Skutečné příběhy štěstí

Začalo to v červnu 2009.. Chodila jsem ještě na střední školu, bydlela v Bohumíně a byla v situaci, kdy jsem si musela přivydělávat na nájem. Bydlela jsem ještě se spolubydlícími. Kuba bydlel v té době u rodičů v Dětmarovicích (cca 3 km od Bohumína). Ocitl se znovu u rodičů po rozchodu s přítelkyní, se kterou žil sedm let.
Jak jsem už zmínila, musela jsem se finančně osamostatnit, prakticky jsem měla sotva na jídlo a proto byl pro mě internet přepych stejně jako kredit natož paušál. Byla jsem ráda když jsem dala dohromady se svými spolubydlícími nájem :)
A přesto všechno se mě držel sen, sen žít jednou v Praze, kde už žila moje babička s dědou. Do Prahy mě to neskutečně táhlo... Naštěstí jsem se ocitla v situaci, která mi nebránila sbalit si kufry a vyrazit na prázdniny. Bydlela jsem u babičky, brigádu jsem si našla rychle. Začala jsem poznávat nové lidi, nové město, nový styl života, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Přesto mě trápila samota a hlavně nuda.. Bydlet s důchodci není zkrátka kdo ví jaká zábava... Tou dobou to bylo rok od doby kdy mě opustila moje první láska, taková ta, která bolí nejvíc když o ní přijdete.. taková ta velká vzpomínka, zkušenost a dětská křivda pramenící ze zlomeného dívčího srdíčka.. Konečně mě po roce křivda opustila a přišel pocit otevřenosti a chtíče poznat už konečně toho pravého. Bylo mi sladkých 17 :) Kdekdo si řekne "Božinku tak mladá a už se chtěla vázat, ještě nic moc nepoznala..." opak je pravdou. Vždy jsem věděla co chci a uměla si za svým cílem jít třeba přes mrtvoly. Navíc..co mám chtít poznávat? Chlapi? Sex s nimi? Že je s každým jiný? Že se mám nechat rozmazlovat a balit? Užívat si to? Promiňte mi, ale v životě jsou krásnější a smysluplnější zážitky než tyhle rozmařilé hlouposti.. Vysedávat v zakouřeném a hlučném baru, zmalovaná, ve vyzývavém oblečení abych někoho "ulovila"? Haha.. to mi přijde k něžnému pohlaví trochu nedůstojné... :) Já raději tiše pozoruji, čekám, poznávám a přeji si. Nepřála jsem si nic jiného, než poznat konečně toho svého vysněného "prince", díky Bohu mám dar.. Umím si přát..
Babička měla počítač a světe div se.. s internetem. Okamžitě mě napadla seznamka! Po dobu co budu v Praze si začnu s někým psát a až se vrátím budeme randit, napadlo mě. A tak se taky stalo. Registrovala jsem se na štěstí, byla jsem LadyPety.
Mezitím na druhé straně republiky byl můj Kuba. Můj Kuba, který bydlel se s svými rodiči a tak strašně si přál být zase na vlastních nohou se svou milovanou, se svou novou a snad už poslední láskou, tou pravou.. Měl stejný nápad, registrovat se na seznamce, začít znovu. A tak se stalo.. Byl to Kubas.DMX :)
Na seznamce jsem byla pár dnů a sesypalo se na mě několik desítek vzkazů nejrůznějšího charakteru od neslušných a ubohých po nesmělé a milé pozdravy. Psala jsem si se třemi kandidáty, jeden z nich byl můj Kuba. Trvalo to asi týden a musela jsem přijet a první schůzku...
