Skutečné příběhy štěstí

Po několika týdnech strávených zde na Štěstí,jsem vepsala do profilu,že působím OŠKLIVĚ.Dostala jsem krátkou zprávu od muže bez fota v profilu,že mu tak nepřipadám.Byla neděle a sníh se třpytil ve slunečních paprscích.Rozběhlo se to,co bych nikdy neudělala. Onomu muži jsem dala své telefonní číslo, souhlasila s procházkou v místě mého bydliště......Vše se událo během dopoledne a odpoledne už přijel Vojtíšek a naše sympatie byly tak vzájemné,že jsme se domluvili na dalších schůzkách.Díky ŠTĚSTÍ jsem poznala báječného chlapa.Můj dosud nudný a stereotypní život dostal impulz v podobě horských procházek,lyžování a aktivně stráveného času. Pomyslní čertíci v očích stále rozdmýchávají naši touhu a to je tak krásné....ŠTĚSTÍ a LÁSKA zde na těchto stránkách opravdu funguje.Vojtíšku jsem moc ráda,že jsem Tě poznala.

Jsme dva lidi, kteří by se asi bez internetu nikdy nepoznali- já vdaná paní 31 let a on mladíček svobodný 24 let.Mé manželství už delší dobu bylo zcela disfunkční a tak jsem si jen tak z legrace vytvořila profil, tisíce nezajímavých nabídek jsem ignorovala až jednou mi někdo napsal, že jsme spolu v párech a co s tím provedem? Tak jme si psali asi měsíc přes ICQ a první schůzku si domluvili někdy okolo vánoc. Bylo to fajn, ale tehdy nás ani jednoho nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc.. Měsíc jsem ho neviděla, jen jsme si něco pisli samotamo na ICQ. Pak jsme se opět sešli, ale žádná jiskra, nic! zoufalá jsem líčila svůj případ kamarádkám a ty mi radily: postup od káviček k vínu v soukromí. Zlatíčko kamarádka mi půjčila byteček a on na mou nabídku" vína"
kývl. Byl to příjemný večer plný vyprávění a smíchu, ale pořád to nějak vázlo, kamarádka pak volala, že už jde domů( byli asi 2 ráno), to nás nějak potlačilo k vzájemným dotykům a skončili jsme u vášnivého líbání. (V ten moment jsem věděla že bude v posteli skvělý!)Kamarádka pak dorazila a my šli pomalu domů. Za týden jsme si ale naši schůzku zopakovali a já ,když mě vzal do náruče jsem úplně ztratila rozum! Veškeré mé předsevzetí s kterými jsem šla do manželství byla tatam. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako žena, po které někdo touží a cítila jsem se dokonalá(i když taková vůbec nejsem). Bylo to skvělé, ale i tak jsem pořád chtěla zachovat své manželství, myslela jsem na to,že je to mladíček který si chce jen užít a brala to taky tak. Jak jsme se ale vídali častěji, začínali jsme k sobě cítit něco víc než jen chtíč, bylo to úžasné ale mě to moc trápilo, nachtěla jsem tomu uvěřit. Co se nestalo z pouhé touhy se stala láska a ta mi dodala sílu vše přiznat doma a manželství ukončit. Pro mého muže to byl samozřejmě šok a určitě mě nenávidí ale myslím, že je pořád lepší říci jak to je a žít dál šťastný a ne žít ve lži. Určitě si spoustu lidí myslí, že jsem se zbláznila ale mě je to fuk, prožívám teď city které jsem naposledy cítila asi tak ve dvaceti. Tomík je úžasný člověk, který mi dodává pocit štěstí a obrovské porce sebevědomí.. Cítím, že mě miluje a doufám, že on to cítí také tak ode mne. Všem zklamaným ve vztahu přeji nalézt někoho kdo vám opět zvedne hlavu z dlaní a ukáže vám, že život není jen o marných představách, mě se to podařilo a jen se modlím aby to vyšlo!! Lásce zdar! Radka- Okrajovka

Vážené Štěstí,
chtěla bych Vám z celého srdce poděkovat za toho nejúžasnějšího muže na světě, kterého jsem díky Vám poznala. Není vůbec jednoduché najít osudovou lásku na celý život. Někdo má štěstí a najde partnera hned a jiný musí doufat v náhodu či ve štěstí. A díky Vaší seznamce s tak výstižným jménem - Štěstí - se i na mě to štěstí po nekonečné cestě hledání, které bylo často i dost bolestivé, konečně usmálo a já se dočkala a našla lásku svého života. Na Vaší seznamce jsem byla rok, s pár muži jsem si vyměnila vzkazy, s pár muži se i sešla, ale nikdy jsem necítila to jiskření, ten krásný pocit, že se něco se mnou děje. A nyní, těsně před Vánoci jsem tento pocit zažila hned při prvním vzkazu od mého miláčka Davídka. Aniž bych viděla jeho tvář, aniž bych o něm věděla něco bližšího, tak stačila jedna pouhá věta, aby mé srdce přestalo být z kamene a zažehl se v něm plamínek lásky. Ano, může se to zdát bláznivé, ale opravdu jsem po přečtení první věty cítila, že tentokrát to bude jiné...a čas a osobní setkání ukázalo, že opravdu mé srdce cítilo správně a že muž, do kterého jsem se zamilovala dříve než jsem ho viděla má velké srdíčko, je hodný, milý, umí dávat své city a lásku tak nádherně, že Vám za Davídka moc děkuji, takové sluníčko přeji všem ženám..ale mého Davídka Vám už nedám! Na Ježíška už dávno nevěřím, ale letos mi i díky Vám přinesl ten nejkrásněší dárek, který se nedá vyvážit žádnými poklady světa. Protože on je tím mým největším a nejkrásnějším pokladem.
Našla jsem své štěstí na Štěstí. Děkuji Vám.
P.S. Davídku, miluji Tě!!!!!

