Skutečné příběhy štěstí

Tak začnu tím že nejdříve jsem váhala pak jsi založila seznamku.Po nějakém čase se mi ozval někdo na kom mi dnes moc záleží.Tak první jsme si psali pak bylo rande.První jsme byly na rande v překrásné restauraci při svíčkách.Vše zařizoval on a moc se mi to líbilo.A pak po nějakém čase padl první a strašně nádherný a okouzlující polibek.No a šlo to dál a a dál a všechno šlo tak samo a hladce.A pak se ke mě nastěhoval.A tak jsme spolu už měsíc a něco a strašně moc ho miluji.A jestli hledáte tak vám přeji jen to nejlepší ať najdete po čem toužíte.A jestli už jste našli tak vám přeji štěstí lásku zdraví a hlavně krásný a romantický a okouzlující vztah.S láskou a pozdravem Lucka.PS:MILUJI TĚ A NECHCI TĚ ZTRATIT LÁSKO MOJE.DĚKUJI LUCKA.

Naše osudové setkání se odehrálo na téhle seznamce v roce 2011. Já v rozvodovém řízení a Radim také. Začali jsme si psát....po pár dnech jsme si řekli, že se sejdem. Sešli jsme se a hned jsme si padli do oka. Radim byl sice málo mluvný, ale moc krásně se na něj dívalo . Dali jsme si pivo a kafe a povídali si své příběhy o tom, jak jsme se vůbec na stránky seznamky dostali. Při odchodu z restaurace padla pusa na rozloučenou, která trvala asi 5 minut, až nás musela vyrušit paní s kočárkem se slovy, že nemůže kolem nás projet ). Po tomto prvním setkání následovaly další a další. Po asi třech měsících známosti jsme seznámili i naše "chlapy" tenkrát mému synovi bylo 9 let a Radimovému synovi také 9 let. Znali jsme se od dubna a v prosinci téhož roku jsme se stěhovali do baráčku, který jsme si společně koupili. Letos už v našem vysněném baráčku budeme čtvrté Vánoce a jsme nesmírně šťastní Byl to osud, že jsme si tenkrát tady napsali první řádky? zřejmě ano...asi to vše špatné co jsme si při rozvodech zažili, mělo prostě zřejmě tak být a my DVA, tedy my ČTYŘI jsme se měli potkat. Nikdy bych nechodila ve svých 33 letech na diskotéky,abych někoho potkala, když jsem doma měla malé dítě, takže tahle seznamka mě i mého manžela ( vzali jsme se 31.9.2013 ) udělala zase šťastnými. Věřím, že někde na každého čeká ten vyvolený člověk, se kterým mu bude fajn. Přeju to všem kdo touží po lásce, štěstí a pohodovém životě. Držím pěsti i vám Šárka.

