Skutečné příběhy štěstí

V pátek 8.7.05 jsem odpověděla na pár inzerátů na pár seznamovacích servrech a čekala jsem, co se stane.
Chtěla jsem známým dokázat, že po 15letech samoty, to už nejde. Odepsali asi 3 muži. Ale jen jeden vydržel odepisovat na všechny mé maily. Jeho prví odpověď zněla, že je Havířov (kde jsem bydlela já) od Ostravy (kde bydlel on) DALEKO ( pro přespolní - je to asi 20 km). Já jsem majitelkou auta. To jste měli číst tu sprchu o 21. století, století internetu, o tom jak si jsou lidi blíž, když chtějí!!!
V neděli 10.7.05 jsem od PC takřka nevstala. Naše mejlíky nás sbližovali tak, že jsem neodolala a ještě večer jsem sedla do auta a jela na návštěvu, ze které už jsem se prakticky nikdy nevrátila. A když,tak jen pro pár věcí, které jsem postupně do "vzdálené" Ostravy stěhovala.
V sobotu 10.6.2006 jsme se vzali. Já 15 let rozvedená a on 25 let rozvedený.
Už nám oběma bylo 40 let, oba máme dospělé děti.
Našli jsme i v tomto věku lásku, štěstí a domov. Vy co jste sami a máte předsudky, že už jste staří, dlouho sami, nebo si namlouváte, že ta samota není až tak zlá, zkuste to!!!
Pozdě není N I K D Y !!!

Alena 44 let

O pár příběhů níž (13. ledna 2011) jsem se rozepsala o našem osudovém seznámení 5. listopadu 2010....teď čekáme Zuzanku a termín porodu je 1. listopadu 2011 . Jiřího první dítě...moc se na něj těší a přitom už nevěřil, že jej to někdy potká. Myslíte, že se trefíme do roka a do dne?? Nezoufejte! Hledejte! Věřte! Vydržte! Láska existuje!! A je krásná ...my jsme ji našli

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Před dvouma rokama jsi zde ma kamaradka Pavlina dala inzerat ponepovdenem vztahu a co jse stalo tenhle typ seznameni vyšel)Ten kluk ji pozval na pivo a po mesici už začaly spolu bydlet)Krasne jim to klape a ted s rpnu maji svadbu a planuji deti.Držim jim palce a doufam že to vyjde i mě.

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Ahoj.Jmenuji se Aneta a je mi 29 let..Můj příběh napíšu jen krátce prortože je na hodně hodně dlouho...
V 15ti jsem byla poprvé hodně zamilovaná...a to mi vydrželo několik let....Bohužel tenhle vztah byl prokletí,ale protože jsem byla mladá a slepě zamilovaná trpěla jsem vše co mi ex prováděl...Až po x letech jsem si řekla dost a odešla od něj...Pak jsem potkal druhého muže...Ten pro změnu pil...Nemůžu říct ,že jsem měla problém s navazováním kontaktů s muži.Neříkám,že jsem bůhví jak krásná,ale asi jsem se vždy líbyla..Jenže nepatřím mezi ženy ,které nutně zkouší x vztahů a lásek na jednu noc..Vždy jsem hledala trvalý vztah,který bude krásný,kde mi bude muž věrný a nebude mě být...buide tam vše jak má být...No do črvence roku 2009 se mi to nepovedlo...Můj poslední hodně pil...Vydrželo nám to jen 9 měsíců...Upřímně jsem už nevěřila,že někdy někho takového najdu..Pamatuji si,že jsem jdene večer opět courala na internetu.A zrovna tam pořád na seznamu lítala reklama na seznamkuz štěstí :)Tak jsem si řekla ,že se tam podívám :)Tenkrát to nic nestálo :)Žádný poplatek zavytvoření profilu :)
Upřímně jsem už na žádný vztah neměla chuť potom všem zlém a krutíém co jsem si musela pouze ve dvou vztazích zažít :(...Vyplnila jsem můj profil,protože se mi seznamka líbyla....Můj profil byl hodně hodně rozepsaný :)..A psala jsem že hledám jen kamaráda na popovídání tady anebo u kafe..Už druhý den mi chodilo přes 100 vzkazů denně..Ti co nabízeli vztaH..jsem rovnou mazala..Takhle to trvalo asi 14 dní...No apak někdy v srpnu mi napsal i jeden muž..také jsem ho chtěla vymazat,ale né protože mi nabízel vztah ale protože mě moc nezaujmul...No ale napsal mi"Ahoj jmenuji se Pavel koukám,že máš ráda západ sluníčka jako já"No a já jsem si z něj trochu vystřelila....no urazil se a mě urazilo,že bere vše tak vážně..Pak mi ale bylo líto jak jsem se zachovala,když byl tak milý..A omluvila jsem se..Z jednoho vzkazu pak bylo 2měsíční psan..Zjistila jsem že je vlastně moc fajn..Ale nechtěla jsem se ještě setkat.Osud tomu ale chtěl jinak...V září se objevil v mém zaměstnání a my se do sebe zamilovali opravdu a hodně :)...O pár týdnů později jsem už u něj bydlela..A za 3 roky mě požádal o ruku.Dnes jsem 8 měsíců jeho ženou.A jsem ta nejšťastnější žena na světě!!Můj muž splŇuje vše o čem jsem kdy snila!!!!Je přesně takový jako z mých představ....Na nic si nemůžu stěžovat.Lidem,kteří tuto seznamku vytvořili CHCI TÍMTO STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT!!!!Díky vám jsem šťastná a spokojená žena!!!A na seznamky jsem nevěřila!!!OPRAVDU KDO HLEDÁ ŠTĚSTÍ A OPRAVDOVOU LÁSKU MUSÍ HLEDAT TADY ANEBO NEMUSÍ HLEDAT JEN SE PODÍVAT TAK JAKO JÁ :)

