Skutečné příběhy štěstí

Ještě tomu není ani rok, co jsem na Štěstí několika písmenky oslovil mladou paní, jejíž profil mi padl do oka. Ani jsem nedoufal, že se mi ozve... a hle, stalo se... a tím vlastně vše začalo... po několika týdnech "písmenkování" jsme se poprvé sešli ve skutečnosti a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí víc, nežli jsme si vůbec dokázali předstasvit.A věřte, nebo ne,přesto, že jsme bydleli několik desítek kilometrů od sebe, 25.ledna 2010 tomu bude půl roku, co jsme si řekli vzájemné "ANO" a dnes už žijeme jako spokojená rodinka. Takže bych chtěl vzkázat všem, kteří hledají, aby to nevzdávali, protože ten človíček, se kterým vám jednou bude hezky, tady někde určitě je a čeká právě na vás. Tak se mějte všichni krásně a přeji vám, aby vše vyšlo podle vašich představ, jako nám dvěma.Richard a Zdeňka

Měla jsem na seznamce štěstí profil s menšimi přestávkami 5 let.Překvapilo mě a zklamalo, co jsou tady schopni muži nabizet,většinou sex,ale nevzdala jsem to.Našla si jeden profil,ktery mě zaujal,napsala jsem a našla jsem muže s velkým M,KTERÉHO JSEM HLEDALA CELÝ ŽIVOT.Známe se pul roku,po 2měsících spolu bydlime a travíme spoustu času.Máme dost věci společnych ,takže podnikáme výlety a vím ,že jestli nám to vydrží,tak se spolu nikdy nudit nebudeme.Takže jsem ráda,že existuje seznamka štěstí a přeji i ostatním ,aby to nevzdávali a našli toho pravého jako jsem našla já.Mám lasku,kterou si za nic na světě nekoupim a to je pro mě vším.A tu bych taky popřála ostatním.Hodně štěstí.Anna

Náš příběh bude znít asi bláznivě, ale vzhledem k našemu způsobu života už mě vůbec nepřekvapuje.
Petr mi napsal dvakrát s přestávkou několika týdnů než jsem mu konečně odpověděla. Poprvé mi připadal jako namyšlený frajírek a na ty já opravdu nejsem zvědavá, podruhé jen nechal ikonku, jestli si nechci popovídat....vyměnili jsme si pár vzkazů a zjistili, že máme za sebou hodně podobný životní příběh, roky v cizině...návrat do Čech a tak nějak začínání znovu. Navíc i té opravdové realitě žijeme jen úplný kousek od sebe. Po několika dnech lehce ovíněná jsem tedy navrhla setkání, tak jsem se dozvěděla, že můj virtuální přítel je už zase daleko a to rovnou v USA, no asi mě to mělo napadnout vzhledem k časům, kdy mi vzkazíky přicházely...
Najednou nám vzkazíky nestačily, začali jsme si psát přes skype,volat, pořídila jsem si web kameru a už jsem spolu trávili hodiny a hodin každou noc.Hodně jsme si povídali o všem možném, plánovali jsme jak se sejdeme, ale jednoho dne přišla zpráva, že musí zůstat déle, než původně plánoval. Měla jsem sto chutí tohle celé bláznovství zabalit, protože vztah na dálku s někým koho znám jen přes oko webkamery podle mě neměl smysl...Ale místo toho jsme se domluvili, že do Států poletím já....Jsem zvyklá cestovat, takže jsem si říkala, že pokud to nevyjde, užiju si ve Státech dva týdny dovolenou a život půjde dál....
A dnes? Sedím v hotelovém pokoji v jednom americkém městě, máme před sebou ještě týden týhle bláznivý dovolený a mě nezbývá jen říct, že jsem totálně zamilovaná a že na tohle první rande za Atlantikem nikdy nezapomenu.
Našli jsme se a oba víme, že to nebude jednoduché, já se vracím domů a on tu ještě pár měsíců zůstává,zbývá už jen pár dní, potom se zase neuvidíme, ale potom....potom už snad budeme spolu napořád, aspoň takový je plán.......

Ahojky stesti potkala jsem na tehle strance uzasneho clovicka a moc mileho chlapa.Je proste uzasnyyy a srdce ma na pravym miste.Vim uz ted ze to bude ma zivotni laska,se kterou proziju krasny zivot.Ma i dceru petiletou a neni to vubec prekazka mam take dve deti a jemu to taky nevadi.Proste jsem se hodne zamilovala a nechtela jsem se s nikym uz nikdy seznamit,protoze jsem si prozila svy a i hodne bolesti,ale ted uz jsem stastna a diky vam jsem si tady nasla lasku zivotni.Je moc milej a hodnej.I kdyz ma hodne prace,ale na neho vzdycky budu cekat jak dlouho bude chtit.

Po velmi bolestivém odchodu manžela jsem se cítila strašně sama a začala jsem tedy hledat kamaráda, přítele, nového partnera. Internet mi připadal jako nevhodnější řešení, většina z nás se pohybuje ve stálem okruhu lidí. Nejprve jsem se začala rozhlížet ve svém okolí, pak i v sousedním kraji. Klikla jsem na jeden profil bez fotky, nu a šla dál. Druhý den mi přišla zpráva, že mám moc hezké nohy. Na to jsem odpověděla, že to samé já říct nemohu...(profil bez fota). Začali jsme si psát, J. byl inteligentní, vtipný, fajn. Bylo září. Bylo mi divné, že J. nechce jít "na kafe", ale byl totiž služebně v Indii. Kafe jsme tedy naplánovali až na vánoce. Psali jsme si denně, chatovali dlouho do noci a zamilovali se do sebe. Fotky jsme si také vyměnili. Koncem listopadu mi J. nabídl, zda za ním do Indie nechci přiletět. Bylo to pro mě jako pohádka, moje tajně vysněná dovolená, země, kam jsem se chtěla určitě jednou podívat. Věděla jsem ale, jak je to složité, znali jsme se přece jen virtuálně a navíc jsem si to finančně nemohla dovolit. J. ale nabídku stále opakovat a nabídl, že zaplatí letenku (i zpáteční), zařídí vízum a já, že se vůbec nebudu muset o nic starat, jen se půjdu nechat naočkovat. Nakonec jsem souhlasila a přiletěla. Vše opravdu bylo tak, jak jsme se domluvili. Na letišti v Indii mě čekat vysoký sympaťak s velikou kyticí růží. Strávili jsme spolu krásný týden v Indii, potom vánoce...
Zjistila jsem, že tu jsou i muži, kteří to myslí vážně, kteří si váží druhých, kteří jsou obětaví, kteří touží opravdu po vztahu, lásce a porozumění...

