Skutečné příběhy štěstí

ŠTĚSTÍ.. co to je štěstí? Uvědomila jsem si to až po spoustě let. Myslela jsem si za 22let manželství, že šťastná jsem. Ale byl to jen život ve stereotypu. Sex místo milování. Život bez citu. Jsem vlastně vděčná, že mne manžel opustil. Dal mi tím velký dar. Poznat právě to ŠTĚSTÍ. Tady jsem potkala sladkého prince, mého "foukáčka". Poznala jsem co to je, projít se po louce plné kopretin a taky se tam milovat. Poznala jsem konečně cit. A já jej měla nastřádaný za spoustu let a konečně ho smím někomu věnovat. Tobě Pavlíčku!! Držet se někoho za ruku, když se jdu projít. Prožít pocit, když mne pohladí. A nejen dotekem ruky. Dokáže pohladit svým pohledem, svým hlasem, svým úsměvem, svýma studánkově modrýma očima, svým smíchem, který zní jako rolničky. A když mi něžně foukne do obličeje,je to jako svěží vánek.Ale je pravda,že štěstí nepřijde samo,musí mu jít člověk kousek naproti.Je to jako když padá hvězda a člověk si něco přeje.Ale přát si něco a nic pro to neudělat?To nejde.Přání se nesplní samo od sebe.Nic se totiž v životě nestane bez přičinění sebe samotného.Tak to v životě chodí.Jsou chvíle,kdy se člověk míjí s někým,s kým by byl šťastný třeba o vteřinu..a nikdy se nepotkají.Musí ten okamžik zachytit.A já tady v té vteřině byla..a potkala jsem TEBE!!Kdyby mne už v životě nemělo nikdy nic hezkého potkat,ty chvíle,co jsem prožila s TEBOU,a stále je prožívám,už mi nikdy nikdo neveme!Máš u mne můj šuplíček,a tam už vždycky zůstaneš.A ten šuplíček je teď úplně nahoře.Děkuji,děkuji Pavlíčku,že jsem TĚ potkala a směla TĚ poznat.Jsi moje sluníčko na dušičce a i když je venku zamračeno,v srdíčku mám stále slunečno. Děkuji..děkuji že jsi.TY jsi moje ŠTĚSTÍ,které mne potkalo. A vy ostatní hledejte,stojí to za to.Vždyť jsme tady na štěstíčku,ne?Hledat stojí za to..i když se párkrát spálíte,stojí za to riskovat.Protože být ŠŤASTNÝ,je ten nejkrásnější pocit na světě!Tak držím všem palečky! L)*

Pred rokem a ctvrt jsem diky stesti potkala lasku s velkym L. Jsme stastni, ze jsme se nasli a od te doby si uzivame kazdou chvilku kdy jsme spolu. V srpnu si rekneme sve ANO a planujeme i miminko. Tohle vsechno diky Tobe, www.stesti.cz

Po rozvodu jsem se cítila velice osamělá. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, myslela jsem, že mám už život za sebou, že už chci jen trošku klidu a hlavně ne žádné psychické týrání, jaké jsem zažívala s bývalým manželem. Asi po roce samoty jsem ale..nejdřív nesměle, potom se stále větší odvahou začala chodit na tyto stránky. Zažila jsem spoustu schůzek, dokonce i pár krátkých vztahů, párkrát jsem si pobrečela, když to nevyšlo..ale hlavně...ohromně jsem si zvedla sebevědomí, naučila se jednat s muži, přestala jsem být zakomplexovaná chudinka, zjistila jsem, že hodně věcí dokážu i sama..především postarat se o své děti. A taky že pro spouustu mužů můžu být atraktivní.Začala jsem si mnohem víc věřit, začala jsem na sobě pracovat..jak v posilovně, tak i v různých vzdělávacích kursech. Výsledkem je matka po čtyřicítce, za kterou se její pubertální děti nemusejí stydět. A v době, kdy jsem to ani moc nečekala, mi odepsal jeden člověk...ne, nebylo to na štěstí, ale na jiném serveru...že začátku se z nenápadného přátelství vyvinulo něco mnohem silnějšího..užívám si něhy a pozornosti, oba jeden druhého seznamujeme se svým soukromím, rodinami, dětmi, chodíme spolu sportovat, držíme se za ruce..a mnoho dalšího. V duši jsem omládla o mnoho let a po letech strávených ve stresu a strachu si konečně užívám pozornosti, pohody a i lásky...jen to z pověrčivosti zahlepu..nechci to zakřiknut. Díky tobě, Štěstíčko, které jsi mi pomáhalo s prvními krůčky v seznamování konečně můžu říct, že jsem spokojená. Trvalo to dlouho, dlouho jsem hledala, ale vyplatilo se! Tak vzkazuju všem zklamaným...neztrácejte naději!

