Skutečné příběhy štěstí

Je to už dlouho,co jsem brouzdala na Štěstí.cz a ozval se mi tajemný neznámý muž.Půl roku jsme si jen psali a v létě 2.8.2009jsme měli první randíčko.Přijel se synem,šli jsme na zmrzku a bavili se jako bychom se znali už dávno. Pak za mnou jezdil do práce,vždy při noční,na kafíčko.Dělala jsem v herně.A jak jsme se poznávali,přišli jsme na to,že se pravděpodobně známe již několik let,studovala jsem v Písku a Martin tam v té době na vojně.Naše děti si celkem rozuměli a mi se milovali tak nač čekat. 1.1.2010 jsme si našli velký byt a přestěhovali se do něj. A protože máme dětí málo já 2 a Martin 1 narodil se nám syn Dominik 26.10.2010. Stále se milujeme,dětičky nám rostou a jsme všichni konečně šťastní.Svadba zatím neproběhla,ale nač papír

Pýed více jak rokem jsem onemocněl a má bývaká žena si našla jiného muže. Musel jsem na operaci. Druhý den po operaci mi oznámíla, že se chce rozvést. Jelikož jsme měli dvě dcery ( 18 a 8) tak se můj svět úplně zhroutil. K mé nemoci se pridaly i psychické problémy a byl jsem úplně na dně. Jednoho dne jsem se rozhodl moji situaci řešit. Byl jsem sám a všechno se mi rozpadlo pod rukama. Našel jsem si na internetu seznamku ŠTĚSTÍ a prohlížel si inzeráty. Rozhodl jsem se, že si založím profil a zkusím své štěstí. To bylo to nejlepší rozhodnutí mého života! Ihned po zveřejnění mého inzerátu jsem dostal několik odpovědí a já pochopil, že není jen ta jediná jak jsem si myslel. Sešel jsem se s několika ženami, ale nebylo to to co jsem hledal. Až jednoho dne navštívila můj profil žena,která si můj profil jen prohlédla. Nenapsala nic, jen si prohlédla moji stránku jako nový inzerát.Po otevření jejího profilu se na mne z fotografie koukala ta pro mě nejkrásnější žena ze všech dosud poznaných přes seznamku. Napsal jsem ji ihned zprávu a pozvání na kafe. Ani jsem nedoufal v odpověď, ale ona mé pozvání přijala. Domluvili jsme si schůzku a já ve svých 48 létech byl nervózni jak malý kluk před prvým randem. V té době jsem v řeči zadrhával(důsledek mých psychických nemocí)a měl jsem strach, že taková krásná žena se nebude chtít zahazovat s koktajícím chlapem. Jenže vše bylo úplně jinak. Přijel jsem na smluvené místo a tam na mne čekala ještě krásnější bytost jak na fotce z inzerátu. Zajeli jsme do restaurace, kde jsme si dlouho povídali, mimochodem byla hrozně upovídaná, ale to mi nevadilo vzhledem k mému koktání. Bylo mi krásně a já se začal bát, že ten večer skončí a už se neuvidíme. Jak jsem byl překvapen, když sama nabídla další setkání. Nemohl jsem tomu uvěřit, já koktavý a taková krásná žena. Sešli jsme se a zase bylo si co říct a já se cítil opět jako normální muž.Scházeli jsme se skoro každé odpoledne a bylo nám spolu krásně a najednou i to mé koktání bylo pryč. Asi po měsíci jsme byli na návštěvě u kamarádky a ta se protáhla dlouho do noci. Jelikož jsme měli na druhý den naplánovaný výlet,tak mi Marcelka mimochodem tak se jmenuje nabídla abych u ní přespal. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Výlet se vydařilajá byl ten nejšťastnější muž na světě. Vše ubíhalo tak rychle a my byli čím dál tím víc zamilovaní. Nakonec jsem se k Marcelce nastěhoval a je to už rok co jsme spolu. Je nám krásně, jsme šťastní a to jen díky SEZNAMCE ŠTĚSTÍ, které chceme tímto moc poděkovat. Kdo jste sami tak jako jsem byl já tak neotálejte a založte si profil. Určitě se najde někdo, pro koho má cenu žít. Ještě jednou děkujeme za naše štěstí Rosťa a Marcelka.

Ráda bych dodala naději všem, kdo přestávají doufat, že by se mohl objevit ten pravý..
Blížily se mé 26. narozeniny a já se začínala bát, že zůstanu sama.. Nevyhýbala jsem se nikdy společnosti.. Navštěvovala jsem odjakživa spousty kulturních akcí.. Chodila jsem s kamarádkami a kamarády na koncerty, do divadla, do kina.. chodili jsme pařit, na výlety.. chodívala jsem se potulovat i do knihovny a přesto jsem nikdy neměla žádný pořádný vztah.. Do Štěstí mě ponoukala kamarádka už pár měsíců, ale já stále odolávala.. Bylo mi zatěžko přiznat, že i já někoho potřebuji, že nejsem schopna poradit si a seznámit se sama.. A pak moje nejlepší kamarádka otěhotněla a já si uvědomila, že s tím už vážně musím začít něco dělat.. a tak jsem se přes počáteční stud poslední květnový den zaregistrovala.. a zkusila vyrazit na pár schůzek.. Z nichž nakonec nic dobrého nevzniklo.. (I když vtipná historka o rozchodu po 14 dnech chození přes fcb taky není špatná;) Až jednoho srpnového dne.. jsem si prohlížela muže ve svém okolí a tam byl ON.. Líbil se mi , i to, co o sobě psal, tak jsem mu napsala vzkaz.. a z pár vzkazů byla procházka.. a pak další a další.. a začali jsme spolu chodit.. po Vánocích se z mých občasných přespávání stalo regulérní bydlení.. a v květnu letošního roku mě požádal o ruku.. Nebudu tu rozepisovat, jak báječný můj muž je, protože každá žena ví nejlépe, proč právě její muž je pro ni ten nejlepší.. Vím jen, že jsem každý den nesmírně vděčná za to, že ho mám po svém boku. Vím, že můj muž stál za všechno to dlouhé čekání a že jsem zkrátka jen čekala právě na něj. Za dva dny se blíží mé 27. narozeniny.. Kdyby mi někdo řekl, co všechno mě za ten rok potká, asi bych mu nevěřila.. Teď už vím, že to, co se má stát, se nakonec taky stane a že každý, kdo na světě touží po své druhé polovičce ji nakonec taky najde.. Jde jen o to moc chtít.. Nevěste hlavu, i já tu před rokem četla příběhy těch, co se seznámili a doufala.. a teď je ze mě nevěsta! Držím Vám pěsti. Hodně Štěstí;)

