Skutečné příběhy štěstí

po rozvodu jsem se přestěhovala zpět k rodičům,hledala novou práci a měla jsem v té době 4letou a 10letou dceru.Bylo to náročné věděla jsem že musím urychleně sehnat práci snad i dvě aby děti nestrádali.Rodiče mi hodně pomohli myslím že bez nich bych to nezvládala,měla jsem práci na směny,našla jsem si druhou práci přes počítač věnovala jsem se dětem ale stále mi kdosi chyběl.
A tak jednoho dne jsem rozjela seznamkový maraton přes net,nestíhala jsem kvuli práci ani kamarádky na tož si někam dojít na kafe a tak během 3 měsíců jsem byla snad na všech seznamkách,bála jsem se abych nenaletěla nějakému podvodníkovi a tak jsem si partnery vyfiltrovala,bylo to dost náročné ale neměla jsem jinou šanci.Osobnímu setkání jsem se nevyhýbala potřebovala jsem kontakt očí a řeč těla.Do dvou let (neříkám že jsem seděla na netu každý den) jsem konečně našla toho pravého,proběhlo osobní setkání a potom to šlo všechno tak rychle ,velmi dobře se choval k mým dětem rozumněli si spolu a právě u dětí jsem si všimla toho zlomu a rozhodla se že to je ten pravý.
Já a Petr jsme spolu už 5let seznámili jsme se přes štěstí.cz a i když máme někdy rozepře dokážeme se po nezdarech v předchozích manželstvích tolerovat a vzájemně podporovat a MILUJEME SE
všem přeji kteří to myslí vážně aby uvážili schůzky a co nejvíce se vyptávali,muži i ženy kteří to na seznamkách nemyslí vážně opravdu umí vymyslet tolik falešných profilů ,odpovědí,falešných fotografií ale dávejte si dobrý pozor na to co píšete a jak reaguje ten druhý .....přeji všem ŠTĚSTÍ Angie

Po rozvodu jsem se cítila velice osamělá. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, myslela jsem, že mám už život za sebou, že už chci jen trošku klidu a hlavně ne žádné psychické týrání, jaké jsem zažívala s bývalým manželem. Asi po roce samoty jsem ale..nejdřív nesměle, potom se stále větší odvahou začala chodit na tyto stránky. Zažila jsem spoustu schůzek, dokonce i pár krátkých vztahů, párkrát jsem si pobrečela, když to nevyšlo..ale hlavně...ohromně jsem si zvedla sebevědomí, naučila se jednat s muži, přestala jsem být zakomplexovaná chudinka, zjistila jsem, že hodně věcí dokážu i sama..především postarat se o své děti. A taky že pro spouustu mužů můžu být atraktivní.Začala jsem si mnohem víc věřit, začala jsem na sobě pracovat..jak v posilovně, tak i v různých vzdělávacích kursech. Výsledkem je matka po čtyřicítce, za kterou se její pubertální děti nemusejí stydět. A v době, kdy jsem to ani moc nečekala, mi odepsal jeden člověk...ne, nebylo to na štěstí, ale na jiném serveru...že začátku se z nenápadného přátelství vyvinulo něco mnohem silnějšího..užívám si něhy a pozornosti, oba jeden druhého seznamujeme se svým soukromím, rodinami, dětmi, chodíme spolu sportovat, držíme se za ruce..a mnoho dalšího. V duši jsem omládla o mnoho let a po letech strávených ve stresu a strachu si konečně užívám pozornosti, pohody a i lásky...jen to z pověrčivosti zahlepu..nechci to zakřiknut. Díky tobě, Štěstíčko, které jsi mi pomáhalo s prvními krůčky v seznamování konečně můžu říct, že jsem spokojená. Trvalo to dlouho, dlouho jsem hledala, ale vyplatilo se! Tak vzkazuju všem zklamaným...neztrácejte naději!

