18. březen 2008 12:00
Nastala hodina H a já stála u schodů vedoucích do mé bývalé školy. Počasí již dávno bylo pochmurné a vítr nepříjemně ochlazoval mé tělo, protože ačkoliv ostatní lidé chodili dávno v teplých bundách či kabátech, já stála jen v modré mikině, která byla naším poznávacím znamením. Druhá hodina se blížila a mnou projela tréma, jako bych se seznamovala poprvé. Ale nebylo to poprvé co jsem se snažila najít lásku přes inzerát.Nikdy bych nezískala odvahu oslovit někoho jen tak na ulici a myslím, že ani většina z Vás by to nedokázala.
Proto bylo jednodušší vzít do rukou inzertní noviny, projít pár řádků a najít obyčejný inzerát.Ale co si představuji pod pojmem obyčejný inzerát? takový, kde muž neláká ženu na svůj majetek, na svůj vzhled a své postavení, ale láká jí na upřímné srdce plné lásky, kterou chce někomu rozdávat.Můj prst se náhle zarazil na jednom, který zněl:Kluk z Krupky hledá boubelku od 20-23let.Celkem stručný, jednoduchý a možná pro nikoho nic neříkající inzerát. Objevila se ve mě touha poznat člověka, který hledá pravý opak těch super štíhlých dam s okouzlujícími křivkami a mírami 90-60-90.Vzala jsem do rukou mobil a již jsem vyťukávala odpověď.
Neuběhla ani minuta a na displeji blikal příchozí hovor. Hrklo ve mě, co je to za číslo a raději jsem hovor nepřijala. Po druhé již nečekala jsem a hovor jsem přijala. Na druhé straně byl velmi příjemný hlas mladého kluka, kterému jsem před chvíli odpověděla. Zeptal se mě na několik otázek, ohledně toho, co očekávám od partnera.Prozradila jsem, že toužím po hodném, upřímném a věrném klukovi. Už jsem měla dost lží, podvádění a trápení.Dost mužů, kteří vidí v ženě objekt své sexuální touhy.
Domluvili jsme se na druhou hodinu, že se sejdeme u základní školy;jediné místo které mě v té chvíli napadlo. A pak se to stalo. Byly dvě hodiny a já byla nervózní a stále jsem se dívala na mobil, jestli nenapíše, že nepřijde.Ale nic nepřicházelo.Vyhlížela jsem, jestli nepůjde někdo podobný jeho popisu.Najednou jsem ho viděla přicházet ladnými kroky.Vysoká štíhlá postava se ke mě blížila.Na mou otázku, zda je to on, na ten inzerát mi odpověděl ano.A v té chvíli to přeskočilo.Zalíbili se mi jeho hnědé vlasy, nádherný úsměv a oči, ve kterých byla taková zvláštní jiskra.Jakoby se na mě smál už jen tím svým pohledem a v kombinaci s úsměvem na rtech to byla neodolatelná věc.
Zvolili jsme procházku po našem malebném městečku.Prošli jsme mnoho uliček,náš krásný les a stále si povídali.Rozuměli jsme si od první chvíle.Stále jsme nacházeli nová a nová témata naší diskuze.Smáli jsme se tomu, že již rok bydlíme kousek od sebe(o ulici) a nepotkali jsme se.Ale mám pocit, že kdyby jen tak prošel kolem mě na ulici, tak bych si ho ani nevšimla.Líbí se mi muži více vyvinutí svou postavou.Ale možná nám bylo souzeno osudem poznat se mnohem později a jiným způsobem.Oba jsme byli zklamáni nešťastnými láskami, které bohužel skončili smrtí našich partnerů.
Čekala jsem, kdy a jestli udělá nějaký ten krok.Najednou mě vzal něžně za ruku, propletl mé prsty se svými a mě zahřálo u srdce.Cítila jsem jeho náklonnost a touhu poznat mě mnohem blíže.Bylo nádherné jít ruku v ruce a cítit, že o Vás má opět někdo zájem a jeho úmysly jsou čisté.Najednou mě objal a já se nejdříve odtáhla, nevím a nevysvětlím si nikdy proč.Možná strach, že mi opět ublíží a nebo jsem možná v té chvíli moc používala mozek.Později to zkusil znovu a naše rty se spojily jako motýli za letu.Bylo to nádherné spojení našich rtů a mé srdce bilo o závod.Jeho polibky mnou projely jakoby od konečků prstů až k srdci a tou samou cestou zpět až do mozku, kde většina z těch otisků zůstala.Toužila jsem, aby ta nádherná chvíle nikdy neskončila.Aby mě stále držel v náručí a líbal mé rty.Podlehla jsem.Podlehla jsem touze po štěstí a lásce, kterou jsem tak dlouho, stejně jako on, hledala.Doprovodil mě jako gentleman před dům a věnoval mi pár něžných polibků a celou noc jsem nemyslela na nikoho jiného, než na něj.
Začali jsme spolu trávit více a více času,ať už procházkami nebo v soukromí pokoje.Prožívali jsme nádherné chvíle plné lásky, něhy a vášně a hlavně porozumění.Nacházeli jsme v sobě nejen lásku, ale i oporu.Každá chvíle byla výjmečná a neopakovatelná, o to víc jsme si užívali.Po šesti nádherných dnech mi udělal krásné překvapení.Po sedmé hodině zavolal do jednoho nejmenovaného rádia a nechal mi zahrát píseň s názvem Vyznání.Jakoby ta píseň byla psaná jeho rukou a srdcem.A já pochopila, že mě nejen miluje, ale že by pro mě dokázal snést i modré z nebe.Stejně jako já pro ně.
Jsme spolu už 4měsíce, které jsou tím nejkrásnějším co jsem kdy zažila a mám také jedno vyznání.
"Miláčku můj, miluji Tě a nikdy tě nechci ztratit!!Doufám, že prstýnek ode mě budeš nosit a budeš vědět, že Tě miluji opravdu a moc..."