Skutečné příběhy štěstí

Po velmi bolestivém odchodu manžela jsem se cítila strašně sama a začala jsem tedy hledat kamaráda, přítele, nového partnera. Internet mi připadal jako nevhodnější řešení, většina z nás se pohybuje ve stálem okruhu lidí. Nejprve jsem se začala rozhlížet ve svém okolí, pak i v sousedním kraji. Klikla jsem na jeden profil bez fotky, nu a šla dál. Druhý den mi přišla zpráva, že mám moc hezké nohy. Na to jsem odpověděla, že to samé já říct nemohu...(profil bez fota). Začali jsme si psát, J. byl inteligentní, vtipný, fajn. Bylo září. Bylo mi divné, že J. nechce jít "na kafe", ale byl totiž služebně v Indii. Kafe jsme tedy naplánovali až na vánoce. Psali jsme si denně, chatovali dlouho do noci a zamilovali se do sebe. Fotky jsme si také vyměnili. Koncem listopadu mi J. nabídl, zda za ním do Indie nechci přiletět. Bylo to pro mě jako pohádka, moje tajně vysněná dovolená, země, kam jsem se chtěla určitě jednou podívat. Věděla jsem ale, jak je to složité, znali jsme se přece jen virtuálně a navíc jsem si to finančně nemohla dovolit. J. ale nabídku stále opakovat a nabídl, že zaplatí letenku (i zpáteční), zařídí vízum a já, že se vůbec nebudu muset o nic starat, jen se půjdu nechat naočkovat. Nakonec jsem souhlasila a přiletěla. Vše opravdu bylo tak, jak jsme se domluvili. Na letišti v Indii mě čekat vysoký sympaťak s velikou kyticí růží. Strávili jsme spolu krásný týden v Indii, potom vánoce...
Zjistila jsem, že tu jsou i muži, kteří to myslí vážně, kteří si váží druhých, kteří jsou obětaví, kteří touží opravdu po vztahu, lásce a porozumění...

Ano, ano, ano.
Díky "originální a sympatické" seznamce štěstí.cz se mi podařilo najít "po čase" opravdu skvělý protějšek, prostě úžasnou a krásnou ženu, a to jsem docela nedávno na to tady už ani nespoléhal a chtěl to smazat. Mažu až nyní, nemám důvod zde dále být, vyplatí se vyčkat a nevzdávat to.
Tak hodně štěstí na štěstí!

Na seznamku štěstí jsem přišla jen z jednoho důvodu utišit mou neskutečnou bolest moje velká láska mi dala kopačky a mě nenapadlo nic jiného než jít na seznamku a zaflirtovat si s muži ihned mi začali chodit různé psaní že by se se mnou moc rád seznámili ale všichni byli až moc staří. Po dvou mesicich mi napsal nějaký Michal ale napsal jen "ahoj pokecáme?" já si řekla proc né je mu 19 tak to může byt sranda, tak jsme si začali psát, psali jsme si každý den až do noci pak si řekl o moje telefoní číslo a já mu ho nejdrive odmítala napsat ale on mě prosil ze si jen budem psát sms a když napíšu "UŽ MI NEPIŠ!" tak to skončí. Nakonec mě presvedcil a odté doby mi každé ráno poslal pozdrav na dobré ráno a večer na dobrou noc moc mě to těšilo. Najednou jsem začala mít tušení ze ho znám a a i trosku se mi začínal líbit. Mohla jsem mu napsat co mě trápí a no mi vzdycky pomohl. Po 3 mesicich jsme si začali volat a došlo i na první schůzku, ještě jsme nevěděli naše přímení tak bylo velké překvapení když jsme se porve viděli tedy vlastně ne poprvé moc dobře jsme se znali od mého bratra, byli to moc dobří kamarádi a začali jsme moc dobře komunikovat a po 14dnech jsme jeli pod stan, tam to mezi námi začalo jiskřit. Jezdili jsme spolu na různé výlety a týden na vodu tam jsme si dali první pusu. Přijeli jsme domu a začali jsme spolu chodit já se rozplývala a díky Míšovi jsem úplně zapomněla na ex kluka. Teď jsme spolu 4 měsíce a každým dnem jsem stastnejsi bydlíme spolu, ikdyz kamosky říkají že si díky tomu tu naši lásku pohřbíme ale naopak nám stále kvete proto chci moc podekovat SEZNAMCE ŠTĚSTÍ ze je a ze mi pomohla najít lasu a doufám ze ještě pomůže plno jiným lidem co tu hledají svou osudovou lásku.
hodne štěstí, na každeho čeka láska a nebojte se ryskovat

Ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se serverem Stesti.cz. Nejdřív bych chtěla zmínit, že jsem podobným serverům nevěřila a nikdy dřív bych neřekla, že se tady zaregistruju. A také jsem byla a jsem "konzerva", takže to se mnou mají muži mnohem těžší. Myslím, že podobných žen je víc, i proto to zmiňuji... Až samota a nedostatek příležitostí na setkání mi dodaly odvahu se zviditelnit na seznamce.

