Skutečné příběhy štěstí

Kdyz jsem se tu zaregistrovala, byla jsem sama.Nikdy bych neverila, ze pres seznamku na internetu najdu muze sveho zivota...Ale po par dnech jsem si zacala s jednim muzem psat. Nedavala jsem tomu zadnou nadeji,ale vsechno nakonec dopadlo jinak a jsem za to moc vdecna :) Jsme spolu uz 5let, planujeme svatbu a znazime se o miminko :) Tem co vymysleli tuhle seznamku Strasne moc DEKUJI, diky Vam jsem Nasla to co jsem hledala a jsem strasne moc stastna .

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

Jednoho dne jsem byla na netu a psala jsem e-mail kámošce. Najednou mi tam naběhla reklama a jak jsem psala, nějakým způsobem se spustila stránka, a byla to stránka štěstí. Nejdřív jsem byla naštvaná, že ten dlouhý e-mail, co jsem psala, budu muset nějak sesmolit znovu, ale když jsem zjistila, co je to za stránky tak jsem si řekla, proč se nezávazně nezaregistrovat a nezkusit, co se bude dít. Neměla jsem původně v plánu, hledat si vážný vztah přes internet. Tedy abych pravdu řekla, nehledala jsem žádný vztah, protože mi spousta kluků ublížila a já se bála lásky. Bála jsem se, že když se zamiluji, dopadne to jako vždycky a to tragicky a já budu mít zase jen zlomené srdíčko a zůstanou mi uslzené oči. Chvíli po vyplnění osobních údajů, se mi začali ozývat mladí kluci, ale i muži. Se spoustou z nich jsem si psala a snažila se je lépe poznat...pak se mi ale ozval Vojta. Padl mi hned do oka. Zjistili jsme, že máme spoustu společného. Rozuměli jsme si a jakmile byl na netu jeden, dal vědět druhému. Když jsem si s ním psala, nevnímala jsem okolní svět. Čas tak rychle letěl když jsme si dlouhé hodiny přes počítač psali, ale naopak jakmile jsem byla bez internetu a bez jeho milých vzkazů, čas se vlekl strašně pomalu. Každou volnou chvíli jsem kontrolovala, jestli od něj nemám nějaký vzkaz. Nejvíc mě překvapilo a zároveň potěšilo, že rád jezdí po památkách, jako já. Miluji výlety po hradech a zámcích a Vojta taky. Hned jsme si začali plánovat, jak po maturitě (kterou skládáme oba letos) vyrazíme společně na spoustu míst. Najednou jme zjistili, že spolu máme spoustu plánů. Domluvili jsme se na setkání a já za ním jela do Teplic. Plno lidí si myslí že je zvláštní, když holka jede za klukem a ne kluk za holkou, ale já mam vlak zdarma a tak jsem nechtěla, aby zbytečně utrácel. Než jsem vyrazila, měla jsem hrozný strach, jestli se mu budu líbit a jestli je opravdu takový, jaký se zdá být přes počítač. Čekal na mě na nádraží a dostala jsem první pusu na přivítanou. Najednou ze mě spadl všechen strach a já mohla být taková, jaká opravdu jsem. Povídali jsme si, prošli jsme se a strávili spolu nádherných sedm hodin. Měla jsem pocit, že to bylo těch nejkrásnějších, ale zároveň nejkratších sedm hodin v mém životě. Čas v jeho přítomnosti se zdál být nezastavitelný a jako by chtěl v co nejkratší době uběhnout Maraton. Najednou jsem musela na vlak a jet domu. Po chvilce ve vlaku se mi začalo moc stýskat a já se těšila, až budeme konečně zase spolu. Teď jsme pár a oba se těšíme z každé společné chvíle. Jsme spolu moc šťastní a věříme, že nám to vydrží už napořád. Je to můj princ z pohádky, kterého jsem si vysnila. Myslela jsem, že lidi jako on už neexistují, ale jeden človíček se tu našel a je tu jen pro mě. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala a že mu můžu říct, jak moc ho miluji a on mou lásku opětuje...
Katka

Je to neuvěřitelné,po x seznamování s "h"různými protějšky,jsem objevil celkem běžný profil.Po pár dnech psaní došlo i na první osobní setkání.Tam sice jiskra nepřeskočila,ale setkávali jsme se dál při hraní šqoše,na lyžích atd.Pak se to nějak zlomilo,zamilovali jsme se.Je to už skoro rok,Janička je nej nej nej báječnější holka.Plánujeme rodinu a bydlíme už spolu.Těšíme se na společnou exotickou dovolenou a tam...

Jsou tomu skoro dva roky,když jsem nepil na kamarádově nudné svatbě...a tak jsem nevěděl co s načatým večerem. Při drobném opojenía přemíry kofeinu my nepřišlel na mysl spánek. V pohodlí svého mládeneckého pokoje jsem zapnul PC a oprášil svůj zapomenutý profil na "STĚSTÍ".
Zaujala mne žena přihlášena kolem půlnoci. Po naučených zdvořilostních frázíchjsme si přislíbili, že se opět na stěští setkáme. Začli jsme si pravidelně psát a zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů...jediným a vážný problémem byla naše vzdálenost mezi bydlišti. Chatování zabíralo stále víc a víc času a proto jsem se rozhodl jednoho dne spáchat elektronickou sebevraždu. Jelikož jsme měli na sebe i mobilní čísla poslala mně má virtuální přítelkyně do pr..... Přesně za týden na služební cestě mi přišla sms o zdárné zkoušce z dospělosti mé bývalé virtuální přítelkyně. A jelikož se mi po naši konverzaci stýskalo rozhodl jsem se, že svou virtuální přítelkyni pozvu na schůzku.
Realita předčila očekávání a příjemné dvouhodinové posezení v restauraci na kraji rybníka nám oběma převrátilo život.
Již zmíněná vzdálenost našich domovů náhle nebyla překážkou. Po ročním zkušebním provoze a dojížděnímjsme se společně rozhodli ke společnému bydlení. Kraj, v kterém jsem bydlel já byl vhodný na práci a kraj , v kterém bydlela má již nevirtuální přítelkyně byl vhodný na odpočinek. Ted již společně jezdíme z mého kraje odpočívat do kraje jejího.
Seznámení dvou lidí vždy způsobí nějaká náhoda či osud... Nám bylo osudné právě "ŠTĚSTÍ"

