Skutečné příběhy štěstí

Byla jsem svobodná maminka s tříletým klukem, 29 let, po mateřský, bez práce, po ošklivém rozchodu,několika stěhování a nakonec bez domova a naprosto neštastná. V té době se dočasně bydlela u rodičů, kde naše vzájemné soužití absolutně nefungovalo.Prostě se mi zhroutil svět a já trpěla jako zvíře. Ke Štěstí jsem se vlastně dostala díky mému expřítely, který si zde založil profil a nechtěně se prořekl, tak jsem se na jeho profil koukla a jak jsem se tak rozhlížela, tak jsem se více a více přesvědčovala o tom, že bych do toho mohla jít taky, i když do té doby jsem si myslela, že seznamky a inzeráty si můžou dát jen zoufalci a to já v té tobě opravdu byla :) tak proč ne :). Půl roku jsem chodila na různý rande a jen párkrát došlo i na to druhé, ale nic nevyšlo. Už jsem si říkala, že profil zruším, že dnes chlapy prostě nestojí o svobodné maminky, o rodinu atd. Ale než jsem ho stihla zrušit napsal mi jeden docela milej kluk, nevyzvídal, netlačil na pilu, jen jsme si prostě povídali o ničem a přitom o všem, jelikož já už jsem pomalu začínala být smířená s tím, že se synem zůstane sami, tak jsem to naše psaní ani nebrala jako namlouvání a taky netlačila na pilu. Psali jsme si každý den co děláme, jak se máme a po týdnu se mě zeptal, zda bychom i se synem nejeli na výlet na parník. Už to,že rovnou počítal i se synem a přízpůsobil tak rande nám oběma, mě velice potěšilo. A to byl sám svobodný a bezdětný. Většina můžu tady chtělo, abych si na rande zařídila hlídání :(, tak to jsem to rovnou odpískala. Domluvili jsme se na neděli a on, že si pro nás přijede a to věděl, že bydlím u rodičů a že je to tudíž velká šance, že se s nima bude muset seznámit. A i přesto do toho šel a přijel. Když zaparkoval u nášich vrátek a vylezl z auta, (naši samožrejmě číhali v kuchyni za záclonou) cítila jsem se jako v patnácti, kdy k našim chodili kluci a ptali se jestli mě pustí ven nebo na disco. U našich jsem nebydlela od 17 let, tak to pro mě bylo opravdu zvláštní. Byla jsem tak nervozní, že jsem vylezla z domu i z autosedačkou v ruce a rovnou mu jí vrazila, at si jí přidělá v autě, on se nenechal rozhodit a podal mi přes vrátka kytičku a když vyběhl ven i můj syn, tak jemu hned dal autíčko, které mu koupil na uvítanou. Když jsem se vrátila do domu pro kabelku ,tak můj tatínek mi poprvé v životě řekl, že cítí, že je to ten právej, prý podle toho, jak jistě vystupuje a nebojí se. A tak jsem odjeli na výlet...prostě nádhera, rande se povedlo i ve třech, synovi se výlet moc líbil a nový kamarád taky, mezi námi to hned zajiskřilo a nakonec jsme si to první rande prodloužili až do večera. Vůbec se nám nechtělo domů. Hned hodinu po návratů domů, jsem dostala sms zprávu, že nás musí znova vidět a hned v ůterý přijel zase a to se rovnou seznámil s našima. No abych to zkrátila, nejenom že jsem ted už rok manželé a máme spolu půlroční syna, jěště adoptoval mého prvního syna a je to manžel snů! Miluje mě i naše děti, veškerý svůj volný čas věnuje rodině a je nejúžasnější otec, učí syna hrát na kytaru, chodí spolu na ryby, učí ho fotogravovat, dokonce díky němu jsem přišla na chut chataření, pomáhá mi s domácnosti, skvěle vaří a co víc, ještě ho to baví, takže mě málokdy pustí do kuchyně. Ano už jsem nevěřila, že takovýmuž vůbec existuje a už vůbec ne, že ho najdu přes internet. Ani mi nikdo nechce věřit, že jsem mého manžela našla na seznamce, že to prý není možný. Ano je to možný a naše štastné manželství a naše štastné děti to jen potrvzují. Proto všem tady držím palce a přeji hodně štěstí a hlavně vydržet a nevzdávat to . Markéta