Samozřejmě to v několika prvních pokusech nevyšlo. I když jsem se odvážila a po nějaké době psaní s konkrétním mužem jsem šla na setkání, většinou z toho už další setkání nebylo. Už jsem pomalu ztrácela víru a chuť něco dalšího zkoušet, ale jelikož jsem neměla moc dalších příležitostí se seznámit, dodávala jsem si sílu a čekala na další řádky od jiných mužů, které naštěstí občas přicházely. Napsal mi i David a psaní s ním bylo fajn, byl vtipný, chytrý, milý. I setkání s ním bylo moc příjemné a postupně následovaly další 2 setkání, přesto to nebyl můj typ a já jsem se navíc zatím bála pouštět do něčeho vážnějšího, což David chtěl. Asi jsem ještě po všech zklamání, které jsem v životě zažila, nebyla připravená se někomu úplně otevřít.

Ubíhaly měsíce. Mezitím jsem občas znovu zkusila s někým zajít na rande, ale nemělo to delšího trvání, pořád tam to "něco" chybělo. Průběžně jsem se občas někde potkala s Davidem, občas mi napsal a domluvili jsme se na nějaké setkání na festivalu nebo hudební akci - kde byl ale spíše se svými přáteli a já zase se svými. Dával mi najevo, že by se mnou chtěl být a mně s ním také bylo dobře, ale nic víc jsem zatím nechtěla. Rozseklo se to až na jednom menším festivalu, kde už byl David trošku v náladě a mísilo se v něm zklamání a zlost a důrazně se mě zeptal, co proti němu vlastně mám?? Většinou vždycky vím, co odpovědět, ale tentokrát jsem zůstala stát bez odpovědi... Uvědomila jsem si, že proti němu vlastně vůbec nic nemám, navíc mi je s ním fajn a něco mě k němu celou dobu táhne. Ten půlrok, co mi David dal, a ten čas, který jsem měla a mohla jsem si na Davida "zvyknout", naboural zeď, kterou jsem kolem sebe měla.

Dnes si uvědomuju, že ten "pravý" ani zdaleka nemusí být váš typ, ale hlavní je, že je takový, jaký je a právě tím si vás získá. Je opravdu krásné zjištění, že jste našli to, co celý život hledáte. Nebo tedy spíše to, co si našlo vás. I toto beru jako velké plus a jsem za to ráda - asi jsem já sama celý život hledala špatně a to dobré si mě pak muselo najít samo... Každopádně jsme už s Davidem víc jak 1,5 roku, koupili jsme si domek a čekáme mimčo Nikdy mu nepřestanu děkovat, že to tenkrát nevzdal a ten půlrok mi dal, i když se tím trápil. Je to opravdu ten "pravý", se kterým je život hrozně krásný, snadný a veselý a kterého bych přála najít každé ženě. Držím pěsti, opravdu to může vyjít! A samozřejmě velké díky Stesti.cz

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Tak jako ostatní i my dva jsem sem vstoupili s nadějí...........nadějí,že najdeme někoho s kým nám bude dobře a komu bude hezky s námi.........a místo toho jsme tu našli to nejbáječnější přátelství a oba jsme potkali lásky ve chvíli,kdy jsme o to přestali usilovat.
za kamaráda nad kamarády ti ŠTĚSTÍ děkuju!!!

Jsme lidi středního věku kteří už mají v životě něco zasebou,díky vaší seznamky štěstí,jsme ho opravdu měli,chceme Vám moc poděkovat a popřát i ostatním aby měli vživotě takové štěstí taky,oba jsme prožily velká sklamání a bolesti už jsme neveřily že může být něco tak hezkého jako láska dvou lidí.Co ktomu ještě dodat,určitě už se neopustíme a po životních zkušenostech si budem vážit jeden druhého.DĚKUJEM ROMAN A LENKA.