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Byl to nejkrásnější vztah v mém životě a nikdy na něj nezapomenu...
Krásné letní odpoledne... Maruška byla mladá holka toužící po lásce, Jura kluk zklamaný láskou... Vlastně to byla Maruška, která dala podnět k rozhovoru - napsala:"ty jo, takovej nádhernej kluk a on nemá holku?" - a tady to všechno začalo... Maruška znala Juru od vidění a vždycky se jí moc líbil, ale seznamka jí dala možnost poznat ho blíž - osobně... Povyměňovali si čísla a hned na druhý den pro ni přijel autem - byl oslňující a hladový, takže se rozhodli, že zajdou do restaurace - najedli se, napili a Jura jako správný gentleman zaplatil... Ale nebylo jim to málo - zašli do baru, tam si dlouho a dlouho povídali, u baru se div neservali kvůli placení a boj vyhrála Maruška, protože zastávala heslo - jednou já a jednou ty...
Večer o tom dni přemítala - Jura byl prototyp dokonalého muže pro ni - pozorný, gentleman, vtipný, optimistický a byl zblázněný do indiánů... - Maruška dobře věděla, že na takového kluka nemá a když ji k sobě pozval domů,že si spolu zahrajou na gitáro - nenapadlo ji, že by mohlo jít o něco víc... Jelikož přijela autem místo alkoholu dovezla alespoň rychlé špunty, což daného kluka velmi potěšilo i překvapilo... Zalezli si k němu do pokoje a hráli a zpívali a když už jim to stačilo, bouchli šáňo a jen tak leželi a koukali se do stropu, Maruška tak moc se ho chtěla dotýkat, obejmout ho,jen tak ležela a čekala- až přišla ta osudová věta: "klidně se můžeš přitulit jestli chceš..." Maruška neváhala, spočinula hlavou na jeho krásných ramenou a nos zabořila do jeho dlouhých voňavých vlasů - všude kolem plály svíčky, voněl čaj a on - přitiskla se ještě blíž - řekl ji, že to na vztah nevidí - zaregistrovala to, ale toužila být s ním - aspoň chvíli... Přikývla, nosem ho pohladila po tváři a začali se líbat - bylo to tak nepředstavitelně krásné - ona a on... Ráno v pět odjela domů a v půl osmé naklusala do práce - celý den usínala, ale cítila se krásně - ještě ten večer se znova viděli oba unavení jako plyšáci... Jak se k ní choval? krásně,ale vystupovali před ostatními jako kamarádi... Když se loučili před jejím domem, znovu se políbili... Marie byla zmatená, zároveň ta nejistota ji vzrušovala - dodávala tomu jakýsi tajemný nádech... a tak se scházeli ve věčné nejistotě... Dokonce ji představil svým kamarádům, ale ona před nima dělala jakože nic, protože přeci ji na začátku říkal, že to na vztah nevidí - a to ji na konci vyčítal...
Bylo to krátké - jak moc krátké a přeci to stále bolí, když potkáte chlapa - dokonalého, hodného a uteče vám mezi prsty - samé výmluvy - budeš v Praze najdeš si někoho jiného atd.
Věřím tomu, že láska může přetrvat, ikdyž ten druhý je na míle daleko... Jestli s ním jsem? - ne, nechtěl to - ale navždy zůstane v mém srdci - léto s indiánem člověk zažije jen jednou v životě.
A proč jsem to vůbec psala? Abych Vás přesvědčila o tom, že všude se dá narazit na vysněného partnera i na seznamce - na té seznamce, kam jsem myslela, že chodí jen "trosky" - přeji všem hodně štěstí - třeba tu naleznete toho svého - třeba tu já naleznu znovu toho "svého" - třeba tu naleznu lásku...

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Dlouho jsem přemýšlel, zda mám i já sem do řádků ŠTĚSTÍ připsat i ten svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodl, že jej napíši, i když je to spíše ta výjimka potvrzující pravidlo…Ale i to je život.
Profil na ŠTĚSTÍ jsem měl pár dní, s jednou dívkou jsem si chvíli psal, ale pak přišel od jiné dívky vzkazík: „Ahoj, jsi dnes tady?“ Koukl jsem se na její profil a zaujala mě. Ona byla jako au-pair ve Vídni a do Zlína, kde bydlím a ona má rodinu, jezdila jen jednou za čas. Po týdnu psaní přišel vzkazík, že o víkendu jede zrovna do Zlína a jestli si budu chtít popovídat osobně, tak ať přijdu ve 14:00 do jedné místní kavárny…
Po předchozích zkušenostech ze seznamek jsem nečekal nic víc než jen pár obyčejných frází doplněných mlčením… Před kavárnou jsem byl už o půl druhé a čekal, kdo přijde. Na kostele odbily dvě hodiny a kolem mě prošla ONA. Nebyl jsem si jistý, zda je to opravdu na 100% ona, přece jen fotky klamou, ale když mě míjela, tak se na mě podívala a po tváři jí přeletěl letmý úsměv… To mě přesvědčilo, abych za ní šel do kavárny. Představili jsme se, ona již měla objednanou kávu a já si dal horkou čokoládu. Vše proběhlo tak, jak jsem si vždy představoval. Na začátku trochu tréma a možná i mírný trapas s tím zda za ní jít nebo nejít, ale během chvilky jsem se všeho zbavil a zjistil, že je prostě úžasná. Nepřeháním. Neskutečně hezky jsme si povídali, probrali jsme toho opravdu hodně a já začal věřit, že se konečně i na mě usmálo štěstí. Zaplatil jsem a pak jsem ji doprovodil. Dlouho jsme si povídali, než přišlo rozloučení a mě při cestě domů začalo docházet, že jsem se poprvé v životě zamiloval na první pohled, přestože jsem nikdy nevěřil tomu, že se takovým způsobem dokážu někdy zamilovat. Byly to nejkrásnější tři hodiny mého dosavadního života a na datum 29. 11. 2008 budu vždy vzpomínat se zvláštní, přesto hezkým pocitem…
Jenže ne všechno končí happy-endem, přestože bych to všem přál. Po týdnu zrušila profil na seznamce, čekal jsem na email, nebo SMS, ale žádná zpráva nepřicházela. Tak jsem jí napsal email já. Neozvala se. Napsal jsem SMS. Neozvala se. Pak po týdnu jsme se sice domluvili a sešli se v čajovně, ale něco ve mně začalo hlodat, že s tím štěstím to bylo až moc jednoduché…A bylo. Třetí schůzka byla 5. února. Dva dny před mými narozeninami. Mezitím jsem se trápil tím, že mi už tak často nepsala a čekání na odpověď bylo čím dál delší. Napadalo mě tisíce důvodů PROČ, ale odpověď který z nich byl ten pravý se asi nikdy nedozvím. Každý den jsem v srdci cítil zvláštní tíživý pocit a ranní vstávání bylo daleko těžší než v kdykoli předtím. Na tom posledním setkání si dokonce zapálila několik cigaret, přičemž jsem ani ve snu nepředpokládal, že je toho schopná… Měl jsem sto chutí to zabalit, zaplatit a odejít, ale překonal jsem se. Ovšem po rozloučení mi cesta domů trvala neskutečně dlouho… ten pocit se nedá popsat. Hlavou se m i honily nejrůznější nesouvislé myšlenky a v očích se objevily slzy… V noci jsem skoro nespal a nevěděl jsem, zda ráno dokážu vstát a normálně fungovat. Podařilo se mi to, i když to bylo dost těžké.
Pochopil jsem, že ne vše je zlato, co se třpytí, a že jsem pro ni byl jen „sympaťák ze seznamky“. Nic víc. Ale chci Ti jen, Lenko, vzkázat, jestli budeš někdy tyto řádky číst, že Ti nemám nic za zlé a nic Ti nevyčítám. Jsem za vše vděčný, protože jak už tady v některém minulém příběhu zaznělo: „Dokud se člověk dokáže zamilovat, ještě na tom není tak špatně.“ Děkuji Ti za vše a děkuji i téhle seznamce, i přesto, že má tenhle příběh jiný konec než všechny ostatní. DÍKY.

