Skutečné příběhy štěstí

ahoj tady karel opustila mne pred 4 lety partnerka dlouho sem hledal az sem nasel lenicku na www.stesti dlouho jsme si volali psali az se ke mne nastehovala s dcerkou sem moc stastnej mame spolu dva bajecny kluky jakoubka a honzika a loni jsme se vzali

Dnes jsem se po více než roce vrátila na tento server. Ne proto, že bych někoho hledala, ale jen tak...zavzpomínat na to, jak jsem se tady seznámila se svou láskou. Začetla jsem se do příběhů štěstí a došla až k období, kdy jsme se tu seznámili. A najednou čtu slova, která psal ON. Můj Jindřich.
"..............a opravdu to funguje
29.březen 2008 13:44

Jindra
Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda"

Tato slova mi nedala, abych nenapsala pokračování.
Po mnoha večerech, které následovaly a které jsme strávili procházkami po Praze, návštěvami kina, čajoven, restaurací, ZOO a mnoha dalších, jsem měla pocit, že to je ON. Že to je ten, koho jsem celý život hledala. Nikdy jsem se žádným partnerem nezačila ten pocit, kdy bych od začátku cítila, že k sobě vzájemně patříme. S Jindrou ano. A tak jsme po necelých dvou měsích jeli na společnou týdenní dovolenou - okruh po ČR, kdy jsme navštívili Blatnou, Karlovy Vary, Pravčickou bránu, Dvůr Králové, Karlovu Studánku, Olomouc, Luhačovice, Strážnici, Lednici a Valtice a zažili spousty krásných chvil. Říkala jsem si, že nás to prověří a buď to náš vztah utuží a nebo položí. Byla to báječná dovolená. O prázdninách jsme si koupili naši první společnou věc. Stan. Naše první stanování proběhlo u mé matky v obýváku. Říkáte si, že jsme blázni? Ano jsme. A právě proto se vzájemně tak doplňujeme. Pak jsme spolu začali jezdit na víkendy do kempu, poznávat naše rodiny a přátele... Strávili jsme společné Vánoce i Silvestra. Po půl roce od seznámení jsme se začali pokukovat po společném bydlení.
A dnes? Dnes je to 1 rok a necelý měsíc a bydlíme v "NAŠEM" vlatním domečku a známe termín svatby. 22.5.2009

Ten Jindra měl pravdu. Opravdu to funguje...

PS: Jindří, i já bych Ti tímto chtěla poděkovat. Poděkovat za to, že pro mne děláš tenhle svět krásnější...

Tímto bych chtěla vzkázat lidem ,kteří se chtějí seznamit ,že sice to není napoprvé ,ale nakonec se mi podařilo tady na Štěstí najít partnera ,který by měl rád mě i mé dítě.Narážela jsem na různě prolhané lidi ,ale byla jsem ostražitá a dle psaní člověk pozná, zda je to potencionální partner nebo ne.Nebo když Vám chlap napíše ,zda nosím podpadky a je mu pomalu 70 let ,to fakt mě nebere...a samozřejmě nezustávalo jen u podpadku..........okamžitě jsem je blokovala.......ale nakonec jsem moc štastná za to ,že Štěstí je...a že mi našlo doufám životního partnera..........jsou to náhody ,ale říkala jsem si ,že nemužu mít pořát smůlu .....a vyšlo to......přeji všem krásné léto ......a trpělivost při hledání životního partnera.........Helena

"Koukám,že na mě koukáš,jaký jseš znamení?"bylo moje odepsání jednomu chlápkovi.Byla jsem na Štěstí asi týden a chtěla se vymazat,protože mi připadalo,že když jdu po ulici,tak mě "určitě"všichni poznávají.Ale odpověď tohodle srandisty mě dostala:"Jsem váha a doufám,že nejsi nějaká čarodějnice a neřekneš mi v pátek,že v pondělí umřu-to bych měl zkaženej víkend"No a včera jsme měli 3-leté výročí od prvního randeMusím dodat,že je nám přes 40 let a tudíž jsme to vzali tak,že není nač čekat.Po 6-ti týdnech jsme se sestěhovali do podnájmu na"zkoušku"a po půl roce do svého bytečkuTímto chceme moc poděkovat seznamce Štěstí a ukázat ostatním,že my jsme to štěstí opravdu našli.Díky.D+M