Byla hrozná! Nejhorší v mém životě! :o)) Vůbec se mnou nemluvil, nedíval se na mě, na nic se neptal, absolutně mě ignoroval. Cestou k vlaku jsem si říkala, že to byl velký omyl a že už ho snad nikdy nepotkám! U vlaku jsem Kubovi poděkovala za schůzku, rychle ho políbila na líčko a pelášila do vlaku. Kuba na mě ještě zavolal: "Napíšeš mi?" a já na to "Ne, nemůžu, nemám kredit tak až si dobiju." Asi po dvou minutách mi přišla SMS: "Asi si budeš myslet, ze jsem blázen, ale já jsem se do tebe zamiloval!" Ano! Byl to pro mě blázen! Absolutní blázen! No naštěstí jsem neměla z čeho odepsat a tak se mi ulevilo, že tomu bláznovi nemusím odepsat... Když jsem vcházela do domu přišla mi další SMS, Kuba mi dobil kredit! A tak jsem musela odepsat :o)) Patřím mezi upřímné osoby takže jsem konstatovala, že si opravdu myslím, že se zbláznil. Nenechal se ale odradit a díky své neúnavnosti si mě trochu získal..
Vrátila jsem se do Prahy a naše psaní si se povýšilo na volání si. Nezamilovala jsem se do Kuby, ale do jeho hlasu. Je to zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažila, ale jeho hlas jsem musela slyšet každý den! Milovala jsem když mi vyprávěl ať už to bylo cokoliv.. Dlouho jsem to nevydržela a za dva týdny přijela do Bohumína zas :) Druhé rande.. Bylo krásné, naštěstí!! :) Čekal mě u autobusu s s krásnou kyticí. Mám ji dodnes ve váze a každý den nám připomíná ten náš den D, den kdy mi tu krásnou kytici dal a den kdy jsme se dali dohromady.... Rande pokračovalo na Žermanické přehradě, snažil se mi chudák asi čtyři hodiny dát pusu až jsem se ho zeptala, jestli už by mi jí konečně mohl dát?! :) Večer pokračoval u mě a od toho dne uplynulo sedm let..
Paradoxem našeho příběhu je, že kdybych neodjela tak daleko, do Prahy, nikdy bych mého Kuby, který bydlel ode mě pouhé 3 km nepoznala, jak? Neměla jsem přece internet! Táhlo mě to do Prahy, abych mohla poznat mého za krátko manžela a snad už brzy i tatínka našich dětí :) Naše cesta byla dlouhá a opravdu velmi, ale velmi trnitá. Museli jsme překonat velké finanční krize, zdravotní problémy, ponorky, nedorozumění a krize plné každodenních hádek...
Díky všem překážkám dnes víme, že se jeden o druhého můžeme opřít a nikdy se neopustíme. Žijeme teď v Praze, máme svůj byt, máme skvělé zaměstnání, máme termín svatby a hlavně máme jeden druhého.. Děkuji této seznamce za to, že jsem poznala svou druhou polovičku, děkuji za všechno špatné, co nás dva potkalo, protože nás naučilo být šťastnými pro to dobré, umět se radovat, respektovat, podporovat, držet se za ruku, mlčet, a přitom toho tolik říct pouhým pohledem...
Dnešní doba je zlá, učí nás utíkat od problémů, vytrácí se z nás trpělivost a přitom dokázat vytrvat přinese odměnu nevídaných rozměrů.
Od srpna se stanu manželkou, po sedmi letech si "s tím bláznem" :) řekneme před Bohem ano. Dá-li Bůh, a můj zdravotní stav, budeme třeba už příští rok tři.
Neztrácejte naději a zkuste se soustředit na svá přání.. umět si přát je úžasné a umět vytrvat k tomu neodmyslitelně patří... :) P&K

