Jářku, je to blázinec. Před chvílí tady pralo slunko do oken a zároveň zběsile poletoval sníh, až bych to nazval chumelenicí. Jak by řekli synci na Ostravsku: maras !

Dneska se kočičinec uráčil ven. Malá Kočka se tam tak prdolila, pak si sedla upostřed trávníku a jala se olizovat chvíli tu a chvíli zase onde, no ovšem, ideální místo a čas pro takové činnosti, proč to dělat uvnitř v teple, že ? Inu ženská, nehledejme v jejich jednání logiku. Nicméně už ji znám, nedělá to proto, že by musela; pouze mi tím dává najevo, že mě bude naprosto ignorovat - páč stačí, že mi dovolila jít s ní ven. A jak tak byla zabraná to té nesmírně náročné a odpovědné práce, vůbec si nevšimla, že zpoza verandy na ni číhá Bílej Kocour, byla sranda to sledovat. Kočičák nakonec vystřelil a tryskem proběh nebohé kočičce přímo před čumákem a zmizel za kůlnou, načež svrchu jmenovaná se lekla a ztratila rovnováhu a plácla sebou na záda. A jak z toho byla zjančená, tak vůbec neměla ponětí co se děje a jen tam ležela a rozhlížela se ... pak otočila hlavu ku mně a já v těch očích - na mou duši - viděl naprosto zřejmý dotaz: "no-ty-vole-co-co-co-to-bylo?". A to prý je němá tvář, pche !