Snažím se být užitečný - pro své okolí, potažmo pro společnost.
Nijak ušlechtile se necítím. Dělám, co mě baví a co mi dává smysl.
Pozoruhodné je na tom, že se mé cíle čím dál tím více liší od cílů, které si před sebe klade většinová společnost.
Z toho může plynout trojí závěr:
1. To, co je veřejně nejvíce slyšet, není většinová společnost, nýbrž asociálové, kteří jsou tak hlasití, že se jejich postoje jeví jako převládající.
2. Početně i postojově převládající část společnosti, sociálně i hodnotově adaptovaná, se proviňuje tím, že připustí ovládnutí veřejného prostoru psychopaty.
3. Tím nepřizpůsobeným a odlišujícím se psychopatem jsem já.

Pokud se muž vyššího středního věku uchází o pozornost dámy a má, řekněme, vyšší nároky, podobá se jeho postavení situaci, kdy starší osoba shání uplatnění na pracovním trhu.
Kdybych se nyní zajímal o zaměstnání s tím, že bych vyžadoval místo odpovídající mým schopnostem a zkušenostem - a požadoval přiměřený plat - nemám vůbec žádnou šanci. Ta jedna dvacetina zaměstnavatelů, které by si dala práci s odpovědí, by mi sdělila, že jsem "překvalifikovaný". Tj jsem tak schopný, že bych mohl konkurovat mnoha mladším zaměstnancům a tím bych ohrozil sociální smír a nejspíš zpochybnil HR politiku onoho zaměstnavatele.
V partnerství je tomu stejně. V mém věku je naprosto pomýlené očekávat, že dáma ocení zkušenost z mnohaletého partnerství, schopnosti tolerance, slušnosti, zdvořilosti, ocenění laskavého a přívětivého chování - pokud se, hrůzo, ukáže, že chci, aby paní vypadala k světu.
Nejspíš dotyčné hvězdy plánují, že si svého pana Úžasného vychovají samy
Pomoz jim pámbu.

Tuhle jsem koukal na film Láska nebeská.
Zapomeňte na to, že takhle dopadnou ovdovělí muži středního věku!
Buď se můj kluk pořádně nenaučil na bicí, nebo je ten film pitomost.
Každopádně, Claudia Schiffer furt nikde!

Napsala mně jedna dáma, že ze mě stříká ego, že jsem náročný a pak mi ironicky popřála mnoho úspěchů.
Kromě toho, že je to trochu povrchní hodnocení, musím nicméně konstatovat:
Působím náročně?
To je dobře

Každý den cvičím. Potřebuji to k tomu, abych se pohyboval a s úspěchem mohl předstírat, že jsem doposud fungující člověk. Cvičím v různém časovém rozložení takové jogínské předklony k srovnání páteře a protažení zad a pak sérii dvaceti výpadů (10 na každou nohu) a pak patnáct kliků. Naučil jsem se cvičit výpady na špičkách nohou - mnohem míň to zatěžuje kolena a procvičuje ty skupiny svalů, které podporují správnou chůzi. Kliky provádím prakticky s uvolněnými bedry a zapojeným hlubokým stabilizačním systémem břicha.
Cvičím vždy čtyři tyto série denně, takže celkem 80 výpadů a 60 kliků. Kromě toho, že to člověka hodí do figury, je to dobrá prevence proti bolesti zad a kloubů nohou i rukou.
Ale říkám zodpovědně: kdo tohleto nebo něco podobného provádí ze záliby, s radostí a ještě za to v nějakém gymu platí, měl by urychleně vyhledat odbornou pomoc v nejbližší psychiatrické ambulanci.