Skutečné příběhy štěstí

Můj milý Marečku,
Tenhle dopis je pro Tebe, aby jsi věděl, jak jsem strašně moc šťastná, že Tě mám, jak strašně moc Tě miluji.
Byl to obyčejný pátek 11.1. 2008 když jsem od Tebe objevila první vzkazík. Koukla jsem na Tvůj profil a objevila sympatický popis a sympatického muže. Začali jsme si psát, ale já po zkušenostech byla tak trošku odtažitá. Pozval jsi mě na víkend. Hned ten první den a hned jsi chtěl, abych druhý den přijela! Blázínku! Vždyť jsem Tě vůbec neznala, nevěděla jsem co jsi zač, ke komu bych to vlastně měla jet? Ale mám hodně spontánní povahu a dělám občas blázniviny. A proto ani nevím, proč jsem si tenkrát našla ty vlaky, vytiskla a vzala domů. Snad pro ten pocit, kdyby se mi v tu sobotu přece jen chtělo jet! Vyměnili jsme si čísla a ty jsi mi psal stále sms a stále s otazníky, abych Ti na ně musela odpovídat Bože, to je ale blázen, říkala jsem si. A druhý den v sobotu jsem ti napsala, že nemůžu tolik utrácet za nesmyslené smsky. Úplně jsem tě drsně odmítla. A ty zlatíčko jsi napsal jen: Ok, rozumím a chápu. A já si mnula ruce, že jsi to pochopil. Nikam jsem nejela, najednou nebyla chuť. A pak přešel víkend a začal nový pracovní týden. Sem tam od tebe přišel nějaký vzkazík, na který jsem odpověděla. Jen takové ty běžné věci. Přešel další víkend a najednou mi nevadilo si s Tebou psát a sem tam i vyměnit nějakou tu sms. Nějak jsme si rozumněli. A začali domlouvat další víkend u Tebe, tentokrát jsem o něm už vážně uvažovala. Zbláznila jsi se, říkala jsem si. No a pak jsi mi zavolal. Když jsem poprvé uslyšela Tvůj hlas, tak jsem do toho regulérně spadla. Naprosto mě uchvátil a dostal. Naše sms začaly nabírat na intenzitě, už se skládaly ze dvou i více částí. Tak jak jsem dřív vyčítavě četla každou přijatou zprávu od Tebe, tak najednou jsem s napětím čekala, kdy zase pípne mobil. V sobotu 26.1. proběhla obrovská smsková smršť, fotky i slova létaly mezi dvěma telefony dvou najednou jaksi poblázněných lidiček. Zjistili jsme, že jsme oba tak trochu blázni. Strašně jsem Tě chtěla poznat. Něco mi říkalo, že to prostě musím udělat co nejdřív. Když jsi mi napsal, že máš v týdnu tři dny volna, naprosto spontánně jsem napsala, že tě tedy budu čekat. A ty stejný blázen jako já jsi opravdu přijel. V životě jsem na tom nádraží nebyla tak nervózní jako v to úterý 29.1.2008. Přišel jsi ke mně, podívali jsme se na sebe, objali se a najednou mně bylo jasné, že jsem konečně našla to svý štěstí na Štěstí. Strávili jsme spolu báječné tři dny. Je to pár hodin, co jsi odjel zpět domů. Přijde mi to celé jako sen, v životě jsem nebyla šťastnější a zamilovanější. Během pár chvilek jsme se do sebe zamilovali tak moc, až je to šílené.
Lásko moje. Jsem si naprosto jistá, že s Tebou chci strávit zbytek života, být Ti oporou, být s Tebou v dobrém i zlém. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Málem jsem to zkazila já svou odměřeností. Ale to je asi osud a asi to tak mělo být. Miluji Tě od první chvíle, co jsem Tě spatřila. Jsi úžasný, milý, hodný a naprosto úchvatný chlap, kterého už jen tak nepustím. Už nejsme jen Ty a Já, už jsme MY a chci, aby to trvalo věčně!!! Dálka nám neublíží, protože Ty jsi se rozhodl tu dálku mezi námi zrušit a já věřím, že spolu budeme šťastní, jak jen dva lidé, co se milují, dokážou být. A ještě vlastně mnohem mnohem víc
Takže..ještě jednou Štístko moc moc děkujeme, že jsi nám dalo jeden druhého.

