Skutečné příběhy štěstí

Marek: Štěstí jsem tady hledal už dvakrát. Poprvé jsem tady bloudil po rozvodu, kdy se mi stávalo, že jsem narážel na různé typy žen, ale štěstí stále nepřicházelo. Po pár měsících jsem to zkusil na druhý pokus, bylo to stejné a málem jsem to vzdal. Asi po dvouch měsících jsem narazil na ženu se zajímavým profilem i příjemným vzhledem.
Marcela: Procházela jsem nepříjemným rozvodem a kamarádka měla ten báječný nápad, že se mám zaregistrovat na Štěstí, abych přinejmenším přišla na jiné myšlenky. Hned první večer mě tam oslovil muž, který mě hodně zaujal. Byl vtipný, milý, ale nejvíc nás dostalo, když jsme zjistili, že bydlíme ve stejném městě a možná na sebe koukáme z okna.
Marek: Každé psaníčko od Marci mě vždy potěšilo, bylo znát, že je velmi vtipná a vyrovnaná žena, která ví co chce. Tak začala naše slovní přestřelka na Štěstí. Po předchozích zkušenostech jsem se s ní chtěl sejít co nejdřív, abych se vyhnul případnému zklamání, když si nepadneme do oka.
Marcela: Schůzka dopadla nad očekávání dobře. Jen se trochu zdráhal jít se mnou hned na radnici. :) Ale já si pak stejně uvědomila, že jsem ještě tak trošku vdaná....
Marek: Padla mi do oka a tušil jsem, že tohle by mohlo být ono. Překvapila mě svou veselostí, vtipem a celkovým charismatem. Doufal jsem a usiloval o to, abychom se sešli co nejdříve znovu, jelikož mi s ní bylo velmi příjemně.
Marcela: Trvá mi déle než si k někomu najdu cestu a teď tomu bylo nejinak. Marek mě předběhl o několik kroků. Ty moje byly postupné a step by step jsme oba zjišťovali, že k sobě nejspíš patříme. Teď po půl roce už si nemyslím, že je to tak. Už to není "nejspíš", už je to JISTÉ...
Marek: Společně jsme se shodli, že zde musíme napsat a PODĚKOVAT tvůrcům tohoto serveru. Protože jsme našli opravdovou lásku. Bez Vás bychom se nejspíš nikdy nepoznali, přestože od sebe bydlíme pár stovek metrů.
Marcela: DĚKUJI ŠTĚSTÍ, kamarádce Zuzce, kamarádce Janě, mamince od Marka (že ho porodila), internetu a hlavně a především ELEKTŘINĚ, protože nějaké baterky by na ty romány co jsme si spolu napsali nikdy nestačily. :) :) :)
Marek: Závěrem bych chtěl poděkovat bývalému manželovi mé přítelkyně, že si nevážil toho co má. Pak to ztratil, ale já Marci nikomu NEDÁÁÁÁM. Tečka. Vykřičník.
Marcela: Poslední slovo má mít žena, takže sem ještě vstupuji, abych řekla, že Marka i jeho rodinu miluji nesmírně moc a to JÁÁÁ ho nikomu nedám. Takže bacha....
Marek: Nechal bych jí poslední slovo, ale zapomněli jsme všem hledajícím ještě napsat, že nic není překážkou, když to má přijít. Máme dohromady šest dětí, tak tomu říkáme teprv ŠTĚSTÍ.
Marcela: Tečka :)

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Jsou to asi 3 měsíce,co jsem se zaregistrovala na ,,Štěstí''.Co mne k tomu vedlo?Můj partnerský život,nespolehlivost partnera,jeho alkoholismus a přehlížení mne.Říkala jsem si,že zkusím,zda se dá tímto způsobem najít muž pro život.Asi jsme byla důvěřivá a naivní,protože jsem na to doplatila v podobě vydírání a vylákání mě na schůzku do cizího města,kam nikdo nepřišel.Byla jsem zklamaná a naštvaná natolik,že jsem chtěla svůj profil zrušit.Ale řekla jsem si,že ještě jeden den počkám.Prohlížela jsem si profily mužů a klikla na jeden,kde jsem zjistila,že už jsme si kdysi psali,ale to bylo vše.Pak mi přišel vzkaz s dotazem,proč jsme se neviděli.Ani jeden z nás nevěděl a tak jsme si domluvili schůzku.Bylo 21.12...tedy předvánoční čas a já netušila,že dostanu ten nejkrásnější vánoční dárek.Přišel vysoký,pohledný a velice milý muž,přesně podle mých představ.Celou dobu schůzky jsme si měli o čem povídat.Byli jsme naladěni na stejnou vlnu,zjistili jsme,že jsme to chtěli vzdát oba ve stejnou chvíli.I on byl rozhodnut zrušit si profil.Odjela jsem domů a začali jsme si psát nádherné smsky,které byly vřelejší a vřelejší.Zjistili jsme,že jsme zamilovaní a že se moc chceme.Sice máme ještě každý své nefungující partnery,ale je jen otázka času,kdy budeme spolu.Dostala jsem ten nejkrásnější vánoční dárek...svou osudovou lásku a udělám vše proto,abych jí neztratila.Těším se na Silvestra,kdy snad budeme spolu a tak budeme mít šanci do toho nového roku 2010 vkročit spolu.

