Není to můj text, ale dotýká se mě... lépe bych to nenapsal.

Právě začalo ráno a... už je šest hodin večer.
Právě začalo pondělí a už je pátek.
... a měsíc už je pryč
... a rok je skoro u konce.
... a již uplynulo 40, 50 nebo 60 let našeho života.
... a uvědomujeme si, že jsme ztratili rodiče, přátele.
a uvědomujeme si, že je příliš pozdě se vrátit...
Takže... zkusme si užít čas, který nám zbývá...
Nepřestávejme hledat aktivity, které máme rádi...
Vložme trochu barvy do naší šedé existence...
Zasmějme se maličkostem v životě.
A přesto si musíme i nadále užívat tento čas, který ještě máme.
Pokusme se odstranit "po"...
Udělám to po...
Říkám po...
Popřemýšlím o tom později...
Vše necháváme na později, jako by po bylo naše.
Protože to, čemu nerozumíme, je:
pak káva vystydne...
pak se priority změní...
poté se kouzlo zlomí...
poté zdraví přejde...
pak děti vyrostou...
pak rodiče zestárnou...
poté jsou sliby zapomenuty...
pak se ze dne stane noc...
pak život končí...
A pak už je často pozdě....
Takže...nenechme nic na později...
Protože mezitím můžeme ztratit ty nejlepší chvíle,
ty nejlepší zážitky,
nejlepší přátelé,
nejlepší rodinka...
Ten den je dnes... Ta chvíle je teď...
Už nejsme ve věku, kdy si můžeme dovolit odkládat to, co je potřeba udělat hned.
Uvidíme, zda budete mít čas si tento příspěvek přečíst.
Nebo to necháš na "později"...