Sylva z celého srdce... Markovi

Diky Štěsti jsem tu našel Partnerku a jsme štastni. Moc dekuji týmu Štěsti

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR

Ahoj,
chci se podělit o své štěstí, které jsem našla na štěstí:)
Bylo 21. ledna 2010 když jsem stála na Václaváku u hlavy koně a někdo ze zadů na mě křičel: „Hálooo tady je ocas, tady jsme se měli potkat“. „A já si pomyslela: Bože to bude zase nějaký ….“
Večer se ubíral klasicky, já říkala, že nepiju a vypila jsem asi 1l vína ona mluví jako z knížky, prostě klasické prvé rande oba jsme dokonalý a vůbec ne sami sebou
Došlo i na druhé a třetí rande a my jsme pomalu odhazovali, masky  Teď se píše, rok 2016 máme krásné a zdravé dítě Karolínku budou ji 4 měsíce a v dubnu se budeme brát.
Přeji, všem ať najdou svoje štěstí tak jak jsme ho našli my.

Už dlouho jsem tu přihlášena asi
už 6let hledala sem přítele a většinou mi
tu hodně chlapů psalo ale většinou to hned
ukončilo i bez toho aby jsme se vyděli většinou
jim šlo o sex. Pak jsem tu tak 2roky nebyla ale
profil sem nechala založeny.A ejhle 23dubna
mi napsal Jiřík a od te doby sme si psali a během
14 dnů sme se sešli a od te doby je nám krásně
i když sme od sebe dělený dalkou přes 160km
ale i tak víme že k sobě patříme a nevzdame
se jeden druhého v červenci se k němu stěhují
a vim že to je človíček s kterým chci stravit zbytek
Života a za to vše co prožívame děkuji jen profilu štěstí
Je občas si radši počkat a štěstí najde každý

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

. Dobrý den tímto bych Vám ráda poděkovala za tuhle seznamku , díky ní jsem poznala toho nejlepšího chlapa v mém životě Napsal mi vzkaz ale nevěřil tak jako já že se ozve někdo normální. Jiskra přeskočila oboustraně. U mě šlo o třetí setkaní , jak se říká do třetice všeho dobrého.Jsme spolu již 3 měsíce a prožili jsme toho už tolik co někdo nestačí ani za rok. Tím to mu chci poděkovat za vše co pro nás dělá. Alešku miluji tě Tvoje Romana s Pátou

Hezký den všem,

Za pár dní to bude rok, co jsem se seznámila díky Vaší seznamce s mým současným partnerem.
Zatím je to super, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál..
Po třicítce není jednoduché se seznámit ,v práci to často není vhodné, kamarádi jsou již zadaní s dětmi nebo není oboustranný zájem. Člověk má své nároky /často nereálné /,návyky a tajně doufá, že mu spadne z nebe „ten pravý hotový materiál“ v podobě muže s velkým M

Chtěla bych podpořit všechny ženské, kterým se seznamování přes net příčí, nezdá nebo se za něho dokonce stydí.Není důvod. Ne vždy se seznámení povede, je potřeba to ale zkoušet a nevzdávat to.

