Skutečné příběhy štěstí

Příběhy štěstí, které začalo právě na Štěstí.cz

Za pět minut dvanáct

31. březen 2008 02:50

Verča a Laďa

...nadpis naprosto přesně vystihuje celý můj příběh... stalo se to před takovými 2 měsíci, kdy jsem si na doporučení mé kamarádky založila profil na štěstí... pomale jsem přestávala doufat v to, že mě nějaké čeká... na osud jsem vždycky věřila, ale když čekáte dlouho, tak potom už pomale ztrácíte naději... jediné, co mě dokázalo upokojit bylo to, že všechno má svůj důvod... a i když jsem přesně nevěděla jaký, tak mě tohle rčení vždy na nějaký čas uklidnilo... už během prvního dne a týdne jsem dostala spoustu vzkazů, ale ten můj ,,vysněný partner,, stále nikde... a tak jsem si řekla, že to zkusím trošku jinak... nebudu jen čekat, ale trošku tomu osudu taky pomůžu... zadala jsem si své požadavky, které jsem vzápětí nechala vyhledat... už na první stránce mě zaujala černobílá fotka 24 letého kluka... myslím si, že každý, kdo říká, že na vzhledu nezáleží, tak lže... neříkám, že je to
nejdůležitější, ale rozhodně se ti dva musí navzájem líbit... každý máme svůj typ a on byl přesně ten můj... hnědé vlasy, hnědé oči, vyšší sportovní postava, teď ještě, aby splňoval to ostatní, co se týče charakteru, myšlení a povahy... kolikrát jsem si říkala, jestli nemám vysoké nároky... podle profilu to odpovídalo přesně mé představě o partnerovi... nenapsala jsem však žádný vzkaz a nenechala ani stopu... počítala jsem zkrátka s tím, že mě uvidí v návštěvách jeho profilu a pokud ho zaujmu, tak se mi ozve... druhý den mi tam zanechal stopu a potom následoval vzkazy... vyměnili jsme si ICQ a nějaký čas si psali... začátek však nebyl zrovna šťastný, protože jsme měli oba dva nějaký špatný den a docela slušně se pohádali... pak jsme se však jeden druhému omluvili a to mě přimělo k tomu, abych setrvala a pokračovala dál... asi po měsíci jsem sama navrhla, že bychom se mohli sejít... bylo to takové trošku nečekané, ale on to kupodivu přijal a za pár hodin jsme měli mít sraz... mezitím jsme si od rána psali sms, které měly takový tajemný nádech... oba dva jsme se v nich zmínili o tom, že dnešní večer bude kouzelný... ani nevím, proč jsem to napsala, prostě mě to z ničeho nic napadlo... jako bych cítila to, co bude následovat... blížil se večer a já se začala rozmýšlet, jestli mám nebo nemám jít... nakonec jsem se to snažila odložit, ale on se nenechal jen tak odbýt... na schůzku jsem šla plna očekávání... naše pohledy se setkali a oba dva jsme se na sebe usmáli, to bylo první, co mě přesvědčilo o tom, že jsem nepřišla zbytečně... šli jsme si sednout do 13 a já si uvědomila, že jsem se na to moc vhodně neoblékla... měla jsem na sobě svetr až ke krku, což bylo trošku svazující nehledě na to, že se tam pohybovala spousta málo oděných holek... usedli jsme ke stolu a Laďa šel objednat láhev bílého vína... začali jsme si povídat... bylo to nenucené a hlavně příjemné, protože jsme pomale začali zjišťovat to, jak dobře se navzájem doplňujeme... pak už jen dlouhé čekání na to, kdo udělá první krok... nechala jsem to na něj a tak ten první polibek padl o něco později, než bych čekala... na druhou stranu mi to však nevadilo, protože nebylo kam spěchat... líbilo se mi, jak se na mě díval a pozoroval každý můj pohyb... byl to večer plný vášně, který splnil naše očekávání... druhý den jsme se viděli znova... připadalo mi, jako bych ho znala déle a toužila jsem po tom s ním trávit i další dny... dnes jsme spolu už přes měsíc a já jsem nejen šťastná, ale i zamilovaná... a nebýt toho, že se ta naše schůzka neodložila, tak bychom se nejspíše nesetkali... a to mi řekl i on sám... že měl pocit, který mu našeptával teď nebo nikdy... oba dva sice uznáváme stejné hodnoty ve vztahu, ale co se týče způsobu života, tak ten máme trošku odlišný... což je dobře, protože se ráda naučím něčemu novému nebo se podívám tam, kde jsem ještě nebyla... nejhorší však na tom všem je, že právě v době, kdy jsem s žádnými závazky nepočítala a chtěla odjet do Anglie, se objevil on a tím i důvod, proč tu zůstat... nechci odmítat nebo snad utíkat před láskou, když se mi tak dlouho vyhýbala... čeká mě důležité rozhodnutí, kterého bych později nechtěla litovat... snad mi ten osud opět pomůže a stane se něco, co mi to usnadní...

Mandelinka

10. listopad 2008 23:14

Mirka a Mirek

Tak,jako řada ostatních žen, i já jsem si podala inzerát,že hledám prima chlapa k vážnému seznámení...Přicházela spousta odpovědí,s pár dotyčnými jsem se setkala (s některými jsem stále ve spojení a jsme dobří přátelé)....,ale nějak to nebylo stále to,co jsem hledala.Jednou jsem se v práci nudila a ze zvědavosti jsem se koukla na výběr profilů podle věku a fotografií....a někdo velice sympatický tam na mě hleděl z hlavní fotky svého profilu....

Prohlédla jsem si jeho fotky,záliby a pár vět,co o sobě napsal a rozhodla jsem se ho kontaktovat s tím,že bych ho ráda poznala a,že bysme mohli dát kafíííí.... Ovšem to hlavní a důležité jsem nepostřehla...a to sice,že ten dotyčný nikoho nehledá a profil tam má založen jen z toho důvodu,že přes něj komunikuje s osobou jemu velice blízkou..