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Ahojky všem, kteří rádi čtou tyhle příběhy....já jsem taky patřila mezi Vás, a měla jsem to tady opravdu moc ráda, a taky jsem jsi říkala, jestli je to skutečnost nebo ne.
Asi jako všichni....založíte jsi profil a čekáte...kdo se ozve....neříkám, že je tady málo sympatických mužů, ale ne s každým jsi člověk sedne do "noty"
Já po pár neúspěšných schůzkach jsem jsi řekla dost....a nikam už nejdu....hmmm....jeden nafoukaný, druhý hledá služku, další opatrovnici pro své děti...atd....však to všichni známe.
V čase, když jsem se tady přihlásila, jsem byla před rozvodem....ano....samota tíží, ale zas jsem tady spoznala lidi, kteří mně podrželi nad vodou...a mezi nimi byl i Láďa......že by vysněný princ....no...ze začátku to tak nevypadalo....ale po nádherném večeru a vlastně i noci, kterou jsme prokecali....jsem jsi řekla...perfektný kamarád...třeba by to tak i zůstalo, ale po nějakém čase, se nám začalo stýskat...on se ze seznamky smazal s tím, že to k ničemu nevede...a já jsem to chtěla zkusit...takhle uběhlo pár měsíců....a já jsem jsi uvědomila, že to je člověk, na kterého se můžu spolehnout a je mi velkou oporou....hmmmm a pak jsme jsi řekli a proč ne???Vymazala jsem profil taky, a šla za svým štěstím....
Takže, teď prožívame nádherné období plné lásky a štěstí, a já děkuji Láďovi, že je a díky i "Štěstí" bez toho by to nešlo...
A pro ostatní, nikdy se nevzdávejte....láska byla, je a bude...jen stačí potkat toho,nebo tu pravou....
A všem, kteří nepochopili proč tady nejsem, tak pro ně bude vysvětlení tenhle příběh...paa Mirinka

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

Stalo se to v zimě před 4roky. Jednou mi na internetu vyskočila reklama na Stesti.cz.
Zaregistrovala jsem se a asi s pár chlapcema jsem si napsala. Výhoda je, že tu člověk vidí kdo se mu díval na profil a viděla jsem tam jednoho strašně sympatickýho kluka se strašně pěknou a vtipnou fotkou. Ale nenapsala jsem mu, potom si musel všimnout, že jsem ho viděla, tak zas došel na můj profil, to jsme si už napsali, takový klasický Ahoj..atd. Další den jsme šli spolu na chat, kde jsme si napsali a já zjistila, že není čech,tak jsem zahrála to, že by mě svoji řeč mohl doučit. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme další den večer. No já byla neustále nervózní a tak jsem se těšně před odchodem ven rozhodla vzít sebou mého psa(takový decentní 3měsíční štěňátko-70cm v kohoutku ).Měli jsme se sejít u metra poblíž, kde jsem bydlela.
Když jsem tam přicházela už tam stál, vysoká tmavá(byla dost tma)postava, černý dlouhý kabát, čepice, do tváře jsem mu neviděla. Rozum mi říkal:Uteč! Dokud to jde, co když je to nějaký vrah! Ale srdce táhlo dál.
Setkali jsme se, měl milý upřímný úsměv, tak jsme se po představení rozhodli projít okolo. Prožila jsem nádherný večer, už od první chvíle jsme věděli, že z toho něco bude. Potom večer když jsem ho šla odprovodit na metro, tak jsem ho ani nechtěla pustit a pořád jsem oddalovala jeho odjezd(ano puberťácký,ale co chcete bylo mi 17 :1: )Nakonec odjel posledním metrem. Pak jsem si ještě v noci psali na netu.
No druhý rande bylo o dost odvážnější, přišlo mi, že ho znám už dlouho, krásný pocit.
No a na třetím rande jsem už u něj doma měla zubní kartáček a o měsíc jsem poznala jeho rodinu a kamarády a potom na jaře jsem se k němu nastěhovala.Pté jsme spolu jeli do zahraničí na víkend a cestou domů jsme se rozhodli, že se tam přestěhujeme, a tak jsme udělali a před odjezdem mi dal prstýnek a požádal o ruku a žili tam spolu 3 super roky, tam jsme splodili našeho syna a minulý víkend jsme oslavili 4krátké roky štastně spolu.
Tímto moc děkuji této seznamce s příhodným názvem, že jsem díky ní poznala úžasnýho chlapa o kterém jsem ani nesnila a jemu děkuji za nádherného syna.

