Milé děvče, co nepíše hrubky, Ahojky a stupídozdrobněliny ?
Spolu k mori?
Mart17 (50)
Jen vážně MB a okolí . Vše v deníku .
Temperamentní, soběstačná....někdo z Brna a okolí?
Milování, vzrušení, něha, vášeň, romantika a vše krásné spolu Ty a Já.
Hledá se průvodkyně po Plzni.
JRous (57)
Rád se skamarádím se ženou co je také sama a má ráda psa.
Rad bych poznal přitelkyni na trvaly vztah-Praha a okoli
Máš trápení nebo dluhy? Svěř se, třeba pomůžu...
Veve78 (40)
Dej mi pusu, chyť mě za ruku a už nikdy neodcházej!
Dlouhanek
50 let, Bruntál

z jednoho profilu
6. srpen 21:48  
Aby bylo jasno s mým ex jsem se rozešla z čistě náboženských důvodů, myslel si , že je bůh ... Já si to nemyslela ;)

Hačikó
6. srpen 21:24  
I když s profesorem prožil jen necelé dva roky svého života, tento člověk se mu do srdce zapsal tak hluboko, že celý svůj další život zasvětil čekání na jeho návrat. Již v roce 1934 se Hačikó dočkal vlastní sochy přímo u vlakového nádraží Šibuja, přičemž samotný pejsek byl přítomen při jejím odhalování, ale jeho život už pak dlouho netrval. Ve věku 12 let, což není na psa vůbec nízké číslo, skonal 8. března roku 1935 jen několik desítek metrů od svého oblíbeného vlakového nádraží. Hačikó zemřel v jedné z bočních uliček, kde ho pak našli kolemjdoucí a okamžitě přivolali pomoc, která oddanou ikonu Japonska odvezla pryč.

Zpěv čepelí
2. srpen 23:03  
Svist větru, co po kruhu se vrací,
ostří se mihne a zas se vrací,

ten dotek, když setkají se,
každá ožije, rychle políbí se,

ta vášeň ta lehkost vražedná,
a ladnost i účelnost krvavá,

v tanci jiskří, život berou i dávají,
tak tomu bývá, když čepele zpívají

Walt Whitman - Stébla trávy
1. srpen 19:14  
Kdokoliv jsi, jenž mě držíš v rukou
Kdokoliv jsi, jenž mě držíš v rukou,
Chybí-li jedno, je všechno zbytečné,
Upřímně tě varuji, než se odvážíš dál,
Nejsem, co se domníváš, ale něco docela jiného.

Kdo stojí o to následovat mě?
Kdo se chce ucházet o mou přízeň?

Cesta je podezřelá, výsledek nejistý, snad ničivý,
Musel by ses všeho jiného vzdát, očekával bych, že jen já se stanu tvým výlučným vzorem,
I tak by tvoje zasvěcení trvalo dlouho a vyčerpalo by tě,
Musel bys zavrhnout všechny své minulé životní teorie a všechen souhlas se životem kolem sebe,
A tak mě raději nech být dřív, než podstoupíš tu námahu, spusť ruku z mého ramene,
Zavrhni mě a jdi svou cestou.

Jinak bych možná na zkoušku, pokradmu někde v lese
Nebo za skálou pod širým nebem
(Protože v chráněných pokojích uvnitř domů není pro mne místo, ani ve společnosti,
A v knihovnách ležím jako němý, jako hlupák, nebo jako ten, kdo se ani nenarodil či už zemřel)
Snad právě s tebou někde na vysokém návrší, po rozhlédnutí, zda široko daleko není, kdo by nás mohl přistihnout,
Nebo snad s tebou na lodi, plující po moři, či na pobřeží moře nebo na pokojném ostrově,
Mohl dovolit, abys přitiskl své rty na moje ústa
V dlouhém kamarádském polibku nebo tak, jak líbá novomanžel,
Protože já jsem novomanžel a já jsem kamarád.

Nebo, chceš-li, zastrč mě pod svůj šat,
Abych slyšel tlukot tvého srdce nebo spočinul na tvém boku,
Nes mne, až půjdeš dál po souši nebo přes moře,
Neboť pouhý tvůj dotek mi postačí a bude ze všeho nejlepší,
A dotýkaje se tě, chtěl bych tiše spát a být věčně nesen.

Ale když tato stébla zkoumají, kdo jsi, je v tom nebezpečí,
Protože nepochopíš tato stébla ani mne,
Zprvu ti unikne, oč v nich jde, pak ti to unikne ještě víc, a jistě ti unikne, kdo jsem já,
Ikdyž si budeš myslet, žes mě už nepochybně poznal, hle!
Vidíš už teď, že jsem ti unikl.

Neboť tuto knihu jsem nenaspal kvůli tomu, co jsem do ní vložil,
A čtením si ji neosvojíš,
Jako mne neznají nejlépe ti, kdo mě obdivují a chlubnými slovy mě chválí,
A u

Vilém Závada JEDEN ŽIVOT
1. srpen 19:13  
A přece
Už jsem jako veřejná zpovědnice,
co lidí chodívá se ke mně zpovídat.
Beru na sebe všechny hříchy světa,
jak mám z nich potom rozhřešení dát?

Už jsem jako veřejná nemocnice,
kde není volný ani jeden kout.
Sám trpím všemi chorobami lidstva
a každý nemocný chce ve mně ulehnout.

Už jsem jako ty městské hřbitovy,
co leží ve mně mrtvých, kost na kosti.
Dlouhým schodištěm hrobů sestupuji
dolů až na dno, na tržiště marnosti.

Já také denně stokrát umírám,
uvnitř jak ohořelé dřevo zčernalý.
Nemyslím ale na nářky a na máry,
spíš na snoubení, kolébky a chorály.

Tam, kde se lidé svíjejí a reptají,
ukazuji jak střelka u kompasu
vždy na sluneční stranu života,
na jeho vznešenost, na jeho krásu.

Hledívám dlouze k ozářeným vrcholům,
až rozpustí se ve mně všechen kal.
Už necítím křehkost a bídu člověka,
když první kroky k hvězdám udělal.

Nasednu jednou do podzemní dráhy,
abych si našel poslední svůj byt.
A z něho potom budu zemi žehnati,
že směl jsem na ní aspoň chvíli žít.
Přihlášení
Pamatovat si přihlášení
Moment prosím, ověřujeme vaše přihlašovací údaje...
Jste zde poprvé?
A chcete si najít nového partnera?
Vytvořit si profil
NYNÍ ZDARMA

 porozumneni (52) Hradec Králové - Co jsem napsat, abych se neopakovatel. Myslím si, že je škoda být každý sám. Co Vy na to Můžeme si buď napsat nebo se někde sejít.
 POSITIV (53) Plzeňský kraj - Přátelství Láska Vztah Co spolu vytvoříme Napíšeš
 Paolina (47) - Hledám muže na vážný vztah.
 Radka1271 (47) Brno - město - Dokážu udělat muže šťastným.
 zrzek59 (59) Písek - Nehledám zázrak, hledám docela obyčejnou ženu, kuřačku, nebo tolerující kuřáky. Pokud ti nevadí můj věk a chceš hodného, veselého, majícího rád děti a umějícího naslouchat a podržet v těžkých chvilkách, pak se ozvi.
 Bara412 (27) - Jsem a ráda bych se seznámila nejprve ne vážně a pak i vážně ....
37.768 žen a 68.439 mužů k seznámení, z toho je 963 online
v posledních dvou dnech se přidalo přes 470+ nových mužů a žen
© 2006 — 2019 - Zásobování a.s. - všechna práva vyhrazena
v-4.0.259-s52