Věra

Byl to nejkrásnější vztah v mém životě a nikdy na něj nezapomenu...
Krásné letní odpoledne... Maruška byla mladá holka toužící po lásce, Jura kluk zklamaný láskou... Vlastně to byla Maruška, která dala podnět k rozhovoru - napsala:"ty jo, takovej nádhernej kluk a on nemá holku?" - a tady to všechno začalo... Maruška znala Juru od vidění a vždycky se jí moc líbil, ale seznamka jí dala možnost poznat ho blíž - osobně... Povyměňovali si čísla a hned na druhý den pro ni přijel autem - byl oslňující a hladový, takže se rozhodli, že zajdou do restaurace - najedli se, napili a Jura jako správný gentleman zaplatil... Ale nebylo jim to málo - zašli do baru, tam si dlouho a dlouho povídali, u baru se div neservali kvůli placení a boj vyhrála Maruška, protože zastávala heslo - jednou já a jednou ty...
Večer o tom dni přemítala - Jura byl prototyp dokonalého muže pro ni - pozorný, gentleman, vtipný, optimistický a byl zblázněný do indiánů... - Maruška dobře věděla, že na takového kluka nemá a když ji k sobě pozval domů,že si spolu zahrajou na gitáro - nenapadlo ji, že by mohlo jít o něco víc... Jelikož přijela autem místo alkoholu dovezla alespoň rychlé špunty, což daného kluka velmi potěšilo i překvapilo... Zalezli si k němu do pokoje a hráli a zpívali a když už jim to stačilo, bouchli šáňo a jen tak leželi a koukali se do stropu, Maruška tak moc se ho chtěla dotýkat, obejmout ho,jen tak ležela a čekala- až přišla ta osudová věta: "klidně se můžeš přitulit jestli chceš..." Maruška neváhala, spočinula hlavou na jeho krásných ramenou a nos zabořila do jeho dlouhých voňavých vlasů - všude kolem plály svíčky, voněl čaj a on - přitiskla se ještě blíž - řekl ji, že to na vztah nevidí - zaregistrovala to, ale toužila být s ním - aspoň chvíli... Přikývla, nosem ho pohladila po tváři a začali se líbat - bylo to tak nepředstavitelně krásné - ona a on... Ráno v pět odjela domů a v půl osmé naklusala do práce - celý den usínala, ale cítila se krásně - ještě ten večer se znova viděli oba unavení jako plyšáci... Jak se k ní choval? krásně,ale vystupovali před ostatními jako kamarádi... Když se loučili před jejím domem, znovu se políbili... Marie byla zmatená, zároveň ta nejistota ji vzrušovala - dodávala tomu jakýsi tajemný nádech... a tak se scházeli ve věčné nejistotě... Dokonce ji představil svým kamarádům, ale ona před nima dělala jakože nic, protože přeci ji na začátku říkal, že to na vztah nevidí - a to ji na konci vyčítal...
Bylo to krátké - jak moc krátké a přeci to stále bolí, když potkáte chlapa - dokonalého, hodného a uteče vám mezi prsty - samé výmluvy - budeš v Praze najdeš si někoho jiného atd.
Věřím tomu, že láska může přetrvat, ikdyž ten druhý je na míle daleko... Jestli s ním jsem? - ne, nechtěl to - ale navždy zůstane v mém srdci - léto s indiánem člověk zažije jen jednou v životě.
A proč jsem to vůbec psala? Abych Vás přesvědčila o tom, že všude se dá narazit na vysněného partnera i na seznamce - na té seznamce, kam jsem myslela, že chodí jen "trosky" - přeji všem hodně štěstí - třeba tu naleznete toho svého - třeba tu já naleznu znovu toho "svého" - třeba tu naleznu lásku...

.. byl to jeden z květnových dnů letošního roku, kdy mě přihlásil můj známy na seznamku štěstí,a jak již jsem tady zvažoval jsem zvolit písmeno, zaujalo mě "I" a tím to vše nějak začalo...
po výměně pár seznamovacích vzkazů,zaujal mě jeden který byl tajemný až do prvního seznamení..
...netrvalo dlouho a svou Tě´d jíž přítelkyni jsem se vypravil do příjemné hospůdky,kde nám to seznamování docela zpříjemnil číšník(který měl svůj den), který co přinesl k stolu tak se tak nějak netrefil a tím nám docela spestřil večer,který jsme spíše pojali s humorem a tímto nám v seznamování docela dobře pomohl...
...s večerního humoru,uvolnění z příjemné hospůdky, bylo pozvání domů na dobré růžové víno,které nás ještě více zblížilo a to zblížení trvá již nějaký ten měsíc...,
za který chtělbych velice pochválit a poděkovat seznamce štěstí,že vůbec existuje,která mi umožnila seznámit s příjemnou ženou, která mě po dlouhe době otevřela mé zklamané srdce a dala jemu nový impuls do života...

