Skutečné příběhy štěstí

Zdravím všechny páry kterým to vyšlo jako nám.Kamarád mi založil profil na štěstí a do ted mu děkujeme oba dva.Všechno to začalo 15.6.2008 kdy mi Tomáš napsal,nejdřív jsem váhala mu odepsat,ale potom jsem napsala,kdybych to neudělal tak si to asi neodpustim,druhý den jsme se viděli a hned to byla láska na první pohled,nemohli jsme se od sebe odtrhnou.Asi dva dny na to jsme se sešli znovu,a týden na to už u mě bydlel,nejdřív jsem měla strach že to je všechno moc rychlé,měla jsem strach aby se něco nepokazilo,ale nepokazilo!Jsme spolu pořád a nemůžeme bez sebe být!Po dvouch měsících lásky mě požádal o ruku,svatba bude na jaře!Tím chci poděkovat že taková stránka existuje!Přeji všem hodně štěstí!!

Stalo se to v zimě před 4roky. Jednou mi na internetu vyskočila reklama na Stesti.cz.
Zaregistrovala jsem se a asi s pár chlapcema jsem si napsala. Výhoda je, že tu člověk vidí kdo se mu díval na profil a viděla jsem tam jednoho strašně sympatickýho kluka se strašně pěknou a vtipnou fotkou. Ale nenapsala jsem mu, potom si musel všimnout, že jsem ho viděla, tak zas došel na můj profil, to jsme si už napsali, takový klasický Ahoj..atd. Další den jsme šli spolu na chat, kde jsme si napsali a já zjistila, že není čech,tak jsem zahrála to, že by mě svoji řeč mohl doučit. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme další den večer. No já byla neustále nervózní a tak jsem se těšně před odchodem ven rozhodla vzít sebou mého psa(takový decentní 3měsíční štěňátko-70cm v kohoutku ).Měli jsme se sejít u metra poblíž, kde jsem bydlela.
Když jsem tam přicházela už tam stál, vysoká tmavá(byla dost tma)postava, černý dlouhý kabát, čepice, do tváře jsem mu neviděla. Rozum mi říkal:Uteč! Dokud to jde, co když je to nějaký vrah! Ale srdce táhlo dál.
Setkali jsme se, měl milý upřímný úsměv, tak jsme se po představení rozhodli projít okolo. Prožila jsem nádherný večer, už od první chvíle jsme věděli, že z toho něco bude. Potom večer když jsem ho šla odprovodit na metro, tak jsem ho ani nechtěla pustit a pořád jsem oddalovala jeho odjezd(ano puberťácký,ale co chcete bylo mi 17 :1: )Nakonec odjel posledním metrem. Pak jsem si ještě v noci psali na netu.
No druhý rande bylo o dost odvážnější, přišlo mi, že ho znám už dlouho, krásný pocit.
No a na třetím rande jsem už u něj doma měla zubní kartáček a o měsíc jsem poznala jeho rodinu a kamarády a potom na jaře jsem se k němu nastěhovala.Pté jsme spolu jeli do zahraničí na víkend a cestou domů jsme se rozhodli, že se tam přestěhujeme, a tak jsme udělali a před odjezdem mi dal prstýnek a požádal o ruku a žili tam spolu 3 super roky, tam jsme splodili našeho syna a minulý víkend jsme oslavili 4krátké roky štastně spolu.
Tímto moc děkuji této seznamce s příhodným názvem, že jsem díky ní poznala úžasnýho chlapa o kterém jsem ani nesnila a jemu děkuji za nádherného syna.

Ahoj všem zde na štěstí,
Po 20-ti letech se mi rozpadlo manželství,byl jsem psychicky na dně.Jednou k večeru jsem si sedl k počítači a brouzdal po netu,najednou jsem narazil na seznamku štěstí.Řekl jsem si proč to nezkusit? Po třech týdnech mi přišla žádost o seznámení,nevěřil jsem svým očím když jsem jí viděl na fotce.Hlavou mi problesklo ,,to je ta,kterou jsem hledal ve svých snech!"S radostí jsem odpověděl.Začali jsme si psát a volat každý den. Po třech týdnech přijela ke mě .Strávili jsme krásný víkend,zamilovali jsme se do sebe. Už to budou čtyři měsíce,plánujeme společnou budoucnost.Díky štěstí jsme znovu šťastní.