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

O pár příběhů níž (13. ledna 2011) jsem se rozepsala o našem osudovém seznámení 5. listopadu 2010....teď čekáme Zuzanku a termín porodu je 1. listopadu 2011 . Jiřího první dítě...moc se na něj těší a přitom už nevěřil, že jej to někdy potká. Myslíte, že se trefíme do roka a do dne?? Nezoufejte! Hledejte! Věřte! Vydržte! Láska existuje!! A je krásná ...my jsme ji našli

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Bylo září a mě se pod rukama sypalo kde co. Když jsem si uvědomila že moje manželství je nenávratně v trapu, ještě ten den jsem se registrovala na této seznamce.Psalo mi nesčetně moc týpků až jsem narazila na něj...Líbilo se mi co o sobě píše, jak vypadá...Začali jsme si psát. Byla jsem překvapená jak je inteligentní a hlavně jak se o mě zajímá.O mě a o mého synka. Byl prostě úžasný. Psal mi pořád. Ty zprávy už jsem přestala počítat

Domluvily jsme se na první rande. Byla jsem nervní jak malé dítě.
Seděla jsem u stolu a čekala.Pak jsem ho viděla.Srdce jsem měla až v krku. Bylo to super odpoledne, pořád jsme si měli o čem povídat. Mezi prvním a druhým rande jsme si pořád psali.A po tom druhém jsem věděla že s ním chci být.Že ON je ten se kterým chci stárnout.

Náš vztah už si prošel ne jednou těžkou zkouškou ale vždycky jsme to ustáli, spolu!
Dnes už jsme v našem hnízdečku a čekáme malé štěstíčko
A to díky této seznamce Děkujeme a přejeme Všem jen úspěchy, ať naleznete své lásky

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Je to neuvěřitelné,po x seznamování s "h"různými protějšky,jsem objevil celkem běžný profil.Po pár dnech psaní došlo i na první osobní setkání.Tam sice jiskra nepřeskočila,ale setkávali jsme se dál při hraní šqoše,na lyžích atd.Pak se to nějak zlomilo,zamilovali jsme se.Je to už skoro rok,Janička je nej nej nej báječnější holka.Plánujeme rodinu a bydlíme už spolu.Těšíme se na společnou exotickou dovolenou a tam...

Nikdy jsem si nedovedl představit,že se někdy budu seznamovat přes internet.A v padesáti?A nakonec proč ne.Minulý rok jsem se rozvedl a zústal sám.Zaregistroval jsem se tedy na ŠTĚSTÍ a zkoušel své štěstí.Jednou jsem narazil na profil,který se nedal přehlédnout.Projel mnou zvláštní pocit,který zažijete možná jednou za život.Hned jsem věděl,že je to ONA.Zároveň jsem si však říkal-TA JE TAK KRÁSNÁ,NA TU NEMÁM.Překvapení bylo o to větší,když mi na můj kontakt odpověděla a začali jsme komunikovat.Zhruba za měsíc přišlo první rande.Nervozita byla stejná jako na tom úplně prvním,někdy v šestnácti.Za dvě hodiny jsme se drželi za ruce a ona jiskra přeskočila,byť jsme to oba tenkrát nevnímali naplno.Čtvrt roku jsme komunikovali přes různá media a navštěvovali se jak ta šlo.Každý z jiného města,ale láska hory přenáší.Od ledna letošního roku spolu žijeme.Odešel jsem za svou láskou a nikdy jsem nelitoval.20.10.2010 je magické datum,které doufám naplní náš příběh tím největším štěstím,svatbou.Díky ŠTĚSTÍ to své mám a jsem ten NEJŠŤASTNĚJŠÍ.Ivo.

