Skutečné příběhy štěstí

Svůj profil na štestí už mám nějaky pátek....a taky jsem se zde seznamil s vice než 2 stovkami žen s kterýma jsem se sešel a prožil snima nekolik nadherných nocí.
Až jednoho dne jsem napsal žene nyní uz mé pertnerce a lásce ,ktera do te doby žila a pracovala v Praze.
Několik tydnů jsme si dopisovaly až došlo na slovo SCHůZKA...Jelikož už mě unavovalo jezdit po schuzkách ,která končila kavou,dobrou večeří a pak promilovanou nocí a krom toho jezdit na schůzku přes půl republiky už bylo i na mě moc.A tak v duchu pesimisty jsem navrhul Petuli at pokud ma zajem o setkaní dorazí za mnou do Ostravy a k memu užasu následny vykend se v Ostravě ukazala.Přeskočíla pomyslna jiskra a nám oboum bylo vše jasné...Patříme k sobe...
Kvůli této žene jsem přestal jezdit kamiony a ona se ke mě přístehovala do ostravy.Jsme spolu 3 měsíce,prožíly naše první společne vánoce a náš společny život je jak pohadka se štastným koncem...
Snad to same zažije i plno dalších lidi co jsou na této super seznamce...

O pár příběhů níž (13. ledna 2011) jsem se rozepsala o našem osudovém seznámení 5. listopadu 2010....teď čekáme Zuzanku a termín porodu je 1. listopadu 2011 . Jiřího první dítě...moc se na něj těší a přitom už nevěřil, že jej to někdy potká. Myslíte, že se trefíme do roka a do dne?? Nezoufejte! Hledejte! Věřte! Vydržte! Láska existuje!! A je krásná ...my jsme ji našli

Po velmi bolestivém odchodu manžela jsem se cítila strašně sama a začala jsem tedy hledat kamaráda, přítele, nového partnera. Internet mi připadal jako nevhodnější řešení, většina z nás se pohybuje ve stálem okruhu lidí. Nejprve jsem se začala rozhlížet ve svém okolí, pak i v sousedním kraji. Klikla jsem na jeden profil bez fotky, nu a šla dál. Druhý den mi přišla zpráva, že mám moc hezké nohy. Na to jsem odpověděla, že to samé já říct nemohu...(profil bez fota). Začali jsme si psát, J. byl inteligentní, vtipný, fajn. Bylo září. Bylo mi divné, že J. nechce jít "na kafe", ale byl totiž služebně v Indii. Kafe jsme tedy naplánovali až na vánoce. Psali jsme si denně, chatovali dlouho do noci a zamilovali se do sebe. Fotky jsme si také vyměnili. Koncem listopadu mi J. nabídl, zda za ním do Indie nechci přiletět. Bylo to pro mě jako pohádka, moje tajně vysněná dovolená, země, kam jsem se chtěla určitě jednou podívat. Věděla jsem ale, jak je to složité, znali jsme se přece jen virtuálně a navíc jsem si to finančně nemohla dovolit. J. ale nabídku stále opakovat a nabídl, že zaplatí letenku (i zpáteční), zařídí vízum a já, že se vůbec nebudu muset o nic starat, jen se půjdu nechat naočkovat. Nakonec jsem souhlasila a přiletěla. Vše opravdu bylo tak, jak jsme se domluvili. Na letišti v Indii mě čekat vysoký sympaťak s velikou kyticí růží. Strávili jsme spolu krásný týden v Indii, potom vánoce...
Zjistila jsem, že tu jsou i muži, kteří to myslí vážně, kteří si váží druhých, kteří jsou obětaví, kteří touží opravdu po vztahu, lásce a porozumění...

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Zdravím všechny, kdo stejně jako před časem já zabrouzdali na stránky Štěstí. Dovolte mi podělit se s vámi o můj příběh...