Asi jako spousta z nás, i já jsem si svůj profil založila hlavně ze zvědavosti. Byla jsem sama a říkala jsem si, že v životě se musí zkusit všecko. Takže jsem se zaregistrovala na Štěstí a po krátné době se dokonce i seznámila. Bohužel tento vztah nepřežil půl roku; byla jsem z něj hodně rozčarovaná a na další seznamování jsem neměla ani pomylšlení. Ale čert nikdy nespí. Po večer mi večerech bývalo smutno, potřebovala jsem z někým komunikovat a tak jsem se po nějaké době rozhodla svůj profil opět obnovit. Moje fotka brzy zaujala klučinu jménem Zdenda. Začal mi psát dlouhé a romantické zprávy a stále se chtěl se mnou sejít. Jenže já byla v té době opravdu docela na dně z předešlého nezdaru, takže jsem společné setkání stále oddalovala. Ale po nějaké době jsem si řekla, že už ho svými výmluvami asi dost nudím a že s takovou brzy ztratí zájem. Takže se musím konečně rozhoupat, jestli to ukončit nebo na to kafe jít. Nakonec (díky Bohu) zvítězila varianta za B) a my si domluvili rande u jedné místní hospůdky. Po patnácti minutách kdy stále nikdo nepřicházel jsem si začínala myslet, že to asi zase tak dobrý nápad nebyl a pomalu se chystala k odchodu. Jenže zazvonil telefon - volal Zdenda a ptal se kde jsem, že na mě stále čeká před hospodou....no nakonec jsme zjistili, že jsou tu u nás máme na jedné ulici dvě hospůdky se stejným jménem, jen je každá z nich na jiném konci ulice!! Jenže já znala jen tu první a Zdenda zase jen tu druhou Nakonec vše dobře dopadlo a my se konečně našli. Hned na tomhle prvním rande jsem se v těch jeho modrých kukadlech utopila. Navíc jsme zjistili, že máme spoustu společných známých, v dětsví chodili do stejného oddílu - jen každý v jiné době a že jsme se jaksi stále míjeli. Samozřejmě, že u prvního rande to neskončilo a dva měsíce poté jsme už spolu trávili vánoce. Hned poté se Zdenda ke mě a mým dvěma kočičkám nastěhoval. Od té doby prožíváme krásný a harmonický vztah ve kterém jsme oba moc šťastní. Letos o velikonocích mě Zdenek požádal o ruku a já řekla ano. Svatba bude letos v září. Oba se na ni moc těšíme a jsme rádi, že jsme se tu na Štěstí konečně našli. Na závěr bych chtěla vzkázat všem, kdo stále hledají, ať to rozhodně nevzdávají a nenechají se odradit případnými nezdary. Na toho pravého či pravou se vyplatí si počkat. Někdy nás láska může potkat když to nejméně čekáme a na tom nejméně pravděpodobném místě. Přejeme vám hodně Štěstí
Jana Zdenda

chci se podělit o můj příběh,který začal tady na netu.jsem vdaná,ale bohužel ne šťastně.Abych zaháněla smutek ,zavítala jsem náhodou na stránky štěstí.Asvěte div se po pár dní jsem si začala psát s mojí novou láskou Mirečkem.nic jsem si od toho neslibovala,ale postupem času jsem se do něj zamilovávala čím dál víc.myslím že on miluje i mne.udělám všechno proto abych ho mohla milovat celý život.Opět jsem šťastná jak nikdy předtím.je to moje sluníčko,udělal mě opět šťastnou!proto chci apelovat na ženy které nejsou šťastné,že nejsou všichni muži stejní,už jsem se o tom přesvědčila a tomu ráda. P.S.Mirečku miluji Tě,jsi moje sluníčko a za tvou lásku ke mě Ti děkuji

Kdysi jsem si tady založila profil,abych se necítila tak osamělá,ale můj vztah přišel úplně odjinud. Trval dva roky a potom zkrachoval a já přestala věřit. V jednadvaceti je to sice unáhlené, ale bohužel to bylo tak. Během toho vztahu jsem sem přestala chodit a pak už na to nebyla nálada. Jenže pak jsem sem opět po dlouhé době zabrousila a najednou se začali ozývat různí muži a zvát mě na kafe či skleničku. Řekla jsem si proč to znovu nezkusit a občas jsem si s nějakým z nich vyšla, ale nikdy to nebylo to pravé. A pak tu byl 12.únor, už jsem sem přišla jen z principu a u jedné návštěvy jsem měla značku ,,líbíš se mi,,. Podívala jsem se na dotyčného profil a uviděla jsem moc hezkýho kluka a tak jsem mu tu značku dala taky.
Ten samý večer mi od něj přišla první zprávička,začali jsme si psát a domluvily jsme si rande hned na druhý den ráno. Nikdy nezapomenu když jsem přišla 13.února na určené místo a ON tam stál zabalený do tlusté modré bundy. Když se otočil a usmál se oklouzlil mě na první pohled, zářivé šedomodré oči a nádherný úsměv mě dokonale ochromil. Říkala jsem si to je to ONO a bála jsem se abych neudělala nějakou chybu. Zašli jsme na coca-colu a celý den jsme strávily spolu. Nevěřila jsem na lásku na první pohled až do této chvíle a později jsem se dozvěděla že i u něj to bylo stejné.druhý den ke mě přijel na návštěvu, oslavily jsme společně valentýna a už u mě zůstal. Týden na to si ke mě přestěhoval věci a i když mu to všichni rozmlouvali 1.května mě pozval na romantickou večeři a při svíčkách mě požádal o ruku. Samozřejmě jsem řekla ano. Našim rodinám se sice zdá že pět měsíců je málo, ale já si myslím že když poznáte toho/tu pravého/pravou tak to prostě cítíte. A my to cítíme natolik že se 26.září bereme. A řeknu vám je to úžasný pocit. Nepřestávejte věřit, náhoda se sice občas musí nakopnout aby se stala, ale každej má právo na to aby to bylo ONO.

