Skutečné příběhy štěstí

Jsme lidi středního věku kteří už mají v životě něco zasebou,díky vaší seznamky štěstí,jsme ho opravdu měli,chceme Vám moc poděkovat a popřát i ostatním aby měli vživotě takové štěstí taky,oba jsme prožily velká sklamání a bolesti už jsme neveřily že může být něco tak hezkého jako láska dvou lidí.Co ktomu ještě dodat,určitě už se neopustíme a po životních zkušenostech si budem vážit jeden druhého.DĚKUJEM ROMAN A LENKA.

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Dobrý den,
ráda by jsem se podělila se svým příběhem. Bude trochu jiný, než by se tu dalo čekat, ale právě proto ho sem vkládám. Dala jsem si inzerát, že hledám kamarády a kamarády na společné chození Šumavou. Napsalo mi opravdu hodně lidí a já věřím, že se mi povede díky seznamce dát dohromady partu a užijeme si společné výlety.
Můj příběh má milé pokračování. Napsal mi i Vašek, který je na vozíku a má i sníženou hybnost rukou. Napadlo mě, že na společné toulání Šumavou to sice nebude, ale na jeho milé vzkazy jsem odpovídala. Domluvili jsme se, že mu budu podle možností pomáhat se zahradou a tím co bude potřebovat. Vašek je obdivuhodný chlap, který žije sám v domě a snaží se být maximálně soběstačný. Dnes jsem k němu vzala své kamarádky, které stejně jako já obdivují jeho přístup k životu. Takže i k tomu pomohla seznamka Štěstí = že jeden obdivuhodný chlap, který žije sám našel ve mě kamarádku a pozná díky mě i další lidi, kteří ho stejně jako já obdivují a pomáhají. Ono upřímně řečeno stačí tam hlavně být a poslouchat ho. Zná a miluje Šumavu. Dělá krásné hrníčky a z nějakého důvodu se často směje. Jsem moc ráda, že jsem mu odpověděla a poznala jsem ho. Takže děkujeme Štěstí, že jsme já, můj syn i moje kamarádky zas bohatší a můžeme pomoci tam, kde je to opravdu třeba. PS: Sousedi mohou obdivovat jeho zahradu se kterou mu pomáhám já, kamarádky i můj syn. Přeji všem hezké psaní a hlavně šťastná setkání. Renča

I náš příběh se započal jen díky lidičkám co se o tuto seznamku starají
Já sama se zde zaregistrovala o rok déle než můj vysněný princ,ale jak jsme později zjistily-on přesně v den mých narozeninJá v tu dobu nikoho nehledala...šla jsem napokec jen za kamarádem,který sem již chodil delší dobu.....ale.... Jednou večer mi(dnes už můj princ) napsal a začala plejáda ve formě dopisů a vzkazůPo pár měsících(zhruba od května do července)psaní jsme se poprvé viděli...Je to až neskutečné,že je to již skoro 5letZažily jsme spolu již spoustu krásných chvilek i délekZatím jsem nikdy nelitovala a pořád ještě jsem zamilovaná:o)V říjnu to již bude dva roky-co jsme manželé a máme už i ročního chlapečka No a na tyto stránky jsme s vděčností mysleli i při svatbě-jelikož nám hodně dali:))-Brali jsme se 01.10.2010 a na našich oznámeních bylo opravdu vytištěno-Naštěstí jsme se potkali" NA ŠTĚSTÍ"

Tímto dopisem bych chtěla všechny opuštěné dušičky povzbudit aby to nevzdávali a všem se srdce přeji mnoho ŠTĚSTÍ v hledání svých princů a princezen

Také velmi děkuji všem lidičkám co se tu o nás zbloudilé dušičky velmi dobře starají již tolik let