Dnes jsem se po více než roce vrátila na tento server. Ne proto, že bych někoho hledala, ale jen tak...zavzpomínat na to, jak jsem se tady seznámila se svou láskou. Začetla jsem se do příběhů štěstí a došla až k období, kdy jsme se tu seznámili. A najednou čtu slova, která psal ON. Můj Jindřich.
"..............a opravdu to funguje
29.březen 2008 13:44

Jindra
Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda"

Tato slova mi nedala, abych nenapsala pokračování.
Po mnoha večerech, které následovaly a které jsme strávili procházkami po Praze, návštěvami kina, čajoven, restaurací, ZOO a mnoha dalších, jsem měla pocit, že to je ON. Že to je ten, koho jsem celý život hledala. Nikdy jsem se žádným partnerem nezačila ten pocit, kdy bych od začátku cítila, že k sobě vzájemně patříme. S Jindrou ano. A tak jsme po necelých dvou měsích jeli na společnou týdenní dovolenou - okruh po ČR, kdy jsme navštívili Blatnou, Karlovy Vary, Pravčickou bránu, Dvůr Králové, Karlovu Studánku, Olomouc, Luhačovice, Strážnici, Lednici a Valtice a zažili spousty krásných chvil. Říkala jsem si, že nás to prověří a buď to náš vztah utuží a nebo položí. Byla to báječná dovolená. O prázdninách jsme si koupili naši první společnou věc. Stan. Naše první stanování proběhlo u mé matky v obýváku. Říkáte si, že jsme blázni? Ano jsme. A právě proto se vzájemně tak doplňujeme. Pak jsme spolu začali jezdit na víkendy do kempu, poznávat naše rodiny a přátele... Strávili jsme společné Vánoce i Silvestra. Po půl roce od seznámení jsme se začali pokukovat po společném bydlení.
A dnes? Dnes je to 1 rok a necelý měsíc a bydlíme v "NAŠEM" vlatním domečku a známe termín svatby. 22.5.2009

Ten Jindra měl pravdu. Opravdu to funguje...

PS: Jindří, i já bych Ti tímto chtěla poděkovat. Poděkovat za to, že pro mne děláš tenhle svět krásnější...

Jednoho dne jsem se rozhodla radikalne zmenit svuj zivot, skoncila jsem ve sve praci a behem tydne si nasla jinou a lepsi... odstehovala jsem se do Liberce, nastehovala se na ubytovnu..vse bylo fain, prace je perfektni,mam uzasnou spolubydlici...proste vse bezva...jednoho dne jsme si s Miruskou sedly ke kaficku a klabosily jsme...najednou nam dolo jak jsme opustene a jak by jsme potrebovaly lasku. Obe jsme tedy vzaly sve notebooky a najeli na STESTI...co kdyby se nam nahodou postestilo...vybirala jsem dlouho az po chvilce jsem narazila na krasneho clovicka a tak jsem si rekla ze nemuzu promarnit sanci a zkusila jsem mu pisnout vzkazik...nic osobniho...pouze: ,,jsem v liberci kratce,nikoho tu neznam,nezajdeme na kafe???''. behem par minut mi Peta odpovedel a jeste tehoz vecera jsme se sesli...bylo to uzasne...laska na prvni pohled...hned druhy den jsme spou zacali chodit....a jsme spolu stale...mame krasny vztah a mame se opravdu moc radi...a to vse diky stesti. Jana

Nikdy bych nevěřila že si jednou podám inzerát ale stalo a byla jsem tu na štěstí.A pak přišlo setkání ale vždy to skončilo zklamáním. Nevím jestli jsem jen prostě měla smůlu ale čím dál více jsem byla přesvědčená že tu nikdo nehledá to čemu se říká láska a když už jsem to tu chtěla vzdát, tak mi najednou přišla zprávička. Bylo v ní jen jedno slovíčko AHOJ a tak jsem odpověděla stejně a začali jsme si psát a já si najednou uvědomila, jak moc jsme si podobní a kolik máme společného a že si najednou píšeme věci které bychom jen tak někomu neřekli.A tak slovo dalo slovo a mi se setkali. Čím víc jsem se blížila k místu našeho setkání tím více jsem byla nervozní. Nohy se mi podlamovali a srdce jsem měla až v krku. A najednou tam stál ON s růží v ruce a stím nejkrásnějším úsměvem na tváři.Šli jsme do restaurace dali si kávu a povídali si a najednou jsme si uvědomili že už spolu mluvíme hodiny a stále máme o čem a setkání bylo i druhý den. Byl to ten nejkrásnější den který jsem kdy prožila a i když se nám stalo i něco špatného tak v ten okamžik jsem si uvědomila že to byla láska na první pohled. A dneska vím že mi do cesty osud dal toho nejůžasnějšího chlapa. Jsme stále zamilovaní a oba víme že jsme tu našli lásku na celý život. Takže milé štěstí,děkuji že jsi a že díky tobě jsem našla lásku a naději a možnost věřit že ta OPRAVDOVÁ láska existuje!!!!! Že se člověk nikdy nemá vzdávat Takže všem přeji aby tu našli toho pravého jako já.