...Láska na dálku?? ?Moc lidí na ní nevěří,všichni tvrdí,že nemůže vydržet,já jsem přesvědčená,že vydrží.Na začátku bylo pár nevinných vzkazů,pak přišlo setkání,večeře,povídání..následují další setkání,i když oba jsme zavaleni prací,ale láska pokračuje a přetrvává dál..je jen na nás co s tím provedeme..poznala jsem toho nejhodnějšího a nejgalantnějšího muže pod sluncem,a to není málo.Zdendo,díky,že jsi takový ..... a že mi moc pomáháš....ať se děje cokoli,vím že zůstaneme spolu....že ta naše láska na dálku bude nekonečná...

Ráda bych se podělila o svůj velký příběh který začal 22.prosince a pokračuje do dnes….
Jako každý pracovní den jsem šla do práce ,netušila jsem však že tento den bude výjimečný a změní to můj osamělý život…..před koncem služby jsem jako obvykle na chvíli podívala na seznamku štěstí zda tam nemám odpovědi na svůj inzerát ,uviděla jsem profil neznámého a tak jsem si řekla že to zkusím odepsala a přišla mi odpověd po pár vyměněných zpráv mi zvonil telefon a a najednou se ozval mužský hlas ,,,jestli se nechci ješte dnes sejít,protože jsem zrovna měla 12hodinovou službu tak sem namítla že je pozdě ale dneska vím že kdybych to odložila tak bych udělala chybu.,protože sem dojížděla do práce tak jsme se domluvily že se setkáme na nádraží(v tu chvíli jsem už tušila,že to nebude setkání jaké jsem měla před tím a že to bude jiné.)u vánočního stromečku co stál v hale a tak sem čekala na svého noého ted už můžu s klidným svědomím říct partnera.
A na ten den v životě nezapomenu jak mě pozval do kina kde mě poprvé vzal do náruče a já cítila opravdu vřelost a upřímnost .Rozloučili jsme se a já nevěřila že se mi ozve….najednou mi od něho přišla zpráva že děkuje za hezký večer a že by to rád se mnou zkusil….od té doby mi přicházely každý den ráno a večer samé hezké smsky které jsem v životě od žádnýho muže nedostávala a najednou se nám to stalo denním rituálem že jsme si přáli hezké ráno a pěknou dobrou noc….a co dnes???Dnes si přejeme hezké ráno dobrou noc v domácím pohodlí a jak to bude dál?.......se necháme překvapit oba dva:o))

Na ŠTĚSTÍ jsem byla krátce.....pár kontaktů proběhlo,ale nic takového,co by chytlo za srdíčko.Prvotní nadšení opadlo a já už spíš jen tak automaticky pročítala vzkazník.Z té letargie mně vytrhl naprosto odlišný,vtipně reagující vzkázek........odpověděla jsem a opět očekávala zaběhnutý stereotip nic neříkajících vzkazů.Omyl-naše psaní mělo humor,šťávu a já se najednou moc těšila na další písmenka od něho.Poslal mi fotku a moje srdíčko začínalo být neklidné a svět začal být růžovější a veselejší,písmenka nám přestavala stačit,telefonovali jsme si a začali plánovat první rande.
Přišel osudný den,jako každá ženská,i já trávila dopoledne před zrdcadlem,naprosto vyřízená zjištěním,že nemám co na sebe.Když jsem konečně byla spokojena se svým JÁ,které jsem viděla v zrdcadle-vyrazila jsem na vlak.Měla jsem to jen tak tak.....když náhle PRÁSK a já se válela v prachu.Kalhoty s dírou na koleně,z kolena mi prýčtila krev a vlak se blížil do stanice.Váhala jsem-jet,nebo se otočit a vrátit se domů.Připravila jsem nám oběma BOBŘÍKA OBVAHY-pokud ustojíme tohle(myslela jsem tím svůj velmi děsivý zjev)-ustojíme vše a odhodlaně jsem nastoupila do vlaku.Lidi po mně koukali dost všelijak-makeup v kombinaci s prachem jistě vábně nevypadal,rozdrbané,čpinavé kalhoty mi na půvabu také nepřidávaly.
Cílová stanice.....nadechla jsem se a vystoupila.Dostala jsem úžasně slďounkou pusu na uvítanou a ty slaďounké pusinky dostávám stále šastěji a už se moc těším na další.
Bobříka odvahy jsme úspěšně zvládli a věříme,že stejně úspěšně zvládneme i náš vztah.
Držte nám prosím palečky Děkujeme