Zdravím všechny, je to téměř neuvěřitelné, že už je to tak dávno - 3,5roku, co jsem tady hledal i já to svoje štěstí... Už jsem toho měl vcelku dost a oslovil jsem poslední dívku a pak jsem se chtěl smazat... Jak se ukázalo, stejně na tom byla ta dívka, po půl roce marných pokusů jsem byl taky poslední šance... Šlo to všechno strašně rychle, ale bylo to krásné... Po pár řádcích ve vzkazech jsem to už nevydržel a zavolal jí... už po telefonu to bylo moje hřejivé sluníčko a zamiloval se hned až po uši... za další 2 dny jsem to už nevydržel a neplánovaně vyrazil do města, kde bydlela má láska, setkání bylo víc než příjemné, procházkou městem jsme došli do krásné restaurace, dali si oběd a já úplně ignoroval drnčící pracovní
telefony... Byla kouzelná, stále usměvavá s roztomilými plamínky v očích... Pak už to bylo všechno jasné, výlet do zoo s její malou holčičkou, ta byla tak sladká a jak rychle si získala ona mne, tak i já jsem si získal jí... Netrvalo to snad ani 3 týdny a seznámili jsme se s rodiči, pak si udělali dovolenou na Slovensku a začali plánovat společnou budoucnost... Zaplatili jsme plánky na domeček, začali svými silami stavět a přesně za rok jsme se stěhovali do našeho domku, který jsme oslavili malou svatbou a za půl roku se nám narodil syn... Dostal jsem ho ke svým 40. narozeninám, byl to ten nejhezčí dárek... Je to neuvěřitelné, jak to letí... Stále se velmi milujeme, máme krásnou a zdravou rodinu a jsme všichni moc šťastní... a to jen díky Vám... Díky Štěstí Aleš a Jana

Na své štěstí jsem čekala dlouho, ale dočkala jsem se ho v době, když už jsem nic nečekala a právě tady na téhle seznamce. Můj život byl celých 20 let jeden velký horor, vdala jsem se za psychopata a život s ním byl jak na vojně. Nebýt toho, že začal neúspěčně podnikat a udělal plno dluhů bych si nedovolila nic měnit. Tři roky trvalo naše odcizování a jednoho dne mi oznámil že čeká dítě s jinou. Ten den jsem se zavřela v ložnici, sedla si k počítači a začala si psát s lidmi. Potřebovala jsem se vypsat jen tak, abych se někomu svěřila se svým trápením. Mezi nima byl i jeden zajímavý kluk, s kterým sem si rozuměla, tak jsem mu napsala, že až jednou pojede kolem, ať se zastaví na kafe. Jaké bylo moje překvapení, když druhý den opravdu přijel, byla jsem zrovna u sestry v hospodě, kde jsem jí pomáhala vařit, takže jsem vypadala spíš jak osmažená hranolka jak nějaký sexi objekt. Naštěstí ho to neodradilo a počkal do večera až budu mít volno a pozval mě na večeři. Po večeři mě dovezl domů a domluvili jsme se zas na jiný den a pak tak jezdil skoro každý den. Byl mojí oporou v době, kdy odešel manžel, prodal náš dům a mě nic nedal, rozváděla jsem se musela vyklízet dům a hledat bydlení pro mě a 3 děti. Aby toho nebylo málo, tak v té tobě měl syn těžkou autonehodu, kterou málem nepřežil a z které si odnesl trvalé následky. Pořád ještě není v pořádku a čekají ho operace. Jeho vlastní otec se za ním ani nepřijel podívat do nemocnice kde skoro umřel. Můj milovaný Emil mě vozil každý den za synem a volal do nemocnice jak mu je, protože já jsem se bála každého zazvonění telefonu. Nespala jsem ani nejedla, než se dostal aspoň z nejhoršího. Jen díky Emilovi jsem tohle strašné období přežila ve zdraví. Přišla jsem o všechno co jsem měla a přesto jsem našla někoho komu to nevadí. Stará se o mě i o děti, které nejsou jeho a má nás rád a my jeho. Je to prostě nejlepší člověk kterého znám a budu pořád děkovat osudu, že mi ho poslal v době, kdy mi bylo nejhůř a nebýt jeho tak tady ani snad nejsem. Tento měsíc jsme si našli nový krásný byt, koupili nové auto a za měsíc bude mít moje nejstarší dcerka miminko. Z Emči bude dědeček i když je na to docela ještě mladý, je mu teprve 35 a mě 44, ale vůbec mu to nevadí. S Emčou jsme spolu už přes rok a myslím, že s ním se nebudu nudit nikdy v životě. On je přesně to co jsem hledala, hodnej,krásnej, chytrej, zajímavej, vysokej, černovlasej a dobrodruh, prostě super. V říjnu si zlomil ruku, tak jsme si udělali výlet autem do Francie k moři jen na pár dní, po vánocích se chystáme zas do Španělska a pořád spolu někam jezdíme jak má čas. Moc ho miluju a jsem strašně vděčná, že ho mám. Na internetu se dá sehnat opravdu všechno, jen stačí hledat.:)))