Každý z nás sní o té pravé lásce.....ale jak ji najít??? Nikdy jsem si nemyslela,že to bude tak "jednoduché"..jen se zaregistrovat a děj se vůle boží....jenže po pár vzkazech od " podivných" chlápků jsem opravdu naději ztrácela a měla z toho po pravdě trošku legraci.....
A když jsem viděla u mé,poněkud,otřesné fotky:) kytičku....s vyjádřením.....líbíš se mi...nedalo mi to aneznámý profil navštívila...a pak znova a znova....profil jsem do minuty navštívila asi dvacetkrát....a nedalo mi to a napsala jen " trapné" AHOJ....a v tu chvíli to začalo,neskutečné množství vyměněných vzkazíků a má pomalá závislost na seznamce a hlavně na té úžasné osůbce....
Nechtěla jsem si připustit,že bych se tady mohla vůbecdo někoho zamilovat....Ale stalo se....a děkuji tomu kdo ty KYTIČKY vymyslel....:)
Jen ON mi zase dal šanci být šťastná,jen ON mi vykouzlil opět úsměv na tváři a jen ON ví jaká opravdu jsem....
A já vím,že jsem potkala svou lásku....toho mého vysněného...toho,se kterým chci vychovávat naše děti a se kterým chci zestárnout...
MILUJI TĚ a ty víš,že jsi pro mě ten jediný....ten jediný na světě pro koho právě žiji...
Není okamžik kdybych si na Tebe nevzpomněla....
Nikdy jsem si nemyslela,že ta malá růžovo-fialová kytička dokáže takové zázraky...děkuji Ti za ni...

Když jsem zjistila, že moje, více než dvacetileté manželství jde do kytek, rozhodla jsem se, zkusit štěstí na Štěstí.....
Ráda zkouším nové věci a seznámení přes internet mě vždycky lákalo. Byla jsem nepopsaný list....
Nováček, i když bez fotky, je lákadlem pro lovce, kteří se tu pohybují už dlouho a zdejší vody už propluli křížem krážem....mě, více než čtyřicetiletou ženu, oslovovali chlapci ve věku mých synů, někdy dětsky naivní, jindy chtiví pikantností...
Jindy se ozývali ženáči, nebo zadaní pánové s jasnými a přímými nabídkami...
Cítila jsem se sama a hledala jsem hlavně člověka, se kterým najdu společnou řeč, někoho se smyslem pro humor a přiměřeně inteligentního...
Zamilovala jsem se do padoucha, který mě omámil nebývalou výřečností a jiskrou v oku...byla jsem dlouho sama a byla jsem snadná kořist...Naštěstí mi po pár dnech, kdy si ode mě chtěl půjčit peníze došlo, co je zač...i přesto tento bouřlivý, volný vztah, trval několik měsíců...
Došlo mi, že chci partnera se vším všudy, že mi občasné schůzky nestačí a chtěla jsem věřit, že takového muže tu potkám...
Většinou jsem protějšky oslovovala sama, i když se to prý nemá... občas oslovil někdo mě, někdy jsem po chvilce dopisování zjistila, že tudy cesta nevede... pár schůzek proběhlo, chemie u mě hraje velkou roli a většinou jsem věděla hned, že i když pán nevypadá zle a zdá se být klidný a vcelku rozumný, pokud mě nepřitahuje, nic se nezměnilo ani po opakovaných schůzkách... a bylo to i naopak...
S jedním mužem jsme si jen tak občas napsali vzkaz, o seznámení nejevil zájem...měl za sebou nevydařené manželství a další vztah...přihlásil ho sem kamarád...byl tu jen občas... docela jsem se mu svěřovala, brala jsem to tak, že k setkání nikdy nedojde, byl jako já středoškolák, žil v nedalekém městě, kde jsem vyrůstala...
Chovala jsem se pár měsíců docela bláznivě, doháněla jsem to, co jsem v mládí jaksi nestihla, spíš ani nechtěla stíhat... brala jsem ty schůzky tak nějak povrchně... začínala mít pocit, že všem jde stejně jen o to jedno... že vážný vztah tu ve skutečnosti nikdo kloudný nehledá...že až se vybouřím a přestane mě to bavit, zůstanu už sama...
Tu osudnou sobotu večer, jsem odřekla rande, o jehož smyslu jsem nebyla přesvědčená... Sedla jsem k internetu a byla připravená strávit další opuštěný večer bezduchým psaním si s kýmkoliv...
Snad poprvé byl Petr on-line...do té doby jsme si tu jen nechávali vzkazy... Byl snad poslední, teplý podzimní večer a já se mu zase vypsala z toho, co mě potkalo.. na jeho dotaz, jak mi může pomoci, jsem mu rovnou vyklopila, že by to spravilo pár panáků...že je mi tu z toho všeho seznamování tak nějak všelijak...
K setkání došlo bez příprav a velice narychlo...za hodinu...
Z Petra vyzařoval klid, na který jsem z dřívějška nebyla u partnerů zvyklá a který jsem snad ani nevyhledávala... Na nic si nehrál, o nic vlastně nešlo, vše probíhalo v kamarádském duchu...Prošli jsme noční město křížem krážem, navštívili několik příjemných občerstvovacích zařízení a já jsem se cítila uvolněně, jako už dlouho ne....
Po týdnu proběhla první pusa...
Žijeme spolu dva roky...vedle něj jsem se zklidnila, on zase naopak...Nikdy mi s nikým nebylo líp...oba máme dospělé děti a žijeme hlavně sami pro sebe... Bůh mě má asi rád...
Nehledejte si pořád stejné typy partnerů, zvlášť, pokud se vám to v minulosti neosvědčilo... já jsem dost temperamentní, někdy impulsivní...vedle něj jsem pochopila, že to jde i jinak...
Náš vztah se vyvíjí a myslím, že je čím dál hezčí...sžíváme se, láska se prohlubuje a tak to má být...
Bez této seznamky bych ho asi nepotkala...našla jsem štěstí na Štěstí, díky Ivana