Možná vás překvapil "Nadpis". Trošku vulgární. Ale věřte, že vždy při vyslovení jména Teraza mi jako první blikla v hlavě tahle přisprostlá básnička, kterou pravidelně a rád, říkal na základní škole můj spolužák Tomáš.
Přihlásil jsem se na Štěstí s cílem nebýt sám. Možná jsem ani nečekal, že to hned bude nějaký vztah. Stačilo mi třeba jen večer sednout k počítači a mít na druhém konci někoho, kdo by jinak trávil večer sám stejně jako já (Terka mi včera říkala, jestli to budu psát, ať jsem stručný:)) Po nějaké době jsem zjistil, že to psaní je zpravidla pořád stejné. Ahoj, jak je, kde pracuješ, co tě baví, co tě nebaví, jak bylo v práci... Jen s pár lidmi jsem cítil jakousi symbiózu, která přerostla v něco víc, než jen psaní. Už jsem ani nedoufal, že by se tu dalo najít víc, než "přítel na telefon". Myšlenku na vztah jsem si dokonce i zakazoval. Pamatuji na ten večer, kdy jsem, jako již tolikrát předtím, klikl na seznam osob z nedalekého okolí a zablikalo tam zcela nové jméno. Tereeze. Jako chytrej kluk jsem hned odvodil, že na druhém konci bude někdo krásného jména...Vilhelmína:) Je pěkné, že si pamatuji, že to bylo večer, ale nepamatuji si, kdo komu napsal jako první. Nicméně jeden napsal druhému. Druhý napsal zpět prvému. Ten zase druhému...druhý prvému...a pokud neumřeli, píší si dodnes. Uchvátila mě. Uchvátila mě její čeština. Nikoli to, že psala bez chyb, ale to, jak hezké obraty dokázala vytvářet. Používání slov, humor v řádcích i mezi nimi. Z každého řádku vyzařoval úsměv a smích. Radost, veselí. Myslím, že kromě úsměvu a smíchu jsme oba z našeho psaní od začátku cítili zájem toho druhého. Nebyl to ten typ psaní, kdy si holka po týdnu nepamatuje vaše jméno a hloupě se vás zeptá, kolik denně kouříte, když u profilu máte napsáno, že jste nekuřák. Začali jsme se poznávat. Z jednoduchých vět jsme začali tvořit souvětí. Ze souvětí příběhy. Ze vzkazů, které jsme si napsali ráno v práci jsme začali tvořit celodenní tok vzájemných myšlenek, které jsme nechtěli přerušit. Psali jsme si ráno, přáli jsme si dobrou chuť k obědu, usínali jsme spolu se slovy "dobrou a zítra". Jen jsme se úzkostně vyhýbali tématu "my dva". Budu mluvit za sebe. Cítil jsem, že mě přitahuje. Chytrá, vtipná holka a ...umí hrát šachy:) Bylo to v létě, kdy mi psala, že má schůzku s někým ze Štěstí, pak další. Bylo mi to líto, ale cítil jsem, že jen potřebuje prostor pro to vyzkoušet a zjistit. Naše psaní bylo intenzivnější, zajímavější a jeden den jsme si prostě zavolali, že bychom se mohli navečer vidět. Povídám: "ale žádné rande. Obchodní schůzka:)", koupím něco k jídlu a sejdeme se, už nevím jestli v sedm, na zřícenina Frýdštejna, tady kousek od nás. Jak řekli, tak udělali. Terka stihla ještě předtím jedno rychlo-rande, já stihl přijet skoro včas a v danou hodinu jsem čekal na schodech Frýdštejna, hrozně hladovej. Naše první schůzka...když se zavzpomínám, vůbec jsem si neříkal, že tohle bude žena, se kterou bych třeba mohl strávit zbytek života. Měl jsme jen pocit radosti a pohody. Nacpali jsme si břicha prasečinkou z KFC a pak celý večer prokecali na lavičce a při prochajde po okolí. Večer nás zastihl přívalový liják. Promočeni na kost jsme skončili na parkovišti v autě, kde jsem ještě dlouho do noci kecali. Ostatní podrbonosti "parking" románku ponechám bez komentáře. Bylo to 10.8.2013. Zatímco já slavím naše výročí 10.8. Terinka říká, že to pravé splynutí...duší...proběhlo 11.8. a tak se krásně doplňujejme a výročí slavíme dva dny. Začali jsme randit. Začali jsme spolu žít. Loni jsme si udělali nádhernou dovolenou na Krétu, dovolenou plnou poznávání, cestování, užívání dobrého jídla a pohody, koupání. Místo jako stvořené pro žádost o ruku a tak jsme se zasnoubili. Zjistili jsme, jak nás spolu baví kultura, divadlo, výlety, dobré jídlo, naši čtyřnozí psí přátelé. Máme tolik společného. Sice oba pichlaví štíři, ale snažíme se to kočírovat. Těsně před vánoci loňského roku jsme šli do divadla na koncert BigO Bandu. Jak jsme tak seděli a tulili se..najednou povídám. To by bylo tak super, kdybysme na vánoce čekali prcka. Nutno podotknout, že jsme se již nějakou dobu, bohužel neúspěšně, snažili. Dva nebo tři dny po koncertu mi Terinka volá do práce...víš co je nového? Máme pozitivní těhotenský test. A tak se náš život teď ubírá směrem splodit zdravého a krásného potomka. Hladím to malé, rostoucí bříško a říkám si, že prožíváme štěstí. Včera, na Valentýna, jsme jen tak seděli, já pil, Terinka jen tak na zdraví a zrovna jsme si říkali, jaký to je osud, že jsme se potkali tam, kde se potkává taková spousta lidí. Vzpomínali jsme na naše psaní, na první milování. Vzpomínali jsme na dovolenou na Krétě. Přitulili se k sobě a čtyři dlaně hladily malého človíčka, který cítí, jak moc je na tomto světě očekáván a chtěný.
Čeká nás krásný život. Možná trnitý, chvílemy bezvýchodný, složitý, ale na druhou stranu veselý s malým prckem, který bude růst v milovaného a milujícího člověka. Na začátku našeho příběhu byl pocit samoty. Prošlapaný kus cesty, kdy každý z nás měl za sebou nějaká zklamání i radost. Vzat méně či více vážný. Na začátku byl jen krok na Štěstí tím správným směrem. Spousta proklikaných profilů. Profily, ze kterých kdesi v paměti zůstal maximálně slibný název a nic víc. A dneska jsme dva a budeme tři. Cítíte-li se smutně, máte-li pocit, že nemůžete najít, že tam někde na vás nikdo nečeká, nezoufejte. Jen...mějte oči otevřené a vnímejte. Třeba projdete tisíc profilů na Štěstí a pak vás ten pravý najednou osloví na parkovišti.