Jednou z rána ... Přišel Míla... S medvídkem na tulení, že prý má medvídek něco v kapsičce. Vytahuji srdíčko, ale s nějakým kroužkem(???) Asi další přívěšek na klíče. PRSTÝNEK... s kamínkem... A potom nechyběla věta (S úsměvem za polštářkem): "VEZMEŠ SI MĚ?" Byla jsem šťastná, hrdá na něj, jak je statečnej, blbě jsem se culila a pořád jsem se na něj dívala.. "To víš, že si Tě vezmu.." – nesmělo chybět objetí ani pusinka. On tomu totiž předcházel krásný a néé moc dlouhý příběh. Seznamka, no tak to asi nééé. Jenže jednou přišla moje kamarádka a řekla: „Jdi na štěstí“. „Asi tam nikoho na věčnost nenajdeš, ale co? Dostaneš sem tam nějakou lichotku, bude ti líp, malinko si nahodíš sebevědomí...“ TAK tedy... Zalogovala jsem se jako mala.ulitka (až kolega mi řekl, že je to trochu zavádějící – což mě vůbec nenapadlo, protože tíhnu ke všemu, co je šnečí ), ale ty lichotky najednou chodily. Neměla jsem splíny, docela zábava.. Pár randat proběhlo, ale.... Ale napsal mi někdo, kdo miluje zlatý retrívry??? „Krásný pejsek... a panička také.“ Hmmm... Taky má zlaťáka??? Odkud je??? Kolik mu je??? Nooo, tak zkusíme... Ahoj.. bla bla... Zkrátka 6.6.07, ve 12:12 mu ode mě dorazila smska s pozváním na rande – Byla to středa, docela narychlo, ale co... Když už nebude o čem si povídat tak psí zlatíčka to zachrání.... Pak mi volal, kde se tedy sejdeme.. Nějakej frajírek.. má prý natuněný auto... Už mi vypisoval, jak mám příjemný hlásek.. NO nevim... Znovu zkoumám fotky... a má toho psa, píše o něm hezky... uvidíme, neřeš!!! Pozdravil mě takovým vostrým, rychlým ahoj, v zádech pravítko – asi nervy.. A pak.. „Jééé ty si malinká.“ Zase to někdo komentuje.. V duchu oči v stoup Šli jsme tedy do kavárny, povídali si (spíš on, pan kulomet –někdy totální nestíhačka ), pak jsem viděla jeho pejsové zlatíčko a vyprovození už se mi to zdálo nějaký divný – chtěla jsem ho obejmout okolo pasu. Rozloučení, pusa – možná se uvidíme v pátek... Jenže, když jsem jela domu v autě, tak jsem se debilně usmívala (byla jsem samej HUMOR ), bylo mi hezky, příjemně, šťastně... Takže žádný až v pátek... Druhý den jsme se viděli... a okamžik, který rozhodl, byla když vystoupil ze svýho auta a došel si k okýnku mého auta pro pusu – byla sladká, na světelné křižovatce – NA ČERVENOU ) Pro představu, jak to bylo s námi následující dny (taky za mocného vypisování smsek!): Pátek: osobní poznání s jeho ségřičkou Péťou (naší skvělou Pepi, která to všechno spískala, svému bráškovi vybrala tři adeptky ze seznamky na rande), kamarádem Honzou, kino Sobota: výlet do Poděbrad – fontánky, setkání s maminkou Jaruškou a taťkou Mílou Neděle: návštěva pražské ZOO a průhonického parku Pondělí: přespání u nového přítele ... a následný víkend setkání s mými rodiči (pod pořádným drobnoskopem jejich známých, kteří spolu rádi tráví společné víkendy u rybníka, pánové prý rybařením ) Potom s naší bábinkou a rodinou ségřičky... .... A PAK TO JELO .... o 14 dnů později... a Míla se ptá své mamky: „Hale Mami, co budeš dělat 28.8.2008???.“ „Nevim Mílo...“ „NO, tak jdeš na svatbu!“ Maminky reakce byla úžasná a byla... „Mílo, NEKECEJ???? – se širokým úsměvem... Potom vážně: „To bych měla začít hubnout!“ Akorát jsme tedy upravili svatební datum, aby to padlo na první sobotu.. Pak medvídek s kapsičkou a... ŠŤASTNĚ JSME SE VZALI... 2.8.2008 na zámku Štiřín! P.M. + M.K.