Touto cestou bych chtěla poděkovat všem tvůrcům a provozovatelům tohoto serveru a zároveň oznámit, že do dlouhého zástupu oddaných párů, které se seznámili prostřednictvím „Štěstí“, jsem se zařadila i já se svým nyní již manželem. Dne 7. května 2011 jsme po 3 letech ztvrdili svou lásku před oltářem. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já se seznámím přes internet a že si zde najdu dokonce životního partnera. Ale stalo se a já nikdy nezapomenu na středu 2. dubna 2008, kdy jsem dostala nenápadnou zprávu „Ahoj Jani, nechceš pokecat? Martin “. Pevně věřím, že tento „pokec“ bude trvat už navždy.

Ahoj,píši to já,holka,kterou opustil manžel na vánoce.Mám dvě malé děti,jedno je miminko,druhé jde do školy.Byla jsem moc neštastná,tak jsem si dala inzerát na Štěstí.Ozvali se mě většinou kluci,kteří pouze chtěli sex,ale najednou v nich byla jedna dušička,je to kluk který respektuje můj momentální stav a hlavně moje děti,bere moje nálady,které plynou z rozvodu,dodává mě sebevědomí,přestože se sám rozvádí.Takže holky,nevím jesli nám to vyjde,zvykat si na někoho nového není zase tak jednouduché,ale je to krásné,mít někoho,kdo podrží v době zla,proto už jsme si oba vymazali profil a nyní se zkusíme podržet vzájemně v době,která není jednoduchá.Kdyby nebylo Štěstí,tak tu už možná nejsem,moc mě manžel zranil,ale díky Zděňkovi začínám věřit,že to zase půjde.Odchodem muže jsem myslela,že život skončil,ale ne,najednou jde dál.Proto,věřtě,že třeba tu najdete toho pravého,třeba jako já.Není důležité jesli je to manžel,milenec,ale je důležité,že vám pomůže,mě se to stalo a proto děkuji.Andrea Vondrová.

Internetová láska je věc náhody jako kterákoli jiná.Málokdo tady věří,že ji zde najde a přesto se o to všichni pokouší.Já už to vlastně zabalila a do profilu napsala :Nehledám.A i přes to jsem stále dostávala vzkazy .A najednou ,stalo se ..Nebyla to láska na první pohled ,ale vzájemně jsme se pomalu ujištovali,že patříme k sobě .Oba jsme byli na štěstí velmi krátce a ...Máme se ,tvoříme pár,dokonce už rodinu.Díky ,ŠTĚSTÍ...přeji všem ,aby nic nečekali,protože jen tak ,cokoli dostanou je navíc ,jako bonus.Internet není všemocný ,ale pomůže nakopnout ,když už to jinak nejde ..D.

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

. Dobrý den tímto bych Vám ráda poděkovala za tuhle seznamku , díky ní jsem poznala toho nejlepšího chlapa v mém životě Napsal mi vzkaz ale nevěřil tak jako já že se ozve někdo normální. Jiskra přeskočila oboustraně. U mě šlo o třetí setkaní , jak se říká do třetice všeho dobrého.Jsme spolu již 3 měsíce a prožili jsme toho už tolik co někdo nestačí ani za rok. Tím to mu chci poděkovat za vše co pro nás dělá. Alešku miluji tě Tvoje Romana s Pátou