Jednoho parného letního rána, pár týdnů po rozchodu s bývalou partnerkou, jsem se probudil a uvažoval co dál s načatým dnem. Venku bylo krásně a já si to chtěl náležitě užít, ale kamarádů už jsem si v poslední době užil až až. Chyběla mi dívka, žena, partnerka s níž bych tento krásný den vyplnil procházkou, dobrým obědem a mazlením. A tak jsem zasedl k počítači ve snaze alespoň zahltit svůj volný čas prací, které se mi nastřádalo v uplynulých dnech opravdu hodně.

Najednou mne ze soustředění na práci vytrhl zvuk příchozí zprávy na ICQ. Byl to kamarád, se kterým jsem nemluvil už asi dva roky. Během krátkého povídání jsem se dozvěděl, že si před rokem a půl našel partnerku. A ejhle, na Internetu... "Ubožák", pomyslel jsem si. Takhle bych nikdy nechtěl skončit. Jako obézní slizký úchyl s perverzními choutkami se ukájet u profilů zoufalých a frustrovaných žen neurčitého věku, které už nikdo nechce, a tak zkouší ulovit alespoň nějakou oběť na netu. "Fuj, hanba vám!", říkal jsem si v duchu.

Kamarád se rozpovídal. Čekají dítě a plánují svatbu. "To je bláááázen!!!!" Netrvalo dlouho a má zvědavost mne přinutila požádat ho o fotku jeho vytoužené partnerky. Jaký byl můj údiv, když žena na fotce měla dvě oči, jeden nos a dvě uši. Na hlavě měla i vlasy... To vše výrazně překračovalo má očekávání od žen, které se touto cestou seznamují. A co víc - slušelo jí to a vůbec nevypadala zoufale ani frustrovaně.

Rozhovor s kamarádem skončil a já se vrátil ke své práci. Tu a tam jsem se v myšlenkách ale stále vracel k našemu povídání. "Internetová seznamka?! Tak se kouknu, co tam chodí za zoufalce..." Nedal jsem se odradit svými předsudky a zabrouzdal na stránky stesti.cz, kde se i můj zmíněný kamarád setkal s jeho vyvolenou. Pěkné a intuitivní ovládání, snadná orientace - a přehled profilů dle různých filtrů. Z čiré recese jsem si tedy zadal svá požadovaná kritéria na ideální partnerku. Nečekal jsem, že se vůbec nějaká objeví... a přeci - hned tři dívky, které mým filtrům odpovídají. A všechny docela sympatické. Ale jedna z nich, ta je úžasná... nádherná, s vtipným profilem, vzdělaná, nekuřačka... věk tak akorát... Ne, nevěřím na lásku na první pohled a nechci tvrdit, že jsem hned propadl euforii. Kdo ví, třeba šilhá, šišlá nebo se ve volném čase baví vykrkáváním abecedy. Ale je to dobrý začátek.

Chtěl bych ji poznat víc a založení profilu na sebe proto nenechalo dlouho čekat. Obětoval jsem 100 Kč za SMS a pár dalších za nejrůznější rozšiřující vlastnosti v profilu. Jsem zkrátka hračička a i když nevěřím, že se touto cestou seznámím, alespoň se vyblbnu a odpočinu si od práce.

Začal jsem si psát se všemi, které vyhovovaly mým kritériím a ještě s několika dalšími, které se ozvaly mně. Měl jsem radost, komunikace na úrovni, všechno v pohodě, jen má vytoužená na mne začíná z prvních vzkazů působit trochu odtažitým dojmem. "Asi bude pěkně nafoukaná", myslím si, aniž bych v tu chvíli ještě tušil, že ona si ve stejnou dobu myslela totéž o mně. Uchyluji se tedy k "náhradnici", s níž si domlouvám první schůzku již na třetí den po mé registraci.

Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával, a tak stále neházím flintu do žita. Snažím se zformulovat nějaký vtipný a nevtíravý vzkaz pro "nafoukanou slečnu dokonalou". Přeci ji hned neodsoudím na základě pár řádků. Když už jsem se kvůli ní registroval, chci se s ní sejít - i kdyby z toho nic nebylo. Mé pokusy konečně dopadly na úrodnou půdu a "slečna dokonalá" mi dává šanci. Scházíme se dva dny po mé první schůzce s "náhradnicí" - mimochodem pro obě strany velmi příjemné a vydařené.

Na "slečnu dokonalou" čekám na Andělu před vstupem do metra. Dorazí z práce a já mám jen mlhavou představu jak by měla vypadat. Za nějakou tu minutu přichází... Okouzlující elegantní dáma s úsměvem na tváři. Hned během přivítání a úvodních zdvořilostních frází se ukazuje, že je velmi výřečná, vtipná, ale také kultivovaná a vzdělaná. Během moc příjemného večerního povídání v nedaleké vinárně se pak ujišťuji, že vůbec není nafoukaná, jen zkrátka zatím měla smůlu na potenciální partnery ze seznamky a přistupuje tedy raději k jakékoliv konverzaci odzačátku kriticky.

Setkání se vydařilo a po skleničce dobrého vína jsme vyrazili ještě na malou procházku. Krásný večer zakončilo rozloučení u metra a následné povzdechnutí: "To je ona, tu chci!" Další schůzku jsme si domluvili na pozítří a byla ještě lepší. Oba jsme se utvrdili, že to je to pravé - to, co jsme hledali. Na Štěstí jsem strávil pouhých deset dní, během nichž jsem poznal několik příjemných slečen, jednu i osobně, ale zejména pak svou vytouženou partnerku. Oba jsme si zrušili profily ve stejný den a udělali tak pomyslný první vážný krok do našeho společného života.

Schůzek následovala ještě celá řada a věci nabraly postupně rychlý spád. Začali jsme spolu brzy bydlet, zasnoubili jsme se a nyní vybíráme jméno pro naše první dítě. Moje slečna dokonalá se stala mým životním osudem. Mým štěstím, které jsem našel na Štěstí. Díky za něj. A kdo ví, třeba tady naleznete svoje štěstí i vy.

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Před rokem a půl jsme se zde našli. Náš život se zde spojil. Díky této seznamce, jsme se dali dohromady a před 3 měsícema jsme se vzali a k tomu za dva měsíce se nám narodí syn. Jsme díky této seznamce oba konečně šťastní jako v pohádce, která bude dále pokračovat. Doufáme šťastně

Byli jsme kamarádi na 3 dny a pak už to je jen Láska na celý život. Protože láska hory přenáší , 45km jsme byli od sebe a teď jsem pořád u sebe.
Můj Miláček si mě tady našel,a já jsem s ním moc spokojená.
Tak ať vám to taky vyjde jak mě.

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Profil na Osudovou seznamku štěstí jsem si dala dvakrát,ale nikdy mě seznámení s žádným mužem nevyšlo.Tak jsem si jednou řekla-do třetice všeho dobrého a opět vytvořila svůj profil.Nabídek přišlo dost ale opět mě bylo jasné,že si nevyberu.Pak přišel nový návrh na seznámení a já už nechtěla ani odpovědět.Jenže Standa to nevzdal a trpělivě psal.Tak jsem přece jen odpověděla a požádala o foto.A při prvním pohledu na sportovní postavu a knír mě bylo jasné-přesně můj typ.Odepsala jsem a domluvili jsme si schůzku,i když jsme každý z jiného koutu Moravy,já z Jihu a Standa od Přerova.Přijel a u obou to byla láska na první pohled,bylo nám spolu moc fajn a ještě ten večer jsme oba společně zrušily své profily na seznamce.Jsme spolu každý víkend,a přesto že je nám oběma padesát,užíváme si lásku a krásné chvilky plnými doušky.A věřím,že nám to štěstí,které jsme našli díky vaší seznamce vydrží už do konce života.
A všem vzkazuji-nevzdávejte to,to vaše štěstí na vás taky určitě někde čeká.

