Skutečné příběhy štěstí

náš příběh je vlastně úplně jednoduchý,našli jsme se tady, na štěstí,vyměnili si pár vzkazíků,cinklo to a teď to spolu opatrně zkoušíme v realitě...hezky od píky.-))ale jedno už vím,i když se moc často kvůli jeho práci nevídáme,je nám spolu hezky, objevujeme jeden druhého a poznáváme se, zase trávíme spoustu času na netu,ale tentokrát jen my dva a těšíme se na to, co přijde..tak nějak oba víme, že tohle bude to ono,tak nám držte palce a hodně štěstí i Vám.-))

Dobrý den,

chci vám v první řadě poděkovat, jaký osud mě přivedl k mé drahé polovičce.
Živí mě česání nevěst na svatbu. Když jsem se zeptala, jaký osud je spojit dohromady a kde se poznali, řekly jen: " Na seznamce, na štěstí.cz". Když mi to takhle řekla čtvrtá nevěsta v jednom měsíci, přišlo mi divné, co za seznamku to je ?!
Po přihlášení a vyselektování "odpadu" jsem se dobrala až k jádru. Po pár schůzkách bylo hned jasno. Zaujal mne originálním nápadem na první rande a to, zajít do opery. Pak už jen společné zájmy a shodný pohled na svět jen doladil dokonalost.

Po roce mě požádal o ruku, dnes jsme půl roku manželé, koupili jsme si malý domeček za Prahou a dál plánujeme společný život.

Manžel mi sám nedávno před usnutím řekl: "Jak je možné, že jsem tě našel? Nikdy mě nenapadlo, že budu mít takové ŠTĚSTÍ."

Přeji všem šťastnou ruku při výměru !

svuj profil na stesti jsem si udelala hned jak jsem se nastehovala do Prahy z male vesnicky u Marianskych Lazni abych poznala nejake lidicky a mela si skym v Praze vyrazit atak....jednou me napadlo dat si inzerat na horejsi listu za zaplacenou sms udella jsem tak a ozvalo se mi ten den necela stovka chlapiku snazila jsem se vsem postupne odepisovat uz s prvnim vzkaziuk bylo u vetsiny zrejme ze jsme kazdy jiny a nema smysl seseznamovat dale ale jeden me preci jen zaujal a pritom profil byl bez fotecky....nechala jsem si zaslat fotecku chlapik vypadal hezky a i se mi s nim skvele psalo jen byl ale pracovne mimo cr to byl kveten 2008....domluvily jsme se tedy jelikoz jsem pracovala kazdy den 13,5h ze az budu mit dovolenou tak pojedu k nasim a on tam zamnou prijede...nase jsem pripravila na to ze mi prijede pritel se kterym uz jsem dele nevim co bych tenkrat delala kdyby sem inelibil a ja to mela vysvetlovat blizil se den D 6.7.2008 rano jsem vyrazila do mesta a jela jsem si pro sveho udajneho pritele prisla jsem na nadrazi ihned jsme si padli do oka byl uzasny a i on dle jeho slov byl mile prekvapeny a az nadmiru spokojeny muj tatik se nabidl ze nam ukaze marianky hlavne kolonadu a tak nasledovalo divadlo jak uz jsme spolu dlouho a stastni bylato celodeni prochazka byly jsme jak pubertaci pak jsme jeli k nam tata se s pritelem hned zabral do reci skvele si rozumneli byla to proste paradicka byly jsme oba hned ten den dle nasich slov do sebe zamilovani stravili jsmespolu u nas krasny tyden po te odjel do prahy a ja pokracovala v dovolene po tydnu jsem jela zpet do prahy bohuzel okolnosti ohledne meho bydleni nas donutily spolu jit bydlet takze po 14dnech znamosti jsme si hledali spolecne bydleni vse klapalo jak melo a my 28.8.2009 tedy mesic po seznameni zjistili ze cekame drobecka...byly jsme oba moc stastni ale bohuzel v rijnu jsme o nej prisli....nasledovala velika krize nakonec usmireni a pritelovo odlet za praci na mesic do anglie.....po priletu jsme si rekli ze se pokusime o dalsi miminko nastesti se hned zadarilo a 30.11.2009 se nam misto ocekavane holcicky narodil syn Michalek.... zivot sel dal a my se rozhodli ze se 25.9.2010 vezmeme udelali jsme tak svatba byla skvela maly krasne rostl av zari 2011 jsme si vyrazily k mori a mesic po prijezdu jsme zjistily ze cekame druhe miminko letos 10.6.2012 se nam narodil druhy chlapecek Danecek jsme vsichni moc stastni a kdyz nekomu vypravime ze jsme se poznali na stesti a od prvniho dne co jsme se videli poprve uz jsme spolu zustaly tak sevsichni divi a nechapaji jsme spolu 4 roky a mame vse co jsme si tenkrat planovali dve deticky svatbu a jsme stastni a to jen diky seznamce stesti.cz moc Vam dekujeme

Je to už dlouho,co jsem brouzdala na Štěstí.cz a ozval se mi tajemný neznámý muž.Půl roku jsme si jen psali a v létě 2.8.2009jsme měli první randíčko.Přijel se synem,šli jsme na zmrzku a bavili se jako bychom se znali už dávno. Pak za mnou jezdil do práce,vždy při noční,na kafíčko.Dělala jsem v herně.A jak jsme se poznávali,přišli jsme na to,že se pravděpodobně známe již několik let,studovala jsem v Písku a Martin tam v té době na vojně.Naše děti si celkem rozuměli a mi se milovali tak nač čekat. 1.1.2010 jsme si našli velký byt a přestěhovali se do něj. A protože máme dětí málo já 2 a Martin 1 narodil se nám syn Dominik 26.10.2010. Stále se milujeme,dětičky nám rostou a jsme všichni konečně šťastní.Svadba zatím neproběhla,ale nač papír