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem tvůrcům a celému týmu Osudového štěstí, kteří mi pomohli najít báječného mužského a popřát jim do další práce hodně pevného zdraví, energie, optimismu a hodně spokojených a šťastných párů. Bez Vás by se mi to nepodařilo a za to Vám patří Velký dík. Skládám si své štěstí teď ze střípků a život je najednou krásný a stojí za to žít. Jana

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Ahojky všem,ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se štěstím...
Když jsem si podávala do seznamky inzerát,nevěřila jsem tomu,že se někdo ozve,ale štěstí se usmálo i na mě a ozvalo se spoustu mužů,ale jeden mě opravdu byl velice simapatický.....tak jsem mu odepsala.....
začalo to v pátek a já se za ním jela podívat a a slovo dalo slovo a z nás se stal páreček...
sice ty záčátky nebyly úplně ideální,ale co dneska je že???
Je to už pomalu 4 měsíce a já si troufám říct,že je nám spolu moc hezky....
Nejsme sice ze stejného města,ale jezdíme za sebou jak jen to jde....a musím Vám říct,že je to fakt docela často.....
Takže pokud mohu,všem vřele doporučuji seznamku na štěstí protože to čeká na každého......
Mějte se všichni báječně a všem ještě neseznámeným přeji hodně štěstíčka a nám seznámeným samozřejmě taky....
Pa pa Míša

Nevěřila jsem ,že se dá potkat na internetové seznamce štěstí a ono se to podařilo.Je to už dva roky co jsem se na tuto seznamku zaregistrovala.Nejdřív se toho moc nedělo jen pár vzkazu jak se máš a tak,ale pak napsal kluk jménem Petr a já jsem už při druhém e-mailu věděla ,že je to mé druhé já.Na fotkách docela fajn kluk,trochu při těle ,ale už od pohledu velkej dobrák a pohodář.Defakto až po měsíci byla naše první schůzka a do té doby každý den několik e-mailu.
Petr je nenáročný,milý,chytrý,hodný člověk.Cítím to každý den ,že jsem našla své druhé Já pro život,muže který mě miluje.Petr je fajn člověk,nemusí mluvit a já vím co si myslí.Vím ,že nás v životě čeká ještě hodně překážek ,ale spolu to zvládneme.
Samota je smutná, nikdy to nikdo nevzdávejte,na každého tam někdo někde čeká.Láska je něco krásného a u nás už bude mít i pokračování , v květnu se nám narodí dvojčátka. Mít láskyplný vztah,je veliké štěstí a já ho přeji i Vám všem .Děkuji