Když jsem se tady přihlásila po jedné nedobré zkušenosti , kdy měl pán moc široké srdce a i po roce plno žen v něm , kdy mně za celou dobu nikdy a nikomu nepředstavil jako svou přítelkyni,ale jen jako známou a to jen někomu v telefonu a měl plno telefonátů žen ,které vyřizoval vždy tak abych nebyla přítomna a podivné sms i o půlnoci jsem nedoufala vůbec v nic.Na schůzku jsem šla s vědomím,že jsme sice věkově blíž než v předchozím vztahu a vzdálenost je hodně kratší než byla , ale i 1 hodina cesty autem je pro někoho moc.Přišel příjemný muž s nádhernou kyticí růží a čokoládou.Mé překvapení bylo milé a příjemné a po první kratší schůzce u kávy následovaly telefony a vzápětí víkend strávený spolu.Od první chvíle jsem opravdu přítelkyně,která už zná jeho známé a děti a naopak.Rozumíme si a jsme šťastní spolu a vážíme si každé chvíle kterou můžeme být spolu.Jsem opět zamilovaná a opravdu mně dávno není 20 a šťastná pro to mé sluníčko.Jarda je rád,že našel jak říká svůj poklad a že si rozumíme.Přejeme každému splnění přání a nalezení partnera i když spousta mužů a žen to tady bere jen jako seznamku na pár chvil a zase o dům či postel dál.Ale dají se poznat jsou tady 6 let a více.Najděte toho pravého přejeme Jarmila a Jarek

Ještě tomu není ani rok, co jsem na Štěstí několika písmenky oslovil mladou paní, jejíž profil mi padl do oka. Ani jsem nedoufal, že se mi ozve... a hle, stalo se... a tím vlastně vše začalo... po několika týdnech "písmenkování" jsme se poprvé sešli ve skutečnosti a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí víc, nežli jsme si vůbec dokázali předstasvit.A věřte, nebo ne,přesto, že jsme bydleli několik desítek kilometrů od sebe, 25.ledna 2010 tomu bude půl roku, co jsme si řekli vzájemné "ANO" a dnes už žijeme jako spokojená rodinka. Takže bych chtěl vzkázat všem, kteří hledají, aby to nevzdávali, protože ten človíček, se kterým vám jednou bude hezky, tady někde určitě je a čeká právě na vás. Tak se mějte všichni krásně a přeji vám, aby vše vyšlo podle vašich představ, jako nám dvěma.Richard a Zdeňka

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

Náš příběh možná bude podobný mnoha dalším, ale i přesto bych se s vámi o něj chtěla podělit. Chodila jsem se sem dívat jen ze zvědavosti, občas jsem někomu odepsala na vzkaz nebo jsem poděkovala za pochválení fotky. Našla jsem tu i nějaké kamarády, ale nic víc. Ani jsem nic víc vlastně nechtěla, protože jsem byla z předchozích vztahů poučená a otrávená. Tak jsem chtěla mít klid. Můj život se ale změnil někdy kolem 28. září 2007, pamatuju si, jak mi Jirka napsal první vzkaz. Psal mi, že mě nechce nějak otravoval, ale že náhodou narazil na můj profil a že jsem se mu zalíbila a jestli jsem ještě volná nebo jestli už jsem si někoho našla a ať se mu ozvu, aby věděl, jestli se má snažit dál nebo na to zapomenout. Nějak mě to ale zaujalo, i když jsem většinou na vzkazy ani neodepisovala, protože jsem něčemu takovýmu jako seznámení na netu nevěřila. Ale jemu jsem napsala. Tak jsme si začali psát a pomalu jsme zjišťovali, že máme hodně společného a že si rozumíme. Psali jsme si každý den a já jsem si uvědomila, že bez jeho SMS bych už být nemohla. Samozřejmě jsme plánovali setkání, já jsem to nejdříve oddalovala, bála jsem se, jak to dopadne, ale pak jsem si říkala, že bych to měla risknout. Ale když jsem se konečně odhodlala, tak nám to nějak nevycházelo, když jsem mohla já, tak nemohl on a naopak. Začínala jsem být z toho nešťastná, protože jsem si uvědomila, že ho mám vážně moc ráda a že bych to chtěla zkusit. Tak jsme dál čekali, co nám osud připraví a jestli se náš sen, sejít se, stane skutečností. Jen jsme si psali a potom mi i Jirka zavolal. Byla jsem nervózní z toho, že ho poprvé uslyším, ale proběhlo to dobře. To mě ještě víc nakoplo k tomu, že ho prostě musím vidět. Někdy týden před Vánoci mi napsal, že už má opravené auto ( jsme od sebe cca 115km ) a že bychom se mohli konečně vidět. Byla jsem šťastná a v hlavě jsem si promítala, jak to asi bude probíhat... Sešli jsme se 22.12., bylo to hezký, hezčí, než jsem si myslela. Tak se Jirka stal mým nejhezčím vánočním dárečkem. Mockrát jsme se od té doby zatím neviděli, protože nemáme tolik možností kvůli té dálce, ale strávili jsme spolu i Silvestra a plánujeme snad i společnou budoucnost, i když nevíme, jak to všechno dopadne. Už jsem nevěřila, že někdo, jako je Jirka vůbec existuje, ale našla jsem ho. Hodnějšího a milejšího člověka jsem zatím nepoznala. Držte nám palce, ať nám tohle šťastný období vydrží. MILUJU TĚ, LÁSKO!!!!!

