Skutečné příběhy štěstí

Kámošky mě přemluvily, abych vám napsala.Jestli pomůžu alespoň dvěma lidem aby našli tu odvahu, má to smysl.
Jako mnoho jiných žen, i já jsem se po rozvodu plně věnovala dospívajícím dětem, které o to nestály a marně snila, že potkám někoho, kdo by mi řekl "mám Tě rád" a myslel to vážně a nezištně. Po roce jsem si dala inzerát a při dopisování užila spousty legrace i vážných řečí s "nudnými patrony". Schůzky, byly náročné na psychiku - nabízet se? Snažit se něco urvat za každou cenu? Jeden trval jen na schůzce v bazénu - asi aby viděl všechno nabízené zbožíčko..Tak si to asi žádná z nás nepředstavuje.
Už jsem ztrácela naději, ale ze setrvačnosti jsem odpověděla na normální milý inzerát. Řekla jsem si, že chlap, který přizná pět dětí musí mít odvahu i charisma. První schůzka rozpačitá, za týden další, to už bylo lepší. Když jsme si postupně začali odhalovat svoje dušičky, zjistili jsme, že máme hodně společného. Tak jsem nečekaně na Štěstí našla svého prince, chlapa, který už sice má ve svých 51 letech za sebou spoustu větších proher i malých vítězství, přesto neztratil smysl pro humor, elán do života a touhu mít někoho rád. Spolu se nebojíme budoucnosti. Víme, že na starosti, které se na nás valí ze všch stran, ale i na radosti jsme dva.

Nejde popsat pocit, který se v člověku usídlí, když ve zralém věku najde někoho, na koho čekal celý život. Je to směs štěstí, radosti a obav, jestli je to vůbec pravda a jestli není pozdě. Kdo jste to nezažili, věřte, že to stojí za to lopotění a stres při seznamování. Na každého někde čeká ten správný protějšek, jen je potřeba hledat, pracovat na tom. A (dámy!!) nedat svou kůži lacino! Po sedmi měsících od šťastného seznámení vím, o čem mluvím.

Přeji všem osamělým šťastný rok 2008, hlavně odvahu změnit svůj život a děkuji Štěstí.

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Tak a je to tady můj pric i když nedojel na bílém koni, ale ve stříbrném autě, ale na sněhu , bylo to naše první rande a nebylo poslední následovaly i další společné víkendy již byly na naší cestě životem pravidelností, potom krásná dovolená ty nejkrásněji ztrávené svátky Vánoc společně v ruku v ruce jsme vpluli i do nového roku a i přes občasné neshody se stále milejeme. Lásko tímdle krátkým vztahem Ti chci poděkovat za nádherný rok ztrávený s Tebou a věřím v to že je první, ale ne poslední a že už to na celý život bude MY. Miluji tě z celého srdce a chci s tebou lásko ztrávit celý svůj život
Tvá jediná hvezdicka na nebi :-*

Vše začalo asi před 6 měsíci. Měla jsem zde založený profil a poznala jsem tu spoustu nových lidiček i fajn přátel a bylo to príma. Jen ten „pravý“ se nějak neobjevoval ale nevzdávala jsem to a říkala si, že na každého se přece jednou to opravdové štěstí usměje
A opravdu se tak stalo…přišel mi zajímavý vzkazík a bylo to něco úplně jiného než s čím jsem se tu do té doby setkávala.
Vzkaz, který měl kouzlo…psaný človíčkem se srdíčkem na pravém místě. Tak jsem neváhala a odepsala. Potom jsme si psali každý den dlouhé hodiny. Ten človíček mě okouzlil svým pohledem na svět, svými názory, svojí upřímností a stále víc a víc jsme si uvědomovali jak moc jsme si podobní
Bylo nám spolu moc fajn, i když jsme se neznali osobně. Vydrželi jsme si povídat dlouhé hodiny pozdě do noci a zjišťovali jsme, jak se nám od sebe těžko odchází.

Bylo léto a já měla zrovna odjet na dovolenou k moři a ON, že by mě chtěl před odjezdem vidět.
Jenže znáte to… „cestovní horečka“ takže jsem neměla vůbec čas.Bylo mi to moc líto, že se nemůžeme setkat a musela jsem na něj pořád myslet.

Během mého lenošení u moře jsem si psali denně několik sms a naplánovali si po mém návratu domů osobní setkání.
Ještě ten den, co jsem se vrátila do ČR jsme se setkali a strávili spolu nádherných 9 hodin a pořád jsme si měli o čem povídat.
Ten úžasný človíček mi byl čím dál víc blízký a postupně si získával moje
Od našeho prvního osobního setkání už uplynulo skoro 5 měsíců. Více jak 2 měsíce spolu bydlíme a je to nádherný.