P.S.: Všem, kteří zde mají profil přeji ať najdou tu pravou lásku ať už tady na ŠTĚSTÍ nebo třeba někde jinde. Ať je na světě víc usměvavých tváří a srdcí, která mají pro koho bít.

Honza, Zlín.

Tak,jako řada ostatních žen, i já jsem si podala inzerát,že hledám prima chlapa k vážnému seznámení...Přicházela spousta odpovědí,s pár dotyčnými jsem se setkala (s některými jsem stále ve spojení a jsme dobří přátelé)....,ale nějak to nebylo stále to,co jsem hledala.Jednou jsem se v práci nudila a ze zvědavosti jsem se koukla na výběr profilů podle věku a fotografií....a někdo velice sympatický tam na mě hleděl z hlavní fotky svého profilu....
Prohlédla jsem si jeho fotky,záliby a pár vět,co o sobě napsal a rozhodla jsem se ho kontaktovat s tím,že bych ho ráda poznala a,že bysme mohli dát kafíííí.... Ovšem to hlavní a důležité jsem nepostřehla...a to sice,že ten dotyčný nikoho nehledá a profil tam má založen jen z toho důvodu,že přes něj komunikuje s osobou jemu velice blízkou..
Slušně mi odpověděl,že partnerku má a diplomaticky a kladně ohodnotil můj profil...a tím naše komunikace skončila....Hmm,škoda-řekla jsem si. Zase mě nějaká potvůrka předběhla!!!.....ach jóó...! Ovšem za 14dní mi najednou do vzkazu přišel dopísek,že pokuď budu chtít,tak na to kafííí můžeme zajít....
Musím přiznat,že to první rande bylo příšerný...celou dobu se tvářil,jako pěknej puchejř,až jsem litovala,že jsem do toho šla...Druhý den jsem to probrala s kamarádkou a ta mi řekla,abych mu dala ještě šanci..
A tak se stalo a...jsme spolu,už štastně 3.měsíc..
Kamarádce a serveru "´štěstí" tímto děkuji a Míro Tebe miluji!!

Děkuji štěstí,že kvůli možnosti se zaregistrovat na těchto stránkách jsem dostal i tu možnost,poznat na štestí holku,která mi svými názory otevřela oči do budoucna. Potkal jsem zde holku,která má stejné a některé názory podobné jako já a oba jsme moc rádi za to,že jsme se potkali.Chceme se oba víc poznat a vypadá to na reálné poznávání,které už by mohlo k něčemu na dlouhou dobu véct.O holku,o které se zmiňuji,nechci nikdy přijít i kdyby to měla být jen kamarádka.Je moc fajn... Na tom ŠTĚSTÍ určitě něco bude pravdivého... Že tento seznamovací projekt nemá ve svém názvu slovo ŠTĚSTÍ jen tak náhodou.
Všem zaregistrovaným přeji podobné i mnohem lepší úspěchy v hledání partnera.

Ahoj chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh jak jsem našla toho nejužasnějšího chlapa na světě.Svůj profil na této seznamce jsem si udělala dá se říct jen tak z nudy moc jsem nevěřila že by se tu našel někdo kdo by to myslel vážně a taky aby si nechtěl jen měsíce psát což mě opravdu nebaví.párkrát jsem si tady s někým napsala ale opravdu šlo hlavně jen o dopisování,a nebo psaly tací kteří chtěly jen sex nebo dlouhodobý milenecký vztah a to není to co jsem hledala.jednou za čas když jsem se na štěstí přihlásila přečetla jsem nesmyslné vzkazy,a pak si prohlížela profily až jsem narazila na profil muže který mi byl sympatický už jen z jeho fotky.vůbec jsem neřešila to že je o dost starší než já tak jsem se odhodlala a napsala jsem mu.strašně moc mě potešilo že práve on mi odepsal.no jeden večer jsme si takhle psaly co kazdý z nás od nejakého budoucího vztahu očekavá a tři dny na to už jsme se sešly.Domluvily jsme se že přijede za mnou vyzvedl mě u mě doma a jely jsme do jedné pizzerie nedaleko mého bydliště sedly jsme si odjednaly si a konečně jsme se mohly začít poznávat.Když jsme měly dopito navrhl nějakou procházku kde me vždy po chvilce chytil kolem pasu nebo za ruku daly jsme si pusu a cítila jsem se opravdu fajn.když jsme se vracely k autu řekl že se ještě nekde projdeme tak jsme popojely kousek dál a šly jsme se projít do jednoho parku sedly jsme si na lavičku povídaly jsme si a opravdu mi v jeho přítomnosti bylo moc dobře.pozdeji mě odvezl domů a už v ten moment kdy odjížděl mi začal chybět.po dalších pěti nebo šesti dnech jsme se viděly znovu a tentokrát spolu strávily víkend.dá se řict že jsem byla celý víkend rozmazlována staral se o mě vařil večer jsme si sedly na balkon se skleničkou vína a povídaly si,snídani skoro až do postele udělal prostě ten víkend jsem si neskutečně užila začala jsem cítit čim dal tim lépe v jeho přítomnosti.po víkendu mě odvezl zase domů,a už ta cesta pro mě byla strašná protože jsem věděla že budu zase pár dní bez něj než ho znovu uvidím.Po docela krátké době jsem k němu začala něco cítit ale bylo to oboustrané za což jsem byla opravdu ráda.Dny utíkají a jen co to jde se vídáme.Našla jsem chlapa který mě má rád kterému na mě záleží,a já jsem vděčná za každý čas který mi věnuje,říká že je uplně obyčejný chlap ale pro mě je to ten nejůžasnější chlap na světě kterého miluji a strasně moc mi na nem zaleží a on to ví .-).Zažila jsem toho v životě opravdu dost a převažovaly spíše ty ošklivé věcí at už to bylo zklamaní trapení ubližování nevěra a podobně jsem přesvědčena ze sním se mi nic takového stát nemůže.Zbožnuji jeho ůsměv,to jak se na mě podívá.jak se me dotkne když mě obejme nebo da pusu to jsou věci ze kterých se mi podlamují kolena.Jsem opravdu ta nejštastnější ženská na světě protože mám JEHO mám chlapa který mi každý večer zavolá a řekne že se mu strašně stýská že mě miluje a že by strašně chtěl abych v ten moment byla vedle nej,nikdy nedopustím aby se cokoliv na tom že jsme spolu změnilo,vždycky tady budu pro něj když ho bude neco trápit když bude smutný nebo naštvaný chci aby věděl že ve mě tu oporu bude mít a bude se mi moct se vším svěřit.Ted nás čeká těžká životní zkouška kterou věřím v to že ji zvládneme.Každý má své mouchy ale on je pro mě dokonalý chlap který se umí chovat na nic si nehraje je sám sebou a já jsem sním opravdu štastná a to je pro mě strašně duležité.Přeji všem co ještě nenašly to co hledají hodně štěstí určitě se najde dříve nebo později někdo kdo vám za to bude stát.Já své ŠTĚSTÍ našla Míša