Slušně mi odpověděl,že partnerku má a diplomaticky a kladně ohodnotil můj profil...

a tím naše komunikace skončila....Hmm,škoda-řekla jsem si. Zase mě nějaká potvůrka předběhla!!!.....ach jóó...! Ovšem za 14dní mi najednou do vzkazu přišel dopísek,že pokuď budu chtít,tak na to kafííí můžeme zajít....

Musím přiznat,že to první rande bylo příšerný...celou dobu se tvářil,jako pěknej puchejř,až jsem litovala,že jsem do toho šla...

Druhý den jsem to probrala s kamarádkou a ta mi řekla,abych mu dala ještě šanci..

A tak se stalo a...jsme spolu,už štastně 3.měsíc..

Kamarádce a serveru "´štěstí" tímto děkuji a Míro Tebe miluji!!

Poděkování

7. červenec 2011 21:20

Robert a Zdeňka

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

Příběh jak jem našla své štěstí na štěstí

3. říjen 2011 00:07

Lenka a Honza

Kdyz jsem si dala inzerat na stesti neverila jsem ze tady najdu toho praveho partnera pro zivot byla jsem hodne zklamana laskou a nemela jsem moc duveru k muzum tak jsem se i trochu bala ale byla jsem tri roky sama a ta samota uz me tizila a tak jsem hledala protoze samota je hrozne tezka mela jsem dve schuzky ktere se nevydarily a tak uz jsem svuj inzerat chtela smazat,ale pak se mi ozval jeden muz ktery mi napsal obycejnou,ale presto krasnou odpoved na muj inzerat a tak jsem si rekla ze mu dam sanci a jeste to zkusim naposled a po par vymenenych zpravach jsme se sesli a byla to laska na prvni pohled jiskra preskocila a je to uz rok a pul co jsme spolu a ted 17.9.2011 jsme meli nadhernou svatbu jsme oba moc stastni a proto vzkazuji vsem co hledaji sve stesti budte trpelivy a nestracejte nadeji nemusi to vyjit hned na poprve ale moc dekuji teto seznamce diky vam mam sve stesti!

A přece z tohoto ŠTĚSTÍ vyrostla velká láska

13. září 2011 01:50

Anička a Pepik

Náš příběh začal prvními písmenky ve vzkazích.Tedy jen ve dvou vzkazích.V tom druhém vzkazu jsem dostala oznámení,že na tuto stránku Štěstí se dostává prostřednictvím svých dětí,jelikož počítač nevlastní.Zároveň však tam bylo udáno telefonní číslo na které se mohu v případě zájmu ozvat.Znovu jsem pročítala jeho profil a nejvíce fotografie....kde jeho smutný výraz očí které mě moc zaujaly a přitahovaly,jsem se rozhodla byť po odpolední směně tedy krátce před půlnocí napsat na telefon SMS se slovy s přáním na hezkou dobrou noc.Kupodivu se mi ihned dostalo stejné odpovědi,což mě moc potěšilo a hřálo.A tak jsme si psali přes SMS a dali jsme si 16.7.první schůzku.Byla to velice neobvyklá schůzka v Tiských skalách,ale moc krásná.Hned při prvním setkání a pohledu do očí přeskočila z obou stran jiskra.Povídali jsme si o všem možném jako by jsme se znali ode dávna.Nehledě k tomu,že automobil vypovídal cestou tam i zpět svoji poslušnost

,vůbec nám to ani jednomu nevadilo.Ani jeden z nás nikam nepospíchal....a navíc nám bylo oběma moc dobře.Od té doby se scházíme téměř denně a trávíme spolu moc krásné a kouzelné chvíle.A dá se říci,že každé další nové společné chvíle jsou vždy o veliký stupeň krásnější a krásnější...Zkrátka zamilovali jsme se

.Dnes už plánujeme svoji budoucnost a život společně.Bude to sice ještě chvilku trvat než se vše uskuteční,ale oba se moc těšíme až se naše životní plány stanou skutečností a budeme šťastni a spolu...Děkuji ŠTĚSTÍ že jsem zde našla svou lásku kterou nesmírně MILUJI

a dnes už vím ,že on miluje mne.
Přeji všem, aby zde našli to, co právě hledají.
Ještě jednou ...DÍKY MOC.....

Už jsem to ani nečekala,a přišlo to

3. listopad 2008 22:27

marie

Začalo to asi před rokem.
Můj starší syn mě přemluvil k nainstalování internetu i k nám domů.A tím to všechno začalo.
Seznámila jsem se s pár lidičkama na pokec a když jsem brouzdala na netu našla i tuhle seznamku,první dojem "to je ale kýčovitý název",ale proč to nezkusit,ať je sranda.Zatím jen pokec nic víc.Přihlásila jsem se a hurá na chat,doceloa to ušlo.Občas se někdo v pohodě našel.Byla tam i jedna mladší holčina a ta pořád ať si pokecám s jedním smutným pánem.Šla jsem do toho,každý jsme si napsali co nás trápí a vyprávěli svůj příběh.Trvalo to 2 dny kdy jsme si vyměnili i icq a za další 2 dny došlo na email a telefoní čísla.Docela jsme si padli do noty a slovo dalo slovo a že se přijede podívat(po 14 dnech).Domluvili jsme se dala jsem mu adresu a víkend mohl začít. Přijel i s malou dcerou a to bylo moc fajn.Já mám 3 kluky takže o zábavu bylo postaráno.Probíhalo vše vrámci okukování a poznávání,byl to moc hezký víkend.Ani jsem nečekala,že najdu někoho tak fajn.
A tím i to všechno začalo.............společné víkendy někdy u nás a někdy u něj (měli jsme to 70 km),a pak i společné vánoce,a dny utíkali a na velikonoce jsme se stěhovali. Jsme jedna obrovská rodina,přijali mě i jeho rodiče a u našich to bylo stejné.
NO a teď ten heppiend... za 14 dní máme SVATBU.......
Tak nám držte palečky