Nechci tu široce vyprávět, co a jak se stalo ... ani to nejde. Bylo to tak rychlé, že po třech týdnech společně sdílíme nejen postýlku, ale i byteček.
Bylo to mé první rande po týdnu založení profilu na Štěstí a na štěstí to vyšlo! Oba jen žasneme,jak to probíhá vše rychle,ale tak nějak samo od sebe. Můj miláček mě sice na prvním rande upozorňoval, že k nám nepůjde, když bude můj syn doma..alespoň ze začátku ne! A ejhle po týdnu už spolu hráli šachy samozřejmě u nás doma. Dnes už jsou bezva kamarádi.
Nevím, co bude dál ... ale vím jedno...štěstím oba záříme a moc moc děkujeme, že nám to "Štěstí" umožnilo. A pak, že inzeráty nefungují I já patřila k těm skeptikům a dnes se mi splnil ten největší sen ... mám doma svou velkou lásku,ráno se probouzím s úsměvem a pocitem neskonalého štěstíííííííííííííííí! A hlavně se neprobouzím sama

Děkuji tomuto portálu, který mi našel moje životní štěstí v pátek 13.ledna 2012. Na první pohled se mi podlomily nožky, no a už jsme začala rudnout, koktata všechny další trapnosti, co s první schůzkou souvisíNicméně, můj Honzik vše ustál z nadhledem, půl roku uteklo jako voda a mi se pokoušíme již o rodinu...jsem šťastná, jelikož mám nyní úžasný vztah a jsem za něho velmi ráda...a vám všem, kteří jsem zde zaregistrovaní, přeji hodně štěstí a kliknutí na toho pravého partnera Martina

Štěstí na štěstí?
Chci se s Vámi podělit a kus štěstí, které mě zde potkalo. Nebudu psát žádný dlouhý příběh... Jednoho večera jsem založila svůj profil na této seznamce, procházela bezejmenné tváře neznámých mužů, profily, které se navzájem tolik podobaly. Druhý den jsem si všimla, že můj profil navštívilo několik lidí, jeden z nich mě však zaujal. Čím to bylo?? Kombinace sympatického pohledu a stručně výstižných informací? Nebo úvodní větou, která řekla v pěti řádcích víc než celý profil dohromady? To už Vám teď nepovím...napsala jsem. Sešli jsme se, poznali více o sobě, o svých rodinách.

Obyčejný příběh, ale proč se chci s Vámi podělit právě o ten náš. Chtěla bych povzbudit všechny ty, kteří hledají. V životě stačí jen krátká chvíle, jedno rozhodnutí a doslova během pár dní změní Váš život. Od našeho prvního setkání uplynuly dva měsíce. Krátká doba? NE! Byli jsme v situaci, kdy se dva lidé poznávají, potřebují čas. Ten ale nebyl, Tom měl za měsíc od našeho seznámení odjíždět na půl roku do zahraničí. Během této krátké doby jsme poznali své rodiny, po 14 dnech prožili první společnou dovolenou... Trávili jsme spolu každý den.

A teď? Uplynul měsíc od chvíle, kdy jsme se rozloučili, od chvíle, kdy jsem stála a dívala se, jak odchází. Na další společně strávené okamžiky teprve čekáme a věřte mi, to čekání za to stojí...

PS: Budu na Tebe čekat za měsíc, za rok i za 10 let!