Dobrý den všem na Štěstí.
Posíláme Vám pozdrav z naší svatební cesty.
23.6.2013 si mě Jiřík našel na stesti.cz,dal u mého profilu hvězdičku, já to viděla a řekla jsem si: co kdyby to byl ON? Napsala jsem mu,že se zajímá o hudbu, bydlí v Litoměřicích a já ho neznám? Psali jsme si a hned nám něco říkalo, že tohle nebude jen takové to: ahoj,jak se máš, dobře, děkuji. Druhý den-24.6.2013 jsme se večer sešli, povídali, povídali, poznávali se a bylo nám moc fajn. Později jsme si řekli, že 27.6.2013,kdy proběhla 1. pusa, bude takové oficiální datum začátku našeho vztahu. Po pár týdnech, měsících jsme spolu začali žít a prožívat společné radosti, starosti i běžné denní záležitosti....A je to tady- 5.3.2016 je datum naší svatby. (Jak mi do přání napsali kolegové- oficiální stvrzení naší dosavadní činnosti ) Naše společné radosti doposud převažovaly a my doufáme a věříme, že to tak bude i nadále.
Bydleli jsme 3 ulice od sebe, ale poznali jsme se díky stesti.cz,tak DÍKY! A všem přejeme ať mají tady v hledání toho pravého tolik štěstí,jako my dva
B+J M.

Po devíti letech se mi rozpadl vztah, je je mi 48 a říkala, jsem si, že to bude těžké si někoho najít, díky
portálu Štěstí se mi to povedlo. Jsme spolu rok a je to ten
nej chlap v mém životě. Nebýt seznamky nikdy bychom se nepoznali. Patříme k sobě a je nám spolu moc fajn. Seznamky mají svůj účel, parkrát se šlápne vedle, ale pak
to příjde a stojí to za to.

Naše osudové setkání se odehrálo na téhle seznamce v roce 2011. Já v rozvodovém řízení a Radim také. Začali jsme si psát....po pár dnech jsme si řekli, že se sejdem. Sešli jsme se a hned jsme si padli do oka. Radim byl sice málo mluvný, ale moc krásně se na něj dívalo . Dali jsme si pivo a kafe a povídali si své příběhy o tom, jak jsme se vůbec na stránky seznamky dostali. Při odchodu z restaurace padla pusa na rozloučenou, která trvala asi 5 minut, až nás musela vyrušit paní s kočárkem se slovy, že nemůže kolem nás projet ). Po tomto prvním setkání následovaly další a další. Po asi třech měsících známosti jsme seznámili i naše "chlapy" tenkrát mému synovi bylo 9 let a Radimovému synovi také 9 let. Znali jsme se od dubna a v prosinci téhož roku jsme se stěhovali do baráčku, který jsme si společně koupili. Letos už v našem vysněném baráčku budeme čtvrté Vánoce a jsme nesmírně šťastní Byl to osud, že jsme si tenkrát tady napsali první řádky? zřejmě ano...asi to vše špatné co jsme si při rozvodech zažili, mělo prostě zřejmě tak být a my DVA, tedy my ČTYŘI jsme se měli potkat. Nikdy bych nechodila ve svých 33 letech na diskotéky,abych někoho potkala, když jsem doma měla malé dítě, takže tahle seznamka mě i mého manžela ( vzali jsme se 31.9.2013 ) udělala zase šťastnými. Věřím, že někde na každého čeká ten vyvolený člověk, se kterým mu bude fajn. Přeju to všem kdo touží po lásce, štěstí a pohodovém životě. Držím pěsti i vám Šárka.