Cítím, že on je ten „pravý“ se kterým chci zůstat celý život… ten s kým chci mít rodinu a vedle koho bych si přála zestárnout
Je to báječný človíček a já jsem moc šťastná, že jsme se potkali.

Děkuji ŠTĚSTÍ, za svoje štěstíčko!!!

A všem, kdo se zde snaží vážně seznámit, vzkazuji: „Nevzdávejte to!“
Na každého z nás čeká to správné štěstí a já jsem ho našla právě tady.

„Andílku, moc tě miluju a věřím, že spolu budeme šťastní už napořád!“

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Po měsící od začátku mého příběhu pokračuji, jak jsem to slíbila, a jsem šťastná, že je o čem pokračovat...
I když naše seznamování mělo hodně rychlý spád a po týdnu jsme zjistili a s opovážením si vzájemně řekli, že se milujem, nemohla jsem tomu všemu celkem věřit a přišlo mi to jako sen, proto jsem se nechtěla moc rozepisovat. Ze strachu, že jak to rychle přišlo, tak rychle to skončí...
Ale skutečnost je jakoby zázrakem jiná a to, co jsme za ten měsíc spolu prožili a prožíváme je nejkrásnější období mého života. Asi i díky tomu, že jsme z jednoho města a máme k sobě celkem blízko, stihli jsme se lépe vzájemně poznat a trávíme spolu každou volnou chvilku. Dokonce i s našimi dětičkami - každý z nás už má pochopitelně ty svoje. Oba jsme se zhodli na tom, že se naše životy otočili zcela jiným směrem a ze dvou dosavadním osudem zklamaných lidiček se stali dva šťastní a milující se partněři. Stále něco plánujem, dokonce jsme spolu byly i na plese, i když nejradši jsme spolu doma a samy.
Ale co je nejvíc zajímavé a z čeho jsem měla největší obavy, je náš věkový rozdíl 10 let - myslím ten opačný...
No co už, jsou i větší rozdíly a funguje to, tak snad i ty moje obavy byly zbytečně... Miluji Tě lásko, čím dál víc!

Před rokem a půl jsme se zde našli. Náš život se zde spojil. Díky této seznamce, jsme se dali dohromady a před 3 měsícema jsme se vzali a k tomu za dva měsíce se nám narodí syn. Jsme díky této seznamce oba konečně šťastní jako v pohádce, která bude dále pokračovat. Doufáme šťastně

Pred rokem a ctvrt jsem diky stesti potkala lasku s velkym L. Jsme stastni, ze jsme se nasli a od te doby si uzivame kazdou chvilku kdy jsme spolu. V srpnu si rekneme sve ANO a planujeme i miminko. Tohle vsechno diky Tobe, www.stesti.cz

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Tak i já!Jsem zamilovaná.!Konečně!
Začalo to opravdu tragicky.nejdříve mi zemřel manžel a nechal tady mně a našich 5 dětí....Pak přišla láska ,ale po týdnu odešla!Zařekla jsem se,že už nechci chlapa ani vidět.Děti i já jsme měli v hlavě pěkný zmatek...Nejdříve tatínek byl a pak zase nebyl....no hrůza...Bezesné noci,nejistota,strach co bude dál.Ten pocit,kdy nemáte se na koho obrátit, je strašný.Rodina má,snad se ani rodinou nazvat nedá ,mě přehlíží,jako kdybych neexistovala.Rodička dětí,zpěvačka a hráčka na klavír...tak tak pro ně existuju.Ale v tom najednou jako blesk z čistého nebe...chlap....sympatický,žádný borec na první pohled ,ale něčím mně snad okouzlil ba přímo očaroval...no a začla zase láska....a světe div se ještě nezkončila a už trvá měsíc.Vztah mezi mnou jím a dětma je naprosto úžasný ,máme v životě jasno co chceme,a co né....no snad je to romantická pohádka...ale pravdivá.Moc se milujeme a toužíme být celý život spolu.Jitka a Zdeněk a našich 5 dětí snad budou neodmyslitelnou součástí mého bujarého života a velmi krásným zakončením mého příšerného života a nastartováním nového lepšího.máme spolu hodně společných zákmů:brusle ,inliny,hry,domácí práce,hudba,četba,auta,no snad to vyjde.Všem smutným hodně štěstí a všem zklamaným hodně sil do nového začátku.Mému okolí to neuniklo,že jsem zase šťastná a zamilovaná,neb zářím úsměvem a jsem ještě větší pohodářka.Ať žije láska...Jitka,Ostrava

Všechny vás moc zdravim,v roce 2007 jsem si na štěstí založila profil.Byla jsem 27letá svobodná matka,denně jsem absolvovala začarovaný kolotoč.Ráno do práce z práce pro holku do družiny,pak domů,úkoly,úklid,večeře...atd.Neměla jsem čas ani náladu hledat partnera.Už jsem to vzdala.Ale jednoho dne mi napsal René(toho času v Holandsku),nepřikládala jsem tomu zvláštní váhu když byl v cizině,ale stejně jsem si sním psala a vymněnila tel.číslo.Když jednoho dne(asi za 4 měsíce)mi volá cizí číslo(měla jsem jen holandské),byl to René,přijel do Česka a chtěl se setkat....Byl u maminky na českopolských hranicích a já v Brně i přes to se ještě ten den rozjel za mnou.......a pak už jezdil pravidelně.V lednu 2008 jsme se vzali,stejného roku v září se nám narodil syn a o rok později dcera.Letos šla do školky už i ta nejmladší a já se zasnila nad tím ,jak to tenkrát vlastně všechno vzniklo.Kdyby nebylo seznamky štěstí,tak ted nemám ty dvě překrásný děti a ůžasného manžela!
Všem vám moc držím palce a nevzdávejte to ,Květa.

Na našem příkladě bych chtěla ukázat, že seznámení nemusí jít vždy jako po másle, ale přesto to může dobře dopadnout :)

Byla jsem na seznamce už rok a moje počáteční nadšení a očekávání pomalu vystřídalo zklamání. O nabídky na rande jsem sice neměla nouzi, ale odcházela jsem z nich pravidelně s pocitem, že to bylo fajn, ale opakovat schůzku už jaksi nemám zájem. Dvakrát jsem dokonce svoji registraci zcela zrušila, poté, co mi jistí pánové napsali velmi, ale velmi otevřené nabídky na sex. Nicméně moje touha po blízkém člověku byla silnější než nechuť konfrontovat se s podobnými primitivy, a vždy jsem se zaregistrovala znovu pod novým nickem.

Nakonec jsem našla profil Toma, který mě okamžitě zaujal, a napsala jsem mu vzkaz. Vůbec na něj nereagoval!!! (Do dneška mu to občas žertem připomínám :))) Neodpověděl a já jsem to brala tak, že holt asi nemá zájem, a zapomněla jsem na něj. O tři měsíce později jsem na jeho profil náhodou narazila znovu. Nedalo mi to a opět jsem mu napsala, tentokrát už byl vzkaz o dost stručnější. Ozval se, že se omlouvá, že už má novou přítelkyni, ale že i tak se rád seznámí se zajímavými lidmi, jen ať to dopředu vím a neočekávám nic více. Byla jsem z toho trochu zklamaná, ale i tak jsem se na něj těšila, že třeba budu mít aspoň nového kamaráda, taky jsem ocenila jeho upřímnost...

No....první setkání se protáhlo na několik hodin, skvěle jsme se bavili, další setkání na sebe nenechala čekat, zamilovala jsem se do něj na první pohled :) Když mi řekl, že ten předchozí vztah ukončil, protože stejně neměl moc perspektivu a že slečně to ani moc nevadilo, skákala jsem štěstím až ke stropu :)

Takže všem vřele doporučuji, zkuste to, nevzdávejte to, třeba to vyjde! Lepší litovat toho, co jste udělali, než neudělali :)

A happyend musí být: jsme spolu už skoro dva roky, žijeme spolu, jsme šťastní, vše je přesně tak, jak má být, a jako bonus navíc čekáme miminko :)

Marek: Štěstí jsem tady hledal už dvakrát. Poprvé jsem tady bloudil po rozvodu, kdy se mi stávalo, že jsem narážel na různé typy žen, ale štěstí stále nepřicházelo. Po pár měsících jsem to zkusil na druhý pokus, bylo to stejné a málem jsem to vzdal. Asi po dvouch měsících jsem narazil na ženu se zajímavým profilem i příjemným vzhledem.
Marcela: Procházela jsem nepříjemným rozvodem a kamarádka měla ten báječný nápad, že se mám zaregistrovat na Štěstí, abych přinejmenším přišla na jiné myšlenky. Hned první večer mě tam oslovil muž, který mě hodně zaujal. Byl vtipný, milý, ale nejvíc nás dostalo, když jsme zjistili, že bydlíme ve stejném městě a možná na sebe koukáme z okna.
Marek: Každé psaníčko od Marci mě vždy potěšilo, bylo znát, že je velmi vtipná a vyrovnaná žena, která ví co chce. Tak začala naše slovní přestřelka na Štěstí. Po předchozích zkušenostech jsem se s ní chtěl sejít co nejdřív, abych se vyhnul případnému zklamání, když si nepadneme do oka.
Marcela: Schůzka dopadla nad očekávání dobře. Jen se trochu zdráhal jít se mnou hned na radnici. :) Ale já si pak stejně uvědomila, že jsem ještě tak trošku vdaná....
Marek: Padla mi do oka a tušil jsem, že tohle by mohlo být ono. Překvapila mě svou veselostí, vtipem a celkovým charismatem. Doufal jsem a usiloval o to, abychom se sešli co nejdříve znovu, jelikož mi s ní bylo velmi příjemně.
Marcela: Trvá mi déle než si k někomu najdu cestu a teď tomu bylo nejinak. Marek mě předběhl o několik kroků. Ty moje byly postupné a step by step jsme oba zjišťovali, že k sobě nejspíš patříme. Teď po půl roce už si nemyslím, že je to tak. Už to není "nejspíš", už je to JISTÉ...
Marek: Společně jsme se shodli, že zde musíme napsat a PODĚKOVAT tvůrcům tohoto serveru. Protože jsme našli opravdovou lásku. Bez Vás bychom se nejspíš nikdy nepoznali, přestože od sebe bydlíme pár stovek metrů.
Marcela: DĚKUJI ŠTĚSTÍ, kamarádce Zuzce, kamarádce Janě, mamince od Marka (že ho porodila), internetu a hlavně a především ELEKTŘINĚ, protože nějaké baterky by na ty romány co jsme si spolu napsali nikdy nestačily. :) :) :)
Marek: Závěrem bych chtěl poděkovat bývalému manželovi mé přítelkyně, že si nevážil toho co má. Pak to ztratil, ale já Marci nikomu NEDÁÁÁÁM. Tečka. Vykřičník.
Marcela: Poslední slovo má mít žena, takže sem ještě vstupuji, abych řekla, že Marka i jeho rodinu miluji nesmírně moc a to JÁÁÁ ho nikomu nedám. Takže bacha....
Marek: Nechal bych jí poslední slovo, ale zapomněli jsme všem hledajícím ještě napsat, že nic není překážkou, když to má přijít. Máme dohromady šest dětí, tak tomu říkáme teprv ŠTĚSTÍ.
Marcela: Tečka :)

Naše první schůzka stále trvá ... Jednou jsme se sešli a už jsme se nerozešli .... jen už je nás teď o jednoho víc ... našli jsme své štěstí, jinak nic ...

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh,který je trošku odlišný od většiny zážitků ostatních lidiček tady na štěstí.Začíná klasicky,můj profil a vztah?Jen přátelský.Vzhledem k tomu,že jsem neměla zcela dořešenou minulost a prázdnota v srdci která trvala už delší dobu,mne nenechala v klidu.Trávila jsem tedy čas dopisováním a občasnou schůzkou.Po určité době jsem svůj profil smazala,jelikož výsledek žádný a věčné sezení u PC už mne omrzelo.Na druhé straně byl však jeden človíček,kterému jsem obětovala pouze pár řádků a pozvání na schůzku nepřijala.Po zjištění,že už nemám profil na štěstí,zahájil do slova pátrání.Věřte nebo ne ale s tím málem co věděl,si zjistil kde pracuji a počkal si před branou firmy,já však nešla ze zaměstnání sama a tak mne sledoval autem domů.Jelikož jsem zmizela ve vchodových dveřích a v doprovodu muže,dal si jedna a jedna dohromady a vydal se na cestu zpět.Něco ho však vedlo k tomu,aby mi nechal alespoň vzkaz za stěračem mého auta.Lísteček obsahoval pár řádků a bez tel. čísla.Dalo mi práci,vybavit si přezdívku toho stopaře a najít jeho profil na štěstí.To se ale povedlo a domluvily jsme si první schůzku Já poznala rozumného muže s velkým srdcem a strávily spolu už spoustu báječných chvil!Chtěla bych tedy tímto zážitkem podpořit každou dosud nezadanou dušičku a věřím,že na každého to štěstíčko někde čeká!

Kdysi jsem si tady založila profil,abych se necítila tak osamělá,ale můj vztah přišel úplně odjinud. Trval dva roky a potom zkrachoval a já přestala věřit. V jednadvaceti je to sice unáhlené, ale bohužel to bylo tak. Během toho vztahu jsem sem přestala chodit a pak už na to nebyla nálada. Jenže pak jsem sem opět po dlouhé době zabrousila a najednou se začali ozývat různí muži a zvát mě na kafe či skleničku. Řekla jsem si proč to znovu nezkusit a občas jsem si s nějakým z nich vyšla, ale nikdy to nebylo to pravé. A pak tu byl 12.únor, už jsem sem přišla jen z principu a u jedné návštěvy jsem měla značku ,,líbíš se mi,,. Podívala jsem se na dotyčného profil a uviděla jsem moc hezkýho kluka a tak jsem mu tu značku dala taky.
Ten samý večer mi od něj přišla první zprávička,začali jsme si psát a domluvily jsme si rande hned na druhý den ráno. Nikdy nezapomenu když jsem přišla 13.února na určené místo a ON tam stál zabalený do tlusté modré bundy. Když se otočil a usmál se oklouzlil mě na první pohled, zářivé šedomodré oči a nádherný úsměv mě dokonale ochromil. Říkala jsem si to je to ONO a bála jsem se abych neudělala nějakou chybu. Zašli jsme na coca-colu a celý den jsme strávily spolu. Nevěřila jsem na lásku na první pohled až do této chvíle a později jsem se dozvěděla že i u něj to bylo stejné.druhý den ke mě přijel na návštěvu, oslavily jsme společně valentýna a už u mě zůstal. Týden na to si ke mě přestěhoval věci a i když mu to všichni rozmlouvali 1.května mě pozval na romantickou večeři a při svíčkách mě požádal o ruku. Samozřejmě jsem řekla ano. Našim rodinám se sice zdá že pět měsíců je málo, ale já si myslím že když poznáte toho/tu pravého/pravou tak to prostě cítíte. A my to cítíme natolik že se 26.září bereme. A řeknu vám je to úžasný pocit. Nepřestávejte věřit, náhoda se sice občas musí nakopnout aby se stala, ale každej má právo na to aby to bylo ONO.

Začalo to tím, že jsem na Seznamu napsal do hledacího okénka jednoduché slovo: štěstí. Objevil se text Štěstí.cz osudová seznamka. A já vůbec nepřemýšlel a jednoduše na to tenkrát kliknul....

Říkal jsem si... co kdyby. Někde jsem četl, že každý člověk má na světě 7 ideálních partnerů. Prostě lidí, se kterými by se cítil šťastný a kteří by zase byli šťastní s ním. Bohužel, ne každý z nás má to štěstí, aby alespoň jednoho z nich potkal.
A já nejsem z těch, kteří rezignovaně čekají s rukama v klíně. Nemyslím si sice, že člověk by měl hledat partnera jen na internetu, ale co když právě tady bude má osudová láska, která přemýšlí možná úplně stejně jako já? A tak jsem to zkusil...

Začal jsem seznamovacími inzeráty typu Ona hledá jeho. Nejprve jsem zobrazoval jen ty s fotkami, pak se začetl i do ostatních. A když jsem objevil pár zajímavých žen, kterým jsem chtěl napsat, založil jsem si i svůj seznamovací profil. Vyplnil jsem všechny kolonky, na rovinu a po pravdě, protože nemám zapotřebí si hrát na někoho, kým nejsem.

Napsal jsem pár vzkazů a šel spát... a byl jsem zvědavý, jestli se vůbec někdo ozve. Ráno jsem nedočkavě pustil počítač... a ejhle.. 3 odpovědi a 7 nových vzkazů. A tak jsem si začal povídat... Tahle seznamka se mi začala líbit, a tak jsem doplnil i pár fotek a jednu určil jako hlavní. Večer jsem opět zasednul k PC a ejhle! Máte 24 nových vzkazů. Uvědomil jsem si, že zveřejnění fotky několikanásobně zvyšuje moji šanci na seznámení. Vždyť i já prohlížel nejprve jen inzeráty s fotkama.

Překvapilo mě, že i na netu může člověk potkat tolik rozumných lidí (samozřejmě jsou vyjimky Člověk si jen tak povídá, posílá vzkazy, prohlíží fotky... Vlastně ani jsem nečekal, že najdu hned první měsíc. Dokud mi nenapsala Petra... Začalo to krátkým vzkazem. Napsala jednoduše: Ještě jsi volný ? Odpověděl jsem, že je tu spousta fajn lidiček, ale zatím nemám pocit, že bych potkal onu osudově přitažlivou... No, a tak jsme si začali psát. Nejprve jen vzkazy, pak jsem zkusili chat (ale jen pro dva). Vyměnili jsme si stovky zpráviček... a to už jsme oba věděli, že o spoustě věcech přemýšlíme stejně. Nebudu to protahovat.. je to nejkrásnější věc na světě, když člověk potká svoji druhou polovičku... Už to trvá přes měsíc a oba se snažíme, aby to tak bylo navždy. A ono to nedá žádnou práci, jde to skoro samo :o) Nastal tedy čas uvolnit naše místa na štěstí.cz druhým. Naše profily i seznamovací inzeráty mizí, protože oba jsme už našli.

Takže vám ostatním, co hledáte lásku na celý život chci říct: Nevzdávejte to, ale také se nesnažte najít někoho ihned a za každou cenu.. Povídejte si, komunikujte, poznávejte druhé... a vyjde to! A nevěřte těm co říkají, že na internetu se všichni přetvařují, neboť oni soudí druhé jen podle sebe.

Radek37

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

po rozvodu jsem se přestěhovala zpět k rodičům,hledala novou práci a měla jsem v té době 4letou a 10letou dceru.Bylo to náročné věděla jsem že musím urychleně sehnat práci snad i dvě aby děti nestrádali.Rodiče mi hodně pomohli myslím že bez nich bych to nezvládala,měla jsem práci na směny,našla jsem si druhou práci přes počítač věnovala jsem se dětem ale stále mi kdosi chyběl.
A tak jednoho dne jsem rozjela seznamkový maraton přes net,nestíhala jsem kvuli práci ani kamarádky na tož si někam dojít na kafe a tak během 3 měsíců jsem byla snad na všech seznamkách,bála jsem se abych nenaletěla nějakému podvodníkovi a tak jsem si partnery vyfiltrovala,bylo to dost náročné ale neměla jsem jinou šanci.Osobnímu setkání jsem se nevyhýbala potřebovala jsem kontakt očí a řeč těla.Do dvou let (neříkám že jsem seděla na netu každý den) jsem konečně našla toho pravého,proběhlo osobní setkání a potom to šlo všechno tak rychle ,velmi dobře se choval k mým dětem rozumněli si spolu a právě u dětí jsem si všimla toho zlomu a rozhodla se že to je ten pravý.
Já a Petr jsme spolu už 5let seznámili jsme se přes štěstí.cz a i když máme někdy rozepře dokážeme se po nezdarech v předchozích manželstvích tolerovat a vzájemně podporovat a MILUJEME SE
všem přeji kteří to myslí vážně aby uvážili schůzky a co nejvíce se vyptávali,muži i ženy kteří to na seznamkách nemyslí vážně opravdu umí vymyslet tolik falešných profilů ,odpovědí,falešných fotografií ale dávejte si dobrý pozor na to co píšete a jak reaguje ten druhý .....přeji všem ŠTĚSTÍ Angie

Zdravím všechny na seznamce štěstí.cz.
Na této seznamce jsem se zaregistroval v únoru 2014, když jsem se postupně seznamoval, nějaká setkání mezitím proběhla,ale časem jsem přestával věřit, že se taky potkám s člověkem, se kterým mně bude krásně, co se zdálo už být nemožné, přišlo jak z čistého nebe. Už jsem pomýšlel, že se odhlásím. Pak jsem oslovil jednu sympatickou ženu, odepsala a už to samo pokračovalo, pak jsme se setkali, jak jsme vylezli z aut, byl to zvláštní pocit vidět protějšek naživo , byla jak na profilové fotce, s tím jsem měl do té doby špatné zkušenosti. Byl to nepopsatelný pocit, jak se na mně smála. Byl jsem dojatý. Hezky jsme si popovídali u kávy, měli jsme pořád nějaká společná témata, máme hodně společných zálib. Po více jak tříhodinovém setkání jsme se rozloučili dlouhými polibky, po návratu domů jsem si ještě pozdě v noci smazal na seznamce profil. Ona udělala další den to samé. Přejeme si, aby nám to spolu vyšlo, důležité na prvním setkání jen padnout si navzájem a to nám vyšlo. Teď se ještě do sebe zamilovat.
Stojí za to to zkusit, i když jsem tomu už nevěřil, ale možné to je. Přeji vám všem hodně štěstí v hledání, hlavně mějte odvahu a trpělivost.
Mějte se hezky.
S pozdravem Standa.

V první řadě a to bez okolků patří ten největší dík tomuhle serveru. Nikdy bych nečekala jak si mě to štěstí rychle najde... Znáte to , když si jen tak s někým píšete, jen jak o přátelé, ale najednou zjištujete že máte čím dál víc věcí společných ? Přesně to samé se stalo mě a mému princátku ... Princátko , který mi změnilo život a ukázalo mi , že všechno není ztracené a že na každý problém jsme dva. Honzo, ani nevíš co pro mne znamenáš. I po těch pár týdnech vím, že jsi ten PRAVÝ ... I když si se ze začátku šíleně cukal a bál ses něčeho nového , neutekl si mi Třeba za to budeš jednou rád. Celýmu světu společně ukážem , jak je všeschno krásný , když se maj dva rádi, a kdo bude mít nějakej problém, at si ho vyřeší Nikdo z lidí , který se pohybují v mém okolí, mě nebude nikdy zajímat víc než ty. Jsi to, o čem každá ženská sní, po čem touží...Ztělesnění andílka, i když občas s dáblikem v těle... Jsem vděčná osudu a štěstí, že nás svedlo dohromady anikdy nepřestanu děkovat za tu úžasnou náhodou , která nás spojila dohromady, která ty naše srdíčka vyčistila a ukázala ten správný směr. Od počátku jsme si toho měli přece moc co říct a měli moc společných zájmů a věcí... I když , občas se potvrzuje, že protiklady se přitahují Tyjo, asi tu jen zbytečně melu a nevyjadřuju se k věci. HONZO! MILUJU TĚ, A NEDONUTÍ MĚ ANI TISÍC VĚCÍ, ABY SE TO NIJAK MĚNILO. ZÁLEŽÍ MI NA TOBĚ, A TVÉ PROBLÉMY JSOU U MÍMY. TĚŠÍM SE NA KAŽDOU SPOLEČNOU CHVILIČKU S TEBOU ... I looooove you
Štestíčko forever.

V červenci 2008 jsem si na radu kamaráda založil profil na Štěstí, nic zvláštního jsem však od toho neočekával a vůbec už jsem nevěřil tomu, že bych se zde mohl seznámit a natož pak najít někoho na celý život. Jak jsem předpokládal, byla to ztráta času a pokud jsem se s někým sešel, přál jsem si, abych byl radši někde úplně jinde a sám a hledal jsem jen záminku k odchodu a dál už pak dělal tzv. „mrtvého brouka“.
Obrátky v mém životě nastaly první prosincový týden 2008, když jsem si začal dopisovat s Markétou (asi po druhém vyměněném vzkazu mi dovolila, abych ji oslovoval „Markétko“ ) a již po pár vyměněných vzkazech jsme se v uvedeném týdnu sešli, přesně 5.12.2008, zrovna v ulicích chodil Mikuláš s čerty a anděly.
Sice jsem Markétku znal z několika fotografií přiložených k jejímu profilu, ale ve skutečnosti byla ještě mnohem krásnější a hlavně mě dokázala bavit tak, že mě skoro nepustila ke slovu . Nedokázal jsem z ní spustit oči a zamiloval jsem se do ní až po uši. Pořád jsem nechápal a nechápu, že jsem ji nepotkal dřív, protože jsme bydleli od sebe jen 5 minut rychlejší chůze.
Bude to znít asi jako sen, ale dnes má moje Markétka narozeniny, od první schůzky jsme se viděli snad každý den a já nepřestávám děkovat Štěstí, že našemu setkání napomohlo, neboť věřím tomu, že by jsme se stejně našli.
A ještě jedna novinka, čekáme rodinu. A tak jak jsem potkal Markétku před Vánocemi 2008 a byla a zůstane mým největším vánočním dárkem, který jsem kdy mohl od života dostat, nadělíme si k Vánocům 2009 dárek pro nás nejkrásnější, děťátko.

Miluji Tě Markétko moje, z celého svého srdce.


Štěstí děkuji a nikdy na jeho pomoc nezapomenu, ale jeho služby už nikdy nevyužiji, našel jsem lásku na celý život.

Radek

P.S.: Když dnes odpoledne píšu tyhle řádky, ještě Markétka neví, že ji chci večer požádat o ruku, tak mi držte palce a já je držím vám všem, ať vám to taky vyjde. Doufám, že si to po přečtení se mnou nerozmyslí .

Nikdy bych nevěřila že si jednou podám inzerát ale stalo a byla jsem tu na štěstí.A pak přišlo setkání ale vždy to skončilo zklamáním. Nevím jestli jsem jen prostě měla smůlu ale čím dál více jsem byla přesvědčená že tu nikdo nehledá to čemu se říká láska a když už jsem to tu chtěla vzdát, tak mi najednou přišla zprávička. Bylo v ní jen jedno slovíčko AHOJ a tak jsem odpověděla stejně a začali jsme si psát a já si najednou uvědomila, jak moc jsme si podobní a kolik máme společného a že si najednou píšeme věci které bychom jen tak někomu neřekli.A tak slovo dalo slovo a mi se setkali. Čím víc jsem se blížila k místu našeho setkání tím více jsem byla nervozní. Nohy se mi podlamovali a srdce jsem měla až v krku. A najednou tam stál ON s růží v ruce a stím nejkrásnějším úsměvem na tváři.Šli jsme do restaurace dali si kávu a povídali si a najednou jsme si uvědomili že už spolu mluvíme hodiny a stále máme o čem a setkání bylo i druhý den. Byl to ten nejkrásnější den který jsem kdy prožila a i když se nám stalo i něco špatného tak v ten okamžik jsem si uvědomila že to byla láska na první pohled. A dneska vím že mi do cesty osud dal toho nejůžasnějšího chlapa. Jsme stále zamilovaní a oba víme že jsme tu našli lásku na celý život. Takže milé štěstí,děkuji že jsi a že díky tobě jsem našla lásku a naději a možnost věřit že ta OPRAVDOVÁ láska existuje!!!!! Že se člověk nikdy nemá vzdávat Takže všem přeji aby tu našli toho pravého jako já.

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Jsou tomu skoro dva roky,když jsem nepil na kamarádově nudné svatbě...a tak jsem nevěděl co s načatým večerem. Při drobném opojenía přemíry kofeinu my nepřišlel na mysl spánek. V pohodlí svého mládeneckého pokoje jsem zapnul PC a oprášil svůj zapomenutý profil na "STĚSTÍ".
Zaujala mne žena přihlášena kolem půlnoci. Po naučených zdvořilostních frázíchjsme si přislíbili, že se opět na stěští setkáme. Začli jsme si pravidelně psát a zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů...jediným a vážný problémem byla naše vzdálenost mezi bydlišti. Chatování zabíralo stále víc a víc času a proto jsem se rozhodl jednoho dne spáchat elektronickou sebevraždu. Jelikož jsme měli na sebe i mobilní čísla poslala mně má virtuální přítelkyně do pr..... Přesně za týden na služební cestě mi přišla sms o zdárné zkoušce z dospělosti mé bývalé virtuální přítelkyně. A jelikož se mi po naši konverzaci stýskalo rozhodl jsem se, že svou virtuální přítelkyni pozvu na schůzku.
Realita předčila očekávání a příjemné dvouhodinové posezení v restauraci na kraji rybníka nám oběma převrátilo život.
Již zmíněná vzdálenost našich domovů náhle nebyla překážkou. Po ročním zkušebním provoze a dojížděnímjsme se společně rozhodli ke společnému bydlení. Kraj, v kterém jsem bydlel já byl vhodný na práci a kraj , v kterém bydlela má již nevirtuální přítelkyně byl vhodný na odpočinek. Ted již společně jezdíme z mého kraje odpočívat do kraje jejího.
Seznámení dvou lidí vždy způsobí nějaká náhoda či osud... Nám bylo osudné právě "ŠTĚSTÍ"

Příběh o štěstí 2

Dnes je tomu rok co jsme spolu můj Míša a JÁ.Náš příběh o seznámení už je zde napsaný co psal moje životní láska.Já moc na to psaní nejsem ale chtěla bych se o to pokusit,chci celém světu se pochlubit že konečně mám svou životní lásku.A to díky tomuto Štěstí.
Začalo to tak jako asi každý vztah začíná, rande a společné výlety.Náš vztah se vyvíjel velice rychle,nic jsme si neplánovali,všechno přišlo tak nějak samo.21.března kdy jsme se poprvé políbili,začal náš vztah.Byli a jsou to krásné chvíle na které nikdy nezapomenu.Začátkem září jsme zjistili že čekám miminko.Já jsem sice bylo z toho trošku vystrašená,ale po tom co se to dozvěděl můj Míša a co řekl,jsem věděla že všechno bude perfektní.Na ty slova nikdy nezapomenu,,dělali jsme to spolu a spolu na to zůstaneme,i na miminko miluji tě andílku“
A měl pravdu Zařídili jsme si krásné hnízdečko lásky. A dne 8.2.2008 jsme se vzali,svatba byla malinká ale moc nádherná.A teď čekáme jen na našeho malého mrňouska Lukáška,který přijde na svět každičkým dnem.