Přeji všem, co hledají, aby našli to svoje štěstí třeba právě zde...na štěstí.cz!

Na této seznamce jsme se konečně dali dohromady a jsme už 4 měsíce spolu.Pavel mě kontaktoval čistě náhodou,byla jsem online,nechal si totiž vybrat všechny slečny čistou náhodou v mém věkovém rozpětí.Známe se od vidění už 12 let,ovšem nikdy jsme se neoslovili.Až tat o seznamka nás spojila.Můžu s naprosto klidným svědomím napsat,že je nám spolu moc fajn,že si rozumíme a jsme šťastni.Miluji já jeho a on miluje mě.Přeji všem hodně štěstí při hledání svých partnerů

Zhruba před 4 lety jsem se zaregistrovala na této seznamce, byla jsem přes rok rozvedená a nechtěla už být sama. Hledala jsem někoho, s kým bych si zašla na kafčo, na vínko, na pokec apodobně. O vážném vztahu jsem vlastně vůbec nepřemýšlela. Ozval se mi taky jeden symmpaťák, který k nám do města občas jezdil hrát hokej. Nějakou dobu jsme si psali a nakonec došlo i na setkání. Bylo to moc fajn. Povídali jsme a povídali a čas utíkal jako splašený. Když jsme se rozloučili, Petr si prý říkal " bylo to moc příjemný, ale tuhle milou holku už asi neuvidím, škoda".
A já přitom hned jak mi zmizel z očí vzala do ruky telefon a už psala SMS, kdy se to zase udivíme .
Návštěvy se ztupňovaly a dneska??? Jsme 14 dní manželé, milujeme se pořád víc a je nám spolu prostě báječně.
Kdyby mi někdo před 5 lety řekl, že se znovu vdám - blázen, navíc s chlapíkem, kterého jsem poznala na netu - nepředstavitelné. Ale možná jsem začala věřit zase na pohádky, protože jednu takovou prožívám.

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Byla jsem skoro 18 let,šťastně vdaná.Manžel mi náhle onemocněl rakovinou a po roce boje, nemoci podlehl.Najednou se mi změnil celý život, nejen mě,ale i mým dvěma dcerám.Ztratili jsme nejbližší osůbku, co jsme měli.A já měla chuť přestat žít,vše asi skončilo,říkala jsem si, ale nemohla jsem život ukončit ,mám dcery, které mě potřebují a já je.Jednoho dne jsem sedla k počítači a rozhodla se dát si svůj profil na štěstí.Nic jsem od toho neočekávala....jen jsem chtěla zkusit,zda se někdo ozve.A ozval...napsal, já mu odepsala a sešli jsme se na kafe,hned ten den.Seděli jsme na kafi od půl 6 do půl 11.Pořád jsme si měli co říct.Byl to pěkný večer a my se rozhodli, že to zopakujeme.A opakovali...jednou ,dvakrát,třikrát.Bude to skoro 2 měsíce a my se stále scházíme a máme si pořád co říct, je nám spolu dobře a já se zase cítím šťastná.Těším se na každý den co budeme spolu,při každé schůzce mám takové krásné, hřejivé mrazení a pocit, že je tu někdo na kom mi moc záleží....snad to taky tak cítí.Nevím nemohu mluvit, za něj.Otevřel mi nový svět,poznávám,že jsem zase žena a má cenu zase žít a radovat se, z každého dne a rána co výjde slunce.A to je přece na tomto světě důležité,být zdravá a šťastná a dělat šťastné lidi kolem sebe na, kterých vám nejvíce záleží.A to je náš příběh ze štěstí....nevím jaký to bude mít konec, jak dopadne náš vztah, ale vím jedno....chceme být šťastní oba a budeme pro to dělat vše.Pro nás a naše děti.ŽIVOT JE PŘECE TAK KRÁSNÝ máme proč tu být a žít jej.

Začlo to tím po rozchodu s přítelem moje dcera s jejím přítelem mě přihlásili do téhle seznamky.Psala jsem si se spouty muži,ale dost mě to odradilo.Chtěla jsem s tím seknout,ale našel se po seznamce jeden muž a tím i velký kamarád,který mě dodával velkou podporu na dále si psát.Už jsem tomu nevěřila.Oslovil mě muž se,kterým jsem si chvíli psala a zjistila jsem po pár řádcich že se clověk může i zamilovat.Měla jsem být na štědrý den sama,ale po psaní s nynějším přítelem mě sám navrhl jestli může přijed na štědrý den,abych nebyla sama.Když přijel k mému bydlišti můj pocit byl jak,když se známe celý život...štědrý den byl úžasný.Od té doby i když přítel bydlí dost daleko tak se snažíme být spolu často a tím si vážíme každé chvilky.Přeji všem kdo je na seznamce štěstí přeji velkou vytrvalost a velké štěstí v životě Vám všem přeje Lada a Michal

