Dominance x submise.

Tyto dva protipóly jsou dané v jakékoliv sféře interakcí s jinými lidmi. Vždy existuje autorita, a podřízený jedinec. Funguje to takto nejen ve zvířecí říši, ale i v rodinných vztazích, v zaměstnání, v kamarádských kolektivech, i v partnerským vztazích. Kdyby se lidé naučili více vnímat a respektovat tento nepsaný přírodní zákon, vsadím se, že by mnohdy vycházeli s jinými mnohem lépe, a to v rámci konstruktivnějších interakcí se všemi ostatními lidmi ve svém okolí.
Zevrubné příklady:
Silnější a dominantí pes má převahu nad slabším/mladším, proto se mu druhý pes podřídí tím, že si lehne na lopatky, a ukáže mu břicho. Dominantímu psovi to zpravidla stačí, a nechá slabšího psa být.

Dítě vždy respektuje rodiče, nebo jinou svěřenou autoritu. Řídí se jejich instrukcemi, a dělá to, co je mu řečeno - jelikož vnitřně ví, že zmíněná autorita je rozumnější, než dané dítě samo. Když provede něco, co nemá, dostane vynadáno, nebo rovnou na zadek. Jestliže dítě poslouchá a chová s příkladně, obdrží pochvalu nebo odměnu.

V pracovním poměru mají zase zpravidla navrch ti staří a zkušení mazáci, kteří jsou ve firmě několik let. Nováčci to mívají těžké, jelikož si teprve oťukávají, co a jak, a kolektiv je většinou příliš nebere, proto si nováček musí svou pozici vydobýt. Jak? Tím, že bude sekat latinu, dělat svou práci způsobile, a že se bude efektivně učit od těch zběhlejších. V mnoha případech to ovšem funguje i tak, že se někteří vyšplhají nahoru díky tomu, že pochlebují svým nadřízeným.

Ve školství je to podobně, a zrovna tak. Učitel je autorita, a má být respektován. Žáci a studenti jsou těmi, co se učí, a zdokonalují díky kantorům své znalosti a umy. I v kolektivu přátel existují lidé, jejichž slovo má nějakým způsobem "větší váhu", ostatní se jejich názory rádi nechají inspirovat, a byli by je schopni označit za jakési přirozené vůdce.

Takto se přirozeně formují způsoby a chování každého jedince, a utvrzuje se hierarchie v rámci daného společenství.