Skutečné příběhy štěstí

Příběhy štěstí, které začalo právě na Štěstí.cz

Osudová láska

7. červenec 2009 22:25

Honza a Klára

Chtěl bych vám povědět jeden zvláštní příběh, který je pro mě dodnes stejně neuvěřitelný jako před jeho naplněním.Jednoho všedního dne, kdy venku pršelo a uvnitř bylo stejně tak dusno jako za oknem, jsem úplnou náhodou rutinně brázdil internet a jak tak brouzdám po štěstí, najednou jsem objevil profil, který mě okamžitě zaujal...Už když jsem uviděl fotku, tak jsem si říkal: "Copak je to za nádhernou slečnu s úžasným úsměvem, plnými rty a šibalským výrazem...Byl jsem z ní úplně paf...pak jsem si pročetl profil...V hlavě se mi honilo, že to musí být velice inteligentní slečna, protože to co o sobě píše má hlavu i patu, vystihuje hlavní a důležité věci, je to zábavné a rozhodně ne nudící...Už jsme tu měli pár faktorů, které mě utvrzovaly v tom, že téhle slečně musím napsat...Sice jsem si říkal, že mě asi nebude chtít, ale na druhou stranu proč to nezkusit...Kdo nic nezkusí, nic nemá...Takže jsem se odhodlal napsat vzkaz..Pozor velký krok

...Dostalo se mi odpovědi a už po pár větách jsem poznal, že můj instinkt se nemýlil...Inteligentní, rozumná, cílevědomá, vtipná...No v podstatě nebylo o čem přemýšlet...Na poslední chvíli jsem si všiml, že tato nesmírně sympatická slečna je až z Plzně (žádný problém...nezastaví mě nic...nechám se vést srdcem)..Nabídl jsem jí po krátké korespondenci, že za ní přijedu...Můj názor je takový, že není na co čekat...Sympatie byly a čím delší odkládání, tím zbytečnější napětí a čekání a s ní spojená nervozita...K mému údivu mou nabídku přijala...Takže jsem se vybaven pouze pár korunami vydal na tříhodinovou pout´..Cesta ubíhala velice rychle a já se hrozně moc těšil...nebyl jsem kupodivu ani tak nervózní z pocitu, že se jí nebudu líbit, jako z toho, že prostě nepřeskočí ta pomyslná jiskřička lásky a já budu stále sám a navíc proběhne úplně zbytečný den...Ale strachoval jsem se naprosto zbytečně...Už když jsem vystupoval a zahlédl ji, tak se v oblacích náhle zablýsklo a mnou projel velký výboj energie...Úplně mě oslnila její přirozenost...V okamžiku prvních vět jsem ihned zjistil, že se určitě nebudeme nudit a že to bude dobré...Ted jen neudělat nějakou koninu...Na to jsem expert...Vše probíhalo nečekaně dobře a ve mě se rychle rodil pocit, že z mé strany by určitě nezůstalo jen u kamarádství...Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jak to cítí ona a nechtěl jsem nic zkazit...Uběhla asi tak hodinka a já už jsem přemýšlel jak to udělat, abych jí políbil, protože po tom jsem opravdu začal ohromně toužit...Ale den byl teprve na začátku a hlavně jsem se cítil naprosto přirozeně jako kdybych jí znal už roky..vše probíhalo nenuceně a já se cítil jako v bavlnce...Za ten den bylo nespočet nádherných okamžiků a kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl bych tu asi hodně dlouho...Zmíním tedy tři

