Skutečné příběhy štěstí

Dobrý den všem na Štěstí.
Posíláme Vám pozdrav z naší svatební cesty.
23.6.2013 si mě Jiřík našel na stesti.cz,dal u mého profilu hvězdičku, já to viděla a řekla jsem si: co kdyby to byl ON? Napsala jsem mu,že se zajímá o hudbu, bydlí v Litoměřicích a já ho neznám? Psali jsme si a hned nám něco říkalo, že tohle nebude jen takové to: ahoj,jak se máš, dobře, děkuji. Druhý den-24.6.2013 jsme se večer sešli, povídali, povídali, poznávali se a bylo nám moc fajn. Později jsme si řekli, že 27.6.2013,kdy proběhla 1. pusa, bude takové oficiální datum začátku našeho vztahu. Po pár týdnech, měsících jsme spolu začali žít a prožívat společné radosti, starosti i běžné denní záležitosti....A je to tady- 5.3.2016 je datum naší svatby. (Jak mi do přání napsali kolegové- oficiální stvrzení naší dosavadní činnosti ) Naše společné radosti doposud převažovaly a my doufáme a věříme, že to tak bude i nadále.
Bydleli jsme 3 ulice od sebe, ale poznali jsme se díky stesti.cz,tak DÍKY! A všem přejeme ať mají tady v hledání toho pravého tolik štěstí,jako my dva
B+J M.

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Dlouho jsem přemýšlel, zda mám i já sem do řádků ŠTĚSTÍ připsat i ten svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodl, že jej napíši, i když je to spíše ta výjimka potvrzující pravidlo…Ale i to je život.
Profil na ŠTĚSTÍ jsem měl pár dní, s jednou dívkou jsem si chvíli psal, ale pak přišel od jiné dívky vzkazík: „Ahoj, jsi dnes tady?“ Koukl jsem se na její profil a zaujala mě. Ona byla jako au-pair ve Vídni a do Zlína, kde bydlím a ona má rodinu, jezdila jen jednou za čas. Po týdnu psaní přišel vzkazík, že o víkendu jede zrovna do Zlína a jestli si budu chtít popovídat osobně, tak ať přijdu ve 14:00 do jedné místní kavárny…
Po předchozích zkušenostech ze seznamek jsem nečekal nic víc než jen pár obyčejných frází doplněných mlčením… Před kavárnou jsem byl už o půl druhé a čekal, kdo přijde. Na kostele odbily dvě hodiny a kolem mě prošla ONA. Nebyl jsem si jistý, zda je to opravdu na 100% ona, přece jen fotky klamou, ale když mě míjela, tak se na mě podívala a po tváři jí přeletěl letmý úsměv… To mě přesvědčilo, abych za ní šel do kavárny. Představili jsme se, ona již měla objednanou kávu a já si dal horkou čokoládu. Vše proběhlo tak, jak jsem si vždy představoval. Na začátku trochu tréma a možná i mírný trapas s tím zda za ní jít nebo nejít, ale během chvilky jsem se všeho zbavil a zjistil, že je prostě úžasná. Nepřeháním. Neskutečně hezky jsme si povídali, probrali jsme toho opravdu hodně a já začal věřit, že se konečně i na mě usmálo štěstí. Zaplatil jsem a pak jsem ji doprovodil. Dlouho jsme si povídali, než přišlo rozloučení a mě při cestě domů začalo docházet, že jsem se poprvé v životě zamiloval na první pohled, přestože jsem nikdy nevěřil tomu, že se takovým způsobem dokážu někdy zamilovat. Byly to nejkrásnější tři hodiny mého dosavadního života a na datum 29. 11. 2008 budu vždy vzpomínat se zvláštní, přesto hezkým pocitem…
Jenže ne všechno končí happy-endem, přestože bych to všem přál. Po týdnu zrušila profil na seznamce, čekal jsem na email, nebo SMS, ale žádná zpráva nepřicházela. Tak jsem jí napsal email já. Neozvala se. Napsal jsem SMS. Neozvala se. Pak po týdnu jsme se sice domluvili a sešli se v čajovně, ale něco ve mně začalo hlodat, že s tím štěstím to bylo až moc jednoduché…A bylo. Třetí schůzka byla 5. února. Dva dny před mými narozeninami. Mezitím jsem se trápil tím, že mi už tak často nepsala a čekání na odpověď bylo čím dál delší. Napadalo mě tisíce důvodů PROČ, ale odpověď který z nich byl ten pravý se asi nikdy nedozvím. Každý den jsem v srdci cítil zvláštní tíživý pocit a ranní vstávání bylo daleko těžší než v kdykoli předtím. Na tom posledním setkání si dokonce zapálila několik cigaret, přičemž jsem ani ve snu nepředpokládal, že je toho schopná… Měl jsem sto chutí to zabalit, zaplatit a odejít, ale překonal jsem se. Ovšem po rozloučení mi cesta domů trvala neskutečně dlouho… ten pocit se nedá popsat. Hlavou se m i honily nejrůznější nesouvislé myšlenky a v očích se objevily slzy… V noci jsem skoro nespal a nevěděl jsem, zda ráno dokážu vstát a normálně fungovat. Podařilo se mi to, i když to bylo dost těžké.
Pochopil jsem, že ne vše je zlato, co se třpytí, a že jsem pro ni byl jen „sympaťák ze seznamky“. Nic víc. Ale chci Ti jen, Lenko, vzkázat, jestli budeš někdy tyto řádky číst, že Ti nemám nic za zlé a nic Ti nevyčítám. Jsem za vše vděčný, protože jak už tady v některém minulém příběhu zaznělo: „Dokud se člověk dokáže zamilovat, ještě na tom není tak špatně.“ Děkuji Ti za vše a děkuji i téhle seznamce, i přesto, že má tenhle příběh jiný konec než všechny ostatní. DÍKY.

P.S.: Všem, kteří zde mají profil přeji ať najdou tu pravou lásku ať už tady na ŠTĚSTÍ nebo třeba někde jinde. Ať je na světě víc usměvavých tváří a srdcí, která mají pro koho bít.

Honza, Zlín.

Tuhle větu jsem mu napsala poté, co jsem si ve svým přesvědčení vymazat se ze seznamky,ještě ťukla na inzerci. Zarazilo mě, že můj profil otevřel asi 30krát Nechtěla jsem na seznamku.Propadala jsem panice, že všichni koho venku potkávám, na mě koukaj a určitě si říkaj ,,hele,to je ta z tý nabídky...." Připadala jsem si jako ovce na prodej. A tak asi po týdnu jsem to chtěla zrušit. No a tenhle chlápek mě dostal svým humorem a svým životním postojem, kterej jsem během týdnu psaní pochytala. Chtěla jsem ho vidět a ne si jen psát, jako puberťáci, ale hlavně si popovídat, abych se přesvědčila, že to není jen nějakej pisálek a podvodníček. Věřte, nevěřte-po odchodu od manžela po 26 letech, jsem dokázala natrefit na človíčka, kterej mě- jak říká- miluje ze všech chlapů na světě nejvíc a prý se mnou chodil už na tý mojí fotce Tolik jsem ho uhranula. A je šťastnej, že jsem mu vlastně napsala já, protože on by to byl býval neudělal. A já ten den chtěla zmáčknout puntík- vymazat. Je to náhoda? Dnes jsou to právě 4 roky, proto píšu tenhle čmaropis. Není nám zrovna 20 a stejně se to podařilo. Tím chci navnadit a podpořit ostatní váhavce, aby se nebáli a nestyděli někoho oslovit. Ať se řídí rozumem, ale i instiktem a NEVZDÁVAJÍ to My dva se máme mooooc rádi. Děkujeme ti seznamko Štěstí

Chodili jsme spolu do školy.Pak jsme se na 30 let ztratily a nevěděli o sobě vůbec nic. Štěstí tomu chtělo a pomohlo, že jsme se na těchto stránkách našli a osud tomu chtěl, že i po třiceti letech se do sebe zamilovali. Máme to složité a těžké. Jsme kamarádi, spolužáci, milenci i ti co se na sebe neustále těší, že spolu budou i ten krátký čas co je jim dovolen. A pak,že to nejde. Jde ale štěstí se musí trošku pomoct.Nevím jak náš příběh skončí ale žijeme současností.

Po velmi bolestivém odchodu manžela jsem se cítila strašně sama a začala jsem tedy hledat kamaráda, přítele, nového partnera. Internet mi připadal jako nevhodnější řešení, většina z nás se pohybuje ve stálem okruhu lidí. Nejprve jsem se začala rozhlížet ve svém okolí, pak i v sousedním kraji. Klikla jsem na jeden profil bez fotky, nu a šla dál. Druhý den mi přišla zpráva, že mám moc hezké nohy. Na to jsem odpověděla, že to samé já říct nemohu...(profil bez fota). Začali jsme si psát, J. byl inteligentní, vtipný, fajn. Bylo září. Bylo mi divné, že J. nechce jít "na kafe", ale byl totiž služebně v Indii. Kafe jsme tedy naplánovali až na vánoce. Psali jsme si denně, chatovali dlouho do noci a zamilovali se do sebe. Fotky jsme si také vyměnili. Koncem listopadu mi J. nabídl, zda za ním do Indie nechci přiletět. Bylo to pro mě jako pohádka, moje tajně vysněná dovolená, země, kam jsem se chtěla určitě jednou podívat. Věděla jsem ale, jak je to složité, znali jsme se přece jen virtuálně a navíc jsem si to finančně nemohla dovolit. J. ale nabídku stále opakovat a nabídl, že zaplatí letenku (i zpáteční), zařídí vízum a já, že se vůbec nebudu muset o nic starat, jen se půjdu nechat naočkovat. Nakonec jsem souhlasila a přiletěla. Vše opravdu bylo tak, jak jsme se domluvili. Na letišti v Indii mě čekat vysoký sympaťak s velikou kyticí růží. Strávili jsme spolu krásný týden v Indii, potom vánoce...
Zjistila jsem, že tu jsou i muži, kteří to myslí vážně, kteří si váží druhých, kteří jsou obětaví, kteří touží opravdu po vztahu, lásce a porozumění...

Byla jsem na Štěstí zaregistrovaná už skoro půl roku a přestávala věřit,že bych mohla potkat svoje druhé JÁ.Jedno pondělní odpoledne jsem na seznamce omylem zabloudila na vedlejší okres a poslala stejně starému sympatákovi vzkaz.V úterý mě pozval na rande,ve středu se sešli a od té doby jsme téměř stále spolu.Vůbec jsme tomu štěstí a vlastně veliké náhodě nemohli ze začátku uvěřit......ale jsme rádi,že jsme se našli a to i díky Vám!Skvěle si rozumíme a plánujeme společnou budoucnost.Věřím,že takového hodného,chápajícího a milujícího muže mě nemohl poslat nikdo jiný než právě Ježíšek!!!Jaroušku,jsi moje milované štěstíčko......Tvoje Iluška.

