Skutečné příběhy štěstí

Na této seznamce jsme se konečně dali dohromady a jsme už 4 měsíce spolu.Pavel mě kontaktoval čistě náhodou,byla jsem online,nechal si totiž vybrat všechny slečny čistou náhodou v mém věkovém rozpětí.Známe se od vidění už 12 let,ovšem nikdy jsme se neoslovili.Až tat o seznamka nás spojila.Můžu s naprosto klidným svědomím napsat,že je nám spolu moc fajn,že si rozumíme a jsme šťastni.Miluji já jeho a on miluje mě.Přeji všem hodně štěstí při hledání svých partnerů

Ahoj milá štístka , tak nevím jak začít je to už skoro dva roky co jsem potkal své štístko 16.3.2013 jsem napsal svůj první vzkaz své nynější lásce trvalo skoro měsíc něž mi odepsala skoro jsem to vzdal, ale ozvala se po měsíci přijala mé pozvání na kávu. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že opravdu přijede a potkáme se, když jsem uviděl autobus nevěřil jsem svým očím uviděl jsem ženu, kterou jsem znal pouze z fotek a písmenek. Bylo to jako sen prostě byla tady já jí podal ruku a dal jí pusu bylo to jako kdyby jsme se znali dlouho. Proběhla 3 schůzka a už bylo rozhodnuto ....proběhlo stěhování a dnes už jsme spolu a jsme štastní a oba vzpomínáme jak probíhalo naše seznámení na štěstí a jsme velice rádi, že jsme na štěstí setrvali. A věřte ne bone naše láska je čím dál silnější a vtah krásnější prostě Štěstí ze štěstí byl náš OSUD. Děkujeme seznamce štěstí za náši krásný a pevný vztah.