Svou lásku jsem potkala na Štěstí.Nevěřila jsem,že mi vyjde hned 1.schůzka.Nebyla to ani z jedné strany zamilovanost na 1.pohled,na to nevěřím.Ale z hodinové schůzky byla tříhodinová a pak další a další setkání.Rodila se láska a nádherné pouto mezi námi.Věděli jsem,že patříme k sobě.Přítel rád lezl po skalách a já jezdila se psy na výstavy,tak jsem si koupili auto velmi praktické-multivan.Na začátku července se měl přítel ke mě stěhovat,hned potom měla být jeho vytoužená dovolená na vodě se mnou a spřáteli.
Čekal nás super víkend.Bylo krásné počasí na lezení po skalách,byl tam se svým nejlepším kamarádem už od dětství,byl jako jeho bratr.Večer odešel přítel spát do multivano.Moc se těšil,až vyzkouší jak se v něm spí.Ráno měli s kamarádem lézt a já za svou láskou přijet z výstavy a vyzkoušet 1.společnou noc v autě.Osud nám však nedopřál.Přítel si zatopil plyn.bombou,že ji vypne,než usne,ale zářič asi zhasnul a přítel se již nikdy neprobudil.Nikdy mne nezklamal,byl mojí oporou,ale ublížil mi 13.6.2009,kdy odešel do nebe a nechal mne tu samotnou....
Až se z toho dostanu,tak doufám,že osud bude ke mě vlídnější.Přítel byl šťastný a zemřel krásnou smrtí ve spánku,ačkoliv chtěl žít,pro mne,pro skály,pro potápění,pro naše budoucí děti.Snad na Štěstí najdu další štěstí,i když v tuto chvíli mi srdce přetéká bolestí a smutkem.
Velmi oceňuji admistrátory Štěstí,že na mojí prosbu profil mojí lásky smažou,

Dlouho jsem přemýšlel, zda mám i já sem do řádků ŠTĚSTÍ připsat i ten svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodl, že jej napíši, i když je to spíše ta výjimka potvrzující pravidlo…Ale i to je život.
Profil na ŠTĚSTÍ jsem měl pár dní, s jednou dívkou jsem si chvíli psal, ale pak přišel od jiné dívky vzkazík: „Ahoj, jsi dnes tady?“ Koukl jsem se na její profil a zaujala mě. Ona byla jako au-pair ve Vídni a do Zlína, kde bydlím a ona má rodinu, jezdila jen jednou za čas. Po týdnu psaní přišel vzkazík, že o víkendu jede zrovna do Zlína a jestli si budu chtít popovídat osobně, tak ať přijdu ve 14:00 do jedné místní kavárny…
Po předchozích zkušenostech ze seznamek jsem nečekal nic víc než jen pár obyčejných frází doplněných mlčením… Před kavárnou jsem byl už o půl druhé a čekal, kdo přijde. Na kostele odbily dvě hodiny a kolem mě prošla ONA. Nebyl jsem si jistý, zda je to opravdu na 100% ona, přece jen fotky klamou, ale když mě míjela, tak se na mě podívala a po tváři jí přeletěl letmý úsměv… To mě přesvědčilo, abych za ní šel do kavárny. Představili jsme se, ona již měla objednanou kávu a já si dal horkou čokoládu. Vše proběhlo tak, jak jsem si vždy představoval. Na začátku trochu tréma a možná i mírný trapas s tím zda za ní jít nebo nejít, ale během chvilky jsem se všeho zbavil a zjistil, že je prostě úžasná. Nepřeháním. Neskutečně hezky jsme si povídali, probrali jsme toho opravdu hodně a já začal věřit, že se konečně i na mě usmálo štěstí. Zaplatil jsem a pak jsem ji doprovodil. Dlouho jsme si povídali, než přišlo rozloučení a mě při cestě domů začalo docházet, že jsem se poprvé v životě zamiloval na první pohled, přestože jsem nikdy nevěřil tomu, že se takovým způsobem dokážu někdy zamilovat. Byly to nejkrásnější tři hodiny mého dosavadního života a na datum 29. 11. 2008 budu vždy vzpomínat se zvláštní, přesto hezkým pocitem…
Jenže ne všechno končí happy-endem, přestože bych to všem přál. Po týdnu zrušila profil na seznamce, čekal jsem na email, nebo SMS, ale žádná zpráva nepřicházela. Tak jsem jí napsal email já. Neozvala se. Napsal jsem SMS. Neozvala se. Pak po týdnu jsme se sice domluvili a sešli se v čajovně, ale něco ve mně začalo hlodat, že s tím štěstím to bylo až moc jednoduché…A bylo. Třetí schůzka byla 5. února. Dva dny před mými narozeninami. Mezitím jsem se trápil tím, že mi už tak často nepsala a čekání na odpověď bylo čím dál delší. Napadalo mě tisíce důvodů PROČ, ale odpověď který z nich byl ten pravý se asi nikdy nedozvím. Každý den jsem v srdci cítil zvláštní tíživý pocit a ranní vstávání bylo daleko těžší než v kdykoli předtím. Na tom posledním setkání si dokonce zapálila několik cigaret, přičemž jsem ani ve snu nepředpokládal, že je toho schopná… Měl jsem sto chutí to zabalit, zaplatit a odejít, ale překonal jsem se. Ovšem po rozloučení mi cesta domů trvala neskutečně dlouho… ten pocit se nedá popsat. Hlavou se m i honily nejrůznější nesouvislé myšlenky a v očích se objevily slzy… V noci jsem skoro nespal a nevěděl jsem, zda ráno dokážu vstát a normálně fungovat. Podařilo se mi to, i když to bylo dost těžké.
Pochopil jsem, že ne vše je zlato, co se třpytí, a že jsem pro ni byl jen „sympaťák ze seznamky“. Nic víc. Ale chci Ti jen, Lenko, vzkázat, jestli budeš někdy tyto řádky číst, že Ti nemám nic za zlé a nic Ti nevyčítám. Jsem za vše vděčný, protože jak už tady v některém minulém příběhu zaznělo: „Dokud se člověk dokáže zamilovat, ještě na tom není tak špatně.“ Děkuji Ti za vše a děkuji i téhle seznamce, i přesto, že má tenhle příběh jiný konec než všechny ostatní. DÍKY.