velice ráda se podělím o své štěstí z této seznamky.Když jsem se rozvedla ztratila jsem veškerou duvěru a víru vto že ještě někdy budu šťastná.Má sestra mě přivedla na seznamku nechtěla jsem ale i přez to jsem si založila profil i z fotografií,za pár dní mi přišla nabídka na seznámení od člověka který měl v profilu že hledá přátelství.Říkala jsem si proč ne zkusit to mužu a tak jsme zanedlouho měli první schuzku která byla fajn dost jsme si popovídali.Za dva dny mi od toho samého člověka přišla další nabídka na seznámení zasmála jsem se a domluvili jsme si další schuzku,komunikace přez chat na seznamce byla častější a častější,a dnes???jsem šťastná že jsem sestru poslechla a vlezla na štěstí.Jsem zamilovaná a opět šťastná,je to člověk kterej má velké srdce a umí lásku brát ale taky dávat,zrušili jsme své profili a zjišŤujem že bez sebe nemužem žít.Děkuji seznamce za naše štěstí

Nikdy jsem nevěřila na seznamky a už vůbec ne na ty internetové, ale jelikož jsem byla dlouho sama a po večerech se nudila,tak jsem zabrousila i na nejrůznější seznamky. Na Štěstí mě hned na první pohled upoutala fotka Milana. Vypadal tak nějak normálně Asi za to mohla ta fotka, že jsem se přihlásila. Všiml si, že jsem jeho profil navštívila a napsal mi. Psala jsem si i s jinými, ale Milan byl prostě nej. Po měsíci jsme se viděli po 14 měsících jsme se vzali a plánujeme potomka

Bude to už půl roku, co jsem se seznámila zde na štěstí.cz se svým přítelem.Asi jako každý jsem byla zklamaná láskou, a proto jsem se zaregistrovala s úmyslem najít toho pravého.Pár měsíců mi psalo pár kluků, ale ani jeden z nich nebyl pro mě ničím zajímavý. Asi den bo dva před Štědrým dnem jsem dostala vzkaz od svého miláčka, kde se ptal, jestli si popovídáme.Zaujal mě hlavně tím, že mi nenasekal hned do první věty pár chyb Samozřejmě jako u každého vzkazu jsem hned mrkla na profil. Najednou se přede mnou objevil mladý, krásný chlap s úžasnýma očima. Prostě mě zaujal hned na první pohled, ale zamilovaná jsem ještě nebyla. Spíš jsem se divila, že se mi Jarda vůbec ozval. Nejsem totiž žádná modelka.Ba naopak. Na chlapy jsem měla vždycky smůlu, ale u něj jsem už přes vzkazy cítila, jakej to je skvělej kluk. Hned o víkendu po Novém roce (myslím asi v sobotu) jsme se setkali. Já přišla s pejskem svého brášky. Šli jsme se projít a pak jsme šli do baru, kde momentálně pracuju. Krásně jsme si povídali, i když nějaká ta minutka ticha určitě proběhla V následujících 2 týdnech jsme šli do kina, na večeři, spuasch nebo jen tak na kafe. Rozhodující byl den, kdy se konal můj maturitní ples. Byla jsem na pochybách, zda ho mám pozvat či ne. I přes radu své kamarádky, která říkala, že po 14dnech je brzo, jsem dala Jardovi lístek. Samozřejmě přišel, ale pouze na chvíli, pač druhý den ráno odjížděl s kolegy na hory. Ty 2hodiny byly super a při odchodu jsme se poprvé políbili. Nejhorší samo bylo to, že mi na týden odjel. Psali jsme si ale neskutečně smsek i pár mejlíků, tak mě smutnění trošku přešlo. Teď jsem ráda za každou chvilku strávenou s Jardou. Co může holku víc potěšit než to, že ji miluje takovou jaká je, ne kvůli tomu jak vypadá. Jsem šťastná a zamilovaná až po uši. Vím, že je to ten pravý. Zlatíčko, jsi pro mě to nejdůležitější na světě a nechci bez tebe být. Miluju tě!!! Chtěla bych poděkovat hlavně štěstí za to, že jsme se zde potkali. Přeju všem ostatním, ať tu také najdete to co hledáte.

Se seznamováním prostřednictvím internetu mám již bohužel bohaté zkušenosti. Bohužel, protože těch dobrých moc nebylo a i když jsem se už takto několikrát seznámila, dlouho to nevydrželo. A já měla pořád, jak se říká, v lásce smůlu a už ani nevěřila, že se to obrátí. Až do té doby než jsem zde potkala svého součásného partnera. Asi po měsíci vzájemného poznávání jsme spolu začali bydlet. A já cítím, že je to to pravé co jsem v životě hledala. Často mě až překvapuje jak se vzajemně shodujeme a doplňujeme, jak dílky puzzle.Přítel si ze mě občas utahuje a říká, že tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Časem se snad i rozrosteme jak plánujeme a vytvoříme rodinu. Díky Štěstí!!!

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Dobrý den, když si tak pročítám příběhy lidiček ze Štěstí, nedá mi to abych nenapsala i ten svůj. Přiznám se že jsem tady na štěstí byla už poměrně dlouho a musím bohužel říct, že jsem začínala mít pocit, že buď hledám něco co vůbec neexistuje a nebo prostě nemám štěstí ve výběru. Vždy když jsem si podle písmenek myslela že to je právě ON realita při setkání mě opět vrátila zpátky na zem. Až jednoho dne jsem si začala psát s NÍM. Zpočátku byly naše rozhovory na štěstí pouze přátelské,ale jednoho dne se osmělil a řekl mě že mě má rád. Úplně mě to vykolejilo, protože jsem to nečekala, ale z jeho slov cítila, že to myslí opravdu vážně.Byl jiný než ostatní...a to mě na něm zaujalo. Najednou nám už nestačila jen písmenka na štěstí a tak jsme si začali psát i láskyplné SMS a začali jsme se scházet. Zjistila jsem že je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem tu mohla potkat a takového bych tu přála každé ženě či dívce. Je milý, pozorný, úžasný a z každého jeho slůvka či písmenka je cítit láska. Každý den, který s ním prožívám mne neuvěřitelně nabíjí a všechny problémy se pak jeví jen jako malichernosti. Oba jsme už ani nedoufali, že tahle hluboký cit můžeme v životě najít, ale stalo se to…tady na štěstí…a tak bych chtěla vzkázat všem, kteří ještě to své štěstí nenašli…cesta ke štěstí je trnitá, ale na každého to štěstí někde čeká..tak proč ne tady…na ŠTĚSTÍ