Nastala hodina H a já stála u schodů vedoucích do mé bývalé školy. Počasí již dávno bylo pochmurné a vítr nepříjemně ochlazoval mé tělo, protože ačkoliv ostatní lidé chodili dávno v teplých bundách či kabátech, já stála jen v modré mikině, která byla naším poznávacím znamením. Druhá hodina se blížila a mnou projela tréma, jako bych se seznamovala poprvé. Ale nebylo to poprvé co jsem se snažila najít lásku přes inzerát.Nikdy bych nezískala odvahu oslovit někoho jen tak na ulici a myslím, že ani většina z Vás by to nedokázala.
Proto bylo jednodušší vzít do rukou inzertní noviny, projít pár řádků a najít obyčejný inzerát.Ale co si představuji pod pojmem obyčejný inzerát? takový, kde muž neláká ženu na svůj majetek, na svůj vzhled a své postavení, ale láká jí na upřímné srdce plné lásky, kterou chce někomu rozdávat.Můj prst se náhle zarazil na jednom, který zněl:Kluk z Krupky hledá boubelku od 20-23let.Celkem stručný, jednoduchý a možná pro nikoho nic neříkající inzerát. Objevila se ve mě touha poznat člověka, který hledá pravý opak těch super štíhlých dam s okouzlujícími křivkami a mírami 90-60-90.Vzala jsem do rukou mobil a již jsem vyťukávala odpověď.
Neuběhla ani minuta a na displeji blikal příchozí hovor. Hrklo ve mě, co je to za číslo a raději jsem hovor nepřijala. Po druhé již nečekala jsem a hovor jsem přijala. Na druhé straně byl velmi příjemný hlas mladého kluka, kterému jsem před chvíli odpověděla. Zeptal se mě na několik otázek, ohledně toho, co očekávám od partnera.Prozradila jsem, že toužím po hodném, upřímném a věrném klukovi. Už jsem měla dost lží, podvádění a trápení.Dost mužů, kteří vidí v ženě objekt své sexuální touhy.
Domluvili jsme se na druhou hodinu, že se sejdeme u základní školy;jediné místo které mě v té chvíli napadlo. A pak se to stalo. Byly dvě hodiny a já byla nervózní a stále jsem se dívala na mobil, jestli nenapíše, že nepřijde.Ale nic nepřicházelo.Vyhlížela jsem, jestli nepůjde někdo podobný jeho popisu.Najednou jsem ho viděla přicházet ladnými kroky.Vysoká štíhlá postava se ke mě blížila.Na mou otázku, zda je to on, na ten inzerát mi odpověděl ano.A v té chvíli to přeskočilo.Zalíbili se mi jeho hnědé vlasy, nádherný úsměv a oči, ve kterých byla taková zvláštní jiskra.Jakoby se na mě smál už jen tím svým pohledem a v kombinaci s úsměvem na rtech to byla neodolatelná věc.
Zvolili jsme procházku po našem malebném městečku.Prošli jsme mnoho uliček,náš krásný les a stále si povídali.Rozuměli jsme si od první chvíle.Stále jsme nacházeli nová a nová témata naší diskuze.Smáli jsme se tomu, že již rok bydlíme kousek od sebe(o ulici) a nepotkali jsme se.Ale mám pocit, že kdyby jen tak prošel kolem mě na ulici, tak bych si ho ani nevšimla.Líbí se mi muži více vyvinutí svou postavou.Ale možná nám bylo souzeno osudem poznat se mnohem později a jiným způsobem.Oba jsme byli zklamáni nešťastnými láskami, které bohužel skončili smrtí našich partnerů.
Čekala jsem, kdy a jestli udělá nějaký ten krok.Najednou mě vzal něžně za ruku, propletl mé prsty se svými a mě zahřálo u srdce.Cítila jsem jeho náklonnost a touhu poznat mě mnohem blíže.Bylo nádherné jít ruku v ruce a cítit, že o Vás má opět někdo zájem a jeho úmysly jsou čisté.Najednou mě objal a já se nejdříve odtáhla, nevím a nevysvětlím si nikdy proč.Možná strach, že mi opět ublíží a nebo jsem možná v té chvíli moc používala mozek.Později to zkusil znovu a naše rty se spojily jako motýli za letu.Bylo to nádherné spojení našich rtů a mé srdce bilo o závod.Jeho polibky mnou projely jakoby od konečků prstů až k srdci a tou samou cestou zpět až do mozku, kde většina z těch otisků zůstala.Toužila jsem, aby ta nádherná chvíle nikdy neskončila.Aby mě stále držel v náručí a líbal mé rty.Podlehla jsem.Podlehla jsem touze po štěstí a lásce, kterou jsem tak dlouho, stejně jako on, hledala.Doprovodil mě jako gentleman před dům a věnoval mi pár něžných polibků a celou noc jsem nemyslela na nikoho jiného, než na něj.
Začali jsme spolu trávit více a více času,ať už procházkami nebo v soukromí pokoje.Prožívali jsme nádherné chvíle plné lásky, něhy a vášně a hlavně porozumění.Nacházeli jsme v sobě nejen lásku, ale i oporu.Každá chvíle byla výjmečná a neopakovatelná, o to víc jsme si užívali.Po šesti nádherných dnech mi udělal krásné překvapení.Po sedmé hodině zavolal do jednoho nejmenovaného rádia a nechal mi zahrát píseň s názvem Vyznání.Jakoby ta píseň byla psaná jeho rukou a srdcem.A já pochopila, že mě nejen miluje, ale že by pro mě dokázal snést i modré z nebe.Stejně jako já pro ně.
Jsme spolu už 4měsíce, které jsou tím nejkrásnějším co jsem kdy zažila a mám také jedno vyznání.
"Miláčku můj, miluji Tě a nikdy tě nechci ztratit!!Doufám, že prstýnek ode mě budeš nosit a budeš vědět, že Tě miluji opravdu a moc..."

Před dvěma roky mi kamarádka doporučila tuto seznamku, ona sama na vašich stránkách svoje štěstí našla. Četl jsem si tu příběhy lidí, kteří se tu poznali a měli to štěstí.
Nečekal jsem, že se štěstí na mě usměje tak rychle. Týden po registraci jsme si s Hankou poprvé napsali, po dalším týdnu jsme se poprvé viděli a po pár týdnech jsme spolu už bydleli. Letos jsme se vzali a zanedlouho bude naše štěstí o jednoho člena větší :)
Díky za tu možnost a chtěl bych všem vzkázat, že to prostě možné je ;) Bez seznamky bychom se asi nikdy nepotkali, i když jsme se možná potkat mohli, vzhledem k tomu, že kolem jejího domu jsem nejednou jel. Hodně štěstí všem ;)