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Je to již osm měsíců,co jsem na jeden profil na Štěstí poslala ikonku kafíčka..do týdne jsem se u něj sešli..asi oba jsme byli zaskočeni,když jsme dorazili na schůzku stejnou značkou vozu..ty další chvilky byly nádherné, plné očekávání, napětí, poznávání. Následovaly další schůzky, krásné milování, po třech týdnech společné bydlení a do měsíce jsme již vybírali datum svatby...Můj syn nám nesl k oltáři prstýnky jen o pár měsíců později. Jsme manželé tři měsíce a určite jsme nejšťastnější pár v okolí. A co vzkázat těm nešťastníkům, co stále hledají a pomalu ztrácí naději? Vydržte !!!...já byla sama skoro šest let a manžel jen o malinko méně.. nikdy bych neměnila...splnil se mi díky Štěstí veliký sen a vím, že jsme oba nesmírně šťastní!

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Svůj první profil jsem si založila někdy koncem ledna a začala jsem se seznamovat.Musím říci,že jsem dostala velkou spoustu vzkazů a nabídek k seznámení.Hned první den jsem poznala opravdu moc hodného muže a pak jsme si spolu několik týdnů psali a volali na skypu.Hrozně moc mi dal,aniž by o tom věděl.Zase jsem našla ztracené sebevědomí,byla jsem svá a po dlouhé době jsem dokázala vyslovit svá přání.Bohužel to,ale nedopadlo,tak jak jsem si přála.Nikdy jsme se nesetkali,byla jsem zklamaná a smazala jsem svůj profil.Ale nedalo mi to a za pár dní jsem zase založila nový profil.Opět jsem dostala velkou spoustu nabídek,měla jsem dvě schůzky,ale opět to nevyšlo.Jedno odpoledne jsem dostala vzkaz od muže,který bydlel jen kousek od mého bydliště-2km,ale neznala jsem ho a nikdy předtím jsem ho neviděla.Jmenoval se Milan a ve svém inzerátu hledal kamarádku pro společně prožité chvíle.Vyměnili jsme si hned fotečky a napsali jsme si opravdu jen pár vzkazů a jěště ten den večer jsme se sešli.Bylo to trošku bláznivé a já jsem ani nijak nedoufala,že by z toho mohlo být něco víc.Potkali jsme se už malý kousek od místa kde jsme měli domluvenou schůzku a hned jsme se poznali.Byl mi moc sympatický a jak se mi později svěřil,tak i já jemu.Zašli jsme do příjemné kavárny,ve které jsem jěště nebyla a dali jsme si kávu.Původně jsem si říkala,že si asi ale dáme jen kávu a půjdu pak domů,ale všechno bylo jinak.Moc krásně se nám povídalo a zjistili jsme,že máme i pár společných známých.Večer krásně uběhl a Milan mě pak doprovodil domů.Oba jsme věděli,že ten večer rozhodně nebyl poslední a že se spolu chceme zase co nejdřív vidět.Vídali jsme se pak téměř každý den.Stále jsme si říkali,že je to jen přátelsví,keré si nesmíme ničím zkazit,ale osud tomu chtěl jinak.Asi tak měsíc na to mě Milan přivedl na oslavu narozenin svých přátel a představil mě. Seděli jsme tam vedle sebe a Milan mě chytil za ruku.Žádný z Milanových přátel nám nechtěl věřit,že jsme jen přátelé a měli pravdu.Tenkrát cestou z oslavy domů jsme si vyznali lásku.Jsou tomu tři měsíce a jsme spolu moc šťastní.Kdyby nebylo téhleté bajěčné seznamky,asi by jsme se normálně v životě nikdy nepotkali.Štěstíčko děkuji Ti,že jsi mě přivedlo k mému Myšáčkovi.
Všem,kteří si podali inzerát a příliš tomu nevěří bych chtěla vzkázat,ať se netrápí,když to hned nevyjde,ať se nevzdávají a zkouší to dál.Jednoho dne si je láska najde.