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

Ahojky, dlouho jsem přemýšlela pokud mám napsat a dodat odvahy i více lidičkám, kteří hledají a nebo si myslí, že touto cestou nenajdou a je to zbytečné mrhání časem, protože takto se mouhou seznamovat je úchylové, ale bohužel to musím vyvrátit. Láska číhá na každém rohu ikdyž je země kulatá.
Asi raději začnu mým příběhem a láskou. Ale také řeknu, že jsem se neseznámila přes štestí, ale jinde na internetu. Nebudu psát kde, ale proč jistě pochopíte.
Začalo to nevině pouze psaním někdy kolem prosince 2006, když jsem se rozešla s bývalým přítelem. Hledala jsem pouze přátelství a někoho kdy by si chtěl povídat přes písmenka, aby když přijdu domu jsem nebyla tak úplně sama s Fanynkou, mojí bulterierkou.
Toho dne myslím, že 20.12 jsem zaběhla do místnosti na chatu, kde jsem hledala kamaráda na občasný sexík a slůvko k pohlazení. Už mě nabavilo koukat po profilech a hledat podle psaných frázích jaký ten človíček je, protože tam se dá napsat cokoli, ale hledala jsem podle nicku, který mě zaujme tak napíšu a snad to vyjde a ono hopla vyšlo to ihned napoprvé.
Nehledala jsem ani krásu, která jde vidět, ale taková která je ukryta uvnitř človíčka.
Jak jsem řekla odepsal mi a jeho nick, asi se bude jiřík zlobit, ale napíšu ho je to barevnacek. Zářilo to na mě jako duha, která už zraněna byla a třeba hledá to co já. Začali jsme si psát krásná slůvka, hledali jsme jen internetové přátelství na úrovni a myslím, že jsem nebyla jediná, protože děvčata mu píší dodnes, ale vím, že mohu být za toto vítezství ráda. Jiřík, jak je v názvu začal psát nebylo dne, aby jsme si nepsali každý den, každou noc no prostě internet byl věčně zapnutý a pokud nepřišla zprávička včas jak jsem byla zvyklá byla jsem hned nervozní zda je Jiří v pořádku. Jezdil do práce na kole a celkem daleko, aby jsem i řekla Jiří je z Moravy a já ze severočeského kraje. Je to celkem dálka a oba jsme byli rozhodnuti opravdu pro přátelství. Z ničeho nic mne požádal o skype a začalo toužebné volání a krásné důvěrné přátelství, kde jsme oba chtěli jen přátelství. Jiřík si myslel, že chci od něj víc, ale do ničeho jsem ho netlačila, protože to nemá cenu a pokud někoho tlačíte do kouta, vždy se z toho vyvlíkne a uteče. Byla jsem trpělivá a opravdu si jen psali a povídali, každý den,každou noc ai po telefonu. Byl to krásný začátek plný romantiky a krásných minut naplnění samoty.
Nečekala jsem ani obrat k lepšímu, ale z ničehož nic mi Jiří jednou napsal, VEZMEŠ SI MĚ. A to den předtím psal, že zůstaneme přáteli. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale nedělal. 14 Dní na to co to vyslovil, přijel a vše se nám jen upevnilo. Byl to ten nejkrásnější týden mého života, ještě nikdy přede mnou takovou dálku nepodnikal kvůli žádné ženě a já na to byla hrdá, že právě já. Po tomto krásném týdnu odjel domů se slovy já se vrátím, a opravdu se tak stalo. Odjel domů, vyřídil si fomality a je tady se mnou. Bydlíme spolu a toto léto se budeme brát, protože oba cítíme, že je to tak správně a hlavně se milujeme.
Oba jsme se už spálili dost na to, aby jsme nevěřili stále ještě v opravdovou lásku, které na tomto světě není moc.

PSS: Proto všem kteří nevěří i láska přas internet může být nadherná a naplňující pokud jste neztratili víru sami v sebe a hlavně v to, že i takto se najde láska na celý život.

A proto na závěr JIŘÍKU MILUJI TĚ A VÍM, ŽE PRÁVĚ TY
JSI MŮJ RYTÍŘ NA BÍLÉM KONI.

Děkuji štěstí,že kvůli možnosti se zaregistrovat na těchto stránkách jsem dostal i tu možnost,poznat na štestí holku,která mi svými názory otevřela oči do budoucna. Potkal jsem zde holku,která má stejné a některé názory podobné jako já a oba jsme moc rádi za to,že jsme se potkali.Chceme se oba víc poznat a vypadá to na reálné poznávání,které už by mohlo k něčemu na dlouhou dobu véct.O holku,o které se zmiňuji,nechci nikdy přijít i kdyby to měla být jen kamarádka.Je moc fajn... Na tom ŠTĚSTÍ určitě něco bude pravdivého... Že tento seznamovací projekt nemá ve svém názvu slovo ŠTĚSTÍ jen tak náhodou.
Všem zaregistrovaným přeji podobné i mnohem lepší úspěchy v hledání partnera.

Nikdy jsem nevěřila,že se dá seznámit prostřednictvím seznamky na netu.Jednoho dne jsem si četla své maily a po odhlášení mi naskočila na obrazovku reklama na ŠTĚSTÍ.Řekla jsem si zkusím to a ono to vyšlo!!Začala jsem si psát z jedním zatím neznámým..asi po 3 týdnech psaní jsme se dohodli,že se sejdeme.Oba jsme se těšili,ale určitě v tom byli nějaké obavy,jaký ten druhý bude.Setkali jsme se u nádraží a šli jsme na svoji první fantastickou schůzku.Napřed jsme si povídali u kávy a potom,ruku v ruce jsme se šli projít nočním městem,bylo to neuvěřitelné,jak jsme si rozuměli..nechápu to dodnes,že jsme se nepotkali už dávno.Trvá to už 5 měsíců a je to čím dál tím víc krásnější.Plánujeme společnou budoucnost,ale zatím se musíme jenom scházet,nemůžeme spolu bydlet.VŠEM,KTEŘÍ VÁHAJÍ..RADÍM,NIČEHO SE NEBOJTE A JDĚTE DO TOHO.Je totiž krásné poslouchat to MÁM TĚ RÁD,MILUJI TĚ....

Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda.

Téměř 24 000 zobrazení profilu, tolik bylo potřeba než Kluk z N.M. dostřelil Amorův šíp do srdce Baby Jízlivé Netové. První dojem nedal, ale projevil upřímnou lítost nad stížností neutěšeného stavu seznamování vzkazem:
„Teta, tak to je mi líto, že se to zadrhlo. Nevím teď, který smajlík by se hodil, asi nějakej sadlík.“
Další vzkaz přišel až po měsící.
Kluk: „Čauky teta. Chtěl bych se, aniž bychom se seznamovali, na něco zeptat. Docela klíčová obecná otázka.“
A tak psali a vzkazovali. Nevím, čím si Teta zasloužila tolik upřímného zájmu Kluka, tolik pochopení a ochoty z jeho strany, ale fakt je, že byl vždy na druhé straně a ustál i citové nejapnosti, kterým se nikdy nikdo při online seznamování nevyhne.
Na Tety: „Písemně se blbě debatuje a když už jsem s mužem, tak raději dělám něco jiného.“
Kluk napsal: „No, já přesně nevím, co máš na mysli, ale z obsahu naší úplně první komunikace jsem soudil, že ne to, co bych myslel obvykle. Nebo jsi mne tahala za fusekli.“
Teta na to: „...netahala, ale nejsi můj typ .... takže soudíš správně.“
A Kluk zase: „Ale bože. Ty můj taky ne. To přece nic neznamená. Když promluvím na ženskou, neznamená to, že ji chci hned balit, ne? Já myslel, že na tomhle ujíždějí jen mladý holky.“
Od té doby se Teta často s Klukem úžasně bavila, debatovali a svěřovali se vzájemně.
Kluk s elegancí ustál i epizodu Tety s Lídrem lásky.
Kluk sice nebyl jako buk, ale ukázal se být Mužem formátem:
„Drahá teto z netu. Zaznamenal jsem vaše kladné hodnocení. Děkuji vám pěkně.“
A pak se začala probírat možnost osobního setkání. K tomu Kluk ovšem napsal:
„Má to ale háčky. Když se mi budeš líbit ještě víc, než se líbíš, pojedu po tobě. To si budeš muset uhájit.
“Na to Teta: „...aha a ty asi nemluvíš do větru co? Jenže to já nevím, co bude, takže game open!!!
Pochybnosti měla i Teta a Kluk je popsal přesně:
„Jestli to tak cítíš, myslím, že on (Lídr Lásky) je tvůj alfa samec. Myslím, že i kdyby tě pustil k vodě 10x, intenzivní myšlenku na něj nevymažeš, leda by se objevil někdo lepší - a to pochybuju. Pískne a všechny opustíš a poběžíš. Nejseš jediná, tak to funguje. Ve světle nových informací musím jakékoliv naše setkání odpískat. Když se s tebou nestřetnu, bude mi mnohem líp, přesněji mohem méně špatně.“
Přesto nastal den D. Šlo o rande účelově nakupovací.
Předcházela mu poznámka Tety: „...musíš změnit barvu z černé na světlou, rozsvítí tě to a holky budeš přitahovat více podle mě.“
Kluk opět překvapil. Tajně si rande natáčel na minikamerku. Po návratu napsal:
„Koukám na to video. Je vzhůru nohama, protože kamera byla byla vzhůru nohama.
A to je celé. Od začátku seznamování naruby a přesto se našli ONA a ON.
Tetě právě odpověděl na otázky na tělo:
„A já? Já ti nechybím? Když pracuješ? Ani kapku?“
-
„Když se soustředím na práci, tak ne.
Ale úspěšně se ti daří mě rušit.
Furt a furt.“