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

i já ve svých letech docela velké pionýrky jsem tu potkala muže,kterého budu asi milovat po zbytek života,také jsme si psali, pak se setkali,pak se milovali a moje půlka srdce zůstala někde ůplně jinde a nechce se vrátit,já vím,že bych měla mít rozum atd.,ale věřte mi,že když se potkáme a já dělám jakože nic,jsem docela ztracená ,tak to přeji všem potkat tu krásnou lásku,ze které se vám docela snadno podlomí kolena a i když je v mém případě asi tak trochu nenaplněná,tak jak bych si představovala ,on je o 10roků mladší,ale láska nezná hranice krásné jaro a zamilované d

Profil na štěstí jsem měl celkem dlouho, nějakou dobu jsem ho ani nevyužíval a ani jsem nevěřil tomu, že bych zde našel partnerku a k tomu na celý život ( ostatně stejný pohled na to mělá i má drahá polovička ). Nějaké vzkazy jsem odeslal sám, nějaké my zase přišly, ale pořád tam nepřišlo nějaké větší zaujetí buď z jedné, nebo z druhé strany. 17.6.2012 ale přišla změna. Napsal jsem vzkaz aniž bych čekal, že by mohla přijít odpověď, už jen proto, že nás od sebe dělilo zhruba 80 km. Ale odpověď příšla a začalo dopisování, nejdřív jen pár vzkazů denně a během pár dnů se to změnilo na několikahodinové večerní dopisování. Po čase sme si domluvily setkání, před kterým panovala u mně velká nervozita. Když přišel den D, čekal sem jak se ztrapním a bude po šanci na nový vztah. Na štěstí se tak nestalo, hodně nám pomohli i naši 3 psi, které nám první společné chvíle hodně odlehčovali. Doslova po pár dnech nám nestačily jen společné chvíle a snažily jsme se spolu i bydlet, což nám i vychází. Oba sme se shodly na tom, že stesti.cz je skutečne osudová seznamka. 12.10.2012 jsme zjistily, že čekáme dalšího člena do rodiny a moc se na něj těšíme. Do toho plánujeme svatbu a jsme opravdu moc šťastní jeden za druhého a nebýt této seznamky, tak jsme se nejspíš ani nepotkaly. Velké díky servru stesti.cz za to moje štěstí, které jsem zde našel. Zkrátka mám doma svoje štěstí ze štestí.

Tak začnu tím že nejdříve jsem váhala pak jsi založila seznamku.Po nějakém čase se mi ozval někdo na kom mi dnes moc záleží.Tak první jsme si psali pak bylo rande.První jsme byly na rande v překrásné restauraci při svíčkách.Vše zařizoval on a moc se mi to líbilo.A pak po nějakém čase padl první a strašně nádherný a okouzlující polibek.No a šlo to dál a a dál a všechno šlo tak samo a hladce.A pak se ke mě nastěhoval.A tak jsme spolu už měsíc a něco a strašně moc ho miluji.A jestli hledáte tak vám přeji jen to nejlepší ať najdete po čem toužíte.A jestli už jste našli tak vám přeji štěstí lásku zdraví a hlavně krásný a romantický a okouzlující vztah.S láskou a pozdravem Lucka.PS:MILUJI TĚ A NECHCI TĚ ZTRATIT LÁSKO MOJE.DĚKUJI LUCKA.