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Ani jeden z nás nevěřil, že by na internetové seznamce mohl potkat životního partnera. Kde jinde bychom se ale při našem "rychlém" životním stylu poznali?
Oba trávíme dost času v práci a na služebních cestách, Lukáš navíc zůstal sám se dvěma malými dětmi. To nejsou podmínky k tomu, abychom pokoušeli štěští na víkendových jízdách a po hospodách.
Dlouho jsem se vytvoření profilu na seznamce bránila. Pak jsem asi měsíc jen odpovídala, dopisovala si, ale s nikým se nesešla. Byla jsem nedůvěřivá. Když mi napsal Lukáš, měla jsem najednou obrovskou radost a okamžitě věděla, že tohohle kluka chci poznat. Museli jsme si ale na rande počkat, protože jsem právě odjížděla na služební cestu do Paříže. Po mém návratu jsme se chtěli hned vidět. Jenže ještě asi nebyla vhodná doba - zmeškala jsem let a uvízla v Paříži o dva dny déle! To už jsme si ale čile telefonovali a psali dlouhé maily. Bavilo nás to, bylo nám spolu veselo.
První rande proběhlo naprosto přirozeně, ale nemohli jsme se vůbec rozloučit a jeden druhého se nabažit! Ty zprávy z prvních dnů mám v mobilu uložené stále.
Lukášovy děti si mě rychle oblíbily a já se do nich zamilovala snad ještě dřív!
Teď už jsme spolu rok, stala se z nás prima rodina a jednou, až se vezmeme, se asi ještě rozrosteme. A i když času je málo a týden by měl mít minimálně osm dní, máme radost z každé chvíle, kdy jsme všichni spolu a je nám dobře.

Ahojky Vám všem, které připravuji tuhle seznamku,o téhle seznamce jsem nikdy nevěděla,až mi napsal jeden známý,protože jsem chtěla jak vypadá tak mi napsal že tu má profil a tak jsem zjistila o koho jde,za nedlouho jsem se tady zaregistrovala a a pár dní mi chodili odpovědi,přicházeli mi i vulgární nabídky,občas jsem zašla na chat,až jednou jsem tam tak psala a on tam byl taky,tak slovo dalo slovo,potom jsme přešli na icq,tak jsme si psali týden,14.dní,potom jsme si řekli že si dáme rande,tak jsem jela za ním,ale žádný strach jsem z rande neměla,čekal na mně na zastávce,dali jsme si i první pusu a povidali jsme si jako by jsme se dlouho znali,šli jsme spolu na oběd,potom si dali kávu,ukázal mi památky svého města,večer mě pozval k sobě domů a já zůstala a dneska toho nelituji,zjistili jsme že toho máme hodně společného,máme se moc rádi a jsme moc rádi že jsme se poznali,i když je mezi námi vzdálenost přes 60.km.vidíme se každý den na skypu,já ted řeším bytovou situaci a chci se přestěhovat do jeho bydliště aby jsme si byli nablízku,za pár dní jedeme spolu na menší dovolenou a moc už se na ní těšíme,tak nám držte palečky a my budeme držet palečky Vám všem,kteří se chtějí zde seznámit,musíte být trochu trpěliví a vydržet, zdraví JELČA A JIŘÍ.

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

Chceme se Vám pochlubit s naší Láskou a o tom, jak jsme se spolu seznamili. Byla to vlastně náhoda, ale přitom jsme o sobě nevědomky věděli.
Já jsem chodila na Vyšší odbornou školu, kam Ondra také chodil. Potkávali jsme se téměř rok na chodbách školy, aníž by jsme o sobě cokoliv věděli. Já jsem Ondru znala od kamárádky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem v té době měla jíného partnera. Uplynul asi rok a já jsem byla sama a chodila stále na školu, ale Ondra už na škole skončil.
Díky mému kamarádovi jsem se zaregistrovala na seznamku Štěstí.cz. Po několika neúspěšných seznaméní jsem už nedoufala, že tu najdu svoji životní Lásku. Už jsem chtěla svůj profil na štestí smazat, ale Ondra mě napsal a zaujal mě svými vlastnostmi, aníž bych viděla jeho fotku. Tak jsem si řekla, že to naposledy zkusím a domluvila se s ním na schůzce. Oba jsme to měli blízko, protože to máme k sobě jen 12km. Sešli jsme se 24.11.2007. Schůzka proběhla v kavarničce a pak se protáhla procházkou, kde jsme si oba padli do oka a přeskočila i pomyslná jiskra. Když jsme si povídali o tom kam jsme chodili do školy, tak jsme si společně uvědomili, že jsme chodili na tu stejnou školu. Potom jsme se schazeli i nadále a po druhé schůzce jsme navzájem citili, že k sobě patříme.
Od té doby je naše Láska čím dál hlubší. Jsme i po roce a půl čím dál více zamilovaní a stále naplněni štěstím z našeho krásného vztahu.
Kamila a Ondra