Znáte to pořekadlo,odříkaného chleba největší krajíc? tak to se přesně stalo mě.Začalo to v práci,kolegyně mi ukázala že je na seznamce štěstí a já si řekla proč to také nezkusit.Vzdycky jsem si přála a viděla vedle sebe velkého udělaného mužea ta moje pověstná jiskra na prvním setkání.Bylo pár setkání a stále nic..několikrát jsem to tu chtěla vzdát!muj kamarád mi říkával vydrž,jsi sympatická a pěkná ženská neříkej že se na štěstí nikdo pro Tebe nenajde..Začalo to začátkem tohoto roku,jednou mi napsal takový nenápadný človíček nic moc výška o cenťák větší než já a hubený.Napsal rád bych se s Vámi seznámil řekla jsem si no za setkání nic nedám a slovo dalo slovo a sešli jsme se.Setkání bylo pohodové ale já mu řekla že je pro mne malý a hubený,dost dobře jsem si ho vedle sebe vubec nedokázala představit a také že ta jiskra tam není.Vše vzal s nadhledemnabídla jsem mu přátelství a souhlasil.Psal mi pravidelně na štěstí jak se mám a co nový nápadníci,kolikrát semnou propsal celou nocjeden čas se odmlčel k vuli pracovní vytíženosti,potom mi opět napsal a ta věta kterou napsal mě dostala,napsal víš žes mi moc chyběla?vážně moc..Bylo další a další setkání,já ho poznávala víc a víc a začínal se mi líbit..Dopadlo to tak že už beze mne neusne a chtěl by semnou být v jedné domácnosti.Stále mne něčím překvapujea já ho miluju víc a víc...Dnes už vím že nutně nemusí být ta jiskra na prvním setkání a že pořekadlo odříkaného největší krajíc je pravdivý...Na ukončenou přeji všem hodně trpělivosti,štěstía děkuji seznamce štěstí.

Ráda bych se podělila o to, co potkalo na štěstí mě a ač je to neuvěřitelné a možná i bláhové, začínám věřit, že lze přes internet najít lásku snů.
Byl prvním mužem tady, kterého jsem oslovila první já. Nehledala jsem rozptýlení, a lásku a vztah už vůbec ne. Přivedla mě sem jen čistá zvědavost a možná jen popovídání si s někým "novým". Jeho profil nebyl nikterak zvláštní, ale zato jeho oči...jako by mě očarovali a já přestala logicky uvažovat. Nedokázala jsem si představit, že bychom spolu prohodili více než pár vět, natožpak to, že bychom se někdy viděli. První slova jsme prohodili v pátek večer, ale protože měl každý z nás na víkend už svůj program, sešli jsme se na štěstí znovu v neděli dopoledne a pak už se věnovali jen sobě. Napsali jsme si toho hodně a já se rozhodla v nedělním odpoledni se sebrat a prostě jet....jet za ním...vidět ho....co na tom,že je 170km daleko ode mě. Bylo to mé rozhodnutí, neočekávala jsem od toho víc než popovídání si u kávy. Šílenost. Na první pohled byl takový, jak jsem viděla na fotkách....přirozený, usměvavý, milý. Troufám si tvrdit, že jsme si měli co říct. Nenudila jsem se, byl vtipný a rozumný. Některá jeho slova mi byla tak blízká, že jsem si připadala jako ve snu. Zdálo si mi, jako bychom se znali několik let. Jsme od sebe sice dost vzdáleni, ale já vím, že já to nevzdám. Stojí mi za to, překopat svůj dosavadní život a já věřím jeho slovům, když říká "MY DVA".

Ahoj.Jmenuji se Aneta a je mi 29 let..Můj příběh napíšu jen krátce prortože je na hodně hodně dlouho...
V 15ti jsem byla poprvé hodně zamilovaná...a to mi vydrželo několik let....Bohužel tenhle vztah byl prokletí,ale protože jsem byla mladá a slepě zamilovaná trpěla jsem vše co mi ex prováděl...Až po x letech jsem si řekla dost a odešla od něj...Pak jsem potkal druhého muže...Ten pro změnu pil...Nemůžu říct ,že jsem měla problém s navazováním kontaktů s muži.Neříkám,že jsem bůhví jak krásná,ale asi jsem se vždy líbyla..Jenže nepatřím mezi ženy ,které nutně zkouší x vztahů a lásek na jednu noc..Vždy jsem hledala trvalý vztah,který bude krásný,kde mi bude muž věrný a nebude mě být...buide tam vše jak má být...No do črvence roku 2009 se mi to nepovedlo...Můj poslední hodně pil...Vydrželo nám to jen 9 měsíců...Upřímně jsem už nevěřila,že někdy někho takového najdu..Pamatuji si,že jsem jdene večer opět courala na internetu.A zrovna tam pořád na seznamu lítala reklama na seznamkuz štěstí :)Tak jsem si řekla ,že se tam podívám :)Tenkrát to nic nestálo :)Žádný poplatek zavytvoření profilu :)
Upřímně jsem už na žádný vztah neměla chuť potom všem zlém a krutíém co jsem si musela pouze ve dvou vztazích zažít :(...Vyplnila jsem můj profil,protože se mi seznamka líbyla....Můj profil byl hodně hodně rozepsaný :)..A psala jsem že hledám jen kamaráda na popovídání tady anebo u kafe..Už druhý den mi chodilo přes 100 vzkazů denně..Ti co nabízeli vztaH..jsem rovnou mazala..Takhle to trvalo asi 14 dní...No apak někdy v srpnu mi napsal i jeden muž..také jsem ho chtěla vymazat,ale né protože mi nabízel vztah ale protože mě moc nezaujmul...No ale napsal mi"Ahoj jmenuji se Pavel koukám,že máš ráda západ sluníčka jako já"No a já jsem si z něj trochu vystřelila....no urazil se a mě urazilo,že bere vše tak vážně..Pak mi ale bylo líto jak jsem se zachovala,když byl tak milý..A omluvila jsem se..Z jednoho vzkazu pak bylo 2měsíční psan..Zjistila jsem že je vlastně moc fajn..Ale nechtěla jsem se ještě setkat.Osud tomu ale chtěl jinak...V září se objevil v mém zaměstnání a my se do sebe zamilovali opravdu a hodně :)...O pár týdnů později jsem už u něj bydlela..A za 3 roky mě požádal o ruku.Dnes jsem 8 měsíců jeho ženou.A jsem ta nejšťastnější žena na světě!!Můj muž splŇuje vše o čem jsem kdy snila!!!!Je přesně takový jako z mých představ....Na nic si nemůžu stěžovat.Lidem,kteří tuto seznamku vytvořili CHCI TÍMTO STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT!!!!Díky vám jsem šťastná a spokojená žena!!!A na seznamky jsem nevěřila!!!OPRAVDU KDO HLEDÁ ŠTĚSTÍ A OPRAVDOVOU LÁSKU MUSÍ HLEDAT TADY ANEBO NEMUSÍ HLEDAT JEN SE PODÍVAT TAK JAKO JÁ :)

