Skutečné příběhy štěstí

Na štěstí jsem si založila profil a vůbec jsem nedoufala,ze by to mohlo někdy vyjit.Občas jsem se podívala na profil jestli mi někdo nenapsal.Po roce mi napsal kluk vzkaz ,který mě zaujal.Sesli jsme se a nebyla to taková dálka a zamilovali jsme se do sebe.Ale nevydrželo nám to.Po nějaké době přišel další pěkný a zajímavý vzkazík odepsala a zjistili jsme,že jsme sousede.Oba nás nenapadlo,že by přes net najít partnera.Dali jsme se dohromady.Do teďka jsme spolu a šťastni.Bez této stránky bychom se nikdy nesešli.

když mě opustil můj exritel zhroutil se mi celý svět a tak jsem si po nějaké době řekla že se přihlásím na seznamku štěstí vylnila jsem dané udaje a už se začaly chrlit nabýdky člověk mmá vyhodu že si u těto seznamky muže i vybírat ,ale nikdy mě nikdo nezaujal až mi jednou napsal neregistrovaný muž ,že by se semnou rád seznámil chvíly jsme si psaly a pak jsme se i sešly a jak jsme se navzajem bavily ta jsme zjistily že máme toho spousty společného a že mužeme skusit ěnco více než jen kamarádství a vyšlo nám to natolik že v letošním roce bdeme mít svatbu a budem spolu už navždy.Tato seznamkaje velice dobrá a všem ji doporučuji jen člověk nesmí spěchat a musí čekat

Začalo to před 2 roky v lednu, kdy jsem díky této seznamce poznala jednoho sympatického muže, oběma nám bylo přes 40 let. Jak to dopadlo ? Za 4 dny máme svatbu a za 4 měsíce se nám narodí miminko...Díky.

Dne 3.6.v 15:06 mi byl poslán tento vzkaz:Přeji ti hezké odpoledne.Můžu se tě zeptat jestli už jsi našla přítele?Petr ---ano a ten den jsem ho našla.Po výměně několika vzkazů jsme se sešli a zjistili,že už žádné vzkazy psát nemusíme.Přeji všem aby i oni jednou našli vzkaz na který čekali a na ŠTĚSTÍ se ho jako já dočkali.Alena

Kámošky mě přemluvily, abych vám napsala.Jestli pomůžu alespoň dvěma lidem aby našli tu odvahu, má to smysl.
Jako mnoho jiných žen, i já jsem se po rozvodu plně věnovala dospívajícím dětem, které o to nestály a marně snila, že potkám někoho, kdo by mi řekl "mám Tě rád" a myslel to vážně a nezištně. Po roce jsem si dala inzerát a při dopisování užila spousty legrace i vážných řečí s "nudnými patrony". Schůzky, byly náročné na psychiku - nabízet se? Snažit se něco urvat za každou cenu? Jeden trval jen na schůzce v bazénu - asi aby viděl všechno nabízené zbožíčko..Tak si to asi žádná z nás nepředstavuje.
Už jsem ztrácela naději, ale ze setrvačnosti jsem odpověděla na normální milý inzerát. Řekla jsem si, že chlap, který přizná pět dětí musí mít odvahu i charisma. První schůzka rozpačitá, za týden další, to už bylo lepší. Když jsme si postupně začali odhalovat svoje dušičky, zjistili jsme, že máme hodně společného. Tak jsem nečekaně na Štěstí našla svého prince, chlapa, který už sice má ve svých 51 letech za sebou spoustu větších proher i malých vítězství, přesto neztratil smysl pro humor, elán do života a touhu mít někoho rád. Spolu se nebojíme budoucnosti. Víme, že na starosti, které se na nás valí ze všch stran, ale i na radosti jsme dva.

Nejde popsat pocit, který se v člověku usídlí, když ve zralém věku najde někoho, na koho čekal celý život. Je to směs štěstí, radosti a obav, jestli je to vůbec pravda a jestli není pozdě. Kdo jste to nezažili, věřte, že to stojí za to lopotění a stres při seznamování. Na každého někde čeká ten správný protějšek, jen je potřeba hledat, pracovat na tom. A (dámy!!) nedat svou kůži lacino! Po sedmi měsících od šťastného seznámení vím, o čem mluvím.