Jsem už od malička zvyklá že se kolem mě dějou divný věci ale tentokrát je to až moc.Byla jsem vdaná za člověka kterýho jsem měla ráda ale nikdy jsem s ním nezažila to co se prý stává když se člověk zamiluje.Po rozvodu jsem žádný vztah nechtěla a tak jsem si spíš užívala života a sexu než přišel tom 27,jen tak nezavazný rande že by mě chtěl poznat psaly jsem si 2 dny a pak jsme se sešli.Byl nesmělí a trochu stydlivý ale moc milý.Na konci jak je zvykem mě polibil a přeskočila jiskra.
Pak následovalo druhé rande a doprovod až domů a vášnivé líbání a skončilo to u mě v postely ale asi nikdy v životě na ten zažitek nezapomenu.Pak jsem se výdaly co to šlo jen tak na kafe a nebo na něco dobrýho až nakonec jsem spolu strávily víkend a druhý a ted máme vážný a krásný vztah plný kouzla a překvapení.
Díky štěstí jsem poznala chlapa kterýho jsem si vždycky přála i když jsem v to nedoufala a nehledala.Myslím že každý kdo je sám a chce být s někým musí zkusit svoje štěstí

Od minulého týdne jsme šťastní manželé s malým synkem, díky vám! Děkujeme, Štěstí, a lidi nevzdávejte to!

Ach jo tak jsem zase sama. A to je 24. prosince a je Štědrá den :( Uvnitř duše mi je smutno. No jo kdybych nebyla blbá a nepodvedla Jakuba tak bych s ním ještě chodila. Ale proč si to vlastně beru na vinu já?? Dyť to byl on kdo mě svedl. Dyť já jsem v tom úplně nevinně. Ale co stejně to s Kubou už nemělo cennu. Vídat se jednou do týdne to nestačí a já jsem za ním nemohla. Teď už to nespravím. Ale jo aspoň někdo mě má pořád trošku rád. Dostala jsem malý dáreček od Tomáška. Je to úžasnej klučina a i hezkej a roztomilej, ale mi dva jsme jen nejlepší kámoši. Nic víc z toho nikdy nemůže být. Mi se známe už od malička a já toužím po tom abych mohla se o klukovi dozvídat něco novýho a o Tomoj jsem věděla pomalu všechno. Byli jsme prostě jen ty nejúžasnější kámoši na světě. No aspoň nejsem sama kdo nikoho nemá. Kája je taky sama. Teda spíš to vipadalo že zrovna jak Tom tak i Kája někoho maj. No jasně, že mě to neťuklo hnedka. dyť oni chodí spolu. Ach jo tak teď jsem úplně sama :( Jako vždycky usedám k počítači a du si s někým psát přez icq. Snad s mě někdo ujme no. Á hele mám tu novou autorizaci. Kdopak to je?? Nepřekvapilo mě že je to kluk protože já a kluci jsme nejlepší kámoši. Je mi prostě s nima líp. Líp si s nima rozumím. No tak náš nový objevitel se jmenuje Jára a je z Pardubic :) no super. Z toho by mohlo něco být :) ale co proč by mě někdo chtěl. Co by na mě viděl. dyť on je nádhernej a já ošklivá. :( z toho asi nic nebude :( Jeee super Kája přijela a stavíme se pro Toma a půjdeme ven. No jo ale co tam budu sama dělt?? Dyť jim budu akorát tak jak pátý kolo u vozu. Kája je už tady :) tak aspoň něco. Jsme chvilku na icq a píšu si s Járou. A teď mě to napadlo. Dyť můžu napsat jemu aby přijel. No jasný :) hned mu to napíšu. Super on přijede. Jsem šťastná bezsebe. Ale musím přiznat že se uvidíme poprvý. Bude to majinko zajimavý. Třeba dostanu od něj malou musu na tvář :) Juj ale teď se ještě něco malýho semlelo než Jára přijel. On se mě zeptal jestli s ním nechci chodit. No jasný. To byla moje odpověď. Nevěděla jsem ani co píšu. Byla jsem šťastná, že mě vůbec nněkdo chce :) Jupíí už je tady :) A na uvítanou mi hnedka vlepil na pusu takovou sladkou pusinku...Říkám láska na první pohled. Hned ten den jsem do něj byla zblázněná. Je fakt úžasnej. S Járou chodím ještě teď. 29.4. to budou přesně 4 měsíce. Jsme spolu strašně šťastni a za tu dobu co jsme spolu jsme s polu už zažili spoustu zážitku. Myslím si že ten na mě jen tak nezapomene.

