Jsem zrovna ten člověk, který do společnosti chodí zcela výjimečně, což znamená, že nepozná příliš moc lidí. Po škole jsem tedy začal pracovat a kompenzovat si samotu prací a řekl jsem si, že mám stejně dost času na nějakou holku.

Po pár letech jsem si v práci dokonce "našel" nějakou slečnu - i když si spíše ona našla mě. Bohužel to celé skončilo asi po dvou měsících, kdy z toho vycouvala a já skončil zamilován a opět sám. A i když to bolelo a tehdy jsem si říkal, že snad ani žádnou holku nikdy nechci a tedy opět se zaměřil na práci, tak jsem se po pár dalších letech začal pociťovat samotu o to více a vzpomínat na to jaké to bylo, když jsem se s tou slečnou vídal, scházel se ní a chtěl bych to zažít znovu a ideálně, aby nám to vydrželo na celý život.

Je mi 28 let a rád bych se poznal s někým novým. Samozřejmě plně chápu, . že si nemusíme sednout a že pokud by došlo k setkání, tak že to může být první a poslední setkání, které nastane. Nemohu nikoho přimět mít mě rád a je na každém, aby se rozhodl, zda chce tomu d