsem se rozvedl a zústal sám.Zaregistroval jsem se tedy na ŠTĚSTÍ a zkoušel své štěstí.Jednou jsem narazil na profil,který se nedal přehlédnout.Projel mnou zvláštní pocit,který zažijete možná jednou za život.Hned jsem věděl,že je to ONA.Zároveň jsem si však říkal-TA JE TAK KRÁSNÁ,NA TU NEMÁM.Překvapení bylo o to větší,když mi na můj kontakt odpověděla a začali jsme komunikovat.Zhruba za měsíc přišlo první rande.Nervozita byla stejná jako na tom úplně prvním,někdy v šestnácti.Za dvě hodiny jsme se drželi za ruce a ona jiskra přeskočila,byť jsme to oba tenkrát nevnímali naplno.Čtvrt roku jsme komunikovali přes různá media a navštěvovali se jak ta šlo.Každý z jiného města,ale láska hory přenáší.Od ledna letošního roku spolu žijeme.Odešel jsem za svou láskou a nikdy jsem nelitoval.20.10.2010 je magické datum,které doufám naplní náš příběh tím největším štěstím,svatbou.Díky ŠTĚSTÍ to své mám a jsem ten NEJŠŤASTNĚJŠÍ.Ivo.

Zdravím,opravdu sem nečekala že skrz seznamku na internetu můžu najít svou lásku kterou jsem opravdu tak dlouho hledala.Honzík se mi ale ozval první,můj dojem byl že to bude nějaký machr,po celkem krátké době co jsme si psali,jsme se sešli,hned jsme si rozumněli a měli o čem si povídat.je to strašně bezvadnej kluk kterého si vážím a mám ho ráda nikdy se ho nevzdám.Tímto chci poděkovat Štěstí.cz za to že je,a že jedině díky této stránce sem našla opravdu to moje štěstí které sem tak dlouho hledala. Blanča ♥

Měla jsem za sebou další nepodařený pokus najít tu svojí zpřízněnou dušičku. Přemýšlela jsem dokonce, že svůj profil vymažu, protože už jsem přestala věřit v to, že zde můžu najít štěstí.
Pak jsem si vzpomněla na jeden vzkaz, který mi přišel. Několik dní jsem sbírala odvahu k tomu, abych napsala. Sice mi před tím napsal, že když by to náhodou nevyšlo, tak se můžu ozvat a mohli bychom zajít na kávu, teda když bude volný. No jo, jenže co si bude myslet, nejdřív ho odmítnu a teď si klidně píšu. Nakonec jsem tu odvahu sebrala a vzkaz napsala. Hned druhý den mi přišla odpověď, že mu taky pokus nedopadl dobře. Dokonce souhlasil i s tou kávičkou a napsal i svoje telefonní číslo.
Napsala jsem mu SMSku na kterou mi odpověděl a pak jsem si psali celý den. Byl to pátek a hned na pondělí jsme si domluvili schůzku. Víkend utekl jako voda, tak jako všechny a bylo pondělí.
Schůzku jsme si s Martinem domluvili na 16°° hodinu. Byla jsem moc nervózní, tak jako vždycky. Vzhledem k tomu, že byl deštivý den, tak jako poznávací znamení jsme měli můj velký deštník.
Schůzka proběhla dobře a hlavně rychle utekla. Při loučení jsme si domluvili další a to hned na druhý den. Teď už jsou to skoro 2 měsíce. Já vím vlastně je to krátká doba, ale mám pocit jako bych Marťu znala mnohem déle. Trávíme spolu skoro všechen volný čas. Je nám spolu moc krásně. Já jsem konečně šíleně zamilovaná a šťastná.
Nakonec jsem tedy zjistila, že to funguje a svoje štěstí jsem tu našla. Tak doufám, že to štěstí které jsem tu našli si dobře pohlídáme a bude napořád.
Martí jsi moje SLUNÍČKO!!!!! Jsi ten nejúžasnější človíček, kterého jsem mohla potkat. MOC TĚ MILUJU.
A všem kdo tu hledáte svojí zpřízněnou dušičku držím palce, aby jste jí našli.

HODNĚ ŠTĚSTÍ

. Dobrý den tímto bych Vám ráda poděkovala za tuhle seznamku , díky ní jsem poznala toho nejlepšího chlapa v mém životě Napsal mi vzkaz ale nevěřil tak jako já že se ozve někdo normální. Jiskra přeskočila oboustraně. U mě šlo o třetí setkaní , jak se říká do třetice všeho dobrého.Jsme spolu již 3 měsíce a prožili jsme toho už tolik co někdo nestačí ani za rok. Tím to mu chci poděkovat za vše co pro nás dělá. Alešku miluji tě Tvoje Romana s Pátou

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.