V tom množství různých lidských povah zde, názorů na život a vztahy, přetvářek i upřímných sdělení, vzkazů blikajících na tabuli - vtipných, vulgárních, veselých a někdy bohužel i smutných, se našli další dva lidé...

Máme zde možnost poznat se s dotyčným dříve, než se můžeme vidět tváří v tvář...můžeme si pečlivě vybrat, zhodnotit klady a zápory, od první chvíle si rozumět, nebo dotyčné zájemce odmítnout po první přijaté řádce..třeba na základě gramatických chyb, sprostého jednání, neupřímných zpráv...
Vše je jen o nás..jaké si to uděláme, takové to máme...chceme mít své štěstí, co ale pro něj jsme ochotni udělat? Bude nám ho někdo chtít kousek dát? Zasloužíme si ho vůbec? Nejsou naše vztahy příliš povrchní? Musíme i my dávat, být upřímní a bezelstní...pak se jistě štěstí objeví...když poznáme čistou lásku sami v sobě, kterou můžeme dávat milovanému.
My jsme se zde poznali, od první chvíle si rozuměli, víme co chceme: zůstat při sobě v dobrém i zlém, být si věrní, pomáhat jeden druhému. Následně jsme smazali profily a nyní můžeme dál pracovat na sobě a našem vztahu, vzájemně se podporovat, být spolu. Vážíme si toho.


Děkujeme tvůrcům za možnost zde najít jeden druhého, lásku i přátelství a všem těm kteří stále hledají přejeme, aby zde či jinde vždy našli v tom druhém obraz sebe, takový s kterým mohou být spokojeni.


Ilona a Marco ( Anoli10 a Marco1983)

Známý chtěl abych se jen kukla na někoho na těchto stránkách,ze slušnosti jsem to udělala a rovnou se jen tak podívala jak to tady probíhá.Nevěřila jsem na seznámení jen přes písmenka ,byla jsem 20 let raděj sama než pořád poslouchat ..musíš to a ještě tamto a ještě něco navíc..musíš..tak jsem si řekla už NE,a jak jsem dívala a dívala, protějšci opětovali mé nakukování, najednou to bylo jednou.....šestkrát...nemohla jsem se vynadívat na oči které byly smutné,krásné, hluboké a tajemné...pak bylo jen ahoj...pak prý že jsem daleko,ale že se mu se mnou hezky povídá tak bylo šeptáni přes ICQ,po 3 dnech prý by mě jen rád poznal jako dobrou kamošku,protože jsem hodně daleko a on na takovou dálku žádný vztach nechce,chvíli jsem jako váhala,ale strašně jsem toužila ho poznat a dívat se na něj z blízka,od neděle kdy padlo první ahoj jsme se v pátek sešli,byli jsem spolu až do pondělí a že další pátek se uvidíme znovu,ale v úterý sms že to do pátku nevydrží,že mu chybím,tak se hned ve středu ke mě přistěhoval...a jsme spolu už 6 měsíců.Náhodou jsem poznala lásku mého života a budu se o ni starat jak nejlíp dovedu...Sylvie

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Poznali jsme se loni na podzim díky serveru štěstí a už jsem nedoufali, že potkáme partnera svych snů jelikož oba máme jedno manželství za sebou a zklamání zanechala citelnou stopu a nedůvěru. Díky vysokým nárokům na protějšek nás předem známí varovali, že budeme muset učinit kompromis a nedoufat, že přijde vysněný princ či princezna. Neuvěřitelné se stalo skutečností, zamilovali jsme se na prvním kafe a po měsíci jsme začali spolu žít ve společné domácnosti. Za pár dní máme svatbu a přejeme všem, kterým je více jak 40, aby to nevzdávali a hledali svého vysněného partnera nebot život nekončí, ba naopak. Kdyby nám někdo ještě před rokem řekl, že přes internet poznáme svou životní lásku a do roka budeme vstupovat do manželství, tak se mu oba vysmějeme, že tak rychle to určitě v našem věku nepůjde.
Moc děkujeme vašemu serveru za jedinečnou šanci, kterou bychom jinak promarnili a to by byla škoda. Držíme všem hledajícím palce.