Je mi 40 let,starám se o dvě děti a i když to celkem zvládám tak jsem se rozhodl zkusit štěstí... Nechci zdlouhavě popisovat peripetie hledání v inzerátech z novin,teletextu atd. Ona málokterá cesta vede rovně a bez slepých uliček. K vánocům jsem si dal dárek. Můj první počítač. Začal jsem serfovat po internetu a samozřejmě objevil i seznamky. A tak jsem se tu objevil. Nejprve jsem trochu váhal,ale pak jsem si řekl,že můžu jenom získat a tak to zkusím. Založil jsem svůj profil a sám začal aktivně hledat v okolí pak jsem zabrousil i do vzdálenějších krajů. V libereckém kraji,který je mi zvláště milý protože jsem se tu narodil a vyrůstal mě zaujmul zvláštní smutný inzerát. Po přečtení jsem se rozhodl napsat několik soucitných slov. Pak jsem se ještě podíval na fotky. Na fotografii byla usmívající se paní,nijak zvlášť zajímavá. Přesto jsem si povšiml jejích očí. Na ostatních fotkách krásné děti,no jak to bývá. Profil jsem zavřel a pokračoval v hledání. Po chvíli jsem pocítil zvláštní neklid a musel se znovu vrátit. Znovu jsem rozkliknul její fotku a teď se mi zdála o hodně hezčí. Říkal jsem si kdyby tak odepsala. A ono se to stalo! Začali jsme si psát. Musím vám říct, čím více jsem Danielu poznával tím více se mi líbila a tenhle proces stále pokračuje! Ona je totiž hezká jako žena,ale jako člověk je nádherná. Byl jen jeden člověk kterého si vážím stejně jako Daniely. Má maminka. Chci udělat všecno pro štěstí své Daniely a její malé dcerky. Tolik mi na nich záleží. Je před námi ještě dlouhá cesta. Oba máme bolavá srdíčka a tak se bojíme spěchat. Nevadí, vždyť máme na sebe celý život...

Chtěl bych vám povědět jeden zvláštní příběh, který je pro mě dodnes stejně neuvěřitelný jako před jeho naplněním.Jednoho všedního dne, kdy venku pršelo a uvnitř bylo stejně tak dusno jako za oknem, jsem úplnou náhodou rutinně brázdil internet a jak tak brouzdám po štěstí, najednou jsem objevil profil, který mě okamžitě zaujal...Už když jsem uviděl fotku, tak jsem si říkal: "Copak je to za nádhernou slečnu s úžasným úsměvem, plnými rty a šibalským výrazem...Byl jsem z ní úplně paf...pak jsem si pročetl profil...V hlavě se mi honilo, že to musí být velice inteligentní slečna, protože to co o sobě píše má hlavu i patu, vystihuje hlavní a důležité věci, je to zábavné a rozhodně ne nudící...Už jsme tu měli pár faktorů, které mě utvrzovaly v tom, že téhle slečně musím napsat...Sice jsem si říkal, že mě asi nebude chtít, ale na druhou stranu proč to nezkusit...Kdo nic nezkusí, nic nemá...Takže jsem se odhodlal napsat vzkaz..Pozor velký krok...Dostalo se mi odpovědi a už po pár větách jsem poznal, že můj instinkt se nemýlil...Inteligentní, rozumná, cílevědomá, vtipná...No v podstatě nebylo o čem přemýšlet...Na poslední chvíli jsem si všiml, že tato nesmírně sympatická slečna je až z Plzně (žádný problém...nezastaví mě nic...nechám se vést srdcem)..Nabídl jsem jí po krátké korespondenci, že za ní přijedu...Můj názor je takový, že není na co čekat...Sympatie byly a čím delší odkládání, tím zbytečnější napětí a čekání a s ní spojená nervozita...K mému údivu mou nabídku přijala...Takže jsem se vybaven pouze pár korunami vydal na tříhodinovou pout´..Cesta ubíhala velice rychle a já se hrozně moc těšil...nebyl jsem kupodivu ani tak nervózní z pocitu, že se jí nebudu líbit, jako z toho, že prostě nepřeskočí ta pomyslná jiskřička lásky a já budu stále sám a navíc proběhne úplně zbytečný den...Ale strachoval jsem se naprosto zbytečně...Už když jsem vystupoval a zahlédl ji, tak se v oblacích náhle zablýsklo a mnou projel velký výboj energie...Úplně mě oslnila její přirozenost...V okamžiku prvních vět jsem ihned zjistil, že se určitě nebudeme nudit a že to bude dobré...Ted jen neudělat nějakou koninu...Na to jsem expert...Vše probíhalo nečekaně dobře a ve mě se rychle rodil pocit, že z mé strany by určitě nezůstalo jen u kamarádství...Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jak to cítí ona a nechtěl jsem nic zkazit...Uběhla asi tak hodinka a já už jsem přemýšlel jak to udělat, abych jí políbil, protože po tom jsem opravdu začal ohromně toužit...Ale den byl teprve na začátku a hlavně jsem se cítil naprosto přirozeně jako kdybych jí znal už roky..vše probíhalo nenuceně a já se cítil jako v bavlnce...Za ten den bylo nespočet nádherných okamžiků a kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl bych tu asi hodně dlouho...Zmíním tedy tři..Prvním a přenádherným byl výstup na vyhlídkovou věž...Úmyslně jsem jí pod záminkou ochrany před pádem nechal jít před sebou, abych si mohl důkladně prohlédnout dolní partie jejího těla pěkně zblízka a při případném zaškobrtnutí by mohl proběhnout i fyzický kontakt...Když jsem byli nahoře a prohlíželi si krásy Plzně, tak jsem velice vážně uvažoval, že se pokusím jí dát polibek..Jenže jsem měl strach z neopětování a tak jsem to raději neudělal…Ale byl to velice trýznivý pocit a projíždělo mnou zvláštní, ale přesto nádherné napětí. Druhým okamžikem bylo posezení v parku….Už tam se objevovaly silné signály vzájemné náklonnosti, ale přesto jsem nebyl ochotný riskovat tu chvíli k pokažení všeho…Ale v okamžiku, kdy jsme byli o sebe opření, jsem byl jen malinký kousíček od jejího políbení….Ale má chvíle měla teprve přijít…Celý den jsme si báječně užili a blížila se chvíle mého odjezdu…Nechtěl jsem odjet, ale bohužel jsem musel…Nejprve jsem myslel, že můj plán na závěrečný polibek je v troskách, protože se přidala její kamarádka Jana. Myslel jsem, že je to úmyslný úhybný manévr, protože se jí nelíbím a chce se vyhnout právě té chvilce, kterou jsem tolik plánoval…V tu chvíli jsem zapomněl na všechny ty signály z celého dne…Ale když už jsem nedoufal, její kamarádka odešla a nechala nás o samotě a přišla nejsilnější chvíle celého dne…Srdce v mé hrudi se rozbušilo na plné obrátky a při slovech „tak ahoj“ mě uchopila jemně za ruku a já jsem ani nevím jak vtisknul jejím rtům dlouhý polibek, který ve mne začal vařit snad všechnu krev a tělesná teplota mi stoupla na kritickou hodnotu.Naprosto úžasné.-)….ale pořád jsem si nebyl jistý…napsal jsem jí sms a na cestě zpět jsem čekal na odpověd…Splnilo se mi do puntíku vše co jsem od tohoto dne očekával….Nyní jsme spolu již přes měsíc a začíná se vyvíjet krásný pevný vztah…Jsem naprosto spokojený a doufám, že se nic nepokazí a já ji budu stále moci dělat radost a plnit její přání…..