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

ahojky i já bych se chtěla podělit o příběh,jak jsem na štěstí.cz našla své štěstí.jednou jsem klikla a naskočila mi seznamka štěstí.cz.řekla jsem si,proč to nezkusit,vyplnila jsem údaje,ale nepřikládala jsem tomu nějaký velký důraz.jednoho dne mi napsal Petr,já mu odepsala a poslala foto,aby věděl,s kým si píše.napsal mi,líbíš se mi a já mu napsala to samé,protože to byla pravda.zaujal mě na první pohled.první schůzka dopadla dobře a já se do něho zamilovala celým svým srdcem.dohodli jsme se na společném víkendu,který byl krásný,romantický a také jsem poznala jeho rodinu,což jsou úžasný lidé.jsme do sebe hodně zamilovaní.Petr je o 4 roky mladší,ale v lásce nezáleží jak na věku,tak na kráse člověka,ale na tom,co má uvnitř v srdíčku...PS:PETŘE CHCI TI VZKÁZAT,ŽE TĚ MILUJI Z CELÉHO SVÉHO SRDÍČKA.TVÁ ANIČKA

Je tu plno lidí co se vážně seznámit chtějí a pak i ti kteří si napíší hledám vážný vztah a přitom při prvním setkání Vám připadá po pár větách ,že seznamku mají jako sex na první noc bez PLATBY V BORDELU což se Vám na konci setkání potvrdí, nebo jdou s vámi do kina a během celého filmu každou minutu sledují mobil jestly někdo nevolá, nebo pošlou kamarády a čekají na to jak budete reagovat ,nebo předhazují jaký mají majetek, a nebo rande výjde po kalbě a dotyčný má kocovinu a je rád že žije, a nebo začne přiznávat děti z předchozího manželství -prostě nikdy nevíte co Vás potká :))a když to nevzdáte a řeknete si ,že ještě naposledy to zkusíte a děj se vůle boží tak vám náhoda přihraje toho pravého . Láska na první pohled je podle mně pěkná blbost ,ale ono to tak skutečně bylo,první rande místo hodinového setkání trvalo 7 hodin , skvěle jsem se bavila , zasmála se a na první pohled jsem se zamilovala. Věkový rozdíl partner je o 13 let starší pro mě v ten den nebyl a ani není důležtý , druhé rande proběhlo úplně stejně a to jsem nemohla téměř mluvit a na třetím rande jsem se nastěhovala a už zústala:))po dvou letech se nám narodila krásná dcera ,za kterou jsem dostala zásnubní prstýnek , o půl roku později při letu balonem žádost o ruku a dnes má dcera rok a měsíc a já zjistila , že jsem znovu těhotná ( popravdě jsme to plánovaly ) a v červnu se bereme - pohadka ? těžko spíš jak říká partner bylo to štěstí, že jsme se potkaly na štěstí :))

