Dnes jsem byla v lese, po dlouhé době. Krása. Jen vůně, zpěv ptáků a šero. Takové to hřejivě tajemné šero. Nedalo mi to a sedla jsem si do mechu a vnímala tu nádheru. Vzpomněla jsem na dny plné štěstí, které jsem kdysi prožila. Minulost a vzpomínky. Vzpomněla jsem si i na lidi, které jsem v životě potkala, jejich příběhy, lásky a zklamání. Začaly se mi zavírat oči. Ta atmosféra lesa mne uspávala a zase se začala probouzet moje fantazie. Ten pocit jak z jiného světa, pocit, který je tak osvobozující. Dala jsem si na oči tmavé sluneční brýle, aby mne nerušilo světlo, které si našlo cestu mezi stromy. Snila jsem o příštích dnech, měsících a letech, které mne snad čekají. Les, život ve stromech plných energie. Nasávám tu sílu a přesto nejsem silnější. Není vedle mne nikdo, komu bych se svěřila, není nikdo....... Jen ten les, plný šera a nepoznaných míst. Přesto mi les napověděl. Musím hledat, musím jít tam, kam říká srdce a ne rozum. Musím jít do toho šera a těch nepoznaných míst. Les. Obyčejné slovo, které toho tolik ukrývá. LES