Skutečné příběhy štěstí

Kdo hledá,najde.
Chvíle samoty mě dovedly na "štěstí.cz". Já rozvedená s 3 dcerami, on svobodný, bezdětný, oba už nějaký rok čtyřicítku za sebou. I když se mě jeho profil zaujal, tak první týden jsem ho přehlížela - říkala jsem si, že asi bude chtít ještě svoje děti. Druhý týden mého brouzdání na "štěstí" jsem udělala jedno osudové kliknutí: "máš zajímavý profil".Došla odpověď: "I Tvůj profil se mi líbí. Můžeme si popovídat?" Moje první otázka byla: "je možné poznat štěstí na štěstí?"
Přišla odpověď : "tak možná 5% hledajících,tady najde svůj protějšek".
Nebudu Vás napínat, na druhý den jsme měli naši 1.schůzku, kde jsme zjistili, že máme hodně společných představ o životě.
V červnu to bude 7 let, co jsme spolu. Žiji nyní život o jakém jsem se dřív neodvažovala ani snít! Nejmladší dceru jsme společně dovedli do dospělosti, 2 starší dcery se šťastně provdaly a my se vzali na romantickém místě v polích .
Nyní si společně užíváme 4 nádherné vnoučata a je z nás štastný dědeček a babička.
PS: Bohužel i na "štěstí" je hodně takových, kteří sem jdou jen z rozmaru, dlouhé chvíle a neuvědomují si, že tím odradí hodně těch, kteří hledají opravdový vztah. a proto je zapotřebí naučit se v komunikaci číst i mezi řádky!
Hodně štěstí všem kdo hledají opravdové štěstí na štěstí.
My ho našli A+P

Oba jsme moc šťastní že tato seznamka funguje a že právě jejím prostřednictvím jsme našli své štěstí. Našla jsem tady svou lásku. Po nevydařeném manželství se dvěma dětmi jsem už nedoufala že mohu potkat někoho koho budu tak moc milovat a on mě i mé děti. Po roce chození jsme se vzali,vše klape a jsme spokojení a šťastní. A chci vzkázat všem kteří tady hledají ať neztrácejí naději,kdo hledá najde. A na každého čeká někde štěstíčko a myslím že příjde když to člověk nejmíň čeká.

nikdy jsem neverila, ze je mozne v siti najit lasku. kdyz jsem se logovala na stesti, nic jsem necekala a spise to brala jako relax. hned prvni den jsem se s nim tady seznamila 14 dnu jsme si intenzivne skypovali. byli to hodiny a hodiny na skypu a porad jsme si meli co rict. mela jsem od zacatku pocit, ze jsem cekala prave na nej. pod sedmi mesicich jsme naplanovali spolecne bydleni. clovek nesmi hledat a nesmi nic cekat. verim na osud...

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem tvůrcům a celému týmu Osudového štěstí, kteří mi pomohli najít báječného mužského a popřát jim do další práce hodně pevného zdraví, energie, optimismu a hodně spokojených a šťastných párů. Bez Vás by se mi to nepodařilo a za to Vám patří Velký dík. Skládám si své štěstí teď ze střípků a život je najednou krásný a stojí za to žít. Jana

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

Že ještě někdy někde s někým budu šťasná mě nenapadlo ani ve snu...

Vše začalo, když jsem se totálně na dně - vyhozená z vysoké, bez práce, s dluhy, bez domova a čerstvě opuštěná bývalým přítelem - dostala na internetové stránky téhle seznamky. Jen tak z nudy jsem si sem podala inzerát a ani nedoufala, že se zde najde nějaká spřízněná dušička. Během pár minut se na mě sesypalo spoustu vzkazů od mužů různých věků, národností, vzdělání, výšky, vyznání.. ale nebyl mezi nimi NIKDO, kdo by mě nějakým způsobem oslovil (a to si myslím, že nemám nijak zvlášť přehnané nároky;o) Rozhodla jsem se, že to vezmu do vlastních rukou.