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Chtěla bych se podělit o mé štěstí, které jsem našla nakonec na Štěstí .
Byla jsem asi 5 let s přestávkami zaregistrovaná v několika Seznamkách. Sešla jsem se asi s deseti muži nad kávou. V inzerátu jsem měla napsáno, co hledám a co nehledám, tak aby bylo jasno na obě strany. Vždy jsem po čase profil vymazala a řekla si, že to vážně nemá význam...za nějaký měsíc, jsem podala inzerát znova. Protože v dnešní době není opravdu moc příležitostí k seznámení.
A vloni v listopadu jsem si tu začala psát s jedním človíčkem . Psali jsme si a psali, ale k setkání ne a ne dojít. Až jsem začala mít podezření, že to je zase jeden pisálek, který si krátí čas. Vysvětlil mi, ale že dělá školu při zaměstnání a času moc není...
K setkání došlo 5.února. Pozval mě do hospůdky, kde měl pár kamarádů s hudebními nástroji...krásný večer s bluegrass. A hlavně jsem mohla nechat oči na mém houslistovi . No a od té doby s ním takové večery trávím dost často. A i jiné večery, má svůj byt a já také a protože nejsme ze stejného města, tak místa pobytu střídáme. Představila jsem ho rodině, on mě také. Už jsem nevěřila....ale říkala si, co kdyby...a ono se to povedlo. Protože už nám není nejmíň, tak mě jen líto, že jsme se nepotkali dřív.
Proto bych chtěla jen všem na Seznamkách napsat- neházejte flintu do žita láska se tu dá opravdu najít

Nikdy jsem si nemyslela,že budu někdy tyhle řádky psát na ŠTĚSTÍ,ale proč vlastně ne?Když jsem si pročítala tyhle řádky,nemyslela jsem si že zrovna mě může potkat štěstí v podobě nejúžasnější človíčka pod širým nebem...Před osmi měsíci se se mnou rozešel přítel po 6.letém vztahu.Tolik let jsem si plánovala rodinu a právě s ním,ale ukázalo se,že se mnou byl jenom pro peníze.Bohužel ještě měsíc jsem s ním musela žít v jedné domáctnosti.On už někoho měl a já poslouchala výčitky a urážky.Další den jsem šla na noční službu v průběhu noci mi kamarádka napsala všemožné inzeráty na různé seznamky a mezi nimi i ŠTĚSTÍ.Ovšem že to byl můj nápad,ale neměla jsem tou dobou na nic sílu,tak mi alespon diktovala text a já psala.Respektive už ráno jsem tam měla nějaké odpovědi,ale ON se ozval za dva dny.Psali jsme si krásně dlouhé vzkazy a já se na ně strašně moc těšila.Dodávaly mi sílu a odvahu,na vše co jsem zažívala doma.Pak jsme si s Tomem začali psát skoro do rána a já ráno vstavala v 5 hodin do práce,ale nevadilo mi to.Opět jsem byla štastná a zamilovaná...ano,a to jsme se ještě ani neviděli a už mi napsal,že se mnou chce být a chodit se mnou.Tom je sice o 11 let starší,ale máme přeci pocit,že se známe strašně dlouho tak proč tedy ne? říkala jsem si.Ale bála jsem se jediné věci a to, že mě jeho kluci nepříjmou...Chtěl mě už vidět,ale já nemohla(pracuju jako zdravotní sestra a byla jsem tou dobou v karanténě,ale do práce jsem mohla)a proto jsem se s ním zatím vidět nechtěla.Co kdybych byla nemocná ohrozila bych všechny tři a to by byla nezodpovědnost!Jednoho únorového promrzlého rána jsem za ním pospíchala na internet.Zodpovědnost nezodpovědnost,já ho chtěla čím dál tím víc vidět.Aniž bych si to uvědomovala ,už jsem psala sejdeme se dneska navrhni čas.Domluvili jsme se na pravé poledne.V deset jsme se rozloučili,ale mě po noční přemohl spánek a usnula jsem bohužel jsem se vzbudila v pravé poledne.Nenamalovaná,neučesáná jsem pádila na místo schůzky,ale Tom nikde...Bylo skoro čtvrt na jednu nadávala jsem si,že jsem svou vinou přišla o skvělého chlapa,už jsem chtěla jít domů,když na mě zavolal.Procházeli jsme se po městě několik hodin.Byla jsem štastná a zamilovaná.Drželi jsme se za ruce a do toho nám krásně chumelilo...Bylo mi nádherně.Pak jsem dostala od Tomiho první pusu na tu nikdy nezapomenu.Ta doba co jsme byli bez sebe nám připadala neskutečně dlouhá.Pokaždé když jsme se viděli jsem mu brečela na rameni ,co mi zase udělal bývalý...strašně ho to trápilo,ale držel mě nad vodou.Chodila jsem bez něj jako tělo bez duše a neustále jsem přemýšlela,jak to udělat abych s bývalým už nebydlela a mohla být konečně s Tomim.K němu jsem nemohla, protože nechtěl prozatím aby o mě kluci a jeho mamka věděli,ale na konec vše dopadlo úplně jinak.Situace se jednoho dne s bývalým vyhrotila a Tom mě musel v půl desátý večer odvézt k němu domů...tak jsem se seznámila s Jakubem,se skvělým synem Toma.Druhý den jsem se seznámila s maminkou měly jsme si ihned co říci.Mezitím jsem si hledala bydlení.Doma nespala a všechen svůj volný čas jsem trávila s Tomem.Pak mě seznámil s Míšou na to nikdy nezapomenu..O pár dní později Tom slavil narozeniny.Dala jsem mu přidělané klíče od bytu.Dal mi pusu,objal mě a řekl ,že je to ten nejlepší dárek co jsem mu mohla dát.Tak plynul čas a já se chystala na operaci strašně moc jsem se bála,ale byl tu Tom,který mě objal a byl prostě jen se mnou.Po operaci jsem doma zůstala tři měsíce.Bylo to úžasný podnikali jsme různé výlety,vařila jsem pro všechny tři a bylo mi krásně.V srpnu jsem nastoupila do práce.O pár dní později jsem zjistila,že čekám miminko.Koupila jsem dudlík a pospíchala za Tomem mu to říct.Pochopil to ihned ale nechal mě chvilku vydusit,chtěl abych mu to přímo řekla.Opět jsem se přesvědčila ,podle reakce že mám toho nejbáječnější chlapa,kterého neskutečně miluju.Pak přišlo stěhování a já zůstala už doma.Pak bohužel přišlo něco co jsme nechtěli.Přišli jsme o miminko,na které jsme se tak těšili.Byla jsem na dně.Tom můj milovaný,mě objal řekl: neboj to bude dobrý a jakmile budeš moci zase to budeme zkoušet,usmál se na mě a dal mi pusu a já v tu chvíli věděla ,že je to ten PRAVÝ na celý život.Asi si říkáte,když čtete tyhle řádky,že je to normální,tak se chová většina chlapů,nevím nemůžu to posoudit,jelikož se takhle hezky nikdo nikdy ke mě nechoval jako Tom .Jsem s ním štastná díky ŠTĚSTÍ ,nikdy mu nebudu moci oplatit vše co pro mě udělal a dělá.Miluju ho čím dál víc.Díky ŠTĚSTÍ jsem našla lásku a rodinu na celý život,jsem neskutečna štastná že mám takovou rodinu a tři nejúžasnější a nejbáječnější chlapy v chalupě
Věřte tomu na ŠTĚSTÍ se dá skutečně najít láska.Já s Tomem jsme toho živoucím důkazem.Přeju každému ,aby tady našel to svoje štěstíčko jako jsem ho tu našla já.