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Zdravím všechny, je to téměř neuvěřitelné, že už je to tak dávno - 3,5roku, co jsem tady hledal i já to svoje štěstí... Už jsem toho měl vcelku dost a oslovil jsem poslední dívku a pak jsem se chtěl smazat... Jak se ukázalo, stejně na tom byla ta dívka, po půl roce marných pokusů jsem byl taky poslední šance... Šlo to všechno strašně rychle, ale bylo to krásné... Po pár řádcích ve vzkazech jsem to už nevydržel a zavolal jí... už po telefonu to bylo moje hřejivé sluníčko a zamiloval se hned až po uši... za další 2 dny jsem to už nevydržel a neplánovaně vyrazil do města, kde bydlela má láska, setkání bylo víc než příjemné, procházkou městem jsme došli do krásné restaurace, dali si oběd a já úplně ignoroval drnčící pracovní
telefony... Byla kouzelná, stále usměvavá s roztomilými plamínky v očích... Pak už to bylo všechno jasné, výlet do zoo s její malou holčičkou, ta byla tak sladká a jak rychle si získala ona mne, tak i já jsem si získal jí... Netrvalo to snad ani 3 týdny a seznámili jsme se s rodiči, pak si udělali dovolenou na Slovensku a začali plánovat společnou budoucnost... Zaplatili jsme plánky na domeček, začali svými silami stavět a přesně za rok jsme se stěhovali do našeho domku, který jsme oslavili malou svatbou a za půl roku se nám narodil syn... Dostal jsem ho ke svým 40. narozeninám, byl to ten nejhezčí dárek... Je to neuvěřitelné, jak to letí... Stále se velmi milujeme, máme krásnou a zdravou rodinu a jsme všichni moc šťastní... a to jen díky Vám... Díky Štěstí Aleš a Jana

Na našem příkladě bych chtěla ukázat, že seznámení nemusí jít vždy jako po másle, ale přesto to může dobře dopadnout :)

Byla jsem na seznamce už rok a moje počáteční nadšení a očekávání pomalu vystřídalo zklamání. O nabídky na rande jsem sice neměla nouzi, ale odcházela jsem z nich pravidelně s pocitem, že to bylo fajn, ale opakovat schůzku už jaksi nemám zájem. Dvakrát jsem dokonce svoji registraci zcela zrušila, poté, co mi jistí pánové napsali velmi, ale velmi otevřené nabídky na sex. Nicméně moje touha po blízkém člověku byla silnější než nechuť konfrontovat se s podobnými primitivy, a vždy jsem se zaregistrovala znovu pod novým nickem.

Nakonec jsem našla profil Toma, který mě okamžitě zaujal, a napsala jsem mu vzkaz. Vůbec na něj nereagoval!!! (Do dneška mu to občas žertem připomínám :))) Neodpověděl a já jsem to brala tak, že holt asi nemá zájem, a zapomněla jsem na něj. O tři měsíce později jsem na jeho profil náhodou narazila znovu. Nedalo mi to a opět jsem mu napsala, tentokrát už byl vzkaz o dost stručnější. Ozval se, že se omlouvá, že už má novou přítelkyni, ale že i tak se rád seznámí se zajímavými lidmi, jen ať to dopředu vím a neočekávám nic více. Byla jsem z toho trochu zklamaná, ale i tak jsem se na něj těšila, že třeba budu mít aspoň nového kamaráda, taky jsem ocenila jeho upřímnost...

No....první setkání se protáhlo na několik hodin, skvěle jsme se bavili, další setkání na sebe nenechala čekat, zamilovala jsem se do něj na první pohled :) Když mi řekl, že ten předchozí vztah ukončil, protože stejně neměl moc perspektivu a že slečně to ani moc nevadilo, skákala jsem štěstím až ke stropu :)

Takže všem vřele doporučuji, zkuste to, nevzdávejte to, třeba to vyjde! Lepší litovat toho, co jste udělali, než neudělali :)

A happyend musí být: jsme spolu už skoro dva roky, žijeme spolu, jsme šťastní, vše je přesně tak, jak má být, a jako bonus navíc čekáme miminko :)