Projížděla jsem všelijaké profily, až jsem narazila na jednoho usměvavého klučinu, jak se válí na pláži v moři. (Dodnes mu říkám "tuleň nebo lachtan" :o) Jeho vřelý úsměv mě okamžitě dostal.. Napsala jsem mu šíleně zmatený vzkaz, za který se stydím dodnes, ale naštěstí dotyčného nějakým zázrakem oslovil a odepsal mi! Od té doby jsme si psali neskutečně dlouhé vzkazy, pak mejly a nakonec i smsky. Strašně moc jsem toužila ho poznat i osobně, tak jsem každý volný víkend jezdila za kamarádkami do Liberce a doufala, že mě jednou někam pozve. A nemusela jsem čekat dlouho..hned druhý den se tak stalo. Byla jsem si s přáteli sednout v hospůdce u kolejí a během rozhovoru a popíjení piva jsem si s D. psala. Během jedné mi napsal, že se zrovna dívá z okna na koleje a že je to od něj "co by kamenem..", načež už jsem na nic nečekala a posilněna alkoholem jsem sebrala všechnu odvahu a zavolala mu, že když je to tak blízko, že bychom se mohli sejít. Souhlasil.

Ten den poprvé sněžilo. Naše první rande bylo doslova pohádkové! Sešli jsme se v kolem jedenácté večer a vyrazili pěšky na Libereckou výšinu, na kterou jsme dorazili o půlnoci. Cestou tam jsme se vyřádili v čerstvě napadlém sněhu a neskutečně si rozumněli. Tak jsem se do té doby nenasmála. Bylo mi s ním taaaak dobře, že se mi od něj vůbec nechtělo pryč. Asi na tom byl podobně, protože pak jsme se rozhodli v našem šíleném nočním výletě pokračovat..tentokrát na Ještěd! Jenže když jsme vyjeli do Vesce, strhla se obrovská vánice a výstup by byl značně riskantní, tak jsme jen seděli v autě na parkovišti u běžeckého areálu a koukali na spící svítící město pod námi. Ani po tomhlo zážitku, když už se skoro rozednívalo, se mi nechtělo pryč, tak mě pozval k sobě domů na sklenku vína. Zůstala jsem u něj až do pondělního rána, kdy on musel do práce a já zpátky do Prahy za mámou, u které jsem dočasně bydlela..

Abych to shrnula.. naše první rande trvalo neuvěřitelných 56 hodin!!! Od té doby spolu chodíme a já jsem tou nejšťastnější holkou na světě! Nekecám! Takovýhle souznění dvou duší si nikdo, kdo to nezažil nedovede ani přestavit. Nevím, jestli je to tím, že jsme oba blíženci, ale častokrát se nám stává, že říkáme, děláme nebo myslíme na stejné všci ve stejnou chvíli. Máme stejný vkus, názory, životní postoje i plány.

Od prosince minulého roku bydlím v Liberci - nejdřív jsem byla v pronajatém bytě, teď už jsem půl roku s přítelem v domečku, našla jsem si práci, která mě bavi, přijali mě zpátky vysokou školu, zbavila jsem se dluhu, s přítelem hodně cestujeme a podnikáme spoustu zajímavých věcí, i když jsme oba časově dost vytížení, plánujeme pejska.. a zkrátka jsem nesmírně spokojená!! :o)))

Na štěstí.cz jsem našla své největší štěstí!!!

Byla jsem tu zaregistrovaná dlouho (v součtu několik let), několikrát jsem už zoufale profil smazala a pak ho zase zakládala… asi to znáte, ne? (nebo alespoň někteří z Vás) Schůzek bylo nespočet, některé byly fajn, některé méně, ale nikdy to nebylo „ono“. Vypadalo to, že celá moje snaha nikam nepovede, už jsem to vzdávala, ale když jsem se po čase trochu oklepala, tak jsem to zkoušela zas a zas. A povedlo se! Už jsme spolu 4 roky a z toho 2 roky manželé. Pořád je nám spolu krásně, stejně jako na začátku (navzdory poznámkám okolí: „Joo, počkej za pár let.“ ). A nebyla to láska na první pohled, ani jsem si na první schůzce nebyla jistá, že je to ON, jen to bylo moc fajn setkání a až po čase jsem si uvědomila, že s tímhle člověkem by bylo hezké strávit zbytek života. Chtěla bych Vás, co už ztrácíte naději, trochu povzbudit, opravdu to jde, může se to povést, jen vydržte, někdo má štěstí a potká toho pravého hned, ale ani vy ostatní to nevzdávejte, stojí to za to!