P.S.Tome miluji Tě a vím,že i Ty mě.Našla jsem své štěstí na ,,Štěstí''.Míla

Ahoj milá štístka , tak nevím jak začít je to už skoro dva roky co jsem potkal své štístko 16.3.2013 jsem napsal svůj první vzkaz své nynější lásce trvalo skoro měsíc něž mi odepsala skoro jsem to vzdal, ale ozvala se po měsíci přijala mé pozvání na kávu. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že opravdu přijede a potkáme se, když jsem uviděl autobus nevěřil jsem svým očím uviděl jsem ženu, kterou jsem znal pouze z fotek a písmenek. Bylo to jako sen prostě byla tady já jí podal ruku a dal jí pusu bylo to jako kdyby jsme se znali dlouho. Proběhla 3 schůzka a už bylo rozhodnuto ....proběhlo stěhování a dnes už jsme spolu a jsme štastní a oba vzpomínáme jak probíhalo naše seznámení na štěstí a jsme velice rádi, že jsme na štěstí setrvali. A věřte ne bone naše láska je čím dál silnější a vtah krásnější prostě Štěstí ze štěstí byl náš OSUD. Děkujeme seznamce štěstí za náši krásný a pevný vztah.

V květnu 2011 jsme si tady začali psát s Pavlem, dnes již mým manželem Sešla jsem se předtím se spoustou mužů, ale s žádným to nebylo to ono, i když byli někteří fajn... S Pavlem jsme se po pár vzkazech sešli, padli si do oka a v dubnu 2013 byla svatba. Teď už to bude rok, co jsme svoji, a já jsem ráda, že jsem to tady nevzdala Doporučuju všem vytrvat, dříve nebo později štěstí přijde :)

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Teď, 6. června, to budou dva roky co jsme se potkali. Bylo to setkání osudové, cítila jsem to hned po první schůzce, že je to ten pravý.
Na kluky sem nikdy moc štěstí neměla, měla jsem vztahy, ale bylo to jen randění. Pak jsem jednou došla domů, napsala jsem kamarádce, že už nikdy žádného kluka nechci. Kamarádka nelenila, dojela ke mně, přihlásila mě na štěstí.cz a vše se dalo do pohybu.
Pár kluků mi napsalo a já jim odepsala, ale pak jsem se podívala, kdo se mi díval na profil a tam byl kluk, který se mi na profil podíval, ale nenapsal. Podle fotky se mi zalíbil hned, tmavovlasý, hnědooký..... Tak jsem se rozhodla mu napsat. A psali jsme si celý den. Psal krásně, byl vnímavý, vtipný, pozorný.... A ještě ten den jsme si domluvili schůzku, a to na další den odpoledne. Byla jsem nervozní, hrozně. Doteď ho vidím stát na rožku a vyhlížet, kdože to dojde. Nervozita opadla po prvních pár minutách a slovech. Bylo to nenucené, pohodové a od začátku jsem měla pocit, že mu můžu říct cokoli.... Odpoledne bylo nádherné, původně jsem si myslela, že spolu budem tak hodinku a nakonec jsem domů přišla po pěti hodinách. Pořád jsme si měli co říct a loučit se nám nechtělo. Těch pět společných hodin uteklo ani nevíme jak a já se za tu „krátkou dobu“ stihla zamilovat. Po té schůzce jsme si pořád psali, začali se hodně vídat a zanedlouho i spolu bydlet. Následovalo několik nádherných společných dovolených, romantických víkendů, návštěv kina a dalších zážitků (střílení na střelnici ze zbraní, jízda na motokárách, jízda na čtyřkolce). Před pár měsíci mě požádal o ruku a je to něco málo přes měsíc, co jsem si vzala nejlepšího muže.....
Pro dokumentaci přikládám odkaz na naše svatební foto: http://web.altopro.cz/PetrAZdenka.jpg
Děkuji kamarádko, že jsi mě přihlásila, děkuji štěstí.cz, že jsi a děkuji mému muži, že tu byl a je.