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

Můj milý Marečku,
Tenhle dopis je pro Tebe, aby jsi věděl, jak jsem strašně moc šťastná, že Tě mám, jak strašně moc Tě miluji.
Byl to obyčejný pátek 11.1. 2008 když jsem od Tebe objevila první vzkazík. Koukla jsem na Tvůj profil a objevila sympatický popis a sympatického muže. Začali jsme si psát, ale já po zkušenostech byla tak trošku odtažitá. Pozval jsi mě na víkend. Hned ten první den a hned jsi chtěl, abych druhý den přijela! Blázínku! Vždyť jsem Tě vůbec neznala, nevěděla jsem co jsi zač, ke komu bych to vlastně měla jet? Ale mám hodně spontánní povahu a dělám občas blázniviny. A proto ani nevím, proč jsem si tenkrát našla ty vlaky, vytiskla a vzala domů. Snad pro ten pocit, kdyby se mi v tu sobotu přece jen chtělo jet! Vyměnili jsme si čísla a ty jsi mi psal stále sms a stále s otazníky, abych Ti na ně musela odpovídat Bože, to je ale blázen, říkala jsem si. A druhý den v sobotu jsem ti napsala, že nemůžu tolik utrácet za nesmyslené smsky. Úplně jsem tě drsně odmítla. A ty zlatíčko jsi napsal jen: Ok, rozumím a chápu. A já si mnula ruce, že jsi to pochopil. Nikam jsem nejela, najednou nebyla chuť. A pak přešel víkend a začal nový pracovní týden. Sem tam od tebe přišel nějaký vzkazík, na který jsem odpověděla. Jen takové ty běžné věci. Přešel další víkend a najednou mi nevadilo si s Tebou psát a sem tam i vyměnit nějakou tu sms. Nějak jsme si rozumněli. A začali domlouvat další víkend u Tebe, tentokrát jsem o něm už vážně uvažovala. Zbláznila jsi se, říkala jsem si. No a pak jsi mi zavolal. Když jsem poprvé uslyšela Tvůj hlas, tak jsem do toho regulérně spadla. Naprosto mě uchvátil a dostal. Naše sms začaly nabírat na intenzitě, už se skládaly ze dvou i více částí. Tak jak jsem dřív vyčítavě četla každou přijatou zprávu od Tebe, tak najednou jsem s napětím čekala, kdy zase pípne mobil. V sobotu 26.1. proběhla obrovská smsková smršť, fotky i slova létaly mezi dvěma telefony dvou najednou jaksi poblázněných lidiček. Zjistili jsme, že jsme oba tak trochu blázni. Strašně jsem Tě chtěla poznat. Něco mi říkalo, že to prostě musím udělat co nejdřív. Když jsi mi napsal, že máš v týdnu tři dny volna, naprosto spontánně jsem napsala, že tě tedy budu čekat. A ty stejný blázen jako já jsi opravdu přijel. V životě jsem na tom nádraží nebyla tak nervózní jako v to úterý 29.1.2008. Přišel jsi ke mně, podívali jsme se na sebe, objali se a najednou mně bylo jasné, že jsem konečně našla to svý štěstí na Štěstí. Strávili jsme spolu báječné tři dny. Je to pár hodin, co jsi odjel zpět domů. Přijde mi to celé jako sen, v životě jsem nebyla šťastnější a zamilovanější. Během pár chvilek jsme se do sebe zamilovali tak moc, až je to šílené.
Lásko moje. Jsem si naprosto jistá, že s Tebou chci strávit zbytek života, být Ti oporou, být s Tebou v dobrém i zlém. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Málem jsem to zkazila já svou odměřeností. Ale to je asi osud a asi to tak mělo být. Miluji Tě od první chvíle, co jsem Tě spatřila. Jsi úžasný, milý, hodný a naprosto úchvatný chlap, kterého už jen tak nepustím. Už nejsme jen Ty a Já, už jsme MY a chci, aby to trvalo věčně!!! Dálka nám neublíží, protože Ty jsi se rozhodl tu dálku mezi námi zrušit a já věřím, že spolu budeme šťastní, jak jen dva lidé, co se milují, dokážou být. A ještě vlastně mnohem mnohem víc
Takže..ještě jednou Štístko moc moc děkujeme, že jsi nám dalo jeden druhého.

Sylva z celého srdce... Markovi

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Při čtení příběhů, které jsem objevil na štěstí jsem i já zatoužil napsat
podobný příběh.Teď nastal čas, kdy je na to příležitost, tak ji využívám.
Název je některým asi známý..ano, je to název filmu. Myslím,že název
vystihuje společný příběh mě a Jarušky.
Po pár neuspěšných pokusech o seznámení na štěstí jsem už přestával věřit,že
se tu dá najít ta pravá láska.Hlavní roli v našem příběhu hraje nevinný
článek a náhoda. Ano...začalo to obyčejným článkem, který jsem si napsal do
svého deníku. Náhoda zařídila to,že si ten článek přečetla Jaruška a na ten
článek taky reagovala.Byl to moc krásný vzkaz, když jsem si chtěl s Jaruškou
psát. Moje zvědavost mě táhla k tomu, podívat se na profil ženy, kterou
zaujal můj článek. Hned se mi zalíbila její fotogalerie na profilu, tak jsem
si rozkliknul i další fotky. Byla to moc sympatická žena. Až později jsem se
podíval, ze kterých končin republiky pochází a kolik ji je. Řekl jsem si, že
z toho nemůže být nic víc, jenom přátelský vztah na internetu. Avšak staly
se věci, se kterými jsem nepočítal ani já a ani Jaruška. Byli jsme v
písemném kontaktu na štěstí, vyměnili jsme si telefonní čísla, mailové
adresy,icq....Už po krátké době se v mém srdíčku ozvalo něco, co jsem
dlouhou dobu necítil. Jarča mě zaujala svými názory, svým postojem k životu,
svým optimizmem...no a samozřejmě i krásou. Bál jsem se ji ten pocit napsat,
ale bylo to čím dál tím silnější. Ano, zamiloval jsem se...Později jsem to
ze sebe dostal..a napsal ji ty dvě slovíčka, které jsem dlouhou dobu neřekl
a ani nenapsal žádné ženě...Dohodli jsme se, že by jsme se mohli sejít, ale
až někdy v létě, když bude víc času.No napětí mezi náma bylo tak obrovské,
že jsme to urychlili a dohodli jsme se na moje nejbližší volno. Přicestoval
jsem do nádherného městečka na severu Moravy, kde mě čekala nádherná žena.
Strávili jsme krásné 4 dny a mě se nechtělo zpátky do Prahy. Osobní setkání
nás utvrdilo v tom,že oba toužíme po tom samém-po štěstí a lásce...
29.dubna tomu bylo měsíc, co jsme se seznámili a ted jsme oba do sebe krásně
zamilovaní. Věřím, že naši lásku nezničí ani dálka a ani věkový
rozdíl...Vždyt se říká, že....Láska hory přenáší...a .....Láska květe v
každém věku...
Doufám a věřím, že i tenhle příběh skončí stejně jako film se stejným
názvem..Jarču moc miluji a nechci ji ztratit...
"Jaruško moje,jsi můj život,miluji Tě."