Štěstí.cz mi doporučila teď už bývalá kolegyně, po všech seznamkách a možnostech co jsem zkusila, mi ukázala ještě tuhle, ať namrknu, a zkusím to... Do té doby jsem zažila plno zklamání, z pokaždý pěkně se vyvíjejícího cosi se vyklubal pro mě, téměř zloduch, který lapal holubičky do zlaté klece, a když ho omrzela, zahodil ji do řeky skoro ponížení a útrap. Tehdy moje nejlepší kamarádka, rodila už své druhé dítko, a já taky tolik toužila po rodině. Ženské hormony mi tikají téměř od 20 let. Každá kamarádka kolem mě měla svého partnera, jen já, slavila své 25. narozeniny sice šťastná za ně a že je mám, ale zároveň smutná, osamocená a s utrápenou duší, že já, se toho snad nikdy nedočkám. Nějak jsem překlenula léto, zajela si na dovolenou k moři, a ... pak přišel podzim, deštivý, chmurný, depresivní, a já zase zasedla k pc. Založila si profil, natáhla pár nejlepších fotek, napsala něco o sobě, klasika. A hledala. Najednou, si ten někdo našel mě. Napsal mi o 3 roky mladší kluk, tehdy ještě studující na VŠ, co že tak hezká holka je ještě sama. V první zprávě jsem ho takřka odpálkovala s tím, že já už hledám něco jinýho, vážnej vztah... Napsal, že už je jiný než kluci v jeho věku, ať to zkusím. Vlastně, čím víc jsem ho od sebe odháněla, tím víc se on nedal, a přesvědčoval. S tímhle jsem já právě u něho vyhrála. Muži jsou prostě lovci. Psali jsme si víc a víc, po pár neskutečně krásných vzkazech co jsme měli oba společnýho a co oba od života stejnýho chceme, jsme si domluvili schůzku, z které jsem se ze strachu znovu ze zklamání vymluvila, ale i tak se nedal, a 21.11.2011 jsme konečně vstanuli v tváří v tvář. Všechno bylo tak přirozený, hned mě vzal za ruku, políbil, a pak už jsme jen zažili nádherný rande, kterých časem přibývalo, protože já byla z Brna, a on z Vysočiny, vídali jsme se hlavně o víkendech. Podruhé jsem se narodila, zažívala jsem nový život. No, abych to už zkrátila, po třičtvrtě roce jsem se za ním přestěhovala na jeho rodnou Vysočinu, zařídili jsme si byt, letos oslavíme 3. výročí, touto dobou už se pokoušíme o miminko, a jak se zadaří, plánujeme se vzít. Jsem moc šťastná, že mě ta pravá láska taky potkala, když už jsem pomalu přestala věřit, a i když si to občas neuvědomujeme, je to právě zásluhou, Šťěstí.cz

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

Teď, 6. června, to budou dva roky co jsme se potkali. Bylo to setkání osudové, cítila jsem to hned po první schůzce, že je to ten pravý.
Na kluky sem nikdy moc štěstí neměla, měla jsem vztahy, ale bylo to jen randění. Pak jsem jednou došla domů, napsala jsem kamarádce, že už nikdy žádného kluka nechci. Kamarádka nelenila, dojela ke mně, přihlásila mě na štěstí.cz a vše se dalo do pohybu.
Pár kluků mi napsalo a já jim odepsala, ale pak jsem se podívala, kdo se mi díval na profil a tam byl kluk, který se mi na profil podíval, ale nenapsal. Podle fotky se mi zalíbil hned, tmavovlasý, hnědooký..... Tak jsem se rozhodla mu napsat. A psali jsme si celý den. Psal krásně, byl vnímavý, vtipný, pozorný.... A ještě ten den jsme si domluvili schůzku, a to na další den odpoledne. Byla jsem nervozní, hrozně. Doteď ho vidím stát na rožku a vyhlížet, kdože to dojde. Nervozita opadla po prvních pár minutách a slovech. Bylo to nenucené, pohodové a od začátku jsem měla pocit, že mu můžu říct cokoli.... Odpoledne bylo nádherné, původně jsem si myslela, že spolu budem tak hodinku a nakonec jsem domů přišla po pěti hodinách. Pořád jsme si měli co říct a loučit se nám nechtělo. Těch pět společných hodin uteklo ani nevíme jak a já se za tu „krátkou dobu“ stihla zamilovat. Po té schůzce jsme si pořád psali, začali se hodně vídat a zanedlouho i spolu bydlet. Následovalo několik nádherných společných dovolených, romantických víkendů, návštěv kina a dalších zážitků (střílení na střelnici ze zbraní, jízda na motokárách, jízda na čtyřkolce). Před pár měsíci mě požádal o ruku a je to něco málo přes měsíc, co jsem si vzala nejlepšího muže.....
Pro dokumentaci přikládám odkaz na naše svatební foto: http://web.altopro.cz/PetrAZdenka.jpg
Děkuji kamarádko, že jsi mě přihlásila, děkuji štěstí.cz, že jsi a děkuji mému muži, že tu byl a je.