Dobrý den,

chci vám v první řadě poděkovat, jaký osud mě přivedl k mé drahé polovičce.
Živí mě česání nevěst na svatbu. Když jsem se zeptala, jaký osud je spojit dohromady a kde se poznali, řekly jen: " Na seznamce, na štěstí.cz". Když mi to takhle řekla čtvrtá nevěsta v jednom měsíci, přišlo mi divné, co za seznamku to je ?!
Po přihlášení a vyselektování "odpadu" jsem se dobrala až k jádru. Po pár schůzkách bylo hned jasno. Zaujal mne originálním nápadem na první rande a to, zajít do opery. Pak už jen společné zájmy a shodný pohled na svět jen doladil dokonalost.

Po roce mě požádal o ruku, dnes jsme půl roku manželé, koupili jsme si malý domeček za Prahou a dál plánujeme společný život.

Manžel mi sám nedávno před usnutím řekl: "Jak je možné, že jsem tě našel? Nikdy mě nenapadlo, že budu mít takové ŠTĚSTÍ."

Přeji všem šťastnou ruku při výměru !

Poznali jsme se loni na podzim díky serveru štěstí a už jsem nedoufali, že potkáme partnera svych snů jelikož oba máme jedno manželství za sebou a zklamání zanechala citelnou stopu a nedůvěru. Díky vysokým nárokům na protějšek nás předem známí varovali, že budeme muset učinit kompromis a nedoufat, že přijde vysněný princ či princezna. Neuvěřitelné se stalo skutečností, zamilovali jsme se na prvním kafe a po měsíci jsme začali spolu žít ve společné domácnosti. Za pár dní máme svatbu a přejeme všem, kterým je více jak 40, aby to nevzdávali a hledali svého vysněného partnera nebot život nekončí, ba naopak. Kdyby nám někdo ještě před rokem řekl, že přes internet poznáme svou životní lásku a do roka budeme vstupovat do manželství, tak se mu oba vysmějeme, že tak rychle to určitě v našem věku nepůjde.
Moc děkujeme vašemu serveru za jedinečnou šanci, kterou bychom jinak promarnili a to by byla škoda. Držíme všem hledajícím palce.

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Tak sem konečně našla to štěstíčko po dlouhý době se utápění v slzách po předchozím vztahu. Na štěstí sem se přihlásila hlavně proto, abych si tu občas s někým pokecala a dostala se na jiný myšlenky, spíš sem ani nepřemýšlela nad tím, že bych se s někým sešla...ale pak se objevil jeden úžasnej klučina, s kterým sem si formou vzkazů hodně rozuměla a psali si dlouhý a pěkný vzkazy. Nakonec sem teda svolila ke schůzce a nyní sem šťastná...nevím jestli jen náhoda a nebo štěstí, ale sem ráda. Teď už jen doufat a přičinit se k tomu, aby to vydrželo co nejdéle.

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Ahoj všichni.Chci Vám napsat svůj příběh od srdce.Na této seznamce ŠTĚSTÍ jsem poznal Markétu(KDOVÍCO)32 let.Začalo to oslovením,psaním,atd.Začátek nebyl tak růžový jak jsem si přál,byla nedostupná protože hledala kamaráda a já vážný vztah.Bude to znít nadneseně,ale po krátkým čase psaní jsem věděl,že je to skvělá žena a má to v hlavě srovnaný.Markéta je svobodná matka a vychovává a má skvělého syna Adama (7.let).Stále jsem doufal,že je tu nějaká naděje a věřte přišla.Vydal jsem se na první setkání,jsem od Č.Budějovic a jel jsem 280km do Litvínova za mým štestím.Ta jiskra přeskočila,je to neuvěřitelný,v lednu jsme si začali psát a v teď v červenci (7 měsíců) se ke mne stěhuje.Pánové poznal jsem tu nejlepší a nejúžasnější ženu a věřte jsem rád,že jsem to byl právě já.Všem přeju v této seznamce ŠTĚSTÍ moc a moc štěstí v hledání.Jmenuju se Jarda (SARLAT),je mi 43 let a teď si budu užívat každou minutu života z mýma zlatíčkama. Markétko jsi žena,která si zaslouží být štastná.MILUJU VÁS celým srdcem. Jarda