Moje manželství, které bohužel stále ještě trvá,nestálo už několik let za nic.A tak jsem se rozhodl ukončit naše oboustranné trápení.Ještě předtím mě ale začal chybět protějšek,se kterým bych mohl prožívat všechny krásné i méně pěkné okamžiky života.A tak jsem také narazil na tuto seznamku a založil profil.Přiznám se, že původně to mělo být hlavně kvůli sexu.Časem jsem toto přehodnotil a začal hledat vztah vážný.A po několika málo nezdařených pokusech o tento vztah,jsem narazil na jeden profil ve kterém vlastně nebylo mnoho informací o protějšku.Ale přesto jsem napsal takový běžný dotaz,jestli bychom si nemohli napsat něco víc o sobě.Moc jsem od toho nečekal, už jen proto že najednou přišla odpověď a že prý že jsem ženatý a jestli mám tady dvojníka Vše bylo vysvětleno a tímto začalo naše krásné dopisování.Z dopisování zde na štěstí jsme přešli na ICQ a domluvili jsme se na naší první schůzce.První schůzka trvala asi 2 hodiny,ale mě se zdálo že to bylo 10 minut.Tak strašně rychle mě to uteklo.Měl jsem z té schůzky i z té dívky krásný pocit.Určitě i ona, protože mě na konci řekla, že je příjemně překvapená.To samé jsem mohl říct i já.Její krásné oči,rty,zkrátka celá,to byla nádhera,je to můj typ.A já v tu chvíli věděl,že tato dívka by mohla jednou být ta pravá.Začalo intenzivní dopisování přes štěstí i ICQ,jsme schopni si psát i víc jak 5 hodin najednou, proběhlo od té doby už hodně schůzek a už dneska vím, že to je určitě ta pravá.Za chvilku to budou skoro 3 měsíce,co jsme si poprvé napsali, postupně se poznáváme, jsme si čím dál bližší a je to mezi náma neuvěřitelně krásný.Začínáme si říkat i o naší další budoucnosti.Říkám pravdu Květinko moje? Věřím tomu, že toto bude dál takto krásně pokračovat.A za toto všechno děkuji tomuto našemu "Štěstí"

I já děkuji seznamce ŠTĚSTÍ za seznámení s mým přítelem. Je to už rok co jsem se rozhodla vyzkoušet na doporučení kamarádky tento způsob. Ze začátku jsem byla dost zklamaná a řekla jsem si že to asi nebude to pravé, spoustu chlapů si tu pouze vymýšlí a hlavně i když jsem psala, že hledám někoho kdo už má svou minulost řádně vyřešenou - rozvod,děti už nechci, mám už dvě děti, věk kolem 35-40, tak se mi pořád hlásili jen ženatí a nebo mladší 25-30 let. No a 10.7. 2008 jsem měla jedno setkání domluvené, jenže se během dopoledne omluvil že to nestíhá a tak jsem se bez rozmýšlení rozhodla pro jeden vzkaz který mě jen tak letmo zaujal, měla jsem čas a tak jsem jen tak z nudy souhlasila že dorazím i když nápadník byl mladší. Setkala jsem se s Tomášem a jsme spolu dodnes. Profily jsme smazali společně po týdenní známosti a jsme oba rádi že nám to spolu klape. Už jsme seznamku doporučili dvěma kamarádkám a jedné to už taky vyšlo a ta druhá je tu teprve dva dny a na své štěstí teprve čeká Díky Marcela a Tomáš