i já ve svých letech docela velké pionýrky jsem tu potkala muže,kterého budu asi milovat po zbytek života,také jsme si psali, pak se setkali,pak se milovali a moje půlka srdce zůstala někde ůplně jinde a nechce se vrátit,já vím,že bych měla mít rozum atd.,ale věřte mi,že když se potkáme a já dělám jakože nic,jsem docela ztracená ,tak to přeji všem potkat tu krásnou lásku,ze které se vám docela snadno podlomí kolena a i když je v mém případě asi tak trochu nenaplněná,tak jak bych si představovala ,on je o 10roků mladší,ale láska nezná hranice krásné jaro a zamilované d

Zdravím všechny láskychtivé lidi, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh, protože i já jsem byla zoufalá a hledala jsem partnera pro život velmi dlouho. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká, tak nezoufejte a hledejte!
A jak to začalo? No samozřejmě registrací na štěstí.cz, která proběhla, myslím, v říjnu 2013. Na inzerát, který jsem si podala mi odpovědělo opravdu mraky mužů, od úchyláků až po celkem slušné chlapy. Absolvovala jsem snad sto schůzek, jednu lepší než druhou, už jsem ztrácela naději, že někoho normálního najdu a pomalu se smiřovala s tím, že budu sama a ze štěstí se odhlásím. Na sklonku roku mi ale napsal Petr, pobavil mě hned svou profilovou fotkou, kde se vystavoval v oranžových plavkách a pivem a také svým pravopisem, na který jsem dost vysazená, ale naštěstí jsem se nenechala odradit. Po pár zprávách jsme si dohodli schůzku, od které jsem po zkušenostech raději nic neočekávala, protože jsem si říkala, že se sejdu zase s dalším „bédou“ (což je naše rodinné oslovení pro joudu). Petr byl pravý gentleman a přinesl mi jako jeden z mála květinu a po šestihodinovém „kafi“ mě mermomocí odvezl domů, ačkoliv mi jel brzy vlak. Loučili jsme se ještě dlouho před domem, a kdyby mě už nenaháněla mamka, která hlídala mého dvouletého syna, tak jsme se loučili asi do druhého dne. A právě druhý den jsme se viděli znovu, tentokrát i s mým synem, se kterým si Petr hned rozuměl. Následovaly dlouhé telefonáty a smsky a po pěti dnech jsme se dohodli, že se musíme milovat. Jenže kde? Můj návrh – „autosex“, byl převálcován rezervací pokoje v příjemném motelu, kde nechyběla hudba, svíčky, šampaňské s jahodami a další dobroty. Prostě romantika jako blázen a pro mě to byl první signál, že je Petr nejen šílený, ale zároveň neskutečný chlap, který se dnes jen tak nenajde. Nebudete tomu věřit, ale při našem prvním milování jsme se i hodně zasmáli, protože já jsem stvoření až moc upřímné a co na srdci, to na jazyku. Takže po spatření Petrovy chlouby (a teď to myslím doslova) jsem byla dost zděšená a prohlásila jsem: Ježíš, co s takovým hovadem mám dělat? Nejsi náhodou brácha Dalibora Jandy? Zkrátím to, abych vás nenudila, prostě to byla a je láska jako trám, láska, na kterou jsem čekala celý život (37 let), je to už pět měsíců co spolu sdílíme radosti a starosti a připadá nám, že se známe už pět let. Nejvíc pro mě ale znamená to, že Petr miluje vedle mě i mého syna a chce ho přijmout za svého, protože jeho biologický otec o něj nejeví zájem. Pracujeme na miminku a také na společném bydlení, tak nám držte palce, ať nám to vydrží!

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem tvůrcům a celému týmu Osudového štěstí, kteří mi pomohli najít báječného mužského a popřát jim do další práce hodně pevného zdraví, energie, optimismu a hodně spokojených a šťastných párů. Bez Vás by se mi to nepodařilo a za to Vám patří Velký dík. Skládám si své štěstí teď ze střípků a život je najednou krásný a stojí za to žít. Jana