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Zdravím všechny lidičky ze Štěstí
Chtěla bych se s vámi podělit o kousek svého-našeho štěstíčka....Dne 22.12.2009 se změnil můj život...ale to bych předbíhala, takže pěkně od popořádku
Začalo to obyčejnou zprávičkou s dotazem: ´´Jak se daří v nedělní podvečer´´. On, pohledný, o 8let mladší mladík....mému profilu bez fotky Šmarjá, říkala jsem si, to je odvaha.... Měl moc hezky vyplněný profil,tak jsem mu zkusmo a ze zvědavosti odepsala. Vyměnili jsme si několik vzkazíků a ještě tentýž večer přešli na ICQ. Od PC jsem se odlepila až ve 3h ráno Překvapivě jsme si měli o čem povídat, spousty společných zájmů, nározů, životních priorit....Takto jsme si písmenkovali téměř denně-několik hodin. Plynule jsme přešli na volání přes Skype s webcamerou a za necelé dva měsíce se sešli.Zrovna jsem měla na ruce sádru. Nezapomenu na tu chvíli, když jsme si poprvé pohlédli do očí...byli jsme oba dva nervozní, ale přešlo nás to za okamžik, jako mávnutím proutku. Chvilku jsme se procházeli a pak šli na kávu do baru. Vyhlédli jsme si stůl a usedli na sedačku....tedy jen Kubík, já ´´zahučela´´ pod stůl....při dosednutí totiž cosi povolilo a já, vyděšená, zaklíněná, znehybněná nemohla ven. Sádra od lokte, po konečky prstů mi to zrovinka neulehčovala Kubík na sobě nedal znát pobavení a prostě se zvedl, vyprostil si mne, zasmáli jsme se tomu.....a barman přišel s tím, že už to rozbité bylo, pouze ´´narafičené´´ a že ho nenapadlo nás na to upozornit, že ta pravděpodobnost byla minimální, aby jsme si vybrali zrovna tento stůl a tuto část sedačky
Vše bylo fajn, každá minuta....chemie zapracovala na obou stranách, pověstná jiskřička přeskočila....povídali jsme si dlouho do noci a pak mne odvezl domů.Ze schůzky jsem měla moc dobrý pocit. Připadalo mi, že se známe už dlouho. Komunikovali jsme spolu po sms, Skype a těšili se na další setkání. Na štědrovečerní večeři jsem byla u rodičů a kolem půlnoci se vrátila domů. Ten den jsme si napsali spousty sms a plánovali další schůzku...pak přišla sms: ´´Kdybych stál za dveřma, otevřela bys mi?´´ Obratem jsem odepsala, ať si ze mne nedělá legraci Odepsal jen: ´´ Tak si to přej a běž se podívat za dveře´´. Opravdu tam byl a moc mu to slušelo.....byl můj dáreček pod stromeček....strávili jsme spolu i Silvestra, Valentýna.....a už spolu dokonce bydlíme Všechno se to ´´semlelo´´ rychle, ale nelituji.I přes mé počáteční obavy z našeho věkového rozdílu máme krásný vztah,plno plánů a milujeme se....
Kubí, tímto bych Ti chtěla poděkovat za to, že jsi.Za Tvou citlivost, lásku, něhu.. Už jsem přestávala věřit, že potkám spřízněnou duši.Každý den mne něčím překvapíš...Vážím si Tě....Miluji Tě

Tvá Lenuška

Ahoj vy vsichni stejne postizeni jako ja...ti kteri jste na Stesti a hledate usilovne a myslite si ze beznadejne svuj osudovy protejsek. Tak prave pro vas toto vsechno pisu. prave pro vas,kteri si nezahravate,nelaskujete a mate snahu opravdu najit a ono to sakra nejde.....
Byl jsem ted na Stesti podruhe v zivote,poprve pred cca tremi lety a tenkrat se podarilo ,tak sem si rekl proc ne ted. Asi po mesici jsem mel za sebou xy schuzek a nic...proste nic,zoufalost nad zoufalost,jednou jsem vycouval ja,potom ona a tak porad dokola. Bylo 20.prosince a ja z totalniho znechuceni a nudy,jelikoz tesne pred vanocemi vsichni maji urcite cas vysedavat u pc poslal uplne prasteny,naprosto sterilni a hloupy vzkaz na profil,ktery byl podobneho razeni....zadny inzerat,zadna fotka,stroha data a tecka.Jedine proc jsem tam napsal,ze tento profil byl jako jeden z mala on-line. Ja...ktery se vzdy snazil decentne vtipkovat,vyhledat si neco zajimaveho v profilu a na to navazat jsem napsal....ahoj,nechces to zkusit se mnou?....sem se zasmal sam sobe co to pisu za voloviny a tim to pro mne skoncilo.
Prisla odpoved skoro vzapeti. Ja nevim proc,ale ctu ty asi dve vety a nejak se mi chce odepsat. Udelam to. Prijde druha odpoved a tam uz jsem zbystril...NO TO VIS ZE JO!!!! ZROVNA TOBE budu vykladat co delam a co me bavi a vubec!!!! Jaksi jsem se z toho vykroutil a najednou zjistuji ze cekam na odpoved. prisla hned a ja kdyz ted ctu ty vzkazy tak citim,ze tady neco je jinak,na te druhe strane je nekdo hodne zajimavy. je porad dvacateho prosince a uz nekoukam nikam jinam a po par dalsich vzkazech prijde vymena fotek.....jedeme dal rekli jsme si. pristich par dnu bylo ve znameni toho,ze jsme se tady nemohli potkat a psali si dodatecne a vpodstate si sjednavali virtualni rande. Prijemne,mile devce vzdy kdyz rekla,byla tady. Imponujici.
Prisel Stedry den a ja dostal napad. Pozval jsem tuto kouzelnou mladou damu na Stedrovecerni prochazku,v devet vecer,az je vsechno odrizeno a vetsinou nam samotnym je v tuto dobu smutno,sam jsem nemohl uverit tomu,ze ze mne muze takova blbost vypadnout...rande na Stedry vecer muze napadnout jen tebe ty ...jak ses starej,tak ses blbej. Malem jsem spadnul ze zidle,kdyz po mensich obstrukcich byl muj napad akceptovan!!!
Prijel jsem na smluvene misto a byl tak zvedavy,ze jsem ani nemohl poradne dychat,jsem zvedav,jake emoce muze ve mne vyvolat nekdo na stedry vecer....to jsem jeste netusil,ze jich bude tolik a v rychlem sledu.
Prisla,koukla na mne a ze teda jedeme na tu prochazku. Nasedla do auta a zasekla mi dvere od auta do chodniku. naprosto natvrdo a prvni emoce byly tady,ja to auto mel cca par hodin,mozna 5. Nic,sem si rikal v poho...urvu dvere,dzip neni taky spatnej.
Uz ta cesta na to misto byla podivna,mizeli jsme nekde mimo mestecko,do totalni tmy a ja zacal premyslet,kolik ma asi bratru a kde na mne asi cekaji a ze umru asi mlady a nevyboureny. Vystoupili jsme a me tuseni se stavalo pomalu jistotou jelikoz tam byla tma jako v pytli,ja stal vedle ni a vubec ji nevidel ale nevadilo mi to,jelikoz vsechny me mozkove zavity pracovaly na plny vykon a ja resil,jaka zbran se da smontovat z mobilu,klicu od auta a zvykacek. A prichazi dalsi emoce...ve chvili,kdy neznym hlaskem rika...no...jestli tam pujdem,asi spadnem do vody...no ja chtel skocit do auta a ujet,ale v te tme ho ani nevidel kde je...POJEDEME JINAM....mi znelo v usich jako rajska hudba....
Skoncili jsme v jedne prijemne hospudce,dali si veceri,vinko,kaficko a ja koukam jak hezka je to zenska a ze je uplne na prvni pohled jina nez ty ostatni,ktere jsem potkal,ktere lhaly uz v profilech ze jsou nekuracky a kdovi co,tohle je neco jineho,nejsem zadny pubertak,to prece poznam JSEM ZKUSENY MUZ...
A prichazi dalsi,uz nevim kolikata emoce a to jsem se bal,ze to bude mrtvy jako vzdy....s naprostou gracii,nonsalanci a bezelstnym usmevem mi oznamuje,ze mi to rict musi,ze je to fer,ze je trosicku,ale jen TROSICKU jeste vdana.....
Vazeni...kdyby se v te chvili zjevila v te hospode Madonna a chtela mit se mnou dite,nerozesmalo by me to tak,jako tato zprava. Nicmene jsem zachoval naprosto chladnou hlavu,jak se slusi a patri na gentlemana a zacal pres personal a naprosto verejne resit zbran. Jakoukoliv,brokovnici,sekeru,vidlicku,cokoliv abych se zabil,jakou ze ja to mam smulu...no,pak jsem si rikal...zamorduj radeji ji, ji neznam,sebe jo,ze jo,logicky....tyto me uvahy jsem pronasel nahlas,pred ni,aby z toho taky neco mela a ja vam ted neco povim,nebyl krasnejsi pohled nez do jejich rozesmatych oci....vzal jsem ji za ruku a vlastne do ted jeste nepustil. Stedry den pro nas skoncil asi ve tri rano,kdy jsme si povidali o nasich zivotech,radostech a strastech a ja ji chtel videt znovu. Vidame se kazdy den, nic neni krasnejsiho jak pozvolna citime,ze by to mohlo byt ono a jak se oba branime jen trosku.Prozili jsme spolu vsechny vanocni i novorocni dny,Silvestra a ja se zamiloval. Vasnive,prudce,beznadejne a udelam vse pro to,aby to vydrzelo minimalne 40 dalsich let. Zaruka? Tu vam prece vazeni nikdo neda,nikdy a nikde. A cely tento elaborat vzniknul proto,aby jste vedeli,ze Stesti...svuj smysl ma,jen se s tim musi umet zachazet,hlavne se schazet a tak dlouho trpet az to prijde.
a vite proc tomu verim ze to vyjde? Prinesl mi ji Jezisek. Tak proto
Miluji Te sedmikrasko

Dobrý den....,,Dnes jsou to právě 2 roky,kdy nás oba potkalo štěstí na Seznamce Štěstí.Našli jsme jeden druhého....dnes spolu bydlíme,máme spolu krásného 9 měsíčního chlapečka Michaelka,celkem 4 děti a jsme velká spokojená rodina!!!Přejeme všem na této seznamce at najdou tu svojí spřízněnou dušičku a at se název této seznamky promítne i do jejich štěstí!!!

Náš příběh začal pro tento server celkem všedně. Registrací a pokusem o pobavení.

Má partnerka šla na štěstí se odreagovat od všedních problémů, já ze zvědavosti, zda se tu dá najít životní partner.
Po dlouhém hledání mne zaujala žena, která v hlavičce nadpisu napsala " jen pro zábavu ".Tak jsem se optal: "jen pro zábavu, nebo něco víc"?
Žádná odpověď.......
Zkusil jsem to podruhé a přišla odpověď : pošli foto na e-mail.
Celkem nečekaná odpověď mne zaskočila, leč proč to neudělat, tak šla fotka, no radši dvě.
A TÍM ZAČLO NAŠE DOPISOVÁNÍ a posléze i schůzka, chceteli první rande.

Na rande jsem přišel kupodivu včas, ona však s 15 minutovým zpožděním.No královská 15ti minutovka.
Když ke mně přicházela, hned jsem ji poznal a okamžitě mne začlo bušit srdce, říkal jsem si že to snad není možné, ale že to je ta kterou hledám....., hm ani mi nepodala ruku.
Šli jsme na kávu, povídali si.Normálně to nedělám, ale během půl hodiny o mne věděla víc, než kdokoliv jiný kdo mne zná léta.Hezky jsme pokecali a domluvili se na procházce a svařáku v ten vánoční čas.
Při bumbání svařáku se na mne stále koukala, připadalo mi jako by koukala na svatý obrázek. A pak jsem to zkusil...krásně líbala a ta jiskra vzplanula. Oboustraně a strašně vášnivě.

Jsme spolu dva měsíce, již bydlíme ve společné domácnosti, plánujeme svatbu a rodinu a JSME ŠŤASTNÍ JAKO NIKDY.


A PAK ŽE TO NA ŠTĚSTÍ NEJDE.

Moc Vám děkujem za tyhle stránky a doporučujeme je.....

...chtěla jsem zrušit profil 12.12.2008...Už jsem nevěřila...opouštěla jsem NET a (překlikla se)...dal mi ohodnocení 10......klikla jsem na něho...zrychlila jsem - a poslala mu mobil. Ihned mi zavolal - a bylo "TO" tam !!! Příští den jsme jeli spolu na rockový koncert. Po konceru si během hodiny řekli vše. On i já plni šrámů. On přes 20 let rozvedený. Já 7. Nevěřili jsme v NIC...........díky tomuto servru dnes máme VŠECHNO!!!Našli jsme se!!! Včera 30.04.2009 jsme se vzali...
Rada všem, kteří nevěří: nevzdávejte TO. Ten (ta) pravý(á) tady určitě někde je !!!

Ahoj, kamarádky. Je překrásné jak se pohled dvou lidí na ten jeden a samý vztah liší, ráda bych proto tedy uvedla naše první rande mýma očima. Filípka jsem potkala na štěstí a byla jsem překvapena, jak někdo tak šarmantní, plný humoru, pochopení a inteligence vůbec může hledat lásku tady. Byla jsem nadšená, protože v Pardubicích se peče ten nejlepší perník, tak jsem čekala, kolik srdcí mi Filí přiveze jako dárek. Můj miláček se trochu plete, bylo mi jasné, že ho prvním schůzkou na tak složitém místě zmatu, ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu chce, tak mě najde a počká si. Proto jsem si šla posedět do mojí domovské firmy, ládovala si pupíček a doufala, že Filípka za pár hodin u Lucerny najdu. Spokojená a napapkaná jsem tedy vyrazila a šokovaná zůstala stát, když jsem ho uviděla. Byl to přesně princ mých snů a počkal. Aby nevypadal hloupě, řekla jsem mu tedy, že to byla moje chyba, že jsem informace o srazu měla upřesnit a hořekovala jsem nad svém vymyšleném, usilovném hledání. Tady se můj mazlík tedy trošku plete, nezhubla jsem devět kilo pobíháním po Praze, ale mnohem prozaičtějším způsobem. U McDonaldu mě gradovali z obyčejné obsluhující na asistentku manažera v oboru udržování hygieny a věřte, že při tom šůrování hranolků a odnášení tácků kila mizí líp, než u kazety s Olgou. Procházka na Petříně byla bez chyby. Lanovka nejela a když jsme se dotrmáceli nahoru celí upocení a ulepení, veděla jsem, že tento večer bude mít žhavý konec. Byla jsem tak šťastná, když jsem se probudila vedle tak fantatického muže a když mi oznámil, že se mnou zůstane další dva dny, zem se mi roztočila pod nohama radostí. Oboum se nám stýskalo a já jsem začala žárlit na Samantu, pozvala jsem tedy Filípka, ať se nastěhuje ke mně domů. Klape nám to báječně, Filípka vzali k nám do McDonald, sice zatím jen prodává maso v housce, ale za čas se určitě vypracuje do stejné pozice jako já. Tímto ještě jednou obrovské dík www.stesti.cz a vzkaz pro mého miláčka: Miluji Tě Filípku!

Po několika letech společného života s bývalým přítelem jsem poznala, jak moc jsem se v něm mýlila a slepě mu důvěřovala.
Cítila jsem se v té době nespokojená, smutná, opuštěná a hlavně moc zklamaná.
Přála jsem si, co nejdříve zapomenout a přijít na jiné myšlenky, proto jsem se zaregistrovala na Štěstí, kde jsem nehledala flirt, ale přátelství. V lásku jsem vůbec nedoufala.
Nejvíce mě zaujalo psaní od NĚJ, které se časem stalo pravidelným. Denně jsme se setkávali na netu a já se na ty společné chvíle - byť jen na dálku - čím dál více těšila. I když jsme si vyměnili fotky, tak žádný snímek
neukáže to, co je opravdu v srdci. Pak přišlo první setkání a po něm další a další.
Poznala jsem člověka, se kterým jsem spokojená, který mě umí rozesmát, se kterým si můžu o všem povídat, s kterým se nenudím, poznávám s ním nepoznané, který mi dokáže být oporou, cítím se s ním v bezpečí, důvěřuji mu. Člověka, kterého si vážím, který má srdce na pravém místě. Člověka, na kterém mi moc záleží a o kterého se bojím.
Našla jsem to, v co jsem vůbec nedoufala - pravou lásku. Láska opravdu kvete v každém věku. Já si na ní počkala do svých čtyřiceti let a stojí to za to!!!

Na seznamce Štěstí jsem svoje štěstí našla - děkuji.

Děkuji Ti, Bohouši, za to, že jsi!!!

Zažila jsem zde spoustu přetvářky a lží a vážně uvažovala,že profil zruším.S Petrem jsme si psali delší dobu jako kamarádi.Já stále uvázaná u své práce,která mi už pomalu přerůstala přes hlavu.Pak mi jednou Petr napsal:pojď, zajdem na kafe,a já souhlasila.Bylo18.11 a mi měli schůzku,Petr za mnou přijel a i když jsme se znali z fotek ta jiskřička přeskočila až,když se naše oči střetli.Zajeli jsme si někam senout a povídali si až do zavírací doby.Odvezl mě domů kde jsme se rozloučili.Pak přišlo2 rande a 1pusa,každou volnou chvilku jsme spolu a jsme hodně zamilovaní,naše srdce jsou teď jedno.Stejně jako ten Orion na nebi mě ten můj chrání i na zemi.Takže děkuji náhodě,že jsme se tu potkali a všem ostatním držím pěstičky nevzdávejte to.

Ahojka Štěstí....Chtěla bych moc poděkovat provozovatelům tohoto servru za to,že jsou,protože bez nich bych asi nenašla svou úžasnou lásku.Brouzdala jsem v seznamce a uviděla kluka ze stejného města,jako jsem já.Nejvíce mě na něm zaujalo jeho tělo a něčím zvláštní nadpis v profilu. Tak jsem mu napsla,jen tak..pár slov...už ani nevím co. Druhý den mi odepsal. Tak to chodilo každý den a večer asi 3 týdny. Stále víc mi byl sympatický a tak se zchylovalo k 1 zchůzce. Byl to krásný den i večer.Večeře byla úžasná a láhev vínka nás dovedla k prvním polibkům. Nikdy na to nezapomenu....na jeho první doteky a vlastně všechno,co jsem s ním zažila a zažívám dodnes. Náš vztah je plný lásky,něhy,tolerance....a myslím,že Nás oba čeká nádherná budoucnost a život. Moc ho miluji a jsem ten nejštastnější člověk na téhle planete. I touto cestou ti chci moc poděkovat Martánku za to,že jsi a že jsi tu, už jen pro mě.Miluji tě...Tvoje Evulenka

Ahoj všichni.Chci Vám napsat svůj příběh od srdce.Na této seznamce ŠTĚSTÍ jsem poznal Markétu(KDOVÍCO)32 let.Začalo to oslovením,psaním,atd.Začátek nebyl tak růžový jak jsem si přál,byla nedostupná protože hledala kamaráda a já vážný vztah.Bude to znít nadneseně,ale po krátkým čase psaní jsem věděl,že je to skvělá žena a má to v hlavě srovnaný.Markéta je svobodná matka a vychovává a má skvělého syna Adama (7.let).Stále jsem doufal,že je tu nějaká naděje a věřte přišla.Vydal jsem se na první setkání,jsem od Č.Budějovic a jel jsem 280km do Litvínova za mým štestím.Ta jiskra přeskočila,je to neuvěřitelný,v lednu jsme si začali psát a v teď v červenci (7 měsíců) se ke mne stěhuje.Pánové poznal jsem tu nejlepší a nejúžasnější ženu a věřte jsem rád,že jsem to byl právě já.Všem přeju v této seznamce ŠTĚSTÍ moc a moc štěstí v hledání.Jmenuju se Jarda (SARLAT),je mi 43 let a teď si budu užívat každou minutu života z mýma zlatíčkama. Markétko jsi žena,která si zaslouží být štastná.MILUJU VÁS celým srdcem. Jarda