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Děkujeme ŠTĚSTÍ za to, že nám pomohla najít ŠTĚSTÍ

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

Ztrácela jsem naději a říkala si že mě láska obchazí velkým obloukem ale stále jsem doufala že snad jednou mě tady někdo zaujme a nenapíše jen to že se mu líbím jen já ale on napsal:Měl bych zájem poznat tvýho syna a tebe.Tím mě dostal.Následovali schuzky,já cítila jak je mi s ním dobře,těžce jsem se loučila a moc se těšila na další setkání s ním.Jsme spolu krátce a já se cítím štastná...věřím že sem třeba jednou napíšu že se budeme brát.Muže to být za rok,za dva... zatim jsou to ty sladký chvilky poznávání toho druhého,a já jsem každým dnem zamilovaná čim dál víc.Děkuju ti miláčku za to že jsi mě oslovil a věř že jsem tady jen pro tebe....MILUJU TĚ!!!

Seznámili jsme se zde v září 2010, láska trvá stále a jsme už 14 dní manželé

I zde to je o náhodě jaké potkáte lidi.
Držím Vám všem palce, ať jednou každý z Vás potká sou přízněnou duši. Ať už tady nebo venku

M + M

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Našli jsme se na Štěstí,,já jsem si ho našla a on si našel mne,,psala jsem na seznamku 29.6,,jak jsem potkala nejskvělejšího chlapa,,i když jsem v to nedoufala,ale našla jsem ho,,náš příběh pokračuje,,Jsme spolu štastný,,on je ten chlap na kterého jsem čekala,a vím,že Miluje Roman mne,najednou je všechno tak fajn,když vím,že je tady pro mne,a já pro něj,,Byla jsem 20 let vdaná a já nevím jestli jsem tak někdy Milovala jako Romču,,moje Štěstí ze Štěstí..Miluju Tě Romčo a víš co ti pořád říkám,,,,NIKDY NEPŘESTANU,,TYS MOJE ŠTĚSTÍ ZE ŠTĚSTÍ,,,ZDRAVÍ J+R

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

ahoj tady karel opustila mne pred 4 lety partnerka dlouho sem hledal az sem nasel lenicku na www.stesti dlouho jsme si volali psali az se ke mne nastehovala s dcerkou sem moc stastnej mame spolu dva bajecny kluky jakoubka a honzika a loni jsme se vzali