O pár příběhů níž (13. ledna 2011) jsem se rozepsala o našem osudovém seznámení 5. listopadu 2010....teď čekáme Zuzanku a termín porodu je 1. listopadu 2011 . Jiřího první dítě...moc se na něj těší a přitom už nevěřil, že jej to někdy potká. Myslíte, že se trefíme do roka a do dne?? Nezoufejte! Hledejte! Věřte! Vydržte! Láska existuje!! A je krásná ...my jsme ji našli

díky seznamce Štěstí jsem našla svoji lásku..jeho profil i fotka mě zaujaly natolik,že jsem se rozhodla zkusit štěstí a oslovit ho..po výměně pár zpráv jsem pochopila,že jsem našla svojí druhou půlku...miluji ho a on mě a zažíváme Ráj na Zemi..naše častá a absolutně pocity vyjadřující věta zní"kde jsi byl/a/ celý můj život"??díky Štěstí známe odpověď.. našli jsme se a věříme,že spolu prožijeme zbytek života..LOVEFOREVER..JITKA a LUBÍK

Děkujeme ŠTĚSTÍ za to, že nám pomohla najít ŠTĚSTÍ

Dobrý den, moc bych Vám chtěla poděkovat za tyto stránky, našli mi osudovou lásku. Petra

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Tak začnu tím že nejdříve jsem váhala pak jsi založila seznamku.Po nějakém čase se mi ozval někdo na kom mi dnes moc záleží.Tak první jsme si psali pak bylo rande.První jsme byly na rande v překrásné restauraci při svíčkách.Vše zařizoval on a moc se mi to líbilo.A pak po nějakém čase padl první a strašně nádherný a okouzlující polibek.No a šlo to dál a a dál a všechno šlo tak samo a hladce.A pak se ke mě nastěhoval.A tak jsme spolu už měsíc a něco a strašně moc ho miluji.A jestli hledáte tak vám přeji jen to nejlepší ať najdete po čem toužíte.A jestli už jste našli tak vám přeji štěstí lásku zdraví a hlavně krásný a romantický a okouzlující vztah.S láskou a pozdravem Lucka.PS:MILUJI TĚ A NECHCI TĚ ZTRATIT LÁSKO MOJE.DĚKUJI LUCKA.

Můj příběh začal na jaře minulého roku.Založil jsem si profil a hledal životní partnerku.Začal jsem si dopisovat s více ženami,nějak to však nevycházelo.Byl jsem trochu plachý a nesmělý a taky hodně zaměstnaný a na schůzku nezbýval čas.Po nějaké době jsem si začal dopisovat s jednou ženou z Východního Slovenska.Já bydlím na Jižní Moravě,vzdálenost mi však nepřipadala nikterak velká.Ona potom odjela na měsíc pracovat do Bratislavy a naše psaní bylo občasné.Potom se vrátila domů a jednoho dne jsme se potkali na internetu on-line.Psali jsme si asi 6 hodin v kuse a já začal zjišťovat,že se mi začíná líbit.Domluvili jsme se,že se sejdeme.No a já odjel 3.8.2007 do Košic na schůzku.Jak jsem ji uviděl bylo mi jasné,že je ta pravá.Prožili jsme spolu krásný den a na konci schůzky jsem se jí s obavami zeptal,jestli se ještě sejdeme.Odpověď byla ano.Potom začaly mé pravidelné jízdy na Slovensko,krásné dny.Ani jeden z nás neměl před tím žádného patnera a to nám je přes 40.Jako bychom čekali jeden na druhého.No a letos 2.2.2008 jsme se vzali a prožíváme nádherné období.Píšu to pro ty,kteří nevěří,že se dá na seznamce najít láska.Pokud budete věřit a budete mít štěstí,určitě najdete toho pravého.To přeji všem,kteří čtou tyto řádky a hledají...Milko miluji tě a děkuji osudu,že mi dopřál tě potkal.

velice ráda se podělím o své štěstí z této seznamky.Když jsem se rozvedla ztratila jsem veškerou duvěru a víru vto že ještě někdy budu šťastná.Má sestra mě přivedla na seznamku nechtěla jsem ale i přez to jsem si založila profil i z fotografií,za pár dní mi přišla nabídka na seznámení od člověka který měl v profilu že hledá přátelství.Říkala jsem si proč ne zkusit to mužu a tak jsme zanedlouho měli první schuzku která byla fajn dost jsme si popovídali.Za dva dny mi od toho samého člověka přišla další nabídka na seznámení zasmála jsem se a domluvili jsme si další schuzku,komunikace přez chat na seznamce byla častější a častější,a dnes???jsem šťastná že jsem sestru poslechla a vlezla na štěstí.Jsem zamilovaná a opět šťastná,je to člověk kterej má velké srdce a umí lásku brát ale taky dávat,zrušili jsme své profili a zjišŤujem že bez sebe nemužem žít.Děkuji seznamce za naše štěstí

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Před dvouma rokama jsi zde ma kamaradka Pavlina dala inzerat ponepovdenem vztahu a co jse stalo tenhle typ seznameni vyšel)Ten kluk ji pozval na pivo a po mesici už začaly spolu bydlet)Krasne jim to klape a ted s rpnu maji svadbu a planuji deti.Držim jim palce a doufam že to vyjde i mě.