Jednou z rána ... Přišel Míla... S medvídkem na tulení, že prý má medvídek něco v kapsičce. Vytahuji srdíčko, ale s nějakým kroužkem(???) Asi další přívěšek na klíče. PRSTÝNEK... s kamínkem... A potom nechyběla věta (S úsměvem za polštářkem): "VEZMEŠ SI MĚ?" Byla jsem šťastná, hrdá na něj, jak je statečnej, blbě jsem se culila a pořád jsem se na něj dívala.. "To víš, že si Tě vezmu.." – nesmělo chybět objetí ani pusinka. On tomu totiž předcházel krásný a néé moc dlouhý příběh. Seznamka, no tak to asi nééé. Jenže jednou přišla moje kamarádka a řekla: „Jdi na štěstí“. „Asi tam nikoho na věčnost nenajdeš, ale co? Dostaneš sem tam nějakou lichotku, bude ti líp, malinko si nahodíš sebevědomí...“ TAK tedy... Zalogovala jsem se jako mala.ulitka (až kolega mi řekl, že je to trochu zavádějící – což mě vůbec nenapadlo, protože tíhnu ke všemu, co je šnečí ), ale ty lichotky najednou chodily. Neměla jsem splíny, docela zábava.. Pár randat proběhlo, ale.... Ale napsal mi někdo, kdo miluje zlatý retrívry??? „Krásný pejsek... a panička také.“ Hmmm... Taky má zlaťáka??? Odkud je??? Kolik mu je??? Nooo, tak zkusíme... Ahoj.. bla bla... Zkrátka 6.6.07, ve 12:12 mu ode mě dorazila smska s pozváním na rande – Byla to středa, docela narychlo, ale co... Když už nebude o čem si povídat tak psí zlatíčka to zachrání.... Pak mi volal, kde se tedy sejdeme.. Nějakej frajírek.. má prý natuněný auto... Už mi vypisoval, jak mám příjemný hlásek.. NO nevim... Znovu zkoumám fotky... a má toho psa, píše o něm hezky... uvidíme, neřeš!!! Pozdravil mě takovým vostrým, rychlým ahoj, v zádech pravítko – asi nervy.. A pak.. „Jééé ty si malinká.“ Zase to někdo komentuje.. V duchu oči v stoup Šli jsme tedy do kavárny, povídali si (spíš on, pan kulomet –někdy totální nestíhačka ), pak jsem viděla jeho pejsové zlatíčko a vyprovození už se mi to zdálo nějaký divný – chtěla jsem ho obejmout okolo pasu. Rozloučení, pusa – možná se uvidíme v pátek... Jenže, když jsem jela domu v autě, tak jsem se debilně usmívala (byla jsem samej HUMOR ), bylo mi hezky, příjemně, šťastně... Takže žádný až v pátek... Druhý den jsme se viděli... a okamžik, který rozhodl, byla když vystoupil ze svýho auta a došel si k okýnku mého auta pro pusu – byla sladká, na světelné křižovatce – NA ČERVENOU ) Pro představu, jak to bylo s námi následující dny (taky za mocného vypisování smsek!): Pátek: osobní poznání s jeho ségřičkou Péťou (naší skvělou Pepi, která to všechno spískala, svému bráškovi vybrala tři adeptky ze seznamky na rande), kamarádem Honzou, kino Sobota: výlet do Poděbrad – fontánky, setkání s maminkou Jaruškou a taťkou Mílou Neděle: návštěva pražské ZOO a průhonického parku Pondělí: přespání u nového přítele ... a následný víkend setkání s mými rodiči (pod pořádným drobnoskopem jejich známých, kteří spolu rádi tráví společné víkendy u rybníka, pánové prý rybařením ) Potom s naší bábinkou a rodinou ségřičky... .... A PAK TO JELO .... o 14 dnů později... a Míla se ptá své mamky: „Hale Mami, co budeš dělat 28.8.2008???.“ „Nevim Mílo...“ „NO, tak jdeš na svatbu!“ Maminky reakce byla úžasná a byla... „Mílo, NEKECEJ???? – se širokým úsměvem... Potom vážně: „To bych měla začít hubnout!“ Akorát jsme tedy upravili svatební datum, aby to padlo na první sobotu.. Pak medvídek s kapsičkou a... ŠŤASTNĚ JSME SE VZALI... 2.8.2008 na zámku Štiřín! P.M. + M.K.

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Jsme lidi středního věku kteří už mají v životě něco zasebou,díky vaší seznamky štěstí,jsme ho opravdu měli,chceme Vám moc poděkovat a popřát i ostatním aby měli vživotě takové štěstí taky,oba jsme prožily velká sklamání a bolesti už jsme neveřily že může být něco tak hezkého jako láska dvou lidí.Co ktomu ještě dodat,určitě už se neopustíme a po životních zkušenostech si budem vážit jeden druhého.DĚKUJEM ROMAN A LENKA.

Jak vznika laska???Z cela obycejnym oslovenim = Preji hezky den.Profil oslovil mou lasku i bez fota.Stacilo par veticek a sms a bylo nase osudove setkani na Mikulase zpeceteno.Je to ta nejkrasnejsi nadilka,kterou si muze clovek jen prat.Budeme si toho stesticka vazit a hyckat si ho.Budeme si uzivat naseho zivota plnymi dousky.


LASKA JE UZASNA ..........................