I štěstí má svůj čas

27. srpen 2009 14:27

Vašek a Jitka

Oba jsme moc šťastní že tato seznamka funguje a že právě jejím prostřednictvím jsme našli své štěstí. Našla jsem tady svou lásku. Po nevydařeném manželství se dvěma dětmi jsem už nedoufala že mohu potkat někoho koho budu tak moc milovat a on mě i mé děti. Po roce chození jsme se vzali,vše klape a jsme spokojení a šťastní. A chci vzkázat všem kteří tady hledají ať neztrácejí naději,kdo hledá najde. A na každého čeká někde štěstíčko a myslím že příjde když to člověk nejmíň čeká.

Láska jen pár kilometrů ode mne

22. srpen 2009 16:23

Evča a Martínek

Taky se chci podělit o to štěstí, co mě tady na stesti.cz potkalo. Říká se, že sdílené štěstí je dvojnásobné. Já jsem tu před pár měsíci oslovila sympatického mladého muže. Byl to jen takový obyčejný vzkaz. Můj oslovený se mi ozval. Začali jsme si psát na icq. Kvůli mým zkouškám a poté ukončování školy a jeho práci se nám nedařilo sejít osobně. Pak ale konečně stanovené datum setkání pasovalo nám oběma a tak se stalo, že jsme se sešli. U mě to zajiskřilo na první pohled a u mého sympaťáka asi taky, protože jsme spolu. SPOLU, jak úžasné slůvko. Jsme spolu a milujeme se!!! Dneska jsme se vrátili z naší společné první dovolené a bylo nám krásně. Martínku, lásko moje, chci ti tu tímto vyslovit, jak moc pro mě znamenáš!!! Našla jsem konečně člověka, o kterého se můžu opřít, věřit mu a milovat ho.MILUJU TĚ!!!!

Takže věřte, že tu někde na každého někdo čeká a příjde, dříve či později. Chce to někdy velkou dávku trpělivosti, která se ale poté vyplatí.

A pak že kilometry jsou překážka.............

17. říjen 2012 22:19

Matěj a Nelinka

Tak jen abych se i já pochlubil, že jsem našel to svoje štěstí. Aneb jak se mi povedlo udělat z Pražandy Ostravandu:)
Třicítka na krku a v pátek už ze mě bude ženatej chlap. Šťastně samozřejmě. S Nelčou jsme se tu seznámili před dvěma lety.
Začal jsem si s ní psát hlavně proto, že byla z daleka a navíc chodila na vejšku, takže nehrozilo, že by se mi hned nastěhovala domu. To mi vyhovovalo, protože i když jsem tu byl, pořád jsem se nějak „bál“ rozjet to naplno. Ale kdo by tenkrát věřil, že z nějaký pražský holky jednou budu takhle vedle:)
Musím říct, že jsme si půl roku jenom psali, ale aspoň jsme zjistili, že spolu máme pořád o čem mluvit, a že teda má cenu za ní do té Prahy dojet:) Ale když po takové době mělo dojít na reálnou schůzku, rozklepaly se kolena i mně. Navíc jsem přemýšlel, co když tam po několika hodinách za volantem dojedu a ona nepřijde?!
Ale přišla:) A mně se naštěstí hned v první minutě potvrdilo, že i když je to oficiálně první schůzka, tak že jsem vlastně zamilovanej posledních pár měsíců. Díkybohu to bylo oboustranné:) Co dokáže s lidma udělat jeden dobře formulovanej profil, však???
Nakonec jsem to byl já, kdo se nemohl dočkat, až odpromuje (zdálo se to nekočný) a konečně se nastěhuje:)
Tak teď už mi jenom držte palce, ať mi neuteče od oltáře:D Matěj

Láska přes internet.

