Myslím si, že ve svém věku už nemusím hrát nějaká divadýlka a můžu být zcela upřímná, jak ve své představě ideálního partnera, tak v popisu sebe sama. Já: středně vysoká, s normoš postavou(nějaký ten zadek a stehna, ale nic snad extrémně povislého) a s mladistvým vzhledem, rodinný typ, co rád kuchtí(ovšem výsledky vždy nejsou 100, se smyslem pro humor (během let se trochu vytratil, ale věřím, že tam ještě někde je), pragmatik, naslouchající, stydlivá, neurážlivá, beroucí život s nadhledem, celkově jsem poklidné stvoření, v lecčem i flegmatik (ALE jsem býček, zamáváte přede mnou červeným praporkem a už se dějí věci , nejsem sviňka(= nepodvádím), finančně samostatná (zatím, víme, jak je to s inflací, cenami energie..., nejsem Biožena (ale vím, co jím), nefintilka, citlivka (snad ale silná, neboť život už mi dal párkrát za uši), nezakazující a respektující (já vím, že život není jen o trávení času s partnerkou, ale všeho s mírou. Ty: MUŽ, zdravě sebevědomý, žádný rozmazlený jájínek, věrný, plodný, se smyslem pro humor, čím vyšší, tím lepší , přirozeně inteligentní (nejdřív myslející mozkem, ne poklopcem, štíhlý, nepřirostlý k telefonu či k jiné obrazovce, nelakomec, nenarcis(ale základní hygienický návyky by měly fungovat, rád v mé společnosti, děti= parťáci pro život, ochotný (nerada se doprošuji a proto se nedoprošuji , vnímavý, finančně zajištěný (to jsem nikdy nezažila, a občas je dobrý, vyzkoušet si v životě něco nového . No dobře a teď kdybych ubrala 30 svých požadavků, tak by se už někdo našel?