Můj příběh,který tu chci napsat,jsem nazvala,PŘÍBĚH bez
konce a to,protože žádný konec zatím nemá a nevím ani jak skončí.
Ale co vím je,že jsem tu na seznamce štěstí,poznala toho
nej báječnějšího a nej ůžasnějšího muže,kterého strašně
moc Miluji a nepřeji si nic jiného ,než sním opravdu
zestárnout.
Tak jako,někteří z vás,této seznamce nevěří,ani já nevěřila.
O téhle seznamce štěstí jsem slyšela hodně vyprávět a
protože jako každá ženská jsem šíleně zvědavá tak jsem
se zaregistrovala.
Od začátku jsem věděla,že tu nemůžu najít štěstí ani
lásku,prostě jsem nevěřila.
Poznala jsem tu spoustu mužů,ale i bezva žen.Bylo hezké
si občas s někým vyměnit pár slov,hlavně po večerech,
kdy můj syn usnul a já se cítila hrozně sama.Dokonce
jsem měla dny,kdy jsem svůj profil několikrát smazala
a zase se vrátila.
Nebudu se tu rozepisovat o tom,jak to snámi vše začalo.
Je to stejné jako ostatní příběhy ,které jsem tu četla.
Nejprve dopisování,potom skype,výměna tel.čísla,
seznámení s očí do očí,čekání jestli naše jiskra
přeskočí atd.
Náš příběh,láska,štěstí,prostě nemá konce.
Muže,kterého jsem tu poznala,nesmírně miluji a můžu jen
věřit a doufat,že naše láska bude nekonečná.
Vy,kteří budete moje řádky číst a říkat si"ty mají,ale
štěstí,nebo,jo jasně už tomu věřím" prosím nezoufejte
jen si prostě věřte.Každý má právo na štěstí,až přijde
tak ho jen chyťte a nepouštějte jak dlouho to půjde.
I já se snažím ho držet a nevím jak dlouho ho udržím,jen se snažím.
Všem vám držím palce OPRAVDU VŠEM!

JARDO?Strašně moc tě MILUJU a nechci o tebe nikdy přijít.Děkuji ti,že jsi mě tu oslovil a chtěl mě poznat
o něco víc.Kdyby jsi se nerozhodnul,jet za mnou ty kilometry,nikdy bych tě nepoznala a něměla šanci se do tebe zamilovat!
MARKÉTA

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Ani jeden z nás nevěřil, že by na internetové seznamce mohl potkat životního partnera. Kde jinde bychom se ale při našem "rychlém" životním stylu poznali?
Oba trávíme dost času v práci a na služebních cestách, Lukáš navíc zůstal sám se dvěma malými dětmi. To nejsou podmínky k tomu, abychom pokoušeli štěští na víkendových jízdách a po hospodách.
Dlouho jsem se vytvoření profilu na seznamce bránila. Pak jsem asi měsíc jen odpovídala, dopisovala si, ale s nikým se nesešla. Byla jsem nedůvěřivá. Když mi napsal Lukáš, měla jsem najednou obrovskou radost a okamžitě věděla, že tohohle kluka chci poznat. Museli jsme si ale na rande počkat, protože jsem právě odjížděla na služební cestu do Paříže. Po mém návratu jsme se chtěli hned vidět. Jenže ještě asi nebyla vhodná doba - zmeškala jsem let a uvízla v Paříži o dva dny déle! To už jsme si ale čile telefonovali a psali dlouhé maily. Bavilo nás to, bylo nám spolu veselo.
První rande proběhlo naprosto přirozeně, ale nemohli jsme se vůbec rozloučit a jeden druhého se nabažit! Ty zprávy z prvních dnů mám v mobilu uložené stále.
Lukášovy děti si mě rychle oblíbily a já se do nich zamilovala snad ještě dřív!
Teď už jsme spolu rok, stala se z nás prima rodina a jednou, až se vezmeme, se asi ještě rozrosteme. A i když času je málo a týden by měl mít minimálně osm dní, máme radost z každé chvíle, kdy jsme všichni spolu a je nám dobře.