nikdy jsem neverila, ze je mozne v siti najit lasku. kdyz jsem se logovala na stesti, nic jsem necekala a spise to brala jako relax. hned prvni den jsem se s nim tady seznamila 14 dnu jsme si intenzivne skypovali. byli to hodiny a hodiny na skypu a porad jsme si meli co rict. mela jsem od zacatku pocit, ze jsem cekala prave na nej. pod sedmi mesicich jsme naplanovali spolecne bydleni. clovek nesmi hledat a nesmi nic cekat. verim na osud...

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

psani 3 roky po internetu.komunkace jen přes webku ale delila nas velka dálka australie. 10.7.2009 z mnou prijel do prahy na 5 nedel.nejkrasnejsi dovolena v mem zivote a ja neverila ze se clovek v mem veku muze jeste na prvni pohled zamilovat a krasne zamilovat. po rozpadu 18ti leteho vztahu a 4let samoty jsem znova zacala zit a smat se. jenze 5 nedel ubehlo jako voda a on je zase zpatky doma v newcastlu v australii.v unoru 2010 jedu zase ja za nim na 2 mesice.takze nehazejte dámy a páni flintu do žita preci nekde nekdo na vas jeste jiste ceka.me se to sice podarilo ale zase je tu ta neskutecna dalka ktera nas deli jeden od druheho ale ja verim ze se povede se tam prestehovat a zacit novy zivot drzte me palce a preji vsem hodne stesti pri vyberu partnera

Dobrý den Chtěl bych vás poděkovat za tuto seznamku. Našel jsem tu lásku mého života už jsme spolu rok a čekáme druhé děťátko. Seznámyli jsme se na šťěstí.cz a po delším psaní jsme se sešli a byla to láska na první pohled. Ještě jednou moc děkujem Alena a Petr

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Je to neuvěřitelné,po x seznamování s "h"různými protějšky,jsem objevil celkem běžný profil.Po pár dnech psaní došlo i na první osobní setkání.Tam sice jiskra nepřeskočila,ale setkávali jsme se dál při hraní šqoše,na lyžích atd.Pak se to nějak zlomilo,zamilovali jsme se.Je to už skoro rok,Janička je nej nej nej báječnější holka.Plánujeme rodinu a bydlíme už spolu.Těšíme se na společnou exotickou dovolenou a tam...

Bylo mi čerstvých osmnáct. Na internetové seznamky jsem nevěřila a neměla jsem v úmyslu pouštět se do vážného vztahu. Nějak jsem se sžila se stavem "nezadaná" a plně mi vyhovoval. Profil na Štěstí jsem si založila jen proto, že na mě při přihlášení na mail jednoho večera vyskočil reklamní banner a jelikož jsem si vždy ráda dopisovala s novými lidmi, zaregistrovala jsem se.

Jednoho červencového večera jsem se na tento profil přihlásila, jako vždy odpověděla na pár vzkazů a jelikož jsme neměla nic lepšího na práci, dala jsem se do hodnocení mužských profilů. Kritéria jsem zadala jen velmi zběžně: muži ve věku 23- 30 let z mého kraje. Kdo se mi líbil, tomu jsem dala hodnocení 10, kdo ne, toho jsem přeskočila. Asi po půl hodině na mě padla únava, a tak jsem vypnula počítač a šla spát.