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Všechny vás moc zdravim,v roce 2007 jsem si na štěstí založila profil.Byla jsem 27letá svobodná matka,denně jsem absolvovala začarovaný kolotoč.Ráno do práce z práce pro holku do družiny,pak domů,úkoly,úklid,večeře...atd.Neměla jsem čas ani náladu hledat partnera.Už jsem to vzdala.Ale jednoho dne mi napsal René(toho času v Holandsku),nepřikládala jsem tomu zvláštní váhu když byl v cizině,ale stejně jsem si sním psala a vymněnila tel.číslo.Když jednoho dne(asi za 4 měsíce)mi volá cizí číslo(měla jsem jen holandské),byl to René,přijel do Česka a chtěl se setkat....Byl u maminky na českopolských hranicích a já v Brně i přes to se ještě ten den rozjel za mnou.......a pak už jezdil pravidelně.V lednu 2008 jsme se vzali,stejného roku v září se nám narodil syn a o rok později dcera.Letos šla do školky už i ta nejmladší a já se zasnila nad tím ,jak to tenkrát vlastně všechno vzniklo.Kdyby nebylo seznamky štěstí,tak ted nemám ty dvě překrásný děti a ůžasného manžela!
Všem vám moc držím palce a nevzdávejte to ,Květa.

Už je to tak dávno, že si bohužel přesné datum nepamatuji. Nevím proč, ale napadlo mě po všech nezdarech v mém hledání životní lásky, že se zaregistruji na Štěstí a zkusím si svou lásku najít právě tady, ale abych řekla pravdu, nevěřila jsem tomu. Projížděla jsem profily a narazila na profil s nickem DzonyS,tak se mi zalíbil, že jsem mu nechala „můj první dojem“ – pozvání na kafíčko. Netrvalo ani den a Honza (jak se mi představil) mi napsal, kdy zajdeme na tu kávu. :D Byla jsem z něj úplně unešená. Měnili jsme si vzkazy s maximálním počtem znaků a to nám povětšinou ani jeden nestačil. Po pár dnech strávených u vzkazníku jsem věděla, že je to ON. Milovala jsem ho a to jsem Honzu ještě ani neviděla. Po pár týdnech jsme se sešli. První rande bylo to nejkrásnější jaké jsem kdy zažila. Sice mě svíral neskutečný pocit strachu a otázky typu „Co když se mu nebudu líbit?“ jsem omílala pořád dokola. Při setkání jsem propadla jeho kouzlu úplně. Jeho nádherné oči mě učarovaly tak, že jsem byla celá zaražená, nemluvná,… Šli jsme do vinárny a po skleničce výtečného vína, jsme šli do Divadla na muzikál Chicago. Domů jsem se dostala s Honzovo doprovodem kolem desáté hodiny a až do půlnoci, kdy Honzíkovi ujela poslední tramvaj, jsme stáli před domem. Od té doby jsem se na něj tak strašně těšila… Jsem moc ráda, že jsem se na štěstí zaregistrovala a díky Vám svého Honzu (sice bez koně) našla. Chci říct všem holkám a vůbec všem lidičkám, co tu hledají svou lásku, nevzdávejte to. Ano narazíte tady i na ty, kteří z toho mají jen legraci nebo hledají pouhopouhý sex, ale vy hledejte dál. Určitě Vás Vaše Štěstí potká. Už se s Honzou schylujeme k ročnímu vztahu + 2 měsíce k tomu, a já jsem nejšťastnější holka na světě. Honzík mi moc pomáhá a když je mi zle, drží při mně. Miluji Tě a moc Ti děkuji, že tu pro mě jsi. Už nikdy nechci být s nikým jiným, chci zestárnout jen s Tebou.

Děkuji tomuto portálu, který mi našel moje životní štěstí v pátek 13.ledna 2012. Na první pohled se mi podlomily nožky, no a už jsme začala rudnout, koktata všechny další trapnosti, co s první schůzkou souvisíNicméně, můj Honzik vše ustál z nadhledem, půl roku uteklo jako voda a mi se pokoušíme již o rodinu...jsem šťastná, jelikož mám nyní úžasný vztah a jsem za něho velmi ráda...a vám všem, kteří jsem zde zaregistrovaní, přeji hodně štěstí a kliknutí na toho pravého partnera Martina