Náš příběh začal asi jako každý tady. Jednoho dne jsem se zaregistrovala, vložila požadavek na seznámení a čekala, jestli se někdo ozve. Ze začátku to byly jen nabídky na sex, ale pak se mi ozval On. Poslal číslo a já si řekla, že to zkusím, jěště jednou a naposledy. Pokud by to nevyšlo, tak by to byl můj poslední pokus o seznámení. A světe div se, ono to vyšlo! Setkali jsme se, zašli na kávu, popovídali si o tom, co bychom od našeho vztahu a jeden od druhého očekávali.
Mám dceru, které bylo v době, kdy jsme se seznámili, 10 a půl roku. Po třech týdnech s námi Vlastík začal bydlet a od dcery jsem zažila veliké překvapení. Požádala ho, zda mu může říkat TATI.
Prožili jsme i kruté chvilky, kdy mi zjistili vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a nevěděla, jak to všechno dopadne. Vlastík byl se mnou i v těchto chvílích, postaral se o dceru, když jsem byla v nemocnici a je mi velkou psychickou oporou.
Budeme spolu už 3 roky a na léto plánujeme svatbu, takže osudová seznamka je opravdu osudová. Děkuji za ni.

Po několika letech společného života s bývalým přítelem jsem poznala, jak moc jsem se v něm mýlila a slepě mu důvěřovala.
Cítila jsem se v té době nespokojená, smutná, opuštěná a hlavně moc zklamaná.
Přála jsem si, co nejdříve zapomenout a přijít na jiné myšlenky, proto jsem se zaregistrovala na Štěstí, kde jsem nehledala flirt, ale přátelství. V lásku jsem vůbec nedoufala.
Nejvíce mě zaujalo psaní od NĚJ, které se časem stalo pravidelným. Denně jsme se setkávali na netu a já se na ty společné chvíle - byť jen na dálku - čím dál více těšila. I když jsme si vyměnili fotky, tak žádný snímek
neukáže to, co je opravdu v srdci. Pak přišlo první setkání a po něm další a další.
Poznala jsem člověka, se kterým jsem spokojená, který mě umí rozesmát, se kterým si můžu o všem povídat, s kterým se nenudím, poznávám s ním nepoznané, který mi dokáže být oporou, cítím se s ním v bezpečí, důvěřuji mu. Člověka, kterého si vážím, který má srdce na pravém místě. Člověka, na kterém mi moc záleží a o kterého se bojím.
Našla jsem to, v co jsem vůbec nedoufala - pravou lásku. Láska opravdu kvete v každém věku. Já si na ní počkala do svých čtyřiceti let a stojí to za to!!!

Na seznamce Štěstí jsem svoje štěstí našla - děkuji.

Děkuji Ti, Bohouši, za to, že jsi!!!

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Taky se chci podělit o to štěstí, co mě tady na stesti.cz potkalo. Říká se, že sdílené štěstí je dvojnásobné. Já jsem tu před pár měsíci oslovila sympatického mladého muže. Byl to jen takový obyčejný vzkaz. Můj oslovený se mi ozval. Začali jsme si psát na icq. Kvůli mým zkouškám a poté ukončování školy a jeho práci se nám nedařilo sejít osobně. Pak ale konečně stanovené datum setkání pasovalo nám oběma a tak se stalo, že jsme se sešli. U mě to zajiskřilo na první pohled a u mého sympaťáka asi taky, protože jsme spolu. SPOLU, jak úžasné slůvko. Jsme spolu a milujeme se!!! Dneska jsme se vrátili z naší společné první dovolené a bylo nám krásně. Martínku, lásko moje, chci ti tu tímto vyslovit, jak moc pro mě znamenáš!!! Našla jsem konečně člověka, o kterého se můžu opřít, věřit mu a milovat ho.MILUJU TĚ!!!!

Takže věřte, že tu někde na každého někdo čeká a příjde, dříve či později. Chce to někdy velkou dávku trpělivosti, která se ale poté vyplatí.