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Je tu plno lidí co se vážně seznámit chtějí a pak i ti kteří si napíší hledám vážný vztah a přitom při prvním setkání Vám připadá po pár větách ,že seznamku mají jako sex na první noc bez PLATBY V BORDELU což se Vám na konci setkání potvrdí, nebo jdou s vámi do kina a během celého filmu každou minutu sledují mobil jestly někdo nevolá, nebo pošlou kamarády a čekají na to jak budete reagovat ,nebo předhazují jaký mají majetek, a nebo rande výjde po kalbě a dotyčný má kocovinu a je rád že žije, a nebo začne přiznávat děti z předchozího manželství -prostě nikdy nevíte co Vás potká :))a když to nevzdáte a řeknete si ,že ještě naposledy to zkusíte a děj se vůle boží tak vám náhoda přihraje toho pravého . Láska na první pohled je podle mně pěkná blbost ,ale ono to tak skutečně bylo,první rande místo hodinového setkání trvalo 7 hodin , skvěle jsem se bavila , zasmála se a na první pohled jsem se zamilovala. Věkový rozdíl partner je o 13 let starší pro mě v ten den nebyl a ani není důležtý , druhé rande proběhlo úplně stejně a to jsem nemohla téměř mluvit a na třetím rande jsem se nastěhovala a už zústala:))po dvou letech se nám narodila krásná dcera ,za kterou jsem dostala zásnubní prstýnek , o půl roku později při letu balonem žádost o ruku a dnes má dcera rok a měsíc a já zjistila , že jsem znovu těhotná ( popravdě jsme to plánovaly ) a v červnu se bereme - pohadka ? těžko spíš jak říká partner bylo to štěstí, že jsme se potkaly na štěstí :))

Měla jsem období svého života,kdy jsem neměla chuť žít.Partnera vedle,kterého bylo nebezpečné i dýchat.Pak jsem se dostala mail,tam odkazky seznamku Štěstí,registrace mathy156 a kupa zprav.Pořád mi něco říkalo ne a pak krásná zprava od Masta,krásné krásné kamarádske psaní,nejen na profilu,ale i sms.Pak super setkání,jedno,dvě,tři.Výsledek je ten,že vím co je to láska.Poznala jsem diky seznamce Tomáše,ktery mě miluje a já miluji jeho.Nemusím víc psát,jen vše kdo hledá,tak veřte,že najdete a seznamka Štěstí je super variantou.

Jsme spolu, už víc jak 4 roky a to jen díky této seznamce. Nikdy bych tomu nevěřila.

Dva vzkazy Tvé zůstaly tu zprvu bez mé odezvy,
Ty jsi ale nevzdával to, počkal jsi si těch pár dní...
počkal jsi si na odpověď a potom na zprávy další,
ze kterých se dalo tušit, že nám cosi hezkého tu raší.

Pochybnosti které měla,
váhala, zda se s ním setkat,
rozplynuly už se zcela,
když pohledem jí začal laskat...
laskání těch modrých očí snoubilo se s něhou v hlase,
kolena se podlamují, zase věří lásky kráse...
lásky která zrodila se zprvu jenom ze slov pouhých,
a začla se prohlubovat silou jejich velké touhy...
touhy, co se naplnila jedné noci plné něhy, vášně,
kdy se duše spolu s těly propojily,
a teď je nám neskutečně krásně.