Ahoj,píši to já,holka,kterou opustil manžel na vánoce.Mám dvě malé děti,jedno je miminko,druhé jde do školy.Byla jsem moc neštastná,tak jsem si dala inzerát na Štěstí.Ozvali se mě většinou kluci,kteří pouze chtěli sex,ale najednou v nich byla jedna dušička,je to kluk který respektuje můj momentální stav a hlavně moje děti,bere moje nálady,které plynou z rozvodu,dodává mě sebevědomí,přestože se sám rozvádí.Takže holky,nevím jesli nám to vyjde,zvykat si na někoho nového není zase tak jednouduché,ale je to krásné,mít někoho,kdo podrží v době zla,proto už jsme si oba vymazali profil a nyní se zkusíme podržet vzájemně v době,která není jednoduchá.Kdyby nebylo Štěstí,tak tu už možná nejsem,moc mě manžel zranil,ale díky Zděňkovi začínám věřit,že to zase půjde.Odchodem muže jsem myslela,že život skončil,ale ne,najednou jde dál.Proto,věřtě,že třeba tu najdete toho pravého,třeba jako já.Není důležité jesli je to manžel,milenec,ale je důležité,že vám pomůže,mě se to stalo a proto děkuji.Andrea Vondrová.

Nevím jak začít, přemýšlela jsem jestli sem mám napsat, ale něco uvnitř mi říká napiš a poděl se i s jinými které třeba sní o princi na "bílém koni",tak jako jsem snila Já…
Náš příběh je fakt jako z pohádky a nikdy bych nevěřila, že zrovna mě se to může stát! Měla jsem v životě smůlu snad na všechno
Na štěstí jsem se zaregistrovala jen tak z nudy, s kolegyněma v práci jsme štěstí.cz probíraly, projížděly profily a komentovaly….nakonec mi to nedalo a já si vytvořila svůj profil, nejdřív bez fota a jen tak jsem divila, kolik vzkazů mi přišlo,začalo mě to bavit Vložila jsem si tam fotku a vyplnila kolonky (pravdivě) co kdyby náhodou S fotkou to bylo ještě lepší vzkazy se jen množily více
Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí, ikdyž jsem o ně neměla nouzi, mohla jsem mít skoro každého na kterého jsem si ukázala, ale nic pro mě, pro moje srdíčko! Měla jsem 2 větší vztahy a hned ten první dva a půlletý mě připravil o všechny hezké iluze, ten druhý šestiletý ( itálie a několik rozchodu a zase lepení už bylo nad moje síly) tento byl snad ještě horší a moje psychika byla úplně na dně…Už jsem si myslela, že neexistuje snad žádný chlap podle mých představ! A smiřovala jsem se s tím, že asi budu sama. Nechtěla jsem mít jen tak někoho, jako abych nebyla sama a něco lepit! Po nějakém čase jsem se zaregistrovala na štěstí a do kolonky jsem napsala "nevěřím, ale na druhou stranu si říkám,proč to nezkusit" psala jsem si s pár klukama , jako kamarádka a ani se s nima nesešla,ale byli asi 4, které jsem chtěla poznat osobně se kterýma jsem se osobně sešla, ale dopadlo tak jak jsem si myslela, že dopadne - katastrofa,v půlce každého setkání sezení u limonády, jsem chtěla odejít,vydržela ze slušnosti a hned co jsem nasedla do auta a odjížděla,mazala tel a vše z hlavy !! Stačilo mi vždy jen 5 minut a já věděla, že ztrácím čas a která bije) ikdyž po písmenkách to bylo docela fajn, ale zjistila jsem, že většině jde jen o "jedno" byla jsem zhnusená a nenáviděla chlapy.Pak na tyto stránky zanevřela a nepřipojovala, byla to ztráta času!Po nějaké době jsem se zase připojila odepsla na pár vzkazů a chtěla profil smazat (vždycky jsem si říkala,jaká je to blbost, seznamovat se přes internet, že to není možný a že seznámit se "normálně" a né přes virtuální svět je určitě lepší,ale zkušenosti seznámit se "normálně" nebo přes internet byli vlastně pro mě stejný!!Musím podotknout, že já chlapy NIKDY nebalila, nelovila,nechala jsem tomu volný průběh a na nic netlačila!!
Jak říkám profil jsem chtěla smazat, naposledy jsem ho otevřela a v duchu si řekla přečtu poslední vzkazy, zasměju se tomu a smažu!!Mezi těma posledníma vzkazama byl ON můj princ na bílém koni, ale to já ještě nevěděla) Otevřela jsem jich pár a postupně mazala až na jeden,který mě zaujal,který mi něco říkal,tomu odepiš, byl to takový normální obyčejný vzkaz,ale něco mi říkalo odepiš, koukla se na jeho fota a nikdy na to nezapomenu, jak mi problesklo hlavou, jak jsme spolu, ale zase jsem se vrátila do reality,z té fotky na mě koukal sympaťák odepsala mu a čekala do druhého dne jestli odpoví, kdyby neodpověděl, byla jsem rozhodnutá profil smazat nadobro!!Odpověděl Psali jsme si a pomalu poznávali jeden druhého, bylo mi s ním fajn a nějak jsem se zase těšila a připojovala se jen kvůli němu, vyměnili jsme si maily a psali a psali a psali,profily na štěstí smazaly on s tím přišel, že tam něco pozměnil (zadaný) a pak jsme se dohodli, že si je oba smažeme a taky tak udělali!Já si koupila i notebook a zapojila net doma a bych mu byla nablízku!(do té doby jsem využívala net v práci nebo u sestry či bráchy) na každý jeho dlouhý a pak už krásný a pomalu zamilovávající se maily nikdy nezapomenu ..byli jsme si tak blízcí a zároveň tak daleko od sebe, rozuměli si, naslouchali jeden druhému přišlo nám jako kdybychom se znali 20 let…pak už jsme si vyměnili tel. čísla a vídávali se na skypu, propovídali jsme spolu denně 6 hod.v kuse on den a já noc byl v té době 9000km daleko! Trvalo to 3 měsíce, už jsme věděli o sobě snad všechno, ale ten první dotyk, první pohlazení a první políbení, na to jsme se oba těšili nejvíc, ale v hlavičce mi blikalo a je průser já jsem zamilovaná až po uši a to jsme se neviděli osobně jen přes webkameru, ani se mě nedotkl, jak ke to možné,ptala jsem se sama sebe. Je to jen chvilkové,pobláznění?( kamarádky si klepaly na hlavu jestli jsem se náhodou nezbláznila a že tomu nevěří a smáli se mě)Byla jsem zmatená, ale cítila jsem to, že je to ON, že on je ten pravý!! a on cítil to samé a strašně mi to dával najevo až jsem měla strach, že to skončí až se uvidíme osobně…po třech měsících našeho cvrlikání po skypu a psaní sms opravdu přijel až ke mě před barák,vyšla jsem z domu a šla k němu objali jsme se dali pusu a oba jsme cítili, že to co jsme cítili po netu a na takovou dálku, celé 3 měsíce se nezměnilo a že je to ještě lepší, jiskřilo to a jiskří do dneška) po třičtvrtě roce mě požádal o ruku a já tomu nevěřila, že ta pohádka ještě pořád je, byla jsem nejšťastnější člověk na světě! Řekla jsem ano a 15.8.2009 byl náš velký den!!Vzali jsme svatba byla jako z pohádky jsme spolu moc šťastní, spíš bych řekla, že se oba dva tak pořád milujeme,že už to víc snad ani nejde, už nejsme dva, ale jeden!Prstýnek nosí hrdě a s láskou!Teď plánujeme miminko,tak nám držte palečky a já budu držet zase VÁM)MILUJI HO a děkuji Ti štěsti, za to, že jsi mě udělal šťastnou!! Mám nejbáječnějšího manžela, kterého si snad přeje každá žena na světě! Nechci to zakřiknout, ale splnil se mi sen mám prince na bílém koni!)