Zdravím všechny láskychtivé lidi, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh, protože i já jsem byla zoufalá a hledala jsem partnera pro život velmi dlouho. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká, tak nezoufejte a hledejte!
A jak to začalo? No samozřejmě registrací na štěstí.cz, která proběhla, myslím, v říjnu 2013. Na inzerát, který jsem si podala mi odpovědělo opravdu mraky mužů, od úchyláků až po celkem slušné chlapy. Absolvovala jsem snad sto schůzek, jednu lepší než druhou, už jsem ztrácela naději, že někoho normálního najdu a pomalu se smiřovala s tím, že budu sama a ze štěstí se odhlásím. Na sklonku roku mi ale napsal Petr, pobavil mě hned svou profilovou fotkou, kde se vystavoval v oranžových plavkách a pivem a také svým pravopisem, na který jsem dost vysazená, ale naštěstí jsem se nenechala odradit. Po pár zprávách jsme si dohodli schůzku, od které jsem po zkušenostech raději nic neočekávala, protože jsem si říkala, že se sejdu zase s dalším „bédou“ (což je naše rodinné oslovení pro joudu). Petr byl pravý gentleman a přinesl mi jako jeden z mála květinu a po šestihodinovém „kafi“ mě mermomocí odvezl domů, ačkoliv mi jel brzy vlak. Loučili jsme se ještě dlouho před domem, a kdyby mě už nenaháněla mamka, která hlídala mého dvouletého syna, tak jsme se loučili asi do druhého dne. A právě druhý den jsme se viděli znovu, tentokrát i s mým synem, se kterým si Petr hned rozuměl. Následovaly dlouhé telefonáty a smsky a po pěti dnech jsme se dohodli, že se musíme milovat. Jenže kde? Můj návrh – „autosex“, byl převálcován rezervací pokoje v příjemném motelu, kde nechyběla hudba, svíčky, šampaňské s jahodami a další dobroty. Prostě romantika jako blázen a pro mě to byl první signál, že je Petr nejen šílený, ale zároveň neskutečný chlap, který se dnes jen tak nenajde. Nebudete tomu věřit, ale při našem prvním milování jsme se i hodně zasmáli, protože já jsem stvoření až moc upřímné a co na srdci, to na jazyku. Takže po spatření Petrovy chlouby (a teď to myslím doslova) jsem byla dost zděšená a prohlásila jsem: Ježíš, co s takovým hovadem mám dělat? Nejsi náhodou brácha Dalibora Jandy? Zkrátím to, abych vás nenudila, prostě to byla a je láska jako trám, láska, na kterou jsem čekala celý život (37 let), je to už pět měsíců co spolu sdílíme radosti a starosti a připadá nám, že se známe už pět let. Nejvíc pro mě ale znamená to, že Petr miluje vedle mě i mého syna a chce ho přijmout za svého, protože jeho biologický otec o něj nejeví zájem. Pracujeme na miminku a také na společném bydlení, tak nám držte palce, ať nám to vydrží!