Byla jsem tu zaregistrovaná dlouho (v součtu několik let), několikrát jsem už zoufale profil smazala a pak ho zase zakládala… asi to znáte, ne? (nebo alespoň někteří z Vás) Schůzek bylo nespočet, některé byly fajn, některé méně, ale nikdy to nebylo „ono“. Vypadalo to, že celá moje snaha nikam nepovede, už jsem to vzdávala, ale když jsem se po čase trochu oklepala, tak jsem to zkoušela zas a zas. A povedlo se! Už jsme spolu 4 roky a z toho 2 roky manželé. Pořád je nám spolu krásně, stejně jako na začátku (navzdory poznámkám okolí: „Joo, počkej za pár let.“ ). A nebyla to láska na první pohled, ani jsem si na první schůzce nebyla jistá, že je to ON, jen to bylo moc fajn setkání a až po čase jsem si uvědomila, že s tímhle člověkem by bylo hezké strávit zbytek života. Chtěla bych Vás, co už ztrácíte naději, trochu povzbudit, opravdu to jde, může se to povést, jen vydržte, někdo má štěstí a potká toho pravého hned, ale ani vy ostatní to nevzdávejte, stojí to za to!

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

svuj profil na stesti jsem si udelala hned jak jsem se nastehovala do Prahy z male vesnicky u Marianskych Lazni abych poznala nejake lidicky a mela si skym v Praze vyrazit atak....jednou me napadlo dat si inzerat na horejsi listu za zaplacenou sms udella jsem tak a ozvalo se mi ten den necela stovka chlapiku snazila jsem se vsem postupne odepisovat uz s prvnim vzkaziuk bylo u vetsiny zrejme ze jsme kazdy jiny a nema smysl seseznamovat dale ale jeden me preci jen zaujal a pritom profil byl bez fotecky....nechala jsem si zaslat fotecku chlapik vypadal hezky a i se mi s nim skvele psalo jen byl ale pracovne mimo cr to byl kveten 2008....domluvily jsme se tedy jelikoz jsem pracovala kazdy den 13,5h ze az budu mit dovolenou tak pojedu k nasim a on tam zamnou prijede...nase jsem pripravila na to ze mi prijede pritel se kterym uz jsem dele nevim co bych tenkrat delala kdyby sem inelibil a ja to mela vysvetlovat blizil se den D 6.7.2008 rano jsem vyrazila do mesta a jela jsem si pro sveho udajneho pritele prisla jsem na nadrazi ihned jsme si padli do oka byl uzasny a i on dle jeho slov byl mile prekvapeny a az nadmiru spokojeny muj tatik se nabidl ze nam ukaze marianky hlavne kolonadu a tak nasledovalo divadlo jak uz jsme spolu dlouho a stastni bylato celodeni prochazka byly jsme jak pubertaci pak jsme jeli k nam tata se s pritelem hned zabral do reci skvele si rozumneli byla to proste paradicka byly jsme oba hned ten den dle nasich slov do sebe zamilovani stravili jsmespolu u nas krasny tyden po te odjel do prahy a ja pokracovala v dovolene po tydnu jsem jela zpet do prahy bohuzel okolnosti ohledne meho bydleni nas donutily spolu jit bydlet takze po 14dnech znamosti jsme si hledali spolecne bydleni vse klapalo jak melo a my 28.8.2009 tedy mesic po seznameni zjistili ze cekame drobecka...byly jsme oba moc stastni ale bohuzel v rijnu jsme o nej prisli....nasledovala velika krize nakonec usmireni a pritelovo odlet za praci na mesic do anglie.....po priletu jsme si rekli ze se pokusime o dalsi miminko nastesti se hned zadarilo a 30.11.2009 se nam misto ocekavane holcicky narodil syn Michalek.... zivot sel dal a my se rozhodli ze se 25.9.2010 vezmeme udelali jsme tak svatba byla skvela maly krasne rostl av zari 2011 jsme si vyrazily k mori a mesic po prijezdu jsme zjistily ze cekame druhe miminko letos 10.6.2012 se nam narodil druhy chlapecek Danecek jsme vsichni moc stastni a kdyz nekomu vypravime ze jsme se poznali na stesti a od prvniho dne co jsme se videli poprve uz jsme spolu zustaly tak sevsichni divi a nechapaji jsme spolu 4 roky a mame vse co jsme si tenkrat planovali dve deticky svatbu a jsme stastni a to jen diky seznamce stesti.cz moc Vam dekujeme