Na štěstíčku jsem byla víc jak rok. Zpočátku hledala vážné seznámení, pak po zkušenostech jen přátelství a možná lásku. Zavítala jsem jen namátkou mimo své vyhraněné teritorium a jedna fotografie mě oslovila. Muž s úsměvem na rtech, pak s dcerou v klíně, motorkář. Začali jsme si psát, pak volat a během 3 týdnů došlo k náhodnému setkání já se synem a on s dcerou. První podání ruky, přeskočila jiskra. Strávili jsme spolu krásné odpoledne v kině a hrami s dětmi, posezením u dobré kávy a přišlo loučení. Celé odpoledne jsem tu energii cítila, nechápala jsem, co to je. Měla jsem strach, že když odjede k domovu vlakem, že už se neuvidíme. Večer přišla sms. Zamiloval se na první pohled píše, a netušil, že já také. Další víkend už jsme trávili spolu a od té doby jsme spolu a plánujeme společný život a svatbu. Bydlíme spolu 4. měsíc. Děti jsou spokojené, my zamilovaní a naše láska a vztah se stupňuje a je to čím dál tím krásnější. Máme toho oba dost za sebou a v tomhle věku už víme o čem život je. Oba od prvního okamžiku vidíme spolu do budoucna a nevadí nám, kolik překážek budeme muset překonat. Máme jeden druhého, máme děti a naději, že znovu utvoříme rodinu. To co jsme ne naší vinou oba ztratili a v co jsme už možná nedoufali. Je mi 40, Vaškovi 45 za pár dní, a věřte, že takhle láska je zralá a zraje dál. Sportujeme spolu, jezdíme na motorce, hrajeme tenis, plaveme a chodíme do kina, divadla, prostě vše, co se naskytne, tomu se nebráníme. Mám vedle sebe úžasného muže, který ve mě vidí bohyni, a přitom se potkali jen dva obyčejní blázni, kteří ve svém věku nechtějí ještě stárnout a myslet na důchod, ale chtějí život prožít a ve dvou či jako rodina. A jak jsme si řekli, svatba do roka a do dne - myslím, že to bude dříve. Cítíme to oba, chceme to oba. A napořád. Našla jsem jehlu v kupce sena a přeji tohle štěstí každému. Tu energii, tu jiskřičku, o které jsem jen slýchávala. Existuje, dnes už to vím. Po 21 letém manželství jsem nevěřila, že může být něco ještě více intenzívního. A ejhle, je to tu.Miluji a to je zázrak.