Náš příběh bude znít asi bláznivě, ale vzhledem k našemu způsobu života už mě vůbec nepřekvapuje.
Petr mi napsal dvakrát s přestávkou několika týdnů než jsem mu konečně odpověděla. Poprvé mi připadal jako namyšlený frajírek a na ty já opravdu nejsem zvědavá, podruhé jen nechal ikonku, jestli si nechci popovídat....vyměnili jsme si pár vzkazů a zjistili, že máme za sebou hodně podobný životní příběh, roky v cizině...návrat do Čech a tak nějak začínání znovu. Navíc i té opravdové realitě žijeme jen úplný kousek od sebe. Po několika dnech lehce ovíněná jsem tedy navrhla setkání, tak jsem se dozvěděla, že můj virtuální přítel je už zase daleko a to rovnou v USA, no asi mě to mělo napadnout vzhledem k časům, kdy mi vzkazíky přicházely...
Najednou nám vzkazíky nestačily, začali jsme si psát přes skype,volat, pořídila jsem si web kameru a už jsem spolu trávili hodiny a hodin každou noc.Hodně jsme si povídali o všem možném, plánovali jsme jak se sejdeme, ale jednoho dne přišla zpráva, že musí zůstat déle, než původně plánoval. Měla jsem sto chutí tohle celé bláznovství zabalit, protože vztah na dálku s někým koho znám jen přes oko webkamery podle mě neměl smysl...Ale místo toho jsme se domluvili, že do Států poletím já....Jsem zvyklá cestovat, takže jsem si říkala, že pokud to nevyjde, užiju si ve Státech dva týdny dovolenou a život půjde dál....
A dnes? Sedím v hotelovém pokoji v jednom americkém městě, máme před sebou ještě týden týhle bláznivý dovolený a mě nezbývá jen říct, že jsem totálně zamilovaná a že na tohle první rande za Atlantikem nikdy nezapomenu.
Našli jsme se a oba víme, že to nebude jednoduché, já se vracím domů a on tu ještě pár měsíců zůstává,zbývá už jen pár dní, potom se zase neuvidíme, ale potom....potom už snad budeme spolu napořád, aspoň takový je plán.......

S přítelem jsme se seznámili na tomhle serveru někdy v lednu. Bylo to tak, že jsme si začali psát vtipné vzkazy, ze kterých spíš vyznívalo to, že budeme super kamarádi, který si dobře pokecaj, zmínky o vztahu jsme fakt neřešili. Pak jsme si začali dělat legraci, že bychom spolu před známými mohli "naoko" chodit, aby byla legrace a rozruch. Ano, možná trochu pubertální, ale nás tyhle hrátky bavily. Postupem času jsme zjišťovali, že zase tak kamarádský to mezi náma není a teď je to skoro 4.měsíc, co jsme spolu a jsme do sebe max. zamilovaný )))
Je to asi první chlap po těch 2 letech, co jsem tady registrovaná, se kterým mi to opravdu vyšlo, protože hned zezačátku nezačal řešit to, jestli spolu budeme mít "vážný vztah", ale poznával mě jako kámošku a z toho se pak vyklubala takhle skvělá láska.....
Na lásku přes net jsem nikdy nevěřila, ale asi na tom něco bude.
Přeju Vám tuhle super náhodu taky.
Debora

Měla jsem období svého života,kdy jsem neměla chuť žít.Partnera vedle,kterého bylo nebezpečné i dýchat.Pak jsem se dostala mail,tam odkazky seznamku Štěstí,registrace mathy156 a kupa zprav.Pořád mi něco říkalo ne a pak krásná zprava od Masta,krásné krásné kamarádske psaní,nejen na profilu,ale i sms.Pak super setkání,jedno,dvě,tři.Výsledek je ten,že vím co je to láska.Poznala jsem diky seznamce Tomáše,ktery mě miluje a já miluji jeho.Nemusím víc psát,jen vše kdo hledá,tak veřte,že najdete a seznamka Štěstí je super variantou.