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

Snad již dávno na štěstí, jsem se setkal s pověstí, že tu najdu přítelkyni, co vše vážně říká, míní. Napsal jsem do nadpisu, neobvyklou noblesu, jen jednu šťastnou udělat, tu co chtěl jsem mít tak rád. Cestoval jsem, jezdil mnoho, chtěli někdy víc, pro koho, nabídl jsem upřímnost, malou, mužskou statečnost. Vím, že skromné ideály, jsou tak trochu někdy v dáli, nemohl jsem více dát, když chtěl jsem jen milovat. Asi po dvou měsících, dostal jsem vzkaz přejících, možná štěstí, náhoda, co život lásky rozdává. Má přítelkyně Alenka, není z říše dívenka, dnes je pro mě zlato v dlani, kdy hladíme se při setkání. Prošli jsme svým životem, s tlukotem i rachotem, sama děti vychovala, moc statečná vždycky byla. Ví co je to pravé štěstí, když osud hvězd ten pohled věstí, malá, velká medvědice, říkají co chcete více. Hezké, krásné dovolené, víme, že jich více bude, ve společném životě, je tak hezky na světě. VŠEM, KDO TAK UPŘÍMNĚ HLEDAJÍ SVÉ ŠTĚSTÍ VE ŠTĚSTÍ, HODNĚ ŠTĚSTÍ PŘEJÍ ALENKA A VLADIMÍR. A NEVZDÁVEJTE TO !!!

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mají co do činění s těmito stránkami. Díky nim jsme s dcerkou našli báječného muže. Brzy již manžela Prožívám právě nejkrásnější období v mém životě. I když stěhování z Ostravy do Znojma bylo trošku chaotické.
Tobě bych chtěla Alešku vzkázat, že tě strašně moc miluji.
Týmu Štěstí děkuji za naše štěstí

Dnes jsem se po více než roce vrátila na tento server. Ne proto, že bych někoho hledala, ale jen tak...zavzpomínat na to, jak jsem se tady seznámila se svou láskou. Začetla jsem se do příběhů štěstí a došla až k období, kdy jsme se tu seznámili. A najednou čtu slova, která psal ON. Můj Jindřich.
"..............a opravdu to funguje
29.březen 2008 13:44

Jindra
Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda"

Tato slova mi nedala, abych nenapsala pokračování.
Po mnoha večerech, které následovaly a které jsme strávili procházkami po Praze, návštěvami kina, čajoven, restaurací, ZOO a mnoha dalších, jsem měla pocit, že to je ON. Že to je ten, koho jsem celý život hledala. Nikdy jsem se žádným partnerem nezačila ten pocit, kdy bych od začátku cítila, že k sobě vzájemně patříme. S Jindrou ano. A tak jsme po necelých dvou měsích jeli na společnou týdenní dovolenou - okruh po ČR, kdy jsme navštívili Blatnou, Karlovy Vary, Pravčickou bránu, Dvůr Králové, Karlovu Studánku, Olomouc, Luhačovice, Strážnici, Lednici a Valtice a zažili spousty krásných chvil. Říkala jsem si, že nás to prověří a buď to náš vztah utuží a nebo položí. Byla to báječná dovolená. O prázdninách jsme si koupili naši první společnou věc. Stan. Naše první stanování proběhlo u mé matky v obýváku. Říkáte si, že jsme blázni? Ano jsme. A právě proto se vzájemně tak doplňujeme. Pak jsme spolu začali jezdit na víkendy do kempu, poznávat naše rodiny a přátele... Strávili jsme společné Vánoce i Silvestra. Po půl roce od seznámení jsme se začali pokukovat po společném bydlení.
A dnes? Dnes je to 1 rok a necelý měsíc a bydlíme v "NAŠEM" vlatním domečku a známe termín svatby. 22.5.2009

Ten Jindra měl pravdu. Opravdu to funguje...

PS: Jindří, i já bych Ti tímto chtěla poděkovat. Poděkovat za to, že pro mne děláš tenhle svět krásnější...