Na štěstíčku jsem byla víc jak rok. Zpočátku hledala vážné seznámení, pak po zkušenostech jen přátelství a možná lásku. Zavítala jsem jen namátkou mimo své vyhraněné teritorium a jedna fotografie mě oslovila. Muž s úsměvem na rtech, pak s dcerou v klíně, motorkář. Začali jsme si psát, pak volat a během 3 týdnů došlo k náhodnému setkání já se synem a on s dcerou. První podání ruky, přeskočila jiskra. Strávili jsme spolu krásné odpoledne v kině a hrami s dětmi, posezením u dobré kávy a přišlo loučení. Celé odpoledne jsem tu energii cítila, nechápala jsem, co to je. Měla jsem strach, že když odjede k domovu vlakem, že už se neuvidíme. Večer přišla sms. Zamiloval se na první pohled píše, a netušil, že já také. Další víkend už jsme trávili spolu a od té doby jsme spolu a plánujeme společný život a svatbu. Bydlíme spolu 4. měsíc. Děti jsou spokojené, my zamilovaní a naše láska a vztah se stupňuje a je to čím dál tím krásnější. Máme toho oba dost za sebou a v tomhle věku už víme o čem život je. Oba od prvního okamžiku vidíme spolu do budoucna a nevadí nám, kolik překážek budeme muset překonat. Máme jeden druhého, máme děti a naději, že znovu utvoříme rodinu. To co jsme ne naší vinou oba ztratili a v co jsme už možná nedoufali. Je mi 40, Vaškovi 45 za pár dní, a věřte, že takhle láska je zralá a zraje dál. Sportujeme spolu, jezdíme na motorce, hrajeme tenis, plaveme a chodíme do kina, divadla, prostě vše, co se naskytne, tomu se nebráníme. Mám vedle sebe úžasného muže, který ve mě vidí bohyni, a přitom se potkali jen dva obyčejní blázni, kteří ve svém věku nechtějí ještě stárnout a myslet na důchod, ale chtějí život prožít a ve dvou či jako rodina. A jak jsme si řekli, svatba do roka a do dne - myslím, že to bude dříve. Cítíme to oba, chceme to oba. A napořád. Našla jsem jehlu v kupce sena a přeji tohle štěstí každému. Tu energii, tu jiskřičku, o které jsem jen slýchávala. Existuje, dnes už to vím. Po 21 letém manželství jsem nevěřila, že může být něco ještě více intenzívního. A ejhle, je to tu.Miluji a to je zázrak.

Našli jsme se na Štěstí,,já jsem si ho našla a on si našel mne,,psala jsem na seznamku 29.6,,jak jsem potkala nejskvělejšího chlapa,,i když jsem v to nedoufala,ale našla jsem ho,,náš příběh pokračuje,,Jsme spolu štastný,,on je ten chlap na kterého jsem čekala,a vím,že Miluje Roman mne,najednou je všechno tak fajn,když vím,že je tady pro mne,a já pro něj,,Byla jsem 20 let vdaná a já nevím jestli jsem tak někdy Milovala jako Romču,,moje Štěstí ze Štěstí..Miluju Tě Romčo a víš co ti pořád říkám,,,,NIKDY NEPŘESTANU,,TYS MOJE ŠTĚSTÍ ZE ŠTĚSTÍ,,,ZDRAVÍ J+R

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Na této seznamce jsem se zaregistrovala kvůli své kamarádce, aby jsme měli kde komunikovat a hodnotit naše vybrané týpky. Nic jsem od toho neočekávala. Žádné poblouznení, zamilované šílenství Naše seznámení s Jetym na seznamce proběhlo trochu netradičním způsobem. Asi hledal způsob jak mě zaujmout, ale místo toho mě vyprokoval k negativní odpovědi. Kritizoval moji přezdívku. To neměl dělat!) Vlastně splnilo to svůj účel. Od té doby jsme si pravidelně psali. Pro mě to byl všední pokec o všemožných věcech. Psala jsem si s hodně lidmi, ale po první schůzce jsem si uvědomila, že je na Vítkovi něco, co mě nenechává v klidu. Je to člověk, který umí šokovat ať už záměrně nebo ne. Je to můj střelený střeleček s krásným provokativním úsměvem. Zamilovala jsem se, cítila jsem štěstí, radost, zkrásněla...díky tobě lásko...A pak se stala taková nepříjemnost. Uvědomění si vzájemných citů a pocitů. Myslela jsem, že jsem ho ztratila. Poprvé po dlouhých letech mě bolelo srdíčko. Nakonec to dopadlo dobře a jsme zase spolu Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré a já díky tomu sundala růžové brýle a začala uvažovat střízlivěji. Jak ženy tak muži mají své mouchy Chci, aby jsi mi věřil Vítečku, moc tě miluji a nikdy ti nechci ublížit. Jseš moje jediná láska, tvoje Kokomilka

Můj příběh,který tu chci napsat,jsem nazvala,PŘÍBĚH bez
konce a to,protože žádný konec zatím nemá a nevím ani jak skončí.
Ale co vím je,že jsem tu na seznamce štěstí,poznala toho
nej báječnějšího a nej ůžasnějšího muže,kterého strašně
moc Miluji a nepřeji si nic jiného ,než sním opravdu
zestárnout.
Tak jako,někteří z vás,této seznamce nevěří,ani já nevěřila.
O téhle seznamce štěstí jsem slyšela hodně vyprávět a
protože jako každá ženská jsem šíleně zvědavá tak jsem
se zaregistrovala.
Od začátku jsem věděla,že tu nemůžu najít štěstí ani
lásku,prostě jsem nevěřila.
Poznala jsem tu spoustu mužů,ale i bezva žen.Bylo hezké
si občas s někým vyměnit pár slov,hlavně po večerech,
kdy můj syn usnul a já se cítila hrozně sama.Dokonce
jsem měla dny,kdy jsem svůj profil několikrát smazala
a zase se vrátila.
Nebudu se tu rozepisovat o tom,jak to snámi vše začalo.
Je to stejné jako ostatní příběhy ,které jsem tu četla.
Nejprve dopisování,potom skype,výměna tel.čísla,
seznámení s očí do očí,čekání jestli naše jiskra
přeskočí atd.
Náš příběh,láska,štěstí,prostě nemá konce.
Muže,kterého jsem tu poznala,nesmírně miluji a můžu jen
věřit a doufat,že naše láska bude nekonečná.
Vy,kteří budete moje řádky číst a říkat si"ty mají,ale
štěstí,nebo,jo jasně už tomu věřím" prosím nezoufejte
jen si prostě věřte.Každý má právo na štěstí,až přijde
tak ho jen chyťte a nepouštějte jak dlouho to půjde.
I já se snažím ho držet a nevím jak dlouho ho udržím,jen se snažím.
Všem vám držím palce OPRAVDU VŠEM!