Ahoj vy vsichni stejne postizeni jako ja...ti kteri jste na Stesti a hledate usilovne a myslite si ze beznadejne svuj osudovy protejsek. Tak prave pro vas toto vsechno pisu. prave pro vas,kteri si nezahravate,nelaskujete a mate snahu opravdu najit a ono to sakra nejde.....
Byl jsem ted na Stesti podruhe v zivote,poprve pred cca tremi lety a tenkrat se podarilo ,tak sem si rekl proc ne ted. Asi po mesici jsem mel za sebou xy schuzek a nic...proste nic,zoufalost nad zoufalost,jednou jsem vycouval ja,potom ona a tak porad dokola. Bylo 20.prosince a ja z totalniho znechuceni a nudy,jelikoz tesne pred vanocemi vsichni maji urcite cas vysedavat u pc poslal uplne prasteny,naprosto sterilni a hloupy vzkaz na profil,ktery byl podobneho razeni....zadny inzerat,zadna fotka,stroha data a tecka.Jedine proc jsem tam napsal,ze tento profil byl jako jeden z mala on-line. Ja...ktery se vzdy snazil decentne vtipkovat,vyhledat si neco zajimaveho v profilu a na to navazat jsem napsal....ahoj,nechces to zkusit se mnou?....sem se zasmal sam sobe co to pisu za voloviny a tim to pro mne skoncilo.
Prisla odpoved skoro vzapeti. Ja nevim proc,ale ctu ty asi dve vety a nejak se mi chce odepsat. Udelam to. Prijde druha odpoved a tam uz jsem zbystril...NO TO VIS ZE JO!!!! ZROVNA TOBE budu vykladat co delam a co me bavi a vubec!!!! Jaksi jsem se z toho vykroutil a najednou zjistuji ze cekam na odpoved. prisla hned a ja kdyz ted ctu ty vzkazy tak citim,ze tady neco je jinak,na te druhe strane je nekdo hodne zajimavy. je porad dvacateho prosince a uz nekoukam nikam jinam a po par dalsich vzkazech prijde vymena fotek.....jedeme dal rekli jsme si. pristich par dnu bylo ve znameni toho,ze jsme se tady nemohli potkat a psali si dodatecne a vpodstate si sjednavali virtualni rande. Prijemne,mile devce vzdy kdyz rekla,byla tady. Imponujici.
Prisel Stedry den a ja dostal napad. Pozval jsem tuto kouzelnou mladou damu na Stedrovecerni prochazku,v devet vecer,az je vsechno odrizeno a vetsinou nam samotnym je v tuto dobu smutno,sam jsem nemohl uverit tomu,ze ze mne muze takova blbost vypadnout...rande na Stedry vecer muze napadnout jen tebe ty ...jak ses starej,tak ses blbej. Malem jsem spadnul ze zidle,kdyz po mensich obstrukcich byl muj napad akceptovan!!!
Prijel jsem na smluvene misto a byl tak zvedavy,ze jsem ani nemohl poradne dychat,jsem zvedav,jake emoce muze ve mne vyvolat nekdo na stedry vecer....to jsem jeste netusil,ze jich bude tolik a v rychlem sledu.
Prisla,koukla na mne a ze teda jedeme na tu prochazku. Nasedla do auta a zasekla mi dvere od auta do chodniku. naprosto natvrdo a prvni emoce byly tady,ja to auto mel cca par hodin,mozna 5. Nic,sem si rikal v poho...urvu dvere,dzip neni taky spatnej.
Uz ta cesta na to misto byla podivna,mizeli jsme nekde mimo mestecko,do totalni tmy a ja zacal premyslet,kolik ma asi bratru a kde na mne asi cekaji a ze umru asi mlady a nevyboureny. Vystoupili jsme a me tuseni se stavalo pomalu jistotou jelikoz tam byla tma jako v pytli,ja stal vedle ni a vubec ji nevidel ale nevadilo mi to,jelikoz vsechny me mozkove zavity pracovaly na plny vykon a ja resil,jaka zbran se da smontovat z mobilu,klicu od auta a zvykacek. A prichazi dalsi emoce...ve chvili,kdy neznym hlaskem rika...no...jestli tam pujdem,asi spadnem do vody...no ja chtel skocit do auta a ujet,ale v te tme ho ani nevidel kde je...POJEDEME JINAM....mi znelo v usich jako rajska hudba....
Skoncili jsme v jedne prijemne hospudce,dali si veceri,vinko,kaficko a ja koukam jak hezka je to zenska a ze je uplne na prvni pohled jina nez ty ostatni,ktere jsem potkal,ktere lhaly uz v profilech ze jsou nekuracky a kdovi co,tohle je neco jineho,nejsem zadny pubertak,to prece poznam JSEM ZKUSENY MUZ...
A prichazi dalsi,uz nevim kolikata emoce a to jsem se bal,ze to bude mrtvy jako vzdy....s naprostou gracii,nonsalanci a bezelstnym usmevem mi oznamuje,ze mi to rict musi,ze je to fer,ze je trosicku,ale jen TROSICKU jeste vdana.....
Vazeni...kdyby se v te chvili zjevila v te hospode Madonna a chtela mit se mnou dite,nerozesmalo by me to tak,jako tato zprava. Nicmene jsem zachoval naprosto chladnou hlavu,jak se slusi a patri na gentlemana a zacal pres personal a naprosto verejne resit zbran. Jakoukoliv,brokovnici,sekeru,vidlicku,cokoliv abych se zabil,jakou ze ja to mam smulu...no,pak jsem si rikal...zamorduj radeji ji, ji neznam,sebe jo,ze jo,logicky....tyto me uvahy jsem pronasel nahlas,pred ni,aby z toho taky neco mela a ja vam ted neco povim,nebyl krasnejsi pohled nez do jejich rozesmatych oci....vzal jsem ji za ruku a vlastne do ted jeste nepustil. Stedry den pro nas skoncil asi ve tri rano,kdy jsme si povidali o nasich zivotech,radostech a strastech a ja ji chtel videt znovu. Vidame se kazdy den, nic neni krasnejsiho jak pozvolna citime,ze by to mohlo byt ono a jak se oba branime jen trosku.Prozili jsme spolu vsechny vanocni i novorocni dny,Silvestra a ja se zamiloval. Vasnive,prudce,beznadejne a udelam vse pro to,aby to vydrzelo minimalne 40 dalsich let. Zaruka? Tu vam prece vazeni nikdo neda,nikdy a nikde. A cely tento elaborat vzniknul proto,aby jste vedeli,ze Stesti...svuj smysl ma,jen se s tim musi umet zachazet,hlavne se schazet a tak dlouho trpet az to prijde.
a vite proc tomu verim ze to vyjde? Prinesl mi ji Jezisek. Tak proto
Miluji Te sedmikrasko

Ahoj všichni....
má dcera mi po rozchodu dala všude profily...
Musím poděkovat štěstí,že jsem sice svou lásku nepotkala tady..., ale díky všem vzkazíkům s klukama jsem si postupně uvědomila co od mého budoucího přítele chci...Nelituji jediného vzkazu, hodin u pc....zažila jsem spousta trapasů, různých nedorozuměni....no jako každý, ale nevzdala jsem to...Potkala jsem hodně kluků a všem děkuji za jejich upřímnost.Nakonec jsem svou lásku potkala, tam kde bych jí nečekala, byla kousek ode mě.Známe se 19 let a jen jsme se nějak míjeli..., dnes už vím, že jsme si oba museli prožít to své, aby jsme si vážili toho co nám ten druhý dává. Takže děkuji...a držím všem palce, ať také najdou...to své ŠTĚSTÍ Renda

Dobrý den,
chtěla bych se s Vámi podělit o náš nádherný příběh Poznali jsme se tady, na Štěstí... Už když jsme si volali, jsem poznala, že ON je moje druhá půlka Sice spolu nejsme moc dlouho, ale jsme do sebe bláznivě zamilovaní a za to, že jsem ho mohla poznat, vděčím Vám A vsaďte na to, že když už to vzdáváte - potkáte toho pana Božského! Přála bych všem, co si tohle čtou, aby měli takové štěstí jako já Díky a držím Vám palce! Natálie a Petr

Zdravím všechny páry kterým to vyšlo jako nám.Kamarád mi založil profil na štěstí a do ted mu děkujeme oba dva.Všechno to začalo 15.6.2008 kdy mi Tomáš napsal,nejdřív jsem váhala mu odepsat,ale potom jsem napsala,kdybych to neudělal tak si to asi neodpustim,druhý den jsme se viděli a hned to byla láska na první pohled,nemohli jsme se od sebe odtrhnou.Asi dva dny na to jsme se sešli znovu,a týden na to už u mě bydlel,nejdřív jsem měla strach že to je všechno moc rychlé,měla jsem strach aby se něco nepokazilo,ale nepokazilo!Jsme spolu pořád a nemůžeme bez sebe být!Po dvouch měsících lásky mě požádal o ruku,svatba bude na jaře!Tím chci poděkovat že taková stránka existuje!Přeji všem hodně štěstí!!

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

AHOJ VŠEM!TOUTO CESTOU BYCH CHTĚLA ZVEŘEJNIT SVŮJ PŘÍBĚH O TOM,JAK JSEM OD SEZNÁMENÍ VŽDYCKY ČEKALA NĚCO VÍC A ONO TO NIKDY TAK NEBYLO.BYDLÍM V MALÉ VESNICI ASI 35 KM OD BRNA A JAKO VESNIČANKA JSEM NIKDY NEMĚLA ZAS TAK MOC PŘÍLEŽITOSTÍ K SEZNÁMENÍ,PROSTĚ VE MĚSTĚ JE TO JINAK.CELÝ ROK JSEM VŽDY PLNILA SVÉ KAŽDODENNÍ POVINNOSTI AT UŽ ŠKOLNÍ ČI PRACOVNÍ A Z CELODENNÍHO POBYTU V BRNĚ JSEM SE VŽDY VRÁCIVALA AŽ TAK O PĚTI ČI O SEDMI,NEBYL PROSTĚ ČAS NA SEZNAMOVÁNÍ,ZE ŠKOLY ROVNOU NA AUTOBUS A NAOPAK.JEDINÁ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ VŽD BYLA AŽ KDYŽ BYL U NÁS JEDEN PLES KDE BYLA MALÁ ÚČAST ANEBO V OKOLÍ COŽ PRO MĚ BYLO LÁKAVĚJŠÍ,DALŠÍ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ PŘEDSTAVOVALY ZÁBAVY A TÍM MYSLÍM ZÁBAVY JAKO DECHOVKOVÉ,TÍM TOTIŽ U NÁS NA VESNICI ŽIJEM,CHÁPU,ŽE NĚKTERÉ OSOBY TATO MOŽNOST NELÁKÁ ALE PRO MĚ TO BYLO OBROVSKÉ LÁKADLO,VŽDY JSEM SI ŠLA RÁDA ZATANČIT A JAK UŽ TO U MĚ BÝVALO TAKY JSEM TAJNĚ DOUFALA,ŽE SE TAM OBJEVÍ NĚJAKÝ TEN PAN PRAVÝ,ALE K MÉ NELIBOSTI NIKDY TOMU TAK NEBYLO.A KDYŽ UŽ JSEM SE S NĚKÝM SEZNÁMILA KDEKOLIV A BYLO TO VZÁJEMNÉ NIKDY JSME SI POVAHOVĚ NEROZUMNĚLI V TOM BYL U MĚ VŽDY PROBLÉM,AŽ JSEM NATAZILA NA TUTO SEZNAMKU ŠTĚSTÍ NEVĚŘILA JSEM TOMU ŘÍKALA JSEM SI ŽE TADY URČITĚ NIKOHO NIKDY NENAJDU,JEN TAK Z LEGRACE JSME SE ZAREGISTROVALA A DALA SI TAM FOTKU A ZAČALA SE DÍVAT NA INZERÁTY A NAJEDNOU MĚ ZAUJAL KLUK V SAKU,STRAŠNĚ MU TO TAM SLUŠELO,HNED S EMI LÍBIL,NAPSALA JSEM MU ON MI ODEPSAL A PAK UŽ TO ŠLO JAK PO MÁSLE ASI PO TÝDNU JSME SI DALI PRVNÍ SCHŮZKU A STRAŠNĚ JSME SI PADLI DO OKA BYLO TO VZÁJEMNÉ,TED UŽ JSME SPOLU PŘES TŘI MĚSÍCE NÁŠ VZTAH JE KRÁSNÝ,NIKDY JSEM NIKOHO DOOPRAVDY NEMILOVALA,ALE TED CÍTÍM ŽE JSEM ZAMILOVANÁ.JE TO OBOUSTRANNÉ,KAŽDÝ DEN SE VIDÍME,JE TO JAK VE SNU,SNÁŠÍ MI MODRÝ Z NEBE A JÁ ZASE JEMU.MÁ MĚ RÁD TAKOVOU JAKÁ JSEM A TO SE MI JEŠTĚ NIKDY NESTALO.JINAK JSME ÚPLNĚ OPAČNÝ TYPY,ON JE TIŽŠÍ JAK JÁ A JÁ JSEM HODNĚ UKECANÁ,ON JE NA TECHNIKU A JÁ VŮBEC,PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ,DOUFÁM ŽE NÁŠ VZTAH PEVNĚ VYDRŽÍ JAKO DRŽÍ TED,ALE ČÍM VÍC SE VIDÍME TÍM JE TO SILNĚJŠÍ POUTO MEZI NÁMA.TAHLE SEZNAMKA JE VÁŽNĚ SUPER HOLKY!LUCKA