Pred rokem a ctvrt jsem diky stesti potkala lasku s velkym L. Jsme stastni, ze jsme se nasli a od te doby si uzivame kazdou chvilku kdy jsme spolu. V srpnu si rekneme sve ANO a planujeme i miminko. Tohle vsechno diky Tobe, www.stesti.cz

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

Oba jsme sebevedomi, uspesni lide, ani jeden jsme moc neverili, ze by jsme svedka sveho zivota mohli potkat zrovna na internetove seznamce. Znate to, hodne prace, zivot zajety v deseticentimetrovych kolejich, oba nabite drzky z predchoziho vztahu. Nebyli jsme nestastni, ale oba se dnes shodneme na tom, ze spolecny zivot je mnohem barevnejsi.
Timto chceme podekovat seznamce stesti.cz, ze nam umoznila se potkat, a poprat hodne stesti tem, co jeste hledaji. Nevzdavejte to!

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

Tak a je to tady můj pric i když nedojel na bílém koni, ale ve stříbrném autě, ale na sněhu , bylo to naše první rande a nebylo poslední následovaly i další společné víkendy již byly na naší cestě životem pravidelností, potom krásná dovolená ty nejkrásněji ztrávené svátky Vánoc společně v ruku v ruce jsme vpluli i do nového roku a i přes občasné neshody se stále milejeme. Lásko tímdle krátkým vztahem Ti chci poděkovat za nádherný rok ztrávený s Tebou a věřím v to že je první, ale ne poslední a že už to na celý život bude MY. Miluji tě z celého srdce a chci s tebou lásko ztrávit celý svůj život
Tvá jediná hvezdicka na nebi :-*

Štěstí je, když se narodíme. Štěstí je, když se narodíme do rodiny. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují a my jejich city opětujeme. Štěstí je, když máme přátele. Štěstí je, když máme dobré přátele. Štěstí je, když se máme v nouzi na koho obrátit. Štěstí je, když máme pro co žít. Štěstí je, když máme pro koho žít. Štěstí je, když víme, že máme štěstí. Štěstí je, když víme, že jsme šťastní. Štěstí je, když můžeme udělat někoho šťastným. Štěstí je, když uděláme někoho šťastným.
"Se štěstím je to jako s brýlemi: často je marně hledáme a ony nám sedí na nose."
Je to přesně tak. Ne jednou, ne dvakrát, ale víc než mockrát se mi stalo, že jsem měla brýle na očích a hledala jsem je po celém bytě, než někdo přišel aby mi řekl, že je mám na nose. Byly tak blízko a tak nenápadné, že jsem si je ani neuvědomila.
A štěstí? Už mockrát jsem ho měla, ale nikdy jsem si to pořádně neuvědomila. Přesně jako s brýlemi. Bylo průsvitně nenápadné, křehké a tak moc blizoučko, že to snad ani nemohla být pravda. Ale bylo tu. Bylo se mnou a bylo moje. A já pro svou nadutost a zbrklou bezmyšlenkovitost jsem ho ze sebe setřásla, zadupala do země a jako malé děcko utekla pryč.
Nepoznala jsem ho. Neuvědomila jsem si, že jsem šťastná. Stále jsem si myslela, že na mě někde čeká něco většího, lepšího. Že to co mám teď není štěstí, to že teprve přijde. A jak moc jsem byla slepá!
A pak už jsem jen neustále hledala to své štěstí, chodila jsem po ulicích, koukala do výkladních skříní, jestli snad tam někde ho nenabízejí za levný peníz, hledala jsem i v těch nejzapadlejších uličkách, sklepích domů, u popelnic, kde by se mohlo válet, když jsem ho tak lehkomyslně a snadno zahodila. Nesedělo ani v parcích s partou dýmem zahalené mládeže, nebylo ani v kině, v divadle, ani na plesích, kde bylo štěstí na rozdávání, ale stále to nebylo to moje, které jsem odstrčila. Bylo cizí a to jsem si vzít nemohla. A to moje jakoby zmizelo někam do podzemí. Stále se mi vyhýbalo. To byl můj trest.
Chodila jsem po světě a hledala, kam se jenom to moje malé štěstíčko podělo. Připadala jsem si jako Malý princ. Prozkoumávala jsem planetku po planetce. Byla jsem úplně zoufalá. Volala jsem, lákala ho, křičela a hned zas šeptala, ale nebylo mi to nic platné. A přitom jsem věděla, že moje zlatá muška nemůže být nikde daleko.
Bylo to, jako když si brýle sundám a někam je položím a zapomenu kam. Rázem vidím všechno rozmazaně. Neustále chodím okolo místa, kde jsem si je odložila, ale nemůžu je najít. Šmátrám tedy i rukama. Stále je nenacházím. Po rozpálených tvářích mi tečou slzy beznaděje. Volám o pomoc a čekám. Snad mě někdo přijde vysvobodit.
Spousta z vás kolem mne projde téměř bez povšimnutí a nechá mne se topit v mém žalu a zoufalství. Stejně jako jsem to kdysi dělala já. Ale teď už bych taková nebyla.
A pak ve chvíli mého největšího zoufalství se objeví rozmazaná postava, jemně mi velkou rukou otře slzy a podá mi mé ztracené brýle - mé ztracené štěstí.
Jen co si nasadím brýle, rozmazaná postava začne být jasnější a zřetelnější. Teď se znovu rozpláču, ale není to ze žalu. Jsou to slzy štěstí a radosti. Slzy, které tečou jen proto, že je někdo, kdo mi bude nosit štěstí a bude nablízku, aby mi pomohl ho najít, když se mi náhodou zase někam zatoulá, proto, že blízko mě budu někdo, kdo mi řekne, že mi mé štěstí sedí na nose, proto, že mě nenechá mé štěstíčko zahodit. Slzy, které tečou proto, že můžu někoho udělat šťastným.
A tak chraňme své štěstí. Vždyť máme jen tak málo šancí získat ho zpět. Ztratit jde snadno, ale hledá se mnohem hůř….
Přesně takhle to bylo se mnou a s Vítkem. Konečně jsem našla své ztracené štěstí!