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Zdravím,opravdu sem nečekala že skrz seznamku na internetu můžu najít svou lásku kterou jsem opravdu tak dlouho hledala.Honzík se mi ale ozval první,můj dojem byl že to bude nějaký machr,po celkem krátké době co jsme si psali,jsme se sešli,hned jsme si rozumněli a měli o čem si povídat.je to strašně bezvadnej kluk kterého si vážím a mám ho ráda nikdy se ho nevzdám.Tímto chci poděkovat Štěstí.cz za to že je,a že jedině díky této stránce sem našla opravdu to moje štěstí které sem tak dlouho hledala. Blanča ♥

Prý sedmý rok bývá pro lásku kritický. Nevěřím, nebo Kateřinka a já jsme vyjímka která potvrzuje pravidlo.
Náš příběh jsem popsal již 27,01,2012, takže toto je pokračování šťastného životního příběhu, ke kterému nelze vlastně nic dodat. Kolem Kateřinky vidím neustále onu záři jako v první den naší známosti a spolu děkujeme velmi často tobě seznamko, že jsi nás seznámila.
..................................................................
Děkuji Ti seznamko, za tvrz jménem Stanislav, která mě již dlouho ochraňuje před bouřkami světa.
Kateřina
..................................................................
Já sám ale děkuji každý den, že smím milovat a jsem milován
zázrakem jménem Kateřinka..
Standa

Tak a je to tady můj pric i když nedojel na bílém koni, ale ve stříbrném autě, ale na sněhu , bylo to naše první rande a nebylo poslední následovaly i další společné víkendy již byly na naší cestě životem pravidelností, potom krásná dovolená ty nejkrásněji ztrávené svátky Vánoc společně v ruku v ruce jsme vpluli i do nového roku a i přes občasné neshody se stále milejeme. Lásko tímdle krátkým vztahem Ti chci poděkovat za nádherný rok ztrávený s Tebou a věřím v to že je první, ale ne poslední a že už to na celý život bude MY. Miluji tě z celého srdce a chci s tebou lásko ztrávit celý svůj život
Tvá jediná hvezdicka na nebi :-*

Náš příběh začal právě před pěti lety. Já jsem tehdy byla čerstvě rozvedená, nešťastná, se dvěmi dětmi a spoustou starostí. Náhodou jsem objevila odkaz na seznamku štěstí a spíše jen pro odreagování jsem zkusila se zaregistrovat a hledat. Asi po týdnu jsem si začala dopisovat s mužem, který měl obdobné starosti a hlavně názory na život. Po pár dnech nezůstalo jen u dopisování a konečně jsme se i sešli. Dnes už vím, že to byl osud. Od té doby se můj život úplně změnil. Přítel přijal moje děti a choval se k nim jako ke svým vlastním, po roce jsme si pořídili společné bydlení a letos jsme se na výročí pětileté známosti vzali. Nikdy nezoufejte a věřte, že může být svět zase fajn.

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Nikdy bych nevěřila že si jednou podám inzerát ale stalo a byla jsem tu na štěstí.A pak přišlo setkání ale vždy to skončilo zklamáním. Nevím jestli jsem jen prostě měla smůlu ale čím dál více jsem byla přesvědčená že tu nikdo nehledá to čemu se říká láska a když už jsem to tu chtěla vzdát, tak mi najednou přišla zprávička. Bylo v ní jen jedno slovíčko AHOJ a tak jsem odpověděla stejně a začali jsme si psát a já si najednou uvědomila, jak moc jsme si podobní a kolik máme společného a že si najednou píšeme věci které bychom jen tak někomu neřekli.A tak slovo dalo slovo a mi se setkali. Čím víc jsem se blížila k místu našeho setkání tím více jsem byla nervozní. Nohy se mi podlamovali a srdce jsem měla až v krku. A najednou tam stál ON s růží v ruce a stím nejkrásnějším úsměvem na tváři.Šli jsme do restaurace dali si kávu a povídali si a najednou jsme si uvědomili že už spolu mluvíme hodiny a stále máme o čem a setkání bylo i druhý den. Byl to ten nejkrásnější den který jsem kdy prožila a i když se nám stalo i něco špatného tak v ten okamžik jsem si uvědomila že to byla láska na první pohled. A dneska vím že mi do cesty osud dal toho nejůžasnějšího chlapa. Jsme stále zamilovaní a oba víme že jsme tu našli lásku na celý život. Takže milé štěstí,děkuji že jsi a že díky tobě jsem našla lásku a naději a možnost věřit že ta OPRAVDOVÁ láska existuje!!!!! Že se člověk nikdy nemá vzdávat Takže všem přeji aby tu našli toho pravého jako já.

