Udělám dobrý skutek a některým z vás ušetřím bez deseti kaček litr - to za předpokladu, že jste se chystali vydat v květnu na "vinařský veletrh" WinePrague v Praze a měli tendenci si kupovat vstupenku. Neplaťte to. Je to vesnická akce pro pár zbloudilých firem nebo pro ty, kterým účast někdo zaplatí; koná se to letos posedmé, pokud se nepletu, a má to od své premiéry těžce sestupnou tendenci. Loni to byla taková bída, že kdybych se zastavil jen u stánků, kde mě něco opravdu zajímalo (= nikde), byl bych venku asi za 10 minut. Novinky nula, zajímavé věci nula, nové firmy nula, vedro, hnusný jídlo u stánků, hnusný záchody, chudé expozice, znuděné hostesky a s přibývající denní hodinou rostoucí procento ochmelků, kteří jen chodí se sklenicí a čekají, kdo jim něco naleje grátis.

Já tam jezdím ze dvou důvodů:
1) přeci jen to vyžaduje profesionální povinnost
2) mám vždy vstupenky zadáčo
Pokud bych měl za vstupné na tuto potěmkiádu platit 990 Kč, raději bych si ruku uřízl tupou pilkou. Takže pokud se vám nepoštěstí od někoho vysomrovat VIP vstupenku pro registraci zdarma, kašlete na to, fakt tam nic není. Že to bude letos ještě větší trága než loni je nasnadě, neb prodloužili datum registrací pro vystavovatele až do 31.3. (= bylo přihlášeno málo firem) a ani 3 týdny před konáním není venku seznam vystavovatelů (= není čím se chlubit). Nedivil bych se, kdyby už to příští rok nepořádali.

Pokud se o víno zajímáte, raději počkejte na příští rok a zajeďte si na další ProWein do Dusseldorfu - sice to bude stát víc, ale budete nadšeni. A jeden den vám rozhodně stačit nebude, dejte tomu raději tři.

Asi se i mně přihodí, že sem občas seknu nějakou chybu - jednak psaní na klávesnici je jiné než psaní rukou a jednak prostě proto, že pochybím, proč to nepřiznat ? Speciálně čárky ve větě a velká písmena, za ty už bych z diktátu za 1 nejspíš nedostal. Nicméně se snažím nedělat češtině ostudu a asi jsem trochu pedant na ty základní gramatické věci, které by normální zletilý člověk měl psát správně. Je to sice pro někoho hovadina, ale pro mě je těžko být se ženskou, která seká hrubky jednu za druhou a je jí to jedno.

Dneska vyšel zajímavý komentář na Novinkách.cz - snad i blbečci z toho pochopí, jak je třeba se soustředit na to, co píšeme:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-glosa-prijimacky-od-cermatu-jako-odstrasujici-priklad-nedorozumeni-229947#dop_ab_variant=926001&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Dnes konečně poslední runda mé jarní stand-upové šňůry; ne tedy, že by byla úplně poslední, ale byla poslední v této sérii. Dorazil jsem odpoledne domů s pocitem dobře vykonané práce, leč - jako vždy - znaven; zajímavé je, že mě to nezmáhá, když skončíme a vypakujeme lidi domů a mám "padla", sedne to na mě vždy s odstupem několika hodin až doma. V autě ještě laškujeme s M. o tom či onom, ale jak dorazím domů, je konec - normálně jsem si sednul do sesle ... a pak se probudil, nemám ponětí, co se dělo mezitím ani jak jsem usnul. Kdo ví, třeba je to už plíživý příznak stáří ?

Když je řeč o M., má novýho borce, ne tedy úplně novýho, je to už pár měsíců, ale ona se tím nějak nechlubila a tím, že neprovozuju ten podělanej instáč, jsem ani neměl žádný corpus delicates (to je fór samozřejmě), ale já to odtušil hodně brzo i bez ptaní. Začala zkrátka naprosto téměř neznatelně o některý věcech mluvit jinak, avšak mně neunikne ani myš. Nedosti tomu, tento týden se za dotyčným pánem i stěhuje, páč tam beztak občasně přebývala už nějaký ten týden. Po 3/4 roce známosti ... není to úplně krátká doba, ale ani nijak dlouhá a společné bydlení, to je velký krok do neznáma ... no nevím, nevím, já na jejím místě bych neriskoval tak brzo, což jsem jí i řekl. Ale přeju jí to nicméně, zaslouží si netrávit večery o samotě se psem nebo pochlastáváním se stejně postiženýma kamarádkama. A velmi vtipně poznamenala, že když to nevyjde, mám mít v rezervě jednu pohotovostní cimru pro ni. Upřímně řečeno: doufám, že skutečně jen žertovala a že na to nedojde, u žen ale nikdy není nic jisté, jak známo; vždyť by mě odvezli do cvokhauzu za chvíli - jak už jsem se zmínil, ony jsou ty moje manažerky dobré, ale jedna jak druhá totální blázen. Ano, s takovými lidmi já musím pracovat, měl bych dostávat příplatky za práci v rizikovém prostředí.

Na jednom přemoudřelém webu se zbytečnými radami do života jsem nalezl jednu nesmírně škodlivou a lživou větu, cituji: "Žárlíme, protože upřímně milujeme a máme strach, že přijdeme o člověka, který pro nás znamená úplně všechno". Mám potřebu tuto nechutnost uvést na pravou míru, neboť jestli se mi někdo hnusí, jsou to žárlivci, bez ohledu na věk, vyznání či pohlaví.

Žárlí jen ti, kdo druhému nevěří nebo kteří něco podělali a/nebo svému protějšku nevěnovali náležitou úctu nebo péči a samozřejmě to moc dobře vědí ... a když jsou konfrontováni s tím, že si protějšek našel uspokojení svých potřeb jinde, pak by se rázem přetrhli ochotou, dožadují se druhých šancí, lžou a manipulují, aby dosáhli svého ("já to tak nemyslel" ... ale jistěže myslel !), najednou hýří aktivitou a jsou plni zájmu a pochopení (jak dlouho jim to vydrží, než se zase vrátí do vyjetých kolejí ?) To v případě lepším. Nebo to řeší agresivitou v případě horším a omlouvají to stupidním argumentem, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Velký hovno leda. Násilník je násilník a je jedno z jakého důvodu. Oni se ti žárlivci nebojí, že někoho ztratí - bojej se o sebe, že zůstanou sami a že se o ně někdo přestane starat. Tak se to má se žárlivcema, vždycky myslí jen na sebe.

Když vím, že jeden pro druhého děláme maximum, žárlit nemusím, protože jaksi už více dělati nemohu a mám svědomí čisté. Leč, želbohu, i to je někdy málo na udržení nějakého vztahu a tak se cesty lidí rozejdou - nic víc a ani nic méně; kdo někoho opravdu miluje, tak ho v této situaci nechá jít, protože sakra dobře ví, že co spolu býti má, to se vrátí a bude spojeno, co se nadobro rozpadne, nikdy nemělo spolu býti. Nebo třeba mělo, ale jen po určitý čas a z nějakých důvodů - ne každému je souzeno být naším životním partnerem, i kdybychom to sebevíce chtěli.

Žárlení nikdy nic dobrého nepřineslo a nepřinese - v běžném životě to je naprosto odporná a odsouzeníhodná vlastnost, která způsobuje jedině škody. Počet výjimek = 0. Tečka.

Běhám obden a v plonkových dnech chodím. Do centra to mám pěšky z perifério 38 minut a tak tam chodím pěšmo - když zrovna neleje, nemrzne, není uragán nebo když nespěchám. Nebo když nejsem lenivý. Je až směšné, kolik důvodů jsem si schopen najít během vteřiny, abych nešel; o to lepší pocit pak mám, když je zaplaším a nechápu pak, proč jsem o tom vůbec přemýšlel.

Od půlky března byla cesta o něco komplikovanější - podél fabriky rozkopali úzký chodníček a tak bylo třeba odhopskat to trochu mimo, sem tam nějaká kaluž, rozčvachtaná tráva, ale dalo se. Ráno 18. března se tam objevila tabule "18.3. - 25.4. cesta uzavřena" a na mou věru, hned 18. března tam udělali džuzny a vypadalo to, jak kdyby tam hledali uhlí. A od toho 18.3. jsem tam nikdy žádného dělňase nespatřil - je fakt, že výkop se stěhoval, tu se zasypal starý, tu se objevil nový, ale v zásadě jen kosmetické změny, nikdo tam nic zásadního neudělal a furt to bylo rozkopané jak první den. Minulý týden jsem si říkal, jak to asi chtějí do toho 25. dubna stihnout, prostě jako, když vlastně ještě ani pořádně nezačali ? A vida, dva dny nato, tedy 4 dny do termínu, šrumec jak prase, spousta čičmundů v oranžových overalech a helmách, bagřík, kompresór, radost pohledět na takové pracovní zaujetí. Proč tomu tak nebylo od začátku ? Jsme v Česku přece ... máme na něco termín, proč ho zbytečně zkracovat ? Takže jestli někoho zajímá, zda byla práce v termínu hotová, odpověď zní: v podstatě ano, neboť dnes, tedy 23.4., tam zase nebyl nikdo, zato tam byla nová tabule - cesta uzavřena do 15.5.2023. No vida, křivdil jsem té naší samosprávě: oni to celou dobu měli pod kontrolou.