Na seznamce jsem byla dlouho,našla jsem tu pár přátel i pár dá se říct kamarádu,ale žádnou Lásku,chodila jsem jsem každý den,pomalu jsem ztrácela naději,že vážně někoho potkám,chodila jsem na kávu,na procházku,ale pořád to nebylo ono,pořád tam něco chybělo,,pamatuji si to přesně byla neděle 29,května,a já brouzdala opět na seznamce,najednou mi přišla zpráva uplně jiná než všechny ostatní,bylo to strašně krásné psaní,vyměnili jsme si telefoní čísla,a najednou,jsme si začali víc a víc psát a volat,pak mi bylo nabídnuto,se sejít,neváhala jsem ani minutu,,celý den jsem byla nervozní,ale dočkala jsem se,přijel kouknul a já byla ztracená,vážně ztracená,začalo to bouchat a já to zažila ve 40 znovu,připadala jsem si jak,když mi je 17 let,prostě jsem se zamilovala na první pohled,je to skvělý mužský,sám má 3 dcery,tak vím,že pro něj nebude problém moje malá dcera a vím,že jí se mnou vychová,,Jsi skvělej Romane,jsem moc ráda,že jsme se našli a já tímto děkuju Seznamce Štěstí,nedoufala jsem,ale ta Láska se objevila,objevila se ve 40 a já už v to nedoufala,,jedno vím jistě on je ten chlap,s kterým si umím představit život,,,všem vám držím palce at potkáte to svoje Štěstí na Štěstí.Miluju Tě Romane,víš to a vím,že ty mě také,,zdraví J+R:-