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Marek: Štěstí jsem tady hledal už dvakrát. Poprvé jsem tady bloudil po rozvodu, kdy se mi stávalo, že jsem narážel na různé typy žen, ale štěstí stále nepřicházelo. Po pár měsících jsem to zkusil na druhý pokus, bylo to stejné a málem jsem to vzdal. Asi po dvouch měsících jsem narazil na ženu se zajímavým profilem i příjemným vzhledem.
Marcela: Procházela jsem nepříjemným rozvodem a kamarádka měla ten báječný nápad, že se mám zaregistrovat na Štěstí, abych přinejmenším přišla na jiné myšlenky. Hned první večer mě tam oslovil muž, který mě hodně zaujal. Byl vtipný, milý, ale nejvíc nás dostalo, když jsme zjistili, že bydlíme ve stejném městě a možná na sebe koukáme z okna.
Marek: Každé psaníčko od Marci mě vždy potěšilo, bylo znát, že je velmi vtipná a vyrovnaná žena, která ví co chce. Tak začala naše slovní přestřelka na Štěstí. Po předchozích zkušenostech jsem se s ní chtěl sejít co nejdřív, abych se vyhnul případnému zklamání, když si nepadneme do oka.
Marcela: Schůzka dopadla nad očekávání dobře. Jen se trochu zdráhal jít se mnou hned na radnici. :) Ale já si pak stejně uvědomila, že jsem ještě tak trošku vdaná....
Marek: Padla mi do oka a tušil jsem, že tohle by mohlo být ono. Překvapila mě svou veselostí, vtipem a celkovým charismatem. Doufal jsem a usiloval o to, abychom se sešli co nejdříve znovu, jelikož mi s ní bylo velmi příjemně.
Marcela: Trvá mi déle než si k někomu najdu cestu a teď tomu bylo nejinak. Marek mě předběhl o několik kroků. Ty moje byly postupné a step by step jsme oba zjišťovali, že k sobě nejspíš patříme. Teď po půl roce už si nemyslím, že je to tak. Už to není "nejspíš", už je to JISTÉ...
Marek: Společně jsme se shodli, že zde musíme napsat a PODĚKOVAT tvůrcům tohoto serveru. Protože jsme našli opravdovou lásku. Bez Vás bychom se nejspíš nikdy nepoznali, přestože od sebe bydlíme pár stovek metrů.
Marcela: DĚKUJI ŠTĚSTÍ, kamarádce Zuzce, kamarádce Janě, mamince od Marka (že ho porodila), internetu a hlavně a především ELEKTŘINĚ, protože nějaké baterky by na ty romány co jsme si spolu napsali nikdy nestačily. :) :) :)
Marek: Závěrem bych chtěl poděkovat bývalému manželovi mé přítelkyně, že si nevážil toho co má. Pak to ztratil, ale já Marci nikomu NEDÁÁÁÁM. Tečka. Vykřičník.
Marcela: Poslední slovo má mít žena, takže sem ještě vstupuji, abych řekla, že Marka i jeho rodinu miluji nesmírně moc a to JÁÁÁ ho nikomu nedám. Takže bacha....
Marek: Nechal bych jí poslední slovo, ale zapomněli jsme všem hledajícím ještě napsat, že nic není překážkou, když to má přijít. Máme dohromady šest dětí, tak tomu říkáme teprv ŠTĚSTÍ.
Marcela: Tečka :)

Ahoj milá štístka , tak nevím jak začít je to už skoro dva roky co jsem potkal své štístko 16.3.2013 jsem napsal svůj první vzkaz své nynější lásce trvalo skoro měsíc něž mi odepsala skoro jsem to vzdal, ale ozvala se po měsíci přijala mé pozvání na kávu. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že opravdu přijede a potkáme se, když jsem uviděl autobus nevěřil jsem svým očím uviděl jsem ženu, kterou jsem znal pouze z fotek a písmenek. Bylo to jako sen prostě byla tady já jí podal ruku a dal jí pusu bylo to jako kdyby jsme se znali dlouho. Proběhla 3 schůzka a už bylo rozhodnuto ....proběhlo stěhování a dnes už jsme spolu a jsme štastní a oba vzpomínáme jak probíhalo naše seznámení na štěstí a jsme velice rádi, že jsme na štěstí setrvali. A věřte ne bone naše láska je čím dál silnější a vtah krásnější prostě Štěstí ze štěstí byl náš OSUD. Děkujeme seznamce štěstí za náši krásný a pevný vztah.

Moc děkuji , že existuje tato seznamka a že jsem to zkusila.Loni před vánoci jsem se po 20 letech rozvedla....tím ,že jsem zustala s dítětem sama ,tak jsem neměla tolik času na seznamovaní......a díky této seznamce jsem našla skvělého muže........ale nebylo to lehké pohybují se zde muži ,kteří by si jen chtěli užívat a přitom v profilu mají ,že hledají vážný vztah....když už jsem to chtěla vzdát ,tak se mi ozval Tomáš......jsem štastná ,že po 9 měsícich jsem našla konečně muže na život...moc díky......Helena
Všem kteří to myslí vážně přeji ,aby měli pevné nervy a ono to opravdu vyjde.......

Znáte to pořekadlo,odříkaného chleba největší krajíc? tak to se přesně stalo mě.Začalo to v práci,kolegyně mi ukázala že je na seznamce štěstí a já si řekla proč to také nezkusit.Vzdycky jsem si přála a viděla vedle sebe velkého udělaného mužea ta moje pověstná jiskra na prvním setkání.Bylo pár setkání a stále nic..několikrát jsem to tu chtěla vzdát!muj kamarád mi říkával vydrž,jsi sympatická a pěkná ženská neříkej že se na štěstí nikdo pro Tebe nenajde..Začalo to začátkem tohoto roku,jednou mi napsal takový nenápadný človíček nic moc výška o cenťák větší než já a hubený.Napsal rád bych se s Vámi seznámil řekla jsem si no za setkání nic nedám a slovo dalo slovo a sešli jsme se.Setkání bylo pohodové ale já mu řekla že je pro mne malý a hubený,dost dobře jsem si ho vedle sebe vubec nedokázala představit a také že ta jiskra tam není.Vše vzal s nadhledemnabídla jsem mu přátelství a souhlasil.Psal mi pravidelně na štěstí jak se mám a co nový nápadníci,kolikrát semnou propsal celou nocjeden čas se odmlčel k vuli pracovní vytíženosti,potom mi opět napsal a ta věta kterou napsal mě dostala,napsal víš žes mi moc chyběla?vážně moc..Bylo další a další setkání,já ho poznávala víc a víc a začínal se mi líbit..Dopadlo to tak že už beze mne neusne a chtěl by semnou být v jedné domácnosti.Stále mne něčím překvapujea já ho miluju víc a víc...Dnes už vím že nutně nemusí být ta jiskra na prvním setkání a že pořekadlo odříkaného největší krajíc je pravdivý...Na ukončenou přeji všem hodně trpělivosti,štěstía děkuji seznamce štěstí.

i já ve svých letech docela velké pionýrky jsem tu potkala muže,kterého budu asi milovat po zbytek života,také jsme si psali, pak se setkali,pak se milovali a moje půlka srdce zůstala někde ůplně jinde a nechce se vrátit,já vím,že bych měla mít rozum atd.,ale věřte mi,že když se potkáme a já dělám jakože nic,jsem docela ztracená ,tak to přeji všem potkat tu krásnou lásku,ze které se vám docela snadno podlomí kolena a i když je v mém případě asi tak trochu nenaplněná,tak jak bych si představovala ,on je o 10roků mladší,ale láska nezná hranice krásné jaro a zamilované d

.. byl to jeden z květnových dnů letošního roku, kdy mě přihlásil můj známy na seznamku štěstí,a jak již jsem tady zvažoval jsem zvolit písmeno, zaujalo mě "I" a tím to vše nějak začalo...
po výměně pár seznamovacích vzkazů,zaujal mě jeden který byl tajemný až do prvního seznamení..
...netrvalo dlouho a svou Tě´d jíž přítelkyni jsem se vypravil do příjemné hospůdky,kde nám to seznamování docela zpříjemnil číšník(který měl svůj den), který co přinesl k stolu tak se tak nějak netrefil a tím nám docela spestřil večer,který jsme spíše pojali s humorem a tímto nám v seznamování docela dobře pomohl...
...s večerního humoru,uvolnění z příjemné hospůdky, bylo pozvání domů na dobré růžové víno,které nás ještě více zblížilo a to zblížení trvá již nějaký ten měsíc...,
za který chtělbych velice pochválit a poděkovat seznamce štěstí,že vůbec existuje,která mi umožnila seznámit s příjemnou ženou, která mě po dlouhe době otevřela mé zklamané srdce a dala jemu nový impuls do života...

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Ahoj všichni....
má dcera mi po rozchodu dala všude profily...
Musím poděkovat štěstí,že jsem sice svou lásku nepotkala tady..., ale díky všem vzkazíkům s klukama jsem si postupně uvědomila co od mého budoucího přítele chci...Nelituji jediného vzkazu, hodin u pc....zažila jsem spousta trapasů, různých nedorozuměni....no jako každý, ale nevzdala jsem to...Potkala jsem hodně kluků a všem děkuji za jejich upřímnost.Nakonec jsem svou lásku potkala, tam kde bych jí nečekala, byla kousek ode mě.Známe se 19 let a jen jsme se nějak míjeli..., dnes už vím, že jsme si oba museli prožít to své, aby jsme si vážili toho co nám ten druhý dává. Takže děkuji...a držím všem palce, ať také najdou...to své ŠTĚSTÍ Renda

Dobrý den,
chtěla bych poděkovat Vaší seznamce, že mi pomohla najít nejbáječnějšího muže na světě, kterého jsme si 3.7. letošního roku vzala. I když ne všechny naše společné dny jsou šťastné a spokojené (jak to ve zdravém vztahu bývá), tak se velmi milujeme a víme, že k sobě patříme. Bez Vaší seznamky bychom se pravděpodobně nikdy nesešli. Ještě jednou Vám moc děkuji a přeju všem lidem, kteří jsou na Vaší seznamce registrovaní, aby zde našli, co hledají, tak jako jsme se našli my dva. Vaší seznamku všude chválím a všem vřele doporučuji.

Ahojky stesti potkala jsem na tehle strance uzasneho clovicka a moc mileho chlapa.Je proste uzasnyyy a srdce ma na pravym miste.Vim uz ted ze to bude ma zivotni laska,se kterou proziju krasny zivot.Ma i dceru petiletou a neni to vubec prekazka mam take dve deti a jemu to taky nevadi.Proste jsem se hodne zamilovala a nechtela jsem se s nikym uz nikdy seznamit,protoze jsem si prozila svy a i hodne bolesti,ale ted uz jsem stastna a diky vam jsem si tady nasla lasku zivotni.Je moc milej a hodnej.I kdyz ma hodne prace,ale na neho vzdycky budu cekat jak dlouho bude chtit.

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Ahojky Vám všem, které připravuji tuhle seznamku,o téhle seznamce jsem nikdy nevěděla,až mi napsal jeden známý,protože jsem chtěla jak vypadá tak mi napsal že tu má profil a tak jsem zjistila o koho jde,za nedlouho jsem se tady zaregistrovala a a pár dní mi chodili odpovědi,přicházeli mi i vulgární nabídky,občas jsem zašla na chat,až jednou jsem tam tak psala a on tam byl taky,tak slovo dalo slovo,potom jsme přešli na icq,tak jsme si psali týden,14.dní,potom jsme si řekli že si dáme rande,tak jsem jela za ním,ale žádný strach jsem z rande neměla,čekal na mně na zastávce,dali jsme si i první pusu a povidali jsme si jako by jsme se dlouho znali,šli jsme spolu na oběd,potom si dali kávu,ukázal mi památky svého města,večer mě pozval k sobě domů a já zůstala a dneska toho nelituji,zjistili jsme že toho máme hodně společného,máme se moc rádi a jsme moc rádi že jsme se poznali,i když je mezi námi vzdálenost přes 60.km.vidíme se každý den na skypu,já ted řeším bytovou situaci a chci se přestěhovat do jeho bydliště aby jsme si byli nablízku,za pár dní jedeme spolu na menší dovolenou a moc už se na ní těšíme,tak nám držte palečky a my budeme držet palečky Vám všem,kteří se chtějí zde seznámit,musíte být trochu trpěliví a vydržet, zdraví JELČA A JIŘÍ.