Když jsem si před více jak dvěma lety četla tyto příběhy na webovkách jako čerstvě zaregistrovaná na této seznamce, jen jsem si nad nima povzdechla, jak má někdo štěstí a má ten vztah krásný konec. S Ladíkem jsme si psali téměř půl roku, těšili se na každý vzájemný vzkaz. Tenkrát jsem byla v zahraničí, takže hned po návratu jsme se viděli a pak znovu a zase znovu. Přišlo nám oběma jako bychom se znali už dlouho, nic psaného na seznamce nebylo hrané, žádná přetvářka. Moc děkuju, že tyto stránky existují, protože teď žiju v našem postaveném domečku s chlapem, kterého miluju nade všechno na světě a v náručí držím druhého, který se nám před 3 týdny narodil. Všem nezadaným přeju moc štěstí a vzkazuju-vydržte, to hledání stojí za to!

Byla jsem tu dva roky (já 37)....nikde nikdo, pár kluků, kteří dokázali napsat víc než "jak to jde?" a třeba byli i prima...ale jinak nic. Hromada vulgárních a trapných vzkazů, návrhů nezávazného sexu, spousta ženáčů a obdivovatelů mého poprsí...prostě jsem si řekla - končím! A těsně před tím jsem připsala, naštvaná čerstvou zprávou od "blbečka"...: "Pánové, na nabídky nezávazného sexu nereaguji, protože je Vás tolik v řadě, že bych Vás při nejlepší vůli nedokázala všechny uspokojit!" Tuhle praštěnou větu si přečetl ulítlej (trochu zastydlej, 43) metalista, a připadala mu natolik vtipná, že mi napsal, že se se mnou chce sejít. Já už jsem nechtěla NIC...a po shlédnutí fotek šílenýho, vlasatýho, modrookýho (popravdě docela hezkýho )kluka, s několika náušnicemi v uchu a lebkami na tričkách....už vůbec NIC. Ale byl umanutý, urputný, vytrvalý a....vtipný a milý...až jsem (a trvalo mi to asi 14 dní)řekla ano a !JÁ! PANÍ Z POJIŠŤOVNY .... souhlasila se setkáním. A potom u Čedoku jsme se sešli, podívali se na sebe, každý tak naprosto jiný....a .... BYLO TO TAM! A je to tam pořád, jsme spolu pár měsíců, prožila jsem ty nejkrásnější Vánoce ve třech (s mým 11-ti letým synem), s mým milovaným plánujeme společnou budoucnost a ....miminko.... (já vím...nejsme nejmladší, ale po deseti letech je to první muž, u kterého jsem připustila, že CHCI jeho dítě už jen proto, aby v něm bylo kousek z něj) a já jsem zase po dlouhé době šťastná a zamilovaná. Vydržte a setkávejte se i s těmi nejnepravděpodobnějšími lidmi...nikdy nevíte, kdy potkáte TOHO PRAVÉHO, toho, u kterého Vám vyschne v krku a podlomí se Vám kolena, když mu pohlédnete do očí...toho, který Vám svým dotykem postaví chloupky za krkem.....mě se to stalo! A to už jsem nevěřila, že to existuje . Držím palce! Kateřina

Po dvou letech hledání jsme se našli a už rok jsme spolu.A i nevím co mně na Honzovém profilu zaujalo,snad to že byl stručný,výstižný a pravdivý jak jsem poznala.Měla jsem už dost podobných vět - Mám co jíst, kam složit hlavu, Dám vše za tvou lásku apod a tak jsem napsala a vyšlo to.