.. byl to jeden z květnových dnů letošního roku, kdy mě přihlásil můj známy na seznamku štěstí,a jak již jsem tady zvažoval jsem zvolit písmeno, zaujalo mě "I" a tím to vše nějak začalo...
po výměně pár seznamovacích vzkazů,zaujal mě jeden který byl tajemný až do prvního seznamení..
...netrvalo dlouho a svou Tě´d jíž přítelkyni jsem se vypravil do příjemné hospůdky,kde nám to seznamování docela zpříjemnil číšník(který měl svůj den), který co přinesl k stolu tak se tak nějak netrefil a tím nám docela spestřil večer,který jsme spíše pojali s humorem a tímto nám v seznamování docela dobře pomohl...
...s večerního humoru,uvolnění z příjemné hospůdky, bylo pozvání domů na dobré růžové víno,které nás ještě více zblížilo a to zblížení trvá již nějaký ten měsíc...,
za který chtělbych velice pochválit a poděkovat seznamce štěstí,že vůbec existuje,která mi umožnila seznámit s příjemnou ženou, která mě po dlouhe době otevřela mé zklamané srdce a dala jemu nový impuls do života...

Známý chtěl abych se jen kukla na někoho na těchto stránkách,ze slušnosti jsem to udělala a rovnou se jen tak podívala jak to tady probíhá.Nevěřila jsem na seznámení jen přes písmenka ,byla jsem 20 let raděj sama než pořád poslouchat ..musíš to a ještě tamto a ještě něco navíc..musíš..tak jsem si řekla už NE,a jak jsem dívala a dívala, protějšci opětovali mé nakukování, najednou to bylo jednou.....šestkrát...nemohla jsem se vynadívat na oči které byly smutné,krásné, hluboké a tajemné...pak bylo jen ahoj...pak prý že jsem daleko,ale že se mu se mnou hezky povídá tak bylo šeptáni přes ICQ,po 3 dnech prý by mě jen rád poznal jako dobrou kamošku,protože jsem hodně daleko a on na takovou dálku žádný vztach nechce,chvíli jsem jako váhala,ale strašně jsem toužila ho poznat a dívat se na něj z blízka,od neděle kdy padlo první ahoj jsme se v pátek sešli,byli jsem spolu až do pondělí a že další pátek se uvidíme znovu,ale v úterý sms že to do pátku nevydrží,že mu chybím,tak se hned ve středu ke mě přistěhoval...a jsme spolu už 6 měsíců.Náhodou jsem poznala lásku mého života a budu se o ni starat jak nejlíp dovedu...Sylvie

Díky této seznamce jsem potkala nejlepšího muže svého života, bohužel po krátké době jsem ho ztratila. Ale vy všichni ostatní to nevzdávejte, i pro malý okamžik štěstí stojí za to žít.

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Srdečně zdravím všechny "odvážlivce",kteří se zaregistrovali na tomto serveru. Kéž byste všichni měli takové ŠTĚSTÍ,jaké jsem měla já,když právě se mnou se sešel můj nejdražší Víťulka! Když jsem se registrovala na tyto stránky,nedávala jsem tomu vůbec žádnou naději.Registrace proběhla v listopadu r.2008 a v prosinci se mi ozval právě ON (nebo já jemu,to už si nepamatuji),každopádně jsem ráda,že se to stalo.

První schůzka se konala u mne v zaměstnání,protože jsem po předešlých zchůzkách byla trošku opatrnější a zvolila toto netradiční setkání,to pro případ,že bych co nejrychleji chtěla opustit pole-bohužel i to se mi v několika případech stalo.
Ale u mého drahého se tak vůbec nestalo!!! Čas neúprosně utíkal a já jsem se musela vrátit do práce. Chtěla jsem ho vidět znovu a brzy!!! Ovšem láska na sebe nechala asi měsíc čekat,prý přemýšlel....já jsem z Litoměřic,on z Teplic,tak si musel srovnat v hlavince,co vlastně od tohoto čeká.Neměla jsem mu to vůbec za zlé,naopak,uvědomila jsem si,že je to člověk,který do všeho neskáče po hlavě,ale vše si dopředu promyslí.

Zamilovali jsme se do sebe neskutečně!!!!! Už jsme spolu přes rok a náš vztah se i nadále vyvíjí a já doufám,že se vyvíjet nepřestane!

Držím vám všem palečky,abyste i vy byli tolik šťastní,jako jsme my dva.
DANA

Svého Živočicha jsem potkala zhruba před rokem na tomto serveru. Psali jsme si pár dní, ale protože oba zastáváme názor, že dlouhé vypisování je zbytečné a nic neříkající, tak jsme si dali sraz 28.4.2008. Jak se říká, tak ona potřebná "jiskra" tak trochu přeskočila z obou stran. Od toho dne jsme se poznávali a bylo to lepší a lepší. No a zítra už to bude rok a pořád je to to, co jsme oba hledali ale ze začátku jsme to nevěděli a báli se, aby nám ten druhý neublížil. Což je přirozené. Tak hodně štěstí všem při hledání protějšku. Y

Znáte to pořekadlo,odříkaného chleba největší krajíc? tak to se přesně stalo mě.Začalo to v práci,kolegyně mi ukázala že je na seznamce štěstí a já si řekla proč to také nezkusit.Vzdycky jsem si přála a viděla vedle sebe velkého udělaného mužea ta moje pověstná jiskra na prvním setkání.Bylo pár setkání a stále nic..několikrát jsem to tu chtěla vzdát!muj kamarád mi říkával vydrž,jsi sympatická a pěkná ženská neříkej že se na štěstí nikdo pro Tebe nenajde..Začalo to začátkem tohoto roku,jednou mi napsal takový nenápadný človíček nic moc výška o cenťák větší než já a hubený.Napsal rád bych se s Vámi seznámil řekla jsem si no za setkání nic nedám a slovo dalo slovo a sešli jsme se.Setkání bylo pohodové ale já mu řekla že je pro mne malý a hubený,dost dobře jsem si ho vedle sebe vubec nedokázala představit a také že ta jiskra tam není.Vše vzal s nadhledemnabídla jsem mu přátelství a souhlasil.Psal mi pravidelně na štěstí jak se mám a co nový nápadníci,kolikrát semnou propsal celou nocjeden čas se odmlčel k vuli pracovní vytíženosti,potom mi opět napsal a ta věta kterou napsal mě dostala,napsal víš žes mi moc chyběla?vážně moc..Bylo další a další setkání,já ho poznávala víc a víc a začínal se mi líbit..Dopadlo to tak že už beze mne neusne a chtěl by semnou být v jedné domácnosti.Stále mne něčím překvapujea já ho miluju víc a víc...Dnes už vím že nutně nemusí být ta jiskra na prvním setkání a že pořekadlo odříkaného největší krajíc je pravdivý...Na ukončenou přeji všem hodně trpělivosti,štěstía děkuji seznamce štěstí.

Internetová láska je věc náhody jako kterákoli jiná.Málokdo tady věří,že ji zde najde a přesto se o to všichni pokouší.Já už to vlastně zabalila a do profilu napsala :Nehledám.A i přes to jsem stále dostávala vzkazy .A najednou ,stalo se ..Nebyla to láska na první pohled ,ale vzájemně jsme se pomalu ujištovali,že patříme k sobě .Oba jsme byli na štěstí velmi krátce a ...Máme se ,tvoříme pár,dokonce už rodinu.Díky ,ŠTĚSTÍ...přeji všem ,aby nic nečekali,protože jen tak ,cokoli dostanou je navíc ,jako bonus.Internet není všemocný ,ale pomůže nakopnout ,když už to jinak nejde ..D.

Ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se serverem Stesti.cz. Nejdřív bych chtěla zmínit, že jsem podobným serverům nevěřila a nikdy dřív bych neřekla, že se tady zaregistruju. A také jsem byla a jsem "konzerva", takže to se mnou mají muži mnohem těžší. Myslím, že podobných žen je víc, i proto to zmiňuji... Až samota a nedostatek příležitostí na setkání mi dodaly odvahu se zviditelnit na seznamce.

Samozřejmě to v několika prvních pokusech nevyšlo. I když jsem se odvážila a po nějaké době psaní s konkrétním mužem jsem šla na setkání, většinou z toho už další setkání nebylo. Už jsem pomalu ztrácela víru a chuť něco dalšího zkoušet, ale jelikož jsem neměla moc dalších příležitostí se seznámit, dodávala jsem si sílu a čekala na další řádky od jiných mužů, které naštěstí občas přicházely. Napsal mi i David a psaní s ním bylo fajn, byl vtipný, chytrý, milý. I setkání s ním bylo moc příjemné a postupně následovaly další 2 setkání, přesto to nebyl můj typ a já jsem se navíc zatím bála pouštět do něčeho vážnějšího, což David chtěl. Asi jsem ještě po všech zklamání, které jsem v životě zažila, nebyla připravená se někomu úplně otevřít.

Ubíhaly měsíce. Mezitím jsem občas znovu zkusila s někým zajít na rande, ale nemělo to delšího trvání, pořád tam to "něco" chybělo. Průběžně jsem se občas někde potkala s Davidem, občas mi napsal a domluvili jsme se na nějaké setkání na festivalu nebo hudební akci - kde byl ale spíše se svými přáteli a já zase se svými. Dával mi najevo, že by se mnou chtěl být a mně s ním také bylo dobře, ale nic víc jsem zatím nechtěla. Rozseklo se to až na jednom menším festivalu, kde už byl David trošku v náladě a mísilo se v něm zklamání a zlost a důrazně se mě zeptal, co proti němu vlastně mám?? Většinou vždycky vím, co odpovědět, ale tentokrát jsem zůstala stát bez odpovědi... Uvědomila jsem si, že proti němu vlastně vůbec nic nemám, navíc mi je s ním fajn a něco mě k němu celou dobu táhne. Ten půlrok, co mi David dal, a ten čas, který jsem měla a mohla jsem si na Davida "zvyknout", naboural zeď, kterou jsem kolem sebe měla.