Přeji všem osamělým šťastný rok 2008, hlavně odvahu změnit svůj život a děkuji Štěstí.

Před rokem a půl jsme se zde našli. Náš život se zde spojil. Díky této seznamce, jsme se dali dohromady a před 3 měsícema jsme se vzali a k tomu za dva měsíce se nám narodí syn. Jsme díky této seznamce oba konečně šťastní jako v pohádce, která bude dále pokračovat. Doufáme šťastně

Po dvou letech hledání jsme se našli a už rok jsme spolu.A i nevím co mně na Honzovém profilu zaujalo,snad to že byl stručný,výstižný a pravdivý jak jsem poznala.Měla jsem už dost podobných vět - Mám co jíst, kam složit hlavu, Dám vše za tvou lásku apod a tak jsem napsala a vyšlo to.

Nikdy jsem nevěřila,že se dá seznámit prostřednictvím seznamky na netu.Jednoho dne jsem si četla své maily a po odhlášení mi naskočila na obrazovku reklama na ŠTĚSTÍ.Řekla jsem si zkusím to a ono to vyšlo!!Začala jsem si psát z jedním zatím neznámým..asi po 3 týdnech psaní jsme se dohodli,že se sejdeme.Oba jsme se těšili,ale určitě v tom byli nějaké obavy,jaký ten druhý bude.Setkali jsme se u nádraží a šli jsme na svoji první fantastickou schůzku.Napřed jsme si povídali u kávy a potom,ruku v ruce jsme se šli projít nočním městem,bylo to neuvěřitelné,jak jsme si rozuměli..nechápu to dodnes,že jsme se nepotkali už dávno.Trvá to už 5 měsíců a je to čím dál tím víc krásnější.Plánujeme společnou budoucnost,ale zatím se musíme jenom scházet,nemůžeme spolu bydlet.VŠEM,KTEŘÍ VÁHAJÍ..RADÍM,NIČEHO SE NEBOJTE A JDĚTE DO TOHO.Je totiž krásné poslouchat to MÁM TĚ RÁD,MILUJI TĚ....

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Ráda bych se podělila o svůj velký příběh který začal 22.prosince a pokračuje do dnes….
Jako každý pracovní den jsem šla do práce ,netušila jsem však že tento den bude výjimečný a změní to můj osamělý život…..před koncem služby jsem jako obvykle na chvíli podívala na seznamku štěstí zda tam nemám odpovědi na svůj inzerát ,uviděla jsem profil neznámého a tak jsem si řekla že to zkusím odepsala a přišla mi odpověd po pár vyměněných zpráv mi zvonil telefon a a najednou se ozval mužský hlas ,,,jestli se nechci ješte dnes sejít,protože jsem zrovna měla 12hodinovou službu tak sem namítla že je pozdě ale dneska vím že kdybych to odložila tak bych udělala chybu.,protože sem dojížděla do práce tak jsme se domluvily že se setkáme na nádraží(v tu chvíli jsem už tušila,že to nebude setkání jaké jsem měla před tím a že to bude jiné.)u vánočního stromečku co stál v hale a tak sem čekala na svého noého ted už můžu s klidným svědomím říct partnera.
A na ten den v životě nezapomenu jak mě pozval do kina kde mě poprvé vzal do náruče a já cítila opravdu vřelost a upřímnost .Rozloučili jsme se a já nevěřila že se mi ozve….najednou mi od něho přišla zpráva že děkuje za hezký večer a že by to rád se mnou zkusil….od té doby mi přicházely každý den ráno a večer samé hezké smsky které jsem v životě od žádnýho muže nedostávala a najednou se nám to stalo denním rituálem že jsme si přáli hezké ráno a pěknou dobrou noc….a co dnes???Dnes si přejeme hezké ráno dobrou noc v domácím pohodlí a jak to bude dál?.......se necháme překvapit oba dva:o))

Z dlouhé chvíle jsem si prohlížela profily... objevil se mi jeden, který byl pro mě vyjímečný, napsala jsem mu
Vyměnili jsme si pár vzkazíků.. Pár??? Bylo jich šíleně, šíleně moc až jsme na sobě byli snad závislí Ani jeden jsme nevěřili na lásku přes internet, jen jsme si vzájemně vylévali srdíčko a jak to s námi vypadá dneska? Nejde to napsat slovy, to prostě každý musí zažít... Pohádka na pokračování a my si přejeme aby ta NAŠE pohádka neměla nikdy konec a vám všem přejeme hodně štěstí a můžeme poradit:" Věřte a sami poznáte o čem tady píšeme"
Děkujeme štěstí.cz