Kdo hledá, najde…
Dobrý den všem, kteří jste se rozhodli najít své štěstí na „Štěstí“.
Dnešní doba je z hlediska seznamování poněkud náročná. Kde hledat „ toho pravého“?
Na diskotéce? Tam málo mužů hledá lásku na celý život. Oslovovat muže na ulici? V práci? Jako učitelka se setkávám jen s tatínky od rodin. Tedy za pokus nic člověk nedá. Zkusila jsem seznamku.
Potkala jsem zde různé typy mužů - milé, váhavé, hrubé , jako v běžném životě. Co je důležité, nevzdala jsem to a hledala. A našla.
Seznámila jsem se zde se svým již skoro měsíc manželem Petrem. Nejprve mi přišel prostě milý . Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se.
Loni jsem pod stromečkem našla zásnubní prsten a 24.4.2009 jsme se 14 měsících našeho vztahu vzali.
Po ošklivé životní etapě ( rozvod) jsem jen doufala, že by mě mohlo potkat něco tak krásného. Teď už nám k úplnému štěstí stačí jediné – vrána nebo čáp. Nebojte, vím ,že se člověk musí přičinit!
Přeji vám krásný den, pevné nervy a trochu toho štěstí.
Jitka ( andílekJita)

Před třemi roky (27,1,2012) jsem pod stejným nadpisem děkoval osudu, že mě dovolil seznámit se před třemi lety s mojí Kateřinkou.
V tuto dobu vstupujeme s Kateřinkou do sedmého roku našeho společného žití.
Po těch šesti letech mohu říci pouze jediné: Ano opravdu, Kateřinka je zázrak a já ještě stále děkuji každý den osudu a tobě Seznamko štěstí, že jsem mohl s ní prožít dalších nádherných dvacetčtyři hodin. Děkuji, děkuji moc.
Standa
P.S. Kateřinka, jak je jejím zvykem, se dívá přes mé rameno a čte co píši.
Napomíná mě: "Nebuď sobec, mysli i na ostatní kteří hledají lásku".
"Promiň, sobec nebudu, Kateřinko"
Tak tedy: Přejeme všem zde na seznamce, aby vydrželi a našli takové štěstí jaké potkalo nás dva:
Mě s mojí kouzelnou Kateřinkou
A mě s mým usměvavě bručavým Stanouškem.
Mnoho štěstí.

Svůj profil na štestí už mám nějaky pátek....a taky jsem se zde seznamil s vice než 2 stovkami žen s kterýma jsem se sešel a prožil snima nekolik nadherných nocí.
Až jednoho dne jsem napsal žene nyní uz mé pertnerce a lásce ,ktera do te doby žila a pracovala v Praze.
Několik tydnů jsme si dopisovaly až došlo na slovo SCHůZKA...Jelikož už mě unavovalo jezdit po schuzkách ,která končila kavou,dobrou večeří a pak promilovanou nocí a krom toho jezdit na schůzku přes půl republiky už bylo i na mě moc.A tak v duchu pesimisty jsem navrhul Petuli at pokud ma zajem o setkaní dorazí za mnou do Ostravy a k memu užasu následny vykend se v Ostravě ukazala.Přeskočíla pomyslna jiskra a nám oboum bylo vše jasné...Patříme k sobe...
Kvůli této žene jsem přestal jezdit kamiony a ona se ke mě přístehovala do ostravy.Jsme spolu 3 měsíce,prožíly naše první společne vánoce a náš společny život je jak pohadka se štastným koncem...
Snad to same zažije i plno dalších lidi co jsou na této super seznamce...