Tak jen abych se i já pochlubil, že jsem našel to svoje štěstí. Aneb jak se mi povedlo udělat z Pražandy Ostravandu:)
Třicítka na krku a v pátek už ze mě bude ženatej chlap. Šťastně samozřejmě. S Nelčou jsme se tu seznámili před dvěma lety.
Začal jsem si s ní psát hlavně proto, že byla z daleka a navíc chodila na vejšku, takže nehrozilo, že by se mi hned nastěhovala domu. To mi vyhovovalo, protože i když jsem tu byl, pořád jsem se nějak „bál“ rozjet to naplno. Ale kdo by tenkrát věřil, že z nějaký pražský holky jednou budu takhle vedle:)
Musím říct, že jsme si půl roku jenom psali, ale aspoň jsme zjistili, že spolu máme pořád o čem mluvit, a že teda má cenu za ní do té Prahy dojet:) Ale když po takové době mělo dojít na reálnou schůzku, rozklepaly se kolena i mně. Navíc jsem přemýšlel, co když tam po několika hodinách za volantem dojedu a ona nepřijde?!
Ale přišla:) A mně se naštěstí hned v první minutě potvrdilo, že i když je to oficiálně první schůzka, tak že jsem vlastně zamilovanej posledních pár měsíců. Díkybohu to bylo oboustranné:) Co dokáže s lidma udělat jeden dobře formulovanej profil, však???
Nakonec jsem to byl já, kdo se nemohl dočkat, až odpromuje (zdálo se to nekočný) a konečně se nastěhuje:)
Tak teď už mi jenom držte palce, ať mi neuteče od oltáře:D Matěj

Ahojky, dlouho jsem přemýšlela pokud mám napsat a dodat odvahy i více lidičkám, kteří hledají a nebo si myslí, že touto cestou nenajdou a je to zbytečné mrhání časem, protože takto se mouhou seznamovat je úchylové, ale bohužel to musím vyvrátit. Láska číhá na každém rohu ikdyž je země kulatá.
Asi raději začnu mým příběhem a láskou. Ale také řeknu, že jsem se neseznámila přes štestí, ale jinde na internetu. Nebudu psát kde, ale proč jistě pochopíte.
Začalo to nevině pouze psaním někdy kolem prosince 2006, když jsem se rozešla s bývalým přítelem. Hledala jsem pouze přátelství a někoho kdy by si chtěl povídat přes písmenka, aby když přijdu domu jsem nebyla tak úplně sama s Fanynkou, mojí bulterierkou.
Toho dne myslím, že 20.12 jsem zaběhla do místnosti na chatu, kde jsem hledala kamaráda na občasný sexík a slůvko k pohlazení. Už mě nabavilo koukat po profilech a hledat podle psaných frázích jaký ten človíček je, protože tam se dá napsat cokoli, ale hledala jsem podle nicku, který mě zaujme tak napíšu a snad to vyjde a ono hopla vyšlo to ihned napoprvé.
Nehledala jsem ani krásu, která jde vidět, ale taková která je ukryta uvnitř človíčka.
Jak jsem řekla odepsal mi a jeho nick, asi se bude jiřík zlobit, ale napíšu ho je to barevnacek. Zářilo to na mě jako duha, která už zraněna byla a třeba hledá to co já. Začali jsme si psát krásná slůvka, hledali jsme jen internetové přátelství na úrovni a myslím, že jsem nebyla jediná, protože děvčata mu píší dodnes, ale vím, že mohu být za toto vítezství ráda. Jiřík, jak je v názvu začal psát nebylo dne, aby jsme si nepsali každý den, každou noc no prostě internet byl věčně zapnutý a pokud nepřišla zprávička včas jak jsem byla zvyklá byla jsem hned nervozní zda je Jiří v pořádku. Jezdil do práce na kole a celkem daleko, aby jsem i řekla Jiří je z Moravy a já ze severočeského kraje. Je to celkem dálka a oba jsme byli rozhodnuti opravdu pro přátelství. Z ničeho nic mne požádal o skype a začalo toužebné volání a krásné důvěrné přátelství, kde jsme oba chtěli jen přátelství. Jiřík si myslel, že chci od něj víc, ale do ničeho jsem ho netlačila, protože to nemá cenu a pokud někoho tlačíte do kouta, vždy se z toho vyvlíkne a uteče. Byla jsem trpělivá a opravdu si jen psali a povídali, každý den,každou noc ai po telefonu. Byl to krásný začátek plný romantiky a krásných minut naplnění samoty.
Nečekala jsem ani obrat k lepšímu, ale z ničehož nic mi Jiří jednou napsal, VEZMEŠ SI MĚ. A to den předtím psal, že zůstaneme přáteli. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale nedělal. 14 Dní na to co to vyslovil, přijel a vše se nám jen upevnilo. Byl to ten nejkrásnější týden mého života, ještě nikdy přede mnou takovou dálku nepodnikal kvůli žádné ženě a já na to byla hrdá, že právě já. Po tomto krásném týdnu odjel domů se slovy já se vrátím, a opravdu se tak stalo. Odjel domů, vyřídil si fomality a je tady se mnou. Bydlíme spolu a toto léto se budeme brát, protože oba cítíme, že je to tak správně a hlavně se milujeme.
Oba jsme se už spálili dost na to, aby jsme nevěřili stále ještě v opravdovou lásku, které na tomto světě není moc.