Jak začít? Strejda a teta, se tu seznámili a já v době psychicky špatného porozchodové stavu, jsem si tu založila profil a začla si tu psát, zpočátku mi chodili vzkazy perverzní čí vtíravé, ale i pár zajímavých příjemných nenucených, psala jsem si tu s pár klukama a později i po icq, ale natrefila jsem na člověka co mě zajímal, psali jsme si na ICQ a vyprávěli si své story ze života, nepsali jsme si ani moc dlouho, ale 24. ledna, přišla další rána, umřela mi prababička, člověk, na kterém mi strašně moc záleželo k tomu všemu jsem stále byla špatná z toho rozchodu, nadělala jsem za ten den pár pitomoctí a večer jsem byla na icq...s nikým sem si nechtěla psát, ale jakmile se připojil on, jako by ruka psala sama a napsala jsem mu, nevím proč nevím jak, ale tak nějak jsem ho před jedenáctou donutila přijet sem ke mně a když přijel, vzala jsem pejska a šla jsem za ním, procházeli jsme se a on tak nějak postupně vyplňoval bolest, z toho dne, že mi bylo lépe a lépe a když odjížděl, měla jsem sto chutí mu říct, ať se mnou zůstane, šla jsem zpátky ke svému baráku, opřela se o barák a zapálila jsem si a po celém těle jsem cítila takové malé motýlky jak poletují a bolest byla téměř pryč, přišla jsem domů a jelikož jsem neměla kredit napsala jsem mu z internetu vzkaz, že ho ráda uvidím znova a že mi bylo pěkně, v tu samou chvíli přišla i mě sms od něj, za dva dny jsme se sešli znovu a povídali si a procházeli se po vyšehradě a stále jsme si měli o čem povídat, nenastávali trapné chvilky ticha nic a když jsem se poprvé políbili bylo to pro mě něco, co jsem nikdy nezažila, né že bych se nelíbala, ale tohle mělo takového kouzlo, bylo to nádherný, od toho dne jsme zůstali spolu překonávali spolu slasti a strasti života a vydrželo nám to přes 9 měsíců, né že bychom se nepohádali nikdy, to ano, ale vždy jsem se udobřili a proč to jsem píšu, dneska jsem udělala obrovskou chybu, celý den jsem měla od rána na nic, začlo to vstáváním u něj, každou ponožku jsem se vzala jinou a pak pro mě přijla máma a odvezla mě domů, měla přijet babička, které nepřijela protože s nevlastním dědou odjela na chatu, potom hádka s mámou, kvůli blbosti a potom krizová situace mé kamarádky a vše bylo završeno hádkou s tím s kým jsem se vůbec pohádat nechtěla, jednala jsem bez rozvážení a udělala jsem chybu, když jsem vyslovila to, že už spolu nebudeme, tak se ti prostřednictvím tohoto příběhu moc omlouvám, udělala jsem velikou chybu, strašně moc mě to mrzí. Miluju Tě prosím vrať se mi ! Už si svůj život bez tebe nedovedu představit.

Příběh jedné nekonečné lásky....
Bylo ,nebylo,je tomu již rok,co jsem zde napsala svůj
prvý vzkaz jednomu muži,který měl kouzelný úsměv na
tváři.Po krátkém dopisování jsme se poprvé sešli a to
na veřejném místě,kam jsem přijela dříve abych si
tohoto muže prohlédla nežli se setkáme.Ale i on mi
později sdělil,že smluvené místo napřed objel svým
autem,tak jak to bývá zvykem v některých filmech.
Pozval mne do zámecké zahrady v Hluboké nad
Vltavou, a ani jednomu z nás se tehdy nechtělo domů a
tak jsme se ještě podívali po okolí.Při procházce
lesním úsekem jsem zjistila,že to mezi námi pěkně
jiskří a po prvém polibku bylo jasné,že nezůstane u
této schůzky.Od té doby prožíváme spostu krásných dnů,
a děláme si radost navzájem maličkostmi,vždyt život
žijeme jen jednou a tak chytme to štěstí at pokračuje
a plní nám oběma sny,jako třeba tento týden,jdeme
poprvé do divadla,a nesmírně se těšíme na společný
víkend .Pod stromkem jsem objevila dva překrásné
obrazy na plátně,jeden bez druhého by na bílé zdi
nic neznamenal,tak jako my dva,byl to ten nejkrásnější
dárek v mém dosavadním životě,spolu s výletem do
lázní v Rakousku,kde jsme oslavili prvý rok našeho
seznámení.Těsně před vánoci mi však poslal sms,že si
chce vše promyslet a na čas se vzdát našeho vztahu,ten
den byl pro mne tím nejhorším ,nechtěla jsem tomu
uvěřit,ptala jsem se proč?Řekl jen,máš mne ráda víc,
jak má žena,kterou jsem ztratil díky zákeřné chorobě
dnešní doby.Nebrala jsem telefon,neodpovídala jsem na
sms,hledal mne v práci,sháněl po kamarádech,nikde
neuspěl,a tak sedl do auta a jel 150km do mého
bydliště,s vírou,že mne tam snad najde.Vytírala jsem
schodiště a pozdravila příchozího muže,v domnění,že je
to soused,který chce projít kolem do horního patra
naší bytovky.Byl to však ten nejdražší člověk na světě,
kerého jsem si přála tolik vidět a být s ním.V ten
okamžik řekl:To jsem rád,že jsi to Ty,měl jsem o Tebe
takový strach,myslel jsem,na nejhorší................
Zase se radujeme ze společných výletů,telefonátů,a
těšíme se na sebe,byli jsme v multikině,drželi se celou
dobu při promítání za ruce a lítali jsme v oblacích.
Nevím,zda nám to vydrží,horoskopy jsou jiného názoru,
nevěřím na ně,ale občas jen kouknu na net,jestli
se z toho,co nám tam bylo řečeno,něco splnilo,a věřte
že se to stává,ale věříme v naši lásku...............
Karel a Eva

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

Svého Živočicha jsem potkala zhruba před rokem na tomto serveru. Psali jsme si pár dní, ale protože oba zastáváme názor, že dlouhé vypisování je zbytečné a nic neříkající, tak jsme si dali sraz 28.4.2008. Jak se říká, tak ona potřebná "jiskra" tak trochu přeskočila z obou stran. Od toho dne jsme se poznávali a bylo to lepší a lepší. No a zítra už to bude rok a pořád je to to, co jsme oba hledali ale ze začátku jsme to nevěděli a báli se, aby nám ten druhý neublížil. Což je přirozené. Tak hodně štěstí všem při hledání protějšku. Y

Byla jsem na Štěstí zaregistrovaná už skoro půl roku a přestávala věřit,že bych mohla potkat svoje druhé JÁ.Jedno pondělní odpoledne jsem na seznamce omylem zabloudila na vedlejší okres a poslala stejně starému sympatákovi vzkaz.V úterý mě pozval na rande,ve středu se sešli a od té doby jsme téměř stále spolu.Vůbec jsme tomu štěstí a vlastně veliké náhodě nemohli ze začátku uvěřit......ale jsme rádi,že jsme se našli a to i díky Vám!Skvěle si rozumíme a plánujeme společnou budoucnost.Věřím,že takového hodného,chápajícího a milujícího muže mě nemohl poslat nikdo jiný než právě Ježíšek!!!Jaroušku,jsi moje milované štěstíčko......Tvoje Iluška.

