Existují i výjimky. Sám znám několik párů, které se seznámily přes seznamku a jsou spolu už dvanáct let a mají rodinu. Ale z toho obrovského množství profilů, schůzek a seznámení to je pouze promilový výsledek. A hlavně online seznamky už jednoduše nejsou to, co byly.
Na seznamkách se drží zajímavá sociodemografická skupina, kterou jinde v tak hojné míře nepotkáte. Osamocené ženy, které hledají partnera na dlouhodobý vztah a muži, kteří hledají krátkodobé povyražení. Dalo by se říci, že se ženy bohužel na online seznamkách stávají snadnou kořistí. Pokud si myslí, že na seznamkách najdou vysněný protějšek, mýlí se.
Standardem se také stává, že lidé mají domluvených více schůzek a „rozpracovaných více objektů“. Vybírají a vybírají, až přeberou. Jedno rande, druhé rande, třetí rande – pokaždé s jinou osobou a pak vyhodnocují a vybírají. To samé ale dělají i jejich protějšky a množství kombinací narůstá. Nakonec, když nevyjde ten nejlepší objekt, spokojí se prozatím s adeptem, který se umístil na druhém místě, dokud si stejným způsobem nenajdou někoho lepšího.
Kolik potenciálních partnerů se kolem vás pohybuje ve vašem běžném životě? Proč sedět u počítače, když jich jsou třeba i desítky!
Seznamky nabízejí jednoduché a přehledné informace (vzhled, vzdělání, zaměstnání, rodinný stav, zájmy i dokonce oblíbenou barvu apod.) Wow! „Při výběru mé partnerky je pro mě zcela zásadní jakou má barvu očí a jaké je její oblíbené jídlo"
Pokud vám nejde jen o flirt, ale myslíte to vážně, zapomeňte na internetové seznamky.
Lidé na online seznamkách jsou velmi často neupřímní. Díky snaze být atraktivnější, jsou informace, které o sobě poskytují, přikrášlené.
Skrývat se za klávesnicí je bezpečnější a pohodlnější, než sebrat trochu odvahy a jít se seznamovat naživo. Jenže při online komunikaci se lidem nespouští sociální odezva, nejsou sami sebou, ale schovávají se za masku někoho, kým by rádi byli. Proč se potom ale diví, že nemůžou najít toho pravého?!
Když už se lidé chtějí seznamovat, měli by se zaměřit na skutečné živé seznámení tváří v tvář. Pětiminutový osobní rozhovor vám dá mnohem více informací než dvě hodiny chatování po síti.
Pokud chcete najít partnera pro vážný vztah, zapomeňte na online seznamky. Seberte odvahu a jděte mezi lidi. Mnohonásobně se zvýší pravděpodobnost, že skutečně potkáte toho pravého.Že to píšu zrovna já, jsem tu třetinu života, jen můj názor.

