Dokud věříme tomu, že potřebujeme věci, abychom byli šťastní, tak také věříme tomu, že když je nemáme, musíme trpět. Naše mysl se vždy formuje podle toho, čemu věříme. Proto je důležité, aby se člověk přesvědčil o tom, že ke štěstí nejsou potřeba žádné podněty. Naopak, potěšení je rušivé a obtěžující, protože jenom posiluje falešné přesvědčení, že aby byl člověk šťastným, musí mít a dělat nějaké věci, zatímco ve skutečnosti je to přesně obráceně. Ale proč vůbec mluvit o štěstí? Na štěstí přece myslíte jenom tehdy, když jste nešťastný: Člověk, který říká: Teď jsem šťastný, je mezi dvěma trápeními minulým a budoucím. Takové štěstí je pouhým vzrušením, způsobeným úlevou od bolesti. Skutečného štěstí si člověk není vůbec vědom.