PSS: Proto všem kteří nevěří i láska přas internet může být nadherná a naplňující pokud jste neztratili víru sami v sebe a hlavně v to, že i takto se najde láska na celý život.

A proto na závěr JIŘÍKU MILUJI TĚ A VÍM, ŽE PRÁVĚ TY
JSI MŮJ RYTÍŘ NA BÍLÉM KONI.

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Jedou odpoledne jsem v praci koukala na stesti jestli mi nekdo z pratel nepsal.. abych se priznala nepouzivala jsem stesti jen k seznameni ale hlavne ke komunikaci s kamarady. Jednou jsem zahlidla fotku kluka ktera mi prisla docela vtipna, otevrela jsem jeho profil a zahlidla fotky pavouku... Mam fobii a velikou ale diky jednomu znamemu ktery me porad strasil ze ty jeho kousou jsem se zeptala jestly ty rodkovo kousou taky nebo jestli me jen znamy strasi... zacali jsme se bavit o pavoucich pak o praci kterou radek shanel a ja v te sve koncila.. mohl by nastoupit misto me a ja bych usetrila nervy vedouci. On mel radost ze sehnal praci a ja ze mam zaskok.. O zadne lasce sem ani nepremyslela. Sesli jsme se abych mu ukazala praci, a docela jsme si sedli, tak jsme zasli na pivo, druhy den zas na jedno pak na prochazku a od te doby utekli skoro tri roky zrekonstruovali jsme si baracek a ted mame mesicniho chalpecka matyaska Takze dekuji moc stesti ze mi prihralo opravdove stesti do zivota a preji vsem co hledaji aby nasli to sve stesti na stesti

Chtel bych timto podekovat stesticku ze jsem tu nasel zenu z kterou cekam rodinu!!!!!!Proto vsem preji hodne toho STESTI.Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.Miluji Te Janimoc