P.S.: Všem, kteří zde mají profil přeji ať najdou tu pravou lásku ať už tady na ŠTĚSTÍ nebo třeba někde jinde. Ať je na světě víc usměvavých tváří a srdcí, která mají pro koho bít.

Honza, Zlín.

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Na této seznamce jsme se konečně dali dohromady a jsme už 4 měsíce spolu.Pavel mě kontaktoval čistě náhodou,byla jsem online,nechal si totiž vybrat všechny slečny čistou náhodou v mém věkovém rozpětí.Známe se od vidění už 12 let,ovšem nikdy jsme se neoslovili.Až tat o seznamka nás spojila.Můžu s naprosto klidným svědomím napsat,že je nám spolu moc fajn,že si rozumíme a jsme šťastni.Miluji já jeho a on miluje mě.Přeji všem hodně štěstí při hledání svých partnerů

Nevěřila jsem ,že se dá potkat na internetové seznamce štěstí a ono se to podařilo.Je to už dva roky co jsem se na tuto seznamku zaregistrovala.Nejdřív se toho moc nedělo jen pár vzkazu jak se máš a tak,ale pak napsal kluk jménem Petr a já jsem už při druhém e-mailu věděla ,že je to mé druhé já.Na fotkách docela fajn kluk,trochu při těle ,ale už od pohledu velkej dobrák a pohodář.Defakto až po měsíci byla naše první schůzka a do té doby každý den několik e-mailu.
Petr je nenáročný,milý,chytrý,hodný člověk.Cítím to každý den ,že jsem našla své druhé Já pro život,muže který mě miluje.Petr je fajn člověk,nemusí mluvit a já vím co si myslí.Vím ,že nás v životě čeká ještě hodně překážek ,ale spolu to zvládneme.
Samota je smutná, nikdy to nikdo nevzdávejte,na každého tam někdo někde čeká.Láska je něco krásného a u nás už bude mít i pokračování , v květnu se nám narodí dvojčátka. Mít láskyplný vztah,je veliké štěstí a já ho přeji i Vám všem .Děkuji

ahoj tady karel opustila mne pred 4 lety partnerka dlouho sem hledal az sem nasel lenicku na www.stesti dlouho jsme si volali psali az se ke mne nastehovala s dcerkou sem moc stastnej mame spolu dva bajecny kluky jakoubka a honzika a loni jsme se vzali