Druhý den jsem se opět přihlásila a měla na profilu několik vzkazů od lidí, které jsem uplynulý den hodnotila. Jeden z nich byl opravdu poutavý, nicméně byl od člověka, jehož profil mi toho večera přišel natolik nezajímavý, že jsem jej nehodnotila. Jelikož mě ale zaujal styl jeho psaní, bez váhání jsem stejně mile odpověděla. Netrvalo dlouho a začali jsme si psát pravidelně. Vyměnili jsem si ICQ a psávali si celé hodiny- jen tak o životě... Zhruba po 3 týdnech mi ten člověk (jménem Jirka) navrhnul pozvání do čajovny. Přestože nebyl jediný, se kterým jsem si takto pravidelně psala a měla jsem zásadu s nikým se nescházet, udělala jsem v jeho případě výjimku a se schůzkou jsem souhlasila.

Čekal na mě ve smluvený čas na zastávce autobusu. První dojem byl neutrální- naprosto obyčejný kluk. Když ale začal mluvit, velice příjemným hlasem a zajímavě, pochopila jsem, že mě čeká příjemné odpoledne v milé společnosti. A tak to také bylo. Hezky jsme si popovídali, prošli město, poseděli v čajovně, a když mě doprovázel na autobus směrem domů, loučila jsem se s pocitem, že jsem našla fajn kamaráda, se kterým si budu rozumět. Přestože jsme byli oba nezadaní, ani jeden z nás vztah nehledal- neřekli jsem si to přímo, jen od samého začátku vyplývalo, že máme oba rádi společnost a rádi si povídáme. Na nic jiného jsme nemysleli...

Pár dní na to jsme se viděli znovu a poté ještě jednou. Vždy to byly moc hezky strávená odpoledne. Postupně mi ale o něj začaly chodit SMSky s podtextem, který naznačoval, že bychom mohli být i více, než kamarádi. Psal mi, že na mě myslí, že se moc těší, až se zase uvidíme a podobně. Nejprve jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, ale řekla jsem si, že pro jednou v životě skutečně nebudu nic řešit a nechám všemu volný průběh. Bylo mi s tím člověkem hezky a teprve jsme se poznávali, tak proč dopředu zaujímat nějaké stanovisko? Jiskření mezi námi se ale den za dnem stupňovalo, a tak jsme se domluvili zase na další schůzce. Oba jsme však tušili, že bude jiná, než ty ostatní.

Vyrazili jsme do kina a po něm do čajovny. Jirka byl celou dobu dost nesvůj a já čekala, že mi bude chtít něco povědět. Nevěděla jsem sice, jestli sebere odvahu a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaká bude moje reakce. Prostě jsem si jen jako obvykle užívala jeho přítomnost. Když jsme došli do čajovny, sebral všechnu odvahu a řekl mi, že se do mě zamiloval. Dostala jsem dokonce růžičku a stříbrný prstýnek, který mi padnul, jako ulitý, až tak romantický byl... Když jsem se podívala do jeho očí, nemohla jsem říct nic jiného, než že s ním chci být.

A pak už následovalo nejkrásnější období v našem životě, během něhož jsem se do Jirky zamilovávala víc a víc. Letos v srpnu to byly 4 roky, co jsme spolu a můžu hrdě říct, že se stále milujeme a ono krásné období vlastně pořád trvá. Většina lidí okolo nás považuje za ideální pár- to určitě nejsme, ideální pár tvoří pouze umělohmotné figurky ženicha a nevěsty na svatebním dortu, nicméně v zásadě mám já i Jirka pocit, že k sobě patříme Netvrdíme sice, že spolu budeme navždy, to samozřejmě nevíme. Ale je nám jasné, že jsme oba našli toho pravého...

P.S. A to je také jediný důvod, proč jsem svůj profil na této seznamce nikdy nesmazala a stále se zde čas od času přihlásím- nemohla bych totiž profil, na němž jsem se s Jirkou seznámila, jen tak vymazat...

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert