Četl jsem kdysi hezký článek o lidech, kteří jsou vnitřně krásní, to totiž nejsou ti ženy a muži s krásným a pohledným zevnějškem, to jsou ti lidé, kteří znají porážku, znají trápení, mají od života hluboké vrásky, znají boj a znají ztrátu milované osoby. To jsou takoví lidé, kteří našli cestu zpátky na světlo z temných hlubin. Protože takoví lidé jsou vděčný, citliví a chápou svět, takový jaký svět je, což je naplňuje soucitem, pokorou a hlubokou láskou. To jsou pro mne krásní a úžasní lidé .. přál bych si poznat jednou takovouto krásnou, vnitřně bohatou
a úžasnou ženu, která by vstoupila do mého života a přiměla by mě vidět jen záři slunce i když delší dobu vidím jen samé černé mraky. Přál bych si přijmout do mého srdce ženu, která mě svou láskou dodá sebevědomí, která už nebude chtít na mě cokoliv měnit, protože bych to nechtěl na ní ani já. Síla vnitřně bohaté ženy mi dá mé světlo života a opět si začít věřit a vrátili by se nám dvěma na tváře úsměvy. Takovou ženu potkám jen jednou za život jiná v mém srdci už nemá své místo . Pravá láska totiž nikdy není o vzhledu . Pravá láska je trvalý a hluboký cit, který provází úcta, empatie, dlouhodobost a tolerance. Problémy řeší společně a oběma záleží více na druhém, než na sobě samém. Taková láska vyžaduje úsilí a snahu, aby byla opravdovou a hlubokou láskou. Jediné bez čehož se těžko žije je láska. Můžeš mít všechno na světě, ale lásku ti nic nenahradí. Šťastný není ten, kdo se má s kým vyspat. Šťastný je ten, kdo se má s kým probouzet. Můžeme mít všechno, hodně peněz, skvělou práci, mnoho přátel, drahý dům a auto ... Ale pokud nás nemá ráno kdo obejmout a zašeptat do ucha.........že tě miluje, tak jsme chudí ......