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Je to už dlouho,co jsem brouzdala na Štěstí.cz a ozval se mi tajemný neznámý muž.Půl roku jsme si jen psali a v létě 2.8.2009jsme měli první randíčko.Přijel se synem,šli jsme na zmrzku a bavili se jako bychom se znali už dávno. Pak za mnou jezdil do práce,vždy při noční,na kafíčko.Dělala jsem v herně.A jak jsme se poznávali,přišli jsme na to,že se pravděpodobně známe již několik let,studovala jsem v Písku a Martin tam v té době na vojně.Naše děti si celkem rozuměli a mi se milovali tak nač čekat. 1.1.2010 jsme si našli velký byt a přestěhovali se do něj. A protože máme dětí málo já 2 a Martin 1 narodil se nám syn Dominik 26.10.2010. Stále se milujeme,dětičky nám rostou a jsme všichni konečně šťastní.Svadba zatím neproběhla,ale nač papír

Dobry den. Taky jsem sem zavitala a znova si pripomela seznameni s mou laskou. Fakt se mi na fotkach moc libil ale nechtela jsem ho. Nechtela jsem ho tak, ze uz jsem s nim dvaroky, moc se milujem a snad se i nikdey veme. Timto chci snad podekovat SEZNAMCE STESTI za to ze existuje. Diky a preji vsem hodne zdaru ad najdou to co jsem nasla ja.

Byla jsem zklamaná předchozí láskou, život neměl žádný smysl, žila jsem ze den na den a tak jsem se rozhodla pro změnu, kdy jsem se od minulosti chtěla odpoutat a začít zunovu žít. Dala jsem si tedy profil na Štěstí.cz. V moc velkou změnu jsem nedoufala, ale říkala jsem si, že to aspoň zkusím. Dostalo se mi několik vzkazů, ale ani jeden, který by mne nadchl. Pak ale náhle přišel obrat... Napsal mi 23-letý Karel z Prahy, který o mne měl velký zájem...Když jsem se podívala na profil a fotky, neměla jsem slov...Nádhera...! Po pár vzkazech přišla první schůzka, která se okamžitě změnila v lásku na první pohled Byla to překrásná procházka na krásném místě v Praze se skvělým, citlivým a milým človíčkem se kterým jsme si ihned padli do oka... Pro oba to byl zásah na první pohled
Díky Štěstí.cz jsme oba našli své štěstí Jsme spolu 6 týdnů a je to láska jako trám Za tu dobu jsme spolu prožili krásné chvíle a máme spolu několik plánů do budoucna.... Je to ten nejkrásnější vztah v mém v životě a on je ten nejbáječnější chlap na světě !!!

P.S. Lásko úplně maximálně tě miluji a navždy budu...Jsi pro mne vším a já ti děkuji za tvoji lásku a za všechno, co pro mne děláš!!! Já nikdy bez tebe, ty nikdy beze mě!! Navždy...ty,já-my, naše láska a naše budoucnost!

Se seznamováním prostřednictvím internetu mám již bohužel bohaté zkušenosti. Bohužel, protože těch dobrých moc nebylo a i když jsem se už takto několikrát seznámila, dlouho to nevydrželo. A já měla pořád, jak se říká, v lásce smůlu a už ani nevěřila, že se to obrátí. Až do té doby než jsem zde potkala svého součásného partnera. Asi po měsíci vzájemného poznávání jsme spolu začali bydlet. A já cítím, že je to to pravé co jsem v životě hledala. Často mě až překvapuje jak se vzajemně shodujeme a doplňujeme, jak dílky puzzle.Přítel si ze mě občas utahuje a říká, že tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Časem se snad i rozrosteme jak plánujeme a vytvoříme rodinu. Díky Štěstí!!!

když mě opustil můj exritel zhroutil se mi celý svět a tak jsem si po nějaké době řekla že se přihlásím na seznamku štěstí vylnila jsem dané udaje a už se začaly chrlit nabýdky člověk mmá vyhodu že si u těto seznamky muže i vybírat ,ale nikdy mě nikdo nezaujal až mi jednou napsal neregistrovaný muž ,že by se semnou rád seznámil chvíly jsme si psaly a pak jsme se i sešly a jak jsme se navzajem bavily ta jsme zjistily že máme toho spousty společného a že mužeme skusit ěnco více než jen kamarádství a vyšlo nám to natolik že v letošním roce bdeme mít svatbu a budem spolu už navždy.Tato seznamkaje velice dobrá a všem ji doporučuji jen člověk nesmí spěchat a musí čekat