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Ani jeden z nás nevěřil, že by na internetové seznamce mohl potkat životního partnera. Kde jinde bychom se ale při našem "rychlém" životním stylu poznali?
Oba trávíme dost času v práci a na služebních cestách, Lukáš navíc zůstal sám se dvěma malými dětmi. To nejsou podmínky k tomu, abychom pokoušeli štěští na víkendových jízdách a po hospodách.
Dlouho jsem se vytvoření profilu na seznamce bránila. Pak jsem asi měsíc jen odpovídala, dopisovala si, ale s nikým se nesešla. Byla jsem nedůvěřivá. Když mi napsal Lukáš, měla jsem najednou obrovskou radost a okamžitě věděla, že tohohle kluka chci poznat. Museli jsme si ale na rande počkat, protože jsem právě odjížděla na služební cestu do Paříže. Po mém návratu jsme se chtěli hned vidět. Jenže ještě asi nebyla vhodná doba - zmeškala jsem let a uvízla v Paříži o dva dny déle! To už jsme si ale čile telefonovali a psali dlouhé maily. Bavilo nás to, bylo nám spolu veselo.
První rande proběhlo naprosto přirozeně, ale nemohli jsme se vůbec rozloučit a jeden druhého se nabažit! Ty zprávy z prvních dnů mám v mobilu uložené stále.
Lukášovy děti si mě rychle oblíbily a já se do nich zamilovala snad ještě dřív!
Teď už jsme spolu rok, stala se z nás prima rodina a jednou, až se vezmeme, se asi ještě rozrosteme. A i když času je málo a týden by měl mít minimálně osm dní, máme radost z každé chvíle, kdy jsme všichni spolu a je nám dobře.

...Láska na dálku?? ?Moc lidí na ní nevěří,všichni tvrdí,že nemůže vydržet,já jsem přesvědčená,že vydrží.Na začátku bylo pár nevinných vzkazů,pak přišlo setkání,večeře,povídání..následují další setkání,i když oba jsme zavaleni prací,ale láska pokračuje a přetrvává dál..je jen na nás co s tím provedeme..poznala jsem toho nejhodnějšího a nejgalantnějšího muže pod sluncem,a to není málo.Zdendo,díky,že jsi takový ..... a že mi moc pomáháš....ať se děje cokoli,vím že zůstaneme spolu....že ta naše láska na dálku bude nekonečná...

Dobrý den,jsem ráda že tato seznamka existuje. Kdysi jsem si tu udělala profil, byla jsem láskou zklamaná a doufala že se něco změní. Po čase se mi ozval jeden kluk...docela simpaťák Týden na to jsme se sešli a bylo to moc fajn.Nezapomenu když jsme se poprvé viděli..měl krásné modré oči..cítila jsem jak se mi podlomili kolena.. Po té jsme se sešli ještě vícekrát. Dnes jsme spolu už rok. Začli jsme stavět společné bydlení, chtěli bychom spolu žít. A klape nám to.

Nikdy jsem nevěřila na seznamky a už vůbec ne na ty internetové, ale jelikož jsem byla dlouho sama a po večerech se nudila,tak jsem zabrousila i na nejrůznější seznamky. Na Štěstí mě hned na první pohled upoutala fotka Milana. Vypadal tak nějak normálně Asi za to mohla ta fotka, že jsem se přihlásila. Všiml si, že jsem jeho profil navštívila a napsal mi. Psala jsem si i s jinými, ale Milan byl prostě nej. Po měsíci jsme se viděli po 14 měsících jsme se vzali a plánujeme potomka

Jak jsem našla štěstí…..


Ani nevím kde a jak začít…snad jen..nevzdávejte to a věřte!!!!

Když jsem ve svých 23 letech zjistila že čekám miminko s člověkem kterého nemiluji a jsem s ním jen abych se necítila sama, zhroutil se mi téměř celý svět…žila jsem v cizině…neznalá tamního jazyka natolik, abych tam mohla zůstat žít sama, protože s ním jsem svou budoucnost a budoucnost našeho dítěte neviděla..
A tak jsem se zhruba v červnu roku 2006 sebrala a s bříškem v 7. měsíci odletěla zpátky domu do ČR
V září toho roku se mi narodila malinká holčička Eliška, která rázem změnila celý můj život..žila jsem jen pro ni a byla šťastná, možná nejšťastnější ve svém dosavadním životě…ano občas to pro mě bylo opravdu náročné…ale nikdy jsem si neřekla že toho lituji…bylo a stále je okolo mne hodně lidí co mi pomohli a pomáhají i dnes.
Až po dlouhé době mi začalo něco chybět, začala jsem mít pochybnosti o tom zda jsem udělala dobře, a že nejsem dobrá máma…cítila jsem se sama…a bylo mi smutno…to že jsem byla sama s dítětem jsem brala jako handicap a rovnou jsem se odsuzovala k tomu že si nikdy nenajdu normálního „kluka“..
Odepsala jsem na pár inzerátů…jednou se sešla s jedním člověkem, byl to vdovec, ale zůstalo jen u jednoho setkání…znala jsem jaké to je být s někým jen proto abych nebyla sama…a k němu jsem nic nepociťovala..

Po nějakém čase asi po roce jsem narazila na seznamku Štěstí…založila si profil…nahrála fotky a začala komunikace…chvíli mi trvalo než jsem pochopila jak to tu chodí…psala jsem si s pár lidmi…a docela mi to vyhovovalo…když jsem nemohla mezi lidi normálně, vynahrazovala jsem si to tímto způsobem…Jednou se objevil někdo s kým jsem si docela dobře rozuměla…psali jsme si poměrně dlouho…pak nás vzal na víkend k němu domu…byl velice milý..pozorný vůči Elišce i mě…párkrát jsme se potom ještě viděli ale z nějakého mě neznámého důvodu jsme spolu komunikovali čím dál méně až to nakonec utichlo úplně…a já nemám v povaze někoho bombardovat smskama nebo nějak jinak se snažit někoho uhnat…

Takže zase nic štěstí se nekoná Asi po půl roce jsem měla nutkání obnovit profil a jen tak si zase občas s někým napsat…takhle to probíhalo asi týden, když jedné srpnové neděle malá spala…sedla jsem si na zahradu…vzala notebook a zase listovala ve vzkazech a návštěvách..v tu dobu asi zapracovala náhoda, přehlédla jsem jméno člověka, který mi vyjadřoval první dojem a omylem napsala někomu jinému jestli si popovídáme-o kterém jsem byla přesvědčená že označil můj profil za zajímavý

A tady to všechno začalo…slovo dalo slovo…zjistili jsme odkud kdo je, jak na tom jsme a ani ne za hodinu a půl sedal do auta a jel pro nás z Č.B. do Tábora…sama jsem nechápala proč jsem to dovolila…vždyť ho vůbec neznám?! Přijel…naložil nás a hurá jeli jsme na Hlubokou do Zoo…potom jsme zajeli na oběd do Bechyně a já od prvního okamžiku věděla že je to ON…v pořádku nás zase odvezl domu…dali jsme si u nás na zahradě kafe (rozpustné, dva cukry , mléko-tak jako já, náhoda? Když odjel bylo mi po něm smutno…večer mi napsal, že by nás zase někdy rád viděl..v týdnu za námi přijel ještě asi dvakrát …

Na víkend jsme si domluvili výlet..jenže se u nás cosi oslavovalo a já to trochu přehnala a bylo mi v den výletu strašně zle tak jsem mu napsala že mi není dobře ať se nezlobí že to necháme na jindy…nadšený z toho samozřejmě nebyl ale vypadalo to že chápe…opak však byl pravdou…najednou přestal reagovat na sms…nevolal, nepsal…Bože byla jsem z toho úplně mimo…zamilovala jsem se, našla jsem vysněné štěstí a teď o něj mám přijít?
Nikdy!!! Nějakou dobu jsem se snažila abych na něj nemyslela…na Štěstí jsem nechodila…s nikým jiným jsem komunikovat nechtěla…a pak jsem dostala nápad…vytvořím profil nový jiné jméno, koníčky, kraj, a vše co se dá změním…

Do té doby jsem byla reálná a nic si nevymýšlela..na novém profilu jsem však pěstovala hady a pavouky jako mazlíčky...a jiné výmysly ..
Opět jsem ho oslovila…odepsal...psali jsme si takto asi jeden týden a stále na mě chtěl fotku…což jsem nevěděla jak udělám a pak jsem to riskla…poslala jsem mu jednu starší kde si nejsem moc podobná…on mě však poznal, avšak hra pokračovala dál a dělal jako že nic netuší…stále víc naléhal že mě chce vidět a já začala pochybovat o tom že žije v nevědomosti..bylo mi jasné že to ví ale hráli jsme stále dál, tak jsme se jednoho dne domluvili a setkali se ….Byla jsem z našeho setkání opravdu nervózní..nevěděla jsem co mám čekat…
Dopadlo to jak nejlépe mohlo…všechno jsme si vyříkali..jak dlouho to věděl že jsem to já…proč přestal komunikovat…na ten den a večer nikdy nezapomenu…

Dnes jsme spolu téměř půl roku…malá mu říká táto, on jí zbožňuje a já mám nejhodnějšího chlapa na světě…jeho i moji rodiče nám hodně pomáhají a všichni jsou rádi že jsme našli jeden druhého…nikdo z nich však nemá potuchy o tom jak to tehdy vlastně bylo doopravdy……

Držím palečky všem…Kristy

Svou lásku jsem potkala na Štěstí.Nevěřila jsem,že mi vyjde hned 1.schůzka.Nebyla to ani z jedné strany zamilovanost na 1.pohled,na to nevěřím.Ale z hodinové schůzky byla tříhodinová a pak další a další setkání.Rodila se láska a nádherné pouto mezi námi.Věděli jsem,že patříme k sobě.Přítel rád lezl po skalách a já jezdila se psy na výstavy,tak jsem si koupili auto velmi praktické-multivan.Na začátku července se měl přítel ke mě stěhovat,hned potom měla být jeho vytoužená dovolená na vodě se mnou a spřáteli.
Čekal nás super víkend.Bylo krásné počasí na lezení po skalách,byl tam se svým nejlepším kamarádem už od dětství,byl jako jeho bratr.Večer odešel přítel spát do multivano.Moc se těšil,až vyzkouší jak se v něm spí.Ráno měli s kamarádem lézt a já za svou láskou přijet z výstavy a vyzkoušet 1.společnou noc v autě.Osud nám však nedopřál.Přítel si zatopil plyn.bombou,že ji vypne,než usne,ale zářič asi zhasnul a přítel se již nikdy neprobudil.Nikdy mne nezklamal,byl mojí oporou,ale ublížil mi 13.6.2009,kdy odešel do nebe a nechal mne tu samotnou....
Až se z toho dostanu,tak doufám,že osud bude ke mě vlídnější.Přítel byl šťastný a zemřel krásnou smrtí ve spánku,ačkoliv chtěl žít,pro mne,pro skály,pro potápění,pro naše budoucí děti.Snad na Štěstí najdu další štěstí,i když v tuto chvíli mi srdce přetéká bolestí a smutkem.
Velmi oceňuji admistrátory Štěstí,že na mojí prosbu profil mojí lásky smažou,

...nadpis naprosto přesně vystihuje celý můj příběh... stalo se to před takovými 2 měsíci, kdy jsem si na doporučení mé kamarádky založila profil na štěstí... pomale jsem přestávala doufat v to, že mě nějaké čeká... na osud jsem vždycky věřila, ale když čekáte dlouho, tak potom už pomale ztrácíte naději... jediné, co mě dokázalo upokojit bylo to, že všechno má svůj důvod... a i když jsem přesně nevěděla jaký, tak mě tohle rčení vždy na nějaký čas uklidnilo... už během prvního dne a týdne jsem dostala spoustu vzkazů, ale ten můj ,,vysněný partner,, stále nikde... a tak jsem si řekla, že to zkusím trošku jinak... nebudu jen čekat, ale trošku tomu osudu taky pomůžu... zadala jsem si své požadavky, které jsem vzápětí nechala vyhledat... už na první stránce mě zaujala černobílá fotka 24 letého kluka... myslím si, že každý, kdo říká, že na vzhledu nezáleží, tak lže... neříkám, že je to
nejdůležitější, ale rozhodně se ti dva musí navzájem líbit... každý máme svůj typ a on byl přesně ten můj... hnědé vlasy, hnědé oči, vyšší sportovní postava, teď ještě, aby splňoval to ostatní, co se týče charakteru, myšlení a povahy... kolikrát jsem si říkala, jestli nemám vysoké nároky... podle profilu to odpovídalo přesně mé představě o partnerovi... nenapsala jsem však žádný vzkaz a nenechala ani stopu... počítala jsem zkrátka s tím, že mě uvidí v návštěvách jeho profilu a pokud ho zaujmu, tak se mi ozve... druhý den mi tam zanechal stopu a potom následoval vzkazy... vyměnili jsme si ICQ a nějaký čas si psali... začátek však nebyl zrovna šťastný, protože jsme měli oba dva nějaký špatný den a docela slušně se pohádali... pak jsme se však jeden druhému omluvili a to mě přimělo k tomu, abych setrvala a pokračovala dál... asi po měsíci jsem sama navrhla, že bychom se mohli sejít... bylo to takové trošku nečekané, ale on to kupodivu přijal a za pár hodin jsme měli mít sraz... mezitím jsme si od rána psali sms, které měly takový tajemný nádech... oba dva jsme se v nich zmínili o tom, že dnešní večer bude kouzelný... ani nevím, proč jsem to napsala, prostě mě to z ničeho nic napadlo... jako bych cítila to, co bude následovat... blížil se večer a já se začala rozmýšlet, jestli mám nebo nemám jít... nakonec jsem se to snažila odložit, ale on se nenechal jen tak odbýt... na schůzku jsem šla plna očekávání... naše pohledy se setkali a oba dva jsme se na sebe usmáli, to bylo první, co mě přesvědčilo o tom, že jsem nepřišla zbytečně... šli jsme si sednout do 13 a já si uvědomila, že jsem se na to moc vhodně neoblékla... měla jsem na sobě svetr až ke krku, což bylo trošku svazující nehledě na to, že se tam pohybovala spousta málo oděných holek... usedli jsme ke stolu a Laďa šel objednat láhev bílého vína... začali jsme si povídat... bylo to nenucené a hlavně příjemné, protože jsme pomale začali zjišťovat to, jak dobře se navzájem doplňujeme... pak už jen dlouhé čekání na to, kdo udělá první krok... nechala jsem to na něj a tak ten první polibek padl o něco později, než bych čekala... na druhou stranu mi to však nevadilo, protože nebylo kam spěchat... líbilo se mi, jak se na mě díval a pozoroval každý můj pohyb... byl to večer plný vášně, který splnil naše očekávání... druhý den jsme se viděli znova... připadalo mi, jako bych ho znala déle a toužila jsem po tom s ním trávit i další dny... dnes jsme spolu už přes měsíc a já jsem nejen šťastná, ale i zamilovaná... a nebýt toho, že se ta naše schůzka neodložila, tak bychom se nejspíše nesetkali... a to mi řekl i on sám... že měl pocit, který mu našeptával teď nebo nikdy... oba dva sice uznáváme stejné hodnoty ve vztahu, ale co se týče způsobu života, tak ten máme trošku odlišný... což je dobře, protože se ráda naučím něčemu novému nebo se podívám tam, kde jsem ještě nebyla... nejhorší však na tom všem je, že právě v době, kdy jsem s žádnými závazky nepočítala a chtěla odjet do Anglie, se objevil on a tím i důvod, proč tu zůstat... nechci odmítat nebo snad utíkat před láskou, když se mi tak dlouho vyhýbala... čeká mě důležité rozhodnutí, kterého bych později nechtěla litovat... snad mi ten osud opět pomůže a stane se něco, co mi to usnadní...

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

Zdravím všechny, kdo stejně jako před časem já zabrouzdali na stránky Štěstí. Dovolte mi podělit se s vámi o můj příběh...

Jednoho parného letního rána, pár týdnů po rozchodu s bývalou partnerkou, jsem se probudil a uvažoval co dál s načatým dnem. Venku bylo krásně a já si to chtěl náležitě užít, ale kamarádů už jsem si v poslední době užil až až. Chyběla mi dívka, žena, partnerka s níž bych tento krásný den vyplnil procházkou, dobrým obědem a mazlením. A tak jsem zasedl k počítači ve snaze alespoň zahltit svůj volný čas prací, které se mi nastřádalo v uplynulých dnech opravdu hodně.

Najednou mne ze soustředění na práci vytrhl zvuk příchozí zprávy na ICQ. Byl to kamarád, se kterým jsem nemluvil už asi dva roky. Během krátkého povídání jsem se dozvěděl, že si před rokem a půl našel partnerku. A ejhle, na Internetu... "Ubožák", pomyslel jsem si. Takhle bych nikdy nechtěl skončit. Jako obézní slizký úchyl s perverzními choutkami se ukájet u profilů zoufalých a frustrovaných žen neurčitého věku, které už nikdo nechce, a tak zkouší ulovit alespoň nějakou oběť na netu. "Fuj, hanba vám!", říkal jsem si v duchu.

Kamarád se rozpovídal. Čekají dítě a plánují svatbu. "To je bláááázen!!!!" Netrvalo dlouho a má zvědavost mne přinutila požádat ho o fotku jeho vytoužené partnerky. Jaký byl můj údiv, když žena na fotce měla dvě oči, jeden nos a dvě uši. Na hlavě měla i vlasy... To vše výrazně překračovalo má očekávání od žen, které se touto cestou seznamují. A co víc - slušelo jí to a vůbec nevypadala zoufale ani frustrovaně.

Rozhovor s kamarádem skončil a já se vrátil ke své práci. Tu a tam jsem se v myšlenkách ale stále vracel k našemu povídání. "Internetová seznamka?! Tak se kouknu, co tam chodí za zoufalce..." Nedal jsem se odradit svými předsudky a zabrouzdal na stránky stesti.cz, kde se i můj zmíněný kamarád setkal s jeho vyvolenou. Pěkné a intuitivní ovládání, snadná orientace - a přehled profilů dle různých filtrů. Z čiré recese jsem si tedy zadal svá požadovaná kritéria na ideální partnerku. Nečekal jsem, že se vůbec nějaká objeví... a přeci - hned tři dívky, které mým filtrům odpovídají. A všechny docela sympatické. Ale jedna z nich, ta je úžasná... nádherná, s vtipným profilem, vzdělaná, nekuřačka... věk tak akorát... Ne, nevěřím na lásku na první pohled a nechci tvrdit, že jsem hned propadl euforii. Kdo ví, třeba šilhá, šišlá nebo se ve volném čase baví vykrkáváním abecedy. Ale je to dobrý začátek.

Chtěl bych ji poznat víc a založení profilu na sebe proto nenechalo dlouho čekat. Obětoval jsem 100 Kč za SMS a pár dalších za nejrůznější rozšiřující vlastnosti v profilu. Jsem zkrátka hračička a i když nevěřím, že se touto cestou seznámím, alespoň se vyblbnu a odpočinu si od práce.

Začal jsem si psát se všemi, které vyhovovaly mým kritériím a ještě s několika dalšími, které se ozvaly mně. Měl jsem radost, komunikace na úrovni, všechno v pohodě, jen má vytoužená na mne začíná z prvních vzkazů působit trochu odtažitým dojmem. "Asi bude pěkně nafoukaná", myslím si, aniž bych v tu chvíli ještě tušil, že ona si ve stejnou dobu myslela totéž o mně. Uchyluji se tedy k "náhradnici", s níž si domlouvám první schůzku již na třetí den po mé registraci.

Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával, a tak stále neházím flintu do žita. Snažím se zformulovat nějaký vtipný a nevtíravý vzkaz pro "nafoukanou slečnu dokonalou". Přeci ji hned neodsoudím na základě pár řádků. Když už jsem se kvůli ní registroval, chci se s ní sejít - i kdyby z toho nic nebylo. Mé pokusy konečně dopadly na úrodnou půdu a "slečna dokonalá" mi dává šanci. Scházíme se dva dny po mé první schůzce s "náhradnicí" - mimochodem pro obě strany velmi příjemné a vydařené.

Na "slečnu dokonalou" čekám na Andělu před vstupem do metra. Dorazí z práce a já mám jen mlhavou představu jak by měla vypadat. Za nějakou tu minutu přichází... Okouzlující elegantní dáma s úsměvem na tváři. Hned během přivítání a úvodních zdvořilostních frází se ukazuje, že je velmi výřečná, vtipná, ale také kultivovaná a vzdělaná. Během moc příjemného večerního povídání v nedaleké vinárně se pak ujišťuji, že vůbec není nafoukaná, jen zkrátka zatím měla smůlu na potenciální partnery ze seznamky a přistupuje tedy raději k jakékoliv konverzaci odzačátku kriticky.

Setkání se vydařilo a po skleničce dobrého vína jsme vyrazili ještě na malou procházku. Krásný večer zakončilo rozloučení u metra a následné povzdechnutí: "To je ona, tu chci!" Další schůzku jsme si domluvili na pozítří a byla ještě lepší. Oba jsme se utvrdili, že to je to pravé - to, co jsme hledali. Na Štěstí jsem strávil pouhých deset dní, během nichž jsem poznal několik příjemných slečen, jednu i osobně, ale zejména pak svou vytouženou partnerku. Oba jsme si zrušili profily ve stejný den a udělali tak pomyslný první vážný krok do našeho společného života.

Schůzek následovala ještě celá řada a věci nabraly postupně rychlý spád. Začali jsme spolu brzy bydlet, zasnoubili jsme se a nyní vybíráme jméno pro naše první dítě. Moje slečna dokonalá se stala mým životním osudem. Mým štěstím, které jsem našel na Štěstí. Díky za něj. A kdo ví, třeba tady naleznete svoje štěstí i vy.

Dobrý den, když si tak pročítám příběhy lidiček ze Štěstí, nedá mi to abych nenapsala i ten svůj. Přiznám se že jsem tady na štěstí byla už poměrně dlouho a musím bohužel říct, že jsem začínala mít pocit, že buď hledám něco co vůbec neexistuje a nebo prostě nemám štěstí ve výběru. Vždy když jsem si podle písmenek myslela že to je právě ON realita při setkání mě opět vrátila zpátky na zem. Až jednoho dne jsem si začala psát s NÍM. Zpočátku byly naše rozhovory na štěstí pouze přátelské,ale jednoho dne se osmělil a řekl mě že mě má rád. Úplně mě to vykolejilo, protože jsem to nečekala, ale z jeho slov cítila, že to myslí opravdu vážně.Byl jiný než ostatní...a to mě na něm zaujalo. Najednou nám už nestačila jen písmenka na štěstí a tak jsme si začali psát i láskyplné SMS a začali jsme se scházet. Zjistila jsem že je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem tu mohla potkat a takového bych tu přála každé ženě či dívce. Je milý, pozorný, úžasný a z každého jeho slůvka či písmenka je cítit láska. Každý den, který s ním prožívám mne neuvěřitelně nabíjí a všechny problémy se pak jeví jen jako malichernosti. Oba jsme už ani nedoufali, že tahle hluboký cit můžeme v životě najít, ale stalo se to…tady na štěstí…a tak bych chtěla vzkázat všem, kteří ještě to své štěstí nenašli…cesta ke štěstí je trnitá, ale na každého to štěstí někde čeká..tak proč ne tady…na ŠTĚSTÍ

Nejprve jsem si říkala, nikdy nemůžu najít lásku na netu, ale protože jsem byla sama pul roku a moc zklamaná z předchozích dvou vzathů, kdy mě první přítel občas mlátil a druhý přítel mě dostal psychicky skoro na dno, tak jsem si řekla, tak co nic neztratíš, tak jsem se zaregistrovala jen tak , z nudy...Psávalo mi tu hodně kluků a mužů, pár mě jich zaujalo, s dvěmi jsem se sešla, ale vždycky jsme akorád polecali a nice jsem k nikomu necícila...pokoušela jsem se za toho pul roku co jsem byla sama navázat známost a znovu se zamilovat, ale nepoštěstilo....až jednoho dne napsal kluk, který bydlel kousek ode mě, dokonce byl z vesnice, takže stejné nátury jako já ale sportovec a měl ze začátku takové divné názory....říkám tak tohle nemůže vyjít, na fotkách taky nic moc...ani nevim jak k tomu došlo, dali jsme si icq, písali si par týdnů, nakonec jsme se z ničeho nic rozhodli sejít, ani nevim proč když se mi nějak moc nelíbil a ani jsme se v mnoha věcech neshodovali. Možná to byl osud který nás k sobě táhnul, možná taky zvědavost, která se nakonec vyplatila, Setkali jsme se u nás na vesnici. Už z dálky jsem poznávala jeho tuning octávii kterou měl na fotkách, najednou z ní vystoupil krásnej chlap, kterej se na mě podíval a já jsem se roztřepala....první rande proběhlo, bylo to krásné, a nakonec jsme těch rande a výletů měli nesčetně mnoho, zjistili jsme že máme uplně stejne zájmy, životní cíle a připadá nám to jakobychom k sobě patřili od malička...

Ač jsem tu kdysi svůj profil na štěstí měla,tak jsem ho smazala,že je to zbytečné,že takto se partner najít nedá.Skoro po roce jsem si profil založila znovu s tím že mě něco nabádalo, proč tomu nedat ještě jednu šanci.Hned po zaregistrování mě oslovil muž bez fotografie a jen s málo vyplněným profilem.Propsali jsme spolu každé volno,které se dalo věděli jsme o sobě už tolik,že jsme si i vyměnili telefonní čísla s tím že se někdy domluvíme a sejdeme a poznáme.Začali jsme si i volat,nyní jsem znala už i jeho hlas nikoliv tvář.Chtěl mi fotku poslat,ale mě už na tom nezáleželo věděla jsem že ho mám už nějakým způsobem ráda a je mi opravdu jedno jak vypadá.Když jsme se sešli,byla to láska na první pohled.Jsme oba štastný že jsme se díky Vašemu štěstí mohli najít.

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Jsou to zpátky tři roky, co jsme se na štěstí.cz našli. Každý z nás měl již za sebou jeden manželský vztah, Já byl před rozvodem a na štěstí jsem prošel pár známostmi, které nebyly o vztahu, pouze jen o zábavě a užívání. Byl únor a já opět seděl u počítače a koukal, zda li se někdo ozve, či komu napíšu. Vzdal jsem to a ráno v práci jsem byl rozhodnutý, že profil smažu a končím. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když svítilo žlutě oznámení o nové zprávě. No a v únoru to budou tři roky, co jsme spolu, no za tu dobu jsme stihli svatbu a a těšit se jeden na druhého. Dnes už oba víme co je láska a co znamená slovo milovat. Přejeme všem taky tolik štěstíčka, které nás dalo dohromady

Zdravím všechny páry kterým to vyšlo jako nám.Kamarád mi založil profil na štěstí a do ted mu děkujeme oba dva.Všechno to začalo 15.6.2008 kdy mi Tomáš napsal,nejdřív jsem váhala mu odepsat,ale potom jsem napsala,kdybych to neudělal tak si to asi neodpustim,druhý den jsme se viděli a hned to byla láska na první pohled,nemohli jsme se od sebe odtrhnou.Asi dva dny na to jsme se sešli znovu,a týden na to už u mě bydlel,nejdřív jsem měla strach že to je všechno moc rychlé,měla jsem strach aby se něco nepokazilo,ale nepokazilo!Jsme spolu pořád a nemůžeme bez sebe být!Po dvouch měsících lásky mě požádal o ruku,svatba bude na jaře!Tím chci poděkovat že taková stránka existuje!Přeji všem hodně štěstí!!

Ahojky, dlouho jsem přemýšlela pokud mám napsat a dodat odvahy i více lidičkám, kteří hledají a nebo si myslí, že touto cestou nenajdou a je to zbytečné mrhání časem, protože takto se mouhou seznamovat je úchylové, ale bohužel to musím vyvrátit. Láska číhá na každém rohu ikdyž je země kulatá.
Asi raději začnu mým příběhem a láskou. Ale také řeknu, že jsem se neseznámila přes štestí, ale jinde na internetu. Nebudu psát kde, ale proč jistě pochopíte.
Začalo to nevině pouze psaním někdy kolem prosince 2006, když jsem se rozešla s bývalým přítelem. Hledala jsem pouze přátelství a někoho kdy by si chtěl povídat přes písmenka, aby když přijdu domu jsem nebyla tak úplně sama s Fanynkou, mojí bulterierkou.
Toho dne myslím, že 20.12 jsem zaběhla do místnosti na chatu, kde jsem hledala kamaráda na občasný sexík a slůvko k pohlazení. Už mě nabavilo koukat po profilech a hledat podle psaných frázích jaký ten človíček je, protože tam se dá napsat cokoli, ale hledala jsem podle nicku, který mě zaujme tak napíšu a snad to vyjde a ono hopla vyšlo to ihned napoprvé.
Nehledala jsem ani krásu, která jde vidět, ale taková která je ukryta uvnitř človíčka.
Jak jsem řekla odepsal mi a jeho nick, asi se bude jiřík zlobit, ale napíšu ho je to barevnacek. Zářilo to na mě jako duha, která už zraněna byla a třeba hledá to co já. Začali jsme si psát krásná slůvka, hledali jsme jen internetové přátelství na úrovni a myslím, že jsem nebyla jediná, protože děvčata mu píší dodnes, ale vím, že mohu být za toto vítezství ráda. Jiřík, jak je v názvu začal psát nebylo dne, aby jsme si nepsali každý den, každou noc no prostě internet byl věčně zapnutý a pokud nepřišla zprávička včas jak jsem byla zvyklá byla jsem hned nervozní zda je Jiří v pořádku. Jezdil do práce na kole a celkem daleko, aby jsem i řekla Jiří je z Moravy a já ze severočeského kraje. Je to celkem dálka a oba jsme byli rozhodnuti opravdu pro přátelství. Z ničeho nic mne požádal o skype a začalo toužebné volání a krásné důvěrné přátelství, kde jsme oba chtěli jen přátelství. Jiřík si myslel, že chci od něj víc, ale do ničeho jsem ho netlačila, protože to nemá cenu a pokud někoho tlačíte do kouta, vždy se z toho vyvlíkne a uteče. Byla jsem trpělivá a opravdu si jen psali a povídali, každý den,každou noc ai po telefonu. Byl to krásný začátek plný romantiky a krásných minut naplnění samoty.
Nečekala jsem ani obrat k lepšímu, ale z ničehož nic mi Jiří jednou napsal, VEZMEŠ SI MĚ. A to den předtím psal, že zůstaneme přáteli. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale nedělal. 14 Dní na to co to vyslovil, přijel a vše se nám jen upevnilo. Byl to ten nejkrásnější týden mého života, ještě nikdy přede mnou takovou dálku nepodnikal kvůli žádné ženě a já na to byla hrdá, že právě já. Po tomto krásném týdnu odjel domů se slovy já se vrátím, a opravdu se tak stalo. Odjel domů, vyřídil si fomality a je tady se mnou. Bydlíme spolu a toto léto se budeme brát, protože oba cítíme, že je to tak správně a hlavně se milujeme.
Oba jsme se už spálili dost na to, aby jsme nevěřili stále ještě v opravdovou lásku, které na tomto světě není moc.

PSS: Proto všem kteří nevěří i láska přas internet může být nadherná a naplňující pokud jste neztratili víru sami v sebe a hlavně v to, že i takto se najde láska na celý život.

A proto na závěr JIŘÍKU MILUJI TĚ A VÍM, ŽE PRÁVĚ TY
JSI MŮJ RYTÍŘ NA BÍLÉM KONI.

Téměř 24 000 zobrazení profilu, tolik bylo potřeba než Kluk z N.M. dostřelil Amorův šíp do srdce Baby Jízlivé Netové. První dojem nedal, ale projevil upřímnou lítost nad stížností neutěšeného stavu seznamování vzkazem:
„Teta, tak to je mi líto, že se to zadrhlo. Nevím teď, který smajlík by se hodil, asi nějakej sadlík.“
Další vzkaz přišel až po měsící.
Kluk: „Čauky teta. Chtěl bych se, aniž bychom se seznamovali, na něco zeptat. Docela klíčová obecná otázka.“
A tak psali a vzkazovali. Nevím, čím si Teta zasloužila tolik upřímného zájmu Kluka, tolik pochopení a ochoty z jeho strany, ale fakt je, že byl vždy na druhé straně a ustál i citové nejapnosti, kterým se nikdy nikdo při online seznamování nevyhne.
Na Tety: „Písemně se blbě debatuje a když už jsem s mužem, tak raději dělám něco jiného.“
Kluk napsal: „No, já přesně nevím, co máš na mysli, ale z obsahu naší úplně první komunikace jsem soudil, že ne to, co bych myslel obvykle. Nebo jsi mne tahala za fusekli.“
Teta na to: „...netahala, ale nejsi můj typ .... takže soudíš správně.“
A Kluk zase: „Ale bože. Ty můj taky ne. To přece nic neznamená. Když promluvím na ženskou, neznamená to, že ji chci hned balit, ne? Já myslel, že na tomhle ujíždějí jen mladý holky.“
Od té doby se Teta často s Klukem úžasně bavila, debatovali a svěřovali se vzájemně.
Kluk s elegancí ustál i epizodu Tety s Lídrem lásky.
Kluk sice nebyl jako buk, ale ukázal se být Mužem formátem:
„Drahá teto z netu. Zaznamenal jsem vaše kladné hodnocení. Děkuji vám pěkně.“
A pak se začala probírat možnost osobního setkání. K tomu Kluk ovšem napsal:
„Má to ale háčky. Když se mi budeš líbit ještě víc, než se líbíš, pojedu po tobě. To si budeš muset uhájit.
“Na to Teta: „...aha a ty asi nemluvíš do větru co? Jenže to já nevím, co bude, takže game open!!!
Pochybnosti měla i Teta a Kluk je popsal přesně:
„Jestli to tak cítíš, myslím, že on (Lídr Lásky) je tvůj alfa samec. Myslím, že i kdyby tě pustil k vodě 10x, intenzivní myšlenku na něj nevymažeš, leda by se objevil někdo lepší - a to pochybuju. Pískne a všechny opustíš a poběžíš. Nejseš jediná, tak to funguje. Ve světle nových informací musím jakékoliv naše setkání odpískat. Když se s tebou nestřetnu, bude mi mnohem líp, přesněji mohem méně špatně.“
Přesto nastal den D. Šlo o rande účelově nakupovací.
Předcházela mu poznámka Tety: „...musíš změnit barvu z černé na světlou, rozsvítí tě to a holky budeš přitahovat více podle mě.“
Kluk opět překvapil. Tajně si rande natáčel na minikamerku. Po návratu napsal:
„Koukám na to video. Je vzhůru nohama, protože kamera byla byla vzhůru nohama.
A to je celé. Od začátku seznamování naruby a přesto se našli ONA a ON.
Tetě právě odpověděl na otázky na tělo:
„A já? Já ti nechybím? Když pracuješ? Ani kapku?“
-
„Když se soustředím na práci, tak ne.
Ale úspěšně se ti daří mě rušit.
Furt a furt.“