Svou lásku jsem potkala na Štěstí.Nevěřila jsem,že mi vyjde hned 1.schůzka.Nebyla to ani z jedné strany zamilovanost na 1.pohled,na to nevěřím.Ale z hodinové schůzky byla tříhodinová a pak další a další setkání.Rodila se láska a nádherné pouto mezi námi.Věděli jsem,že patříme k sobě.Přítel rád lezl po skalách a já jezdila se psy na výstavy,tak jsem si koupili auto velmi praktické-multivan.Na začátku července se měl přítel ke mě stěhovat,hned potom měla být jeho vytoužená dovolená na vodě se mnou a spřáteli.
Čekal nás super víkend.Bylo krásné počasí na lezení po skalách,byl tam se svým nejlepším kamarádem už od dětství,byl jako jeho bratr.Večer odešel přítel spát do multivano.Moc se těšil,až vyzkouší jak se v něm spí.Ráno měli s kamarádem lézt a já za svou láskou přijet z výstavy a vyzkoušet 1.společnou noc v autě.Osud nám však nedopřál.Přítel si zatopil plyn.bombou,že ji vypne,než usne,ale zářič asi zhasnul a přítel se již nikdy neprobudil.Nikdy mne nezklamal,byl mojí oporou,ale ublížil mi 13.6.2009,kdy odešel do nebe a nechal mne tu samotnou....
Až se z toho dostanu,tak doufám,že osud bude ke mě vlídnější.Přítel byl šťastný a zemřel krásnou smrtí ve spánku,ačkoliv chtěl žít,pro mne,pro skály,pro potápění,pro naše budoucí děti.Snad na Štěstí najdu další štěstí,i když v tuto chvíli mi srdce přetéká bolestí a smutkem.
Velmi oceňuji admistrátory Štěstí,že na mojí prosbu profil mojí lásky smažou,

Tak,jako řada ostatních žen, i já jsem si podala inzerát,že hledám prima chlapa k vážnému seznámení...Přicházela spousta odpovědí,s pár dotyčnými jsem se setkala (s některými jsem stále ve spojení a jsme dobří přátelé)....,ale nějak to nebylo stále to,co jsem hledala.Jednou jsem se v práci nudila a ze zvědavosti jsem se koukla na výběr profilů podle věku a fotografií....a někdo velice sympatický tam na mě hleděl z hlavní fotky svého profilu....
Prohlédla jsem si jeho fotky,záliby a pár vět,co o sobě napsal a rozhodla jsem se ho kontaktovat s tím,že bych ho ráda poznala a,že bysme mohli dát kafíííí.... Ovšem to hlavní a důležité jsem nepostřehla...a to sice,že ten dotyčný nikoho nehledá a profil tam má založen jen z toho důvodu,že přes něj komunikuje s osobou jemu velice blízkou..
Slušně mi odpověděl,že partnerku má a diplomaticky a kladně ohodnotil můj profil...a tím naše komunikace skončila....Hmm,škoda-řekla jsem si. Zase mě nějaká potvůrka předběhla!!!.....ach jóó...! Ovšem za 14dní mi najednou do vzkazu přišel dopísek,že pokuď budu chtít,tak na to kafííí můžeme zajít....
Musím přiznat,že to první rande bylo příšerný...celou dobu se tvářil,jako pěknej puchejř,až jsem litovala,že jsem do toho šla...Druhý den jsem to probrala s kamarádkou a ta mi řekla,abych mu dala ještě šanci..
A tak se stalo a...jsme spolu,už štastně 3.měsíc..
Kamarádce a serveru "´štěstí" tímto děkuji a Míro Tebe miluji!!

