Miluji zmrzlinu...
Vychutnat si každé sousto, líznutí...s chutí, jemně, špičkou jazyka, pomalu...Čím déle, tím více cítím jak taje. Smáčí rty, plní má ústa...
Snažím se zachytit jazykem, rty, každičkou kapku. Ale marně, stéká dál po tváři, mezi prsty...
Jaká je Tvá příchuť, dáš mně ochutnat? Je pouze na Tobě, jak si vyložíš mé řádky. ;)

A zrovna dnes by to šlo!!! Netuším, zda je to konstalací hvězd, blížícím se úplnkem, ale dnes mám nějakou kecavou...
Ano vím vím... Můžete namítat, že nedokážu dodržet slovo. Přiznávám i bez mučení. Slíbil jsem si, že v určitý čas zvednu kotvy. Ale pak jsem se hluboce zamyslel... Říkám si... Některé věci potřebují čas. Jako třeba víno... To přece zraje jako chlap, nebo chlap zraje jako víno?
Ať je to, jak je to, nehodlám zde tvrdnout věčně! No ano... To je výzva!

Bylo nebylo... Krásné to začalo a blbě skončilo. A co bylo mezi tím? Pokus - omyl, pokus - omyl, pokus - omyl, pokus - omyl, pokus - omyl, pokus - omyl, pokus - omyl, pokus - omyl...
Chybami se člověk učí. Když o to opravdu stojí, posune dál... Tak jestli já už nejsem dokonalost sama? Toť otázka... Tak co myslíš, pokus...???

Tak jsem vám dostal neskutečnou chuť na polévku. Řekl jsem si, není nutné oprašovat své kulinářské umění, mám přece kouzelný hrneček?
Sejmul jsem tedy radostně vystavený hrneček z poličky, který mně byl kdysi darován s tím, že konečně poslouží k tomu, co je na něm uvedeno a s vervou se pustil do díla...
Hypnotizuji hrneček, snažíc se s ním navázat kontakt a jasným hlasem, vyřknu větu... Hrnečku vař! Chvíli čekám, nic! Zkusil jsem to po zpátku v různých nářečích (kdyby nerozuměl), prostě žádná odezva. Volám přátelům na telefonu, ale nikdo si neví rady s tímto nečekaným zádrhelem.
Vzal jsem hrníček do dlaní a důkladně si přečetl, co je na něm uvedeno.
Připravte si ingredience, dle druhu polévky. Očistěte nakrájejte, přidejte koření. Podlijte a přiveďte k varu. Případně přidejte připravenou jížku a na závěr marihuanu... Pardón, majoránku.
Do toho mi volá kamarád po vzájemné předešlé konzultaci, zda jsem tam dal houby. S ironickou poznámkou, jsem odvětil, že tam můžu dát tak houby... ;)
Ale našel jsem kostičky poslední záchrany, na kterých je uvedeno :Houbový bujón. Jistě můžete namítat, ale lepší něco, než drátem do oka.
A jaký je závěr? Znáte pohádku s Jirkou Kornem (Honza málem králem), kde vařil polévku sekyrkouvou? Tu neznáte?
No tak to vám musím vyprávět... Co si člověk sám neuvaří to nemá! Zatracený hrneček, ale vlk také sliboval...

Hele, Ježuchu nes... Sliboval jsi už v loni a ujišťoval mě, že na každého dojde. Ano, máš pravdu. Došla, ale trpělivost! NE, autíčkem to opravdu nespravíš a nafukovací Máňu, jsi mi nadělil posledně.
Slečny, dámy, ženy...Nespoléhejte na vousáče, přenechme Ježíška raději dětem. Dávám tomu zde měsíc, mmm...maximálně dva. Pak zvedám pomyslné kotvy a opustím tohle (NE)bezpečné přístaviště. ;) Tak, vzhůru na pááálubu dálky (nebo dámy) volají... Příhodný vítr teď vane nám...