Vše začalo 2. listopadu 2008. Ráno jsem jen koukla na vzkazy, když mi najednou někdo přál dobré ráno. Nedalo mi to a popřála jsem také. Tím začal náš rozhovor,a vlasně i vztah. Bylo nám spolu fajn, tak jsme se dohodli, že se za dva dny (4.listopadu) odpoledne sejdeme.
Na smluvené místo jsem dorazila i se syny. Jenže Romča nešel a nešel, tak jsem vzala telefon, že mu zavolám, ale ten taky nezvedl. Hlavou se mi začaly honit myšlenky, že nás uviděl tak raději utekl a už se ani neozve. Tak jsem to za chviku zkusila znovu a to už telefon zvedl a omlouval se, že přišel z práce a usnul, ale jestli ještě počkáme, že dorazí. Opravdu dorazil, sice o hodinu později, ale přece. Potom jsem šli na hřiště kde si kluci hráli a mi si mohli trošku v klidu popovídat. Když klukům začala být zima doprovodil nás domů. Chvilku jsme si ještě před domem povídali a pak se rozešli. Psali jsme si dál, jednou přišel na kafe a to jsme se domluvili, že bychom mohli někam vyrazit. Ale, že spolu půjdeme jen jako kamarádi, protože jsem nechtěla nic uchvátat a zklamat sebe a hlavně kluky. Jak jsme se domluvili tak se i stalo a v pátek (14. listopadu) mě Romča vyzvedl. Nejdříve jsme si šli jen tak sednout a potom se dohodli, že zajdeme na disco. A tam jsme se poprvé políbili bylo to krásné. K ránu mě doprovodil domů a sám šel domů také. Dohodli jsme se, že se sejdeme odpoledne a půjdeme s klukama do cirkusu, abychom se víc poznali. Romča s námi trávil čím dál víc svého volného času a koncem listopadu se k nám nastěhoval.
Jsme spolu už třetí měsíc a je nám spolu moc hezky. Kluci si Romču taky moc oblíbili a mají ho rádi. Jsem moc ráda, že jsme na něho tu hodinu počkali, protože je to moc hodný, hezký a milý človíček se kterým je mi moc krásně. ROMČO DÍKY ZA TO JAKÝ JSI MILUJI TĚ!!!!:-
LIveta

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Ahojky všem, kteří rádi čtou tyhle příběhy....já jsem taky patřila mezi Vás, a měla jsem to tady opravdu moc ráda, a taky jsem jsi říkala, jestli je to skutečnost nebo ne.
Asi jako všichni....založíte jsi profil a čekáte...kdo se ozve....neříkám, že je tady málo sympatických mužů, ale ne s každým jsi člověk sedne do "noty"
Já po pár neúspěšných schůzkach jsem jsi řekla dost....a nikam už nejdu....hmmm....jeden nafoukaný, druhý hledá služku, další opatrovnici pro své děti...atd....však to všichni známe.
V čase, když jsem se tady přihlásila, jsem byla před rozvodem....ano....samota tíží, ale zas jsem tady spoznala lidi, kteří mně podrželi nad vodou...a mezi nimi byl i Láďa......že by vysněný princ....no...ze začátku to tak nevypadalo....ale po nádherném večeru a vlastně i noci, kterou jsme prokecali....jsem jsi řekla...perfektný kamarád...třeba by to tak i zůstalo, ale po nějakém čase, se nám začalo stýskat...on se ze seznamky smazal s tím, že to k ničemu nevede...a já jsem to chtěla zkusit...takhle uběhlo pár měsíců....a já jsem jsi uvědomila, že to je člověk, na kterého se můžu spolehnout a je mi velkou oporou....hmmmm a pak jsme jsi řekli a proč ne???Vymazala jsem profil taky, a šla za svým štěstím....
Takže, teď prožívame nádherné období plné lásky a štěstí, a já děkuji Láďovi, že je a díky i "Štěstí" bez toho by to nešlo...
A pro ostatní, nikdy se nevzdávejte....láska byla, je a bude...jen stačí potkat toho,nebo tu pravou....
A všem, kteří nepochopili proč tady nejsem, tak pro ně bude vysvětlení tenhle příběh...paa Mirinka