Vážení a milí,začalo to tak že jsem v roce 2013 ovdověla a dcera mě nechtěla poslouchat jak do kolečka pláču,koukla na na seznamku a vytvořila moje stránky a začala hledat mě nějakého človíčka.Stále mě k tomu volala, že mi někdo napsal, tak at si to jdu přečíst a odepsat.A na jednou se tam oběvil jeden užasný člověk se kterým jsem si chvilku psali vyměnili telefonní čísla a dali si rande 6.12.2013 bylo to užasné seznámení,přiznám se nevěřila jsem tomu že potkám ještě člověka se kterým mě bude dobře.Ale je pravda že jsem moc štastná, že ho mám, je nám spolu moc dobře. 14 dní na to jsem se k němu nastěhovala a jsme spolu do dneska je tomu rok a doufám že to bude do konce života.MOC HO MILUJI a vám děkuji že jste, milá seznamko. Přeji Vám takových lidiček hodně. Vladka

Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda.

Ráda bych dodala naději všem, kdo přestávají doufat, že by se mohl objevit ten pravý..
Blížily se mé 26. narozeniny a já se začínala bát, že zůstanu sama.. Nevyhýbala jsem se nikdy společnosti.. Navštěvovala jsem odjakživa spousty kulturních akcí.. Chodila jsem s kamarádkami a kamarády na koncerty, do divadla, do kina.. chodili jsme pařit, na výlety.. chodívala jsem se potulovat i do knihovny a přesto jsem nikdy neměla žádný pořádný vztah.. Do Štěstí mě ponoukala kamarádka už pár měsíců, ale já stále odolávala.. Bylo mi zatěžko přiznat, že i já někoho potřebuji, že nejsem schopna poradit si a seznámit se sama.. A pak moje nejlepší kamarádka otěhotněla a já si uvědomila, že s tím už vážně musím začít něco dělat.. a tak jsem se přes počáteční stud poslední květnový den zaregistrovala.. a zkusila vyrazit na pár schůzek.. Z nichž nakonec nic dobrého nevzniklo.. (I když vtipná historka o rozchodu po 14 dnech chození přes fcb taky není špatná;) Až jednoho srpnového dne.. jsem si prohlížela muže ve svém okolí a tam byl ON.. Líbil se mi , i to, co o sobě psal, tak jsem mu napsala vzkaz.. a z pár vzkazů byla procházka.. a pak další a další.. a začali jsme spolu chodit.. po Vánocích se z mých občasných přespávání stalo regulérní bydlení.. a v květnu letošního roku mě požádal o ruku.. Nebudu tu rozepisovat, jak báječný můj muž je, protože každá žena ví nejlépe, proč právě její muž je pro ni ten nejlepší.. Vím jen, že jsem každý den nesmírně vděčná za to, že ho mám po svém boku. Vím, že můj muž stál za všechno to dlouhé čekání a že jsem zkrátka jen čekala právě na něj. Za dva dny se blíží mé 27. narozeniny.. Kdyby mi někdo řekl, co všechno mě za ten rok potká, asi bych mu nevěřila.. Teď už vím, že to, co se má stát, se nakonec taky stane a že každý, kdo na světě touží po své druhé polovičce ji nakonec taky najde.. Jde jen o to moc chtít.. Nevěste hlavu, i já tu před rokem četla příběhy těch, co se seznámili a doufala.. a teď je ze mě nevěsta! Držím Vám pěsti. Hodně Štěstí;)