V pátek 8.7.05 jsem odpověděla na pár inzerátů na pár seznamovacích servrech a čekala jsem, co se stane.
Chtěla jsem známým dokázat, že po 15letech samoty, to už nejde. Odepsali asi 3 muži. Ale jen jeden vydržel odepisovat na všechny mé maily. Jeho prví odpověď zněla, že je Havířov (kde jsem bydlela já) od Ostravy (kde bydlel on) DALEKO ( pro přespolní - je to asi 20 km). Já jsem majitelkou auta. To jste měli číst tu sprchu o 21. století, století internetu, o tom jak si jsou lidi blíž, když chtějí!!!
V neděli 10.7.05 jsem od PC takřka nevstala. Naše mejlíky nás sbližovali tak, že jsem neodolala a ještě večer jsem sedla do auta a jela na návštěvu, ze které už jsem se prakticky nikdy nevrátila. A když,tak jen pro pár věcí, které jsem postupně do "vzdálené" Ostravy stěhovala.
V sobotu 10.6.2006 jsme se vzali. Já 15 let rozvedená a on 25 let rozvedený.
Už nám oběma bylo 40 let, oba máme dospělé děti.
Našli jsme i v tomto věku lásku, štěstí a domov. Vy co jste sami a máte předsudky, že už jste staří, dlouho sami, nebo si namlouváte, že ta samota není až tak zlá, zkuste to!!!
Pozdě není N I K D Y !!!

Alena 44 let

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Bylo mi čerstvých osmnáct. Na internetové seznamky jsem nevěřila a neměla jsem v úmyslu pouštět se do vážného vztahu. Nějak jsem se sžila se stavem "nezadaná" a plně mi vyhovoval. Profil na Štěstí jsem si založila jen proto, že na mě při přihlášení na mail jednoho večera vyskočil reklamní banner a jelikož jsem si vždy ráda dopisovala s novými lidmi, zaregistrovala jsem se.

Jednoho červencového večera jsem se na tento profil přihlásila, jako vždy odpověděla na pár vzkazů a jelikož jsme neměla nic lepšího na práci, dala jsem se do hodnocení mužských profilů. Kritéria jsem zadala jen velmi zběžně: muži ve věku 23- 30 let z mého kraje. Kdo se mi líbil, tomu jsem dala hodnocení 10, kdo ne, toho jsem přeskočila. Asi po půl hodině na mě padla únava, a tak jsem vypnula počítač a šla spát.

Druhý den jsem se opět přihlásila a měla na profilu několik vzkazů od lidí, které jsem uplynulý den hodnotila. Jeden z nich byl opravdu poutavý, nicméně byl od člověka, jehož profil mi toho večera přišel natolik nezajímavý, že jsem jej nehodnotila. Jelikož mě ale zaujal styl jeho psaní, bez váhání jsem stejně mile odpověděla. Netrvalo dlouho a začali jsme si psát pravidelně. Vyměnili jsem si ICQ a psávali si celé hodiny- jen tak o životě... Zhruba po 3 týdnech mi ten člověk (jménem Jirka) navrhnul pozvání do čajovny. Přestože nebyl jediný, se kterým jsem si takto pravidelně psala a měla jsem zásadu s nikým se nescházet, udělala jsem v jeho případě výjimku a se schůzkou jsem souhlasila.

Čekal na mě ve smluvený čas na zastávce autobusu. První dojem byl neutrální- naprosto obyčejný kluk. Když ale začal mluvit, velice příjemným hlasem a zajímavě, pochopila jsem, že mě čeká příjemné odpoledne v milé společnosti. A tak to také bylo. Hezky jsme si popovídali, prošli město, poseděli v čajovně, a když mě doprovázel na autobus směrem domů, loučila jsem se s pocitem, že jsem našla fajn kamaráda, se kterým si budu rozumět. Přestože jsme byli oba nezadaní, ani jeden z nás vztah nehledal- neřekli jsem si to přímo, jen od samého začátku vyplývalo, že máme oba rádi společnost a rádi si povídáme. Na nic jiného jsme nemysleli...