Možná vás překvapil "Nadpis". Trošku vulgární. Ale věřte, že vždy při vyslovení jména Teraza mi jako první blikla v hlavě tahle přisprostlá básnička, kterou pravidelně a rád, říkal na základní škole můj spolužák Tomáš.
Přihlásil jsem se na Štěstí s cílem nebýt sám. Možná jsem ani nečekal, že to hned bude nějaký vztah. Stačilo mi třeba jen večer sednout k počítači a mít na druhém konci někoho, kdo by jinak trávil večer sám stejně jako já (Terka mi včera říkala, jestli to budu psát, ať jsem stručný:)) Po nějaké době jsem zjistil, že to psaní je zpravidla pořád stejné. Ahoj, jak je, kde pracuješ, co tě baví, co tě nebaví, jak bylo v práci... Jen s pár lidmi jsem cítil jakousi symbiózu, která přerostla v něco víc, než jen psaní. Už jsem ani nedoufal, že by se tu dalo najít víc, než "přítel na telefon". Myšlenku na vztah jsem si dokonce i zakazoval. Pamatuji na ten večer, kdy jsem, jako již tolikrát předtím, klikl na seznam osob z nedalekého okolí a zablikalo tam zcela nové jméno. Tereeze. Jako chytrej kluk jsem hned odvodil, že na druhém konci bude někdo krásného jména...Vilhelmína:) Je pěkné, že si pamatuji, že to bylo večer, ale nepamatuji si, kdo komu napsal jako první. Nicméně jeden napsal druhému. Druhý napsal zpět prvému. Ten zase druhému...druhý prvému...a pokud neumřeli, píší si dodnes. Uchvátila mě. Uchvátila mě její čeština. Nikoli to, že psala bez chyb, ale to, jak hezké obraty dokázala vytvářet. Používání slov, humor v řádcích i mezi nimi. Z každého řádku vyzařoval úsměv a smích. Radost, veselí. Myslím, že kromě úsměvu a smíchu jsme oba z našeho psaní od začátku cítili zájem toho druhého. Nebyl to ten typ psaní, kdy si holka po týdnu nepamatuje vaše jméno a hloupě se vás zeptá, kolik denně kouříte, když u profilu máte napsáno, že jste nekuřák. Začali jsme se poznávat. Z jednoduchých vět jsme začali tvořit souvětí. Ze souvětí příběhy. Ze vzkazů, které jsme si napsali ráno v práci jsme začali tvořit celodenní tok vzájemných myšlenek, které jsme nechtěli přerušit. Psali jsme si ráno, přáli jsme si dobrou chuť k obědu, usínali jsme spolu se slovy "dobrou a zítra". Jen jsme se úzkostně vyhýbali tématu "my dva". Budu mluvit za sebe. Cítil jsem, že mě přitahuje. Chytrá, vtipná holka a ...umí hrát šachy:) Bylo to v létě, kdy mi psala, že má schůzku s někým ze Štěstí, pak další. Bylo mi to líto, ale cítil jsem, že jen potřebuje prostor pro to vyzkoušet a zjistit. Naše psaní bylo intenzivnější, zajímavější a jeden den jsme si prostě zavolali, že bychom se mohli navečer vidět. Povídám: "ale žádné rande. Obchodní schůzka:)", koupím něco k jídlu a sejdeme se, už nevím jestli v sedm, na zřícenina Frýdštejna, tady kousek od nás. Jak řekli, tak udělali. Terka stihla ještě předtím jedno rychlo-rande, já stihl přijet skoro včas a v danou hodinu jsem čekal na schodech Frýdštejna, hrozně hladovej. Naše první schůzka...když se zavzpomínám, vůbec jsem si neříkal, že tohle bude žena, se kterou bych třeba mohl strávit zbytek života. Měl jsme jen pocit radosti a pohody. Nacpali jsme si břicha prasečinkou z KFC a pak celý večer prokecali na lavičce a při prochajde po okolí. Večer nás zastihl přívalový liják. Promočeni na kost jsme skončili na parkovišti v autě, kde jsem ještě dlouho do noci kecali. Ostatní podrbonosti "parking" románku ponechám bez komentáře. Bylo to 10.8.2013. Zatímco já slavím naše výročí 10.8. Terinka říká, že to pravé splynutí...duší...proběhlo 11.8. a tak se krásně doplňujejme a výročí slavíme dva dny. Začali jsme randit. Začali jsme spolu žít. Loni jsme si udělali nádhernou dovolenou na Krétu, dovolenou plnou poznávání, cestování, užívání dobrého jídla a pohody, koupání. Místo jako stvořené pro žádost o ruku a tak jsme se zasnoubili. Zjistili jsme, jak nás spolu baví kultura, divadlo, výlety, dobré jídlo, naši čtyřnozí psí přátelé. Máme tolik společného. Sice oba pichlaví štíři, ale snažíme se to kočírovat. Těsně před vánoci loňského roku jsme šli do divadla na koncert BigO Bandu. Jak jsme tak seděli a tulili se..najednou povídám. To by bylo tak super, kdybysme na vánoce čekali prcka. Nutno podotknout, že jsme se již nějakou dobu, bohužel neúspěšně, snažili. Dva nebo tři dny po koncertu mi Terinka volá do práce...víš co je nového? Máme pozitivní těhotenský test. A tak se náš život teď ubírá směrem splodit zdravého a krásného potomka. Hladím to malé, rostoucí bříško a říkám si, že prožíváme štěstí. Včera, na Valentýna, jsme jen tak seděli, já pil, Terinka jen tak na zdraví a zrovna jsme si říkali, jaký to je osud, že jsme se potkali tam, kde se potkává taková spousta lidí. Vzpomínali jsme na naše psaní, na první milování. Vzpomínali jsme na dovolenou na Krétě. Přitulili se k sobě a čtyři dlaně hladily malého človíčka, který cítí, jak moc je na tomto světě očekáván a chtěný.
Čeká nás krásný život. Možná trnitý, chvílemy bezvýchodný, složitý, ale na druhou stranu veselý s malým prckem, který bude růst v milovaného a milujícího člověka. Na začátku našeho příběhu byl pocit samoty. Prošlapaný kus cesty, kdy každý z nás měl za sebou nějaká zklamání i radost. Vzat méně či více vážný. Na začátku byl jen krok na Štěstí tím správným směrem. Spousta proklikaných profilů. Profily, ze kterých kdesi v paměti zůstal maximálně slibný název a nic víc. A dneska jsme dva a budeme tři. Cítíte-li se smutně, máte-li pocit, že nemůžete najít, že tam někde na vás nikdo nečeká, nezoufejte. Jen...mějte oči otevřené a vnímejte. Třeba projdete tisíc profilů na Štěstí a pak vás ten pravý najednou osloví na parkovišti.

Zdravím všechny osamělé duše. Píšu sem, protože se chci podělit o nas pribeh a říct vám, že není proč zoufat. Na štěstí jsem se dostala z čistého zoufalství a hlavně s odhodláním skoncovat se samotou. Rozhodla jsem se, že najdu kamaráda, zpřízněnou duši na procházku, kafíčko a dlouhé povídání. Nic víc, prostě jsem už jenom nechtěla být sama. Přijala jsem svůj osud s tím, že nic nebudu lámat přes koleno, jen v koutku duše jsem doufala, že jednou to přijde. S Tondou jsme se setkali s úmylsem zajít na kafčo potom, co jsme si spolu vyměnili pár vět a telefonní číslo. A pak se stalo něco, co jsem v zivotě nezažila a píšou o tom akorát v červené knihovně. Prostě naše oči se setkali...... a dál už to znáte. Jsme spolu půl roku a příští týden máme svatbu. Lidičky, prostě nezoufejte, ten pravý nebo pravá na vás určitě někde čeká

Ahojka Štěstí....Chtěla bych moc poděkovat provozovatelům tohoto servru za to,že jsou,protože bez nich bych asi nenašla svou úžasnou lásku.Brouzdala jsem v seznamce a uviděla kluka ze stejného města,jako jsem já.Nejvíce mě na něm zaujalo jeho tělo a něčím zvláštní nadpis v profilu. Tak jsem mu napsla,jen tak..pár slov...už ani nevím co. Druhý den mi odepsal. Tak to chodilo každý den a večer asi 3 týdny. Stále víc mi byl sympatický a tak se zchylovalo k 1 zchůzce. Byl to krásný den i večer.Večeře byla úžasná a láhev vínka nás dovedla k prvním polibkům. Nikdy na to nezapomenu....na jeho první doteky a vlastně všechno,co jsem s ním zažila a zažívám dodnes. Náš vztah je plný lásky,něhy,tolerance....a myslím,že Nás oba čeká nádherná budoucnost a život. Moc ho miluji a jsem ten nejštastnější člověk na téhle planete. I touto cestou ti chci moc poděkovat Martánku za to,že jsi a že jsi tu, už jen pro mě.Miluji tě...Tvoje Evulenka

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

...chtěla jsem zrušit profil 12.12.2008...Už jsem nevěřila...opouštěla jsem NET a (překlikla se)...dal mi ohodnocení 10......klikla jsem na něho...zrychlila jsem - a poslala mu mobil. Ihned mi zavolal - a bylo "TO" tam !!! Příští den jsme jeli spolu na rockový koncert. Po konceru si během hodiny řekli vše. On i já plni šrámů. On přes 20 let rozvedený. Já 7. Nevěřili jsme v NIC...........díky tomuto servru dnes máme VŠECHNO!!!Našli jsme se!!! Včera 30.04.2009 jsme se vzali...
Rada všem, kteří nevěří: nevzdávejte TO. Ten (ta) pravý(á) tady určitě někde je !!!

Nevím jak začít, přemýšlela jsem jestli sem mám napsat, ale něco uvnitř mi říká napiš a poděl se i s jinými které třeba sní o princi na "bílém koni",tak jako jsem snila Já…
Náš příběh je fakt jako z pohádky a nikdy bych nevěřila, že zrovna mě se to může stát! Měla jsem v životě smůlu snad na všechno
Na štěstí jsem se zaregistrovala jen tak z nudy, s kolegyněma v práci jsme štěstí.cz probíraly, projížděly profily a komentovaly….nakonec mi to nedalo a já si vytvořila svůj profil, nejdřív bez fota a jen tak jsem divila, kolik vzkazů mi přišlo,začalo mě to bavit Vložila jsem si tam fotku a vyplnila kolonky (pravdivě) co kdyby náhodou S fotkou to bylo ještě lepší vzkazy se jen množily více
Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí, ikdyž jsem o ně neměla nouzi, mohla jsem mít skoro každého na kterého jsem si ukázala, ale nic pro mě, pro moje srdíčko! Měla jsem 2 větší vztahy a hned ten první dva a půlletý mě připravil o všechny hezké iluze, ten druhý šestiletý ( itálie a několik rozchodu a zase lepení už bylo nad moje síly) tento byl snad ještě horší a moje psychika byla úplně na dně…Už jsem si myslela, že neexistuje snad žádný chlap podle mých představ! A smiřovala jsem se s tím, že asi budu sama. Nechtěla jsem mít jen tak někoho, jako abych nebyla sama a něco lepit! Po nějakém čase jsem se zaregistrovala na štěstí a do kolonky jsem napsala "nevěřím, ale na druhou stranu si říkám,proč to nezkusit" psala jsem si s pár klukama , jako kamarádka a ani se s nima nesešla,ale byli asi 4, které jsem chtěla poznat osobně se kterýma jsem se osobně sešla, ale dopadlo tak jak jsem si myslela, že dopadne - katastrofa,v půlce každého setkání sezení u limonády, jsem chtěla odejít,vydržela ze slušnosti a hned co jsem nasedla do auta a odjížděla,mazala tel a vše z hlavy !! Stačilo mi vždy jen 5 minut a já věděla, že ztrácím čas a která bije) ikdyž po písmenkách to bylo docela fajn, ale zjistila jsem, že většině jde jen o "jedno" byla jsem zhnusená a nenáviděla chlapy.Pak na tyto stránky zanevřela a nepřipojovala, byla to ztráta času!Po nějaké době jsem se zase připojila odepsla na pár vzkazů a chtěla profil smazat (vždycky jsem si říkala,jaká je to blbost, seznamovat se přes internet, že to není možný a že seznámit se "normálně" a né přes virtuální svět je určitě lepší,ale zkušenosti seznámit se "normálně" nebo přes internet byli vlastně pro mě stejný!!Musím podotknout, že já chlapy NIKDY nebalila, nelovila,nechala jsem tomu volný průběh a na nic netlačila!!
Jak říkám profil jsem chtěla smazat, naposledy jsem ho otevřela a v duchu si řekla přečtu poslední vzkazy, zasměju se tomu a smažu!!Mezi těma posledníma vzkazama byl ON můj princ na bílém koni, ale to já ještě nevěděla) Otevřela jsem jich pár a postupně mazala až na jeden,který mě zaujal,který mi něco říkal,tomu odepiš, byl to takový normální obyčejný vzkaz,ale něco mi říkalo odepiš, koukla se na jeho fota a nikdy na to nezapomenu, jak mi problesklo hlavou, jak jsme spolu, ale zase jsem se vrátila do reality,z té fotky na mě koukal sympaťák odepsala mu a čekala do druhého dne jestli odpoví, kdyby neodpověděl, byla jsem rozhodnutá profil smazat nadobro!!Odpověděl Psali jsme si a pomalu poznávali jeden druhého, bylo mi s ním fajn a nějak jsem se zase těšila a připojovala se jen kvůli němu, vyměnili jsme si maily a psali a psali a psali,profily na štěstí smazaly on s tím přišel, že tam něco pozměnil (zadaný) a pak jsme se dohodli, že si je oba smažeme a taky tak udělali!Já si koupila i notebook a zapojila net doma a bych mu byla nablízku!(do té doby jsem využívala net v práci nebo u sestry či bráchy) na každý jeho dlouhý a pak už krásný a pomalu zamilovávající se maily nikdy nezapomenu ..byli jsme si tak blízcí a zároveň tak daleko od sebe, rozuměli si, naslouchali jeden druhému přišlo nám jako kdybychom se znali 20 let…pak už jsme si vyměnili tel. čísla a vídávali se na skypu, propovídali jsme spolu denně 6 hod.v kuse on den a já noc byl v té době 9000km daleko! Trvalo to 3 měsíce, už jsme věděli o sobě snad všechno, ale ten první dotyk, první pohlazení a první políbení, na to jsme se oba těšili nejvíc, ale v hlavičce mi blikalo a je průser já jsem zamilovaná až po uši a to jsme se neviděli osobně jen přes webkameru, ani se mě nedotkl, jak ke to možné,ptala jsem se sama sebe. Je to jen chvilkové,pobláznění?( kamarádky si klepaly na hlavu jestli jsem se náhodou nezbláznila a že tomu nevěří a smáli se mě)Byla jsem zmatená, ale cítila jsem to, že je to ON, že on je ten pravý!! a on cítil to samé a strašně mi to dával najevo až jsem měla strach, že to skončí až se uvidíme osobně…po třech měsících našeho cvrlikání po skypu a psaní sms opravdu přijel až ke mě před barák,vyšla jsem z domu a šla k němu objali jsme se dali pusu a oba jsme cítili, že to co jsme cítili po netu a na takovou dálku, celé 3 měsíce se nezměnilo a že je to ještě lepší, jiskřilo to a jiskří do dneška) po třičtvrtě roce mě požádal o ruku a já tomu nevěřila, že ta pohádka ještě pořád je, byla jsem nejšťastnější člověk na světě! Řekla jsem ano a 15.8.2009 byl náš velký den!!Vzali jsme svatba byla jako z pohádky jsme spolu moc šťastní, spíš bych řekla, že se oba dva tak pořád milujeme,že už to víc snad ani nejde, už nejsme dva, ale jeden!Prstýnek nosí hrdě a s láskou!Teď plánujeme miminko,tak nám držte palečky a já budu držet zase VÁM)MILUJI HO a děkuji Ti štěsti, za to, že jsi mě udělal šťastnou!! Mám nejbáječnějšího manžela, kterého si snad přeje každá žena na světě! Nechci to zakřiknout, ale splnil se mi sen mám prince na bílém koni!)

Už jsou to čtyři roky, co jsem se zde seznámila s mým teď už manželem. Jsme dva roky manželé a lepšího chlapa jsem si nemohla přát.

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Naše osudové setkání se odehrálo na téhle seznamce v roce 2011. Já v rozvodovém řízení a Radim také. Začali jsme si psát....po pár dnech jsme si řekli, že se sejdem. Sešli jsme se a hned jsme si padli do oka. Radim byl sice málo mluvný, ale moc krásně se na něj dívalo . Dali jsme si pivo a kafe a povídali si své příběhy o tom, jak jsme se vůbec na stránky seznamky dostali. Při odchodu z restaurace padla pusa na rozloučenou, která trvala asi 5 minut, až nás musela vyrušit paní s kočárkem se slovy, že nemůže kolem nás projet ). Po tomto prvním setkání následovaly další a další. Po asi třech měsících známosti jsme seznámili i naše "chlapy" tenkrát mému synovi bylo 9 let a Radimovému synovi také 9 let. Znali jsme se od dubna a v prosinci téhož roku jsme se stěhovali do baráčku, který jsme si společně koupili. Letos už v našem vysněném baráčku budeme čtvrté Vánoce a jsme nesmírně šťastní Byl to osud, že jsme si tenkrát tady napsali první řádky? zřejmě ano...asi to vše špatné co jsme si při rozvodech zažili, mělo prostě zřejmě tak být a my DVA, tedy my ČTYŘI jsme se měli potkat. Nikdy bych nechodila ve svých 33 letech na diskotéky,abych někoho potkala, když jsem doma měla malé dítě, takže tahle seznamka mě i mého manžela ( vzali jsme se 31.9.2013 ) udělala zase šťastnými. Věřím, že někde na každého čeká ten vyvolený člověk, se kterým mu bude fajn. Přeju to všem kdo touží po lásce, štěstí a pohodovém životě. Držím pěsti i vám Šárka.

Ahoj jmenuji se Martin a jak zde pisou uz asi vsichni uz jsem neveril ze nekoho najdu.Jen obcas jsem se sem zasel kouknout kdo je novy v mem kraji a jestli ho neznam.Sice jsem si psal s nejakyma holkama ale vetsinou to zkoncilo tak a 5 nebo 7 zpravy a byl konec.Ne ze bych si nerad povidal ale spise nebylo co psat az po dlouhe dobe se mi ozvala holka s kterou jsem si psal a pomalu na ni zapomel.A zacali jsme si povidat o vsem moznem az znas pomalu na stejne vypadlo ze by jsme se chteli setkat osobne.Nez prislo na seznameni z oci do oci koupil jsem tu nejhezci ruzi co jsem v kvetinarstvi nasel a bezel jsem naproti k autobusu.Priznavam za kdyz vystoupila padla mi brada malem na zem. Ale sebral jsem zbytek sil a vykrocil pravou nohou.Blizil jsem se a stale se ji dival do oci.Kdyz mne zpozorovala vykrocila mym smerem.Kdyz jsme k sobe dosli pozdravily jsme se a ja ji predal kvetinu.Ocividne zcervenala jako ta ruze.Chvilka ticha a potom se ozvalo slabe a bazlive dekuji.Nevim cim to bylo ale kdyz jsem ji uslysel rozbusilo se mi srdce jako kdyby mi z tela chtelo vyzkocit.A od te chvile bych pro ni udelal cokoli!!!Sme spolu jen necely mesic ale dari se nam skvele.Tak by jsme radi podekovali seznamce STESTI a poradily lidem.Kdyz si myslite ze jste v koncich neveste hlavu staci se rozhlidnout a to vase stesti bude bliz nez si myslite.

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Chtěla bych se podělit o mé štěstí, které jsem našla nakonec na Štěstí .
Byla jsem asi 5 let s přestávkami zaregistrovaná v několika Seznamkách. Sešla jsem se asi s deseti muži nad kávou. V inzerátu jsem měla napsáno, co hledám a co nehledám, tak aby bylo jasno na obě strany. Vždy jsem po čase profil vymazala a řekla si, že to vážně nemá význam...za nějaký měsíc, jsem podala inzerát znova. Protože v dnešní době není opravdu moc příležitostí k seznámení.
A vloni v listopadu jsem si tu začala psát s jedním človíčkem . Psali jsme si a psali, ale k setkání ne a ne dojít. Až jsem začala mít podezření, že to je zase jeden pisálek, který si krátí čas. Vysvětlil mi, ale že dělá školu při zaměstnání a času moc není...
K setkání došlo 5.února. Pozval mě do hospůdky, kde měl pár kamarádů s hudebními nástroji...krásný večer s bluegrass. A hlavně jsem mohla nechat oči na mém houslistovi . No a od té doby s ním takové večery trávím dost často. A i jiné večery, má svůj byt a já také a protože nejsme ze stejného města, tak místa pobytu střídáme. Představila jsem ho rodině, on mě také. Už jsem nevěřila....ale říkala si, co kdyby...a ono se to povedlo. Protože už nám není nejmíň, tak mě jen líto, že jsme se nepotkali dřív.
Proto bych chtěla jen všem na Seznamkách napsat- neházejte flintu do žita láska se tu dá opravdu najít

O této seznamce mně řekla moje kamarádka, jsem rok a něco sama , jenže na seznamky nevěřím, potkala jsem zde pár lidí, i na kávu jsem šla ale nikdy to nebylo dobré, jednou jsem se i odhlásila a vzdala to, ale později jsem se opět sem vrátila , mněla jsem zde pár přátel na psaní, ale to nejkrásnější bylo to poslední pozvání na kávu, byla jsem pozvaná jedním mužem, ale ten den mně zde napsal že se mu rozbilo auto ale že snad zítra určitě, natož jsem odepsala že toto už znám ale v pohodě, je mně to jedno, na druhý den psal v kolik a kde, ano, sešli jsme se a ta káva trvala do 1h.ranní, on nepije a já si dala vínko, byla to jiskra na první pohled, je tomu už 3měsíce, je to fajn človíček,který je milý hodný a díky jemu mám jen ůsměv, za 14dní, budeme už spolu bydlet, rozumíme si a já proto mooocinky děkuji této seznamce ,že mně opět vrátila do chodu krásného žití a být štastná všem děkuji, Vídáme se každý den a je to krásné, ahojky a dík.

Po měsící od začátku mého příběhu pokračuji, jak jsem to slíbila, a jsem šťastná, že je o čem pokračovat...
I když naše seznamování mělo hodně rychlý spád a po týdnu jsme zjistili a s opovážením si vzájemně řekli, že se milujem, nemohla jsem tomu všemu celkem věřit a přišlo mi to jako sen, proto jsem se nechtěla moc rozepisovat. Ze strachu, že jak to rychle přišlo, tak rychle to skončí...
Ale skutečnost je jakoby zázrakem jiná a to, co jsme za ten měsíc spolu prožili a prožíváme je nejkrásnější období mého života. Asi i díky tomu, že jsme z jednoho města a máme k sobě celkem blízko, stihli jsme se lépe vzájemně poznat a trávíme spolu každou volnou chvilku. Dokonce i s našimi dětičkami - každý z nás už má pochopitelně ty svoje. Oba jsme se zhodli na tom, že se naše životy otočili zcela jiným směrem a ze dvou dosavadním osudem zklamaných lidiček se stali dva šťastní a milující se partněři. Stále něco plánujem, dokonce jsme spolu byly i na plese, i když nejradši jsme spolu doma a samy.
Ale co je nejvíc zajímavé a z čeho jsem měla největší obavy, je náš věkový rozdíl 10 let - myslím ten opačný...
No co už, jsou i větší rozdíly a funguje to, tak snad i ty moje obavy byly zbytečně... Miluji Tě lásko, čím dál víc!

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Ahoj všichni!:) Když jsem si v srpnu 2012 zakládala profil na Štěstí, netušila jsem,jak se mi o 360°změní život!!! Pročítala si vzkazy ostatních, a záviděla samé šťastné příběhy...Jen abych to zkrátila, napsal mi kluk, celkem daleko od mého bydliště, sešli se, padli si do oka a jsme spolu neskutečně šťastni téměř 2,5roku. Bydlíme spolu, plánujeme svatbu a kdyby nebylo tohoto profilu NIKDY bychom se jistě nepotkali!!!Děkuji Vám všem, a Ti kteří si to pročítají a nedoufají přeji,ať najdou ten pravý protějšek na celý život a věří ve štěstí!!!

Když jsem zjistila, že moje, více než dvacetileté manželství jde do kytek, rozhodla jsem se, zkusit štěstí na Štěstí.....
Ráda zkouším nové věci a seznámení přes internet mě vždycky lákalo. Byla jsem nepopsaný list....
Nováček, i když bez fotky, je lákadlem pro lovce, kteří se tu pohybují už dlouho a zdejší vody už propluli křížem krážem....mě, více než čtyřicetiletou ženu, oslovovali chlapci ve věku mých synů, někdy dětsky naivní, jindy chtiví pikantností...
Jindy se ozývali ženáči, nebo zadaní pánové s jasnými a přímými nabídkami...
Cítila jsem se sama a hledala jsem hlavně člověka, se kterým najdu společnou řeč, někoho se smyslem pro humor a přiměřeně inteligentního...
Zamilovala jsem se do padoucha, který mě omámil nebývalou výřečností a jiskrou v oku...byla jsem dlouho sama a byla jsem snadná kořist...Naštěstí mi po pár dnech, kdy si ode mě chtěl půjčit peníze došlo, co je zač...i přesto tento bouřlivý, volný vztah, trval několik měsíců...
Došlo mi, že chci partnera se vším všudy, že mi občasné schůzky nestačí a chtěla jsem věřit, že takového muže tu potkám...
Většinou jsem protějšky oslovovala sama, i když se to prý nemá... občas oslovil někdo mě, někdy jsem po chvilce dopisování zjistila, že tudy cesta nevede... pár schůzek proběhlo, chemie u mě hraje velkou roli a většinou jsem věděla hned, že i když pán nevypadá zle a zdá se být klidný a vcelku rozumný, pokud mě nepřitahuje, nic se nezměnilo ani po opakovaných schůzkách... a bylo to i naopak...
S jedním mužem jsme si jen tak občas napsali vzkaz, o seznámení nejevil zájem...měl za sebou nevydařené manželství a další vztah...přihlásil ho sem kamarád...byl tu jen občas... docela jsem se mu svěřovala, brala jsem to tak, že k setkání nikdy nedojde, byl jako já středoškolák, žil v nedalekém městě, kde jsem vyrůstala...
Chovala jsem se pár měsíců docela bláznivě, doháněla jsem to, co jsem v mládí jaksi nestihla, spíš ani nechtěla stíhat... brala jsem ty schůzky tak nějak povrchně... začínala mít pocit, že všem jde stejně jen o to jedno... že vážný vztah tu ve skutečnosti nikdo kloudný nehledá...že až se vybouřím a přestane mě to bavit, zůstanu už sama...
Tu osudnou sobotu večer, jsem odřekla rande, o jehož smyslu jsem nebyla přesvědčená... Sedla jsem k internetu a byla připravená strávit další opuštěný večer bezduchým psaním si s kýmkoliv...
Snad poprvé byl Petr on-line...do té doby jsme si tu jen nechávali vzkazy... Byl snad poslední, teplý podzimní večer a já se mu zase vypsala z toho, co mě potkalo.. na jeho dotaz, jak mi může pomoci, jsem mu rovnou vyklopila, že by to spravilo pár panáků...že je mi tu z toho všeho seznamování tak nějak všelijak...
K setkání došlo bez příprav a velice narychlo...za hodinu...
Z Petra vyzařoval klid, na který jsem z dřívějška nebyla u partnerů zvyklá a který jsem snad ani nevyhledávala... Na nic si nehrál, o nic vlastně nešlo, vše probíhalo v kamarádském duchu...Prošli jsme noční město křížem krážem, navštívili několik příjemných občerstvovacích zařízení a já jsem se cítila uvolněně, jako už dlouho ne....
Po týdnu proběhla první pusa...
Žijeme spolu dva roky...vedle něj jsem se zklidnila, on zase naopak...Nikdy mi s nikým nebylo líp...oba máme dospělé děti a žijeme hlavně sami pro sebe... Bůh mě má asi rád...
Nehledejte si pořád stejné typy partnerů, zvlášť, pokud se vám to v minulosti neosvědčilo... já jsem dost temperamentní, někdy impulsivní...vedle něj jsem pochopila, že to jde i jinak...
Náš vztah se vyvíjí a myslím, že je čím dál hezčí...sžíváme se, láska se prohlubuje a tak to má být...
Bez této seznamky bych ho asi nepotkala...našla jsem štěstí na Štěstí, díky Ivana

Náš příběh začal prvními písmenky ve vzkazích.Tedy jen ve dvou vzkazích.V tom druhém vzkazu jsem dostala oznámení,že na tuto stránku Štěstí se dostává prostřednictvím svých dětí,jelikož počítač nevlastní.Zároveň však tam bylo udáno telefonní číslo na které se mohu v případě zájmu ozvat.Znovu jsem pročítala jeho profil a nejvíce fotografie....kde jeho smutný výraz očí které mě moc zaujaly a přitahovaly,jsem se rozhodla byť po odpolední směně tedy krátce před půlnocí napsat na telefon SMS se slovy s přáním na hezkou dobrou noc.Kupodivu se mi ihned dostalo stejné odpovědi,což mě moc potěšilo a hřálo.A tak jsme si psali přes SMS a dali jsme si 16.7.první schůzku.Byla to velice neobvyklá schůzka v Tiských skalách,ale moc krásná.Hned při prvním setkání a pohledu do očí přeskočila z obou stran jiskra.Povídali jsme si o všem možném jako by jsme se znali ode dávna.Nehledě k tomu,že automobil vypovídal cestou tam i zpět svoji poslušnost,vůbec nám to ani jednomu nevadilo.Ani jeden z nás nikam nepospíchal....a navíc nám bylo oběma moc dobře.Od té doby se scházíme téměř denně a trávíme spolu moc krásné a kouzelné chvíle.A dá se říci,že každé další nové společné chvíle jsou vždy o veliký stupeň krásnější a krásnější...Zkrátka zamilovali jsme se .Dnes už plánujeme svoji budoucnost a život společně.Bude to sice ještě chvilku trvat než se vše uskuteční,ale oba se moc těšíme až se naše životní plány stanou skutečností a budeme šťastni a spolu...Děkuji ŠTĚSTÍ že jsem zde našla svou lásku kterou nesmírně MILUJI a dnes už vím ,že on miluje mne.
Přeji všem, aby zde našli to, co právě hledají.
Ještě jednou ...DÍKY MOC.....

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Kámošky mě přemluvily, abych vám napsala.Jestli pomůžu alespoň dvěma lidem aby našli tu odvahu, má to smysl.
Jako mnoho jiných žen, i já jsem se po rozvodu plně věnovala dospívajícím dětem, které o to nestály a marně snila, že potkám někoho, kdo by mi řekl "mám Tě rád" a myslel to vážně a nezištně. Po roce jsem si dala inzerát a při dopisování užila spousty legrace i vážných řečí s "nudnými patrony". Schůzky, byly náročné na psychiku - nabízet se? Snažit se něco urvat za každou cenu? Jeden trval jen na schůzce v bazénu - asi aby viděl všechno nabízené zbožíčko..Tak si to asi žádná z nás nepředstavuje.
Už jsem ztrácela naději, ale ze setrvačnosti jsem odpověděla na normální milý inzerát. Řekla jsem si, že chlap, který přizná pět dětí musí mít odvahu i charisma. První schůzka rozpačitá, za týden další, to už bylo lepší. Když jsme si postupně začali odhalovat svoje dušičky, zjistili jsme, že máme hodně společného. Tak jsem nečekaně na Štěstí našla svého prince, chlapa, který už sice má ve svých 51 letech za sebou spoustu větších proher i malých vítězství, přesto neztratil smysl pro humor, elán do života a touhu mít někoho rád. Spolu se nebojíme budoucnosti. Víme, že na starosti, které se na nás valí ze všch stran, ale i na radosti jsme dva.

Nejde popsat pocit, který se v člověku usídlí, když ve zralém věku najde někoho, na koho čekal celý život. Je to směs štěstí, radosti a obav, jestli je to vůbec pravda a jestli není pozdě. Kdo jste to nezažili, věřte, že to stojí za to lopotění a stres při seznamování. Na každého někde čeká ten správný protějšek, jen je potřeba hledat, pracovat na tom. A (dámy!!) nedat svou kůži lacino! Po sedmi měsících od šťastného seznámení vím, o čem mluvím.

Přeji všem osamělým šťastný rok 2008, hlavně odvahu změnit svůj život a děkuji Štěstí.