Skutečné příběhy štěstí

Zdravím všechny, kdo stejně jako před časem já zabrouzdali na stránky Štěstí. Dovolte mi podělit se s vámi o můj příběh...

Jednoho parného letního rána, pár týdnů po rozchodu s bývalou partnerkou, jsem se probudil a uvažoval co dál s načatým dnem. Venku bylo krásně a já si to chtěl náležitě užít, ale kamarádů už jsem si v poslední době užil až až. Chyběla mi dívka, žena, partnerka s níž bych tento krásný den vyplnil procházkou, dobrým obědem a mazlením. A tak jsem zasedl k počítači ve snaze alespoň zahltit svůj volný čas prací, které se mi nastřádalo v uplynulých dnech opravdu hodně.

Najednou mne ze soustředění na práci vytrhl zvuk příchozí zprávy na ICQ. Byl to kamarád, se kterým jsem nemluvil už asi dva roky. Během krátkého povídání jsem se dozvěděl, že si před rokem a půl našel partnerku. A ejhle, na Internetu... "Ubožák", pomyslel jsem si. Takhle bych nikdy nechtěl skončit. Jako obézní slizký úchyl s perverzními choutkami se ukájet u profilů zoufalých a frustrovaných žen neurčitého věku, které už nikdo nechce, a tak zkouší ulovit alespoň nějakou oběť na netu. "Fuj, hanba vám!", říkal jsem si v duchu.

Kamarád se rozpovídal. Čekají dítě a plánují svatbu. "To je bláááázen!!!!" Netrvalo dlouho a má zvědavost mne přinutila požádat ho o fotku jeho vytoužené partnerky. Jaký byl můj údiv, když žena na fotce měla dvě oči, jeden nos a dvě uši. Na hlavě měla i vlasy... To vše výrazně překračovalo má očekávání od žen, které se touto cestou seznamují. A co víc - slušelo jí to a vůbec nevypadala zoufale ani frustrovaně.

Rozhovor s kamarádem skončil a já se vrátil ke své práci. Tu a tam jsem se v myšlenkách ale stále vracel k našemu povídání. "Internetová seznamka?! Tak se kouknu, co tam chodí za zoufalce..." Nedal jsem se odradit svými předsudky a zabrouzdal na stránky stesti.cz, kde se i můj zmíněný kamarád setkal s jeho vyvolenou. Pěkné a intuitivní ovládání, snadná orientace - a přehled profilů dle různých filtrů. Z čiré recese jsem si tedy zadal svá požadovaná kritéria na ideální partnerku. Nečekal jsem, že se vůbec nějaká objeví... a přeci - hned tři dívky, které mým filtrům odpovídají. A všechny docela sympatické. Ale jedna z nich, ta je úžasná... nádherná, s vtipným profilem, vzdělaná, nekuřačka... věk tak akorát... Ne, nevěřím na lásku na první pohled a nechci tvrdit, že jsem hned propadl euforii. Kdo ví, třeba šilhá, šišlá nebo se ve volném čase baví vykrkáváním abecedy. Ale je to dobrý začátek.

Chtěl bych ji poznat víc a založení profilu na sebe proto nenechalo dlouho čekat. Obětoval jsem 100 Kč za SMS a pár dalších za nejrůznější rozšiřující vlastnosti v profilu. Jsem zkrátka hračička a i když nevěřím, že se touto cestou seznámím, alespoň se vyblbnu a odpočinu si od práce.

Začal jsem si psát se všemi, které vyhovovaly mým kritériím a ještě s několika dalšími, které se ozvaly mně. Měl jsem radost, komunikace na úrovni, všechno v pohodě, jen má vytoužená na mne začíná z prvních vzkazů působit trochu odtažitým dojmem. "Asi bude pěkně nafoukaná", myslím si, aniž bych v tu chvíli ještě tušil, že ona si ve stejnou dobu myslela totéž o mně. Uchyluji se tedy k "náhradnici", s níž si domlouvám první schůzku již na třetí den po mé registraci.

Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával, a tak stále neházím flintu do žita. Snažím se zformulovat nějaký vtipný a nevtíravý vzkaz pro "nafoukanou slečnu dokonalou". Přeci ji hned neodsoudím na základě pár řádků. Když už jsem se kvůli ní registroval, chci se s ní sejít - i kdyby z toho nic nebylo. Mé pokusy konečně dopadly na úrodnou půdu a "slečna dokonalá" mi dává šanci. Scházíme se dva dny po mé první schůzce s "náhradnicí" - mimochodem pro obě strany velmi příjemné a vydařené.

Na "slečnu dokonalou" čekám na Andělu před vstupem do metra. Dorazí z práce a já mám jen mlhavou představu jak by měla vypadat. Za nějakou tu minutu přichází... Okouzlující elegantní dáma s úsměvem na tváři. Hned během přivítání a úvodních zdvořilostních frází se ukazuje, že je velmi výřečná, vtipná, ale také kultivovaná a vzdělaná. Během moc příjemného večerního povídání v nedaleké vinárně se pak ujišťuji, že vůbec není nafoukaná, jen zkrátka zatím měla smůlu na potenciální partnery ze seznamky a přistupuje tedy raději k jakékoliv konverzaci odzačátku kriticky.