Známý chtěl abych se jen kukla na někoho na těchto stránkách,ze slušnosti jsem to udělala a rovnou se jen tak podívala jak to tady probíhá.Nevěřila jsem na seznámení jen přes písmenka ,byla jsem 20 let raděj sama než pořád poslouchat ..musíš to a ještě tamto a ještě něco navíc..musíš..tak jsem si řekla už NE,a jak jsem dívala a dívala, protějšci opětovali mé nakukování, najednou to bylo jednou.....šestkrát...nemohla jsem se vynadívat na oči které byly smutné,krásné, hluboké a tajemné...pak bylo jen ahoj...pak prý že jsem daleko,ale že se mu se mnou hezky povídá tak bylo šeptáni přes ICQ,po 3 dnech prý by mě jen rád poznal jako dobrou kamošku,protože jsem hodně daleko a on na takovou dálku žádný vztach nechce,chvíli jsem jako váhala,ale strašně jsem toužila ho poznat a dívat se na něj z blízka,od neděle kdy padlo první ahoj jsme se v pátek sešli,byli jsem spolu až do pondělí a že další pátek se uvidíme znovu,ale v úterý sms že to do pátku nevydrží,že mu chybím,tak se hned ve středu ke mě přistěhoval...a jsme spolu už 6 měsíců.Náhodou jsem poznala lásku mého života a budu se o ni starat jak nejlíp dovedu...Sylvie

Tvrdí se, že milujeme, abychom byli milováni. Já ale tvrdím, že milujeme, abychom dokázali žít.

V dubnu to byly 3 roky, co jsem zde potkala svého kluka. Svou lásku, ale také svého dobrého přítele, který je mi vždy oporou.

Ten čas si pamatuji jako dnes. Na fotkách se jevil jako velký sympaťák s moc hezkým úsměvem. A jeho smsky? Tak nedotěrné, nevinné a přece jenom na nich něco bylo. Když jsem si je četla, po každé se mi v hlavě honila myšlenka, jaké by to bylo, toho kluka vidět a seznámit se s ním osobně. Uběhla nějaká doba a bylo to tu.
Dali jsme si sraz na parkovišti ve městě. Když jsem vystoupila z auta celá nervózní, stál tam on… kluk, který měl úplně stejný úsměv jako na fotkách. Stál tam tak nevinně, v očekávání co bude, a když jsme se spolu začali bavit a ledy se prolomily, vytáhl z kufru auta obrovskou kytici rudých růží jako v romantickém filmu. V tu chvíli se mi zalilo tělo pocitem štěstí. Po příjemné večeři a večeru stráveném s tímhle klukem jsem cítila, že je to člověk, se kterým je mi moc dobře a kterého bych ráda vídala i nadále. Když jsme se loučili a já poděkovala za moc hezký večer, dala jsem mu pusu na líčko. Zřejmě to v tu chvíli nečekal. Když jsem se totiž odtáhla, jeho výraz byl tak roztomilý. Měl oči sklopené k zemi a stál tam jako malý školáček vyvolaný u tabule…

Začali jsme se tedy vídat častěji a častěji a dnes mohu říct, že jeho rodina je i mou rodinou, protože je nejen skvělý on, ale i jeho maminka a babička, se kterými mám moc hezký vztah a moc jim za to všem děkuji.

V lásce je to tak – čím více milujeme, tím větší strach máme z konce nebo tvrdého pádu. Ale nemůžeme žít jen pro to dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme, co je dobré.

Tento článek bych moc ráda věnovala svému příteli jako překvapení k našemu výročí.
I když člověk neví, co ho v životě potká, jaké zvraty a osud, ale já jsem potkala člověka, se kterým je mi moc krásně a kterého moc miluji. I když je to občas jízda na horské dráze, jsem vděčná za každou chvíli strávenou s ním. Děkuji.

Třeba zde i vy, najdete své štěstí...

Denisa K.

Nikdy jsem nevěřila na seznamky a už vůbec ne na ty internetové, ale jelikož jsem byla dlouho sama a po večerech se nudila,tak jsem zabrousila i na nejrůznější seznamky. Na Štěstí mě hned na první pohled upoutala fotka Milana. Vypadal tak nějak normálně Asi za to mohla ta fotka, že jsem se přihlásila. Všiml si, že jsem jeho profil navštívila a napsal mi. Psala jsem si i s jinými, ale Milan byl prostě nej. Po měsíci jsme se viděli po 14 měsících jsme se vzali a plánujeme potomka

Nikdy jsem si nedovedl představit,že se někdy budu seznamovat přes internet.A v padesáti?A nakonec proč ne.Minulý rok jsem se rozvedl a zústal sám.Zaregistroval jsem se tedy na ŠTĚSTÍ a zkoušel své štěstí.Jednou jsem narazil na profil,který se nedal přehlédnout.Projel mnou zvláštní pocit,který zažijete možná jednou za život.Hned jsem věděl,že je to ONA.Zároveň jsem si však říkal-TA JE TAK KRÁSNÁ,NA TU NEMÁM.Překvapení bylo o to větší,když mi na můj kontakt odpověděla a začali jsme komunikovat.Zhruba za měsíc přišlo první rande.Nervozita byla stejná jako na tom úplně prvním,někdy v šestnácti.Za dvě hodiny jsme se drželi za ruce a ona jiskra přeskočila,byť jsme to oba tenkrát nevnímali naplno.Čtvrt roku jsme komunikovali přes různá media a navštěvovali se jak ta šlo.Každý z jiného města,ale láska hory přenáší.Od ledna letošního roku spolu žijeme.Odešel jsem za svou láskou a nikdy jsem nelitoval.20.10.2010 je magické datum,které doufám naplní náš příběh tím největším štěstím,svatbou.Díky ŠTĚSTÍ to své mám a jsem ten NEJŠŤASTNĚJŠÍ.Ivo.