Profil na štěstí jsem měl celkem dlouho, nějakou dobu jsem ho ani nevyužíval a ani jsem nevěřil tomu, že bych zde našel partnerku a k tomu na celý život ( ostatně stejný pohled na to mělá i má drahá polovička ). Nějaké vzkazy jsem odeslal sám, nějaké my zase přišly, ale pořád tam nepřišlo nějaké větší zaujetí buď z jedné, nebo z druhé strany. 17.6.2012 ale přišla změna. Napsal jsem vzkaz aniž bych čekal, že by mohla přijít odpověď, už jen proto, že nás od sebe dělilo zhruba 80 km. Ale odpověď příšla a začalo dopisování, nejdřív jen pár vzkazů denně a během pár dnů se to změnilo na několikahodinové večerní dopisování. Po čase sme si domluvily setkání, před kterým panovala u mně velká nervozita. Když přišel den D, čekal sem jak se ztrapním a bude po šanci na nový vztah. Na štěstí se tak nestalo, hodně nám pomohli i naši 3 psi, které nám první společné chvíle hodně odlehčovali. Doslova po pár dnech nám nestačily jen společné chvíle a snažily jsme se spolu i bydlet, což nám i vychází. Oba sme se shodly na tom, že stesti.cz je skutečne osudová seznamka. 12.10.2012 jsme zjistily, že čekáme dalšího člena do rodiny a moc se na něj těšíme. Do toho plánujeme svatbu a jsme opravdu moc šťastní jeden za druhého a nebýt této seznamky, tak jsme se nejspíš ani nepotkaly. Velké díky servru stesti.cz za to moje štěstí, které jsem zde našel. Zkrátka mám doma svoje štěstí ze štestí.

Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že seznamku každou chvíli opustím.Zklamaná přehnanými požadavky mužů nebo vůbec jejich přístupem k životu.Upřesnila jsem profil na doporučení štětěstíčka a najednou jsem dostávala odpovědí víc a já se mohla rozhodnout. Děkuji Štěstíčko, vybrala jsem si.
První setkání bylo smluveno před kavárnou. Před srazem jsem absolovala pracovní jednání, jenž skončilo o něco dřív a já dorazila s velkým předstihem. Venku zima, čas pomalu ubíhal,výkladní skříně okoukané.Jak to však vymyslet,abych předešla trapné situaci při seznamování v restauraci a zároveň užít toaletu,kterou jsem nutně potřebovala navštívit.Napsala jsem zprávičku, že si dám kafé a svého vyvolného po jeho příchodu prozvoněním na mobil vyzvednu.
Klaplo to.Přivítání,polibek, další kafé. Příjemný,pohledný muž,jeho pohled na život,vůně napovídaly o dalším setkání.
14.2. na Valentýna jsem věděla, že je to ON, kterého jsem hledala.A Valentýn? Překrásný.Mnohé asi zklamu,dlouhé rozepisování o první schůzce a nyní pár strohých řádků.
Důvod?Douufám, že zde nejsem naposledy a budu moci napsat o nás, o páru,o našich dalších krocích. Jsme oba velmi šťastni a snad nám už nic nepřijemného nevstoupí do života a v případě ,že se objeví nová svízel,zládneme ji,ale už SPOLU.
Tak se zatím loučím ŠTĚSTÍČKO, díky za pomoc a teď je to na nás,jaký kus cesty spolu urazíme.