Setkání se vydařilo a po skleničce dobrého vína jsme vyrazili ještě na malou procházku. Krásný večer zakončilo rozloučení u metra a následné povzdechnutí: "To je ona, tu chci!" Další schůzku jsme si domluvili na pozítří a byla ještě lepší. Oba jsme se utvrdili, že to je to pravé - to, co jsme hledali. Na Štěstí jsem strávil pouhých deset dní, během nichž jsem poznal několik příjemných slečen, jednu i osobně, ale zejména pak svou vytouženou partnerku. Oba jsme si zrušili profily ve stejný den a udělali tak pomyslný první vážný krok do našeho společného života.

Schůzek následovala ještě celá řada a věci nabraly postupně rychlý spád. Začali jsme spolu brzy bydlet, zasnoubili jsme se a nyní vybíráme jméno pro naše první dítě. Moje slečna dokonalá se stala mým životním osudem. Mým štěstím, které jsem našel na Štěstí. Díky za něj. A kdo ví, třeba tady naleznete svoje štěstí i vy.

Na své štěstí jsem čekala dlouho, ale dočkala jsem se ho v době, když už jsem nic nečekala a právě tady na téhle seznamce. Můj život byl celých 20 let jeden velký horor, vdala jsem se za psychopata a život s ním byl jak na vojně. Nebýt toho, že začal neúspěčně podnikat a udělal plno dluhů bych si nedovolila nic měnit. Tři roky trvalo naše odcizování a jednoho dne mi oznámil že čeká dítě s jinou. Ten den jsem se zavřela v ložnici, sedla si k počítači a začala si psát s lidmi. Potřebovala jsem se vypsat jen tak, abych se někomu svěřila se svým trápením. Mezi nima byl i jeden zajímavý kluk, s kterým sem si rozuměla, tak jsem mu napsala, že až jednou pojede kolem, ať se zastaví na kafe. Jaké bylo moje překvapení, když druhý den opravdu přijel, byla jsem zrovna u sestry v hospodě, kde jsem jí pomáhala vařit, takže jsem vypadala spíš jak osmažená hranolka jak nějaký sexi objekt. Naštěstí ho to neodradilo a počkal do večera až budu mít volno a pozval mě na večeři. Po večeři mě dovezl domů a domluvili jsme se zas na jiný den a pak tak jezdil skoro každý den. Byl mojí oporou v době, kdy odešel manžel, prodal náš dům a mě nic nedal, rozváděla jsem se musela vyklízet dům a hledat bydlení pro mě a 3 děti. Aby toho nebylo málo, tak v té tobě měl syn těžkou autonehodu, kterou málem nepřežil a z které si odnesl trvalé následky. Pořád ještě není v pořádku a čekají ho operace. Jeho vlastní otec se za ním ani nepřijel podívat do nemocnice kde skoro umřel. Můj milovaný Emil mě vozil každý den za synem a volal do nemocnice jak mu je, protože já jsem se bála každého zazvonění telefonu. Nespala jsem ani nejedla, než se dostal aspoň z nejhoršího. Jen díky Emilovi jsem tohle strašné období přežila ve zdraví. Přišla jsem o všechno co jsem měla a přesto jsem našla někoho komu to nevadí. Stará se o mě i o děti, které nejsou jeho a má nás rád a my jeho. Je to prostě nejlepší člověk kterého znám a budu pořád děkovat osudu, že mi ho poslal v době, kdy mi bylo nejhůř a nebýt jeho tak tady ani snad nejsem. Tento měsíc jsme si našli nový krásný byt, koupili nové auto a za měsíc bude mít moje nejstarší dcerka miminko. Z Emči bude dědeček i když je na to docela ještě mladý, je mu teprve 35 a mě 44, ale vůbec mu to nevadí. S Emčou jsme spolu už přes rok a myslím, že s ním se nebudu nudit nikdy v životě. On je přesně to co jsem hledala, hodnej,krásnej, chytrej, zajímavej, vysokej, černovlasej a dobrodruh, prostě super. V říjnu si zlomil ruku, tak jsme si udělali výlet autem do Francie k moři jen na pár dní, po vánocích se chystáme zas do Španělska a pořád spolu někam jezdíme jak má čas. Moc ho miluju a jsem strašně vděčná, že ho mám. Na internetu se dá sehnat opravdu všechno, jen stačí hledat.:)))

Náš příběh začal úplně obyčejnou větou: „čauky, nechceš pokecat? Martin“. Před tím jsme o sobě neměli ani páru i přesto, že jsme se kdykoli mohli potkat na ulicích stejného města, ve kterém oba celý život žijeme. Dokonce jsme navštěvovali stejnou základní a vysokou školu (aby té podobnosti nebylo málo, tak i stejnou fakultu) a naše střední školy (jak jinak než se stejným zaměřením) byly od sebe vzdálené ani ne kilometr. Souhra všelijakých životních situací a náhod nás však svedla dohromady až o něco později prostřednictvím ŠTĚSTÍ a do té doby si každý z nás musel prožít pár nešťastných lásek a zklamání.
Asi jako většina lidí, tak ani já jsem neočekávala od seznamky nějaké zázraky, i když člověk alespoň trošičku ve skrytu duše vždycky tajně doufá a přeje si, aby to tentokrát konečně vyšlo i jemu. Když už to nejde samo, tak ať to alespoň vyjde, když už se tomu štěstí člověk snaží jít naproti, no ne? A světe div se, ono se to opravdu podařilo! Jen 6 dnů po registraci na seznamce jsem si s tajemným Martinem začala psát a 5 dnů na to už jsme měli první rande. I když jsem tomu ze začátku moc šancí nedávala a pomalu jsem hledala zadní vrátka jak z toho ven, každé další setkání nás sbližovalo víc a víc a já už se tomu pak nedokázala bránit. Tento kluk se mi nějakým zázračným způsobem přeci jen dostal pod kůži.
Dnes jsou tomu přesně na den 3 měsíce od našeho prvního rande a nerada bych to zakřikla, ale myslím si, že budu mluvit i za Marťu když napíšu, že je to čím dál tím lepší! Skvěle si rozumíme a doplňujeme se, máme podobné záliby, názory, smysl pro humor, dokážeme si povídat úplně o všem, nemáme před sebou žádné tajnosti a zábrany, máme pocit, jako bychom se znali už roky, trávíme spolu každou volnou chvilku, není dne, kdy bychom si alespoň nezavolali nebo nenapsali... a co je nejdůležitější, máme se moc rádi a oba si v tuto chvíli přejeme, aby to takhle zůstalo napořád. Teď už jen zbývá trochu tomu pomoct a nikdy nenechat tu pomyslnou jiskru, která mezi námi přeskočila, vyhasnout.
Závěrem můžu říct, že jsem živý důkaz toho, že je opravdu možné seznámit se přes inzerát s někým, kdo naprosto změní váš život a udělá ho mnohem krásnějším a šťastnějším. Někdo, kdo zlomí tu bariéru, která už z jakéhokoli důvodu brání rozvinout nějaký nový vztah, vyvede vás ze stereotypu, slepé uličky nebo začarovaného kruhu, ve kterém se pořád motáte dokolečka a bez koho už si potom ani nedokážete představit svůj další život.
Seznamka na internetu má obrovskou výhodu v tom, že se mnohem rychleji můžete v dnešní uspěchané době seznámit, takže vám všem radím: „Jděte do toho a nebojte se nějakých předsudků o seznamkách! Není to jen pro zoufalce, kteří už nevědí kudy kam, je to jen jeden ze způsobů seznámení. Nemáte co ztratit, minimálně poznáte někoho nového a pokud z toho nebude láska jako trám, tak kamarády touto cestou najdete určitě. A jednou to přeci vyjít musí, ne? Takže to nevzdávajte! Hodně štěstí na ŠTĚSTÍ!!!“

Janča

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Ahoj všem,
chci se s Vámi podělit o náš příběh. Vše je souhrou okolností, štěstí, osudu...
Oba jsme se přihlásili na štěstí tentýž den, velké štěstí, že mezi tisíci profily,se právě ten můj Marťovi zalíbil. Začali jsme si psát a hned druhý den se viděli.
Trávili jsme spolu hodiny, víkendy....týdny, měsíce. Dnes máme svou lásku
dva a půl roku, hýčkáme si ji každý den.
Díky štěstí se vedle sebe probouzíme každé ráno....a za to Vám DÍKY

Dobrý den, moc bych Vám chtěla poděkovat za tyto stránky, našli mi osudovou lásku. Petra

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

V době kdy jsem byla citově na dně mě táta zdravě nakopnul a se slovy: "Na co máš internet,koukej si někoho najít" jsem sedla k pc a napadla mě věta: "Můžu já mít někdy v životě štěstí??" Slovo štěstí jsem napsala do vyhledávače a našel mi tuhle Osudovou seznamku. Po registraci jsem bezcílně bloumala po profilech,až se mi jeden zalíbil . Posílaná denní písmenka udělala své,ve správném čase osobní setkání nemělo chybu,schůzky jednou týdně se změnilo na denní,v dnešní uspěchané době jsme si dali čas i na naše první milování..a po všech možných i nemožných životních situacích spolu bydlíme,společně tvoříme rodinu,společně děláme všechno..a opravdu jsem si myslela,že tohle už nikdy nepůjde..že já nikdy to štěstí mít nebudu ..a láska je na světě..a já jenom můžu říct: "Děkuju za to,že jsi"

S přítelem jsme se seznámili na tomhle serveru někdy v lednu. Bylo to tak, že jsme si začali psát vtipné vzkazy, ze kterých spíš vyznívalo to, že budeme super kamarádi, který si dobře pokecaj, zmínky o vztahu jsme fakt neřešili. Pak jsme si začali dělat legraci, že bychom spolu před známými mohli "naoko" chodit, aby byla legrace a rozruch. Ano, možná trochu pubertální, ale nás tyhle hrátky bavily. Postupem času jsme zjišťovali, že zase tak kamarádský to mezi náma není a teď je to skoro 4.měsíc, co jsme spolu a jsme do sebe max. zamilovaný )))
Je to asi první chlap po těch 2 letech, co jsem tady registrovaná, se kterým mi to opravdu vyšlo, protože hned zezačátku nezačal řešit to, jestli spolu budeme mít "vážný vztah", ale poznával mě jako kámošku a z toho se pak vyklubala takhle skvělá láska.....
Na lásku přes net jsem nikdy nevěřila, ale asi na tom něco bude.
Přeju Vám tuhle super náhodu taky.
Debora

Přesně před 2 lety jsme se zde seznámili,jsme šťastní, že jsme se našli a za 3 dny k nám přibude synáček Petřík, po tatínkovi. Holt štěstí jsme našli na štěstí a moc ho všem přejem. Buďte v poho...a doufejte, ono to určitě příjde!!!

Příběh o štěstí 2

Dnes je tomu rok co jsme spolu můj Míša a JÁ.Náš příběh o seznámení už je zde napsaný co psal moje životní láska.Já moc na to psaní nejsem ale chtěla bych se o to pokusit,chci celém světu se pochlubit že konečně mám svou životní lásku.A to díky tomuto Štěstí.
Začalo to tak jako asi každý vztah začíná, rande a společné výlety.Náš vztah se vyvíjel velice rychle,nic jsme si neplánovali,všechno přišlo tak nějak samo.21.března kdy jsme se poprvé políbili,začal náš vztah.Byli a jsou to krásné chvíle na které nikdy nezapomenu.Začátkem září jsme zjistili že čekám miminko.Já jsem sice bylo z toho trošku vystrašená,ale po tom co se to dozvěděl můj Míša a co řekl,jsem věděla že všechno bude perfektní.Na ty slova nikdy nezapomenu,,dělali jsme to spolu a spolu na to zůstaneme,i na miminko miluji tě andílku“
A měl pravdu Zařídili jsme si krásné hnízdečko lásky. A dne 8.2.2008 jsme se vzali,svatba byla malinká ale moc nádherná.A teď čekáme jen na našeho malého mrňouska Lukáška,který přijde na svět každičkým dnem.

Na seznamku štěstí jsem přišla jen z jednoho důvodu utišit mou neskutečnou bolest moje velká láska mi dala kopačky a mě nenapadlo nic jiného než jít na seznamku a zaflirtovat si s muži ihned mi začali chodit různé psaní že by se se mnou moc rád seznámili ale všichni byli až moc staří. Po dvou mesicich mi napsal nějaký Michal ale napsal jen "ahoj pokecáme?" já si řekla proc né je mu 19 tak to může byt sranda, tak jsme si začali psát, psali jsme si každý den až do noci pak si řekl o moje telefoní číslo a já mu ho nejdrive odmítala napsat ale on mě prosil ze si jen budem psát sms a když napíšu "UŽ MI NEPIŠ!" tak to skončí. Nakonec mě presvedcil a odté doby mi každé ráno poslal pozdrav na dobré ráno a večer na dobrou noc moc mě to těšilo. Najednou jsem začala mít tušení ze ho znám a a i trosku se mi začínal líbit. Mohla jsem mu napsat co mě trápí a no mi vzdycky pomohl. Po 3 mesicich jsme si začali volat a došlo i na první schůzku, ještě jsme nevěděli naše přímení tak bylo velké překvapení když jsme se porve viděli tedy vlastně ne poprvé moc dobře jsme se znali od mého bratra, byli to moc dobří kamarádi a začali jsme moc dobře komunikovat a po 14dnech jsme jeli pod stan, tam to mezi námi začalo jiskřit. Jezdili jsme spolu na různé výlety a týden na vodu tam jsme si dali první pusu. Přijeli jsme domu a začali jsme spolu chodit já se rozplývala a díky Míšovi jsem úplně zapomněla na ex kluka. Teď jsme spolu 4 měsíce a každým dnem jsem stastnejsi bydlíme spolu, ikdyz kamosky říkají že si díky tomu tu naši lásku pohřbíme ale naopak nám stále kvete proto chci moc podekovat SEZNAMCE ŠTĚSTÍ ze je a ze mi pomohla najít lasu a doufám ze ještě pomůže plno jiným lidem co tu hledají svou osudovou lásku.
hodne štěstí, na každeho čeka láska a nebojte se ryskovat

Dobrý večer.
Chtěla bych se s vámi všemi podělit o naše "Štěstí".
Byla jsem matka-samoživitelka, snažila jsem se věnovat svému ročnímu synkovy a zároveň bojovat s častými urážkami z řad lidí v mém okolí. Synovy ještě nebyl rok a já si řekla DOST!
Řekla jsem si jsi mladá, snad i hezká, máš právo na trochu štěstí a být i sobecká. Na pár seznamek jsem se přihlásila ale všechny dopadly stejně, bez úspěchu. Nakonec jsem si dala poslední šanci a napsala si sem na "Štěstí". Až mi jednou napsal ON. Představil se jako: Šílený cyklista , a já se začala smát jako šílená. Byl to pravý opak muže kterého jsem vždy chtěla. On byl vysoký, modrooký, a hubený téměř kost a kůže. Převyšuje mě o 28cm takže rozdíl je opravdu znát. Do schůzky mě donutil téměř z hodiny na hodinu, předtím jsme si psali asi měsíc. Naše schůzka proběhla trochu nervozně a rozpačitě, nakonec jsme zjistili kolik máme společných známých a kolikrát nás chtěli seznámit ale vždy do toho něco přišlo.
Nakonec jsme si potají psali když jsme byly v práci, psali si na dobrou noc i dobré ráno.
Se synem se seznámil ze začátku jako strejda David, od první chvíle spolu řádili jako dva největší kamarádi. A při jednom řádění se stala malá nehoda a synovy urazil zub, malý plakal všude krev a on si prostě svlékl tričko a přitiskl mu to na pusinku. Samozřejmě byla jsem vylekaná jako každá matka, kontrolovala škody a ujišťovala se že je v pořádku. Za chvíli se oba smáli a zase řádili. A já se poprvé podívala na jeho břicho a páni: Pekáč buchet.
Po 6.měsících jsme se stěhovaly k Davidovy. Malý mu začal říkat "Tati" a já byla pyšná a šťastná že ho mám a že je nám takovou oporou. byly jsme spolu rok když mě na vánoce 2015 požádal o ruku. A já plakala štěstím a láskou. Dnes už jsem vdaná Paní. Máme 2.měsíce po svatbě, David má za pár dní narozeniny a já se mu chystám předat jeden maličký dárek. Plod naší Lásky, ještě maličký ale brzo bude vidět každý, že tam je.
Chci Vám všem říci, na každého čeká ten pravý. Věřte a najdete toho pravého který vám ukáže že svět je ve skutečnosti barevný a krásný a ne jen černobílý

Vlastně bych jen chtěla napsat,že díky této seznamce jsem tady před 4 měsíci potkala úžasné chlapa,kterého moc miluju...

Tak jsem zde opravdu to ŠTĚSTÍ našel. Nevěřil jsem tomu. Měl jsem totální erektilní disfunkci a už jsem se odepsal do starého železa, ale tyto moje narozeniny dokázaly obrovský zázrak. To moje ŠTĚSTÍ mi udělalo překvapení. Dort z 1 svíčkou, vínko, dáreček a v noci zázrak mého těla.
Nevěřil jsem ani, že se dokáži zamilovat, ale jsem do ní fakt blázen a každému bych to přál. A pokud nám osud bude přát, ona není proti abychom měli spolu ještě děti. Je o 10 let mladší a ona byla první, která na mne klikla zde na tomto ŠTĚSTÍ. Ze zvědavosti jsem jí jel navštívit do Hradce Králového, když byla dne 6.1.2012 na maturitním plese svého syna. Nebyl jsem v té době dobrým společníkem, neboť jsem byl i nemocný, ale když jsem ji již tenkrát spatřil, líbila se mi. A navíc - je stejně praštěná jako někdy já. Ten, kdo si přečte toto moje ŠTĚSTÍ, i jemu se začne dařit a to svoje ŠTĚSTÍ velmi brzy najde také.

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Zdravím všechny, kteří se chtějí seznámit a stále váhají, zda je seznamka to pravé.... Já se tomu také bránila.... a teď... mám doma toho nejlepšího chlapa na světě!!! Musím se ale přiznat, že jsem tu nehledala vážný vztah, ten jsem měla, ale trošku vzrůša...Tak jsem si psala a seznamovala se s muži, kteří hledali také jen flirt a trochu toho dobrodružství.... Nutno říci, že jsem tu narazila i na pěkné zvrhlíky... Pak jsem ale klikla na ten profil... fotka neznámého krasavce mě úplně dostala!!!Sebrala jsem odvahu a s troškou nadsázky jsem poslala vzkaz. Ani jsem nepočítala s tím, že by mi mohl někdo tak úžasný odpovědět. Tak jsem čekala a čekala a čekala.... a po třech týdnech to přišlo... odpověděl... nechtěla jsem tomu věřit, ale měl zájem... Po dalším týdnu dopisování jsme si dali první rande (9.10.08)... Byla jsem hrozně nervozní, ale vyšlo to... co víc...zamilovala jsem se na první pohled a myslím, že Martin ( již zmiňovaný krasavec )také. Pak šlo vše strašně rychle... vyznali jsme si lásku na třetí schůzce, na čtvrté jsme se poprvé pomilovali a na pátou schůzku jsme šli odhodláni, že spolu začneme nový život... A povedlo se... Letošní Vánoce jsme strávili už spolu, ve společné domácnosti, a byly to pro mě ty nejkrásnější Vánoce...dostala jsem zásnubní prstýnek a já řekla ANO!6.6.2009 je svatba !!!!! Nikdy bych nevěřila, že se mi může ve 36 letech ještě něco takového přihodit... Teď jsem konečně ta nejšťastnější ženská pod sluncem a mám toho nejúžasnějšího chlapa na světě...
Tímto chci poděkovat osudové seznamce"Štěstí" za to, že je! Tak nebojte se a pojďte si pro své "Štěstí"!!!
Přeji všem hodně lásky a toho pravého... :

Když jsem si tady udělala profil tak jsem možná na začátku věřila že tady někoho poznám , ale po nějakých těch schůzkách jsem to zavrhla. Po čase jsem zkusila napsat vzkaz na tabuli s tím že tady jsem málo a kde mě páni kluci najdou když budou chtít. Nic moc jsem od toho nečekala. Maximálně to že budu mít hodně návštěv na profilu. A také že jo , ale dva si mě našli. S jedním jsem si napsala jen pár písmenek , byl totiž zadaný a chtěl jen povyražení. Druhý / Tomáš / byl kousek ode mě a navíc sám. Napsali jsme si pár písmenek s tím že si napíšem druhý den. Druhý den jsem se tam sešli /na jiném seznamovacím serveru/ a vyměnili si čísla. Pokračovali jsme v seznamování po sms. Byla sobota a tak jsem mu napsala jestli nechce přijet. Jsem dost impulzivní . A on také takže s tím souhlasil. Asi za dvě hodinky dorazil a šli jsme se projít. Byla to dlouhá procházka a stále jsme měli o čem mluvit. Večer odjel domů s tím že se uvidíme znova. A další schůzku jsme měli hned druhý den. Šli jsme do skal a s mým synkem Matýskem a pejskem. Pozorovala jsem jak se Tom chová k malému a byla jsem mile překvapena. I když byl malej protivnej tak to zvládal a dokonce ho skorou cestu nosil na ramenou. Také to zvládal asi z důvodu že sám má dcerku . Takže už si tím prošel. Navečír jsme malého odvezli ke mně domů kde si ho převzala babička a jeli jsme na večeři. Po večeři mě odvezl domů a padl první polibek, bylo to úžasné a nechtělo se mi přestat, ale musel domů a já také. Další rande jsme měli hned následující den. Tentokrát jsme šli se synkem na dětské hřiště. Pak už to vše šlo tak nějak hladce. Jenže nastal čas kdy se trochu ¨ zalekl¨ a já se bála že ztratím človíčka ke kterému jsem začala něco cítít..... Ale dopadlo to tak že jsme spolu začali bydlet. Bydlíme spolu krátce ale zatím je to úžasné a doufám že to tak zůstane. Je to človíček kterého miluji a doufám že to tak cítí i on a vydrží nám to. Už věřím na seznamky a na lásku a to vše díky mému miláčkovi …. Takže tomu kdo to tady zkouší a ještě nikoho nenašel přeji at¨ najde když to nevzdá a tomu kdo už našel stejně jako já přeji dlouho trvající a krásný vztah…. S LÁSKOU A POZDRAVEM K. P.S.---Miluji tě Tome

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

Ahoj,píši to já,holka,kterou opustil manžel na vánoce.Mám dvě malé děti,jedno je miminko,druhé jde do školy.Byla jsem moc neštastná,tak jsem si dala inzerát na Štěstí.Ozvali se mě většinou kluci,kteří pouze chtěli sex,ale najednou v nich byla jedna dušička,je to kluk který respektuje můj momentální stav a hlavně moje děti,bere moje nálady,které plynou z rozvodu,dodává mě sebevědomí,přestože se sám rozvádí.Takže holky,nevím jesli nám to vyjde,zvykat si na někoho nového není zase tak jednouduché,ale je to krásné,mít někoho,kdo podrží v době zla,proto už jsme si oba vymazali profil a nyní se zkusíme podržet vzájemně v době,která není jednoduchá.Kdyby nebylo Štěstí,tak tu už možná nejsem,moc mě manžel zranil,ale díky Zděňkovi začínám věřit,že to zase půjde.Odchodem muže jsem myslela,že život skončil,ale ne,najednou jde dál.Proto,věřtě,že třeba tu najdete toho pravého,třeba jako já.Není důležité jesli je to manžel,milenec,ale je důležité,že vám pomůže,mě se to stalo a proto děkuji.Andrea Vondrová.

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Po sedmi letech manželství, se mi zhroutil celý svět. Moje žena si našla přítele, do kterého se údajně bezhlavě zamilovala a rozbila nejen naše, ale i jeho manželství. Zůstali mi jen oči pro pláč a spousta otázek co bude s dětmi a co vůbec bude dál. Byl jsem na dně, všechno jsem dělal mechanicky a neviděl před sebou žádný cíl. Až mi jeden kamarád poradil, ať jdu hledat štěstí na štěstí. Po několikati pokusech se mi podařilo sestavit profil a vůbec se zaregistrovat, jelikož jsem na počítači nikdy nepracoval. Začal jsem si psát s několika ženami, které měli stejný či podobný osud jako já. Dával jsem přednost inzerátům s fotem,ale nějak to pořád nebylo ono... paradoxní na tom je, že jsem se nakonec sešel a zamiloval se do dívky bez fotky a ze dne na den se mi změnil celý život. Všechno začalo mít smysl, na každý den jsem se těšil, taky na každou noc a těším se stále, jsme spolu pořád, pořád si máme co povídat, je nám spolu krásně. Nikdy bych nevěřil, že mě potká štěstí zrovna na štěstí.Svou přítelkyni miluji a ona miluje mne a držte nám palce, ať to tak zůstane napořád.

"Internetová seznamka je jen pro zoufalce" to byl vždy můj názor na tento druh seznamování. Bylo mi 19 měla jsem před maturitou, všichni spolužáci už s někým chodili a já jsem ještě od kluka nedostala ani pusu tak jsem si uvědomila, že vlastně mezi ty "zoufalce" patřím taky. A tak jsem si založila profil na jedné z těchto internetových seznamek s nadpisem hledám vážný vztah. Odpovědí chodily desítky, ale po chvilce dopisování skoro ve všech případech vyšlo najevo, že je dotyčný buď ženatý a chce si jen povyrazit nebo je sice svobodný, ale nechce se vázat a asi tak do pětatřiceti má v plánu si jen užívat. K první osobní schůzce jsem se rozhoupala až po měsíci dopisování s jedním klukem, který působil velice sympaticky, byl vtipný, na fotce vypadal docela dobře a taky hledal vážný vztah. Ovšem ve skutečnosti to byla katastrofa, když jsem ho uviděla "naživo" tak jsem měla chuť se někam schovat nebo se vypařit. To jak mnozí píší, že na vzhledu nezáleží je možná v některých výjimečných případech pravda, ale u tohoto nee. Na to jak vypadal byl namyšlený, suverénní, ale přitom se choval doslova jak...prostě křupan, škoda mluvit. Potom jsem se zúčastnila dalších schůzek, které dopadly podobně. Jednoho dne mi napsal jeden kluk, že ho zaujal můj profil, že se mu strašně líbím a že teď hned všeho nechá a přijede za mnou. Napřed jsem váhala, ale nakonec jsme se potkali ten den co jsme si začali psát a zjistila jsem, že je to tak nejlepší, potkat se co nejdřív ať víte na čem jste. Byl velice atraktivní, milý, pořád mi opakoval jak jsem krásná (já si to o sobě teda nemyslím) a hodná a že není možné že já musím hledat přítele na seznamce. Pak jsme si večer psali na icq a on že se do mně asi zamiloval. Já mu to věřila, po pár dalších setkáních došlo i na sex, velice mě přitahoval. Zamilovala jsem se do něj ovšem když jsem mu to řekla tak hodil zpátečku a že ještě nechce vážný vztah atd...takže konec. Hodně mi tím ublížil. Dala jsem si na chvíli pauzu se seznamkou a s dalšími novými schůzkami. Myslela jsem si, že tohle je moje nejhorší zkušenost se seznamkou - chyba, ta nejhorší mě teprve čekala. Nebudu to moc protahovat, těžko se mi o tom píše. Dá se říct, že jsem se s ním potkala z lítosti, protože mně o to setkání strašně prosil a byl neodbytný a já byla v tu dobu ještě taková zklamaná a smutná kvůli tomu předchozímu tak jsem si říkala, že si aspoň s někým popovídám. Bylo to docela fajn a on navrhl, že bychom si mohli příští týden zajet někam na výlet. Lákala mě Praha, říkám mu že brzy ráno vyjedem a večer se vrátíme. Souhlasil. Jenže v půlce cesty změnil názor a řekl, že se vracet nebudem, že přespíme v hotelu. Začala jsem být nervózní, došlo mi co má v úmyslu. Zkrátím to - já jsem s ním spát nechtěla, ale nic jiného mi nezbylo, nemělo význam se bránit.... a pak mi řekl, že je ženatý, má dítě a že si chtěl jen užít s mladou holkou.....to mi vzalo veškerou energii na další seznamování, podlomilo mi to důvěru všeobecně v cokoliv a totálně znechutilo....ale na seznamku jsem nezanevřela.....
Po nějaké době jsem založila profil na jiné seznamce. Mé štěstí na mně čekalo na "štěstí". Dlouho jsem se vymlouvala že se s ním nemůžu potkat, ale nakonec jsem to riskla. Bylo 15.října už jsem čekala na smluveném místě, ale on nepřicházel. Za chvíli zavolal, že bude mít hodinu zpoždění. "Dělá si ze mně srandu?", pomyslela jsem si. Ale měl tak příjemný hlas, že mi něco říkalo že mám počkat. Byla už tma když přijel. Šli jsme se posadit do restaurace a objednali si čaj. Připadalo mi jako bych ho znala už dlouho, měli jsme si spolu co říct, byl vtipný, milý. S ostatními jsem často zažívala takové ty trapné minuty ticha a přání aby už byl konec a já mohla jít domů. Ale s ním ne. Strávili jsme tam spolu skoro 3 hodiny a pak mě šel doprovodit domů. Z ničeho nic mě chytl za ruku, přitáhl mě k sobě a začal mě líbat. V tu chvíli mi proběhl mráz celým tělem, pro mně pocit neznámý, tohle jsem nikdy nezažila. Že by to byl konečně ON, ten PRAVÝ? Říká se, že zamilovanost se rozplyne tak za 2 měsíce, ale už je to rok a půl co jsme spolu a já mám spíš pocit jakoby by se pořád stupňovala. Je na mně strašně hodný, je pozorný, plní mi každé přání a vždy když se na mně podívá, tak ty jeho krásné zelené oči jakoby mi říkaly: "MILUJU TĚ A VŽDYCKY BUDU" Minulý rok jsme spolu strávili nádhernou romantickou dovolenou v Itálii a plánujeme svatbu. Přeji všem aby zde také našli tu pravou lásku jako já.
Až když jsme potkali lásku, víme, co nám v životě chybělo.
PS: MILÁČKU MŮJ JSI SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA. S MYŠLENKOU NA TEBE VSTÁVÁM I USÍNÁM, PRO TEBE ŽIJI A DÝCHÁM. MILUJI TĚ A NAVŽDY BUDU.