Je tu plno lidí co se vážně seznámit chtějí a pak i ti kteří si napíší hledám vážný vztah a přitom při prvním setkání Vám připadá po pár větách ,že seznamku mají jako sex na první noc bez PLATBY V BORDELU což se Vám na konci setkání potvrdí, nebo jdou s vámi do kina a během celého filmu každou minutu sledují mobil jestly někdo nevolá, nebo pošlou kamarády a čekají na to jak budete reagovat ,nebo předhazují jaký mají majetek, a nebo rande výjde po kalbě a dotyčný má kocovinu a je rád že žije, a nebo začne přiznávat děti z předchozího manželství -prostě nikdy nevíte co Vás potká :))a když to nevzdáte a řeknete si ,že ještě naposledy to zkusíte a děj se vůle boží tak vám náhoda přihraje toho pravého . Láska na první pohled je podle mně pěkná blbost ,ale ono to tak skutečně bylo,první rande místo hodinového setkání trvalo 7 hodin , skvěle jsem se bavila , zasmála se a na první pohled jsem se zamilovala. Věkový rozdíl partner je o 13 let starší pro mě v ten den nebyl a ani není důležtý , druhé rande proběhlo úplně stejně a to jsem nemohla téměř mluvit a na třetím rande jsem se nastěhovala a už zústala:))po dvou letech se nám narodila krásná dcera ,za kterou jsem dostala zásnubní prstýnek , o půl roku později při letu balonem žádost o ruku a dnes má dcera rok a měsíc a já zjistila , že jsem znovu těhotná ( popravdě jsme to plánovaly ) a v červnu se bereme - pohadka ? těžko spíš jak říká partner bylo to štěstí, že jsme se potkaly na štěstí :))

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

Dobrý den,
ráda by jsem se podělila se svým příběhem. Bude trochu jiný, než by se tu dalo čekat, ale právě proto ho sem vkládám. Dala jsem si inzerát, že hledám kamarády a kamarády na společné chození Šumavou. Napsalo mi opravdu hodně lidí a já věřím, že se mi povede díky seznamce dát dohromady partu a užijeme si společné výlety.
Můj příběh má milé pokračování. Napsal mi i Vašek, který je na vozíku a má i sníženou hybnost rukou. Napadlo mě, že na společné toulání Šumavou to sice nebude, ale na jeho milé vzkazy jsem odpovídala. Domluvili jsme se, že mu budu podle možností pomáhat se zahradou a tím co bude potřebovat. Vašek je obdivuhodný chlap, který žije sám v domě a snaží se být maximálně soběstačný. Dnes jsem k němu vzala své kamarádky, které stejně jako já obdivují jeho přístup k životu. Takže i k tomu pomohla seznamka Štěstí = že jeden obdivuhodný chlap, který žije sám našel ve mě kamarádku a pozná díky mě i další lidi, kteří ho stejně jako já obdivují a pomáhají. Ono upřímně řečeno stačí tam hlavně být a poslouchat ho. Zná a miluje Šumavu. Dělá krásné hrníčky a z nějakého důvodu se často směje. Jsem moc ráda, že jsem mu odpověděla a poznala jsem ho. Takže děkujeme Štěstí, že jsme já, můj syn i moje kamarádky zas bohatší a můžeme pomoci tam, kde je to opravdu třeba. PS: Sousedi mohou obdivovat jeho zahradu se kterou mu pomáhám já, kamarádky i můj syn. Přeji všem hezké psaní a hlavně šťastná setkání. Renča

Dobrý den,
chtěla bych se s Vámi podělit o náš nádherný příběh Poznali jsme se tady, na Štěstí... Už když jsme si volali, jsem poznala, že ON je moje druhá půlka Sice spolu nejsme moc dlouho, ale jsme do sebe bláznivě zamilovaní a za to, že jsem ho mohla poznat, vděčím Vám A vsaďte na to, že když už to vzdáváte - potkáte toho pana Božského! Přála bych všem, co si tohle čtou, aby měli takové štěstí jako já Díky a držím Vám palce! Natálie a Petr

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Nejprve jsem si říkala, nikdy nemůžu najít lásku na netu, ale protože jsem byla sama pul roku a moc zklamaná z předchozích dvou vzathů, kdy mě první přítel občas mlátil a druhý přítel mě dostal psychicky skoro na dno, tak jsem si řekla, tak co nic neztratíš, tak jsem se zaregistrovala jen tak , z nudy...Psávalo mi tu hodně kluků a mužů, pár mě jich zaujalo, s dvěmi jsem se sešla, ale vždycky jsme akorád polecali a nice jsem k nikomu necícila...pokoušela jsem se za toho pul roku co jsem byla sama navázat známost a znovu se zamilovat, ale nepoštěstilo....až jednoho dne napsal kluk, který bydlel kousek ode mě, dokonce byl z vesnice, takže stejné nátury jako já ale sportovec a měl ze začátku takové divné názory....říkám tak tohle nemůže vyjít, na fotkách taky nic moc...ani nevim jak k tomu došlo, dali jsme si icq, písali si par týdnů, nakonec jsme se z ničeho nic rozhodli sejít, ani nevim proč když se mi nějak moc nelíbil a ani jsme se v mnoha věcech neshodovali. Možná to byl osud který nás k sobě táhnul, možná taky zvědavost, která se nakonec vyplatila, Setkali jsme se u nás na vesnici. Už z dálky jsem poznávala jeho tuning octávii kterou měl na fotkách, najednou z ní vystoupil krásnej chlap, kterej se na mě podíval a já jsem se roztřepala....první rande proběhlo, bylo to krásné, a nakonec jsme těch rande a výletů měli nesčetně mnoho, zjistili jsme že máme uplně stejne zájmy, životní cíle a připadá nám to jakobychom k sobě patřili od malička...