Bylo pozdní odpoledne, tehdy 18.května 2008. Můj malý syn Matěj si spokojeně pohrával a tak jsem sedla k počítači a jen tak jsem brouzdala po seznamce.... po chvili se mi ukázal profil hezkého a sympatického chlapáka.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Za další chvilku mi přiš vzkaz.... Takový typicky navazující rozhovor..." Ahoj, jak se máš? neruším? " A bylo to.po váhavých myšlenkách jsem odepsala.Moc se mi ten dotyčný Broněk, jak se ve vzkazu představil líbil, ale nechtěla jsem nic urychlit...Psali jsme si celé odpoledne.Až do 17 hodiny, když jsem musela rozhovor ukončit.Vyměnii jsme si tel.čísla a rozloučili se.Měla jsem totiž před sebou pracovní směnu v baru. Broněk si hned číslo ověřil a snažil se mě přesvědčit na osobní setkání. Chtěl přijet ještě tentýž večer za mnou do práce.Ač se mi moc líbil a přála jsem si to samé, bála jsem se.Tak jsem se ho všemi možnými výmluvamy snažila odradit.To se mi nepovedlo.Opravdu přijel.Byla jsem tak nervozní, že mi ani pivo neteklo z pípi do pulitru, ale všude kolem. pak pípla sms...a byl tam.... přišel.Krásný usměv mě pohladil na duši,pozdravil mě, představil se a políbil mě. Okouzlujíci muž.Byla jsem štastná. Celý večer jsme si povídali....jiskřilo to mezi námi a bylo jasné, že to nebylo jen přátelství.... Byla noc, neměl se jak dostat domů, navrhla jsem mu, že ho odvezu...Souhlasil,Avšak nakonec jsem si ho odvezla k sobě domů. Byl se mnou a mým Matýskem celý víkend.Byly to nejhezčí dny.Matěj si ho také hned zamiloval. Asi po 14 dnech volání, randění, nastala nečekaná okolnost. Paní bytná mu dala výpověď z bytu.A co teď? Bylo to moc čerstvé a moc krásné, proto jsem se společného bydlení bála. Po poradě s maminou jsem si ho přistěhovala k sobě domů. Vzdal se kamarádů a smířil se i s dojížděním do práce, což znamenalo vstávat ve 2 hod. v noci. Láska mezi náma rozkvetla do obrovských rozměrů. Po měsíci soužití jsme se znali lépe než leckdo za 10 let. Také jsme se pohádali, něco nefungovalo, ale to k tomu patří ne? A jak to dopadlo? Nyní jsme spolu 4 měsíce. A víte co? 12. září 2008 jsme měli krásnou malou vesnickou svatbu.Po 3.měsících vztahu. Kde kdo nás za to odsoudil, ale to nás nerozhodilo,naopak posílilo. Milujem se, jsme rodina a jsme štastni a to je to nejdůležitější ne? Takže to tady funguje a jsem ráda, že Osudová seznamka funguje. Hodně štěstí všem přeje Lenka a Broněk.

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda.

O pár příběhů níž (13. ledna 2011) jsem se rozepsala o našem osudovém seznámení 5. listopadu 2010....teď čekáme Zuzanku a termín porodu je 1. listopadu 2011 . Jiřího první dítě...moc se na něj těší a přitom už nevěřil, že jej to někdy potká. Myslíte, že se trefíme do roka a do dne?? Nezoufejte! Hledejte! Věřte! Vydržte! Láska existuje!! A je krásná ...my jsme ji našli

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

Děkujeme ŠTĚSTÍ za to, že nám pomohla najít ŠTĚSTÍ

Našla jsem zde nejlepšího mužskýho v celém svém životě.Miluji a jsem milována-co dodat.

Říká se,že trpělivost přináší růže....
Zřejmě na tom něco bude,oba jsme na štěstí nějakou dobu neuspěšně hledali svojí lásku.Já měla přístup k netu tehdy jen přes mobil a jednoho dne když jsem se dívala na svůj profil,tak jsem si všimla muže,který se na mě díval a poslal kytičku,když jsem najela na jeho profil,tak jsem ,,nechtíc,,poslala kopačák :)
nedalo mi to a napsala mu zprávu,že to byl překlep...a ono slovo dalo slovo a od toho dne jsme spolu,šťastní díky ŠTĚSTÍ.
No a teď nás v prosinci čeká SVATBA.
Takže vám tímto chceme všem popřát hodně štěstí na štěsí a hlavy vzhůru...určitě čeká i na vás.....Š&D