29. září 2012 17:12

Markéta a Pepa

Byla jsem svobodná maminka s tříletým klukem, 29 let, po mateřský, bez práce, po ošklivém rozchodu,několika stěhování a nakonec bez domova a naprosto neštastná. V té době se dočasně bydlela u rodičů, kde naše vzájemné soužití absolutně nefungovalo.Prostě se mi zhroutil svět a já trpěla jako zvíře. Ke Štěstí jsem se vlastně dostala díky mému expřítely, který si zde založil profil a nechtěně se prořekl, tak jsem se na jeho profil koukla a jak jsem se tak rozhlížela, tak jsem se více a více přesvědčovala o tom, že bych do toho mohla jít taky, i když do té doby jsem si myslela, že seznamky a inzeráty si můžou dát jen zoufalci a to já v té tobě opravdu byla :) tak proč ne :). Půl roku jsem chodila na různý rande a jen párkrát došlo i na to druhé, ale nic nevyšlo. Už jsem si říkala, že profil zruším, že dnes chlapy prostě nestojí o svobodné maminky, o rodinu atd. Ale než jsem ho stihla zrušit napsal mi jeden docela milej kluk, nevyzvídal, netlačil na pilu, jen jsme si prostě povídali o ničem a přitom o všem, jelikož já už jsem pomalu začínala být smířená s tím, že se synem zůstane sami, tak jsem to naše psaní ani nebrala jako namlouvání a taky netlačila na pilu. Psali jsme si každý den co děláme, jak se máme a po týdnu se mě zeptal, zda bychom i se synem nejeli na výlet na parník. Už to,že rovnou počítal i se synem a přízpůsobil tak rande nám oběma, mě velice potěšilo. A to byl sám svobodný a bezdětný. Většina můžu tady chtělo, abych si na rande zařídila hlídání :(, tak to jsem to rovnou odpískala. Domluvili jsme se na neděli a on, že si pro nás přijede a to věděl, že bydlím u rodičů a že je to tudíž velká šance, že se s nima bude muset seznámit. A i přesto do toho šel a přijel. Když zaparkoval u nášich vrátek a vylezl z auta, (naši samožrejmě číhali v kuchyni za záclonou) cítila jsem se jako v patnácti, kdy k našim chodili kluci a ptali se jestli mě pustí ven nebo na disco. U našich jsem nebydlela od 17 let, tak to pro mě bylo opravdu zvláštní. Byla jsem tak nervozní, že jsem vylezla z domu i z autosedačkou v ruce a rovnou mu jí vrazila, at si jí přidělá v autě, on se nenechal rozhodit a podal mi přes vrátka kytičku a když vyběhl ven i můj syn, tak jemu hned dal autíčko, které mu koupil na uvítanou. Když jsem se vrátila do domu pro kabelku ,tak můj tatínek mi poprvé v životě řekl, že cítí, že je to ten právej, prý podle toho, jak jistě vystupuje a nebojí se. A tak jsem odjeli na výlet...prostě nádhera, rande se povedlo i ve třech, synovi se výlet moc líbil a nový kamarád taky, mezi námi to hned zajiskřilo a nakonec jsme si to první rande prodloužili až do večera. Vůbec se nám nechtělo domů. Hned hodinu po návratů domů, jsem dostala sms zprávu, že nás musí znova vidět a hned v ůterý přijel zase a to se rovnou seznámil s našima. No abych to zkrátila, nejenom že jsem ted už rok manželé a máme spolu půlroční syna, jěště adoptoval mého prvního syna a je to manžel snů! Miluje mě i naše děti, veškerý svůj volný čas věnuje rodině a je nejúžasnější otec, učí syna hrát na kytaru, chodí spolu na ryby, učí ho fotogravovat, dokonce díky němu jsem přišla na chut chataření, pomáhá mi s domácnosti, skvěle vaří a co víc, ještě ho to baví, takže mě málokdy pustí do kuchyně. Ano už jsem nevěřila, že takovýmuž vůbec existuje a už vůbec ne, že ho najdu přes internet. Ani mi nikdo nechce věřit, že jsem mého manžela našla na seznamce, že to prý není možný. Ano je to možný a naše štastné manželství a naše štastné děti to jen potrvzují. Proto všem tady držím palce a přeji hodně štěstí a hlavně vydržet a nevzdávat to

. Markéta

Metalista a paní z pojišťovny :-)

13. leden 2011 05:46

Viler a Rinkatlaco

Byla jsem tu dva roky (já 37)....nikde nikdo, pár kluků, kteří dokázali napsat víc než "jak to jde?" a třeba byli i prima...ale jinak nic. Hromada vulgárních a trapných vzkazů, návrhů nezávazného sexu, spousta ženáčů a obdivovatelů mého poprsí...prostě jsem si řekla - končím! A těsně před tím jsem připsala, naštvaná čerstvou zprávou od "blbečka"...: "Pánové, na nabídky nezávazného sexu nereaguji, protože je Vás tolik v řadě, že bych Vás při nejlepší vůli nedokázala všechny uspokojit!" Tuhle praštěnou větu si přečetl ulítlej (trochu zastydlej, 43) metalista, a připadala mu natolik vtipná, že mi napsal, že se se mnou chce sejít. Já už jsem nechtěla NIC...a po shlédnutí fotek šílenýho, vlasatýho, modrookýho (popravdě docela hezkýho

)kluka, s několika náušnicemi v uchu a lebkami na tričkách....už vůbec NIC. Ale byl umanutý, urputný, vytrvalý a....vtipný a milý...až jsem (a trvalo mi to asi 14 dní)řekla ano a !JÁ! PANÍ Z POJIŠŤOVNY .... souhlasila se setkáním. A potom u Čedoku jsme se sešli, podívali se na sebe, každý tak naprosto jiný....a .... BYLO TO TAM! A je to tam pořád, jsme spolu pár měsíců, prožila jsem ty nejkrásnější Vánoce ve třech (s mým 11-ti letým synem), s mým milovaným plánujeme společnou budoucnost a ....miminko....

(já vím...nejsme nejmladší, ale po deseti letech je to první muž, u kterého jsem připustila, že CHCI jeho dítě už jen proto, aby v něm bylo kousek z něj) a já jsem zase po dlouhé době šťastná a zamilovaná. Vydržte a setkávejte se i s těmi nejnepravděpodobnějšími lidmi...nikdy nevíte, kdy potkáte TOHO PRAVÉHO, toho, u kterého Vám vyschne v krku a podlomí se Vám kolena, když mu pohlédnete do očí...toho, který Vám svým dotykem postaví chloupky za krkem.....mě se to stalo! A to už jsem nevěřila, že to existuje