Dnes si uvědomuju, že ten "pravý" ani zdaleka nemusí být váš typ, ale hlavní je, že je takový, jaký je a právě tím si vás získá. Je opravdu krásné zjištění, že jste našli to, co celý život hledáte. Nebo tedy spíše to, co si našlo vás. I toto beru jako velké plus a jsem za to ráda - asi jsem já sama celý život hledala špatně a to dobré si mě pak muselo najít samo... Každopádně jsme už s Davidem víc jak 1,5 roku, koupili jsme si domek a čekáme mimčo Nikdy mu nepřestanu děkovat, že to tenkrát nevzdal a ten půlrok mi dal, i když se tím trápil. Je to opravdu ten "pravý", se kterým je život hrozně krásný, snadný a veselý a kterého bych přála najít každé ženě. Držím pěsti, opravdu to může vyjít! A samozřejmě velké díky Stesti.cz

Na této seznamce jsem se zaregistrovala kvůli své kamarádce, aby jsme měli kde komunikovat a hodnotit naše vybrané týpky. Nic jsem od toho neočekávala. Žádné poblouznení, zamilované šílenství Naše seznámení s Jetym na seznamce proběhlo trochu netradičním způsobem. Asi hledal způsob jak mě zaujmout, ale místo toho mě vyprokoval k negativní odpovědi. Kritizoval moji přezdívku. To neměl dělat!) Vlastně splnilo to svůj účel. Od té doby jsme si pravidelně psali. Pro mě to byl všední pokec o všemožných věcech. Psala jsem si s hodně lidmi, ale po první schůzce jsem si uvědomila, že je na Vítkovi něco, co mě nenechává v klidu. Je to člověk, který umí šokovat ať už záměrně nebo ne. Je to můj střelený střeleček s krásným provokativním úsměvem. Zamilovala jsem se, cítila jsem štěstí, radost, zkrásněla...díky tobě lásko...A pak se stala taková nepříjemnost. Uvědomění si vzájemných citů a pocitů. Myslela jsem, že jsem ho ztratila. Poprvé po dlouhých letech mě bolelo srdíčko. Nakonec to dopadlo dobře a jsme zase spolu Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré a já díky tomu sundala růžové brýle a začala uvažovat střízlivěji. Jak ženy tak muži mají své mouchy Chci, aby jsi mi věřil Vítečku, moc tě miluji a nikdy ti nechci ublížit. Jseš moje jediná láska, tvoje Kokomilka

Vždy jsem měla smulu na chlapi. Zkoušela jsem všelijaké seznámení až jednou přišla kamarádka se seznamkou štěstí. Říkala jsem jí,že tomu nevěřím,ale přemluvila mě a já se tu zaregistrovala. Nabídek chodilo hodně,chodila jsem na schůzky,ale nikdy z toho nic nebylo. Buď se mi nelíbil a nebo tam nepřeskočila jiskra.
Když už jsem se rozhodla,že přestanu chodit na schůzky napsal mi Vlasta. Začala jsem si s ním psát,ale na rovinu jsem mu řekla,že tu už nikoho nehledám,protože už tomu nevěřím. Napsal ať mu věnuji jednu schůzku. Sešli jsme se tedy. Já se mu líbila na první pohled,ale mě tam něco chybělo. Psal mi,že se chce dál poznávat a ať mu dám šanci,alespoň jako kamarádovi. Řekla jsem si proč ne,přátel není nikdy dost. Ukázal se nejen jako přítel,ale jako skvělí chlap. Dnes už bych ho za jiného neviměnila. Jsme spolu 3měsíce a já zjistila,že je to ten nejlepší chlap.
Proto Vám holky chci napsat,nevzdávejte to hned,já jsem toho živím důkazem a opravdu nelituji. Díky seznamce štěstí jsem maximálně spokojená a muj syn našel skvělého strejdu.

Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že seznamku každou chvíli opustím.Zklamaná přehnanými požadavky mužů nebo vůbec jejich přístupem k životu.Upřesnila jsem profil na doporučení štětěstíčka a najednou jsem dostávala odpovědí víc a já se mohla rozhodnout. Děkuji Štěstíčko, vybrala jsem si.
První setkání bylo smluveno před kavárnou. Před srazem jsem absolovala pracovní jednání, jenž skončilo o něco dřív a já dorazila s velkým předstihem. Venku zima, čas pomalu ubíhal,výkladní skříně okoukané.Jak to však vymyslet,abych předešla trapné situaci při seznamování v restauraci a zároveň užít toaletu,kterou jsem nutně potřebovala navštívit.Napsala jsem zprávičku, že si dám kafé a svého vyvolného po jeho příchodu prozvoněním na mobil vyzvednu.
Klaplo to.Přivítání,polibek, další kafé. Příjemný,pohledný muž,jeho pohled na život,vůně napovídaly o dalším setkání.
14.2. na Valentýna jsem věděla, že je to ON, kterého jsem hledala.A Valentýn? Překrásný.Mnohé asi zklamu,dlouhé rozepisování o první schůzce a nyní pár strohých řádků.
Důvod?Douufám, že zde nejsem naposledy a budu moci napsat o nás, o páru,o našich dalších krocích. Jsme oba velmi šťastni a snad nám už nic nepřijemného nevstoupí do života a v případě ,že se objeví nová svízel,zládneme ji,ale už SPOLU.
Tak se zatím loučím ŠTĚSTÍČKO, díky za pomoc a teď je to na nás,jaký kus cesty spolu urazíme.

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

Dobrý den, moc bych Vám chtěla poděkovat za tyto stránky, našli mi osudovou lásku. Petra