Pár dní na to jsme se viděli znovu a poté ještě jednou. Vždy to byly moc hezky strávená odpoledne. Postupně mi ale o něj začaly chodit SMSky s podtextem, který naznačoval, že bychom mohli být i více, než kamarádi. Psal mi, že na mě myslí, že se moc těší, až se zase uvidíme a podobně. Nejprve jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, ale řekla jsem si, že pro jednou v životě skutečně nebudu nic řešit a nechám všemu volný průběh. Bylo mi s tím člověkem hezky a teprve jsme se poznávali, tak proč dopředu zaujímat nějaké stanovisko? Jiskření mezi námi se ale den za dnem stupňovalo, a tak jsme se domluvili zase na další schůzce. Oba jsme však tušili, že bude jiná, než ty ostatní.

Vyrazili jsme do kina a po něm do čajovny. Jirka byl celou dobu dost nesvůj a já čekala, že mi bude chtít něco povědět. Nevěděla jsem sice, jestli sebere odvahu a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaká bude moje reakce. Prostě jsem si jen jako obvykle užívala jeho přítomnost. Když jsme došli do čajovny, sebral všechnu odvahu a řekl mi, že se do mě zamiloval. Dostala jsem dokonce růžičku a stříbrný prstýnek, který mi padnul, jako ulitý, až tak romantický byl... Když jsem se podívala do jeho očí, nemohla jsem říct nic jiného, než že s ním chci být.

A pak už následovalo nejkrásnější období v našem životě, během něhož jsem se do Jirky zamilovávala víc a víc. Letos v srpnu to byly 4 roky, co jsme spolu a můžu hrdě říct, že se stále milujeme a ono krásné období vlastně pořád trvá. Většina lidí okolo nás považuje za ideální pár- to určitě nejsme, ideální pár tvoří pouze umělohmotné figurky ženicha a nevěsty na svatebním dortu, nicméně v zásadě mám já i Jirka pocit, že k sobě patříme Netvrdíme sice, že spolu budeme navždy, to samozřejmě nevíme. Ale je nám jasné, že jsme oba našli toho pravého...

P.S. A to je také jediný důvod, proč jsem svůj profil na této seznamce nikdy nesmazala a stále se zde čas od času přihlásím- nemohla bych totiž profil, na němž jsem se s Jirkou seznámila, jen tak vymazat...

Hrozně dlouho jsem kamarádce říkala, že bych chtěla opravdový a vážný vztah a nikdy jsme s tim nic nedělaly, ale když mi jednou řekla tuhle stránku hned jsem se začala smát, myslela jsem si že je to vtip ale zaregistrovala jsem se a několik chlápků mi psalo, ale žádnýho jsem nechtěla, pak se mi najednou začali dít podivné věci, kluk, kterýmu jsem neodepsala na vzkazy semou jezdil autobusem a já o tom ani nevěděla. Na fotce vypadá jinak než ve skutečnosti ale právě sem mi napsal že semnou jel když jsem si povídala s kámošem, kterýho jsem poznala týden předtim a který byl zároveň i jeho kámoš, psali jsme si a sešli se na místě odkud jsme spolu jezdívali autobusem. Nebýt toho že mi sem napsal, nebyly bysme spolu...na první schůzce mi dal růži a pozval mě na víno pak jsme spolu začali chodit a přitom jsme se poznávali...od té doby uplynul 1 rok a 6 měsíců a jsme spolu šťastní...téměř se nehádáme a pořád se strašlivě milujeme...
Přeji i ostatním aby zde svou lásku našli, já toho rozhodně nelituji...

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Už dlouho jsem tu přihlášena asi
už 6let hledala sem přítele a většinou mi
tu hodně chlapů psalo ale většinou to hned
ukončilo i bez toho aby jsme se vyděli většinou
jim šlo o sex. Pak jsem tu tak 2roky nebyla ale
profil sem nechala založeny.A ejhle 23dubna
mi napsal Jiřík a od te doby sme si psali a během
14 dnů sme se sešli a od te doby je nám krásně
i když sme od sebe dělený dalkou přes 160km
ale i tak víme že k sobě patříme a nevzdame
se jeden druhého v červenci se k němu stěhují
a vim že to je človíček s kterým chci stravit zbytek
Života a za to vše co prožívame děkuji jen profilu štěstí
Je občas si radši počkat a štěstí najde každý

Věřte, nebo ne, může to vyjít.
Jen , prosím vás, milé ženy, pokud sháníte solidního partnera, nedávejte si na profil fotky typu "Agáta Hanychová", neukazujte bujné dekolty a nechtějte výrazně mladší partnery. Vy, milí pánové, se nerozepisujte sáhodlouze, co a jak máte rádi v sexu, solidní ženy to moc nezajímá a pokud jste vyššího věku, působí to spíš zábavně...
Po letech spokojeného manželství je velký problém nesrovnávat nového partnera s tím minulým. Pokud máte rozum, jistě víte, že seznamování se a sžívání se v pozdějším věku není vůbec jednoduché. Chce to čas a kopec tolerance a trpělivosti, kterou třeba ve dvaceti nemáte.Ale po padesátce je to jinak.
Samozřejmě, že si jdete občas na nervy, ale když se držíte za ruce a je vám spolu dobře, dovedete si spolu povídat, smát se, jezdit na výlety a pomáhat si, tak je všechno na nejlepší cestě. Stačí jenom vědět, že tě mám ráda a že ty mě máš rád.
Jsme spolu půl roku a věříme, že nám to, přes všechny překážky, vyjde.

Po několika nevydařených vztazích jsem již nedoufal že potkám tu opravdovou lásku tak jsem zkusil jen tak odpovědět na pár inzerátů a nic jsem si od toho nesliboval.O to větší bylo překvapení že mi přišla odpověd a nezůstalo jen u jednoho vzkazu.Psali jsme si celé dny a hrozně jsem se těšil na další vzkazy protože jsme si měli stále co říci.Po třech dnech jsme se poprvé potkali a byla z toho láska na první pohled.následovali další setkání a po týdnu náš první společný prodloužený víkend i s výletem s dětmi.od té doby jsme denně spolu a jke to naprosto ůžasné.máme si stále co říci a ve všem si náramně rozumíme.Po třech týdnech strávených stále společně plánujeme společné bydlení a svatbu v létě na kterou se všichni moc těšíme.Hrozně moc se milujeme a nedokážeme jeden bez druhého být.Děkujeme seznamce štěstí že jsme tady potkali jeden druhého jsme nesmírně štastní.

Po velkém zklamání jsem dlouho hledal lásku na celý život. Až zde jsme se našli. Já našel ten největší poklad svého života Ivanku.

Příběh o štěstí 2

Dnes je tomu rok co jsme spolu můj Míša a JÁ.Náš příběh o seznámení už je zde napsaný co psal moje životní láska.Já moc na to psaní nejsem ale chtěla bych se o to pokusit,chci celém světu se pochlubit že konečně mám svou životní lásku.A to díky tomuto Štěstí.
Začalo to tak jako asi každý vztah začíná, rande a společné výlety.Náš vztah se vyvíjel velice rychle,nic jsme si neplánovali,všechno přišlo tak nějak samo.21.března kdy jsme se poprvé políbili,začal náš vztah.Byli a jsou to krásné chvíle na které nikdy nezapomenu.Začátkem září jsme zjistili že čekám miminko.Já jsem sice bylo z toho trošku vystrašená,ale po tom co se to dozvěděl můj Míša a co řekl,jsem věděla že všechno bude perfektní.Na ty slova nikdy nezapomenu,,dělali jsme to spolu a spolu na to zůstaneme,i na miminko miluji tě andílku“
A měl pravdu Zařídili jsme si krásné hnízdečko lásky. A dne 8.2.2008 jsme se vzali,svatba byla malinká ale moc nádherná.A teď čekáme jen na našeho malého mrňouska Lukáška,který přijde na svět každičkým dnem.