Byl zase večer a ja seděla znuděně u počítače a projížděla seznamku.ten se mi nelibi,ten se mi nelibi,ten se mi nelibi..a furt dokola..A když už se mi někdo libil,byl zadany,nebo neuměl psat.Znate takove ty případy,kdy Vám kluk napíše miluji tě s tvrdym y?Tak to je přesně onoVždycky jsem chtěla staršího chlapa,který to má v mozečku v pořádku,aby byl mazlivy,spolehlivy a aby v posteli nemyslel jen na sebe.Tak jsem dale patrala,najednou mě zarazil jeden profil,byl sice bez fotky,nevyplněny dotaznik..Ale něčím mě strašně přitahoval.Vzhledem k tomu,že mě zrovna nic nenapadlo,co mu napsat,tak jsem jen požádala o vytvoření paru..Tomi mi na to hned odepsal,že bohužel neví,co to znamena vytvořit par,ale že se tomu vubec nebrani.Tak a začalo to..7.7.2010,datum kdy jsme vyměnili par pismenek.Každy den jsme si psali,já čekala až přijde z práce,aby jsme si zase mohli do noci psat..Asi po tydnu jsem zjistila,že na jeho zprávách začínám byt zavisla..droga,neco co jsem nikdy nepociťovala.Tak jsme si psali,psali,volali.Asi po tydnu se me dceři stal uraz,museli jsme jet do nemocnice,kde jsme museli byt hospitalizovany.Když se Tom dozvěděl,co se male stalo plně mě podporoval,volal mi,utěšoval mě..Byl mi velkou oporou.Asi po měsici jsme se poprve videli,no teda žádná slava..Oba dva červení jak rajčata,ale pak jsme se nějak rozkecali.Ještě ten večer jsem dostala malilinkatou pusinku.Druhy den přijel a šli jsme na procházku...A bylo nam spolu tak skvěle,že jsme chodili až do čtyř do ranaNo a tak to šlo dal,postupem času jsme se měli čím dal vic radi,čím dal častěji jsme se navštěvovali.Pak přišla takova menší krizička,kdy se do nas začala plest jeho kopretina.myslim tim jeho ex..Takže byla takova menší bouřka,ale tu jsme ustali..Bejvala otravuje dale,ale my si toho nevšímáme a milujeme se dal.Dokonce musim uznat,že ted když napíše,tak se tomu už jen smějuTed jsme oslavili spolu svoje narozeninky já 16.řijna 19 a tom 18.října 34let. A jsme spolu štastni... Miša,Tom

Nikdy jsem nebyla zastáncem takovéhoto typu seznamování, ale nuda a pocit osamělosti mě nějak nakopl k tomu, abych si tady založila profil.

Seznámila jsem se tady se spoustou lidí,proběhlo pár krátkých setkání, ale nikdy nic vážnějšího z toho nikdy nebylo....

Až se mi jednou ozval jeden klučina asi o dva roky starší, sice z jiného města, ale zato sympaťák s obličejem Jana Revaye (které jsem odjakživa zbožňovala) :D. Takže pro mě vzhledově pan "dokonalý". Postupem času jsme zjišťovali,že nás spojuje víc než jen společné zájmy,ale i názory, myšlenky, koníčky, jídlo, filmy, styl hudby atd. Bylo až neuvěřitelné kolik věcí máme společných. Nakonec jsme se rozhodli asi po 2 měsících psaní se setkat osobně. Na prvním rande jsem od něj místo klasické kytky dostala svůj nejoblíbenější nanuk :) (byl červen) a to mě dostalo.Ten kluk byl originální a přesně si pamatoval co jsem mu o sobě psala někdy na začátku :D :D. Jeho pozornost a inteligence mě naprosto uchvátila. Byl zábavný, upřímný a na nic si nehrál. Prostě a jednoduše to bylo nejlepší rande, jaké jsem kdy zažila....

No a za chvilku to bude skoro rok co jsme spolu . Dokonce už asi 3 měsíce spolu žijeme a můžu říct,že to je pořád krásné, jako na začátku a pevně věřím, že to tak i zůstane. Ostatně vždy je to jen o lidech ;)

Chtěla bych tímto vzkázat všem skeptikům, kteří nevěří na takovéto seznámení... :) I já jsem seznamky brala dříve jen jako "ráj úchyláků a ubožáků" :) ale myslím, že můj příběh mluví za vše....

Prostě a jednoduše "NIKDY TO NEVZDÁVEJTE" a hlavně "VĚŘTE", protože každý má právo být šťastný, jenže občas potřebuje to štěstíčko trošku postrčit a napomoct mu ;) ....