Jak začít tento příběh asi jednoduše....byla jsem několik let sama a na seznamku štěstí mi dal tip jeden kamarád. Na seznamce jsem byla asi týden přihlášená a jeden večer jsem se nudila u počítače a najednou mi přišel vzkaz od Jirky....začli jsme si psát a ještě ten večer, jsme se sešli. Prošli jsme se, dali si kafčo, hezky si popovídali a už při rozloučení jsme se objali a líbali. Byla to láska na první pohled??? Nevím, vzájemné sympatie, komunikace...viděli jsme se hned druhý den....a pak už jsme se vídali stále....Nyní jsme spolu 2,5 měsíce a už se k němu stěhuji, neboť bez sebe nemůžeme být. Moc ho miluji a je to moje krásné, hodné, šikovné a roztomilé sluníčko. Snad už napořád....přeji všem ať na seznamce štěstí to svoje štěstíčko taky najdou.

Jednoho dne jsem byla na netu a psala jsem e-mail kámošce. Najednou mi tam naběhla reklama a jak jsem psala, nějakým způsobem se spustila stránka, a byla to stránka štěstí. Nejdřív jsem byla naštvaná, že ten dlouhý e-mail, co jsem psala, budu muset nějak sesmolit znovu, ale když jsem zjistila, co je to za stránky tak jsem si řekla, proč se nezávazně nezaregistrovat a nezkusit, co se bude dít. Neměla jsem původně v plánu, hledat si vážný vztah přes internet. Tedy abych pravdu řekla, nehledala jsem žádný vztah, protože mi spousta kluků ublížila a já se bála lásky. Bála jsem se, že když se zamiluji, dopadne to jako vždycky a to tragicky a já budu mít zase jen zlomené srdíčko a zůstanou mi uslzené oči. Chvíli po vyplnění osobních údajů, se mi začali ozývat mladí kluci, ale i muži. Se spoustou z nich jsem si psala a snažila se je lépe poznat...pak se mi ale ozval Vojta. Padl mi hned do oka. Zjistili jsme, že máme spoustu společného. Rozuměli jsme si a jakmile byl na netu jeden, dal vědět druhému. Když jsem si s ním psala, nevnímala jsem okolní svět. Čas tak rychle letěl když jsme si dlouhé hodiny přes počítač psali, ale naopak jakmile jsem byla bez internetu a bez jeho milých vzkazů, čas se vlekl strašně pomalu. Každou volnou chvíli jsem kontrolovala, jestli od něj nemám nějaký vzkaz. Nejvíc mě překvapilo a zároveň potěšilo, že rád jezdí po památkách, jako já. Miluji výlety po hradech a zámcích a Vojta taky. Hned jsme si začali plánovat, jak po maturitě (kterou skládáme oba letos) vyrazíme společně na spoustu míst. Najednou jme zjistili, že spolu máme spoustu plánů. Domluvili jsme se na setkání a já za ním jela do Teplic. Plno lidí si myslí že je zvláštní, když holka jede za klukem a ne kluk za holkou, ale já mam vlak zdarma a tak jsem nechtěla, aby zbytečně utrácel. Než jsem vyrazila, měla jsem hrozný strach, jestli se mu budu líbit a jestli je opravdu takový, jaký se zdá být přes počítač. Čekal na mě na nádraží a dostala jsem první pusu na přivítanou. Najednou ze mě spadl všechen strach a já mohla být taková, jaká opravdu jsem. Povídali jsme si, prošli jsme se a strávili spolu nádherných sedm hodin. Měla jsem pocit, že to bylo těch nejkrásnějších, ale zároveň nejkratších sedm hodin v mém životě. Čas v jeho přítomnosti se zdál být nezastavitelný a jako by chtěl v co nejkratší době uběhnout Maraton. Najednou jsem musela na vlak a jet domu. Po chvilce ve vlaku se mi začalo moc stýskat a já se těšila, až budeme konečně zase spolu. Teď jsme pár a oba se těšíme z každé společné chvíle. Jsme spolu moc šťastní a věříme, že nám to vydrží už napořád. Je to můj princ z pohádky, kterého jsem si vysnila. Myslela jsem, že lidi jako on už neexistují, ale jeden človíček se tu našel a je tu jen pro mě. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala a že mu můžu říct, jak moc ho miluji a on mou lásku opětuje...
Katka

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

Prý sedmý rok bývá pro lásku kritický. Nevěřím, nebo Kateřinka a já jsme vyjímka která potvrzuje pravidlo.
Náš příběh jsem popsal již 27,01,2012, takže toto je pokračování šťastného životního příběhu, ke kterému nelze vlastně nic dodat. Kolem Kateřinky vidím neustále onu záři jako v první den naší známosti a spolu děkujeme velmi často tobě seznamko, že jsi nás seznámila.
..................................................................
Děkuji Ti seznamko, za tvrz jménem Stanislav, která mě již dlouho ochraňuje před bouřkami světa.
Kateřina
..................................................................
Já sám ale děkuji každý den, že smím milovat a jsem milován
zázrakem jménem Kateřinka..
Standa

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Zdravím všechny lidičky ze Štěstí
Chtěla bych se s vámi podělit o kousek svého-našeho štěstíčka....Dne 22.12.2009 se změnil můj život...ale to bych předbíhala, takže pěkně od popořádku
Začalo to obyčejnou zprávičkou s dotazem: ´´Jak se daří v nedělní podvečer´´. On, pohledný, o 8let mladší mladík....mému profilu bez fotky Šmarjá, říkala jsem si, to je odvaha.... Měl moc hezky vyplněný profil,tak jsem mu zkusmo a ze zvědavosti odepsala. Vyměnili jsme si několik vzkazíků a ještě tentýž večer přešli na ICQ. Od PC jsem se odlepila až ve 3h ráno Překvapivě jsme si měli o čem povídat, spousty společných zájmů, nározů, životních priorit....Takto jsme si písmenkovali téměř denně-několik hodin. Plynule jsme přešli na volání přes Skype s webcamerou a za necelé dva měsíce se sešli.Zrovna jsem měla na ruce sádru. Nezapomenu na tu chvíli, když jsme si poprvé pohlédli do očí...byli jsme oba dva nervozní, ale přešlo nás to za okamžik, jako mávnutím proutku. Chvilku jsme se procházeli a pak šli na kávu do baru. Vyhlédli jsme si stůl a usedli na sedačku....tedy jen Kubík, já ´´zahučela´´ pod stůl....při dosednutí totiž cosi povolilo a já, vyděšená, zaklíněná, znehybněná nemohla ven. Sádra od lokte, po konečky prstů mi to zrovinka neulehčovala Kubík na sobě nedal znát pobavení a prostě se zvedl, vyprostil si mne, zasmáli jsme se tomu.....a barman přišel s tím, že už to rozbité bylo, pouze ´´narafičené´´ a že ho nenapadlo nás na to upozornit, že ta pravděpodobnost byla minimální, aby jsme si vybrali zrovna tento stůl a tuto část sedačky
Vše bylo fajn, každá minuta....chemie zapracovala na obou stranách, pověstná jiskřička přeskočila....povídali jsme si dlouho do noci a pak mne odvezl domů.Ze schůzky jsem měla moc dobrý pocit. Připadalo mi, že se známe už dlouho. Komunikovali jsme spolu po sms, Skype a těšili se na další setkání. Na štědrovečerní večeři jsem byla u rodičů a kolem půlnoci se vrátila domů. Ten den jsme si napsali spousty sms a plánovali další schůzku...pak přišla sms: ´´Kdybych stál za dveřma, otevřela bys mi?´´ Obratem jsem odepsala, ať si ze mne nedělá legraci Odepsal jen: ´´ Tak si to přej a běž se podívat za dveře´´. Opravdu tam byl a moc mu to slušelo.....byl můj dáreček pod stromeček....strávili jsme spolu i Silvestra, Valentýna.....a už spolu dokonce bydlíme Všechno se to ´´semlelo´´ rychle, ale nelituji.I přes mé počáteční obavy z našeho věkového rozdílu máme krásný vztah,plno plánů a milujeme se....
Kubí, tímto bych Ti chtěla poděkovat za to, že jsi.Za Tvou citlivost, lásku, něhu.. Už jsem přestávala věřit, že potkám spřízněnou duši.Každý den mne něčím překvapíš...Vážím si Tě....Miluji Tě

Tvá Lenuška

Chtěla bych se podělit o mé štěstí, které jsem našla nakonec na Štěstí .
Byla jsem asi 5 let s přestávkami zaregistrovaná v několika Seznamkách. Sešla jsem se asi s deseti muži nad kávou. V inzerátu jsem měla napsáno, co hledám a co nehledám, tak aby bylo jasno na obě strany. Vždy jsem po čase profil vymazala a řekla si, že to vážně nemá význam...za nějaký měsíc, jsem podala inzerát znova. Protože v dnešní době není opravdu moc příležitostí k seznámení.
A vloni v listopadu jsem si tu začala psát s jedním človíčkem . Psali jsme si a psali, ale k setkání ne a ne dojít. Až jsem začala mít podezření, že to je zase jeden pisálek, který si krátí čas. Vysvětlil mi, ale že dělá školu při zaměstnání a času moc není...
K setkání došlo 5.února. Pozval mě do hospůdky, kde měl pár kamarádů s hudebními nástroji...krásný večer s bluegrass. A hlavně jsem mohla nechat oči na mém houslistovi . No a od té doby s ním takové večery trávím dost často. A i jiné večery, má svůj byt a já také a protože nejsme ze stejného města, tak místa pobytu střídáme. Představila jsem ho rodině, on mě také. Už jsem nevěřila....ale říkala si, co kdyby...a ono se to povedlo. Protože už nám není nejmíň, tak mě jen líto, že jsme se nepotkali dřív.
Proto bych chtěla jen všem na Seznamkách napsat- neházejte flintu do žita láska se tu dá opravdu najít

Dobry den dovoluji si napsat diki te to seznamce sem se seznamila z mužem mych snu jsme štastni oba že nam seznamka dala tu možnost sme oba ze stejnecho kraje dělilo nas jen 6 km .

Před dvouma rokama jsi zde ma kamaradka Pavlina dala inzerat ponepovdenem vztahu a co jse stalo tenhle typ seznameni vyšel)Ten kluk ji pozval na pivo a po mesici už začaly spolu bydlet)Krasne jim to klape a ted s rpnu maji svadbu a planuji deti.Držim jim palce a doufam že to vyjde i mě.

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Náš příběh začal pro tento server celkem všedně. Registrací a pokusem o pobavení.

Má partnerka šla na štěstí se odreagovat od všedních problémů, já ze zvědavosti, zda se tu dá najít životní partner.
Po dlouhém hledání mne zaujala žena, která v hlavičce nadpisu napsala " jen pro zábavu ".Tak jsem se optal: "jen pro zábavu, nebo něco víc"?
Žádná odpověď.......
Zkusil jsem to podruhé a přišla odpověď : pošli foto na e-mail.
Celkem nečekaná odpověď mne zaskočila, leč proč to neudělat, tak šla fotka, no radši dvě.
A TÍM ZAČLO NAŠE DOPISOVÁNÍ a posléze i schůzka, chceteli první rande.

Na rande jsem přišel kupodivu včas, ona však s 15 minutovým zpožděním.No královská 15ti minutovka.
Když ke mně přicházela, hned jsem ji poznal a okamžitě mne začlo bušit srdce, říkal jsem si že to snad není možné, ale že to je ta kterou hledám....., hm ani mi nepodala ruku.
Šli jsme na kávu, povídali si.Normálně to nedělám, ale během půl hodiny o mne věděla víc, než kdokoliv jiný kdo mne zná léta.Hezky jsme pokecali a domluvili se na procházce a svařáku v ten vánoční čas.
Při bumbání svařáku se na mne stále koukala, připadalo mi jako by koukala na svatý obrázek. A pak jsem to zkusil...krásně líbala a ta jiskra vzplanula. Oboustraně a strašně vášnivě.

Jsme spolu dva měsíce, již bydlíme ve společné domácnosti, plánujeme svatbu a rodinu a JSME ŠŤASTNÍ JAKO NIKDY.


A PAK ŽE TO NA ŠTĚSTÍ NEJDE.

Moc Vám děkujem za tyhle stránky a doporučujeme je.....

Byl zase jeden ze zamračených dnů,které jsem trávila sama bez své dcery,která trávila den u svého otce. Po neustálém hledání tady na Štěstí už jsem ani nedoufala,že budu mít po svém boku někoho výjmečného, se kterým bych chtěla trávit svůj čas a hlavně kráčet životem. Napadlo mě to zkusit ještě jednou a podívat se na inzeráty...Najednou se přede mnou objevil obyčejný,ale pro mě velice zajímavý inzerát už od prvního řádku bylo zřejmé,že je psaný upřímně od srdce...Neváhala jsem a odpověděla...ještě ten den mi přišla odpověď a domluvili jsme se,že je lepší se setkat osobně a pak se uvidí. Byla jsem dost nervózní,protože jsem několik schůzek předtím už měla a nikdy to nevyšlo...Na první pohled mě zaujala jeho sportovní postava a krásné modré oči, pro které mám slabost. Šli jsme na kávu a tam jsme si povídali, zjistila jsem,že máme plno věcí společného a rozumíme si. Když jsme vyšli ven,tak jsem věděla, že ho chci více poznat...Jelikož jsem žena činu,tak jsem Liborka chytla za ruku a čekala na jeho reakci on se na mě krásně usmál a já navíc přidala i letmou pusu...Samozřejmě jsme si dohodli další schůzku a pak další a další....Zamilovala jsem se a jsem šíleně moc šťastná. Plánujeme spolu naši budoucnost a já z hloubi duše doufám,že spolu zestárneme a udělám pro to maximum,protože to co jsem našla v Liborkovi je něco neskutečně výjmečného a vím,že se tohle stává jen jednou za život (alespoň u mě) a já se toho nehodlám vzdát.To čekání a hledání se nakonec vyplatilo a já jsem ráda,že jsem neztrácela naději a nepřestala věřit v opravdovou lásku. Díky Štěstí jsem našla své veliké štěstí a ještě větší lásku...

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Začlo to tím po rozchodu s přítelem moje dcera s jejím přítelem mě přihlásili do téhle seznamky.Psala jsem si se spouty muži,ale dost mě to odradilo.Chtěla jsem s tím seknout,ale našel se po seznamce jeden muž a tím i velký kamarád,který mě dodával velkou podporu na dále si psát.Už jsem tomu nevěřila.Oslovil mě muž se,kterým jsem si chvíli psala a zjistila jsem po pár řádcich že se clověk může i zamilovat.Měla jsem být na štědrý den sama,ale po psaní s nynějším přítelem mě sám navrhl jestli může přijed na štědrý den,abych nebyla sama.Když přijel k mému bydlišti můj pocit byl jak,když se známe celý život...štědrý den byl úžasný.Od té doby i když přítel bydlí dost daleko tak se snažíme být spolu často a tím si vážíme každé chvilky.Přeji všem kdo je na seznamce štěstí přeji velkou vytrvalost a velké štěstí v životě Vám všem přeje Lada a Michal

Nikdy jsem nevěřila,že se dá seznámit prostřednictvím seznamky na netu.Jednoho dne jsem si četla své maily a po odhlášení mi naskočila na obrazovku reklama na ŠTĚSTÍ.Řekla jsem si zkusím to a ono to vyšlo!!Začala jsem si psát z jedním zatím neznámým..asi po 3 týdnech psaní jsme se dohodli,že se sejdeme.Oba jsme se těšili,ale určitě v tom byli nějaké obavy,jaký ten druhý bude.Setkali jsme se u nádraží a šli jsme na svoji první fantastickou schůzku.Napřed jsme si povídali u kávy a potom,ruku v ruce jsme se šli projít nočním městem,bylo to neuvěřitelné,jak jsme si rozuměli..nechápu to dodnes,že jsme se nepotkali už dávno.Trvá to už 5 měsíců a je to čím dál tím víc krásnější.Plánujeme společnou budoucnost,ale zatím se musíme jenom scházet,nemůžeme spolu bydlet.VŠEM,KTEŘÍ VÁHAJÍ..RADÍM,NIČEHO SE NEBOJTE A JDĚTE DO TOHO.Je totiž krásné poslouchat to MÁM TĚ RÁD,MILUJI TĚ....

Štěstí je, když se narodíme. Štěstí je, když se narodíme do rodiny. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují a my jejich city opětujeme. Štěstí je, když máme přátele. Štěstí je, když máme dobré přátele. Štěstí je, když se máme v nouzi na koho obrátit. Štěstí je, když máme pro co žít. Štěstí je, když máme pro koho žít. Štěstí je, když víme, že máme štěstí. Štěstí je, když víme, že jsme šťastní. Štěstí je, když můžeme udělat někoho šťastným. Štěstí je, když uděláme někoho šťastným.
"Se štěstím je to jako s brýlemi: často je marně hledáme a ony nám sedí na nose."
Je to přesně tak. Ne jednou, ne dvakrát, ale víc než mockrát se mi stalo, že jsem měla brýle na očích a hledala jsem je po celém bytě, než někdo přišel aby mi řekl, že je mám na nose. Byly tak blízko a tak nenápadné, že jsem si je ani neuvědomila.
A štěstí? Už mockrát jsem ho měla, ale nikdy jsem si to pořádně neuvědomila. Přesně jako s brýlemi. Bylo průsvitně nenápadné, křehké a tak moc blizoučko, že to snad ani nemohla být pravda. Ale bylo tu. Bylo se mnou a bylo moje. A já pro svou nadutost a zbrklou bezmyšlenkovitost jsem ho ze sebe setřásla, zadupala do země a jako malé děcko utekla pryč.
Nepoznala jsem ho. Neuvědomila jsem si, že jsem šťastná. Stále jsem si myslela, že na mě někde čeká něco většího, lepšího. Že to co mám teď není štěstí, to že teprve přijde. A jak moc jsem byla slepá!
A pak už jsem jen neustále hledala to své štěstí, chodila jsem po ulicích, koukala do výkladních skříní, jestli snad tam někde ho nenabízejí za levný peníz, hledala jsem i v těch nejzapadlejších uličkách, sklepích domů, u popelnic, kde by se mohlo válet, když jsem ho tak lehkomyslně a snadno zahodila. Nesedělo ani v parcích s partou dýmem zahalené mládeže, nebylo ani v kině, v divadle, ani na plesích, kde bylo štěstí na rozdávání, ale stále to nebylo to moje, které jsem odstrčila. Bylo cizí a to jsem si vzít nemohla. A to moje jakoby zmizelo někam do podzemí. Stále se mi vyhýbalo. To byl můj trest.
Chodila jsem po světě a hledala, kam se jenom to moje malé štěstíčko podělo. Připadala jsem si jako Malý princ. Prozkoumávala jsem planetku po planetce. Byla jsem úplně zoufalá. Volala jsem, lákala ho, křičela a hned zas šeptala, ale nebylo mi to nic platné. A přitom jsem věděla, že moje zlatá muška nemůže být nikde daleko.
Bylo to, jako když si brýle sundám a někam je položím a zapomenu kam. Rázem vidím všechno rozmazaně. Neustále chodím okolo místa, kde jsem si je odložila, ale nemůžu je najít. Šmátrám tedy i rukama. Stále je nenacházím. Po rozpálených tvářích mi tečou slzy beznaděje. Volám o pomoc a čekám. Snad mě někdo přijde vysvobodit.
Spousta z vás kolem mne projde téměř bez povšimnutí a nechá mne se topit v mém žalu a zoufalství. Stejně jako jsem to kdysi dělala já. Ale teď už bych taková nebyla.
A pak ve chvíli mého největšího zoufalství se objeví rozmazaná postava, jemně mi velkou rukou otře slzy a podá mi mé ztracené brýle - mé ztracené štěstí.
Jen co si nasadím brýle, rozmazaná postava začne být jasnější a zřetelnější. Teď se znovu rozpláču, ale není to ze žalu. Jsou to slzy štěstí a radosti. Slzy, které tečou jen proto, že je někdo, kdo mi bude nosit štěstí a bude nablízku, aby mi pomohl ho najít, když se mi náhodou zase někam zatoulá, proto, že blízko mě budu někdo, kdo mi řekne, že mi mé štěstí sedí na nose, proto, že mě nenechá mé štěstíčko zahodit. Slzy, které tečou proto, že můžu někoho udělat šťastným.
A tak chraňme své štěstí. Vždyť máme jen tak málo šancí získat ho zpět. Ztratit jde snadno, ale hledá se mnohem hůř….
Přesně takhle to bylo se mnou a s Vítkem. Konečně jsem našla své ztracené štěstí!

Náš příběh začal právě před pěti lety. Já jsem tehdy byla čerstvě rozvedená, nešťastná, se dvěmi dětmi a spoustou starostí. Náhodou jsem objevila odkaz na seznamku štěstí a spíše jen pro odreagování jsem zkusila se zaregistrovat a hledat. Asi po týdnu jsem si začala dopisovat s mužem, který měl obdobné starosti a hlavně názory na život. Po pár dnech nezůstalo jen u dopisování a konečně jsme se i sešli. Dnes už vím, že to byl osud. Od té doby se můj život úplně změnil. Přítel přijal moje děti a choval se k nim jako ke svým vlastním, po roce jsme si pořídili společné bydlení a letos jsme se na výročí pětileté známosti vzali. Nikdy nezoufejte a věřte, že může být svět zase fajn.