. Držím palce! Kateřina

Našel jsem Andílka

8. říjen 2008 02:08

Peťulka a Tonda

Muj příběch začal asi jako každý jiný...brouzdal jsem po štěstí a koukal na profili.Moc mě zaujal jeden profil a tak jsem napsal pár písmenek,ale nedostal jsem odpověď.Po měsíci čekání jsem napsal znovu,bylo to na velikonoce a k mé velké radosti a překvapení jsem se tentokrát odpovědi dočkal.Začali jsme si psát a trávili společné večery tady ne štěstí a psali si o sobě stále víc a víc podrobností.Těšil jsem se vždy na večer až příjdu z práce a sednu za pc a budu si moct zase psát.Jen to setkání nám stále nevycházelo,buď z jedný nebo z druhý strany.Potom jsem obdržel zprávu ,která me moc zaskočila...nezlob se ale potkala jsem někoho jiného....bylo to velmi nepříjemný,ale bral jsem to, nikdy jsme se nevyděli a tak svojim zpusobem o nic nešlo.Občas jsem se tu potom zastavil ale jen velmi málo.Asi po čtyřech měsících jsem se tady opět objevil a našel vzkaz,takovej ten běžný jak se vede.....atd.Byl to vzkaz od oné osoby se kterou jsem si psal.Odepsal jsem ji a začali jsme si znovu psát,zase každý večer a znovu sme si domlouvali že se sejdem.Asi po měsíci psaní a trávení večeru na štěstí nám setkání vyšlo.Věděli jsme o sobě snad všechno a když sme se uvyděli bylo hned jasné že to není schuzka poslední.Seděli jsme spolu asi pět hodin a stále si povídali a byli štastný.Rozloučili jsme se se sluvkem miluju tě a dlouhým políbením.Další schuzka byla za nedlouhu a potom další a první strávená společná noc.Teď sme šťastně zamilovaný a každou společnou chvilku si moc vážíme a užíváme si jí.Plánujeme společnou budoucnost a společnou cestu životem.Našel jsem zde svého Andílka a přesvědčil se že to tu jde.Mažu si svuj profil,protože už ho nepotřebuju a nechám tu štěstí pro jiné.Jděte štestí trošku na proti a ono se navás jistě usměje,jako na mě a na mého Andílka.Takže dík za seznamku a loučím se svámi...hodně štestí

Láska na první psaní

2. duben 2011 17:01

Ivanka a Radek

Jednoho krásného večera jsme se seznámili,hned po prvních písmenkách jsem cítila něco neobvyklého, srdíčko mě bilo a mě se s ním tak nádherně psalo. Po výměně písmenek jsme si dali druhý večer schůzku,já nevěděla ani ,co si pořádně oblíct,ale spěchala na určitou dobu. Ten nesmělý už čekal s kyticí růží a byl také dost nervózní. Zašli jsme do nejbližší kavárny,a povídali o životě a vlastně o tom,než dojel na naši schůzku. Cestou tolik spěchal a jel rychle,aby byl na schůzce včas a překročil na silnici rychlost o deset km. Samozřejmě ho zastavila hlídka černého Passata,že překročil rychlost. On na to: víte, já jedu po 20- letech na první rande,tolik spěchám,abych přijel včas..hlídka shlédla na sedadle velkou kytici růží a řekla: Víte,tak pane řidiči jeďte...a přejeme,aby Vám to dobře dopadlo.
Smáli jsme se tomu dost dlouho a smějem se dodnes.Již jsou to dva roky,co jsme spolu,klape nám to dobře,máme se moc a moc rádi a přejeme všem,kteří jsou na seznamce štěstí, aby to nevzdávali,protože štěstí čeká přece na štěstí.
Ivanka a Radek.

Láska přes internet

9. duben 2007 15:18

Soňa a Jiří

Ahojky, dlouho jsem přemýšlela pokud mám napsat a dodat odvahy i více lidičkám, kteří hledají a nebo si myslí, že touto cestou nenajdou a je to zbytečné mrhání časem, protože takto se mouhou seznamovat je úchylové, ale bohužel to musím vyvrátit. Láska číhá na každém rohu ikdyž je země kulatá.
Asi raději začnu mým příběhem a láskou. Ale také řeknu, že jsem se neseznámila přes štestí, ale jinde na internetu. Nebudu psát kde, ale proč jistě pochopíte.
Začalo to nevině pouze psaním někdy kolem prosince 2006, když jsem se rozešla s bývalým přítelem. Hledala jsem pouze přátelství a někoho kdy by si chtěl povídat přes písmenka, aby když přijdu domu jsem nebyla tak úplně sama s Fanynkou, mojí bulterierkou.
Toho dne myslím, že 20.12 jsem zaběhla do místnosti na chatu, kde jsem hledala kamaráda na občasný sexík a slůvko k pohlazení. Už mě nabavilo koukat po profilech a hledat podle psaných frázích jaký ten človíček je, protože tam se dá napsat cokoli, ale hledala jsem podle nicku, který mě zaujme tak napíšu a snad to vyjde a ono hopla vyšlo to ihned napoprvé.
Nehledala jsem ani krásu, která jde vidět, ale taková která je ukryta uvnitř človíčka.
Jak jsem řekla odepsal mi a jeho nick, asi se bude jiřík zlobit, ale napíšu ho je to barevnacek. Zářilo to na mě jako duha, která už zraněna byla a třeba hledá to co já. Začali jsme si psát krásná slůvka, hledali jsme jen internetové přátelství na úrovni a myslím, že jsem nebyla jediná, protože děvčata mu píší dodnes, ale vím, že mohu být za toto vítezství ráda. Jiřík, jak je v názvu začal psát nebylo dne, aby jsme si nepsali každý den, každou noc no prostě internet byl věčně zapnutý a pokud nepřišla zprávička včas jak jsem byla zvyklá byla jsem hned nervozní zda je Jiří v pořádku. Jezdil do práce na kole a celkem daleko, aby jsem i řekla Jiří je z Moravy a já ze severočeského kraje. Je to celkem dálka a oba jsme byli rozhodnuti opravdu pro přátelství. Z ničeho nic mne požádal o skype a začalo toužebné volání a krásné důvěrné přátelství, kde jsme oba chtěli jen přátelství. Jiřík si myslel, že chci od něj víc, ale do ničeho jsem ho netlačila, protože to nemá cenu a pokud někoho tlačíte do kouta, vždy se z toho vyvlíkne a uteče. Byla jsem trpělivá a opravdu si jen psali a povídali, každý den,každou noc ai po telefonu. Byl to krásný začátek plný romantiky a krásných minut naplnění samoty.
Nečekala jsem ani obrat k lepšímu, ale z ničehož nic mi Jiří jednou napsal, VEZMEŠ SI MĚ. A to den předtím psal, že zůstaneme přáteli. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale nedělal. 14 Dní na to co to vyslovil, přijel a vše se nám jen upevnilo. Byl to ten nejkrásnější týden mého života, ještě nikdy přede mnou takovou dálku nepodnikal kvůli žádné ženě a já na to byla hrdá, že právě já. Po tomto krásném týdnu odjel domů se slovy já se vrátím, a opravdu se tak stalo. Odjel domů, vyřídil si fomality a je tady se mnou. Bydlíme spolu a toto léto se budeme brát, protože oba cítíme, že je to tak správně a hlavně se milujeme.
Oba jsme se už spálili dost na to, aby jsme nevěřili stále ještě v opravdovou lásku, které na tomto světě není moc.