Ahoj vy vsichni stejne postizeni jako ja...ti kteri jste na Stesti a hledate usilovne a myslite si ze beznadejne svuj osudovy protejsek. Tak prave pro vas toto vsechno pisu. prave pro vas,kteri si nezahravate,nelaskujete a mate snahu opravdu najit a ono to sakra nejde.....
Byl jsem ted na Stesti podruhe v zivote,poprve pred cca tremi lety a tenkrat se podarilo ,tak sem si rekl proc ne ted. Asi po mesici jsem mel za sebou xy schuzek a nic...proste nic,zoufalost nad zoufalost,jednou jsem vycouval ja,potom ona a tak porad dokola. Bylo 20.prosince a ja z totalniho znechuceni a nudy,jelikoz tesne pred vanocemi vsichni maji urcite cas vysedavat u pc poslal uplne prasteny,naprosto sterilni a hloupy vzkaz na profil,ktery byl podobneho razeni....zadny inzerat,zadna fotka,stroha data a tecka.Jedine proc jsem tam napsal,ze tento profil byl jako jeden z mala on-line. Ja...ktery se vzdy snazil decentne vtipkovat,vyhledat si neco zajimaveho v profilu a na to navazat jsem napsal....ahoj,nechces to zkusit se mnou?....sem se zasmal sam sobe co to pisu za voloviny a tim to pro mne skoncilo.
Prisla odpoved skoro vzapeti. Ja nevim proc,ale ctu ty asi dve vety a nejak se mi chce odepsat. Udelam to. Prijde druha odpoved a tam uz jsem zbystril...NO TO VIS ZE JO!!!! ZROVNA TOBE budu vykladat co delam a co me bavi a vubec!!!! Jaksi jsem se z toho vykroutil a najednou zjistuji ze cekam na odpoved. prisla hned a ja kdyz ted ctu ty vzkazy tak citim,ze tady neco je jinak,na te druhe strane je nekdo hodne zajimavy. je porad dvacateho prosince a uz nekoukam nikam jinam a po par dalsich vzkazech prijde vymena fotek.....jedeme dal rekli jsme si. pristich par dnu bylo ve znameni toho,ze jsme se tady nemohli potkat a psali si dodatecne a vpodstate si sjednavali virtualni rande. Prijemne,mile devce vzdy kdyz rekla,byla tady. Imponujici.
Prisel Stedry den a ja dostal napad. Pozval jsem tuto kouzelnou mladou damu na Stedrovecerni prochazku,v devet vecer,az je vsechno odrizeno a vetsinou nam samotnym je v tuto dobu smutno,sam jsem nemohl uverit tomu,ze ze mne muze takova blbost vypadnout...rande na Stedry vecer muze napadnout jen tebe ty ...jak ses starej,tak ses blbej. Malem jsem spadnul ze zidle,kdyz po mensich obstrukcich byl muj napad akceptovan!!!
Prijel jsem na smluvene misto a byl tak zvedavy,ze jsem ani nemohl poradne dychat,jsem zvedav,jake emoce muze ve mne vyvolat nekdo na stedry vecer....to jsem jeste netusil,ze jich bude tolik a v rychlem sledu.
Prisla,koukla na mne a ze teda jedeme na tu prochazku. Nasedla do auta a zasekla mi dvere od auta do chodniku. naprosto natvrdo a prvni emoce byly tady,ja to auto mel cca par hodin,mozna 5. Nic,sem si rikal v poho...urvu dvere,dzip neni taky spatnej.
Uz ta cesta na to misto byla podivna,mizeli jsme nekde mimo mestecko,do totalni tmy a ja zacal premyslet,kolik ma asi bratru a kde na mne asi cekaji a ze umru asi mlady a nevyboureny. Vystoupili jsme a me tuseni se stavalo pomalu jistotou jelikoz tam byla tma jako v pytli,ja stal vedle ni a vubec ji nevidel ale nevadilo mi to,jelikoz vsechny me mozkove zavity pracovaly na plny vykon a ja resil,jaka zbran se da smontovat z mobilu,klicu od auta a zvykacek. A prichazi dalsi emoce...ve chvili,kdy neznym hlaskem rika...no...jestli tam pujdem,asi spadnem do vody...no ja chtel skocit do auta a ujet,ale v te tme ho ani nevidel kde je...POJEDEME JINAM....mi znelo v usich jako rajska hudba....
Skoncili jsme v jedne prijemne hospudce,dali si veceri,vinko,kaficko a ja koukam jak hezka je to zenska a ze je uplne na prvni pohled jina nez ty ostatni,ktere jsem potkal,ktere lhaly uz v profilech ze jsou nekuracky a kdovi co,tohle je neco jineho,nejsem zadny pubertak,to prece poznam JSEM ZKUSENY MUZ...
A prichazi dalsi,uz nevim kolikata emoce a to jsem se bal,ze to bude mrtvy jako vzdy....s naprostou gracii,nonsalanci a bezelstnym usmevem mi oznamuje,ze mi to rict musi,ze je to fer,ze je trosicku,ale jen TROSICKU jeste vdana.....
Vazeni...kdyby se v te chvili zjevila v te hospode Madonna a chtela mit se mnou dite,nerozesmalo by me to tak,jako tato zprava. Nicmene jsem zachoval naprosto chladnou hlavu,jak se slusi a patri na gentlemana a zacal pres personal a naprosto verejne resit zbran. Jakoukoliv,brokovnici,sekeru,vidlicku,cokoliv abych se zabil,jakou ze ja to mam smulu...no,pak jsem si rikal...zamorduj radeji ji, ji neznam,sebe jo,ze jo,logicky....tyto me uvahy jsem pronasel nahlas,pred ni,aby z toho taky neco mela a ja vam ted neco povim,nebyl krasnejsi pohled nez do jejich rozesmatych oci....vzal jsem ji za ruku a vlastne do ted jeste nepustil. Stedry den pro nas skoncil asi ve tri rano,kdy jsme si povidali o nasich zivotech,radostech a strastech a ja ji chtel videt znovu. Vidame se kazdy den, nic neni krasnejsiho jak pozvolna citime,ze by to mohlo byt ono a jak se oba branime jen trosku.Prozili jsme spolu vsechny vanocni i novorocni dny,Silvestra a ja se zamiloval. Vasnive,prudce,beznadejne a udelam vse pro to,aby to vydrzelo minimalne 40 dalsich let. Zaruka? Tu vam prece vazeni nikdo neda,nikdy a nikde. A cely tento elaborat vzniknul proto,aby jste vedeli,ze Stesti...svuj smysl ma,jen se s tim musi umet zachazet,hlavne se schazet a tak dlouho trpet az to prijde.
a vite proc tomu verim ze to vyjde? Prinesl mi ji Jezisek. Tak proto
Miluji Te sedmikrasko