Před třemi roky se mi rozpadl devítiletý vztah. Myslel jsem, že už nikdy nebudu tak zamilovaný ale omyl. Díky pár lidem od nás z práce kteří se seznámili přes internet jsem našel odvahu jednu takovou internetovou seznamku vyhledat. Bylo to štěstí.cz zde jsem po pár řádcích z jednou slečnou navrhl výlet do Lednicko-valtického areálu a ona souhlasila. Po tom co jsme spolu ztrávili slunečný den v Lednici jsme se výdali častěji a častěji až jsme spolu začali bydlet. V lednu se nám narodila dcera Adélka a prožíváme nejkrásnější období v našem životě. Tak že hodně ŠTĚSTÍ.....

Ráda bych se podělila o to, co potkalo na štěstí mě a ač je to neuvěřitelné a možná i bláhové, začínám věřit, že lze přes internet najít lásku snů.
Byl prvním mužem tady, kterého jsem oslovila první já. Nehledala jsem rozptýlení, a lásku a vztah už vůbec ne. Přivedla mě sem jen čistá zvědavost a možná jen popovídání si s někým "novým". Jeho profil nebyl nikterak zvláštní, ale zato jeho oči...jako by mě očarovali a já přestala logicky uvažovat. Nedokázala jsem si představit, že bychom spolu prohodili více než pár vět, natožpak to, že bychom se někdy viděli. První slova jsme prohodili v pátek večer, ale protože měl každý z nás na víkend už svůj program, sešli jsme se na štěstí znovu v neděli dopoledne a pak už se věnovali jen sobě. Napsali jsme si toho hodně a já se rozhodla v nedělním odpoledni se sebrat a prostě jet....jet za ním...vidět ho....co na tom,že je 170km daleko ode mě. Bylo to mé rozhodnutí, neočekávala jsem od toho víc než popovídání si u kávy. Šílenost. Na první pohled byl takový, jak jsem viděla na fotkách....přirozený, usměvavý, milý. Troufám si tvrdit, že jsme si měli co říct. Nenudila jsem se, byl vtipný a rozumný. Některá jeho slova mi byla tak blízká, že jsem si připadala jako ve snu. Zdálo si mi, jako bychom se znali několik let. Jsme od sebe sice dost vzdáleni, ale já vím, že já to nevzdám. Stojí mi za to, překopat svůj dosavadní život a já věřím jeho slovům, když říká "MY DVA".

O této seznamce mně řekla moje kamarádka, jsem rok a něco sama , jenže na seznamky nevěřím, potkala jsem zde pár lidí, i na kávu jsem šla ale nikdy to nebylo dobré, jednou jsem se i odhlásila a vzdala to, ale později jsem se opět sem vrátila , mněla jsem zde pár přátel na psaní, ale to nejkrásnější bylo to poslední pozvání na kávu, byla jsem pozvaná jedním mužem, ale ten den mně zde napsal že se mu rozbilo auto ale že snad zítra určitě, natož jsem odepsala že toto už znám ale v pohodě, je mně to jedno, na druhý den psal v kolik a kde, ano, sešli jsme se a ta káva trvala do 1h.ranní, on nepije a já si dala vínko, byla to jiskra na první pohled, je tomu už 3měsíce, je to fajn človíček,který je milý hodný a díky jemu mám jen ůsměv, za 14dní, budeme už spolu bydlet, rozumíme si a já proto mooocinky děkuji této seznamce ,že mně opět vrátila do chodu krásného žití a být štastná všem děkuji, Vídáme se každý den a je to krásné, ahojky a dík.

Nikdy jsem si nemyslela,že budu někdy tyhle řádky psát na ŠTĚSTÍ,ale proč vlastně ne?Když jsem si pročítala tyhle řádky,nemyslela jsem si že zrovna mě může potkat štěstí v podobě nejúžasnější človíčka pod širým nebem...Před osmi měsíci se se mnou rozešel přítel po 6.letém vztahu.Tolik let jsem si plánovala rodinu a právě s ním,ale ukázalo se,že se mnou byl jenom pro peníze.Bohužel ještě měsíc jsem s ním musela žít v jedné domáctnosti.On už někoho měl a já poslouchala výčitky a urážky.Další den jsem šla na noční službu v průběhu noci mi kamarádka napsala všemožné inzeráty na různé seznamky a mezi nimi i ŠTĚSTÍ.Ovšem že to byl můj nápad,ale neměla jsem tou dobou na nic sílu,tak mi alespon diktovala text a já psala.Respektive už ráno jsem tam měla nějaké odpovědi,ale ON se ozval za dva dny.Psali jsme si krásně dlouhé vzkazy a já se na ně strašně moc těšila.Dodávaly mi sílu a odvahu,na vše co jsem zažívala doma.Pak jsme si s Tomem začali psát skoro do rána a já ráno vstavala v 5 hodin do práce,ale nevadilo mi to.Opět jsem byla štastná a zamilovaná...ano,a to jsme se ještě ani neviděli a už mi napsal,že se mnou chce být a chodit se mnou.Tom je sice o 11 let starší,ale máme přeci pocit,že se známe strašně dlouho tak proč tedy ne? říkala jsem si.Ale bála jsem se jediné věci a to, že mě jeho kluci nepříjmou...Chtěl mě už vidět,ale já nemohla(pracuju jako zdravotní sestra a byla jsem tou dobou v karanténě,ale do práce jsem mohla)a proto jsem se s ním zatím vidět nechtěla.Co kdybych byla nemocná ohrozila bych všechny tři a to by byla nezodpovědnost!Jednoho únorového promrzlého rána jsem za ním pospíchala na internet.Zodpovědnost nezodpovědnost,já ho chtěla čím dál tím víc vidět.Aniž bych si to uvědomovala ,už jsem psala sejdeme se dneska navrhni čas.Domluvili jsme se na pravé poledne.V deset jsme se rozloučili,ale mě po noční přemohl spánek a usnula jsem bohužel jsem se vzbudila v pravé poledne.Nenamalovaná,neučesáná jsem pádila na místo schůzky,ale Tom nikde...Bylo skoro čtvrt na jednu nadávala jsem si,že jsem svou vinou přišla o skvělého chlapa,už jsem chtěla jít domů,když na mě zavolal.Procházeli jsme se po městě několik hodin.Byla jsem štastná a zamilovaná.Drželi jsme se za ruce a do toho nám krásně chumelilo...Bylo mi nádherně.Pak jsem dostala od Tomiho první pusu na tu nikdy nezapomenu.Ta doba co jsme byli bez sebe nám připadala neskutečně dlouhá.Pokaždé když jsme se viděli jsem mu brečela na rameni ,co mi zase udělal bývalý...strašně ho to trápilo,ale držel mě nad vodou.Chodila jsem bez něj jako tělo bez duše a neustále jsem přemýšlela,jak to udělat abych s bývalým už nebydlela a mohla být konečně s Tomim.K němu jsem nemohla, protože nechtěl prozatím aby o mě kluci a jeho mamka věděli,ale na konec vše dopadlo úplně jinak.Situace se jednoho dne s bývalým vyhrotila a Tom mě musel v půl desátý večer odvézt k němu domů...tak jsem se seznámila s Jakubem,se skvělým synem Toma.Druhý den jsem se seznámila s maminkou měly jsme si ihned co říci.Mezitím jsem si hledala bydlení.Doma nespala a všechen svůj volný čas jsem trávila s Tomem.Pak mě seznámil s Míšou na to nikdy nezapomenu..O pár dní později Tom slavil narozeniny.Dala jsem mu přidělané klíče od bytu.Dal mi pusu,objal mě a řekl ,že je to ten nejlepší dárek co jsem mu mohla dát.Tak plynul čas a já se chystala na operaci strašně moc jsem se bála,ale byl tu Tom,který mě objal a byl prostě jen se mnou.Po operaci jsem doma zůstala tři měsíce.Bylo to úžasný podnikali jsme různé výlety,vařila jsem pro všechny tři a bylo mi krásně.V srpnu jsem nastoupila do práce.O pár dní později jsem zjistila,že čekám miminko.Koupila jsem dudlík a pospíchala za Tomem mu to říct.Pochopil to ihned ale nechal mě chvilku vydusit,chtěl abych mu to přímo řekla.Opět jsem se přesvědčila ,podle reakce že mám toho nejbáječnější chlapa,kterého neskutečně miluju.Pak přišlo stěhování a já zůstala už doma.Pak bohužel přišlo něco co jsme nechtěli.Přišli jsme o miminko,na které jsme se tak těšili.Byla jsem na dně.Tom můj milovaný,mě objal řekl: neboj to bude dobrý a jakmile budeš moci zase to budeme zkoušet,usmál se na mě a dal mi pusu a já v tu chvíli věděla ,že je to ten PRAVÝ na celý život.Asi si říkáte,když čtete tyhle řádky,že je to normální,tak se chová většina chlapů,nevím nemůžu to posoudit,jelikož se takhle hezky nikdo nikdy ke mě nechoval jako Tom .Jsem s ním štastná díky ŠTĚSTÍ ,nikdy mu nebudu moci oplatit vše co pro mě udělal a dělá.Miluju ho čím dál víc.Díky ŠTĚSTÍ jsem našla lásku a rodinu na celý život,jsem neskutečna štastná že mám takovou rodinu a tři nejúžasnější a nejbáječnější chlapy v chalupě
Věřte tomu na ŠTĚSTÍ se dá skutečně najít láska.Já s Tomem jsme toho živoucím důkazem.Přeju každému ,aby tady našel to svoje štěstíčko jako jsem ho tu našla já.

Klikla jsem na jeden profil, který se práve zaregistroval. Hlavně proto že měl krásný název, zkusila napsat, a čekala. Tak jsem napsala podruhé a pán se ozval, po druhém vzkazu jsme zjistili že jsme se znali jako malé děti a chodili spolu do základní školy, mne bylo 6 a jemu 13 a potom jsme se 30 let neviděli až nyní. Byla to náhoda nebo osud kdo ví..Samozřejmě že jsme se hned sešly a dlouhé hodiny si povídali. A co bude dál....necháme osudu...

Knoflík lásky

Jelikož jsem se také seznámila se svou láskou na Štěstí.cz, mám prostě chuť to „vykřičet“ do světa.. 13.9.2010 budeme mít 1. výročí, přesně před rokem jsme se poprvé viděli..
Ráda na to vzpomínám..na všechna ta POPRVÉ, bylo to krásné a je skutečně pravda, že to „jiskření“ musíte cítit hned. Nevěděla jsem sice, zda to bude pokračovat či ne.. o to byl pak krásnější pocit, když naše první schůzka skončila a půl hodiny nato přišla jedna z nejhezčích zpráv, kterou jsem kdy od partnera dostala. A od té doby jsme spolu často.. Mám již něco za sebou, tak si to opravdu vychutnávám..a dnes už vím, že i láska je prostě v lidech.., jak se vzájemně doplňují, tolerují atd. atd.
Netušila jsem, že mohu prožívat ještě něco krásnějšího, než jsem doposud prožila.. A už vůbec bych nevěřila, že něco takového může vzniknout seznámením se přes internet. Vzpomínám si, že mě na jeho profilu nejvíce zaujalo to, jak měl napsáno, koho vlastně hledá..: ….hledám ženu, kterou bych nikdy nenašel, kdybych tady nehledal..
A já věřím tomu, že pokud se budeme vzájemně řídit heslem - ..nedělej druhému to, co bys nechtěl, aby někdo dělal tobě.. - nebude snad nic bránit tomu, abychom byli šťastni i nadále.
PS) Lásko, opatruj svůj knoflíček, který jsi našel, jako oko v hlavě, beru ho jako symbol naší lásky.. Moc tě miluji a těším se na další rok s tebou..!