Na své štěstí jsem čekala dlouho, ale dočkala jsem se ho v době, když už jsem nic nečekala a právě tady na téhle seznamce. Můj život byl celých 20 let jeden velký horor, vdala jsem se za psychopata a život s ním byl jak na vojně. Nebýt toho, že začal neúspěčně podnikat a udělal plno dluhů bych si nedovolila nic měnit. Tři roky trvalo naše odcizování a jednoho dne mi oznámil že čeká dítě s jinou. Ten den jsem se zavřela v ložnici, sedla si k počítači a začala si psát s lidmi. Potřebovala jsem se vypsat jen tak, abych se někomu svěřila se svým trápením. Mezi nima byl i jeden zajímavý kluk, s kterým sem si rozuměla, tak jsem mu napsala, že až jednou pojede kolem, ať se zastaví na kafe. Jaké bylo moje překvapení, když druhý den opravdu přijel, byla jsem zrovna u sestry v hospodě, kde jsem jí pomáhala vařit, takže jsem vypadala spíš jak osmažená hranolka jak nějaký sexi objekt. Naštěstí ho to neodradilo a počkal do večera až budu mít volno a pozval mě na večeři. Po večeři mě dovezl domů a domluvili jsme se zas na jiný den a pak tak jezdil skoro každý den. Byl mojí oporou v době, kdy odešel manžel, prodal náš dům a mě nic nedal, rozváděla jsem se musela vyklízet dům a hledat bydlení pro mě a 3 děti. Aby toho nebylo málo, tak v té tobě měl syn těžkou autonehodu, kterou málem nepřežil a z které si odnesl trvalé následky. Pořád ještě není v pořádku a čekají ho operace. Jeho vlastní otec se za ním ani nepřijel podívat do nemocnice kde skoro umřel. Můj milovaný Emil mě vozil každý den za synem a volal do nemocnice jak mu je, protože já jsem se bála každého zazvonění telefonu. Nespala jsem ani nejedla, než se dostal aspoň z nejhoršího. Jen díky Emilovi jsem tohle strašné období přežila ve zdraví. Přišla jsem o všechno co jsem měla a přesto jsem našla někoho komu to nevadí. Stará se o mě i o děti, které nejsou jeho a má nás rád a my jeho. Je to prostě nejlepší člověk kterého znám a budu pořád děkovat osudu, že mi ho poslal v době, kdy mi bylo nejhůř a nebýt jeho tak tady ani snad nejsem. Tento měsíc jsme si našli nový krásný byt, koupili nové auto a za měsíc bude mít moje nejstarší dcerka miminko. Z Emči bude dědeček i když je na to docela ještě mladý, je mu teprve 35 a mě 44, ale vůbec mu to nevadí. S Emčou jsme spolu už přes rok a myslím, že s ním se nebudu nudit nikdy v životě. On je přesně to co jsem hledala, hodnej,krásnej, chytrej, zajímavej, vysokej, černovlasej a dobrodruh, prostě super. V říjnu si zlomil ruku, tak jsme si udělali výlet autem do Francie k moři jen na pár dní, po vánocích se chystáme zas do Španělska a pořád spolu někam jezdíme jak má čas. Moc ho miluju a jsem strašně vděčná, že ho mám. Na internetu se dá sehnat opravdu všechno, jen stačí hledat.:)))

Svého Živočicha jsem potkala zhruba před rokem na tomto serveru. Psali jsme si pár dní, ale protože oba zastáváme názor, že dlouhé vypisování je zbytečné a nic neříkající, tak jsme si dali sraz 28.4.2008. Jak se říká, tak ona potřebná "jiskra" tak trochu přeskočila z obou stran. Od toho dne jsme se poznávali a bylo to lepší a lepší. No a zítra už to bude rok a pořád je to to, co jsme oba hledali ale ze začátku jsme to nevěděli a báli se, aby nám ten druhý neublížil. Což je přirozené. Tak hodně štěstí všem při hledání protějšku. Y

Ahojky Vám všem, které připravuji tuhle seznamku,o téhle seznamce jsem nikdy nevěděla,až mi napsal jeden známý,protože jsem chtěla jak vypadá tak mi napsal že tu má profil a tak jsem zjistila o koho jde,za nedlouho jsem se tady zaregistrovala a a pár dní mi chodili odpovědi,přicházeli mi i vulgární nabídky,občas jsem zašla na chat,až jednou jsem tam tak psala a on tam byl taky,tak slovo dalo slovo,potom jsme přešli na icq,tak jsme si psali týden,14.dní,potom jsme si řekli že si dáme rande,tak jsem jela za ním,ale žádný strach jsem z rande neměla,čekal na mně na zastávce,dali jsme si i první pusu a povidali jsme si jako by jsme se dlouho znali,šli jsme spolu na oběd,potom si dali kávu,ukázal mi památky svého města,večer mě pozval k sobě domů a já zůstala a dneska toho nelituji,zjistili jsme že toho máme hodně společného,máme se moc rádi a jsme moc rádi že jsme se poznali,i když je mezi námi vzdálenost přes 60.km.vidíme se každý den na skypu,já ted řeším bytovou situaci a chci se přestěhovat do jeho bydliště aby jsme si byli nablízku,za pár dní jedeme spolu na menší dovolenou a moc už se na ní těšíme,tak nám držte palečky a my budeme držet palečky Vám všem,kteří se chtějí zde seznámit,musíte být trochu trpěliví a vydržet, zdraví JELČA A JIŘÍ.