CHci se podělit,jakého báječného člověka jsem potkala. Když už jsem přestala doufat,že tu na Štěstí ,,to štěstí,, nenajdu. Napsal mi člověk se kterým jsem se setkala. Naše první schůzka,nebrala konce.Dnes se známe skoro tři měsíce a už jsme spolu strávili,nádherných pět dnů na Šumavě v Srní.Byla to krásná dovolená s báječným človíčkem. Děkuju Milane Miška

Před třemi roky (27,1,2012) jsem pod stejným nadpisem děkoval osudu, že mě dovolil seznámit se před třemi lety s mojí Kateřinkou.
V tuto dobu vstupujeme s Kateřinkou do sedmého roku našeho společného žití.
Po těch šesti letech mohu říci pouze jediné: Ano opravdu, Kateřinka je zázrak a já ještě stále děkuji každý den osudu a tobě Seznamko štěstí, že jsem mohl s ní prožít dalších nádherných dvacetčtyři hodin. Děkuji, děkuji moc.
Standa
P.S. Kateřinka, jak je jejím zvykem, se dívá přes mé rameno a čte co píši.
Napomíná mě: "Nebuď sobec, mysli i na ostatní kteří hledají lásku".
"Promiň, sobec nebudu, Kateřinko"
Tak tedy: Přejeme všem zde na seznamce, aby vydrželi a našli takové štěstí jaké potkalo nás dva:
Mě s mojí kouzelnou Kateřinkou
A mě s mým usměvavě bručavým Stanouškem.
Mnoho štěstí.

Dobrý den Chtěl bych vás poděkovat za tuto seznamku. Našel jsem tu lásku mého života už jsme spolu rok a čekáme druhé děťátko. Seznámyli jsme se na šťěstí.cz a po delším psaní jsme se sešli a byla to láska na první pohled. Ještě jednou moc děkujem Alena a Petr

Před dvěma roky mi kamarádka doporučila tuto seznamku, ona sama na vašich stránkách svoje štěstí našla. Četl jsem si tu příběhy lidí, kteří se tu poznali a měli to štěstí.
Nečekal jsem, že se štěstí na mě usměje tak rychle. Týden po registraci jsme si s Hankou poprvé napsali, po dalším týdnu jsme se poprvé viděli a po pár týdnech jsme spolu už bydleli. Letos jsme se vzali a zanedlouho bude naše štěstí o jednoho člena větší :)
Díky za tu možnost a chtěl bych všem vzkázat, že to prostě možné je ;) Bez seznamky bychom se asi nikdy nepotkali, i když jsme se možná potkat mohli, vzhledem k tomu, že kolem jejího domu jsem nejednou jel. Hodně štěstí všem ;)

ahoj chtěla bych se podělit o moje seznámení bylo to asi zhruba 21.února co mě oslovil a chtěl se seznámit Martin jak jsem četla předešlí vzkaz tak měla dotyčná to samý jak já a má pravdu v tom nezoufat a důvěřovat taky jsem už chtěla smazat profil a nevěřila jsem že někdy můžu najít zrovna na nějaký seznamce lásku svýho života a tož když mám malýho věřila jsem že se tu můžu seznámit a jen s kamarádit a že to dopadne tak to ne tak jsme si hned vyměnili čísla jako že to většinou nedělám a něco mi říkalo srdíčko poznat a pak se uvidí tak jsme se párkrát sešli a teď jsme spolu a jsme moc šťastný natož že mám malýho mu vůbec nevadí .....přeju všem štěstí jako já jsem ho tady našla a to díky týhle seznamce ....Jana

Jak začít tento příběh asi jednoduše....byla jsem několik let sama a na seznamku štěstí mi dal tip jeden kamarád. Na seznamce jsem byla asi týden přihlášená a jeden večer jsem se nudila u počítače a najednou mi přišel vzkaz od Jirky....začli jsme si psát a ještě ten večer, jsme se sešli. Prošli jsme se, dali si kafčo, hezky si popovídali a už při rozloučení jsme se objali a líbali. Byla to láska na první pohled??? Nevím, vzájemné sympatie, komunikace...viděli jsme se hned druhý den....a pak už jsme se vídali stále....Nyní jsme spolu 2,5 měsíce a už se k němu stěhuji, neboť bez sebe nemůžeme být. Moc ho miluji a je to moje krásné, hodné, šikovné a roztomilé sluníčko. Snad už napořád....přeji všem ať na seznamce štěstí to svoje štěstíčko taky najdou.

Už jsou to čtyři roky, co jsem se zde seznámila s mým teď už manželem. Jsme dva roky manželé a lepšího chlapa jsem si nemohla přát.