Někdy je ta cesta ke štěstí trnitá, i my jsme to tak měli Já si sem dala inzerát proto,abych měla po večerech s kým povídat. Opustil nás zrovna táta mého malého synka a přes den se zaměstnáte běháním okolo prcka - ale co večer,když odejde spinkat ? Moc mi chybělo povídání,s kýmkoliv o čemkoliv. O naději na vážné seznámení nemohla být řeč. Ozvalo se mi pár chlapů,někteří fajn,někteří zvláštní. I jeden z nich byl zvláštní. Tvrdil,že mne zná od vidění a že se se mnou chce sejít,psaní že ho nebaví. Ale já nechtěla, z pochopitelných důvodů. Ale on tak naléhal,až jsem si i vymazala profil a přihlásila pod jiným jménem - stejně si mne našel Nebyl nijak obscénní nebo vulgární,ale já chtěla prostě jen povídání po netu,nic víc. Nakonec jsem ale svolila, a na první rande mu překvapivě,narozdíl od ostatních - nevadilo,že přijdu i se synem. Vždyt k sobě patříme. Schůzek přibývalo a všechno dostalo rychlý spád. Naše životní plány a sny směřovaly stejným směrem,a tak jsme spolu začali bydlet. Bohužel každý si s sebou nesl i velké šrámy ze života a tak to nebylo vůbec lehké. Ale všechno se dá překonat, dokonce s pomocí poradny,která vám rozšíří obzor a srovná srdíčko i hlavu. No a dnes máme pouhých 45 dní do svatby ))) a veliké plány,na které se moc všichni tři těšíme ) Chci vám říct - nevzdávejte se naděje v hezký vztah, chce to hledat, najdete. Ale nečekejte,že vám spadne to štěstí do klína samo, musí se na něm pracovat,i krásnou sochu musel nejdřív někdo vytesat z nevzhledného kusu mramoru. pamatujte na to.... .-) a přeju vám všem - hodně ŠTĚSTÍ .-) My na tento server nikdy nezapomeneme Jsou to 2 roky od seznámení zde. a díky .-)))

velice ráda se podělím o své štěstí z této seznamky.Když jsem se rozvedla ztratila jsem veškerou duvěru a víru vto že ještě někdy budu šťastná.Má sestra mě přivedla na seznamku nechtěla jsem ale i přez to jsem si založila profil i z fotografií,za pár dní mi přišla nabídka na seznámení od člověka který měl v profilu že hledá přátelství.Říkala jsem si proč ne zkusit to mužu a tak jsme zanedlouho měli první schuzku která byla fajn dost jsme si popovídali.Za dva dny mi od toho samého člověka přišla další nabídka na seznámení zasmála jsem se a domluvili jsme si další schuzku,komunikace přez chat na seznamce byla častější a častější,a dnes???jsem šťastná že jsem sestru poslechla a vlezla na štěstí.Jsem zamilovaná a opět šťastná,je to člověk kterej má velké srdce a umí lásku brát ale taky dávat,zrušili jsme své profili a zjišŤujem že bez sebe nemužem žít.Děkuji seznamce za naše štěstí

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Zdravím všechny láskychtivé lidi, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh, protože i já jsem byla zoufalá a hledala jsem partnera pro život velmi dlouho. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká, tak nezoufejte a hledejte!
A jak to začalo? No samozřejmě registrací na štěstí.cz, která proběhla, myslím, v říjnu 2013. Na inzerát, který jsem si podala mi odpovědělo opravdu mraky mužů, od úchyláků až po celkem slušné chlapy. Absolvovala jsem snad sto schůzek, jednu lepší než druhou, už jsem ztrácela naději, že někoho normálního najdu a pomalu se smiřovala s tím, že budu sama a ze štěstí se odhlásím. Na sklonku roku mi ale napsal Petr, pobavil mě hned svou profilovou fotkou, kde se vystavoval v oranžových plavkách a pivem a také svým pravopisem, na který jsem dost vysazená, ale naštěstí jsem se nenechala odradit. Po pár zprávách jsme si dohodli schůzku, od které jsem po zkušenostech raději nic neočekávala, protože jsem si říkala, že se sejdu zase s dalším „bédou“ (což je naše rodinné oslovení pro joudu). Petr byl pravý gentleman a přinesl mi jako jeden z mála květinu a po šestihodinovém „kafi“ mě mermomocí odvezl domů, ačkoliv mi jel brzy vlak. Loučili jsme se ještě dlouho před domem, a kdyby mě už nenaháněla mamka, která hlídala mého dvouletého syna, tak jsme se loučili asi do druhého dne. A právě druhý den jsme se viděli znovu, tentokrát i s mým synem, se kterým si Petr hned rozuměl. Následovaly dlouhé telefonáty a smsky a po pěti dnech jsme se dohodli, že se musíme milovat. Jenže kde? Můj návrh – „autosex“, byl převálcován rezervací pokoje v příjemném motelu, kde nechyběla hudba, svíčky, šampaňské s jahodami a další dobroty. Prostě romantika jako blázen a pro mě to byl první signál, že je Petr nejen šílený, ale zároveň neskutečný chlap, který se dnes jen tak nenajde. Nebudete tomu věřit, ale při našem prvním milování jsme se i hodně zasmáli, protože já jsem stvoření až moc upřímné a co na srdci, to na jazyku. Takže po spatření Petrovy chlouby (a teď to myslím doslova) jsem byla dost zděšená a prohlásila jsem: Ježíš, co s takovým hovadem mám dělat? Nejsi náhodou brácha Dalibora Jandy? Zkrátím to, abych vás nenudila, prostě to byla a je láska jako trám, láska, na kterou jsem čekala celý život (37 let), je to už pět měsíců co spolu sdílíme radosti a starosti a připadá nám, že se známe už pět let. Nejvíc pro mě ale znamená to, že Petr miluje vedle mě i mého syna a chce ho přijmout za svého, protože jeho biologický otec o něj nejeví zájem. Pracujeme na miminku a také na společném bydlení, tak nám držte palce, ať nám to vydrží!

Ahoj,kamarádi.Můj profil tady na seznamce se jmenuje financni.krize.Rád bych se s Vámi podělil o to,jak jsem zde našel svou lásku.Se svou dívkou Evženií jsem se seznámil zde na Štěstí.cz.Psali jsme si asi týden a ona mě pozvala k sobě do Prahy.Bydlím v Pardubicích a tak jsem to měl vlakem docela blízko.Domluvili jsme se s Evženií,že se sejdeme v Pasáži Lucerna,protože Evženie pracuje kousek odtud v restauraci Mc donalds jako uklízečka.Jaké však bylo moje překvapení,kdyz jsem přišel ke vchodu do pasáže a Evženii jsem nikde neviděl.Asi po hodině marného čekaní mě napadlo,že se zeptám kolemjdoucích policistů,zda je to skutečně vchod do pasáže Lucerna.Policisté mi řekli,že ano,ale dodali,že to není jediný vchod,že do pasáže se dá vejít celkem asi pěti vchody.Vylekal jsem se a rychle jsem začal obíhat všechny vchody do pasáže,jestli tam Evženie není.Jak jsem se později od Evženie dozvěděl,přesně v ten samý okamžik ji napadlo to stejné.Došlo tedy k tomu,že jsme oba obíhali vchody do pasáže a tím pádem jsme se stále míjeli.Nakonec jsme se přece jen po šesti hodinách obíhání setkali.Nemohl jsem Evženii zpočátku poznat,protoze z fotografie jsem ji znal jako baculku.Ovšem ono šestihodinové obíhání pasáže udělalo své a Evženie při tom zhubla o neuvěřitelných 9 kilo.Po vášnivém polibku na uvítanou jsme šli na romantickou procházku na Petřín,na neméně romantickou večeři do restaurace na Malé Straně a potom mě Evženie pozvala i k sobě do bytu na Smíchově.Zde jsme se, po shlédnutí jedné z epizod seriálu Velmi křehké vztahy,odebrali do ložnice,kde jsme se vášnivě pomilovali,a protože Evženie měla následující dva dny volno a já jsem byl v tu dobu nezaměstnaný,zůstal jsem u ní celé dva dny.Když jsem potom odjel do Pardubic,okamžitě se mi po mém miláčkovi začalo stýskat.Asi po týdnu jsem se tedy k Evženii nastěhoval a také jsem si našel zaměstnání.Začal jsem také pracovat ve stejné restauraci Mc donalds jako Evženie.Dnes jsme spolu již šestý měsíc a právě včera mi Evženie sdělila,že je těhotná a narodí se nám miminko.Proto jsem se rozhodl,že Vám napíši svůj příběh.Příběh Evženie a Filípka.Příběh dvou zamilovaných,kteří se potkali díky této báječné seznamce........

Jak začít? Strejda a teta, se tu seznámili a já v době psychicky špatného porozchodové stavu, jsem si tu založila profil a začla si tu psát, zpočátku mi chodili vzkazy perverzní čí vtíravé, ale i pár zajímavých příjemných nenucených, psala jsem si tu s pár klukama a později i po icq, ale natrefila jsem na člověka co mě zajímal, psali jsme si na ICQ a vyprávěli si své story ze života, nepsali jsme si ani moc dlouho, ale 24. ledna, přišla další rána, umřela mi prababička, člověk, na kterém mi strašně moc záleželo k tomu všemu jsem stále byla špatná z toho rozchodu, nadělala jsem za ten den pár pitomoctí a večer jsem byla na icq...s nikým sem si nechtěla psát, ale jakmile se připojil on, jako by ruka psala sama a napsala jsem mu, nevím proč nevím jak, ale tak nějak jsem ho před jedenáctou donutila přijet sem ke mně a když přijel, vzala jsem pejska a šla jsem za ním, procházeli jsme se a on tak nějak postupně vyplňoval bolest, z toho dne, že mi bylo lépe a lépe a když odjížděl, měla jsem sto chutí mu říct, ať se mnou zůstane, šla jsem zpátky ke svému baráku, opřela se o barák a zapálila jsem si a po celém těle jsem cítila takové malé motýlky jak poletují a bolest byla téměř pryč, přišla jsem domů a jelikož jsem neměla kredit napsala jsem mu z internetu vzkaz, že ho ráda uvidím znova a že mi bylo pěkně, v tu samou chvíli přišla i mě sms od něj, za dva dny jsme se sešli znovu a povídali si a procházeli se po vyšehradě a stále jsme si měli o čem povídat, nenastávali trapné chvilky ticha nic a když jsem se poprvé políbili bylo to pro mě něco, co jsem nikdy nezažila, né že bych se nelíbala, ale tohle mělo takového kouzlo, bylo to nádherný, od toho dne jsme zůstali spolu překonávali spolu slasti a strasti života a vydrželo nám to přes 9 měsíců, né že bychom se nepohádali nikdy, to ano, ale vždy jsem se udobřili a proč to jsem píšu, dneska jsem udělala obrovskou chybu, celý den jsem měla od rána na nic, začlo to vstáváním u něj, každou ponožku jsem se vzala jinou a pak pro mě přijla máma a odvezla mě domů, měla přijet babička, které nepřijela protože s nevlastním dědou odjela na chatu, potom hádka s mámou, kvůli blbosti a potom krizová situace mé kamarádky a vše bylo završeno hádkou s tím s kým jsem se vůbec pohádat nechtěla, jednala jsem bez rozvážení a udělala jsem chybu, když jsem vyslovila to, že už spolu nebudeme, tak se ti prostřednictvím tohoto příběhu moc omlouvám, udělala jsem velikou chybu, strašně moc mě to mrzí. Miluju Tě prosím vrať se mi ! Už si svůj život bez tebe nedovedu představit.

Ztrácela jsem naději a říkala si že mě láska obchazí velkým obloukem ale stále jsem doufala že snad jednou mě tady někdo zaujme a nenapíše jen to že se mu líbím jen já ale on napsal:Měl bych zájem poznat tvýho syna a tebe.Tím mě dostal.Následovali schuzky,já cítila jak je mi s ním dobře,těžce jsem se loučila a moc se těšila na další setkání s ním.Jsme spolu krátce a já se cítím štastná...věřím že sem třeba jednou napíšu že se budeme brát.Muže to být za rok,za dva... zatim jsou to ty sladký chvilky poznávání toho druhého,a já jsem každým dnem zamilovaná čim dál víc.Děkuju ti miláčku za to že jsi mě oslovil a věř že jsem tady jen pro tebe....MILUJU TĚ!!!

Když jsem zjistila, že moje, více než dvacetileté manželství jde do kytek, rozhodla jsem se, zkusit štěstí na Štěstí.....
Ráda zkouším nové věci a seznámení přes internet mě vždycky lákalo. Byla jsem nepopsaný list....
Nováček, i když bez fotky, je lákadlem pro lovce, kteří se tu pohybují už dlouho a zdejší vody už propluli křížem krážem....mě, více než čtyřicetiletou ženu, oslovovali chlapci ve věku mých synů, někdy dětsky naivní, jindy chtiví pikantností...
Jindy se ozývali ženáči, nebo zadaní pánové s jasnými a přímými nabídkami...
Cítila jsem se sama a hledala jsem hlavně člověka, se kterým najdu společnou řeč, někoho se smyslem pro humor a přiměřeně inteligentního...
Zamilovala jsem se do padoucha, který mě omámil nebývalou výřečností a jiskrou v oku...byla jsem dlouho sama a byla jsem snadná kořist...Naštěstí mi po pár dnech, kdy si ode mě chtěl půjčit peníze došlo, co je zač...i přesto tento bouřlivý, volný vztah, trval několik měsíců...
Došlo mi, že chci partnera se vším všudy, že mi občasné schůzky nestačí a chtěla jsem věřit, že takového muže tu potkám...
Většinou jsem protějšky oslovovala sama, i když se to prý nemá... občas oslovil někdo mě, někdy jsem po chvilce dopisování zjistila, že tudy cesta nevede... pár schůzek proběhlo, chemie u mě hraje velkou roli a většinou jsem věděla hned, že i když pán nevypadá zle a zdá se být klidný a vcelku rozumný, pokud mě nepřitahuje, nic se nezměnilo ani po opakovaných schůzkách... a bylo to i naopak...
S jedním mužem jsme si jen tak občas napsali vzkaz, o seznámení nejevil zájem...měl za sebou nevydařené manželství a další vztah...přihlásil ho sem kamarád...byl tu jen občas... docela jsem se mu svěřovala, brala jsem to tak, že k setkání nikdy nedojde, byl jako já středoškolák, žil v nedalekém městě, kde jsem vyrůstala...
Chovala jsem se pár měsíců docela bláznivě, doháněla jsem to, co jsem v mládí jaksi nestihla, spíš ani nechtěla stíhat... brala jsem ty schůzky tak nějak povrchně... začínala mít pocit, že všem jde stejně jen o to jedno... že vážný vztah tu ve skutečnosti nikdo kloudný nehledá...že až se vybouřím a přestane mě to bavit, zůstanu už sama...
Tu osudnou sobotu večer, jsem odřekla rande, o jehož smyslu jsem nebyla přesvědčená... Sedla jsem k internetu a byla připravená strávit další opuštěný večer bezduchým psaním si s kýmkoliv...
Snad poprvé byl Petr on-line...do té doby jsme si tu jen nechávali vzkazy... Byl snad poslední, teplý podzimní večer a já se mu zase vypsala z toho, co mě potkalo.. na jeho dotaz, jak mi může pomoci, jsem mu rovnou vyklopila, že by to spravilo pár panáků...že je mi tu z toho všeho seznamování tak nějak všelijak...
K setkání došlo bez příprav a velice narychlo...za hodinu...
Z Petra vyzařoval klid, na který jsem z dřívějška nebyla u partnerů zvyklá a který jsem snad ani nevyhledávala... Na nic si nehrál, o nic vlastně nešlo, vše probíhalo v kamarádském duchu...Prošli jsme noční město křížem krážem, navštívili několik příjemných občerstvovacích zařízení a já jsem se cítila uvolněně, jako už dlouho ne....
Po týdnu proběhla první pusa...
Žijeme spolu dva roky...vedle něj jsem se zklidnila, on zase naopak...Nikdy mi s nikým nebylo líp...oba máme dospělé děti a žijeme hlavně sami pro sebe... Bůh mě má asi rád...
Nehledejte si pořád stejné typy partnerů, zvlášť, pokud se vám to v minulosti neosvědčilo... já jsem dost temperamentní, někdy impulsivní...vedle něj jsem pochopila, že to jde i jinak...
Náš vztah se vyvíjí a myslím, že je čím dál hezčí...sžíváme se, láska se prohlubuje a tak to má být...
Bez této seznamky bych ho asi nepotkala...našla jsem štěstí na Štěstí, díky Ivana

Bude to to v červnu už rok co jsme spolu...a znovu moc děkuji seznamce štěstí že jsem zde mohla potkat užasného,veselého mužes kterým si rozumím ve všech směrech....jen bych ještě chtěla podpořit všechny lidi na seznamce štěstí...vydržte..Ty co to opravdu myslí upřímě a chtějí opravdu někoho najít..tak najdou...tak hooodně štěstííí