Co je láska – je to motor života.
Každý po ní touží, hledá jí a ona jednoho dne z nenadání přijde – poprvé je to ve Vašem mladí v období, kdy ještě hledáte sám sebe – studujete, nemáte žádné závazky, hlavu plnou ideálů jak by jste chtěli žít a jste čistou bytostí, bez vypočítavosti, majetku, chamtivosti, touhy po kariéře a tak dále. V tomto období toužíte být pouze šťastný – a jelikož po tom opravdu toužíte ….. stane se to a z davu se vynoří někdo dokonalý …. Vaše vysněná princezna nebo princ. Poznáte to hned při prvním pohledu do očí …. třeba na vesnický diskotéce při ploužáku …. svět kolem Vás se zastaví – vy se ponoříte do hloubky pohledu toho krásného stvoření, které držíte v náručí a ani jeden v tuhle chvíli neřešíte majetek, původ rodiny, čeho chcete v životě dosáhnout ……… odhodíte všechny svoje obrané prostředky a zcela nazí, zranitelní se nabídnete člověku do kterého jste se zamiloval a věříte, že je to na celý život. Jste v ráji …….. prožíváte něco co každý chce , ale spoustu lidí kolem vás to nemá ….. nikdy to nepoznali a nebo o to přišli. A když se stane to, že o svojí lásku přijdete a z ráje se náhle ocitnete v pekle ….. všude na Vás jenom křičí dělej víc dělej rychleji splácej buď efektivní …… tak potom se ocitnete na dně a tak jak jste se vznášeli na oblacích plní lásky – teď se nacházíte na dně stoky z roztříštěným srdcem , podlomeným sebevědomím a na dlouhou dobu možná už napořád se uzavřete lásce …. protože víte jak skvělé je žít s ní, ale taky víte jak strašně těžký je to bez ní …. když už jste ji právě ztratil. I mě se to stalo …….. ve dvaceti jsem poznal svojí lástku …… a víte co - bylo to nejlepší období mého života – nebojím se to přiznat a myslím, že to samé prožívala i ona. Byla to opravdu intenzivní vášeň – při které i já muž jsem cítil to šimrání v podbřišku, kterému jsem do té doby znal jen z vyprávění a smál jsem se mu. Bylo to období, kdy jsem nic neřešil …. přes týden jsem jezdil pracovat s partou instalatérů do Prahy …. vydělal jsem tak akorád a ve čtvrtek jsem se vracel za mojí láskou, která v té době studovala konzervatoř. Neměl jsem žádný majetek, ale přece jsem byl jeden z nejbohatších lidí na světě …. dělal jsem práci při které jsem měl čistou hlavu, zapojil své tělo a měl jsem lásku s dívkou, kdy milování s ní představovalo tu nejdokonalejší rozkoš, kterou si za nic nekoupíte …. tuhle rozkoš si musíte navzájem dát a dáte jí vždycky jenom tomu o kterém v tu chvíli nepochybujete, že s ním chcete prožít celý život i když se to mnohdy nestane.

Nic dokonalejšího už nemohlo být –máte se tak akorád, jste šťastný s ženou dívkou, kterou milujete …. bohužel v té době jste ještě chlapcem a Vaše láska ještě dívka ….. oba nemáte ponětí co se Vám to právě děje – nevíte, že právě teď máte všechno o čem je život … žijete ve svobodě a to jak té materiální, protože nic nemáte …. tak té duševní …. protože lásku dáváte ….. jde z nitra Vašeho srdce a nevyžadujete ji, protože je Vám opětována. Pokud nemáte to štěstí, že je ve Vašem životě někdo moudrý a řekne Vám co je v životě důležité …. nevážíte si toho ….. možná i kdyby Vám to řekl, neposlouchal by jste ho.
Plynul čas – mým rodičům v té době začal vadit způsob jakým se živím, protože mysleli, že je to pod moji úroveň a rodiče mé lásky chtěli mít ze své holčičky virtuózku. Ze všech stran na nás útočili lidé, kteří už dávno nežili v lásce nebo jí nikdy nepoznali, byli si nevěrní a štěstí hledali v pití, drahých šatech, autech, noblesních večerech v operách ………. zatím co mi dva jsme byli šťastní, volní a milovali se pod širým nebem. Když jste chlapcem a ne mužem ….. nevíte co máte, začnete pochybovat a naslouchat našeptávačům bez lásky a jelikož Vaše dívka není ještě ženou ani ona Vás v té době nedokáže vrátit na tu správnou cestu a i ona se nechá přesvědčit, co je pro ní v životě lepší.
V tuhle chvíli se vzdáte lásky – ochutnáte zakázané ovoce a to je svět peněz a to co si za ně můžete koupit. V té době jsem vzal dobré místo v jedné velké společnosti a má láska podlehla tlaku rodičů a šla na vysokou. Já jsem začal pracovat na své kariéře …. leštit kliky cizích dveří , pomalu jsem zapomínal jaký je to pocit … potit se s lopatou pod širým nebem. Sehnal jsem byt, který jsem začal moderně zařizovat v domnění, že buduji náš budoucí domov …….., ale dívka, která mě poznala jako svobodnou nespoutanou bytost náhle musela přihlížet, jak se sám svazuju …. ohýbám se před lidmi, kteří by pro mě v životě neudělali nic.
Jak už jsem psal ve svých předešlých dílech …. na dlouhé roky jsem zemřel. Dostal jsem se do spirál neúspěšných průměrných vztahů …. pokusů stát se někým kým sem nebyl ….. koupil spoustu zbytečností …..stal se členem tenisového klubu….. řekl spoustu nepravd a nebyl jsem šťastný.
Asi před čtrnácti dny jsem napsal tuto báseň – psal jsem jí v období, kdy jsem opustil mé dobře placené místo v oné společnosti, přestal jsem pít, protože už nemám žádný stresy, živím se jak se dá, ale finančně nestrádám – psal jsem jí v období kdy jsem se opět vrátil k sobě … k tomu kdo jsem …. psal jsem jí v období kdy jsem svobodný.

Láska

Ty si ta která nutí mě žít,
ale nejsi tou jedinou, proč tady chci být.
Je to i mé poslání,
které do kouta tě zahání.

Však abych mohl ve své víře dobře konat,
musím ve svém srdci – cítit ostny růže bodat.
Kdysi dávno vydal jsem se k tobě správným směrem,
byla jsi však pro mě …. jako neznámý terén ... jako list nepopsaný perem.

Očarovala jsi mysl mojí,
ochutnal jsem božský lektvar, co mě k tobě pojí.
Stala ses mou závislostí,
než abych ti byl parterem se svou cností.

Ve strachu, že tě můžu ztratit,
jsem za tebe začal … raději bezhlavě platit.
Ty ale koupit se nedáš,
kdo umí žít bez tebe … toho ty hledáš.

A tak po čase jsi odešla pryč,
aby po tobě přepadl mě chtíč.
Já nadlouho ztratil jsem sám sebe,
protože všude hledal jsem jen tebe.

Až po létech vrátil jsem se k sobě,
abych prohlédl, že ve vlastním žil jsem hrobě.
Teď už zase vím jaký je můj směr,
tak prosím vrať se ke mě …. to je přece fér.

Svět kolem nás je plný nástrah, překážek a proher. Na druhé straně je tu přátelství a láska stejně jako i voda a oheň. Dva živly, které nás od nepaměti věrně doprovází, jakoby nám chtěly zvěstovat, co je posláním všech živých na této planetě. Snad to je pevné pouto mezi vodou a ohněm, jež nás uchvacuje a ohromuje zároveň.
Voda a oheň? Ne, oni nemohou být odděleni. Mají odlišný cíl a přesto bez sebe nemohou existovat. Co nám tím chce příroda říct? Máme milovat a nesnášet zároveň? Máme problémy řešit a také ignorovat? Máme se smát, a přesto plakat? Milovat Boha a zatracovat jej? Nesnažit se dělat věci jen správně...
Možná to je právě onou hlavní myšlenkou. Máme do toho jít po hlavě. Natlučem si, ale něco utlumí bolest. Narodíme se slepí, abychom slyšeli to, co ostatní raději slyšet nechtějí - a hluší, abychom viděli,
kde ostatní ukrývají svá srdce. Ne v tom, co nám o sobě řeknou, ale co pro nás dělají.
Proto je pro nás lidi složité rozeznat vztah mezi přátelstvím a láskou. Neboť kde je přátelství, je
láska. Kde je láska, tam najdeme i přátelství.
Dvě věci, které se navzájem proplétají, jsou stále spolu. Jenže my nejsme hluší, abychom to alespoň tak dobře viděli, ani slepí, abychom to všechno výborně slyšeli. Nevidíme ani neslyšíme dostatečně, abychom lásku a přátelství zároveň registrovali.
Kde máme hledat spásu? Pokud budeme slepí, hluší a němí, v čem nalezneme uspokojení? V dotyku? Někteří ani v něm. Tak tedy v ničem.... Dokud se nenaučíme vážit si toho mála, co nám zbývá. V uspěchaném světě současné doby lehce přehlédneme lásku a přátelství. Jsou v různých podobách, ale my se vymlouváme na čas. Ten nám ale jen ukazuje, že jsme jej pomalu ale jistě neprožili tak, jak jsme si přáli. Ano. Chceme lásku, ale už ji nechceme hledat. Přejeme si ji mít, ale přitom nám utíká jen skrz prsty. Je to tak daleko?