I když oba věříme v sílu osudu, rádi bychom poděkovali Štěstí za to, že nám umožnilo se poznat a zkrátit tak to nekonečné čekaní na pravou a opravdovou lásku.
Přejeme hodně štěstí i dalším čekatelům na lásku.
Lucík a Dave

Ahoj všichni....
má dcera mi po rozchodu dala všude profily...
Musím poděkovat štěstí,že jsem sice svou lásku nepotkala tady..., ale díky všem vzkazíkům s klukama jsem si postupně uvědomila co od mého budoucího přítele chci...Nelituji jediného vzkazu, hodin u pc....zažila jsem spousta trapasů, různých nedorozuměni....no jako každý, ale nevzdala jsem to...Potkala jsem hodně kluků a všem děkuji za jejich upřímnost.Nakonec jsem svou lásku potkala, tam kde bych jí nečekala, byla kousek ode mě.Známe se 19 let a jen jsme se nějak míjeli..., dnes už vím, že jsme si oba museli prožít to své, aby jsme si vážili toho co nám ten druhý dává. Takže děkuji...a držím všem palce, ať také najdou...to své ŠTĚSTÍ Renda

Zdravím všechny páry kterým to vyšlo jako nám.Kamarád mi založil profil na štěstí a do ted mu děkujeme oba dva.Všechno to začalo 15.6.2008 kdy mi Tomáš napsal,nejdřív jsem váhala mu odepsat,ale potom jsem napsala,kdybych to neudělal tak si to asi neodpustim,druhý den jsme se viděli a hned to byla láska na první pohled,nemohli jsme se od sebe odtrhnou.Asi dva dny na to jsme se sešli znovu,a týden na to už u mě bydlel,nejdřív jsem měla strach že to je všechno moc rychlé,měla jsem strach aby se něco nepokazilo,ale nepokazilo!Jsme spolu pořád a nemůžeme bez sebe být!Po dvouch měsících lásky mě požádal o ruku,svatba bude na jaře!Tím chci poděkovat že taková stránka existuje!Přeji všem hodně štěstí!!

Náš příběh začal prvními písmenky ve vzkazích.Tedy jen ve dvou vzkazích.V tom druhém vzkazu jsem dostala oznámení,že na tuto stránku Štěstí se dostává prostřednictvím svých dětí,jelikož počítač nevlastní.Zároveň však tam bylo udáno telefonní číslo na které se mohu v případě zájmu ozvat.Znovu jsem pročítala jeho profil a nejvíce fotografie....kde jeho smutný výraz očí které mě moc zaujaly a přitahovaly,jsem se rozhodla byť po odpolední směně tedy krátce před půlnocí napsat na telefon SMS se slovy s přáním na hezkou dobrou noc.Kupodivu se mi ihned dostalo stejné odpovědi,což mě moc potěšilo a hřálo.A tak jsme si psali přes SMS a dali jsme si 16.7.první schůzku.Byla to velice neobvyklá schůzka v Tiských skalách,ale moc krásná.Hned při prvním setkání a pohledu do očí přeskočila z obou stran jiskra.Povídali jsme si o všem možném jako by jsme se znali ode dávna.Nehledě k tomu,že automobil vypovídal cestou tam i zpět svoji poslušnost,vůbec nám to ani jednomu nevadilo.Ani jeden z nás nikam nepospíchal....a navíc nám bylo oběma moc dobře.Od té doby se scházíme téměř denně a trávíme spolu moc krásné a kouzelné chvíle.A dá se říci,že každé další nové společné chvíle jsou vždy o veliký stupeň krásnější a krásnější...Zkrátka zamilovali jsme se .Dnes už plánujeme svoji budoucnost a život společně.Bude to sice ještě chvilku trvat než se vše uskuteční,ale oba se moc těšíme až se naše životní plány stanou skutečností a budeme šťastni a spolu...Děkuji ŠTĚSTÍ že jsem zde našla svou lásku kterou nesmírně MILUJI a dnes už vím ,že on miluje mne.
Přeji všem, aby zde našli to, co právě hledají.
Ještě jednou ...DÍKY MOC.....