JARDO?Strašně moc tě MILUJU a nechci o tebe nikdy přijít.Děkuji ti,že jsi mě tu oslovil a chtěl mě poznat
o něco víc.Kdyby jsi se nerozhodnul,jet za mnou ty kilometry,nikdy bych tě nepoznala a něměla šanci se do tebe zamilovat!
MARKÉTA

Na seznamku štěstí jsem přišla jen z jednoho důvodu utišit mou neskutečnou bolest moje velká láska mi dala kopačky a mě nenapadlo nic jiného než jít na seznamku a zaflirtovat si s muži ihned mi začali chodit různé psaní že by se se mnou moc rád seznámili ale všichni byli až moc staří. Po dvou mesicich mi napsal nějaký Michal ale napsal jen "ahoj pokecáme?" já si řekla proc né je mu 19 tak to může byt sranda, tak jsme si začali psát, psali jsme si každý den až do noci pak si řekl o moje telefoní číslo a já mu ho nejdrive odmítala napsat ale on mě prosil ze si jen budem psát sms a když napíšu "UŽ MI NEPIŠ!" tak to skončí. Nakonec mě presvedcil a odté doby mi každé ráno poslal pozdrav na dobré ráno a večer na dobrou noc moc mě to těšilo. Najednou jsem začala mít tušení ze ho znám a a i trosku se mi začínal líbit. Mohla jsem mu napsat co mě trápí a no mi vzdycky pomohl. Po 3 mesicich jsme si začali volat a došlo i na první schůzku, ještě jsme nevěděli naše přímení tak bylo velké překvapení když jsme se porve viděli tedy vlastně ne poprvé moc dobře jsme se znali od mého bratra, byli to moc dobří kamarádi a začali jsme moc dobře komunikovat a po 14dnech jsme jeli pod stan, tam to mezi námi začalo jiskřit. Jezdili jsme spolu na různé výlety a týden na vodu tam jsme si dali první pusu. Přijeli jsme domu a začali jsme spolu chodit já se rozplývala a díky Míšovi jsem úplně zapomněla na ex kluka. Teď jsme spolu 4 měsíce a každým dnem jsem stastnejsi bydlíme spolu, ikdyz kamosky říkají že si díky tomu tu naši lásku pohřbíme ale naopak nám stále kvete proto chci moc podekovat SEZNAMCE ŠTĚSTÍ ze je a ze mi pomohla najít lasu a doufám ze ještě pomůže plno jiným lidem co tu hledají svou osudovou lásku.
hodne štěstí, na každeho čeka láska a nebojte se ryskovat

Zaujal mne jak vzhledem tak profilem, po pár větách byla naplánována schůzka, která proběhla po pár dnech místo domluvených 14 dnech Následovaly další schůzky, společné Vánoce, společný vstupo do Nového roku. Našli jsme sebe, našli jsme štěstí a to největší štěstíčko čekáme na podzim Teď jen litujme, že jsme bez uvážení smazali své profily zde bez toho, aniž bychom si zálohovali začátky naší společné konverzace, na které rádi vzpomínáme. Děkujeme za nalezení štěstí!

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Dva vzkazy Tvé zůstaly tu zprvu bez mé odezvy,
Ty jsi ale nevzdával to, počkal jsi si těch pár dní...
počkal jsi si na odpověď a potom na zprávy další,
ze kterých se dalo tušit, že nám cosi hezkého tu raší.

Pochybnosti které měla,
váhala, zda se s ním setkat,
rozplynuly už se zcela,
když pohledem jí začal laskat...
laskání těch modrých očí snoubilo se s něhou v hlase,
kolena se podlamují, zase věří lásky kráse...
lásky která zrodila se zprvu jenom ze slov pouhých,
a začla se prohlubovat silou jejich velké touhy...
touhy, co se naplnila jedné noci plné něhy, vášně,
kdy se duše spolu s těly propojily,
a teď je nám neskutečně krásně.

I když oba věříme v sílu osudu, rádi bychom poděkovali Štěstí za to, že nám umožnilo se poznat a zkrátit tak to nekonečné čekaní na pravou a opravdovou lásku.
Přejeme hodně štěstí i dalším čekatelům na lásku.
Lucík a Dave

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Se seznamováním prostřednictvím internetu mám již bohužel bohaté zkušenosti. Bohužel, protože těch dobrých moc nebylo a i když jsem se už takto několikrát seznámila, dlouho to nevydrželo. A já měla pořád, jak se říká, v lásce smůlu a už ani nevěřila, že se to obrátí. Až do té doby než jsem zde potkala svého součásného partnera. Asi po měsíci vzájemného poznávání jsme spolu začali bydlet. A já cítím, že je to to pravé co jsem v životě hledala. Často mě až překvapuje jak se vzajemně shodujeme a doplňujeme, jak dílky puzzle.Přítel si ze mě občas utahuje a říká, že tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Časem se snad i rozrosteme jak plánujeme a vytvoříme rodinu. Díky Štěstí!!!

Každý z nás sní o té pravé lásce.....ale jak ji najít??? Nikdy jsem si nemyslela,že to bude tak "jednoduché"..jen se zaregistrovat a děj se vůle boží....jenže po pár vzkazech od " podivných" chlápků jsem opravdu naději ztrácela a měla z toho po pravdě trošku legraci.....
A když jsem viděla u mé,poněkud,otřesné fotky:) kytičku....s vyjádřením.....líbíš se mi...nedalo mi to aneznámý profil navštívila...a pak znova a znova....profil jsem do minuty navštívila asi dvacetkrát....a nedalo mi to a napsala jen " trapné" AHOJ....a v tu chvíli to začalo,neskutečné množství vyměněných vzkazíků a má pomalá závislost na seznamce a hlavně na té úžasné osůbce....
Nechtěla jsem si připustit,že bych se tady mohla vůbecdo někoho zamilovat....Ale stalo se....a děkuji tomu kdo ty KYTIČKY vymyslel....:)
Jen ON mi zase dal šanci být šťastná,jen ON mi vykouzlil opět úsměv na tváři a jen ON ví jaká opravdu jsem....
A já vím,že jsem potkala svou lásku....toho mého vysněného...toho,se kterým chci vychovávat naše děti a se kterým chci zestárnout...
MILUJI TĚ a ty víš,že jsi pro mě ten jediný....ten jediný na světě pro koho právě žiji...
Není okamžik kdybych si na Tebe nevzpomněla....
Nikdy jsem si nemyslela,že ta malá růžovo-fialová kytička dokáže takové zázraky...děkuji Ti za ni...

psani 3 roky po internetu.komunkace jen přes webku ale delila nas velka dálka australie. 10.7.2009 z mnou prijel do prahy na 5 nedel.nejkrasnejsi dovolena v mem zivote a ja neverila ze se clovek v mem veku muze jeste na prvni pohled zamilovat a krasne zamilovat. po rozpadu 18ti leteho vztahu a 4let samoty jsem znova zacala zit a smat se. jenze 5 nedel ubehlo jako voda a on je zase zpatky doma v newcastlu v australii.v unoru 2010 jedu zase ja za nim na 2 mesice.takze nehazejte dámy a páni flintu do žita preci nekde nekdo na vas jeste jiste ceka.me se to sice podarilo ale zase je tu ta neskutecna dalka ktera nas deli jeden od druheho ale ja verim ze se povede se tam prestehovat a zacit novy zivot drzte me palce a preji vsem hodne stesti pri vyberu partnera

Jak jsem našla štěstí…..


Ani nevím kde a jak začít…snad jen..nevzdávejte to a věřte!!!!

Když jsem ve svých 23 letech zjistila že čekám miminko s člověkem kterého nemiluji a jsem s ním jen abych se necítila sama, zhroutil se mi téměř celý svět…žila jsem v cizině…neznalá tamního jazyka natolik, abych tam mohla zůstat žít sama, protože s ním jsem svou budoucnost a budoucnost našeho dítěte neviděla..
A tak jsem se zhruba v červnu roku 2006 sebrala a s bříškem v 7. měsíci odletěla zpátky domu do ČR
V září toho roku se mi narodila malinká holčička Eliška, která rázem změnila celý můj život..žila jsem jen pro ni a byla šťastná, možná nejšťastnější ve svém dosavadním životě…ano občas to pro mě bylo opravdu náročné…ale nikdy jsem si neřekla že toho lituji…bylo a stále je okolo mne hodně lidí co mi pomohli a pomáhají i dnes.
Až po dlouhé době mi začalo něco chybět, začala jsem mít pochybnosti o tom zda jsem udělala dobře, a že nejsem dobrá máma…cítila jsem se sama…a bylo mi smutno…to že jsem byla sama s dítětem jsem brala jako handicap a rovnou jsem se odsuzovala k tomu že si nikdy nenajdu normálního „kluka“..
Odepsala jsem na pár inzerátů…jednou se sešla s jedním člověkem, byl to vdovec, ale zůstalo jen u jednoho setkání…znala jsem jaké to je být s někým jen proto abych nebyla sama…a k němu jsem nic nepociťovala..