PSS: Proto všem kteří nevěří i láska přas internet může být nadherná a naplňující pokud jste neztratili víru sami v sebe a hlavně v to, že i takto se najde láska na celý život.

A proto na závěr JIŘÍKU MILUJI TĚ A VÍM, ŽE PRÁVĚ TY
JSI MŮJ RYTÍŘ NA BÍLÉM KONI.

Kopretinové setkání

20. červen 2009 16:34

Magdalena a Pavlíček

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno.

Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Vánoční dáreček

18. únor 2010 02:36

Lenuška a Kubík

Zdravím všechny lidičky ze Štěstí

Chtěla bych se s vámi podělit o kousek svého-našeho štěstíčka....Dne 22.12.2009 se změnil můj život...ale to bych předbíhala, takže pěkně od popořádku

Začalo to obyčejnou zprávičkou s dotazem: ´´Jak se daří v nedělní podvečer´´. On, pohledný, o 8let mladší mladík....mému profilu bez fotky

Šmarjá, říkala jsem si, to je odvaha....

Měl moc hezky vyplněný profil,tak jsem mu zkusmo a ze zvědavosti odepsala. Vyměnili jsme si několik vzkazíků a ještě tentýž večer přešli na ICQ. Od PC jsem se odlepila až ve 3h ráno

Překvapivě jsme si měli o čem povídat, spousty společných zájmů, nározů, životních priorit....Takto jsme si písmenkovali téměř denně-několik hodin. Plynule jsme přešli na volání přes Skype s webcamerou a za necelé dva měsíce se sešli.Zrovna jsem měla na ruce sádru. Nezapomenu na tu chvíli, když jsme si poprvé pohlédli do očí...byli jsme oba dva nervozní, ale přešlo nás to za okamžik, jako mávnutím proutku. Chvilku jsme se procházeli a pak šli na kávu do baru. Vyhlédli jsme si stůl a usedli na sedačku....tedy jen Kubík, já ´´zahučela´´ pod stůl....při dosednutí totiž cosi povolilo a já, vyděšená, zaklíněná, znehybněná nemohla ven. Sádra od lokte, po konečky prstů mi to zrovinka neulehčovala

Kubík na sobě nedal znát pobavení a prostě se zvedl, vyprostil si mne, zasmáli jsme se tomu.....a barman přišel s tím, že už to rozbité bylo, pouze ´´narafičené´´ a že ho nenapadlo nás na to upozornit, že ta pravděpodobnost byla minimální, aby jsme si vybrali zrovna tento stůl a tuto část sedačky

Vše bylo fajn, každá minuta....chemie zapracovala na obou stranách, pověstná jiskřička přeskočila....povídali jsme si dlouho do noci a pak mne odvezl domů.Ze schůzky jsem měla moc dobrý pocit. Připadalo mi, že se známe už dlouho. Komunikovali jsme spolu po sms, Skype a těšili se na další setkání. Na štědrovečerní večeři jsem byla u rodičů a kolem půlnoci se vrátila domů. Ten den jsme si napsali spousty sms a plánovali další schůzku...pak přišla sms: ´´Kdybych stál za dveřma, otevřela bys mi?´´ Obratem jsem odepsala, ať si ze mne nedělá legraci

Odepsal jen: ´´ Tak si to přej a běž se podívat za dveře´´. Opravdu tam byl a moc mu to slušelo.....byl můj dáreček pod stromeček....strávili jsme spolu i Silvestra, Valentýna.....a už spolu dokonce bydlíme

Všechno se to ´´semlelo´´ rychle, ale nelituji.I přes mé počáteční obavy z našeho věkového rozdílu máme krásný vztah,plno plánů a milujeme se....
Kubí, tímto bych Ti chtěla poděkovat za to, že jsi.Za Tvou citlivost, lásku, něhu.. Už jsem přestávala věřit, že potkám spřízněnou duši.Každý den mne něčím překvapíš...Vážím si Tě....Miluji Tě

Tvá Lenuška

Š t ě s t í :o)