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Když tenhle příběh vyprávím přátelům, nestačí se divit…
Můj bývalý přítel se kterým jsem dlouho žila a zůstali jsme skvělými přáteli mi jednou řekl o tomhle webu a ukázal mi jak to tu chodí.Pomohl mi vlastně založit profil na který jsem si já dodala fotky a info.On tu spíše ztrácel naději, protože holky které potkával byly dost jednoduché a šlo jim pobavení s pěkným klukem…Já jsem hned první den dostala asi 100 emailů, hrůza..snažila jsem se je všechny přečíst, abych někoho „neprošvihla“ :)
Hned druhý mail byl psaný slovensky a tak jinak… to se mi líbilo.Byl to kluk který mě moc fotkami nezaujal, ale dala jsem s ho favoritů a četla dál.
Asi za dva dny mi od něho přišel nový mail, psal, že mě asi nezaujal..jenže opak byl pravdou, byla jsem právě online a tak jsme si psali a byli to skoro romány a tak jsme usoudili,že se musíme sejít.Zajímal mě čím dál tím víc, jen jsem si říkala, no jako chlapa ho nechci ,není to můj typ, ale jako kámoše a trenéra to bude fajn, byla jsem dost zklamaná aférkami před ním.
Hned první schůzku mi učaroval, vyzařoval ze sebe takový klid a charisma, stále jsem se na něj dívala a říkala si, kluku ty v sobě něco máš..
Náhoda nám přála, on měl další týden dovolenou a já měla dost velké problémy v práci, tak jsem se rozhodla vzít volno. Naše schůzky byly hodinové, stále jsme měli o čem mluvit..chodili jsme na procházky a on si nic nedovolil. Strašně jsem se ho bála, v tom smyslu, že se můžu opravdu zamilovat a ono to zase nevyjde.
Po týdnu, kdy se mě zeptal jestli jen můj trenér a kamarád jsem řekla, že je.Byl chytrý a trpělivý, stále mi říkal, že si počká, protože ví proč :)
Mezi tím jsem se na štěstí seznámila se skvělou holkou.Byla na tom s chlapama jako já a už jsme se domlouvaly na dámské jízdě kde jim ukážeme :)
Jenže s Tomášem mě ta zlost na chlapy začala přecházet..začala jsem cítit, že jsem pro něho důležitá a že jsem ta pro kterou by snesl modré z nebe. (Stále jsem se bála věřit, ale on mi vždycky řekl něco tak úžasného, co vlastně byla pravda a já jí jen nechtěla vidět..)
Kamarádka, se kterou jsem se na netu potkaly byla povahově strašně podobná mě, napadlo mě, co kdybych jí seznámila s mým bývalým? Hodili by se k sobě. Zkusila jsem to, pozvala jí na kafe do města a mému bývalému řekla ať mě vyzvedne v kavárně, že tam nemůžu parkovat a tak.. ) On už o ní věděl, ale že tam bude v kavárně ne 
Byl jen tak v teplákách a poslal mi potom sms, to se dělá, ukazovat mě takové hezké holce když vypadám jako pako :) Pak si zkusili psát a ona se bála stejně jako já ze začátku :)
Závěr je takový ,že já s Tomášem jsme dnes moc šťastní a jsem spolu 5 měsíců, Jana s Davidem jsou jen o dva týdny méně, jezdíme společně na obědy a tak a okolí jen nevěřícně kroutí hlavou :)
Jednoduše řečeno, bývalý mi ukáže kde se dá seznámit, já tam potkám svou životní lásku a seznámím se s holkou, co už raději chtěla jen kámošku a pak jí seznámím s bývalým ono nám to všem vyjde a věřím, že napořád :)
Ještě k tomu jsem tu poznala spoustu báječných lidí na dopisování.Tak je mi jen líto, těch, kteří si to tu pletou s erotickou seznamkou nebo místem, kde psát oplzlosti holkám, ke kterým by si to v reálu nedovolili…
Tomáš mě naučil, že pokud věříš v lásku, najdeš ji.Vím, že je to v dnešní době moc těžké, ale jsou ještě lidi pro které stojí za to žít a když už potkáš někoho, kdo je ti drahý, hýčkej si ho a nenechte si zkazit ani jediný den.

Před 2 lety a dvěma měsíci jsem tady na seznamce potkala svého osudového muže, svou největší lásku mého života. Moc ho miluju, a on mě.
Je to ten nejbáječnější a nejúžasnější člověk na světě. Už od první chvíle sem tak nějak věděla, že je to ten pravý, že k sobě patříme. Je moc hodný, milý, něžný, citlivý.
Psali jsem si krátce, asi dva týdny, pak jsme se sešli a byla z toho láska jako trám. Poznali jsme se před vánoci, a o to to bylo krásnější. Chci poděkovat seznamce štěstí, že jsem tady našla své ŠTĚSTÍ. a chci říct ostatním lidem,kteří hledají lásku a zoufají,že ji pořád nemají. Neztrácejte svou naději, vaše láska na vás někde čeká.
Marťa a Marek

Kdo jste tady, nevzdávejte to. Taky jsem si myslela, že to vzdám - a on ve stejné chvíli o třicet kilometrů dál se u počítače rozhodl, že zruší svůj profil, že to nemá cenu - a že já jsem poslední, komu tady ještě napíše... no, byla jsem fakt poslední, které napsal, protože psal tak mile a normálně, překonala jsem nedůvěru, šla na randíčko a bylo to tak fajn, že už jsme od té doby vlastně pořád spolu, rok a půl, a čím déle a blíž se známe, tím je nám spolu víc fajn. Zní to jako pohádka, ale je to fakt - taky jsem tomu nevěřila a teď to žiju. Věřte holky, bude líp!

Bylo pozdní odpoledne, tehdy 18.května 2008. Můj malý syn Matěj si spokojeně pohrával a tak jsem sedla k počítači a jen tak jsem brouzdala po seznamce.... po chvili se mi ukázal profil hezkého a sympatického chlapáka.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Za další chvilku mi přiš vzkaz.... Takový typicky navazující rozhovor..." Ahoj, jak se máš? neruším? " A bylo to.po váhavých myšlenkách jsem odepsala.Moc se mi ten dotyčný Broněk, jak se ve vzkazu představil líbil, ale nechtěla jsem nic urychlit...Psali jsme si celé odpoledne.Až do 17 hodiny, když jsem musela rozhovor ukončit.Vyměnii jsme si tel.čísla a rozloučili se.Měla jsem totiž před sebou pracovní směnu v baru. Broněk si hned číslo ověřil a snažil se mě přesvědčit na osobní setkání. Chtěl přijet ještě tentýž večer za mnou do práce.Ač se mi moc líbil a přála jsem si to samé, bála jsem se.Tak jsem se ho všemi možnými výmluvamy snažila odradit.To se mi nepovedlo.Opravdu přijel.Byla jsem tak nervozní, že mi ani pivo neteklo z pípi do pulitru, ale všude kolem. pak pípla sms...a byl tam.... přišel.Krásný usměv mě pohladil na duši,pozdravil mě, představil se a políbil mě. Okouzlujíci muž.Byla jsem štastná. Celý večer jsme si povídali....jiskřilo to mezi námi a bylo jasné, že to nebylo jen přátelství.... Byla noc, neměl se jak dostat domů, navrhla jsem mu, že ho odvezu...Souhlasil,Avšak nakonec jsem si ho odvezla k sobě domů. Byl se mnou a mým Matýskem celý víkend.Byly to nejhezčí dny.Matěj si ho také hned zamiloval. Asi po 14 dnech volání, randění, nastala nečekaná okolnost. Paní bytná mu dala výpověď z bytu.A co teď? Bylo to moc čerstvé a moc krásné, proto jsem se společného bydlení bála. Po poradě s maminou jsem si ho přistěhovala k sobě domů. Vzdal se kamarádů a smířil se i s dojížděním do práce, což znamenalo vstávat ve 2 hod. v noci. Láska mezi náma rozkvetla do obrovských rozměrů. Po měsíci soužití jsme se znali lépe než leckdo za 10 let. Také jsme se pohádali, něco nefungovalo, ale to k tomu patří ne? A jak to dopadlo? Nyní jsme spolu 4 měsíce. A víte co? 12. září 2008 jsme měli krásnou malou vesnickou svatbu.Po 3.měsících vztahu. Kde kdo nás za to odsoudil, ale to nás nerozhodilo,naopak posílilo. Milujem se, jsme rodina a jsme štastni a to je to nejdůležitější ne? Takže to tady funguje a jsem ráda, že Osudová seznamka funguje. Hodně štěstí všem přeje Lenka a Broněk.

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

V pátek 8.7.05 jsem odpověděla na pár inzerátů na pár seznamovacích servrech a čekala jsem, co se stane.
Chtěla jsem známým dokázat, že po 15letech samoty, to už nejde. Odepsali asi 3 muži. Ale jen jeden vydržel odepisovat na všechny mé maily. Jeho prví odpověď zněla, že je Havířov (kde jsem bydlela já) od Ostravy (kde bydlel on) DALEKO ( pro přespolní - je to asi 20 km). Já jsem majitelkou auta. To jste měli číst tu sprchu o 21. století, století internetu, o tom jak si jsou lidi blíž, když chtějí!!!
V neděli 10.7.05 jsem od PC takřka nevstala. Naše mejlíky nás sbližovali tak, že jsem neodolala a ještě večer jsem sedla do auta a jela na návštěvu, ze které už jsem se prakticky nikdy nevrátila. A když,tak jen pro pár věcí, které jsem postupně do "vzdálené" Ostravy stěhovala.
V sobotu 10.6.2006 jsme se vzali. Já 15 let rozvedená a on 25 let rozvedený.
Už nám oběma bylo 40 let, oba máme dospělé děti.
Našli jsme i v tomto věku lásku, štěstí a domov. Vy co jste sami a máte předsudky, že už jste staří, dlouho sami, nebo si namlouváte, že ta samota není až tak zlá, zkuste to!!!
Pozdě není N I K D Y !!!

Alena 44 let

Nevím jak začít, přemýšlela jsem jestli sem mám napsat, ale něco uvnitř mi říká napiš a poděl se i s jinými které třeba sní o princi na "bílém koni",tak jako jsem snila Já…
Náš příběh je fakt jako z pohádky a nikdy bych nevěřila, že zrovna mě se to může stát! Měla jsem v životě smůlu snad na všechno
Na štěstí jsem se zaregistrovala jen tak z nudy, s kolegyněma v práci jsme štěstí.cz probíraly, projížděly profily a komentovaly….nakonec mi to nedalo a já si vytvořila svůj profil, nejdřív bez fota a jen tak jsem divila, kolik vzkazů mi přišlo,začalo mě to bavit Vložila jsem si tam fotku a vyplnila kolonky (pravdivě) co kdyby náhodou S fotkou to bylo ještě lepší vzkazy se jen množily více
Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí, ikdyž jsem o ně neměla nouzi, mohla jsem mít skoro každého na kterého jsem si ukázala, ale nic pro mě, pro moje srdíčko! Měla jsem 2 větší vztahy a hned ten první dva a půlletý mě připravil o všechny hezké iluze, ten druhý šestiletý ( itálie a několik rozchodu a zase lepení už bylo nad moje síly) tento byl snad ještě horší a moje psychika byla úplně na dně…Už jsem si myslela, že neexistuje snad žádný chlap podle mých představ! A smiřovala jsem se s tím, že asi budu sama. Nechtěla jsem mít jen tak někoho, jako abych nebyla sama a něco lepit! Po nějakém čase jsem se zaregistrovala na štěstí a do kolonky jsem napsala "nevěřím, ale na druhou stranu si říkám,proč to nezkusit" psala jsem si s pár klukama , jako kamarádka a ani se s nima nesešla,ale byli asi 4, které jsem chtěla poznat osobně se kterýma jsem se osobně sešla, ale dopadlo tak jak jsem si myslela, že dopadne - katastrofa,v půlce každého setkání sezení u limonády, jsem chtěla odejít,vydržela ze slušnosti a hned co jsem nasedla do auta a odjížděla,mazala tel a vše z hlavy !! Stačilo mi vždy jen 5 minut a já věděla, že ztrácím čas a která bije) ikdyž po písmenkách to bylo docela fajn, ale zjistila jsem, že většině jde jen o "jedno" byla jsem zhnusená a nenáviděla chlapy.Pak na tyto stránky zanevřela a nepřipojovala, byla to ztráta času!Po nějaké době jsem se zase připojila odepsla na pár vzkazů a chtěla profil smazat (vždycky jsem si říkala,jaká je to blbost, seznamovat se přes internet, že to není možný a že seznámit se "normálně" a né přes virtuální svět je určitě lepší,ale zkušenosti seznámit se "normálně" nebo přes internet byli vlastně pro mě stejný!!Musím podotknout, že já chlapy NIKDY nebalila, nelovila,nechala jsem tomu volný průběh a na nic netlačila!!
Jak říkám profil jsem chtěla smazat, naposledy jsem ho otevřela a v duchu si řekla přečtu poslední vzkazy, zasměju se tomu a smažu!!Mezi těma posledníma vzkazama byl ON můj princ na bílém koni, ale to já ještě nevěděla) Otevřela jsem jich pár a postupně mazala až na jeden,který mě zaujal,který mi něco říkal,tomu odepiš, byl to takový normální obyčejný vzkaz,ale něco mi říkalo odepiš, koukla se na jeho fota a nikdy na to nezapomenu, jak mi problesklo hlavou, jak jsme spolu, ale zase jsem se vrátila do reality,z té fotky na mě koukal sympaťák odepsala mu a čekala do druhého dne jestli odpoví, kdyby neodpověděl, byla jsem rozhodnutá profil smazat nadobro!!Odpověděl Psali jsme si a pomalu poznávali jeden druhého, bylo mi s ním fajn a nějak jsem se zase těšila a připojovala se jen kvůli němu, vyměnili jsme si maily a psali a psali a psali,profily na štěstí smazaly on s tím přišel, že tam něco pozměnil (zadaný) a pak jsme se dohodli, že si je oba smažeme a taky tak udělali!Já si koupila i notebook a zapojila net doma a bych mu byla nablízku!(do té doby jsem využívala net v práci nebo u sestry či bráchy) na každý jeho dlouhý a pak už krásný a pomalu zamilovávající se maily nikdy nezapomenu ..byli jsme si tak blízcí a zároveň tak daleko od sebe, rozuměli si, naslouchali jeden druhému přišlo nám jako kdybychom se znali 20 let…pak už jsme si vyměnili tel. čísla a vídávali se na skypu, propovídali jsme spolu denně 6 hod.v kuse on den a já noc byl v té době 9000km daleko! Trvalo to 3 měsíce, už jsme věděli o sobě snad všechno, ale ten první dotyk, první pohlazení a první políbení, na to jsme se oba těšili nejvíc, ale v hlavičce mi blikalo a je průser já jsem zamilovaná až po uši a to jsme se neviděli osobně jen přes webkameru, ani se mě nedotkl, jak ke to možné,ptala jsem se sama sebe. Je to jen chvilkové,pobláznění?( kamarádky si klepaly na hlavu jestli jsem se náhodou nezbláznila a že tomu nevěří a smáli se mě)Byla jsem zmatená, ale cítila jsem to, že je to ON, že on je ten pravý!! a on cítil to samé a strašně mi to dával najevo až jsem měla strach, že to skončí až se uvidíme osobně…po třech měsících našeho cvrlikání po skypu a psaní sms opravdu přijel až ke mě před barák,vyšla jsem z domu a šla k němu objali jsme se dali pusu a oba jsme cítili, že to co jsme cítili po netu a na takovou dálku, celé 3 měsíce se nezměnilo a že je to ještě lepší, jiskřilo to a jiskří do dneška) po třičtvrtě roce mě požádal o ruku a já tomu nevěřila, že ta pohádka ještě pořád je, byla jsem nejšťastnější člověk na světě! Řekla jsem ano a 15.8.2009 byl náš velký den!!Vzali jsme svatba byla jako z pohádky jsme spolu moc šťastní, spíš bych řekla, že se oba dva tak pořád milujeme,že už to víc snad ani nejde, už nejsme dva, ale jeden!Prstýnek nosí hrdě a s láskou!Teď plánujeme miminko,tak nám držte palečky a já budu držet zase VÁM)MILUJI HO a děkuji Ti štěsti, za to, že jsi mě udělal šťastnou!! Mám nejbáječnějšího manžela, kterého si snad přeje každá žena na světě! Nechci to zakřiknout, ale splnil se mi sen mám prince na bílém koni!)