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Náš příběh možná bude podobný mnoha dalším, ale i přesto bych se s vámi o něj chtěla podělit. Chodila jsem se sem dívat jen ze zvědavosti, občas jsem někomu odepsala na vzkaz nebo jsem poděkovala za pochválení fotky. Našla jsem tu i nějaké kamarády, ale nic víc. Ani jsem nic víc vlastně nechtěla, protože jsem byla z předchozích vztahů poučená a otrávená. Tak jsem chtěla mít klid. Můj život se ale změnil někdy kolem 28. září 2007, pamatuju si, jak mi Jirka napsal první vzkaz. Psal mi, že mě nechce nějak otravoval, ale že náhodou narazil na můj profil a že jsem se mu zalíbila a jestli jsem ještě volná nebo jestli už jsem si někoho našla a ať se mu ozvu, aby věděl, jestli se má snažit dál nebo na to zapomenout. Nějak mě to ale zaujalo, i když jsem většinou na vzkazy ani neodepisovala, protože jsem něčemu takovýmu jako seznámení na netu nevěřila. Ale jemu jsem napsala. Tak jsme si začali psát a pomalu jsme zjišťovali, že máme hodně společného a že si rozumíme. Psali jsme si každý den a já jsem si uvědomila, že bez jeho SMS bych už být nemohla. Samozřejmě jsme plánovali setkání, já jsem to nejdříve oddalovala, bála jsem se, jak to dopadne, ale pak jsem si říkala, že bych to měla risknout. Ale když jsem se konečně odhodlala, tak nám to nějak nevycházelo, když jsem mohla já, tak nemohl on a naopak. Začínala jsem být z toho nešťastná, protože jsem si uvědomila, že ho mám vážně moc ráda a že bych to chtěla zkusit. Tak jsme dál čekali, co nám osud připraví a jestli se náš sen, sejít se, stane skutečností. Jen jsme si psali a potom mi i Jirka zavolal. Byla jsem nervózní z toho, že ho poprvé uslyším, ale proběhlo to dobře. To mě ještě víc nakoplo k tomu, že ho prostě musím vidět. Někdy týden před Vánoci mi napsal, že už má opravené auto ( jsme od sebe cca 115km ) a že bychom se mohli konečně vidět. Byla jsem šťastná a v hlavě jsem si promítala, jak to asi bude probíhat... Sešli jsme se 22.12., bylo to hezký, hezčí, než jsem si myslela. Tak se Jirka stal mým nejhezčím vánočním dárečkem. Mockrát jsme se od té doby zatím neviděli, protože nemáme tolik možností kvůli té dálce, ale strávili jsme spolu i Silvestra a plánujeme snad i společnou budoucnost, i když nevíme, jak to všechno dopadne. Už jsem nevěřila, že někdo, jako je Jirka vůbec existuje, ale našla jsem ho. Hodnějšího a milejšího člověka jsem zatím nepoznala. Držte nám palce, ať nám tohle šťastný období vydrží. MILUJU TĚ, LÁSKO!!!!!