Nevím jak začít, přemýšlela jsem jestli sem mám napsat, ale něco uvnitř mi říká napiš a poděl se i s jinými které třeba sní o princi na "bílém koni",tak jako jsem snila Já…
Náš příběh je fakt jako z pohádky a nikdy bych nevěřila, že zrovna mě se to může stát! Měla jsem v životě smůlu snad na všechno
Na štěstí jsem se zaregistrovala jen tak z nudy, s kolegyněma v práci jsme štěstí.cz probíraly, projížděly profily a komentovaly….nakonec mi to nedalo a já si vytvořila svůj profil, nejdřív bez fota a jen tak jsem divila, kolik vzkazů mi přišlo,začalo mě to bavit Vložila jsem si tam fotku a vyplnila kolonky (pravdivě) co kdyby náhodou S fotkou to bylo ještě lepší vzkazy se jen množily více
Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí, ikdyž jsem o ně neměla nouzi, mohla jsem mít skoro každého na kterého jsem si ukázala, ale nic pro mě, pro moje srdíčko! Měla jsem 2 větší vztahy a hned ten první dva a půlletý mě připravil o všechny hezké iluze, ten druhý šestiletý ( itálie a několik rozchodu a zase lepení už bylo nad moje síly) tento byl snad ještě horší a moje psychika byla úplně na dně…Už jsem si myslela, že neexistuje snad žádný chlap podle mých představ! A smiřovala jsem se s tím, že asi budu sama. Nechtěla jsem mít jen tak někoho, jako abych nebyla sama a něco lepit! Po nějakém čase jsem se zaregistrovala na štěstí a do kolonky jsem napsala "nevěřím, ale na druhou stranu si říkám,proč to nezkusit" psala jsem si s pár klukama , jako kamarádka a ani se s nima nesešla,ale byli asi 4, které jsem chtěla poznat osobně se kterýma jsem se osobně sešla, ale dopadlo tak jak jsem si myslela, že dopadne - katastrofa,v půlce každého setkání sezení u limonády, jsem chtěla odejít,vydržela ze slušnosti a hned co jsem nasedla do auta a odjížděla,mazala tel a vše z hlavy !! Stačilo mi vždy jen 5 minut a já věděla, že ztrácím čas a která bije) ikdyž po písmenkách to bylo docela fajn, ale zjistila jsem, že většině jde jen o "jedno" byla jsem zhnusená a nenáviděla chlapy.Pak na tyto stránky zanevřela a nepřipojovala, byla to ztráta času!Po nějaké době jsem se zase připojila odepsla na pár vzkazů a chtěla profil smazat (vždycky jsem si říkala,jaká je to blbost, seznamovat se přes internet, že to není možný a že seznámit se "normálně" a né přes virtuální svět je určitě lepší,ale zkušenosti seznámit se "normálně" nebo přes internet byli vlastně pro mě stejný!!Musím podotknout, že já chlapy NIKDY nebalila, nelovila,nechala jsem tomu volný průběh a na nic netlačila!!
Jak říkám profil jsem chtěla smazat, naposledy jsem ho otevřela a v duchu si řekla přečtu poslední vzkazy, zasměju se tomu a smažu!!Mezi těma posledníma vzkazama byl ON můj princ na bílém koni, ale to já ještě nevěděla) Otevřela jsem jich pár a postupně mazala až na jeden,který mě zaujal,který mi něco říkal,tomu odepiš, byl to takový normální obyčejný vzkaz,ale něco mi říkalo odepiš, koukla se na jeho fota a nikdy na to nezapomenu, jak mi problesklo hlavou, jak jsme spolu, ale zase jsem se vrátila do reality,z té fotky na mě koukal sympaťák odepsala mu a čekala do druhého dne jestli odpoví, kdyby neodpověděl, byla jsem rozhodnutá profil smazat nadobro!!Odpověděl Psali jsme si a pomalu poznávali jeden druhého, bylo mi s ním fajn a nějak jsem se zase těšila a připojovala se jen kvůli němu, vyměnili jsme si maily a psali a psali a psali,profily na štěstí smazaly on s tím přišel, že tam něco pozměnil (zadaný) a pak jsme se dohodli, že si je oba smažeme a taky tak udělali!Já si koupila i notebook a zapojila net doma a bych mu byla nablízku!(do té doby jsem využívala net v práci nebo u sestry či bráchy) na každý jeho dlouhý a pak už krásný a pomalu zamilovávající se maily nikdy nezapomenu ..byli jsme si tak blízcí a zároveň tak daleko od sebe, rozuměli si, naslouchali jeden druhému přišlo nám jako kdybychom se znali 20 let…pak už jsme si vyměnili tel. čísla a vídávali se na skypu, propovídali jsme spolu denně 6 hod.v kuse on den a já noc byl v té době 9000km daleko! Trvalo to 3 měsíce, už jsme věděli o sobě snad všechno, ale ten první dotyk, první pohlazení a první políbení, na to jsme se oba těšili nejvíc, ale v hlavičce mi blikalo a je průser já jsem zamilovaná až po uši a to jsme se neviděli osobně jen přes webkameru, ani se mě nedotkl, jak ke to možné,ptala jsem se sama sebe. Je to jen chvilkové,pobláznění?( kamarádky si klepaly na hlavu jestli jsem se náhodou nezbláznila a že tomu nevěří a smáli se mě)Byla jsem zmatená, ale cítila jsem to, že je to ON, že on je ten pravý!! a on cítil to samé a strašně mi to dával najevo až jsem měla strach, že to skončí až se uvidíme osobně…po třech měsících našeho cvrlikání po skypu a psaní sms opravdu přijel až ke mě před barák,vyšla jsem z domu a šla k němu objali jsme se dali pusu a oba jsme cítili, že to co jsme cítili po netu a na takovou dálku, celé 3 měsíce se nezměnilo a že je to ještě lepší, jiskřilo to a jiskří do dneška) po třičtvrtě roce mě požádal o ruku a já tomu nevěřila, že ta pohádka ještě pořád je, byla jsem nejšťastnější člověk na světě! Řekla jsem ano a 15.8.2009 byl náš velký den!!Vzali jsme svatba byla jako z pohádky jsme spolu moc šťastní, spíš bych řekla, že se oba dva tak pořád milujeme,že už to víc snad ani nejde, už nejsme dva, ale jeden!Prstýnek nosí hrdě a s láskou!Teď plánujeme miminko,tak nám držte palečky a já budu držet zase VÁM)MILUJI HO a děkuji Ti štěsti, za to, že jsi mě udělal šťastnou!! Mám nejbáječnějšího manžela, kterého si snad přeje každá žena na světě! Nechci to zakřiknout, ale splnil se mi sen mám prince na bílém koni!)

Byla neděle a já toho večera neměla co dělat, tak jsem se připojila na net a tam jsem uviděla muže svých snů, bylo to na této seznamce. Oslovila jsem ho normálním způsobem komunikace, ale nevěřila jsem tomu, že právě on by se mi mohl ozvat.
Druhý den jsem kontrolovala vzkazy od svých kamarádu a velkým překvapením, bylo to, že právě on mi odepsal. Ten večer jsme se domluvili na schůzce, ale pod záminkou jen přátelství. Mě totiž vadilo, že je z takové dálky. Hledala jsem partnera z blízkého okolí.
Druhý den ráno jsem se vydala do jeho rodiště.Jela jsem se svojí tříletou neteří, aby jsme navštívili místní ZOO. Nebylo plánované rande.
Návštěva ZOO byla moc pěkná, ale krásnější bylo to co jsme tam prožili. Když jsem viděla jak se k ní chová, tak jsem si uvědomila jak moc bych s tím člověkem chtěla být a jaký on by asi byl otec k našim společným dětem.
Zjistila jsem, že pro nás dva nebude překážka ta dálka co nás dělí. A také není.
Je mi s ním krásně a jsem strašně šťastná že ho mám. Je to ten pravý co jsem celý život hledala. Už nechci jiného muže, s tímto chci prožít svůj zbytek života a mít s ním jen a jen spoustu krásných zážitků. MILUJI HO a vím, že on mě taky.

Kdyz jsem se tu zaregistrovala, byla jsem sama.Nikdy bych neverila, ze pres seznamku na internetu najdu muze sveho zivota...Ale po par dnech jsem si zacala s jednim muzem psat. Nedavala jsem tomu zadnou nadeji,ale vsechno nakonec dopadlo jinak a jsem za to moc vdecna :) Jsme spolu uz 5let, planujeme svatbu a znazime se o miminko :) Tem co vymysleli tuhle seznamku Strasne moc DEKUJI, diky Vam jsem Nasla to co jsem hledala a jsem strasne moc stastna .

Náš příběh začal právě před pěti lety. Já jsem tehdy byla čerstvě rozvedená, nešťastná, se dvěmi dětmi a spoustou starostí. Náhodou jsem objevila odkaz na seznamku štěstí a spíše jen pro odreagování jsem zkusila se zaregistrovat a hledat. Asi po týdnu jsem si začala dopisovat s mužem, který měl obdobné starosti a hlavně názory na život. Po pár dnech nezůstalo jen u dopisování a konečně jsme se i sešli. Dnes už vím, že to byl osud. Od té doby se můj život úplně změnil. Přítel přijal moje děti a choval se k nim jako ke svým vlastním, po roce jsme si pořídili společné bydlení a letos jsme se na výročí pětileté známosti vzali. Nikdy nezoufejte a věřte, že může být svět zase fajn.

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

nikdy jsem neverila, ze je mozne v siti najit lasku. kdyz jsem se logovala na stesti, nic jsem necekala a spise to brala jako relax. hned prvni den jsem se s nim tady seznamila 14 dnu jsme si intenzivne skypovali. byli to hodiny a hodiny na skypu a porad jsme si meli co rict. mela jsem od zacatku pocit, ze jsem cekala prave na nej. pod sedmi mesicich jsme naplanovali spolecne bydleni. clovek nesmi hledat a nesmi nic cekat. verim na osud...

Jsou tomu skoro dva roky,když jsem nepil na kamarádově nudné svatbě...a tak jsem nevěděl co s načatým večerem. Při drobném opojenía přemíry kofeinu my nepřišlel na mysl spánek. V pohodlí svého mládeneckého pokoje jsem zapnul PC a oprášil svůj zapomenutý profil na "STĚSTÍ".
Zaujala mne žena přihlášena kolem půlnoci. Po naučených zdvořilostních frázíchjsme si přislíbili, že se opět na stěští setkáme. Začli jsme si pravidelně psát a zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů...jediným a vážný problémem byla naše vzdálenost mezi bydlišti. Chatování zabíralo stále víc a víc času a proto jsem se rozhodl jednoho dne spáchat elektronickou sebevraždu. Jelikož jsme měli na sebe i mobilní čísla poslala mně má virtuální přítelkyně do pr..... Přesně za týden na služební cestě mi přišla sms o zdárné zkoušce z dospělosti mé bývalé virtuální přítelkyně. A jelikož se mi po naši konverzaci stýskalo rozhodl jsem se, že svou virtuální přítelkyni pozvu na schůzku.
Realita předčila očekávání a příjemné dvouhodinové posezení v restauraci na kraji rybníka nám oběma převrátilo život.
Již zmíněná vzdálenost našich domovů náhle nebyla překážkou. Po ročním zkušebním provoze a dojížděnímjsme se společně rozhodli ke společnému bydlení. Kraj, v kterém jsem bydlel já byl vhodný na práci a kraj , v kterém bydlela má již nevirtuální přítelkyně byl vhodný na odpočinek. Ted již společně jezdíme z mého kraje odpočívat do kraje jejího.
Seznámení dvou lidí vždy způsobí nějaká náhoda či osud... Nám bylo osudné právě "ŠTĚSTÍ"

Vážení a milí,začalo to tak že jsem v roce 2013 ovdověla a dcera mě nechtěla poslouchat jak do kolečka pláču,koukla na na seznamku a vytvořila moje stránky a začala hledat mě nějakého človíčka.Stále mě k tomu volala, že mi někdo napsal, tak at si to jdu přečíst a odepsat.A na jednou se tam oběvil jeden užasný člověk se kterým jsem si chvilku psali vyměnili telefonní čísla a dali si rande 6.12.2013 bylo to užasné seznámení,přiznám se nevěřila jsem tomu že potkám ještě člověka se kterým mě bude dobře.Ale je pravda že jsem moc štastná, že ho mám, je nám spolu moc dobře. 14 dní na to jsem se k němu nastěhovala a jsme spolu do dneska je tomu rok a doufám že to bude do konce života.MOC HO MILUJI a vám děkuji že jste, milá seznamko. Přeji Vám takových lidiček hodně. Vladka

Náš příběh bude znít asi bláznivě, ale vzhledem k našemu způsobu života už mě vůbec nepřekvapuje.
Petr mi napsal dvakrát s přestávkou několika týdnů než jsem mu konečně odpověděla. Poprvé mi připadal jako namyšlený frajírek a na ty já opravdu nejsem zvědavá, podruhé jen nechal ikonku, jestli si nechci popovídat....vyměnili jsme si pár vzkazů a zjistili, že máme za sebou hodně podobný životní příběh, roky v cizině...návrat do Čech a tak nějak začínání znovu. Navíc i té opravdové realitě žijeme jen úplný kousek od sebe. Po několika dnech lehce ovíněná jsem tedy navrhla setkání, tak jsem se dozvěděla, že můj virtuální přítel je už zase daleko a to rovnou v USA, no asi mě to mělo napadnout vzhledem k časům, kdy mi vzkazíky přicházely...
Najednou nám vzkazíky nestačily, začali jsme si psát přes skype,volat, pořídila jsem si web kameru a už jsem spolu trávili hodiny a hodin každou noc.Hodně jsme si povídali o všem možném, plánovali jsme jak se sejdeme, ale jednoho dne přišla zpráva, že musí zůstat déle, než původně plánoval. Měla jsem sto chutí tohle celé bláznovství zabalit, protože vztah na dálku s někým koho znám jen přes oko webkamery podle mě neměl smysl...Ale místo toho jsme se domluvili, že do Států poletím já....Jsem zvyklá cestovat, takže jsem si říkala, že pokud to nevyjde, užiju si ve Státech dva týdny dovolenou a život půjde dál....
A dnes? Sedím v hotelovém pokoji v jednom americkém městě, máme před sebou ještě týden týhle bláznivý dovolený a mě nezbývá jen říct, že jsem totálně zamilovaná a že na tohle první rande za Atlantikem nikdy nezapomenu.
Našli jsme se a oba víme, že to nebude jednoduché, já se vracím domů a on tu ještě pár měsíců zůstává,zbývá už jen pár dní, potom se zase neuvidíme, ale potom....potom už snad budeme spolu napořád, aspoň takový je plán.......

Je to neskutečné jak život je krásný.Začalo to před rokem dopisováním a už při dopisování to zajiskřilo mezi námi.Pak přišla schůzka a byl z toho ohen a dnes je z toho požár.Je mezi námi rozdil 14 let ale jak by nebyl.Mne je 50 moji lásce 36 a oslovujeme se lásko,miláčku atd.Jsme oba romantici tak vodění za ruku a líbání na veřejnosti je pro nás normální jak by nám bylo 15.Je to krásné jak to krásné hřeje pod srdíčkem.Proto držím palečky všem samotným věřte Seznamce Štěstí ,někde na Vás čeka ten pravý.Já ho našel tady

Vše začalo v březnu tohoto roku.Zhruba před třičtvrtě rokem skončil můj vztah s partnerem, o kterém jsem si myslela,že je to ten ON na celý život.Z našeho vztahu,ale vzešel ten nejúžasnější tvoreček na světě, kterému teď budou dva roky. Už během těhotentství nám to přestávalo klapat a bylo jen otázkou času, kdy se náš 7-letý vztah rozpadne úplně. Bylo to pro mě období doslova pekla, syn byl od narození dosti nemocný a v době, kdy od náš odešel jeho tatínek, mi sdělili,že má syn funkční pouze jednu ledvinu. V tu chvíli se mi zastavil život, nemohla jsem dýchat, bylo mi hrozně. I když mě moje rodina velmi podporovala, tatínek syna za námi chodil do nemocnice, bylo mi hrozně, když sem viděla jiné tatínky a maminky, jak bolesti a problémy svých dětí společně sdílí. Potřebovala jsem se někomu vybrečet, mít pocit, že na to nejsem sama /nebyla jsem, měla jsem svojí rodinu, ale jak všichni víte, v těchto chvílích, hlavně co se týče dětí, hledáme oporu v partnerovi/ a nikdo takový nebyl. Propadala jsem beznaději, myslela jsem, že už zůstanu sama, protože jak já si někoho můžu najít, když jsem doma na mateřský a mimo pobytu v nemocnici a chození ven s kočárkem jsem nikam nechodila?????
Jednoho dne mi můj nejlepší kamarád řekl, že se přes internet seznámil s moc fajn holkou, ať to zkusím také. Já jsem mu však řekla, že to ne, že to je to poslední, jak bych se chtěla seznámit. Byla jsem zarytý odpůrce seznamování přes inzeráty apod...
Avšak jednoho večera v březnu, když syn už spinkal a já se po dlouhé době cítila dobře, jsem si sedla k internetu a našla jsem stránky ŠTĚSTÍ. Vypsala jsem si profil a byla jsem velmi mile překvapena, kolik mužů se přihlásilo a tak to vše začalo. Začala jsem si dopisovat a chodit na schůzky, ale zhruba po měsíci jsem to chtěla vzdát, počáteční euforie opadla, přišlo i znechucení hlavně z těch, kteří tvrdili,že jsou rozvedení a pak se provalil opak atd.. Tak jsem si řekla, že tady skončím, že nemám to štěstí a budu už sama. Ještě v ten den večer mi přišel vzkaz od Pepina 34, ve kterém se mi ptal, jak se mám, a že ho zaumul můj profil atd...A tak to vlastně začalo. Během 14-ti dní jsme si denně začali volat a chci podotknout, že jsme nevěděli, jak oba vypadáme. Zhruba za dalších 10 dní jsem měla pocit,že jsem se snad zamilovala po mobilu a přišlo mi to bláznivý, protože jsem nevěděla, ani jak ten Pepin vypadá. On cítil to samé. Pak mi jednoho dne poslal fotku a já jsem se zhrozila, a to doslova. Přesně byl pravým opakem mužů, kteří se líbí mě. Ale psala jsem si s ním dál, protože jsme si psali moc pěkně. Pak jsme se domluvili na schůzku. Doufala jsem, že nebude vypadat jako na fotce, přeci jen, fotky můžou zkreslovat atd.. Avšak skutečnost byla stejná jako ta jeho fotka.V první chvíli mě napadla hrozná pitomost, že půjdu pryč, ale pak jsem si řekla,že to si nezaslouží nikdo a šli jsme na kafčo. Posadili jsme se a než jsme vypili kávu, měla jsem pocit,že ho znám celý život. Přinesl mi kytku a já mu slíbila, že se ozvu. Druhý den přišel otec mého syna a já měla pocit,že se chce vrátit a začala jsem přemýšlet, jestli bych se to s ním neměla ještě zkusit, už kvůli synovi atd... Toto mi dilema mi trvalo asi 14 dní, kdy Pepin, jménem Pavel, mi stále denně psal, volal a chtěl mě opět vidět. Já se s ním sešla, ale nebyla jsem schopná mu říct, co dál. Psal mi pořád, volal mi a já si uvědomila, že je na čase jít dál a minulost nechat už spát. Pak jsme se domluvili na další schůzce. Pavel už na mě čekal a já nevěřila vlasním očím. Od první schůzky co jsme se viděli až po tu s odstupem více než měsíce, zhubnul neuvěřitelných 1O kilo, úplně změnil image a já stála s otevřenou pusou a teď jsem zase já měla dilema, jestli se mu vůbec budu ještě líbit, protože za tu dobu jsem já prozměnu přibrala 5 kilo, protože jsem stres zajídala čokoládoum apod..
Obavy byly zbytečné, pořád jsem se mu líbila a ještě ten večer jsme spolu začali chodit. A já jsem se zamilovala a začala být znovu šťastná.
Zhruba před třemi dny jsem dostala od Pavla zásnubní prstýnek a pokud vše bude fajn jako doposud, tak do roka a do dne bude svatba. Jsme jako dva blázni, moc se milujeme a já jsem opět štastná. A můj syn? Tak ten se uzdravuje a Pavla si velmi oblíbil. A tak jsem našla i já konečně své ŠTĚSTÍ a to v době, kdy jsem tomu už nevěřila.
Vám všem přeji hodně štěstí a nenechte se odradit neúspěchy při schůzkách, ono to jednou opravdu vyjde a hlavně ve chvíli, kdy už tomu nebudete věřit, stejně tak jako já.
Pavle milujeme Tě. Tvoje Káťa a Jaroušek

Náš příběh začal pro tento server celkem všedně. Registrací a pokusem o pobavení.

Má partnerka šla na štěstí se odreagovat od všedních problémů, já ze zvědavosti, zda se tu dá najít životní partner.
Po dlouhém hledání mne zaujala žena, která v hlavičce nadpisu napsala " jen pro zábavu ".Tak jsem se optal: "jen pro zábavu, nebo něco víc"?
Žádná odpověď.......
Zkusil jsem to podruhé a přišla odpověď : pošli foto na e-mail.
Celkem nečekaná odpověď mne zaskočila, leč proč to neudělat, tak šla fotka, no radši dvě.
A TÍM ZAČLO NAŠE DOPISOVÁNÍ a posléze i schůzka, chceteli první rande.

Na rande jsem přišel kupodivu včas, ona však s 15 minutovým zpožděním.No královská 15ti minutovka.
Když ke mně přicházela, hned jsem ji poznal a okamžitě mne začlo bušit srdce, říkal jsem si že to snad není možné, ale že to je ta kterou hledám....., hm ani mi nepodala ruku.
Šli jsme na kávu, povídali si.Normálně to nedělám, ale během půl hodiny o mne věděla víc, než kdokoliv jiný kdo mne zná léta.Hezky jsme pokecali a domluvili se na procházce a svařáku v ten vánoční čas.
Při bumbání svařáku se na mne stále koukala, připadalo mi jako by koukala na svatý obrázek. A pak jsem to zkusil...krásně líbala a ta jiskra vzplanula. Oboustraně a strašně vášnivě.

Jsme spolu dva měsíce, již bydlíme ve společné domácnosti, plánujeme svatbu a rodinu a JSME ŠŤASTNÍ JAKO NIKDY.


A PAK ŽE TO NA ŠTĚSTÍ NEJDE.

Moc Vám děkujem za tyhle stránky a doporučujeme je.....

Jednoho dne jsem byla na netu a psala jsem e-mail kámošce. Najednou mi tam naběhla reklama a jak jsem psala, nějakým způsobem se spustila stránka, a byla to stránka štěstí. Nejdřív jsem byla naštvaná, že ten dlouhý e-mail, co jsem psala, budu muset nějak sesmolit znovu, ale když jsem zjistila, co je to za stránky tak jsem si řekla, proč se nezávazně nezaregistrovat a nezkusit, co se bude dít. Neměla jsem původně v plánu, hledat si vážný vztah přes internet. Tedy abych pravdu řekla, nehledala jsem žádný vztah, protože mi spousta kluků ublížila a já se bála lásky. Bála jsem se, že když se zamiluji, dopadne to jako vždycky a to tragicky a já budu mít zase jen zlomené srdíčko a zůstanou mi uslzené oči. Chvíli po vyplnění osobních údajů, se mi začali ozývat mladí kluci, ale i muži. Se spoustou z nich jsem si psala a snažila se je lépe poznat...pak se mi ale ozval Vojta. Padl mi hned do oka. Zjistili jsme, že máme spoustu společného. Rozuměli jsme si a jakmile byl na netu jeden, dal vědět druhému. Když jsem si s ním psala, nevnímala jsem okolní svět. Čas tak rychle letěl když jsme si dlouhé hodiny přes počítač psali, ale naopak jakmile jsem byla bez internetu a bez jeho milých vzkazů, čas se vlekl strašně pomalu. Každou volnou chvíli jsem kontrolovala, jestli od něj nemám nějaký vzkaz. Nejvíc mě překvapilo a zároveň potěšilo, že rád jezdí po památkách, jako já. Miluji výlety po hradech a zámcích a Vojta taky. Hned jsme si začali plánovat, jak po maturitě (kterou skládáme oba letos) vyrazíme společně na spoustu míst. Najednou jme zjistili, že spolu máme spoustu plánů. Domluvili jsme se na setkání a já za ním jela do Teplic. Plno lidí si myslí že je zvláštní, když holka jede za klukem a ne kluk za holkou, ale já mam vlak zdarma a tak jsem nechtěla, aby zbytečně utrácel. Než jsem vyrazila, měla jsem hrozný strach, jestli se mu budu líbit a jestli je opravdu takový, jaký se zdá být přes počítač. Čekal na mě na nádraží a dostala jsem první pusu na přivítanou. Najednou ze mě spadl všechen strach a já mohla být taková, jaká opravdu jsem. Povídali jsme si, prošli jsme se a strávili spolu nádherných sedm hodin. Měla jsem pocit, že to bylo těch nejkrásnějších, ale zároveň nejkratších sedm hodin v mém životě. Čas v jeho přítomnosti se zdál být nezastavitelný a jako by chtěl v co nejkratší době uběhnout Maraton. Najednou jsem musela na vlak a jet domu. Po chvilce ve vlaku se mi začalo moc stýskat a já se těšila, až budeme konečně zase spolu. Teď jsme pár a oba se těšíme z každé společné chvíle. Jsme spolu moc šťastní a věříme, že nám to vydrží už napořád. Je to můj princ z pohádky, kterého jsem si vysnila. Myslela jsem, že lidi jako on už neexistují, ale jeden človíček se tu našel a je tu jen pro mě. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala a že mu můžu říct, jak moc ho miluji a on mou lásku opětuje...
Katka

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem tvůrcům a celému týmu Osudového štěstí, kteří mi pomohli najít báječného mužského a popřát jim do další práce hodně pevného zdraví, energie, optimismu a hodně spokojených a šťastných párů. Bez Vás by se mi to nepodařilo a za to Vám patří Velký dík. Skládám si své štěstí teď ze střípků a život je najednou krásný a stojí za to žít. Jana

psani 3 roky po internetu.komunkace jen přes webku ale delila nas velka dálka australie. 10.7.2009 z mnou prijel do prahy na 5 nedel.nejkrasnejsi dovolena v mem zivote a ja neverila ze se clovek v mem veku muze jeste na prvni pohled zamilovat a krasne zamilovat. po rozpadu 18ti leteho vztahu a 4let samoty jsem znova zacala zit a smat se. jenze 5 nedel ubehlo jako voda a on je zase zpatky doma v newcastlu v australii.v unoru 2010 jedu zase ja za nim na 2 mesice.takze nehazejte dámy a páni flintu do žita preci nekde nekdo na vas jeste jiste ceka.me se to sice podarilo ale zase je tu ta neskutecna dalka ktera nas deli jeden od druheho ale ja verim ze se povede se tam prestehovat a zacit novy zivot drzte me palce a preji vsem hodne stesti pri vyberu partnera