Po nějakém čase asi po roce jsem narazila na seznamku Štěstí…založila si profil…nahrála fotky a začala komunikace…chvíli mi trvalo než jsem pochopila jak to tu chodí…psala jsem si s pár lidmi…a docela mi to vyhovovalo…když jsem nemohla mezi lidi normálně, vynahrazovala jsem si to tímto způsobem…Jednou se objevil někdo s kým jsem si docela dobře rozuměla…psali jsme si poměrně dlouho…pak nás vzal na víkend k němu domu…byl velice milý..pozorný vůči Elišce i mě…párkrát jsme se potom ještě viděli ale z nějakého mě neznámého důvodu jsme spolu komunikovali čím dál méně až to nakonec utichlo úplně…a já nemám v povaze někoho bombardovat smskama nebo nějak jinak se snažit někoho uhnat…

Takže zase nic štěstí se nekoná Asi po půl roce jsem měla nutkání obnovit profil a jen tak si zase občas s někým napsat…takhle to probíhalo asi týden, když jedné srpnové neděle malá spala…sedla jsem si na zahradu…vzala notebook a zase listovala ve vzkazech a návštěvách..v tu dobu asi zapracovala náhoda, přehlédla jsem jméno člověka, který mi vyjadřoval první dojem a omylem napsala někomu jinému jestli si popovídáme-o kterém jsem byla přesvědčená že označil můj profil za zajímavý

A tady to všechno začalo…slovo dalo slovo…zjistili jsme odkud kdo je, jak na tom jsme a ani ne za hodinu a půl sedal do auta a jel pro nás z Č.B. do Tábora…sama jsem nechápala proč jsem to dovolila…vždyť ho vůbec neznám?! Přijel…naložil nás a hurá jeli jsme na Hlubokou do Zoo…potom jsme zajeli na oběd do Bechyně a já od prvního okamžiku věděla že je to ON…v pořádku nás zase odvezl domu…dali jsme si u nás na zahradě kafe (rozpustné, dva cukry , mléko-tak jako já, náhoda? Když odjel bylo mi po něm smutno…večer mi napsal, že by nás zase někdy rád viděl..v týdnu za námi přijel ještě asi dvakrát …

Na víkend jsme si domluvili výlet..jenže se u nás cosi oslavovalo a já to trochu přehnala a bylo mi v den výletu strašně zle tak jsem mu napsala že mi není dobře ať se nezlobí že to necháme na jindy…nadšený z toho samozřejmě nebyl ale vypadalo to že chápe…opak však byl pravdou…najednou přestal reagovat na sms…nevolal, nepsal…Bože byla jsem z toho úplně mimo…zamilovala jsem se, našla jsem vysněné štěstí a teď o něj mám přijít?
Nikdy!!! Nějakou dobu jsem se snažila abych na něj nemyslela…na Štěstí jsem nechodila…s nikým jiným jsem komunikovat nechtěla…a pak jsem dostala nápad…vytvořím profil nový jiné jméno, koníčky, kraj, a vše co se dá změním…

Do té doby jsem byla reálná a nic si nevymýšlela..na novém profilu jsem však pěstovala hady a pavouky jako mazlíčky...a jiné výmysly ..
Opět jsem ho oslovila…odepsal...psali jsme si takto asi jeden týden a stále na mě chtěl fotku…což jsem nevěděla jak udělám a pak jsem to riskla…poslala jsem mu jednu starší kde si nejsem moc podobná…on mě však poznal, avšak hra pokračovala dál a dělal jako že nic netuší…stále víc naléhal že mě chce vidět a já začala pochybovat o tom že žije v nevědomosti..bylo mi jasné že to ví ale hráli jsme stále dál, tak jsme se jednoho dne domluvili a setkali se ….Byla jsem z našeho setkání opravdu nervózní..nevěděla jsem co mám čekat…
Dopadlo to jak nejlépe mohlo…všechno jsme si vyříkali..jak dlouho to věděl že jsem to já…proč přestal komunikovat…na ten den a večer nikdy nezapomenu…

Dnes jsme spolu téměř půl roku…malá mu říká táto, on jí zbožňuje a já mám nejhodnějšího chlapa na světě…jeho i moji rodiče nám hodně pomáhají a všichni jsou rádi že jsme našli jeden druhého…nikdo z nich však nemá potuchy o tom jak to tehdy vlastně bylo doopravdy……

Držím palečky všem…Kristy