Jsou tomu skoro dva roky,když jsem nepil na kamarádově nudné svatbě...a tak jsem nevěděl co s načatým večerem. Při drobném opojenía přemíry kofeinu my nepřišlel na mysl spánek. V pohodlí svého mládeneckého pokoje jsem zapnul PC a oprášil svůj zapomenutý profil na "STĚSTÍ".
Zaujala mne žena přihlášena kolem půlnoci. Po naučených zdvořilostních frázíchjsme si přislíbili, že se opět na stěští setkáme. Začli jsme si pravidelně psát a zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů...jediným a vážný problémem byla naše vzdálenost mezi bydlišti. Chatování zabíralo stále víc a víc času a proto jsem se rozhodl jednoho dne spáchat elektronickou sebevraždu. Jelikož jsme měli na sebe i mobilní čísla poslala mně má virtuální přítelkyně do pr..... Přesně za týden na služební cestě mi přišla sms o zdárné zkoušce z dospělosti mé bývalé virtuální přítelkyně. A jelikož se mi po naši konverzaci stýskalo rozhodl jsem se, že svou virtuální přítelkyni pozvu na schůzku.
Realita předčila očekávání a příjemné dvouhodinové posezení v restauraci na kraji rybníka nám oběma převrátilo život.
Již zmíněná vzdálenost našich domovů náhle nebyla překážkou. Po ročním zkušebním provoze a dojížděnímjsme se společně rozhodli ke společnému bydlení. Kraj, v kterém jsem bydlel já byl vhodný na práci a kraj , v kterém bydlela má již nevirtuální přítelkyně byl vhodný na odpočinek. Ted již společně jezdíme z mého kraje odpočívat do kraje jejího.
Seznámení dvou lidí vždy způsobí nějaká náhoda či osud... Nám bylo osudné právě "ŠTĚSTÍ"

Když jsem zjistila, že moje, více než dvacetileté manželství jde do kytek, rozhodla jsem se, zkusit štěstí na Štěstí.....
Ráda zkouším nové věci a seznámení přes internet mě vždycky lákalo. Byla jsem nepopsaný list....
Nováček, i když bez fotky, je lákadlem pro lovce, kteří se tu pohybují už dlouho a zdejší vody už propluli křížem krážem....mě, více než čtyřicetiletou ženu, oslovovali chlapci ve věku mých synů, někdy dětsky naivní, jindy chtiví pikantností...
Jindy se ozývali ženáči, nebo zadaní pánové s jasnými a přímými nabídkami...
Cítila jsem se sama a hledala jsem hlavně člověka, se kterým najdu společnou řeč, někoho se smyslem pro humor a přiměřeně inteligentního...
Zamilovala jsem se do padoucha, který mě omámil nebývalou výřečností a jiskrou v oku...byla jsem dlouho sama a byla jsem snadná kořist...Naštěstí mi po pár dnech, kdy si ode mě chtěl půjčit peníze došlo, co je zač...i přesto tento bouřlivý, volný vztah, trval několik měsíců...
Došlo mi, že chci partnera se vším všudy, že mi občasné schůzky nestačí a chtěla jsem věřit, že takového muže tu potkám...
Většinou jsem protějšky oslovovala sama, i když se to prý nemá... občas oslovil někdo mě, někdy jsem po chvilce dopisování zjistila, že tudy cesta nevede... pár schůzek proběhlo, chemie u mě hraje velkou roli a většinou jsem věděla hned, že i když pán nevypadá zle a zdá se být klidný a vcelku rozumný, pokud mě nepřitahuje, nic se nezměnilo ani po opakovaných schůzkách... a bylo to i naopak...
S jedním mužem jsme si jen tak občas napsali vzkaz, o seznámení nejevil zájem...měl za sebou nevydařené manželství a další vztah...přihlásil ho sem kamarád...byl tu jen občas... docela jsem se mu svěřovala, brala jsem to tak, že k setkání nikdy nedojde, byl jako já středoškolák, žil v nedalekém městě, kde jsem vyrůstala...
Chovala jsem se pár měsíců docela bláznivě, doháněla jsem to, co jsem v mládí jaksi nestihla, spíš ani nechtěla stíhat... brala jsem ty schůzky tak nějak povrchně... začínala mít pocit, že všem jde stejně jen o to jedno... že vážný vztah tu ve skutečnosti nikdo kloudný nehledá...že až se vybouřím a přestane mě to bavit, zůstanu už sama...
Tu osudnou sobotu večer, jsem odřekla rande, o jehož smyslu jsem nebyla přesvědčená... Sedla jsem k internetu a byla připravená strávit další opuštěný večer bezduchým psaním si s kýmkoliv...
Snad poprvé byl Petr on-line...do té doby jsme si tu jen nechávali vzkazy... Byl snad poslední, teplý podzimní večer a já se mu zase vypsala z toho, co mě potkalo.. na jeho dotaz, jak mi může pomoci, jsem mu rovnou vyklopila, že by to spravilo pár panáků...že je mi tu z toho všeho seznamování tak nějak všelijak...
K setkání došlo bez příprav a velice narychlo...za hodinu...
Z Petra vyzařoval klid, na který jsem z dřívějška nebyla u partnerů zvyklá a který jsem snad ani nevyhledávala... Na nic si nehrál, o nic vlastně nešlo, vše probíhalo v kamarádském duchu...Prošli jsme noční město křížem krážem, navštívili několik příjemných občerstvovacích zařízení a já jsem se cítila uvolněně, jako už dlouho ne....
Po týdnu proběhla první pusa...
Žijeme spolu dva roky...vedle něj jsem se zklidnila, on zase naopak...Nikdy mi s nikým nebylo líp...oba máme dospělé děti a žijeme hlavně sami pro sebe... Bůh mě má asi rád...
Nehledejte si pořád stejné typy partnerů, zvlášť, pokud se vám to v minulosti neosvědčilo... já jsem dost temperamentní, někdy impulsivní...vedle něj jsem pochopila, že to jde i jinak...
Náš vztah se vyvíjí a myslím, že je čím dál hezčí...sžíváme se, láska se prohlubuje a tak to má být...
Bez této seznamky bych ho asi nepotkala...našla jsem štěstí na Štěstí, díky Ivana

Před třemi roky (27,1,2012) jsem pod stejným nadpisem děkoval osudu, že mě dovolil seznámit se před třemi lety s mojí Kateřinkou.
V tuto dobu vstupujeme s Kateřinkou do sedmého roku našeho společného žití.
Po těch šesti letech mohu říci pouze jediné: Ano opravdu, Kateřinka je zázrak a já ještě stále děkuji každý den osudu a tobě Seznamko štěstí, že jsem mohl s ní prožít dalších nádherných dvacetčtyři hodin. Děkuji, děkuji moc.
Standa
P.S. Kateřinka, jak je jejím zvykem, se dívá přes mé rameno a čte co píši.
Napomíná mě: "Nebuď sobec, mysli i na ostatní kteří hledají lásku".
"Promiň, sobec nebudu, Kateřinko"
Tak tedy: Přejeme všem zde na seznamce, aby vydrželi a našli takové štěstí jaké potkalo nás dva:
Mě s mojí kouzelnou Kateřinkou
A mě s mým usměvavě bručavým Stanouškem.
Mnoho štěstí.