29. leden 2007 11:07

Terinka a Olísek

Po roce bez vztahu a naděje najít si kluka, který by mě měl aspoň malinko rád jsem na netu objevila seznamku „štěstí“ znělo mi to jako klišé a tak jsem si řekla, zkusím to :o)
Zaregistrovala jsem se, přiložila pár fotek a vzkazy s nabídkou na seznámení se začali hrnout. S někým jsem se seznámila osobně, s někým si jen píši, ale pořád to nebylo to pravé a hledala jsem dál...
Jednoho dne ráno jsem se podívala na položku „kdo je tu nově“ a uviděla ho...
Charismatický klučina s ďábelským pohledem a nevinnou tvářičkou mě na první pohled zaujal... přečetla jsem si profil a bez žádného vzkazu zmizela. Asi tak za 2hodinky jsem se koukla na seznamku, jestli nemám nějakou novou zprávičku a joo... byla tam, od něj :o) Tím to všechno
začalo... psali jsme si touhle formou 5 dnů a pak přišla šance poznat se osobně. Je z Brna a já z Olomouce, takže vidět se kdykoliv není možné, tak jsem s pozváním souhlasila.
Bylo 19. prosince 2006, ten večer jsme se měli sejít... celý den jsem byla nervózní a v rozpacích, nevěděla jsem, jestli mám jít, jestli to je dobrý nápad a tak... (Nechodím jen tak s každým kdo si řekne na schůzky a proto jsem byla tak nesvá..) Ručička hodinek se blížila k šesté hodině a Olísek mi zavolal, že už je v Olomuci... Vyzvedl mě doma a jeli jsme do pizzerie..
V jeho přítomnosti mi bylo moc příjemně... nemusím už povídat co bylo dál a v jiný dny, ale chci říct, že od té doby jsme spolu, zamilovali jsme se do sebe, každým dnem je naše láska silnější a krásnější... Brno je
a není daleko, jak se to vezme, ale Olísek má časově náročnou práci a nevidíme se tak často jak bysme chtěli, jelikož chci už delší dobu dát výpověď v
zaměstnání kde do teď pracuji, tak si hledám práci v Brně a chci se přestěhovat za ním, aby jsme byly jenom spolu...
Díky této seznamce jsem poznala plno báječných lidiček, kamarádů a svoji lásku, kterou jsem tak dlouho postrádala...
Přeji všem, aby tady našli co hledají, a ikdyž nehledají, určitě najdou:o)

Teriinka :o)

Kouzlo lásky

23. červenec 2007 21:54

Jarda a Ivanka

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Nejkrásnější příběh štěstí z Štěstí :)

7. duben 2015 20:30

Natálie a Petr

Dobrý den,
chtěla bych se s Vámi podělit o náš nádherný příběh

Poznali jsme se tady, na Štěstí... Už když jsme si volali, jsem poznala, že ON je moje druhá půlka

Sice spolu nejsme moc dlouho, ale jsme do sebe bláznivě zamilovaní a za to, že jsem ho mohla poznat, vděčím Vám

A vsaďte na to, že když už to vzdáváte - potkáte toho pana Božského!

Přála bych všem, co si tohle čtou, aby měli takové štěstí jako já

Díky a držím Vám palce! Natálie a Petr

Nejlepší chlap na světě

27. srpen 2008 20:24

Luboš a Sofie

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Seznámení po třicítce na netu..

5. únor 2012 10:41

Věra

Hezký den všem,

Za pár dní to bude rok, co jsem se seznámila díky Vaší seznamce s mým současným partnerem.
Zatím je to super, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál..

Po třicítce není jednoduché se seznámit ,v práci to často není vhodné, kamarádi jsou již zadaní s dětmi nebo není oboustranný zájem. Člověk má své nároky /často nereálné

/,návyky a tajně doufá, že mu spadne z nebe „ten pravý hotový materiál“ v podobě muže s velkým M

Chtěla bych podpořit všechny ženské, kterým se seznamování přes net příčí, nezdá nebo se za něho dokonce stydí.Není důvod. Ne vždy se seznámení povede, je potřeba to ale zkoušet a nevzdávat to.

Věra

Noční výlet

10. březen 2008 00:05

Martina+Ondra

Asi nikoho nepřekvapí, že i já jsem na začátku byla typická skeptička a když mi moje kamarádka ukázala vaši seznamku, smála jsem se jí a považovala to za něco nesmyslného,,, Nicméně jsme jednoho večera při otevřené lahvince vína "z hecu" založily profil i mně - měla jsem ho asi měsíc, pár nepodařených setkání proběhlo, ale nic významného, tak jsem to zas zrušila...
Když jsem se pak po dalších pár měsících samoty stále večer vracela do prázdného bytu, založila jsem si jej znovu tentokrát s tím, že ani se nehodlám s někým scházet, jako si spíš krátit čas po osamělých nocích povídáním s těmi, kdo budou fajn...Takhle sem narazila na jednoho fajn kluka, který mě rozveseloval ve špatnách náladách.
Jednou jsem se zeptala jak se má on a bylo mi řečeno, že sem na něj ty splíny asi přenesla,,,na čež jsem já totálně bezmyšlenkovitě plácla "Tak přijeď na kafe!" Věta, která ani nebyla myšlena vážně a byla vyřčena spíš jakoby ze slušnosti a vzhledem k faktu, že bylo dost pozdě večer, dalo se předpokládat, že s díky odmítne nebo se na něco vymluví! Jenže on ne!!! Jeho dotaz: "Myslíš to vážně?" mě zaskočil... přemýšlela jsem až se mi z hlavy kouřilo, načež jeho reakce: "Asi ne, když nic nepíšeš", mě vytrhla z myšlení a řekla sem si, že by to zas bylo trapné couvnout, a potvrdila to! Poté aby toho nebylo málo ještě vyšlo najevo, že je úplně z jiného města a má to ke mně cca hodinu po dálnici...
Přes to přese všechno mu stálo za to přijet..a ne jednou...a i já už tam byla nesčetněkrát...a dál už si asi každy domyslí, že jsme spolu!:)

Takže díky za tuhle seznamku a všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ!!!

Štěstí na štěstí

24. srpen 2016 09:06

Ladík,Janča a teď už i Vojtíšek

Když jsem si před více jak dvěma lety četla tyto příběhy na webovkách jako čerstvě zaregistrovaná na této seznamce, jen jsem si nad nima povzdechla, jak má někdo štěstí a má ten vztah krásný konec. S Ladíkem jsme si psali téměř půl roku, těšili se na každý vzájemný vzkaz. Tenkrát jsem byla v zahraničí, takže hned po návratu jsme se viděli a pak znovu a zase znovu. Přišlo nám oběma jako bychom se znali už dlouho, nic psaného na seznamce nebylo hrané, žádná přetvářka. Moc děkuju, že tyto stránky existují, protože teď žiju v našem postaveném domečku s chlapem, kterého miluju nade všechno na světě a v náručí držím druhého, který se nám před 3 týdny narodil. Všem nezadaným přeju moc štěstí a vzkazuju-vydržte, to hledání stojí za to!