Hrozně dlouho jsem kamarádce říkala, že bych chtěla opravdový a vážný vztah a nikdy jsme s tim nic nedělaly, ale když mi jednou řekla tuhle stránku hned jsem se začala smát, myslela jsem si že je to vtip ale zaregistrovala jsem se a několik chlápků mi psalo, ale žádnýho jsem nechtěla, pak se mi najednou začali dít podivné věci, kluk, kterýmu jsem neodepsala na vzkazy semou jezdil autobusem a já o tom ani nevěděla. Na fotce vypadá jinak než ve skutečnosti ale právě sem mi napsal že semnou jel když jsem si povídala s kámošem, kterýho jsem poznala týden předtim a který byl zároveň i jeho kámoš, psali jsme si a sešli se na místě odkud jsme spolu jezdívali autobusem. Nebýt toho že mi sem napsal, nebyly bysme spolu...na první schůzce mi dal růži a pozval mě na víno pak jsme spolu začali chodit a přitom jsme se poznávali...od té doby uplynul 1 rok a 6 měsíců a jsme spolu šťastní...téměř se nehádáme a pořád se strašlivě milujeme...
Přeji i ostatním aby zde svou lásku našli, já toho rozhodně nelituji...

Je mi 40 let,starám se o dvě děti a i když to celkem zvládám tak jsem se rozhodl zkusit štěstí... Nechci zdlouhavě popisovat peripetie hledání v inzerátech z novin,teletextu atd. Ona málokterá cesta vede rovně a bez slepých uliček. K vánocům jsem si dal dárek. Můj první počítač. Začal jsem serfovat po internetu a samozřejmě objevil i seznamky. A tak jsem se tu objevil. Nejprve jsem trochu váhal,ale pak jsem si řekl,že můžu jenom získat a tak to zkusím. Založil jsem svůj profil a sám začal aktivně hledat v okolí pak jsem zabrousil i do vzdálenějších krajů. V libereckém kraji,který je mi zvláště milý protože jsem se tu narodil a vyrůstal mě zaujmul zvláštní smutný inzerát. Po přečtení jsem se rozhodl napsat několik soucitných slov. Pak jsem se ještě podíval na fotky. Na fotografii byla usmívající se paní,nijak zvlášť zajímavá. Přesto jsem si povšiml jejích očí. Na ostatních fotkách krásné děti,no jak to bývá. Profil jsem zavřel a pokračoval v hledání. Po chvíli jsem pocítil zvláštní neklid a musel se znovu vrátit. Znovu jsem rozkliknul její fotku a teď se mi zdála o hodně hezčí. Říkal jsem si kdyby tak odepsala. A ono se to stalo! Začali jsme si psát. Musím vám říct, čím více jsem Danielu poznával tím více se mi líbila a tenhle proces stále pokračuje! Ona je totiž hezká jako žena,ale jako člověk je nádherná. Byl jen jeden člověk kterého si vážím stejně jako Daniely. Má maminka. Chci udělat všecno pro štěstí své Daniely a její malé dcerky. Tolik mi na nich záleží. Je před námi ještě dlouhá cesta. Oba máme bolavá srdíčka a tak se bojíme spěchat. Nevadí, vždyť máme na sebe celý život...

Kdo hledá, najde…
Dobrý den všem, kteří jste se rozhodli najít své štěstí na „Štěstí“.
Dnešní doba je z hlediska seznamování poněkud náročná. Kde hledat „ toho pravého“?
Na diskotéce? Tam málo mužů hledá lásku na celý život. Oslovovat muže na ulici? V práci? Jako učitelka se setkávám jen s tatínky od rodin. Tedy za pokus nic člověk nedá. Zkusila jsem seznamku.
Potkala jsem zde různé typy mužů - milé, váhavé, hrubé , jako v běžném životě. Co je důležité, nevzdala jsem to a hledala. A našla.
Seznámila jsem se zde se svým již skoro měsíc manželem Petrem. Nejprve mi přišel prostě milý . Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se.
Loni jsem pod stromečkem našla zásnubní prsten a 24.4.2009 jsme se 14 měsících našeho vztahu vzali.
Po ošklivé životní etapě ( rozvod) jsem jen doufala, že by mě mohlo potkat něco tak krásného. Teď už nám k úplnému štěstí stačí jediné – vrána nebo čáp. Nebojte, vím ,že se člověk musí přičinit!
Přeji vám krásný den, pevné nervy a trochu toho štěstí.
Jitka ( andílekJita)

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu