Skutečné příběhy štěstí

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Hezký den všem,se svojí láskou jsem se našla tady na štěstí před více než rokem je to o hodně starší partner 60 let mě je 47...nikdy předtím jsem neměla o tolik staršího partnera..myslím že jsem zvolila správně je to láska a nejen to vzájemné zájmy......vše spolu provádíme a baví nás to oba stejně.....proto vám všem zde přeji taky hodně štěstíčka a když najdete nehledejte již....
Pokud se chcete juknout na náš pár.....jsem pod nickem nedomu Lenka ...a můj drahoušek ottas60.Všem přeji tolik štěstí co potkalo nás oba.............

OTTA A Lenka

Ahoj.Jmenuji se Aneta a je mi 29 let..Můj příběh napíšu jen krátce prortože je na hodně hodně dlouho...
V 15ti jsem byla poprvé hodně zamilovaná...a to mi vydrželo několik let....Bohužel tenhle vztah byl prokletí,ale protože jsem byla mladá a slepě zamilovaná trpěla jsem vše co mi ex prováděl...Až po x letech jsem si řekla dost a odešla od něj...Pak jsem potkal druhého muže...Ten pro změnu pil...Nemůžu říct ,že jsem měla problém s navazováním kontaktů s muži.Neříkám,že jsem bůhví jak krásná,ale asi jsem se vždy líbyla..Jenže nepatřím mezi ženy ,které nutně zkouší x vztahů a lásek na jednu noc..Vždy jsem hledala trvalý vztah,který bude krásný,kde mi bude muž věrný a nebude mě být...buide tam vše jak má být...No do črvence roku 2009 se mi to nepovedlo...Můj poslední hodně pil...Vydrželo nám to jen 9 měsíců...Upřímně jsem už nevěřila,že někdy někho takového najdu..Pamatuji si,že jsem jdene večer opět courala na internetu.A zrovna tam pořád na seznamu lítala reklama na seznamkuz štěstí :)Tak jsem si řekla ,že se tam podívám :)Tenkrát to nic nestálo :)Žádný poplatek zavytvoření profilu :)
Upřímně jsem už na žádný vztah neměla chuť potom všem zlém a krutíém co jsem si musela pouze ve dvou vztazích zažít :(...Vyplnila jsem můj profil,protože se mi seznamka líbyla....Můj profil byl hodně hodně rozepsaný :)..A psala jsem že hledám jen kamaráda na popovídání tady anebo u kafe..Už druhý den mi chodilo přes 100 vzkazů denně..Ti co nabízeli vztaH..jsem rovnou mazala..Takhle to trvalo asi 14 dní...No apak někdy v srpnu mi napsal i jeden muž..také jsem ho chtěla vymazat,ale né protože mi nabízel vztah ale protože mě moc nezaujmul...No ale napsal mi"Ahoj jmenuji se Pavel koukám,že máš ráda západ sluníčka jako já"No a já jsem si z něj trochu vystřelila....no urazil se a mě urazilo,že bere vše tak vážně..Pak mi ale bylo líto jak jsem se zachovala,když byl tak milý..A omluvila jsem se..Z jednoho vzkazu pak bylo 2měsíční psan..Zjistila jsem že je vlastně moc fajn..Ale nechtěla jsem se ještě setkat.Osud tomu ale chtěl jinak...V září se objevil v mém zaměstnání a my se do sebe zamilovali opravdu a hodně :)...O pár týdnů později jsem už u něj bydlela..A za 3 roky mě požádal o ruku.Dnes jsem 8 měsíců jeho ženou.A jsem ta nejšťastnější žena na světě!!Můj muž splŇuje vše o čem jsem kdy snila!!!!Je přesně takový jako z mých představ....Na nic si nemůžu stěžovat.Lidem,kteří tuto seznamku vytvořili CHCI TÍMTO STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT!!!!Díky vám jsem šťastná a spokojená žena!!!A na seznamky jsem nevěřila!!!OPRAVDU KDO HLEDÁ ŠTĚSTÍ A OPRAVDOVOU LÁSKU MUSÍ HLEDAT TADY ANEBO NEMUSÍ HLEDAT JEN SE PODÍVAT TAK JAKO JÁ :)

Dobrý den, jen bych chtěla touto cestou projevit velké poděkování za tento portál. Diky okolnostem od Boha a tomuto portálu jsme se s patnerem seznámili 15. 4. 2009 a dne 9. 6. 2012 jsme si slíbili svou věrnost v kostele Nanebevzeti Panny Marie ve Štípe u Zlína.
Všem ostatním přejeme, aby jste si zde našli také svoji polovičku.
S přáním hezkých dnů Marie a Pavel.

Od minulého týdne jsme šťastní manželé s malým synkem, díky vám! Děkujeme, Štěstí, a lidi nevzdávejte to!

Téměř 24 000 zobrazení profilu, tolik bylo potřeba než Kluk z N.M. dostřelil Amorův šíp do srdce Baby Jízlivé Netové. První dojem nedal, ale projevil upřímnou lítost nad stížností neutěšeného stavu seznamování vzkazem:
„Teta, tak to je mi líto, že se to zadrhlo. Nevím teď, který smajlík by se hodil, asi nějakej sadlík.“
Další vzkaz přišel až po měsící.
Kluk: „Čauky teta. Chtěl bych se, aniž bychom se seznamovali, na něco zeptat. Docela klíčová obecná otázka.“
A tak psali a vzkazovali. Nevím, čím si Teta zasloužila tolik upřímného zájmu Kluka, tolik pochopení a ochoty z jeho strany, ale fakt je, že byl vždy na druhé straně a ustál i citové nejapnosti, kterým se nikdy nikdo při online seznamování nevyhne.
Na Tety: „Písemně se blbě debatuje a když už jsem s mužem, tak raději dělám něco jiného.“
Kluk napsal: „No, já přesně nevím, co máš na mysli, ale z obsahu naší úplně první komunikace jsem soudil, že ne to, co bych myslel obvykle. Nebo jsi mne tahala za fusekli.“
Teta na to: „...netahala, ale nejsi můj typ .... takže soudíš správně.“
A Kluk zase: „Ale bože. Ty můj taky ne. To přece nic neznamená. Když promluvím na ženskou, neznamená to, že ji chci hned balit, ne? Já myslel, že na tomhle ujíždějí jen mladý holky.“
Od té doby se Teta často s Klukem úžasně bavila, debatovali a svěřovali se vzájemně.
Kluk s elegancí ustál i epizodu Tety s Lídrem lásky.
Kluk sice nebyl jako buk, ale ukázal se být Mužem formátem:
„Drahá teto z netu. Zaznamenal jsem vaše kladné hodnocení. Děkuji vám pěkně.“
A pak se začala probírat možnost osobního setkání. K tomu Kluk ovšem napsal:
„Má to ale háčky. Když se mi budeš líbit ještě víc, než se líbíš, pojedu po tobě. To si budeš muset uhájit.
“Na to Teta: „...aha a ty asi nemluvíš do větru co? Jenže to já nevím, co bude, takže game open!!!
Pochybnosti měla i Teta a Kluk je popsal přesně:
„Jestli to tak cítíš, myslím, že on (Lídr Lásky) je tvůj alfa samec. Myslím, že i kdyby tě pustil k vodě 10x, intenzivní myšlenku na něj nevymažeš, leda by se objevil někdo lepší - a to pochybuju. Pískne a všechny opustíš a poběžíš. Nejseš jediná, tak to funguje. Ve světle nových informací musím jakékoliv naše setkání odpískat. Když se s tebou nestřetnu, bude mi mnohem líp, přesněji mohem méně špatně.“
Přesto nastal den D. Šlo o rande účelově nakupovací.
Předcházela mu poznámka Tety: „...musíš změnit barvu z černé na světlou, rozsvítí tě to a holky budeš přitahovat více podle mě.“
Kluk opět překvapil. Tajně si rande natáčel na minikamerku. Po návratu napsal:
„Koukám na to video. Je vzhůru nohama, protože kamera byla byla vzhůru nohama.
A to je celé. Od začátku seznamování naruby a přesto se našli ONA a ON.
Tetě právě odpověděl na otázky na tělo:
„A já? Já ti nechybím? Když pracuješ? Ani kapku?“
-
„Když se soustředím na práci, tak ne.
Ale úspěšně se ti daří mě rušit.
Furt a furt.“

Bude to to v červnu už rok co jsme spolu...a znovu moc děkuji seznamce štěstí že jsem zde mohla potkat užasného,veselého mužes kterým si rozumím ve všech směrech....jen bych ještě chtěla podpořit všechny lidi na seznamce štěstí...vydržte..Ty co to opravdu myslí upřímě a chtějí opravdu někoho najít..tak najdou...tak hooodně štěstííí

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Chtěla bych se s Vámi podělit o svoje štěstí,které jsem si tu našla a už ho nepustím.Naše seznámení začalo klasických způsobem,kdy mi přišla jednoho sobotního dopoledne zpráva,no byla rozhodně jiná,než od předchozích zájemců typu smajlík,či jak se máš apod!Tak jsem zareagovala a zjistila,že s tímto človíčkem stojí zato si vyměnit pár vzkazíků,ale hlavně se sejít osobně,jelikož nejsem žádná dopisovatelka a hodně dám na první oční kontakt.Tak jsme si psali celé odpoledne a zjistili,že se chceme poznat ještě týž den večer,přeci není nač čekat,když člověk touží po lásce..Můj vyvolený není až tak velký znalec Prahy,ale navigace v určitých chvílích pomůže,tak se stalo,že samozřejmě přijel později než na devátou hodinu,ale nadruhou stranu se omluvil sms,což mě ujistilo,že opravdu přijede. Jeho příjezd byl opravdu komický,zastavil u obrubníku a dveřmi samozřejmě do obrubníku bouchl,pak vylezl,vysypaly se na zem klíče a podobné věci,co držel v rukou a nakonec, když ke mě přistoupil a podal mi ruku a řekl mi Martino,měla jsem opravdu chut raději se otočit a říci sbohem, ale neudělala jsem to, a jsem dneska tomu ráda...Co bylo dále?No výborná káva,hodně očních kontaktů a zbytek krásného sobotního večera.Náš vztah se začal velmi hezky vyvíjet,strávili jsme spolu krásné vánoce,kdy se seznámili i naše děti,dohromady máme 4 a myslím,že si všichni moc rozumíme.Pak ale přišel únor,kdy došlo na menší nebo větší nedorozumění a najednou vše krásné pominulo.Myslím,že nám bylo oběma velmi smutno po celé dva měsíce,kdy jsme spolu nebyli,že jsme si oba uvědomili,že patříme k sobě a tak si dali navzájem druhou šanci. A vyplatilo se,dětičky jsou zase štastné,že rodiče k sobě našli tu správnou vyšlapanou cestičku, my se také milujeme už sedmým měsícem a od července budeme spolu sdílet naše nové hnízdečké lásky. Mohu jen poděkovat,že tato seznamka existuje,že mi byla doporučena kamarádkou a že jsi tady byl ve správnou dobu a oslovil mě moje lásko... Miluji tě a nechci tě už nikdy ztratit.... Tvoje Petulka

Ráda bych se podělila o to, co potkalo na štěstí mě a ač je to neuvěřitelné a možná i bláhové, začínám věřit, že lze přes internet najít lásku snů.
Byl prvním mužem tady, kterého jsem oslovila první já. Nehledala jsem rozptýlení, a lásku a vztah už vůbec ne. Přivedla mě sem jen čistá zvědavost a možná jen popovídání si s někým "novým". Jeho profil nebyl nikterak zvláštní, ale zato jeho oči...jako by mě očarovali a já přestala logicky uvažovat. Nedokázala jsem si představit, že bychom spolu prohodili více než pár vět, natožpak to, že bychom se někdy viděli. První slova jsme prohodili v pátek večer, ale protože měl každý z nás na víkend už svůj program, sešli jsme se na štěstí znovu v neděli dopoledne a pak už se věnovali jen sobě. Napsali jsme si toho hodně a já se rozhodla v nedělním odpoledni se sebrat a prostě jet....jet za ním...vidět ho....co na tom,že je 170km daleko ode mě. Bylo to mé rozhodnutí, neočekávala jsem od toho víc než popovídání si u kávy. Šílenost. Na první pohled byl takový, jak jsem viděla na fotkách....přirozený, usměvavý, milý. Troufám si tvrdit, že jsme si měli co říct. Nenudila jsem se, byl vtipný a rozumný. Některá jeho slova mi byla tak blízká, že jsem si připadala jako ve snu. Zdálo si mi, jako bychom se znali několik let. Jsme od sebe sice dost vzdáleni, ale já vím, že já to nevzdám. Stojí mi za to, překopat svůj dosavadní život a já věřím jeho slovům, když říká "MY DVA".

Měla jsem na seznamce štěstí profil s menšimi přestávkami 5 let.Překvapilo mě a zklamalo, co jsou tady schopni muži nabizet,většinou sex,ale nevzdala jsem to.Našla si jeden profil,ktery mě zaujal,napsala jsem a našla jsem muže s velkým M,KTERÉHO JSEM HLEDALA CELÝ ŽIVOT.Známe se pul roku,po 2měsících spolu bydlime a travíme spoustu času.Máme dost věci společnych ,takže podnikáme výlety a vím ,že jestli nám to vydrží,tak se spolu nikdy nudit nebudeme.Takže jsem ráda,že existuje seznamka štěstí a přeji i ostatním ,aby to nevzdávali a našli toho pravého jako jsem našla já.Mám lasku,kterou si za nic na světě nekoupim a to je pro mě vším.A tu bych taky popřála ostatním.Hodně štěstí.Anna

Bylo mi čerstvých osmnáct. Na internetové seznamky jsem nevěřila a neměla jsem v úmyslu pouštět se do vážného vztahu. Nějak jsem se sžila se stavem "nezadaná" a plně mi vyhovoval. Profil na Štěstí jsem si založila jen proto, že na mě při přihlášení na mail jednoho večera vyskočil reklamní banner a jelikož jsem si vždy ráda dopisovala s novými lidmi, zaregistrovala jsem se.

Jednoho červencového večera jsem se na tento profil přihlásila, jako vždy odpověděla na pár vzkazů a jelikož jsme neměla nic lepšího na práci, dala jsem se do hodnocení mužských profilů. Kritéria jsem zadala jen velmi zběžně: muži ve věku 23- 30 let z mého kraje. Kdo se mi líbil, tomu jsem dala hodnocení 10, kdo ne, toho jsem přeskočila. Asi po půl hodině na mě padla únava, a tak jsem vypnula počítač a šla spát.

Druhý den jsem se opět přihlásila a měla na profilu několik vzkazů od lidí, které jsem uplynulý den hodnotila. Jeden z nich byl opravdu poutavý, nicméně byl od člověka, jehož profil mi toho večera přišel natolik nezajímavý, že jsem jej nehodnotila. Jelikož mě ale zaujal styl jeho psaní, bez váhání jsem stejně mile odpověděla. Netrvalo dlouho a začali jsme si psát pravidelně. Vyměnili jsem si ICQ a psávali si celé hodiny- jen tak o životě... Zhruba po 3 týdnech mi ten člověk (jménem Jirka) navrhnul pozvání do čajovny. Přestože nebyl jediný, se kterým jsem si takto pravidelně psala a měla jsem zásadu s nikým se nescházet, udělala jsem v jeho případě výjimku a se schůzkou jsem souhlasila.

Čekal na mě ve smluvený čas na zastávce autobusu. První dojem byl neutrální- naprosto obyčejný kluk. Když ale začal mluvit, velice příjemným hlasem a zajímavě, pochopila jsem, že mě čeká příjemné odpoledne v milé společnosti. A tak to také bylo. Hezky jsme si popovídali, prošli město, poseděli v čajovně, a když mě doprovázel na autobus směrem domů, loučila jsem se s pocitem, že jsem našla fajn kamaráda, se kterým si budu rozumět. Přestože jsme byli oba nezadaní, ani jeden z nás vztah nehledal- neřekli jsem si to přímo, jen od samého začátku vyplývalo, že máme oba rádi společnost a rádi si povídáme. Na nic jiného jsme nemysleli...

Pár dní na to jsme se viděli znovu a poté ještě jednou. Vždy to byly moc hezky strávená odpoledne. Postupně mi ale o něj začaly chodit SMSky s podtextem, který naznačoval, že bychom mohli být i více, než kamarádi. Psal mi, že na mě myslí, že se moc těší, až se zase uvidíme a podobně. Nejprve jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, ale řekla jsem si, že pro jednou v životě skutečně nebudu nic řešit a nechám všemu volný průběh. Bylo mi s tím člověkem hezky a teprve jsme se poznávali, tak proč dopředu zaujímat nějaké stanovisko? Jiskření mezi námi se ale den za dnem stupňovalo, a tak jsme se domluvili zase na další schůzce. Oba jsme však tušili, že bude jiná, než ty ostatní.

Vyrazili jsme do kina a po něm do čajovny. Jirka byl celou dobu dost nesvůj a já čekala, že mi bude chtít něco povědět. Nevěděla jsem sice, jestli sebere odvahu a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaká bude moje reakce. Prostě jsem si jen jako obvykle užívala jeho přítomnost. Když jsme došli do čajovny, sebral všechnu odvahu a řekl mi, že se do mě zamiloval. Dostala jsem dokonce růžičku a stříbrný prstýnek, který mi padnul, jako ulitý, až tak romantický byl... Když jsem se podívala do jeho očí, nemohla jsem říct nic jiného, než že s ním chci být.

A pak už následovalo nejkrásnější období v našem životě, během něhož jsem se do Jirky zamilovávala víc a víc. Letos v srpnu to byly 4 roky, co jsme spolu a můžu hrdě říct, že se stále milujeme a ono krásné období vlastně pořád trvá. Většina lidí okolo nás považuje za ideální pár- to určitě nejsme, ideální pár tvoří pouze umělohmotné figurky ženicha a nevěsty na svatebním dortu, nicméně v zásadě mám já i Jirka pocit, že k sobě patříme Netvrdíme sice, že spolu budeme navždy, to samozřejmě nevíme. Ale je nám jasné, že jsme oba našli toho pravého...

P.S. A to je také jediný důvod, proč jsem svůj profil na této seznamce nikdy nesmazala a stále se zde čas od času přihlásím- nemohla bych totiž profil, na němž jsem se s Jirkou seznámila, jen tak vymazat...

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Hezký den všem,

Za pár dní to bude rok, co jsem se seznámila díky Vaší seznamce s mým současným partnerem.
Zatím je to super, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál..
Po třicítce není jednoduché se seznámit ,v práci to často není vhodné, kamarádi jsou již zadaní s dětmi nebo není oboustranný zájem. Člověk má své nároky /často nereálné /,návyky a tajně doufá, že mu spadne z nebe „ten pravý hotový materiál“ v podobě muže s velkým M

Chtěla bych podpořit všechny ženské, kterým se seznamování přes net příčí, nezdá nebo se za něho dokonce stydí.Není důvod. Ne vždy se seznámení povede, je potřeba to ale zkoušet a nevzdávat to.

Věra

Můj příběh,který tu chci napsat,jsem nazvala,PŘÍBĚH bez
konce a to,protože žádný konec zatím nemá a nevím ani jak skončí.
Ale co vím je,že jsem tu na seznamce štěstí,poznala toho
nej báječnějšího a nej ůžasnějšího muže,kterého strašně
moc Miluji a nepřeji si nic jiného ,než sním opravdu
zestárnout.
Tak jako,někteří z vás,této seznamce nevěří,ani já nevěřila.
O téhle seznamce štěstí jsem slyšela hodně vyprávět a
protože jako každá ženská jsem šíleně zvědavá tak jsem
se zaregistrovala.
Od začátku jsem věděla,že tu nemůžu najít štěstí ani
lásku,prostě jsem nevěřila.
Poznala jsem tu spoustu mužů,ale i bezva žen.Bylo hezké
si občas s někým vyměnit pár slov,hlavně po večerech,
kdy můj syn usnul a já se cítila hrozně sama.Dokonce
jsem měla dny,kdy jsem svůj profil několikrát smazala
a zase se vrátila.
Nebudu se tu rozepisovat o tom,jak to snámi vše začalo.
Je to stejné jako ostatní příběhy ,které jsem tu četla.
Nejprve dopisování,potom skype,výměna tel.čísla,
seznámení s očí do očí,čekání jestli naše jiskra
přeskočí atd.
Náš příběh,láska,štěstí,prostě nemá konce.
Muže,kterého jsem tu poznala,nesmírně miluji a můžu jen
věřit a doufat,že naše láska bude nekonečná.
Vy,kteří budete moje řádky číst a říkat si"ty mají,ale
štěstí,nebo,jo jasně už tomu věřím" prosím nezoufejte
jen si prostě věřte.Každý má právo na štěstí,až přijde
tak ho jen chyťte a nepouštějte jak dlouho to půjde.
I já se snažím ho držet a nevím jak dlouho ho udržím,jen se snažím.
Všem vám držím palce OPRAVDU VŠEM!

JARDO?Strašně moc tě MILUJU a nechci o tebe nikdy přijít.Děkuji ti,že jsi mě tu oslovil a chtěl mě poznat
o něco víc.Kdyby jsi se nerozhodnul,jet za mnou ty kilometry,nikdy bych tě nepoznala a něměla šanci se do tebe zamilovat!
MARKÉTA

Dva vzkazy Tvé zůstaly tu zprvu bez mé odezvy,
Ty jsi ale nevzdával to, počkal jsi si těch pár dní...
počkal jsi si na odpověď a potom na zprávy další,
ze kterých se dalo tušit, že nám cosi hezkého tu raší.

Pochybnosti které měla,
váhala, zda se s ním setkat,
rozplynuly už se zcela,
když pohledem jí začal laskat...
laskání těch modrých očí snoubilo se s něhou v hlase,
kolena se podlamují, zase věří lásky kráse...
lásky která zrodila se zprvu jenom ze slov pouhých,
a začla se prohlubovat silou jejich velké touhy...
touhy, co se naplnila jedné noci plné něhy, vášně,
kdy se duše spolu s těly propojily,
a teď je nám neskutečně krásně.

I když oba věříme v sílu osudu, rádi bychom poděkovali Štěstí za to, že nám umožnilo se poznat a zkrátit tak to nekonečné čekaní na pravou a opravdovou lásku.
Přejeme hodně štěstí i dalším čekatelům na lásku.
Lucík a Dave

CHci se podělit,jakého báječného člověka jsem potkala. Když už jsem přestala doufat,že tu na Štěstí ,,to štěstí,, nenajdu. Napsal mi člověk se kterým jsem se setkala. Naše první schůzka,nebrala konce.Dnes se známe skoro tři měsíce a už jsme spolu strávili,nádherných pět dnů na Šumavě v Srní.Byla to krásná dovolená s báječným človíčkem. Děkuju Milane Miška

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Po roce bez vztahu a naděje najít si kluka, který by mě měl aspoň malinko rád jsem na netu objevila seznamku „štěstí“ znělo mi to jako klišé a tak jsem si řekla, zkusím to :o)
Zaregistrovala jsem se, přiložila pár fotek a vzkazy s nabídkou na seznámení se začali hrnout. S někým jsem se seznámila osobně, s někým si jen píši, ale pořád to nebylo to pravé a hledala jsem dál...
Jednoho dne ráno jsem se podívala na položku „kdo je tu nově“ a uviděla ho...
Charismatický klučina s ďábelským pohledem a nevinnou tvářičkou mě na první pohled zaujal... přečetla jsem si profil a bez žádného vzkazu zmizela. Asi tak za 2hodinky jsem se koukla na seznamku, jestli nemám nějakou novou zprávičku a joo... byla tam, od něj :o) Tím to všechno
začalo... psali jsme si touhle formou 5 dnů a pak přišla šance poznat se osobně. Je z Brna a já z Olomouce, takže vidět se kdykoliv není možné, tak jsem s pozváním souhlasila.
Bylo 19. prosince 2006, ten večer jsme se měli sejít... celý den jsem byla nervózní a v rozpacích, nevěděla jsem, jestli mám jít, jestli to je dobrý nápad a tak... (Nechodím jen tak s každým kdo si řekne na schůzky a proto jsem byla tak nesvá..) Ručička hodinek se blížila k šesté hodině a Olísek mi zavolal, že už je v Olomuci... Vyzvedl mě doma a jeli jsme do pizzerie..
V jeho přítomnosti mi bylo moc příjemně... nemusím už povídat co bylo dál a v jiný dny, ale chci říct, že od té doby jsme spolu, zamilovali jsme se do sebe, každým dnem je naše láska silnější a krásnější... Brno je
a není daleko, jak se to vezme, ale Olísek má časově náročnou práci a nevidíme se tak často jak bysme chtěli, jelikož chci už delší dobu dát výpověď v
zaměstnání kde do teď pracuji, tak si hledám práci v Brně a chci se přestěhovat za ním, aby jsme byly jenom spolu...
Díky této seznamce jsem poznala plno báječných lidiček, kamarádů a svoji lásku, kterou jsem tak dlouho postrádala...
Přeji všem, aby tady našli co hledají, a ikdyž nehledají, určitě najdou:o)

Teriinka :o)

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

V tom množství různých lidských povah zde, názorů na život a vztahy, přetvářek i upřímných sdělení, vzkazů blikajících na tabuli - vtipných, vulgárních, veselých a někdy bohužel i smutných, se našli další dva lidé...

Máme zde možnost poznat se s dotyčným dříve, než se můžeme vidět tváří v tvář...můžeme si pečlivě vybrat, zhodnotit klady a zápory, od první chvíle si rozumět, nebo dotyčné zájemce odmítnout po první přijaté řádce..třeba na základě gramatických chyb, sprostého jednání, neupřímných zpráv...
Vše je jen o nás..jaké si to uděláme, takové to máme...chceme mít své štěstí, co ale pro něj jsme ochotni udělat? Bude nám ho někdo chtít kousek dát? Zasloužíme si ho vůbec? Nejsou naše vztahy příliš povrchní? Musíme i my dávat, být upřímní a bezelstní...pak se jistě štěstí objeví...když poznáme čistou lásku sami v sobě, kterou můžeme dávat milovanému.
My jsme se zde poznali, od první chvíle si rozuměli, víme co chceme: zůstat při sobě v dobrém i zlém, být si věrní, pomáhat jeden druhému. Následně jsme smazali profily a nyní můžeme dál pracovat na sobě a našem vztahu, vzájemně se podporovat, být spolu. Vážíme si toho.


Děkujeme tvůrcům za možnost zde najít jeden druhého, lásku i přátelství a všem těm kteří stále hledají přejeme, aby zde či jinde vždy našli v tom druhém obraz sebe, takový s kterým mohou být spokojeni.


Ilona a Marco ( Anoli10 a Marco1983)

Na štěstíčku jsem byla víc jak rok. Zpočátku hledala vážné seznámení, pak po zkušenostech jen přátelství a možná lásku. Zavítala jsem jen namátkou mimo své vyhraněné teritorium a jedna fotografie mě oslovila. Muž s úsměvem na rtech, pak s dcerou v klíně, motorkář. Začali jsme si psát, pak volat a během 3 týdnů došlo k náhodnému setkání já se synem a on s dcerou. První podání ruky, přeskočila jiskra. Strávili jsme spolu krásné odpoledne v kině a hrami s dětmi, posezením u dobré kávy a přišlo loučení. Celé odpoledne jsem tu energii cítila, nechápala jsem, co to je. Měla jsem strach, že když odjede k domovu vlakem, že už se neuvidíme. Večer přišla sms. Zamiloval se na první pohled píše, a netušil, že já také. Další víkend už jsme trávili spolu a od té doby jsme spolu a plánujeme společný život a svatbu. Bydlíme spolu 4. měsíc. Děti jsou spokojené, my zamilovaní a naše láska a vztah se stupňuje a je to čím dál tím krásnější. Máme toho oba dost za sebou a v tomhle věku už víme o čem život je. Oba od prvního okamžiku vidíme spolu do budoucna a nevadí nám, kolik překážek budeme muset překonat. Máme jeden druhého, máme děti a naději, že znovu utvoříme rodinu. To co jsme ne naší vinou oba ztratili a v co jsme už možná nedoufali. Je mi 40, Vaškovi 45 za pár dní, a věřte, že takhle láska je zralá a zraje dál. Sportujeme spolu, jezdíme na motorce, hrajeme tenis, plaveme a chodíme do kina, divadla, prostě vše, co se naskytne, tomu se nebráníme. Mám vedle sebe úžasného muže, který ve mě vidí bohyni, a přitom se potkali jen dva obyčejní blázni, kteří ve svém věku nechtějí ještě stárnout a myslet na důchod, ale chtějí život prožít a ve dvou či jako rodina. A jak jsme si řekli, svatba do roka a do dne - myslím, že to bude dříve. Cítíme to oba, chceme to oba. A napořád. Našla jsem jehlu v kupce sena a přeji tohle štěstí každému. Tu energii, tu jiskřičku, o které jsem jen slýchávala. Existuje, dnes už to vím. Po 21 letém manželství jsem nevěřila, že může být něco ještě více intenzívního. A ejhle, je to tu.Miluji a to je zázrak.

Začlo to tím po rozchodu s přítelem moje dcera s jejím přítelem mě přihlásili do téhle seznamky.Psala jsem si se spouty muži,ale dost mě to odradilo.Chtěla jsem s tím seknout,ale našel se po seznamce jeden muž a tím i velký kamarád,který mě dodával velkou podporu na dále si psát.Už jsem tomu nevěřila.Oslovil mě muž se,kterým jsem si chvíli psala a zjistila jsem po pár řádcich že se clověk může i zamilovat.Měla jsem být na štědrý den sama,ale po psaní s nynějším přítelem mě sám navrhl jestli může přijed na štědrý den,abych nebyla sama.Když přijel k mému bydlišti můj pocit byl jak,když se známe celý život...štědrý den byl úžasný.Od té doby i když přítel bydlí dost daleko tak se snažíme být spolu často a tím si vážíme každé chvilky.Přeji všem kdo je na seznamce štěstí přeji velkou vytrvalost a velké štěstí v životě Vám všem přeje Lada a Michal

V květnu 2011 jsme si tady začali psát s Pavlem, dnes již mým manželem Sešla jsem se předtím se spoustou mužů, ale s žádným to nebylo to ono, i když byli někteří fajn... S Pavlem jsme se po pár vzkazech sešli, padli si do oka a v dubnu 2013 byla svatba. Teď už to bude rok, co jsme svoji, a já jsem ráda, že jsem to tady nevzdala Doporučuju všem vytrvat, dříve nebo později štěstí přijde :)

Vše začalo před rokem pořízením internetu domů.Jeden večer jsem jen tak brouzdala po netu,když v tom jsem náhodou objevila vaši stránku a tak jsem neváhala a rozhodla se ,že zkusím také najít to svoje štěstí.Samota mě moc tížila a bývalo mi někdy hodně smuto.Jenže většinou se ozývali jen muži co hledali pouze nějaká pobavení a hlavně ženatí,kterým šlo jen o sex,protože jim to doma neklape.Už jsem byla rozhodnutá,že svůj profil vymažu a vzdám to.Když v tom mi přišla nabídka k seznámení,nejdříve jsem se rozmýšlela zda to ještě jednou zkusit,protože jsem si říkala co kdyby.Rozhodla jsem se tedy,že odepíši ještě jednou a když to nevyjde tak to zkusím jinak.Odepsala jsem a taky dostala odpověď a rozhodli jsme se,že to spolu zkusíme.Nejdříve jsme si skoro dva měsíce psali,oba jsme měli špatné zkušenosti a tak jsme měli trochu strach i z prvního rande.Dnes jsem tomu moc ráda,protože o to krásnější pro nás první rande bylo a oba jsme si ho skvěle vychutnali samozřejmě byli i další.Jak dny ubíhali tak jsme zjistili,že najednou jeden druhému chybí a rozloučení se pro nás stalo hodně těžké.Teď spolu začínáme plánovat společné vánoce.Taky jsme se domluvili,že po Novém roce by jsme spolu mohli zkusit i bydlet.Je krásné zase s někým plánovat dny a to jen díky Vám.Jsem ráda,že jsem počkala a rozhodla se pro poslední šanci.Moc si přeji,aby nám to klapalo i ve společném bydlení a potom se uvidí co dále.Takže nám držte pěstičky a ještě jednou děkuji za Vaše stránky.Jitka

Můj příběh už je starší ale zato pořád trvá. Před třemi lety jsem byla sama a hledala někoho, narazila jsem na www.stesti.cz a zaregistrovala se. Procházela jsem profily ale pořád nic, když už jsem prohlížeč chtěla zavřít omylem jsem klikla na nějaký profil kluka, ani jsem se moc nedívala kdo to je a prohlížeč zavřela. Ale co, druhý den mi od nějakého kluka přišel email, že viděl, že jsem se na něj dívala a že by se chtěl se mnou seznámit, pak mi došlo, že je to ten kluk co jsem na něj omylem klikla, psali jsme si a zjistili že bydlíme jen 7 kilometrů od sebe. Pamatuji si kdy jsme se sešli protože je to i naše výročí 5.6.2009. Začali jsme spolu chodit a zatím to jsou moje TŘI nejšťastnější roky s ním Je moc hodný a milý, jiného kluka už bych vážně nechtěla. Takže si myslím že to byl osud když jsem na něj omylem klikla a teď už spolu jsme přes tři roky :)))) Děkuji Vám za tuhle super seznamku.

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

Zdravím všechny, kteří tu hledají toho pravého, nebo tu pravou. V prosinci 2011 jsem se tady seznámila s mým přítelem. On mě oslovil s profilem bez fotky, foto mi poslal mejlem. Je mi 29 a jemu 31. Já pracuju s 98 ženskýma v jedné budově a cestou domů šance na seznámení minimální a on to měl stejné se seznámením, pracuje doma. Je to nejúžasnější chlap, kterého jsem kdy potkala a kdybych o něj přišla, nikdy nikoho lepšího nenajdu. Prostě jsme se našli... Všem Vám tady přeju, ať najdete co hledáte. A neslevujte ze svých požadavků, protože někde na Vás čeká člověk, který bude mít radost z Vaší přítomnosti a bude si Vás jako člověka vážit. Před rokem jsem si myslela, že zůstanu radši sama a bude mi líp a dneska... Dneska když spolu jeden den nejsme, chybíme jeden druhému. Takže hodně štěstí v hledání

Tak í já se musím podělit o svůj příběh štěstí.
Předminulý rok jsem se tu seznámila s jedním super človíčkem, ze začatku jsme tomu moc nadějí nedávali,jelikož jsme od sebe bydleli daleko. Seděli sjme oba u pc a nudily se, ja si prohlížela fota a najela na Něj. Asi jako u každeho jsme mu napsala ale nečekala jsme odpověd,jelikož jsem už byla zvyklá na nezájem. No ale on odpověděl, chvíly jsme si psali a pak asi po týdnu se sešli. Jela jsem k němu do města,kde jsme se sešli a šli na kavu. Vše bylo super. Mě se potom naskytla možnost práce v jeho bydlůišti., Oba jsme byli rádi. Naše láska rostla a bylo to mopc krásne. Ovšem potom nám do vztahu vstopupila jedna žena,která vše přetrhala. Chvíly u něj i dokonce bydlela,co jsme se od něj dozvěděla. Pak jsme se asi 3 měsíce neviděli. Každý jsme šli svou cestou. Jednoho večera jsem se nudila a projížděla čísla v tel, najednou jsme narazila an jeho a napsala mu. Ovšem odpověd jsme vážně nečekala. Nejenže došla odpověd ale i pozvání na pivo. Bylo to chvíly před vánocemi. Sešli jsme se a naše láska opět vzplála. Vše šlo krásně. V listopadu minulého roku jsem otěhotněla ale dozvěděla jsme se to až v Lednu. A ted 9.8.2010 jsme porodila syna a jsme ta nejštastnější rodina. A to vše jen díky seznamce štěstí,které oba moc Děkujeme Monika a PETR