Držím všem pěsti

po rozvodu jsem se přestěhovala zpět k rodičům,hledala novou práci a měla jsem v té době 4letou a 10letou dceru.Bylo to náročné věděla jsem že musím urychleně sehnat práci snad i dvě aby děti nestrádali.Rodiče mi hodně pomohli myslím že bez nich bych to nezvládala,měla jsem práci na směny,našla jsem si druhou práci přes počítač věnovala jsem se dětem ale stále mi kdosi chyběl.
A tak jednoho dne jsem rozjela seznamkový maraton přes net,nestíhala jsem kvuli práci ani kamarádky na tož si někam dojít na kafe a tak během 3 měsíců jsem byla snad na všech seznamkách,bála jsem se abych nenaletěla nějakému podvodníkovi a tak jsem si partnery vyfiltrovala,bylo to dost náročné ale neměla jsem jinou šanci.Osobnímu setkání jsem se nevyhýbala potřebovala jsem kontakt očí a řeč těla.Do dvou let (neříkám že jsem seděla na netu každý den) jsem konečně našla toho pravého,proběhlo osobní setkání a potom to šlo všechno tak rychle ,velmi dobře se choval k mým dětem rozumněli si spolu a právě u dětí jsem si všimla toho zlomu a rozhodla se že to je ten pravý.
Já a Petr jsme spolu už 5let seznámili jsme se přes štěstí.cz a i když máme někdy rozepře dokážeme se po nezdarech v předchozích manželstvích tolerovat a vzájemně podporovat a MILUJEME SE
všem přeji kteří to myslí vážně aby uvážili schůzky a co nejvíce se vyptávali,muži i ženy kteří to na seznamkách nemyslí vážně opravdu umí vymyslet tolik falešných profilů ,odpovědí,falešných fotografií ale dávejte si dobrý pozor na to co píšete a jak reaguje ten druhý .....přeji všem ŠTĚSTÍ Angie

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

Děkuji seznamce štěstí že je, díky ní tady dnes mužu psát jak moc miluji a jsem štastná.
Život si semnou pohrával a já chtěla lásku , partnera pro každý den a myslela jsem ,že je to jen sen, když mi napsal muž který mi ukázal krásu všedních dnů.
Probudil ve mě svou láskou a něhou krásný pocit zamilovanosti. Je plný klidu, pokory , plný krásných slov a ja chci vedle něj i umřít. Miluji tě lásko a děkuji Vám, že tady jste.
Předávám štafetu dál a vím, že na každého čeká láska jen ji pustte do svého srdíčka. Petra

Přišel jsem sem abych našel štěsti,zatim se mi nedaří-i zde jsem zjistil že některym jde o penize.Jen diky vašim přiběhum lasky tady zustanu,děkuji všem co tady píšete-krásně se to čte.Snad budu mít taky štěstí na Štěstí.M

.. byl to jeden z květnových dnů letošního roku, kdy mě přihlásil můj známy na seznamku štěstí,a jak již jsem tady zvažoval jsem zvolit písmeno, zaujalo mě "I" a tím to vše nějak začalo...
po výměně pár seznamovacích vzkazů,zaujal mě jeden který byl tajemný až do prvního seznamení..
...netrvalo dlouho a svou Tě´d jíž přítelkyni jsem se vypravil do příjemné hospůdky,kde nám to seznamování docela zpříjemnil číšník(který měl svůj den), který co přinesl k stolu tak se tak nějak netrefil a tím nám docela spestřil večer,který jsme spíše pojali s humorem a tímto nám v seznamování docela dobře pomohl...
...s večerního humoru,uvolnění z příjemné hospůdky, bylo pozvání domů na dobré růžové víno,které nás ještě více zblížilo a to zblížení trvá již nějaký ten měsíc...,
za který chtělbych velice pochválit a poděkovat seznamce štěstí,že vůbec existuje,která mi umožnila seznámit s příjemnou ženou, která mě po dlouhe době otevřela mé zklamané srdce a dala jemu nový impuls do života...