..Prvním a přenádherným byl výstup na vyhlídkovou věž...Úmyslně jsem jí pod záminkou ochrany před pádem nechal jít před sebou, abych si mohl důkladně prohlédnout dolní partie jejího těla pěkně zblízka a při případném zaškobrtnutí by mohl proběhnout i fyzický kontakt...Když jsem byli nahoře a prohlíželi si krásy Plzně, tak jsem velice vážně uvažoval, že se pokusím jí dát polibek..Jenže jsem měl strach z neopětování a tak jsem to raději neudělal…Ale byl to velice trýznivý pocit a projíždělo mnou zvláštní, ale přesto nádherné napětí. Druhým okamžikem bylo posezení v parku….Už tam se objevovaly silné signály vzájemné náklonnosti, ale přesto jsem nebyl ochotný riskovat tu chvíli k pokažení všeho…Ale v okamžiku, kdy jsme byli o sebe opření, jsem byl jen malinký kousíček od jejího políbení….Ale má chvíle měla teprve přijít…Celý den jsme si báječně užili a blížila se chvíle mého odjezdu…Nechtěl jsem odjet, ale bohužel jsem musel…Nejprve jsem myslel, že můj plán na závěrečný polibek je v troskách, protože se přidala její kamarádka Jana. Myslel jsem, že je to úmyslný úhybný manévr, protože se jí nelíbím a chce se vyhnout právě té chvilce, kterou jsem tolik plánoval…V tu chvíli jsem zapomněl na všechny ty signály z celého dne…Ale když už jsem nedoufal, její kamarádka odešla a nechala nás o samotě a přišla nejsilnější chvíle celého dne…Srdce v mé hrudi se rozbušilo na plné obrátky a při slovech „tak ahoj“ mě uchopila jemně za ruku a já jsem ani nevím jak vtisknul jejím rtům dlouhý polibek, který ve mne začal vařit snad všechnu krev a tělesná teplota mi stoupla na kritickou hodnotu.Naprosto úžasné.-)….ale pořád jsem si nebyl jistý…napsal jsem jí sms a na cestě zpět jsem čekal na odpověd…Splnilo se mi do puntíku vše co jsem od tohoto dne očekával….Nyní jsme spolu již přes měsíc a začíná se vyvíjet krásný pevný vztah…Jsem naprosto spokojený a doufám, že se nic nepokazí a já ji budu stále moci dělat radost a plnit její přání…..

Bojovat se musí!!! č.2

16. září 2009 18:26

Tereza a Jiřík

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Štěstí na Štěstí

30. březen 2009 20:35

Hanka

Po několika letech společného života s bývalým přítelem jsem poznala, jak moc jsem se v něm mýlila a slepě mu důvěřovala.
Cítila jsem se v té době nespokojená, smutná, opuštěná a hlavně moc zklamaná.
Přála jsem si, co nejdříve zapomenout a přijít na jiné myšlenky, proto jsem se zaregistrovala na Štěstí, kde jsem nehledala flirt, ale přátelství. V lásku jsem vůbec nedoufala.
Nejvíce mě zaujalo psaní od NĚJ, které se časem stalo pravidelným. Denně jsme se setkávali na netu a já se na ty společné chvíle - byť jen na dálku - čím dál více těšila. I když jsme si vyměnili fotky, tak žádný snímek
neukáže to, co je opravdu v srdci. Pak přišlo první setkání a po něm další a další.
Poznala jsem člověka, se kterým jsem spokojená, který mě umí rozesmát, se kterým si můžu o všem povídat, s kterým se nenudím, poznávám s ním nepoznané, který mi dokáže být oporou, cítím se s ním v bezpečí, důvěřuji mu. Člověka, kterého si vážím, který má srdce na pravém místě. Člověka, na kterém mi moc záleží a o kterého se bojím.
Našla jsem to, v co jsem vůbec nedoufala - pravou lásku. Láska opravdu kvete v každém věku. Já si na ní počkala do svých čtyřiceti let a stojí to za to!!!

Na seznamce Štěstí jsem svoje štěstí našla - děkuji.

Děkuji Ti, Bohouši, za to, že jsi!!!

Kdo hledá, najde...

20. květen 2009 07:24

Jitka a Petr

Kdo hledá, najde…
Dobrý den všem, kteří jste se rozhodli najít své štěstí na „Štěstí“.
Dnešní doba je z hlediska seznamování poněkud náročná. Kde hledat „ toho pravého“?
Na diskotéce? Tam málo mužů hledá lásku na celý život. Oslovovat muže na ulici? V práci? Jako učitelka se setkávám jen s tatínky od rodin. Tedy za pokus nic člověk nedá. Zkusila jsem seznamku.
Potkala jsem zde různé typy mužů - milé, váhavé, hrubé , jako v běžném životě. Co je důležité, nevzdala jsem to a hledala. A našla.
Seznámila jsem se zde se svým již skoro měsíc manželem Petrem. Nejprve mi přišel prostě milý . Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se.
Loni jsem pod stromečkem našla zásnubní prsten a 24.4.2009 jsme se 14 měsících našeho vztahu vzali.
Po ošklivé životní etapě ( rozvod) jsem jen doufala, že by mě mohlo potkat něco tak krásného. Teď už nám k úplnému štěstí stačí jediné – vrána nebo čáp. Nebojte, vím ,že se člověk musí přičinit!
Přeji vám krásný den, pevné nervy a trochu toho štěstí.
Jitka ( andílekJita)

Bene a Libe

6. listopad 2012 14:10

Jirka & Míša

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

překonaná dálka

5. srpen 2009 17:12

J a R

I já bych chtěla přispět svým štěstíčkem a dát tak jiným lidem odvahu v hledaní.
Někdy v dubnu 2008 jsem tu potkala člověka a to setkání trvá dodnes

Ač ze stejného města,přeci vzdálení,protože přítel žil v té době v zahraničí,hledal přátele na osamocené dny v cizině a já zas přátele na vyplnění samotných večerů po práci.Z občasných vzkazů se stávaly častější a častější,z minut se stávaly hodiny a nakonec jsme zjistili,že o přátelství už tu dávno nejde.Miláček pak přijel na měsíc domů a ikdyž jsme oba byli nervozní z toho,že to nemusí vyjít,celej ten čas jsme se od sebe nehnuli a strávili tak krásný romantický léto ve dvou.Ani po odjezdu se nic nezměnilo,já pak pro změnu letěla na chvili za ním a v listopadu jsem ho opět vyhlížela v Brně na letišti.Jenže tentokrát už to nebylo na chvili,tentokrát už to bylo napořád

Od toho dne spolu taky bydlíme,nedávno jsme oslavili roční výročí a tak jen zbývá doufat,že to štěstí ze štěstí ještě dlouho potrvá..

Láska a štěstí

10. duben 2008 11:00

Stána a Libor

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Vzkaz pro všechny, kteří už nedoufají!

23. leden 2011 14:37

Esence a Michal1982

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Ty a Já.... jsme jedno jen ze dvou částí

8. březen 2016 19:35

Barunka a Jiřík

Dobrý den všem na Štěstí.
Posíláme Vám pozdrav z naší svatební cesty.

23.6.2013 si mě Jiřík našel na stesti.cz,dal u mého profilu hvězdičku, já to viděla a řekla jsem si: co kdyby to byl ON? Napsala jsem mu,že se zajímá o hudbu, bydlí v Litoměřicích a já ho neznám? Psali jsme si a hned nám něco říkalo, že tohle nebude jen takové to: ahoj,jak se máš, dobře, děkuji.

Druhý den-24.6.2013 jsme se večer sešli, povídali, povídali, poznávali se a bylo nám moc fajn. Později jsme si řekli, že 27.6.2013,kdy proběhla 1. pusa, bude takové oficiální datum začátku našeho vztahu. Po pár týdnech, měsících jsme spolu začali žít a prožívat společné radosti, starosti i běžné denní záležitosti....A je to tady- 5.3.2016 je datum naší svatby. (Jak mi do přání napsali kolegové- oficiální stvrzení naší dosavadní činnosti

) Naše společné radosti doposud převažovaly a my doufáme a věříme, že to tak bude i nadále.
Bydleli jsme 3 ulice od sebe, ale poznali jsme se díky stesti.cz,tak DÍKY! A všem přejeme ať mají tady v hledání toho pravého tolik štěstí,jako my dva

B+J M.

NAKONEC JSEM NAŠLA

27. prosinec 2013 13:33

MARIE A ROMAN

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

Láska jde internetem

9. květen 2009 20:15

Marek a Markéta

Z dlouhé chvíle jsem si prohlížela profily... objevil se mi jeden, který byl pro mě vyjímečný, napsala jsem mu

Vyměnili jsme si pár vzkazíků.. Pár??? Bylo jich šíleně, šíleně moc až jsme na sobě byli snad závislí

Ani jeden jsme nevěřili na lásku přes internet, jen jsme si vzájemně vylévali srdíčko a jak to s námi vypadá dneska? Nejde to napsat slovy, to prostě každý musí zažít... Pohádka na pokračování a my si přejeme aby ta NAŠE pohádka neměla nikdy konec a vám všem přejeme hodně štěstí a můžeme poradit:" Věřte a sami poznáte o čem tady píšeme"

Děkujeme štěstí.cz

díky osude

13. prosinec 2015 12:11

Lenka a Milan

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah

Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Seznamka Štěstí pomáhá

24. duben 2018 19:46

Renča a Vašek

Dobrý den,
ráda by jsem se podělila se svým příběhem. Bude trochu jiný, než by se tu dalo čekat, ale právě proto ho sem vkládám. Dala jsem si inzerát, že hledám kamarády a kamarády na společné chození Šumavou. Napsalo mi opravdu hodně lidí a já věřím, že se mi povede díky seznamce dát dohromady partu a užijeme si společné výlety.
Můj příběh má milé pokračování. Napsal mi i Vašek, který je na vozíku a má i sníženou hybnost rukou. Napadlo mě, že na společné toulání Šumavou to sice nebude, ale na jeho milé vzkazy jsem odpovídala. Domluvili jsme se, že mu budu podle možností pomáhat se zahradou a tím co bude potřebovat. Vašek je obdivuhodný chlap, který žije sám v domě a snaží se být maximálně soběstačný. Dnes jsem k němu vzala své kamarádky, které stejně jako já obdivují jeho přístup k životu. Takže i k tomu pomohla seznamka Štěstí = že jeden obdivuhodný chlap, který žije sám našel ve mě kamarádku a pozná díky mě i další lidi, kteří ho stejně jako já obdivují a pomáhají. Ono upřímně řečeno stačí tam hlavně být a poslouchat ho. Zná a miluje Šumavu. Dělá krásné hrníčky a z nějakého důvodu se často směje. Jsem moc ráda, že jsem mu odpověděla a poznala jsem ho. Takže děkujeme Štěstí, že jsme já, můj syn i moje kamarádky zas bohatší a můžeme pomoci tam, kde je to opravdu třeba. PS: Sousedi mohou obdivovat jeho zahradu se kterou mu pomáhám já, kamarádky i můj syn. Přeji všem hezké psaní a hlavně šťastná setkání. Renča

GRANDE AMORE DI FELICITA (velká láska ze štěstí)

13. listopad 2010 23:09

Marco a Ilona

V tom množství různých lidských povah zde, názorů na život a vztahy, přetvářek i upřímných sdělení, vzkazů blikajících na tabuli - vtipných, vulgárních, veselých a někdy bohužel i smutných, se našli další dva lidé...

Máme zde možnost poznat se s dotyčným dříve, než se můžeme vidět tváří v tvář...můžeme si pečlivě vybrat, zhodnotit klady a zápory, od první chvíle si rozumět, nebo dotyčné zájemce odmítnout po první přijaté řádce..třeba na základě gramatických chyb, sprostého jednání, neupřímných zpráv...
Vše je jen o nás..jaké si to uděláme, takové to máme...chceme mít své štěstí, co ale pro něj jsme ochotni udělat? Bude nám ho někdo chtít kousek dát? Zasloužíme si ho vůbec? Nejsou naše vztahy příliš povrchní? Musíme i my dávat, být upřímní a bezelstní...pak se jistě štěstí objeví...když poznáme čistou lásku sami v sobě, kterou můžeme dávat milovanému.
My jsme se zde poznali, od první chvíle si rozuměli, víme co chceme: zůstat při sobě v dobrém i zlém, být si věrní, pomáhat jeden druhému. Následně jsme smazali profily a nyní můžeme dál pracovat na sobě a našem vztahu, vzájemně se podporovat, být spolu. Vážíme si toho.

Děkujeme tvůrcům za možnost zde najít jeden druhého, lásku i přátelství a všem těm kteří stále hledají přejeme, aby zde či jinde vždy našli v tom druhém obraz sebe, takový s kterým mohou být spokojeni.

Ilona a Marco ( Anoli10 a Marco1983)

Venuše a Mars

2. červen 2011 11:57

Veronika a Martin

Je to už dlouho,co jsem brouzdala na Štěstí.cz a ozval se mi tajemný neznámý muž.Půl roku jsme si jen psali a v létě 2.8.2009jsme měli první randíčko.Přijel se synem,šli jsme na zmrzku a bavili se jako bychom se znali už dávno. Pak za mnou jezdil do práce,vždy při noční,na kafíčko.Dělala jsem v herně.A jak jsme se poznávali,přišli jsme na to,že se pravděpodobně známe již několik let,studovala jsem v Písku a Martin tam v té době na vojně.Naše děti si celkem rozuměli a mi se milovali tak nač čekat. 1.1.2010 jsme si našli velký byt a přestěhovali se do něj. A protože máme dětí málo

já 2 a Martin 1

narodil se nám syn Dominik 26.10.2010.

Stále se milujeme,dětičky nám rostou a jsme všichni konečně šťastní.Svadba zatím neproběhla,ale nač papír

Trpělivost růže přináší......

29. září 2011 21:21

M. & E.

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

Jak se balí princové ( a princezny... )

28. leden 2008 12:01

Lucík a Dave

Dva vzkazy Tvé zůstaly tu zprvu bez mé odezvy,
Ty jsi ale nevzdával to, počkal jsi si těch pár dní...
počkal jsi si na odpověď a potom na zprávy další,
ze kterých se dalo tušit, že nám cosi hezkého tu raší.

Pochybnosti které měla,
váhala, zda se s ním setkat,
rozplynuly už se zcela,
když pohledem jí začal laskat...
laskání těch modrých očí snoubilo se s něhou v hlase,
kolena se podlamují, zase věří lásky kráse...
lásky která zrodila se zprvu jenom ze slov pouhých,
a začla se prohlubovat silou jejich velké touhy...
touhy, co se naplnila jedné noci plné něhy, vášně,
kdy se duše spolu s těly propojily,
a teď je nám neskutečně krásně.

I když oba věříme v sílu osudu, rádi bychom poděkovali Štěstí za to, že nám umožnilo se poznat a zkrátit tak to nekonečné čekaní na pravou a opravdovou lásku.
Přejeme hodně štěstí i dalším čekatelům na lásku.
Lucík a Dave

asi si ho už nechám :)

11. prosinec 2008 10:34

Janča a Pepča

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo.

Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek

a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo

byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky

diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně

asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skažený

ale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Nejkrásnější vánoční dárek...

26. prosinec 2009 15:12

Míla a Tom

Jsou to asi 3 měsíce,co jsem se zaregistrovala na ,,Štěstí''.Co mne k tomu vedlo?Můj partnerský život,nespolehlivost partnera,jeho alkoholismus a přehlížení mne.Říkala jsem si,že zkusím,zda se dá tímto způsobem najít muž pro život.Asi jsme byla důvěřivá a naivní,protože jsem na to doplatila v podobě vydírání a vylákání mě na schůzku do cizího města,kam nikdo nepřišel.Byla jsem zklamaná a naštvaná natolik,že jsem chtěla svůj profil zrušit.

Ale řekla jsem si,že ještě jeden den počkám.Prohlížela jsem si profily mužů a klikla na jeden,kde jsem zjistila,že už jsme si kdysi psali,ale to bylo vše.Pak mi přišel vzkaz s dotazem,proč jsme se neviděli.Ani jeden z nás nevěděl a tak jsme si domluvili schůzku.Bylo 21.12...tedy předvánoční čas a já netušila,že dostanu ten nejkrásnější vánoční dárek.Přišel vysoký,pohledný a velice milý muž,přesně podle mých představ.Celou dobu schůzky jsme si měli o čem povídat.Byli jsme naladěni na stejnou vlnu,zjistili jsme,že jsme to chtěli vzdát oba ve stejnou chvíli.I on byl rozhodnut zrušit si profil.Odjela jsem domů a začali jsme si psát nádherné smsky,které byly vřelejší a vřelejší.Zjistili jsme,že jsme zamilovaní a že se moc chceme.Sice máme ještě každý své nefungující partnery,ale je jen otázka času,kdy budeme spolu.Dostala jsem ten nejkrásnější vánoční dárek...svou osudovou lásku a udělám vše proto,abych jí neztratila.Těším se na Silvestra,kdy snad budeme spolu a tak budeme mít šanci do toho nového roku 2010 vkročit spolu.

P.S.Tome miluji Tě a vím,že i Ty mě.Našla jsem své štěstí na ,,Štěstí''.Míla

Princ na bílém koni

1. leden 2009 21:03

Hana a Miloš

Přísahala jsem si,že to je poslední rande a jestli se nepovede, smažu profil. Na fotce se mi moc nelíbil, ale něco v jeho očích mně přesvědčilo, ať mu dám šanci.Jak to nemám ve zvyku, toho dne jsem si přečetla svůj horoskop, ve kterém bylo napsáno, že přijíždí princ na bílém koni. Jen jsem se pousmála a šla.Skutečnost předčila všechna má očekávání.Dnes už vím, že z mé strany to byla láska na první pohled.Byl úžasný, pozorný, galantní, něžný a já se v jeho blízkosti cítila jako princezna.Jenže vždy nedopadne vše jak si přejeme.Po necelých 3 měsících mně ze dne na den vymazal ze svého života a mně napadá 100 možností, proč se tak stalo. Protože pravý důvod jsem se už nikdy nedozvěděla.Doufám, že si přečte můj příběh.I přesto, že mně opustil, bych mu chtěla poděkovat za těch pár chvil, kdy jsem se cítila šťastná. Díky jemu jsem si uvědomila,že ještě není vše ztraceno, že ještě umím žít a milovat a rozdávat lásku.A mít někoho rád, je to nejdůležitější v životě. Díky Miloši. Hana

Osudové seznámení

15. leden 2011 20:31

Karel a Jitka

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

Příběh lásky z Plzně

12. květen 2009 08:55

Honzík a Janina

Už je to tak dávno, že si bohužel přesné datum nepamatuji. Nevím proč, ale napadlo mě po všech nezdarech v mém hledání životní lásky, že se zaregistruji na Štěstí a zkusím si svou lásku najít právě tady, ale abych řekla pravdu, nevěřila jsem tomu. Projížděla jsem profily a narazila na profil s nickem DzonyS,tak se mi zalíbil, že jsem mu nechala „můj první dojem“ – pozvání na kafíčko. Netrvalo ani den a Honza (jak se mi představil) mi napsal, kdy zajdeme na tu kávu. :D Byla jsem z něj úplně unešená. Měnili jsme si vzkazy s maximálním počtem znaků a to nám povětšinou ani jeden nestačil. Po pár dnech strávených u vzkazníku jsem věděla, že je to ON. Milovala jsem ho a to jsem Honzu ještě ani neviděla. Po pár týdnech jsme se sešli. První rande bylo to nejkrásnější jaké jsem kdy zažila. Sice mě svíral neskutečný pocit strachu a otázky typu „Co když se mu nebudu líbit?“ jsem omílala pořád dokola. Při setkání jsem propadla jeho kouzlu úplně. Jeho nádherné oči mě učarovaly tak, že jsem byla celá zaražená, nemluvná,… Šli jsme do vinárny a po skleničce výtečného vína, jsme šli do Divadla na muzikál Chicago. Domů jsem se dostala s Honzovo doprovodem kolem desáté hodiny a až do půlnoci, kdy Honzíkovi ujela poslední tramvaj, jsme stáli před domem. Od té doby jsem se na něj tak strašně těšila… Jsem moc ráda, že jsem se na štěstí zaregistrovala a díky Vám svého Honzu (sice bez koně) našla. Chci říct všem holkám a vůbec všem lidičkám, co tu hledají svou lásku, nevzdávejte to. Ano narazíte tady i na ty, kteří z toho mají jen legraci nebo hledají pouhopouhý sex, ale vy hledejte dál. Určitě Vás Vaše Štěstí potká. Už se s Honzou schylujeme k ročnímu vztahu + 2 měsíce k tomu, a já jsem nejšťastnější holka na světě. Honzík mi moc pomáhá a když je mi zle, drží při mně. Miluji Tě a moc Ti děkuji, že tu pro mě jsi. Už nikdy nechci být s nikým jiným, chci zestárnout jen s Tebou.

Zásah na první pohled

18. březen 2009 09:25

Jana a Pepča

Ráda bych se podělila o to, co potkalo na štěstí mě a ač je to neuvěřitelné a možná i bláhové, začínám věřit, že lze přes internet najít lásku snů.
Byl prvním mužem tady, kterého jsem oslovila první já. Nehledala jsem rozptýlení, a lásku a vztah už vůbec ne. Přivedla mě sem jen čistá zvědavost a možná jen popovídání si s někým "novým". Jeho profil nebyl nikterak zvláštní, ale zato jeho oči...jako by mě očarovali a já přestala logicky uvažovat. Nedokázala jsem si představit, že bychom spolu prohodili více než pár vět, natožpak to, že bychom se někdy viděli. První slova jsme prohodili v pátek večer, ale protože měl každý z nás na víkend už svůj program, sešli jsme se na štěstí znovu v neděli dopoledne a pak už se věnovali jen sobě. Napsali jsme si toho hodně a já se rozhodla v nedělním odpoledni se sebrat a prostě jet....jet za ním...vidět ho....co na tom,že je 170km daleko ode mě. Bylo to mé rozhodnutí, neočekávala jsem od toho víc než popovídání si u kávy. Šílenost. Na první pohled byl takový, jak jsem viděla na fotkách....přirozený, usměvavý, milý. Troufám si tvrdit, že jsme si měli co říct. Nenudila jsem se, byl vtipný a rozumný. Některá jeho slova mi byla tak blízká, že jsem si připadala jako ve snu. Zdálo si mi, jako bychom se znali několik let. Jsme od sebe sice dost vzdáleni, ale já vím, že já to nevzdám. Stojí mi za to, překopat svůj dosavadní život a já věřím jeho slovům, když říká "MY DVA".

manželství ze Štěstí

25. prosinec 2009 00:33

Zdeňka a Richard

Ještě tomu není ani rok, co jsem na Štěstí několika písmenky oslovil mladou paní, jejíž profil mi padl do oka. Ani jsem nedoufal, že se mi ozve... a hle, stalo se... a tím vlastně vše začalo... po několika týdnech "písmenkování" jsme se poprvé sešli ve skutečnosti a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí víc, nežli jsme si vůbec dokázali předstasvit.A věřte, nebo ne,přesto, že jsme bydleli několik desítek kilometrů od sebe, 25.ledna 2010 tomu bude půl roku, co jsme si řekli vzájemné "ANO" a dnes už žijeme jako spokojená rodinka. Takže bych chtěl vzkázat všem, kteří hledají, aby to nevzdávali, protože ten človíček, se kterým vám jednou bude hezky, tady někde určitě je a čeká právě na vás. Tak se mějte všichni krásně a přeji vám, aby vše vyšlo podle vašich představ, jako nám dvěma.Richard a Zdeňka

Štěstí na Štěstí

14. srpen 2014 16:10

Helena a Tomáš

Moc děkuji , že existuje tato seznamka a že jsem to zkusila.Loni před vánoci jsem se po 20 letech rozvedla....tím ,že jsem zustala s dítětem sama ,tak jsem neměla tolik času na seznamovaní......a díky této seznamce jsem našla skvělého muže........ale nebylo to lehké pohybují se zde muži ,kteří by si jen chtěli užívat a přitom v profilu mají ,že hledají vážný vztah....když už jsem to chtěla vzdát ,tak se mi ozval Tomáš......jsem štastná ,že po 9 měsícich jsem našla konečně muže na život...moc díky......Helena
Všem kteří to myslí vážně přeji ,aby měli pevné nervy a ono to opravdu vyjde.......

Strasne moc dekuji

15. březen 2012 19:27

Hanka

Kdyz jsem se tu zaregistrovala, byla jsem sama.Nikdy bych neverila, ze pres seznamku na internetu najdu muze sveho zivota...Ale po par dnech jsem si zacala s jednim muzem psat. Nedavala jsem tomu zadnou nadeji,ale vsechno nakonec dopadlo jinak a jsem za to moc vdecna :) Jsme spolu uz 5let, planujeme svatbu a znazime se o miminko :) Tem co vymysleli tuhle seznamku Strasne moc DEKUJI, diky Vam jsem Nasla to co jsem hledala a jsem strasne moc stastna .

kamarádi na 3 dny

29. říjen 2010 17:46

Lucík a Michal

Byli jsme kamarádi na 3 dny a pak už to je jen Láska na celý život. Protože láska hory přenáší , 45km jsme byli od sebe a teď jsem pořád u sebe.
Můj Miláček si mě tady našel,a já jsem s ním moc spokojená.

Tak ať vám to taky vyjde jak mě.

JSME

4. červen 2016 19:15

glamour a _Honzi_

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Láska jako z pohádky

19. únor 2013 14:31

Roman a Romana

Po několika nevydařených vztazích jsem již nedoufal že potkám tu opravdovou lásku tak jsem zkusil jen tak odpovědět na pár inzerátů a nic jsem si od toho nesliboval.O to větší bylo překvapení že mi přišla odpověd a nezůstalo jen u jednoho vzkazu.Psali jsme si celé dny a hrozně jsem se těšil na další vzkazy protože jsme si měli stále co říci.Po třech dnech jsme se poprvé potkali a byla z toho láska na první pohled.následovali další setkání a po týdnu náš první společný prodloužený víkend i s výletem s dětmi.od té doby jsme denně spolu a jke to naprosto ůžasné.máme si stále co říci a ve všem si náramně rozumíme.Po třech týdnech strávených stále společně plánujeme společné bydlení a svatbu v létě na kterou se všichni moc těšíme.Hrozně moc se milujeme a nedokážeme jeden bez druhého být.Děkujeme seznamce štěstí že jsme tady potkali jeden druhého jsme nesmírně štastní.

Snad osud?

22. listopad 2015 14:52

Šárka a Daniel

Říká se,že trpělivost přináší růže....
Zřejmě na tom něco bude,oba jsme na štěstí nějakou dobu neuspěšně hledali svojí lásku.Já měla přístup k netu tehdy jen přes mobil a jednoho dne když jsem se dívala na svůj profil,tak jsem si všimla muže,který se na mě díval a poslal kytičku,když jsem najela na jeho profil,tak jsem ,,nechtíc,,poslala kopačák :)
nedalo mi to a napsala mu zprávu,že to byl překlep...a ono slovo dalo slovo a od toho dne jsme spolu,šťastní díky ŠTĚSTÍ.
No a teď nás v prosinci čeká SVATBA.
Takže vám tímto chceme všem popřát hodně štěstí na štěsí a hlavy vzhůru...určitě čeká i na vás.....Š&D

Předchozí Další

Přihlášení

Uživatelské jméno

Heslo

Zapomenuté
heslo?

Jste zde poprvé?

A chcete si najít nového partnera?

Vytvořit si svůj

SEZNAMOVACÍ PROFIL