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Nastala hodina H a já stála u schodů vedoucích do mé bývalé školy. Počasí již dávno bylo pochmurné a vítr nepříjemně ochlazoval mé tělo, protože ačkoliv ostatní lidé chodili dávno v teplých bundách či kabátech, já stála jen v modré mikině, která byla naším poznávacím znamením. Druhá hodina se blížila a mnou projela tréma, jako bych se seznamovala poprvé. Ale nebylo to poprvé co jsem se snažila najít lásku přes inzerát.Nikdy bych nezískala odvahu oslovit někoho jen tak na ulici a myslím, že ani většina z Vás by to nedokázala.
Proto bylo jednodušší vzít do rukou inzertní noviny, projít pár řádků a najít obyčejný inzerát.Ale co si představuji pod pojmem obyčejný inzerát? takový, kde muž neláká ženu na svůj majetek, na svůj vzhled a své postavení, ale láká jí na upřímné srdce plné lásky, kterou chce někomu rozdávat.Můj prst se náhle zarazil na jednom, který zněl:Kluk z Krupky hledá boubelku od 20-23let.Celkem stručný, jednoduchý a možná pro nikoho nic neříkající inzerát. Objevila se ve mě touha poznat člověka, který hledá pravý opak těch super štíhlých dam s okouzlujícími křivkami a mírami 90-60-90.Vzala jsem do rukou mobil a již jsem vyťukávala odpověď.
Neuběhla ani minuta a na displeji blikal příchozí hovor. Hrklo ve mě, co je to za číslo a raději jsem hovor nepřijala. Po druhé již nečekala jsem a hovor jsem přijala. Na druhé straně byl velmi příjemný hlas mladého kluka, kterému jsem před chvíli odpověděla. Zeptal se mě na několik otázek, ohledně toho, co očekávám od partnera.Prozradila jsem, že toužím po hodném, upřímném a věrném klukovi. Už jsem měla dost lží, podvádění a trápení.Dost mužů, kteří vidí v ženě objekt své sexuální touhy.
Domluvili jsme se na druhou hodinu, že se sejdeme u základní školy;jediné místo které mě v té chvíli napadlo. A pak se to stalo. Byly dvě hodiny a já byla nervózní a stále jsem se dívala na mobil, jestli nenapíše, že nepřijde.Ale nic nepřicházelo.Vyhlížela jsem, jestli nepůjde někdo podobný jeho popisu.Najednou jsem ho viděla přicházet ladnými kroky.Vysoká štíhlá postava se ke mě blížila.Na mou otázku, zda je to on, na ten inzerát mi odpověděl ano.A v té chvíli to přeskočilo.Zalíbili se mi jeho hnědé vlasy, nádherný úsměv a oči, ve kterých byla taková zvláštní jiskra.Jakoby se na mě smál už jen tím svým pohledem a v kombinaci s úsměvem na rtech to byla neodolatelná věc.
Zvolili jsme procházku po našem malebném městečku.Prošli jsme mnoho uliček,náš krásný les a stále si povídali.Rozuměli jsme si od první chvíle.Stále jsme nacházeli nová a nová témata naší diskuze.Smáli jsme se tomu, že již rok bydlíme kousek od sebe(o ulici) a nepotkali jsme se.Ale mám pocit, že kdyby jen tak prošel kolem mě na ulici, tak bych si ho ani nevšimla.Líbí se mi muži více vyvinutí svou postavou.Ale možná nám bylo souzeno osudem poznat se mnohem později a jiným způsobem.Oba jsme byli zklamáni nešťastnými láskami, které bohužel skončili smrtí našich partnerů.
Čekala jsem, kdy a jestli udělá nějaký ten krok.Najednou mě vzal něžně za ruku, propletl mé prsty se svými a mě zahřálo u srdce.Cítila jsem jeho náklonnost a touhu poznat mě mnohem blíže.Bylo nádherné jít ruku v ruce a cítit, že o Vás má opět někdo zájem a jeho úmysly jsou čisté.Najednou mě objal a já se nejdříve odtáhla, nevím a nevysvětlím si nikdy proč.Možná strach, že mi opět ublíží a nebo jsem možná v té chvíli moc používala mozek.Později to zkusil znovu a naše rty se spojily jako motýli za letu.Bylo to nádherné spojení našich rtů a mé srdce bilo o závod.Jeho polibky mnou projely jakoby od konečků prstů až k srdci a tou samou cestou zpět až do mozku, kde většina z těch otisků zůstala.Toužila jsem, aby ta nádherná chvíle nikdy neskončila.Aby mě stále držel v náručí a líbal mé rty.Podlehla jsem.Podlehla jsem touze po štěstí a lásce, kterou jsem tak dlouho, stejně jako on, hledala.Doprovodil mě jako gentleman před dům a věnoval mi pár něžných polibků a celou noc jsem nemyslela na nikoho jiného, než na něj.
Začali jsme spolu trávit více a více času,ať už procházkami nebo v soukromí pokoje.Prožívali jsme nádherné chvíle plné lásky, něhy a vášně a hlavně porozumění.Nacházeli jsme v sobě nejen lásku, ale i oporu.Každá chvíle byla výjmečná a neopakovatelná, o to víc jsme si užívali.Po šesti nádherných dnech mi udělal krásné překvapení.Po sedmé hodině zavolal do jednoho nejmenovaného rádia a nechal mi zahrát píseň s názvem Vyznání.Jakoby ta píseň byla psaná jeho rukou a srdcem.A já pochopila, že mě nejen miluje, ale že by pro mě dokázal snést i modré z nebe.Stejně jako já pro ně.
Jsme spolu už 4měsíce, které jsou tím nejkrásnějším co jsem kdy zažila a mám také jedno vyznání.
"Miláčku můj, miluji Tě a nikdy tě nechci ztratit!!Doufám, že prstýnek ode mě budeš nosit a budeš vědět, že Tě miluji opravdu a moc..."

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Naše seznámení proběhlo asi tímto spůsobem.Dne 14.2 na den zamilovaných (Valentýna)jsem byla na štesí které mi doporučila moje kamarádka.Byla jsem tu zaregistrovaná od února a pořád jsem nějak neměla štestí potkat někoho kdo by mě chytil u srdíčka.když najednou napsal kluk který shodou okolností je také z Kladna kde bydlím i já. Protože jsem žena činu navrhla jsem setkání ještě ten týž večer jelikož osobní setkání vždy napoví nejvíc .Sešli jsme se v jednom baru asi za 40 minut. Setkání mne velice nadchlo a ani Martin nebyl proti sejít se další den znovu. Od té doby bylo opravdu málo dnů kdyby jsme se neviděli protoze je nam spolu moc fajn. ted zrovna sedime spolu u pocitace a pisem tenhle vzkaz pro vas vsechny aby jste videli ze to funguje a treba i vas potka stesti jako nas dva. M+J dohodli jsme se ze zrusime nase profily aby se vas sem veslo vic hodne stesti vam vsem !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

když mě opustil můj exritel zhroutil se mi celý svět a tak jsem si po nějaké době řekla že se přihlásím na seznamku štěstí vylnila jsem dané udaje a už se začaly chrlit nabýdky člověk mmá vyhodu že si u těto seznamky muže i vybírat ,ale nikdy mě nikdo nezaujal až mi jednou napsal neregistrovaný muž ,že by se semnou rád seznámil chvíly jsme si psaly a pak jsme se i sešly a jak jsme se navzajem bavily ta jsme zjistily že máme toho spousty společného a že mužeme skusit ěnco více než jen kamarádství a vyšlo nám to natolik že v letošním roce bdeme mít svatbu a budem spolu už navždy.Tato seznamkaje velice dobrá a všem ji doporučuji jen člověk nesmí spěchat a musí čekat

Byl jsem zde zaregistrovaný více jak rok, ale všechny pokusy o navázání kontaktu se ženami selhaly. Po všech nezdarech jsem chtěl zrušit můj profil, ale po přihlášení na mě čekal vzkaz s nabídkou seznámení. Zprvu jsem ani nechtěl odpovědět, ale pak jsem si řekl, že za zkoušku nic nedám. Posezení u kávy bylo velice přijemné, padli jsme si do oka a máme dokonce společné zájmy a rekreační sporty. Rychle jsme se s Bělou sblížili a do půl roku byla svatba. Děkujeme seznamce Štěstí. Pavel a Běla.

Každý z nás sní o té pravé lásce.....ale jak ji najít??? Nikdy jsem si nemyslela,že to bude tak "jednoduché"..jen se zaregistrovat a děj se vůle boží....jenže po pár vzkazech od " podivných" chlápků jsem opravdu naději ztrácela a měla z toho po pravdě trošku legraci.....
A když jsem viděla u mé,poněkud,otřesné fotky:) kytičku....s vyjádřením.....líbíš se mi...nedalo mi to aneznámý profil navštívila...a pak znova a znova....profil jsem do minuty navštívila asi dvacetkrát....a nedalo mi to a napsala jen " trapné" AHOJ....a v tu chvíli to začalo,neskutečné množství vyměněných vzkazíků a má pomalá závislost na seznamce a hlavně na té úžasné osůbce....
Nechtěla jsem si připustit,že bych se tady mohla vůbecdo někoho zamilovat....Ale stalo se....a děkuji tomu kdo ty KYTIČKY vymyslel....:)
Jen ON mi zase dal šanci být šťastná,jen ON mi vykouzlil opět úsměv na tváři a jen ON ví jaká opravdu jsem....
A já vím,že jsem potkala svou lásku....toho mého vysněného...toho,se kterým chci vychovávat naše děti a se kterým chci zestárnout...
MILUJI TĚ a ty víš,že jsi pro mě ten jediný....ten jediný na světě pro koho právě žiji...
Není okamžik kdybych si na Tebe nevzpomněla....
Nikdy jsem si nemyslela,že ta malá růžovo-fialová kytička dokáže takové zázraky...děkuji Ti za ni...

Po devíti letech se mi rozpadl vztah, je je mi 48 a říkala, jsem si, že to bude těžké si někoho najít, díky
portálu Štěstí se mi to povedlo. Jsme spolu rok a je to ten
nej chlap v mém životě. Nebýt seznamky nikdy bychom se nepoznali. Patříme k sobě a je nám spolu moc fajn. Seznamky mají svůj účel, parkrát se šlápne vedle, ale pak
to příjde a stojí to za to.