Nikdy bych nevěřila že si jednou podám inzerát ale stalo a byla jsem tu na štěstí.A pak přišlo setkání ale vždy to skončilo zklamáním. Nevím jestli jsem jen prostě měla smůlu ale čím dál více jsem byla přesvědčená že tu nikdo nehledá to čemu se říká láska a když už jsem to tu chtěla vzdát, tak mi najednou přišla zprávička. Bylo v ní jen jedno slovíčko AHOJ a tak jsem odpověděla stejně a začali jsme si psát a já si najednou uvědomila, jak moc jsme si podobní a kolik máme společného a že si najednou píšeme věci které bychom jen tak někomu neřekli.A tak slovo dalo slovo a mi se setkali. Čím víc jsem se blížila k místu našeho setkání tím více jsem byla nervozní. Nohy se mi podlamovali a srdce jsem měla až v krku. A najednou tam stál ON s růží v ruce a stím nejkrásnějším úsměvem na tváři.Šli jsme do restaurace dali si kávu a povídali si a najednou jsme si uvědomili že už spolu mluvíme hodiny a stále máme o čem a setkání bylo i druhý den. Byl to ten nejkrásnější den který jsem kdy prožila a i když se nám stalo i něco špatného tak v ten okamžik jsem si uvědomila že to byla láska na první pohled. A dneska vím že mi do cesty osud dal toho nejůžasnějšího chlapa. Jsme stále zamilovaní a oba víme že jsme tu našli lásku na celý život. Takže milé štěstí,děkuji že jsi a že díky tobě jsem našla lásku a naději a možnost věřit že ta OPRAVDOVÁ láska existuje!!!!! Že se člověk nikdy nemá vzdávat Takže všem přeji aby tu našli toho pravého jako já.

Bylo mi čerstvých osmnáct. Na internetové seznamky jsem nevěřila a neměla jsem v úmyslu pouštět se do vážného vztahu. Nějak jsem se sžila se stavem "nezadaná" a plně mi vyhovoval. Profil na Štěstí jsem si založila jen proto, že na mě při přihlášení na mail jednoho večera vyskočil reklamní banner a jelikož jsem si vždy ráda dopisovala s novými lidmi, zaregistrovala jsem se.

Jednoho červencového večera jsem se na tento profil přihlásila, jako vždy odpověděla na pár vzkazů a jelikož jsme neměla nic lepšího na práci, dala jsem se do hodnocení mužských profilů. Kritéria jsem zadala jen velmi zběžně: muži ve věku 23- 30 let z mého kraje. Kdo se mi líbil, tomu jsem dala hodnocení 10, kdo ne, toho jsem přeskočila. Asi po půl hodině na mě padla únava, a tak jsem vypnula počítač a šla spát.

Druhý den jsem se opět přihlásila a měla na profilu několik vzkazů od lidí, které jsem uplynulý den hodnotila. Jeden z nich byl opravdu poutavý, nicméně byl od člověka, jehož profil mi toho večera přišel natolik nezajímavý, že jsem jej nehodnotila. Jelikož mě ale zaujal styl jeho psaní, bez váhání jsem stejně mile odpověděla. Netrvalo dlouho a začali jsme si psát pravidelně. Vyměnili jsem si ICQ a psávali si celé hodiny- jen tak o životě... Zhruba po 3 týdnech mi ten člověk (jménem Jirka) navrhnul pozvání do čajovny. Přestože nebyl jediný, se kterým jsem si takto pravidelně psala a měla jsem zásadu s nikým se nescházet, udělala jsem v jeho případě výjimku a se schůzkou jsem souhlasila.

Čekal na mě ve smluvený čas na zastávce autobusu. První dojem byl neutrální- naprosto obyčejný kluk. Když ale začal mluvit, velice příjemným hlasem a zajímavě, pochopila jsem, že mě čeká příjemné odpoledne v milé společnosti. A tak to také bylo. Hezky jsme si popovídali, prošli město, poseděli v čajovně, a když mě doprovázel na autobus směrem domů, loučila jsem se s pocitem, že jsem našla fajn kamaráda, se kterým si budu rozumět. Přestože jsme byli oba nezadaní, ani jeden z nás vztah nehledal- neřekli jsem si to přímo, jen od samého začátku vyplývalo, že máme oba rádi společnost a rádi si povídáme. Na nic jiného jsme nemysleli...