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Byl zase jeden ze zamračených dnů,které jsem trávila sama bez své dcery,která trávila den u svého otce. Po neustálém hledání tady na Štěstí už jsem ani nedoufala,že budu mít po svém boku někoho výjmečného, se kterým bych chtěla trávit svůj čas a hlavně kráčet životem. Napadlo mě to zkusit ještě jednou a podívat se na inzeráty...Najednou se přede mnou objevil obyčejný,ale pro mě velice zajímavý inzerát už od prvního řádku bylo zřejmé,že je psaný upřímně od srdce...Neváhala jsem a odpověděla...ještě ten den mi přišla odpověď a domluvili jsme se,že je lepší se setkat osobně a pak se uvidí. Byla jsem dost nervózní,protože jsem několik schůzek předtím už měla a nikdy to nevyšlo...Na první pohled mě zaujala jeho sportovní postava a krásné modré oči, pro které mám slabost. Šli jsme na kávu a tam jsme si povídali, zjistila jsem,že máme plno věcí společného a rozumíme si. Když jsme vyšli ven,tak jsem věděla, že ho chci více poznat...Jelikož jsem žena činu,tak jsem Liborka chytla za ruku a čekala na jeho reakci on se na mě krásně usmál a já navíc přidala i letmou pusu...Samozřejmě jsme si dohodli další schůzku a pak další a další....Zamilovala jsem se a jsem šíleně moc šťastná. Plánujeme spolu naši budoucnost a já z hloubi duše doufám,že spolu zestárneme a udělám pro to maximum,protože to co jsem našla v Liborkovi je něco neskutečně výjmečného a vím,že se tohle stává jen jednou za život (alespoň u mě) a já se toho nehodlám vzdát.To čekání a hledání se nakonec vyplatilo a já jsem ráda,že jsem neztrácela naději a nepřestala věřit v opravdovou lásku. Díky Štěstí jsem našla své veliké štěstí a ještě větší lásku...

Chtěla bych se i já s vámi podělit o svůj příběh ...
Vše začalo ... když jsem uviděla profil Pavla ... myslím že jsem se na první pohled zamilovala ... a hnedka jsem mu napsala.Dny ubíhaly a Pavel mi neodepsal.Byla jsem stoho všeho nějaká špatná.Uběhl měsíc..a konečně jsem se dočkala odpovědi.Říkám si a vida.Chce se i sejít.Bydleli jsme pár kilometrů od sebe takže to nebyl problem.Na první schůzce jsem šli na kávu a vše bylo super ... S Pavlem sme si psali stále častěji.A asi po měsíci jsem zjistila že i Pavel miluje mě.Jsem ted ten nejštástnější člověk ... Plánujeme společné bydlení.
Tak nám držte palečky at nám vše vyjde ... :o) Chtěla bych zaroven i tímto příběhem dodat odvahu všem lidičkám kteří ještě pořád nevěřím.Děkuji tímto i štěstí za to že je a bude ... Děkuju ...Pavel a Míša

Ahojky lidičky

I já se chci s vámi podělit o štěstí, které mne potkalo.
Není to jednoduché najít svoji osudovou lásku na celý život. Každý si tím musí projít , někdo má štěstí a najde partnera ani nemrkne a jiný musí usilovně hledat.

Já patřím mezi ten druhý případ i já hledala. Cesta hledání byla nekonečná a někdy dost bolestivá. Nebyla to procházka růžovým sadem jak by se mohlo zdát. Znovu a znovu jsem zažívala jenom zklamaní. Říkala jsem si,že ten pravý snad nikdy nepříjde a hle!

Díky této osudové seznamce štěstí.cz se to opravdu stalo
a já tomu nemohu stále uvěřit. I já se konečně dočkala a našla jsem lásku svého života.

Seznámili jsme se díky této seznamce. Jednou když jsem opět byla na netu ,jsem si všimla této možnosti seznámení. Napsala jsem svůj profil a čekala na odpovědi.
Skutečně začali přicházet nabídky k seznámení. Vybrala jsem si ty , které mně zaujaly a odepsala jsem všem.
Nejprve jsem si vždy s daným mužem dopisovala a po několika dnech jsem si domluvila schůzku. Těchto schůzek bylo 7. Ale schůzka číslo 5 se mi stala osudnou.
Zní to trochu nelogicky,že? Bylo jich přece 7. Ono se to totiž trochu zamotalo.

Stalo se to 7.3.2007 kdy mi napsal muž, který se jmenoval Aleš a znělo to takto:" Pokud ti nevadí,že je mi 27, rád bych se s tebou seznámil. Aby jste to pochopili, já jsem do profilu uvedla věk od 28 let nahoru. Nevadilo mi to a tak jsme si začali psát. Potom jsme se domluvili na schůzce. Připadala jsem si jako bychom se znali už hodně dlouho, měli jsme si pořád o čem vykládat. Došlo i na polibek. Ale ouvej, myslela jsem si ,že se opět uvidíme,ale nebylo to tak. Napsal mi hned druhý den, že se seznámil s nějakou dívkou a že se rozhodl pro ni. A tak jsem dál hledala a byla jsem ještě na dvou schůzkách. A co se nestalo, najednou jsem si měla vybrat mezi ním a mužem číslo 7. Aleš chtěl, abych mu dala ještě jednu šanci, ale mezi tím jsem poznala i muže číslo 7, byl to přesně můj typ. Nenapíšu vám co nebo kdo mi pomohl při rozhodování, ale volba, kterou jsem nakonec učinila, byla tou šťastnou.