Už 3 roky? No fakt :-)

7. únor 2015 09:10

Danka a Martin

"Koukám,že na mě koukáš,jaký jseš znamení?"bylo moje odepsání jednomu chlápkovi.Byla jsem na Štěstí asi týden a chtěla se vymazat,protože mi připadalo,že když jdu po ulici,tak mě "určitě"všichni poznávají.Ale odpověď tohodle srandisty mě dostala:"Jsem váha a doufám,že nejsi nějaká čarodějnice a neřekneš mi v pátek,že v pondělí umřu-to bych měl zkaženej víkend

"No a včera jsme měli 3-leté výročí od prvního rande

Musím dodat,že je nám přes 40 let a tudíž jsme to vzali tak,že není nač čekat.Po 6-ti týdnech jsme se sestěhovali do podnájmu na"zkoušku"a po půl roce do svého bytečku

Tímto chceme moc poděkovat seznamce Štěstí a ukázat ostatním,že my jsme to štěstí opravdu našli.Díky.D+M

Láska

1. květen 2011 18:04

Jarka a Láda

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

šteští

13. srpen 2009 20:01

už jen já

Díky této seznamce jsem potkala nejlepšího muže svého života, bohužel po krátké době jsem ho ztratila. Ale vy všichni ostatní to nevzdávejte, i pro malý okamžik štěstí stojí za to žít.

Kdo hledá, najde...

20. květen 2009 07:24

Jitka a Petr

Kdo hledá, najde…
Dobrý den všem, kteří jste se rozhodli najít své štěstí na „Štěstí“.
Dnešní doba je z hlediska seznamování poněkud náročná. Kde hledat „ toho pravého“?
Na diskotéce? Tam málo mužů hledá lásku na celý život. Oslovovat muže na ulici? V práci? Jako učitelka se setkávám jen s tatínky od rodin. Tedy za pokus nic člověk nedá. Zkusila jsem seznamku.
Potkala jsem zde různé typy mužů - milé, váhavé, hrubé , jako v běžném životě. Co je důležité, nevzdala jsem to a hledala. A našla.
Seznámila jsem se zde se svým již skoro měsíc manželem Petrem. Nejprve mi přišel prostě milý . Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se.
Loni jsem pod stromečkem našla zásnubní prsten a 24.4.2009 jsme se 14 měsících našeho vztahu vzali.
Po ošklivé životní etapě ( rozvod) jsem jen doufala, že by mě mohlo potkat něco tak krásného. Teď už nám k úplnému štěstí stačí jediné – vrána nebo čáp. Nebojte, vím ,že se člověk musí přičinit!
Přeji vám krásný den, pevné nervy a trochu toho štěstí.
Jitka ( andílekJita)

Bojovat se musí!!

22. srpen 2009 22:58

Tereza a Jiřík

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

LÁSKA Z INTERNETU

15. duben 2009 11:17

DANETA A TOMÁŠ

Ztrácela jsem naději a říkala si že mě láska obchazí velkým obloukem ale stále jsem doufala že snad jednou mě tady někdo zaujme a nenapíše jen to že se mu líbím jen já ale on napsal:Měl bych zájem poznat tvýho syna a tebe.Tím mě dostal.Následovali schuzky,já cítila jak je mi s ním dobře,těžce jsem se loučila a moc se těšila na další setkání s ním.Jsme spolu krátce a já se cítím štastná...věřím že sem třeba jednou napíšu že se budeme brát.Muže to být za rok,za dva...

zatim jsou to ty sladký chvilky poznávání toho druhého,a já jsem každým dnem zamilovaná čim dál víc.Děkuju ti miláčku za to že jsi mě oslovil a věř že jsem tady jen pro tebe....MILUJU TĚ!!!

Nocni jizda :-)

23. únor 2016 14:51

Lucka a Karel

Tak at ten pribeh jak z romanu neprotahuju :)
Seznamili jsme se diky stesti.cz, fotografie si nevymenili nebot tehdejsi neznamy mel zrovna - rozbity mobil, rozbity PC a nemohl mi poslat nic, kde bych odhalila "zavady" hned podle obrazku

prenechal mi telefonni cislo s tim, ze pokud budu chtit, at se mu ozvu, ze by byl rad. Cislo jsem si poznamenala, ale v domeni, ze se jedna o nejakeho uchylaka - preci jen je podezrele, ze se mu najednou vsechny pristroje rozbily, jsem to nechala byt.
Jednou vecer jsem vsak s prateli sedela na sklenicce, vecer se schyloval k zaveru a me se nejak nechtelo domu. Inu, posilnena nejakym tim zlatavym mokem, jsem napsala neznamemu sms: Hola hola hej, nic uz nemeskej... Asi hodinu se nic nedelo, pak jsem napsala znovu a uz jsem se predstavila a nasledne mi dotycny telefonoval [ten sexy hlas nezapomenu

] a kolem 11 vecer jsme si jeste tyz vecer domluvili rande. Prijel autem, nalozil me, vzal za volant, malem mi rozbil hlavu, jak jsem sebou cukla, stravili jsme spolu po barech zbytek noci, povidali si a domluvili si rande na druhy den...
No a dneska jsme svoji a pevne doufame, ze se nam co nejdrive podari nebyt jen dva

Takze se nam obema vyplatilo, ze jsem byla trochu odvaznejsi, nez by to asi chtelo. Ale rika se, ze odvaznemu stesti preje, no a me se to teda vyplatilo a povedlo

Předchozí Další

Přihlášení

Uživatelské jméno

Heslo

Zapomenuté
heslo?

Jste zde poprvé?

A chcete si najít nového partnera?

Vytvořit si svůj

SEZNAMOVACÍ PROFIL