TVÁ DENISKA

Diky teto seznamce jsem potkala svoji Lasku a z te lasky se nam v lete narodi dalsi Laska

Dekujeme Vam za tuto seznamku
Lucka a Pepik

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh,který je trošku odlišný od většiny zážitků ostatních lidiček tady na štěstí.Začíná klasicky,můj profil a vztah?Jen přátelský.Vzhledem k tomu,že jsem neměla zcela dořešenou minulost a prázdnota v srdci která trvala už delší dobu,mne nenechala v klidu.Trávila jsem tedy čas dopisováním a občasnou schůzkou.Po určité době jsem svůj profil smazala,jelikož výsledek žádný a věčné sezení u PC už mne omrzelo.Na druhé straně byl však jeden človíček,kterému jsem obětovala pouze pár řádků a pozvání na schůzku nepřijala.Po zjištění,že už nemám profil na štěstí,zahájil do slova pátrání.Věřte nebo ne ale s tím málem co věděl,si zjistil kde pracuji a počkal si před branou firmy,já však nešla ze zaměstnání sama a tak mne sledoval autem domů.Jelikož jsem zmizela ve vchodových dveřích a v doprovodu muže,dal si jedna a jedna dohromady a vydal se na cestu zpět.Něco ho však vedlo k tomu,aby mi nechal alespoň vzkaz za stěračem mého auta.Lísteček obsahoval pár řádků a bez tel. čísla.Dalo mi práci,vybavit si přezdívku toho stopaře a najít jeho profil na štěstí.To se ale povedlo a domluvily jsme si první schůzku Já poznala rozumného muže s velkým srdcem a strávily spolu už spoustu báječných chvil!Chtěla bych tedy tímto zážitkem podpořit každou dosud nezadanou dušičku a věřím,že na každého to štěstíčko někde čeká!

Tak at ten pribeh jak z romanu neprotahuju :)
Seznamili jsme se diky stesti.cz, fotografie si nevymenili nebot tehdejsi neznamy mel zrovna - rozbity mobil, rozbity PC a nemohl mi poslat nic, kde bych odhalila "zavady" hned podle obrazku prenechal mi telefonni cislo s tim, ze pokud budu chtit, at se mu ozvu, ze by byl rad. Cislo jsem si poznamenala, ale v domeni, ze se jedna o nejakeho uchylaka - preci jen je podezrele, ze se mu najednou vsechny pristroje rozbily, jsem to nechala byt.
Jednou vecer jsem vsak s prateli sedela na sklenicce, vecer se schyloval k zaveru a me se nejak nechtelo domu. Inu, posilnena nejakym tim zlatavym mokem, jsem napsala neznamemu sms: Hola hola hej, nic uz nemeskej... Asi hodinu se nic nedelo, pak jsem napsala znovu a uz jsem se predstavila a nasledne mi dotycny telefonoval [ten sexy hlas nezapomenu ] a kolem 11 vecer jsme si jeste tyz vecer domluvili rande. Prijel autem, nalozil me, vzal za volant, malem mi rozbil hlavu, jak jsem sebou cukla, stravili jsme spolu po barech zbytek noci, povidali si a domluvili si rande na druhy den...
No a dneska jsme svoji a pevne doufame, ze se nam co nejdrive podari nebyt jen dva

Takze se nam obema vyplatilo, ze jsem byla trochu odvaznejsi, nez by to asi chtelo. Ale rika se, ze odvaznemu stesti preje, no a me se to teda vyplatilo a povedlo