Pár dní na to jsme se viděli znovu a poté ještě jednou. Vždy to byly moc hezky strávená odpoledne. Postupně mi ale o něj začaly chodit SMSky s podtextem, který naznačoval, že bychom mohli být i více, než kamarádi. Psal mi, že na mě myslí, že se moc těší, až se zase uvidíme a podobně. Nejprve jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, ale řekla jsem si, že pro jednou v životě skutečně nebudu nic řešit a nechám všemu volný průběh. Bylo mi s tím člověkem hezky a teprve jsme se poznávali, tak proč dopředu zaujímat nějaké stanovisko? Jiskření mezi námi se ale den za dnem stupňovalo, a tak jsme se domluvili zase na další schůzce. Oba jsme však tušili, že bude jiná, než ty ostatní.

Vyrazili jsme do kina a po něm do čajovny. Jirka byl celou dobu dost nesvůj a já čekala, že mi bude chtít něco povědět. Nevěděla jsem sice, jestli sebere odvahu a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaká bude moje reakce. Prostě jsem si jen jako obvykle užívala jeho přítomnost. Když jsme došli do čajovny, sebral všechnu odvahu a řekl mi, že se do mě zamiloval. Dostala jsem dokonce růžičku a stříbrný prstýnek, který mi padnul, jako ulitý, až tak romantický byl... Když jsem se podívala do jeho očí, nemohla jsem říct nic jiného, než že s ním chci být.

A pak už následovalo nejkrásnější období v našem životě, během něhož jsem se do Jirky zamilovávala víc a víc. Letos v srpnu to byly 4 roky, co jsme spolu a můžu hrdě říct, že se stále milujeme a ono krásné období vlastně pořád trvá. Většina lidí okolo nás považuje za ideální pár- to určitě nejsme, ideální pár tvoří pouze umělohmotné figurky ženicha a nevěsty na svatebním dortu, nicméně v zásadě mám já i Jirka pocit, že k sobě patříme Netvrdíme sice, že spolu budeme navždy, to samozřejmě nevíme. Ale je nám jasné, že jsme oba našli toho pravého...

P.S. A to je také jediný důvod, proč jsem svůj profil na této seznamce nikdy nesmazala a stále se zde čas od času přihlásím- nemohla bych totiž profil, na němž jsem se s Jirkou seznámila, jen tak vymazat...

Se seznamováním prostřednictvím internetu mám již bohužel bohaté zkušenosti. Bohužel, protože těch dobrých moc nebylo a i když jsem se už takto několikrát seznámila, dlouho to nevydrželo. A já měla pořád, jak se říká, v lásce smůlu a už ani nevěřila, že se to obrátí. Až do té doby než jsem zde potkala svého součásného partnera. Asi po měsíci vzájemného poznávání jsme spolu začali bydlet. A já cítím, že je to to pravé co jsem v životě hledala. Často mě až překvapuje jak se vzajemně shodujeme a doplňujeme, jak dílky puzzle.Přítel si ze mě občas utahuje a říká, že tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Časem se snad i rozrosteme jak plánujeme a vytvoříme rodinu. Díky Štěstí!!!

Začalo to před 2 roky v lednu, kdy jsem díky této seznamce poznala jednoho sympatického muže, oběma nám bylo přes 40 let. Jak to dopadlo ? Za 4 dny máme svatbu a za 4 měsíce se nám narodí miminko...Díky.

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Nejsem zrovna spisovatelka , ale i přesto se chi podělit aspon krátce o můj příběh tady na seznamce . I já jsem kdysi četla příběhy na této seznamce a doufala že i já potkám toho pravého . Po různých schůzkách , někdy hrozných někdy fajn po různých vyměněných písmenkách jsem natrefila na muže s kterým jsme si rozuměli a bylo mi s ním fajn . nejdříve krásné schůzky , po čase přespání o víkendech a ted, už bydlíme spolu a po šesti letech se v červenci budeme brát. Díky seznamce štěstí jsem našla toho pravého chlapa a jsem moc ráda .