Taky se Vám chci sverit s tim, jak jsme se diky Vam s pritelem seznamili. Letos 10. cervna to jiz budou neuveritelne 3 roky, co jsme se poprve diky Vam a Vasi
seznamce sesli a od te doby jsme spolu.
Ale hezky od zacatku.......
Nudila jsem se v praci, ve volnem case " brouzdala "
na Vasi seznamce a pritel tez. Mela jsem sve heslo
jako nase znameni - ryby - a to ho zaujalo a tak se ozval.
Byl po dlouhe dobe jediny, ktery nechtel foto a radeji
dal na osobni setkani a tak jsme se sesli. Neverila
jsem, ze je mozne opravdu potkat normalniho chlapa
pres inzerat - predesle schuzky byla jedna katastrofa
za druhou - no a ono to vyslo !!!
Navic jsme se narodili oba dva ve stejny den, takze
oslava nasich narozenin probiha v kruhu rodinnem s nasimi
detmi, vnoucaty, vse v pohode, vsichni se mame radi
a dobre spolu vychazime, pritelovo rodice mne taky maji
radi a ja je - svoje uz bohuzel nemam.
Od te doby rikam kazdemu, ze to mozne je se takto
seznamit. A jako dukaz mame jeste dalsi lidicky.
Jsou to nasi kluci, kteri se takto take seznamili. Jeden
se zeni letos a druhy pristi rok. Takze tvrdim, je to
mozne a preji to vsem nezadanym !!!!
Srdecne Vas zdravime, dekujeme a prejeme hodne spokojenych seznamenych klientu - delate zasluznou praci.
Vasi Iva + Honza z Ceskych Budejovic

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Začalo to tím, že jsem na Seznamu napsal do hledacího okénka jednoduché slovo: štěstí. Objevil se text Štěstí.cz osudová seznamka. A já vůbec nepřemýšlel a jednoduše na to tenkrát kliknul....

Říkal jsem si... co kdyby. Někde jsem četl, že každý člověk má na světě 7 ideálních partnerů. Prostě lidí, se kterými by se cítil šťastný a kteří by zase byli šťastní s ním. Bohužel, ne každý z nás má to štěstí, aby alespoň jednoho z nich potkal.
A já nejsem z těch, kteří rezignovaně čekají s rukama v klíně. Nemyslím si sice, že člověk by měl hledat partnera jen na internetu, ale co když právě tady bude má osudová láska, která přemýšlí možná úplně stejně jako já? A tak jsem to zkusil...

Začal jsem seznamovacími inzeráty typu Ona hledá jeho. Nejprve jsem zobrazoval jen ty s fotkami, pak se začetl i do ostatních. A když jsem objevil pár zajímavých žen, kterým jsem chtěl napsat, založil jsem si i svůj seznamovací profil. Vyplnil jsem všechny kolonky, na rovinu a po pravdě, protože nemám zapotřebí si hrát na někoho, kým nejsem.

Napsal jsem pár vzkazů a šel spát... a byl jsem zvědavý, jestli se vůbec někdo ozve. Ráno jsem nedočkavě pustil počítač... a ejhle.. 3 odpovědi a 7 nových vzkazů. A tak jsem si začal povídat... Tahle seznamka se mi začala líbit, a tak jsem doplnil i pár fotek a jednu určil jako hlavní. Večer jsem opět zasednul k PC a ejhle! Máte 24 nových vzkazů. Uvědomil jsem si, že zveřejnění fotky několikanásobně zvyšuje moji šanci na seznámení. Vždyť i já prohlížel nejprve jen inzeráty s fotkama.

Překvapilo mě, že i na netu může člověk potkat tolik rozumných lidí (samozřejmě jsou vyjimky Člověk si jen tak povídá, posílá vzkazy, prohlíží fotky... Vlastně ani jsem nečekal, že najdu hned první měsíc. Dokud mi nenapsala Petra... Začalo to krátkým vzkazem. Napsala jednoduše: Ještě jsi volný ? Odpověděl jsem, že je tu spousta fajn lidiček, ale zatím nemám pocit, že bych potkal onu osudově přitažlivou... No, a tak jsme si začali psát. Nejprve jen vzkazy, pak jsem zkusili chat (ale jen pro dva). Vyměnili jsme si stovky zpráviček... a to už jsme oba věděli, že o spoustě věcech přemýšlíme stejně. Nebudu to protahovat.. je to nejkrásnější věc na světě, když člověk potká svoji druhou polovičku... Už to trvá přes měsíc a oba se snažíme, aby to tak bylo navždy. A ono to nedá žádnou práci, jde to skoro samo :o) Nastal tedy čas uvolnit naše místa na štěstí.cz druhým. Naše profily i seznamovací inzeráty mizí, protože oba jsme už našli.

Takže vám ostatním, co hledáte lásku na celý život chci říct: Nevzdávejte to, ale také se nesnažte najít někoho ihned a za každou cenu.. Povídejte si, komunikujte, poznávejte druhé... a vyjde to! A nevěřte těm co říkají, že na internetu se všichni přetvařují, neboť oni soudí druhé jen podle sebe.

Radek37