Už je to rok, co jsem si na této seznamce založila svůj profil. Vlastně jsem to udělala jen ze zvědavosti, protože jsem na seznamování přes internet nikdy moc nevěřila. Měla jsem pocit, že na seznamce přece nikoho, kdo opravdu stojí o vztah a ne jen o chvilkovou postelovou známost, nemůžu potkat. Psala jsem si s různými muži,někteří byli docela otravní, jiní zase milí, ale nikdy jsem nebyla tak nějak vnitřně přesvědčená o tom, že to je ten chlap, kterého chci potkat osobně. Vzkazů mi chodilo relativně hodně, takže pokud mě někdo nezaujal svým vtipem hned při první větě, ignorovala jsem ho a nebo ho kulantně odmítla. Jednou mi napsal muž, který byl na první pohled celkem sympatický, ale podle vzkazu, který mi zanechal, se jevil jako nudný patron, jelikož mi napsal tuctový vzkaz: "Ahoj, jak se máš?" Tenkrát jsem mu ani neodpověděla, protože jsem byla zaneprázdněná konverzací s jiným velice vtipným mužem. Asi za dva měsíce mi tento muž s tuctovým vzkazem napsal ještě jednou, a tak mi to nedalo a odpověděla jsem.Začali jsme si psát, a i přesto, že jsem se u počítače neválela v křečích, ráda jsem nakonec kývla na schůzku. Hned na první schůzce jsme si padli do oka, jezdil za mnou třikrát týdně 60 km, trávili jsme spolu hodiny a hodiny a pořád jsme si měli co říct. Zamilovali jsme se, nyní už spolu půl roku bydlíme a je to moc fajn. Jsem moc ráda, že se tenkrát nevzdal a napsal ještě jednou, protože jinak bychom se nepoznali...Asi to tak ale mělo být. Potkali jsme se přesně v dobu, kdy jsme se potkat měli Tímto bych chtěla moc poděkovat vaší seznamce a přeji mnoho štěstí i ostatním hledajícím, kteří ztrácí naději na krásný vztah, protože štěstí příjde v pravou chvíli. Jen to chce trpělivost

Ahoj,

je tu jaro a kolem mne se zase hromadi lidi na ktere pusobi hnizdive pudy. Chtela bych vam dodat kuraz a radu neposlouchat jen ty skarohlidy, kteri seznamovani na netu odsuzuji. Jako vzdy, nic neni cerne nebo bile.
V pripade mem i meho, ted uz manzela, jsme zarnym prikladem cekani a dockani se.
Oba jsme na seznamky chodili leta. Manzel si samozrejme vybiral daleko mladsi devcata a ja naopak pany, jejichz inzeraty srsely testosteronem.
No nebudu to protahovat. Diky shode nahod se jednoho dne JEHO pokus o seznameni dostal do prvnich 5. odpovedi na muj novy inzerat, takze se i na nej dostalo, nez mi dosla trpelivost. Sli jsme na pivko jeste tyz den, no a od te doby ubehly 3,5 krasnych let plnych stesti a spolecnych zazitku. Pominu-li fakt, ze jsme v dobe naseho on-line seznameni bydleli v jedne ulici, rada bych dodala, ze seznamky jsou v dnesni dobe jedna z mala bezpecnych vod, kde si clovek pri trose zdraveho usudku opravdu najde co hleda.
Tak klavesnice vzhuru a puste se do hledani. HODNE STESTI

H.

Vážení a milí,začalo to tak že jsem v roce 2013 ovdověla a dcera mě nechtěla poslouchat jak do kolečka pláču,koukla na na seznamku a vytvořila moje stránky a začala hledat mě nějakého človíčka.Stále mě k tomu volala, že mi někdo napsal, tak at si to jdu přečíst a odepsat.A na jednou se tam oběvil jeden užasný člověk se kterým jsem si chvilku psali vyměnili telefonní čísla a dali si rande 6.12.2013 bylo to užasné seznámení,přiznám se nevěřila jsem tomu že potkám ještě člověka se kterým mě bude dobře.Ale je pravda že jsem moc štastná, že ho mám, je nám spolu moc dobře. 14 dní na to jsem se k němu nastěhovala a jsme spolu do dneska je tomu rok a doufám že to bude do konce života.MOC HO MILUJI a vám děkuji že jste, milá seznamko. Přeji Vám takových lidiček hodně. Vladka