Štěstí je jedna z mála seznamovacích portálů kde, jak říkáme je to "za pakatel". Když si ale vezmeme příklad: ... mám jen neplacený účet, tudíž jako muž můžu oslovit jen jeden profil denně ... a ta dotyčná je ve většině případů ještě tak né úplně vychovaná, že ani neodpoví. Ty ženy to neřeší, protože si jen čtou zprávy, nikomu nemusí psát. Když si zaplatíme "full" účet, tak můžeme oslovit 20 uživatelů denně, co si ale budeme povídat; tady nikdy tolik zajímavých profilů není třeba ani za celý týden, avšak ženy si neuvědomují jednu podstatnou věc, že pánové za ty zprávy musí platit a v případech, že mají základní funkce musí za další případná oslovení doplatit kredity. Proto by neškodilo milé dámy více empatie a slušnosti alespoň odepsat i v případě vašeho nezájmu. Je to dobré pravidlo společenské etikety :))

Co tolik mužům imponuje na tom, jít se s holkou, ženou, jen a pouze vyspat a pak zas každý pěkně domů. Nebydlet s partnerkou, nesdílet s ní její pocity, trable i štěstí, nevytvářet vlastní rodiny, vždyť o tom by přece život měl být, mít po boku někoho s kým nám bude dobře, ne mít jen někde nějakou "žíněnku", na kterou v případě fyzické potřeby jen lehneme a to nám stačí k životu. Kde ta dnešní doba vlastně je? Žádné závazky, žádná vázaní se, žádná pravidla a nejraději by tak každý s každým, to už ale je jeden velký "bordel", do této pozice stavět "vztahy" se ženou.

Seznamování a seznamky obecně jsou začarovaný kruh ... jinými slovy .... samozřejmě nechceme, když jsme např. mladí za partnera padesátníka, i když ten už dokáže nabídnout hodnoty a trvalý vztah, to, co ta mladá holka hledá u vrstevníků a ti se jí akorát smějí, že není normální a proč si jen neužívá a nestřídá to jako ponožky. A zase my starší nechceme mít po svém boku už několikanásobnou babičku, která nemá soudnost a myslí si ještě ve svých letech na mladší zajíčky. Takže se nemáme šanci najít, ale každý doufáme, že sem jednou přijde ta vyjímka, kterou doopravdy hledáme. Jen sami nevíme, zda vydržíme to čekání tady, nebo ten nápor vzkazů, které zrovna netoužíme číst ...

"Na co myslíš, když do snů noc se vkrádá, o čem sníš, když noc jde s ránem spát. Po čem toužíš, jakým přáním odoláváš, možná moc chtěl bych znát a možná ... mám se ptát? Jaký je Tvůj svět, kde s večerem se touláš, kolik dlouhých let už jeho cesty znáš, komu věříš a kdo je Ten koho máš ráda, možná moc chtěl bych znát ... a možná mám a nemám se ptát ..."?

Často tady zmiňuji, že tyto služby selhávají a nefungují tak, jak bychom si asi představili. Ale položil si někdo z nás mužů otázku zda to není třeba i v nás samotných, zda tím, jak se vyjadřujeme, jak komunikujeme s protějšky ... zda není toto ten kámen úrazu? Co nám pomůže být Playboy, když ve výsledku jednáme se ženami neomaleně, nebo si dokonce myslíme, že to je to, co otevře konverzaci(?) Ve většině případů se mýlíme, ženy, dívky a slečny ač se o nich tvrdí, že mají slabost pro drsňáky a podobné týpky, tak ve vetšině případů upřednosňují konverzaci, ve které vycítí, že tento muž je jiný, než ostatní, zajímá se nejen o ni, ale i o její koníčky a záliby a jeho komunikace nesměřuje jen a pouze k tomu jedinému. Samozřejmě sex a vše s tím spojeno, do vztahů patří, ale při počátečních otevíracích zprávách by neměl být prvořadý. Nebo si myslíte pánové, že je to tak jednoduché ... jakmile padne tato a podobné hlášky, že žena vám ihned padne kolem krku? Nemyslím si to, i když vyjímky se jistě najdou, ale většina žen takto nesmýšlí. Samozřejmě ženy jsou z Venuše a muži z Marsu ... tím je dáno, že se úplně navzájem nechápeme, ale můžeme se o to aspoň pokusit ... a zvolit vhodný slovník a mluvu, což ve většině případů ženy určitě uvítají a ocení. :)