Našla jsem lásku svého života, která přišla když už jsem
nedoufala.Ta láska je den ode dne větší a dělá mě neskutečně šťastnou. Tou láskou jsi TY: " Můj Bobíšku"

Tím osudovým mužem se stal nakonec Aleš. Je to muž, kterého jsem hledala celý svůj život.

Miluji tě lásko . Tvá Andy

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

ahojky i já bych se chtěla podělit o příběh,jak jsem na štěstí.cz našla své štěstí.jednou jsem klikla a naskočila mi seznamka štěstí.cz.řekla jsem si,proč to nezkusit,vyplnila jsem údaje,ale nepřikládala jsem tomu nějaký velký důraz.jednoho dne mi napsal Petr,já mu odepsala a poslala foto,aby věděl,s kým si píše.napsal mi,líbíš se mi a já mu napsala to samé,protože to byla pravda.zaujal mě na první pohled.první schůzka dopadla dobře a já se do něho zamilovala celým svým srdcem.dohodli jsme se na společném víkendu,který byl krásný,romantický a také jsem poznala jeho rodinu,což jsou úžasný lidé.jsme do sebe hodně zamilovaní.Petr je o 4 roky mladší,ale v lásce nezáleží jak na věku,tak na kráse člověka,ale na tom,co má uvnitř v srdíčku...PS:PETŘE CHCI TI VZKÁZAT,ŽE TĚ MILUJI Z CELÉHO SVÉHO SRDÍČKA.TVÁ ANIČKA

Děkuji štěstí,že kvůli možnosti se zaregistrovat na těchto stránkách jsem dostal i tu možnost,poznat na štestí holku,která mi svými názory otevřela oči do budoucna. Potkal jsem zde holku,která má stejné a některé názory podobné jako já a oba jsme moc rádi za to,že jsme se potkali.Chceme se oba víc poznat a vypadá to na reálné poznávání,které už by mohlo k něčemu na dlouhou dobu véct.O holku,o které se zmiňuji,nechci nikdy přijít i kdyby to měla být jen kamarádka.Je moc fajn... Na tom ŠTĚSTÍ určitě něco bude pravdivého... Že tento seznamovací projekt nemá ve svém názvu slovo ŠTĚSTÍ jen tak náhodou.
Všem zaregistrovaným přeji podobné i mnohem lepší úspěchy v hledání partnera.

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Diky teto seznamce jsem potkala svoji Lasku a z te lasky se nam v lete narodi dalsi Laska

Dekujeme Vam za tuto seznamku
Lucka a Pepik

Po rozvodu jsem se cítila velice osamělá. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, myslela jsem, že mám už život za sebou, že už chci jen trošku klidu a hlavně ne žádné psychické týrání, jaké jsem zažívala s bývalým manželem. Asi po roce samoty jsem ale..nejdřív nesměle, potom se stále větší odvahou začala chodit na tyto stránky. Zažila jsem spoustu schůzek, dokonce i pár krátkých vztahů, párkrát jsem si pobrečela, když to nevyšlo..ale hlavně...ohromně jsem si zvedla sebevědomí, naučila se jednat s muži, přestala jsem být zakomplexovaná chudinka, zjistila jsem, že hodně věcí dokážu i sama..především postarat se o své děti. A taky že pro spouustu mužů můžu být atraktivní.Začala jsem si mnohem víc věřit, začala jsem na sobě pracovat..jak v posilovně, tak i v různých vzdělávacích kursech. Výsledkem je matka po čtyřicítce, za kterou se její pubertální děti nemusejí stydět. A v době, kdy jsem to ani moc nečekala, mi odepsal jeden člověk...ne, nebylo to na štěstí, ale na jiném serveru...že začátku se z nenápadného přátelství vyvinulo něco mnohem silnějšího..užívám si něhy a pozornosti, oba jeden druhého seznamujeme se svým soukromím, rodinami, dětmi, chodíme spolu sportovat, držíme se za ruce..a mnoho dalšího. V duši jsem omládla o mnoho let a po letech strávených ve stresu a strachu si konečně užívám pozornosti, pohody a i lásky...jen to z pověrčivosti zahlepu..nechci to zakřiknut. Díky tobě, Štěstíčko, které jsi mi pomáhalo s prvními krůčky v seznamování konečně můžu říct, že jsem spokojená. Trvalo to dlouho, dlouho jsem hledala, ale vyplatilo se! Tak vzkazuju všem zklamaným...neztrácejte naději!