AHOJ VŠEM!TOUTO CESTOU BYCH CHTĚLA ZVEŘEJNIT SVŮJ PŘÍBĚH O TOM,JAK JSEM OD SEZNÁMENÍ VŽDYCKY ČEKALA NĚCO VÍC A ONO TO NIKDY TAK NEBYLO.BYDLÍM V MALÉ VESNICI ASI 35 KM OD BRNA A JAKO VESNIČANKA JSEM NIKDY NEMĚLA ZAS TAK MOC PŘÍLEŽITOSTÍ K SEZNÁMENÍ,PROSTĚ VE MĚSTĚ JE TO JINAK.CELÝ ROK JSEM VŽDY PLNILA SVÉ KAŽDODENNÍ POVINNOSTI AT UŽ ŠKOLNÍ ČI PRACOVNÍ A Z CELODENNÍHO POBYTU V BRNĚ JSEM SE VŽDY VRÁCIVALA AŽ TAK O PĚTI ČI O SEDMI,NEBYL PROSTĚ ČAS NA SEZNAMOVÁNÍ,ZE ŠKOLY ROVNOU NA AUTOBUS A NAOPAK.JEDINÁ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ VŽD BYLA AŽ KDYŽ BYL U NÁS JEDEN PLES KDE BYLA MALÁ ÚČAST ANEBO V OKOLÍ COŽ PRO MĚ BYLO LÁKAVĚJŠÍ,DALŠÍ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ PŘEDSTAVOVALY ZÁBAVY A TÍM MYSLÍM ZÁBAVY JAKO DECHOVKOVÉ,TÍM TOTIŽ U NÁS NA VESNICI ŽIJEM,CHÁPU,ŽE NĚKTERÉ OSOBY TATO MOŽNOST NELÁKÁ ALE PRO MĚ TO BYLO OBROVSKÉ LÁKADLO,VŽDY JSEM SI ŠLA RÁDA ZATANČIT A JAK UŽ TO U MĚ BÝVALO TAKY JSEM TAJNĚ DOUFALA,ŽE SE TAM OBJEVÍ NĚJAKÝ TEN PAN PRAVÝ,ALE K MÉ NELIBOSTI NIKDY TOMU TAK NEBYLO.A KDYŽ UŽ JSEM SE S NĚKÝM SEZNÁMILA KDEKOLIV A BYLO TO VZÁJEMNÉ NIKDY JSME SI POVAHOVĚ NEROZUMNĚLI V TOM BYL U MĚ VŽDY PROBLÉM,AŽ JSEM NATAZILA NA TUTO SEZNAMKU ŠTĚSTÍ NEVĚŘILA JSEM TOMU ŘÍKALA JSEM SI ŽE TADY URČITĚ NIKOHO NIKDY NENAJDU,JEN TAK Z LEGRACE JSME SE ZAREGISTROVALA A DALA SI TAM FOTKU A ZAČALA SE DÍVAT NA INZERÁTY A NAJEDNOU MĚ ZAUJAL KLUK V SAKU,STRAŠNĚ MU TO TAM SLUŠELO,HNED S EMI LÍBIL,NAPSALA JSEM MU ON MI ODEPSAL A PAK UŽ TO ŠLO JAK PO MÁSLE ASI PO TÝDNU JSME SI DALI PRVNÍ SCHŮZKU A STRAŠNĚ JSME SI PADLI DO OKA BYLO TO VZÁJEMNÉ,TED UŽ JSME SPOLU PŘES TŘI MĚSÍCE NÁŠ VZTAH JE KRÁSNÝ,NIKDY JSEM NIKOHO DOOPRAVDY NEMILOVALA,ALE TED CÍTÍM ŽE JSEM ZAMILOVANÁ.JE TO OBOUSTRANNÉ,KAŽDÝ DEN SE VIDÍME,JE TO JAK VE SNU,SNÁŠÍ MI MODRÝ Z NEBE A JÁ ZASE JEMU.MÁ MĚ RÁD TAKOVOU JAKÁ JSEM A TO SE MI JEŠTĚ NIKDY NESTALO.JINAK JSME ÚPLNĚ OPAČNÝ TYPY,ON JE TIŽŠÍ JAK JÁ A JÁ JSEM HODNĚ UKECANÁ,ON JE NA TECHNIKU A JÁ VŮBEC,PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ,DOUFÁM ŽE NÁŠ VZTAH PEVNĚ VYDRŽÍ JAKO DRŽÍ TED,ALE ČÍM VÍC SE VIDÍME TÍM JE TO SILNĚJŠÍ POUTO MEZI NÁMA.TAHLE SEZNAMKA JE VÁŽNĚ SUPER HOLKY!LUCKA