Pýed více jak rokem jsem onemocněl a má bývaká žena si našla jiného muže. Musel jsem na operaci. Druhý den po operaci mi oznámíla, že se chce rozvést. Jelikož jsme měli dvě dcery ( 18 a 8) tak se můj svět úplně zhroutil. K mé nemoci se pridaly i psychické problémy a byl jsem úplně na dně. Jednoho dne jsem se rozhodl moji situaci řešit. Byl jsem sám a všechno se mi rozpadlo pod rukama. Našel jsem si na internetu seznamku ŠTĚSTÍ a prohlížel si inzeráty. Rozhodl jsem se, že si založím profil a zkusím své štěstí. To bylo to nejlepší rozhodnutí mého života! Ihned po zveřejnění mého inzerátu jsem dostal několik odpovědí a já pochopil, že není jen ta jediná jak jsem si myslel. Sešel jsem se s několika ženami, ale nebylo to to co jsem hledal. Až jednoho dne navštívila můj profil žena,která si můj profil jen prohlédla. Nenapsala nic, jen si prohlédla moji stránku jako nový inzerát.Po otevření jejího profilu se na mne z fotografie koukala ta pro mě nejkrásnější žena ze všech dosud poznaných přes seznamku. Napsal jsem ji ihned zprávu a pozvání na kafe. Ani jsem nedoufal v odpověď, ale ona mé pozvání přijala. Domluvili jsme si schůzku a já ve svých 48 létech byl nervózni jak malý kluk před prvým randem. V té době jsem v řeči zadrhával(důsledek mých psychických nemocí)a měl jsem strach, že taková krásná žena se nebude chtít zahazovat s koktajícím chlapem. Jenže vše bylo úplně jinak. Přijel jsem na smluvené místo a tam na mne čekala ještě krásnější bytost jak na fotce z inzerátu. Zajeli jsme do restaurace, kde jsme si dlouho povídali, mimochodem byla hrozně upovídaná, ale to mi nevadilo vzhledem k mému koktání. Bylo mi krásně a já se začal bát, že ten večer skončí a už se neuvidíme. Jak jsem byl překvapen, když sama nabídla další setkání. Nemohl jsem tomu uvěřit, já koktavý a taková krásná žena. Sešli jsme se a zase bylo si co říct a já se cítil opět jako normální muž.Scházeli jsme se skoro každé odpoledne a bylo nám spolu krásně a najednou i to mé koktání bylo pryč. Asi po měsíci jsme byli na návštěvě u kamarádky a ta se protáhla dlouho do noci. Jelikož jsme měli na druhý den naplánovaný výlet,tak mi Marcelka mimochodem tak se jmenuje nabídla abych u ní přespal. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Výlet se vydařilajá byl ten nejšťastnější muž na světě. Vše ubíhalo tak rychle a my byli čím dál tím víc zamilovaní. Nakonec jsem se k Marcelce nastěhoval a je to už rok co jsme spolu. Je nám krásně, jsme šťastní a to jen díky SEZNAMCE ŠTĚSTÍ, které chceme tímto moc poděkovat. Kdo jste sami tak jako jsem byl já tak neotálejte a založte si profil. Určitě se najde někdo, pro koho má cenu žít. Ještě jednou děkujeme za naše štěstí Rosťa a Marcelka.

V květnu 2011 jsme si tady začali psát s Pavlem, dnes již mým manželem Sešla jsem se předtím se spoustou mužů, ale s žádným to nebylo to ono, i když byli někteří fajn... S Pavlem jsme se po pár vzkazech sešli, padli si do oka a v dubnu 2013 byla svatba. Teď už to bude rok, co jsme svoji, a já jsem ráda, že jsem to tady nevzdala Doporučuju všem vytrvat, dříve nebo později štěstí přijde :)

Diky Štěsti jsem tu našel Partnerku a jsme štastni. Moc dekuji týmu Štěsti

Znáte to pořekadlo,odříkaného chleba největší krajíc? tak to se přesně stalo mě.Začalo to v práci,kolegyně mi ukázala že je na seznamce štěstí a já si řekla proč to také nezkusit.Vzdycky jsem si přála a viděla vedle sebe velkého udělaného mužea ta moje pověstná jiskra na prvním setkání.Bylo pár setkání a stále nic..několikrát jsem to tu chtěla vzdát!muj kamarád mi říkával vydrž,jsi sympatická a pěkná ženská neříkej že se na štěstí nikdo pro Tebe nenajde..Začalo to začátkem tohoto roku,jednou mi napsal takový nenápadný človíček nic moc výška o cenťák větší než já a hubený.Napsal rád bych se s Vámi seznámil řekla jsem si no za setkání nic nedám a slovo dalo slovo a sešli jsme se.Setkání bylo pohodové ale já mu řekla že je pro mne malý a hubený,dost dobře jsem si ho vedle sebe vubec nedokázala představit a také že ta jiskra tam není.Vše vzal s nadhledemnabídla jsem mu přátelství a souhlasil.Psal mi pravidelně na štěstí jak se mám a co nový nápadníci,kolikrát semnou propsal celou nocjeden čas se odmlčel k vuli pracovní vytíženosti,potom mi opět napsal a ta věta kterou napsal mě dostala,napsal víš žes mi moc chyběla?vážně moc..Bylo další a další setkání,já ho poznávala víc a víc a začínal se mi líbit..Dopadlo to tak že už beze mne neusne a chtěl by semnou být v jedné domácnosti.Stále mne něčím překvapujea já ho miluju víc a víc...Dnes už vím že nutně nemusí být ta jiskra na prvním setkání a že pořekadlo odříkaného největší krajíc je pravdivý...Na ukončenou přeji všem hodně trpělivosti,štěstía děkuji seznamce štěstí.