Nikdy jsem nevěřila na seznamky a už vůbec ne na ty internetové, ale jelikož jsem byla dlouho sama a po večerech se nudila,tak jsem zabrousila i na nejrůznější seznamky. Na Štěstí mě hned na první pohled upoutala fotka Milana. Vypadal tak nějak normálně Asi za to mohla ta fotka, že jsem se přihlásila. Všiml si, že jsem jeho profil navštívila a napsal mi. Psala jsem si i s jinými, ale Milan byl prostě nej. Po měsíci jsme se viděli po 14 měsících jsme se vzali a plánujeme potomka

Ahoj, kamarádky. Je překrásné jak se pohled dvou lidí na ten jeden a samý vztah liší, ráda bych proto tedy uvedla naše první rande mýma očima. Filípka jsem potkala na štěstí a byla jsem překvapena, jak někdo tak šarmantní, plný humoru, pochopení a inteligence vůbec může hledat lásku tady. Byla jsem nadšená, protože v Pardubicích se peče ten nejlepší perník, tak jsem čekala, kolik srdcí mi Filí přiveze jako dárek. Můj miláček se trochu plete, bylo mi jasné, že ho prvním schůzkou na tak složitém místě zmatu, ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu chce, tak mě najde a počká si. Proto jsem si šla posedět do mojí domovské firmy, ládovala si pupíček a doufala, že Filípka za pár hodin u Lucerny najdu. Spokojená a napapkaná jsem tedy vyrazila a šokovaná zůstala stát, když jsem ho uviděla. Byl to přesně princ mých snů a počkal. Aby nevypadal hloupě, řekla jsem mu tedy, že to byla moje chyba, že jsem informace o srazu měla upřesnit a hořekovala jsem nad svém vymyšleném, usilovném hledání. Tady se můj mazlík tedy trošku plete, nezhubla jsem devět kilo pobíháním po Praze, ale mnohem prozaičtějším způsobem. U McDonaldu mě gradovali z obyčejné obsluhující na asistentku manažera v oboru udržování hygieny a věřte, že při tom šůrování hranolků a odnášení tácků kila mizí líp, než u kazety s Olgou. Procházka na Petříně byla bez chyby. Lanovka nejela a když jsme se dotrmáceli nahoru celí upocení a ulepení, veděla jsem, že tento večer bude mít žhavý konec. Byla jsem tak šťastná, když jsem se probudila vedle tak fantatického muže a když mi oznámil, že se mnou zůstane další dva dny, zem se mi roztočila pod nohama radostí. Oboum se nám stýskalo a já jsem začala žárlit na Samantu, pozvala jsem tedy Filípka, ať se nastěhuje ke mně domů. Klape nám to báječně, Filípka vzali k nám do McDonald, sice zatím jen prodává maso v housce, ale za čas se určitě vypracuje do stejné pozice jako já. Tímto ještě jednou obrovské dík www.stesti.cz a vzkaz pro mého miláčka: Miluji Tě Filípku!

Ahoj chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Jak to všecko začalo.Psal se den 25.7.2009 Byl začátek léta.Jelikož mě můj bývalí přítel psychicky týral.Trávila jsem hodně dní brouzdáním po internetu.Jenže nepředbíhejme.Toho rána mi od mého už tehdy bývalého přítele přišla sms ve stylu že má rakovinu a umírá byla to jak se potvrdilo lživá sms. Kterou mi posílal denně od doby kdy mě podvedl a já se s nim rozešla.Ten den bylo toho na mě hodně cestou z práce mě na ulici okradli a tak jsem se rozhodla zavolat své dobre kamarádce jestli bych nemohla u ni přespat.Kamarádka mi otevřela srdce do kořán a vzala mě k sobě.Když jsem k ní dorazila tak jsme si sedly do pokoje a já spustila tu svoji co se mi přihodilo jak to všecko a že to už tak dal nejde.V tu chvíli mi najela na seznamovací stránku štěstí.cz .Zaregistrovala mě a dala inzerát.“Jsem mladá slečna která by se ráda seznámila s mužem stejného věku“.A tak jsme tam brouzdaly asi tak pul hodinky když na to mi přišel první vzkaz.Vněm stálo.“Ahoj jsem normální kluk který by tě rád poznal když odepíšeš budu rád“.Koukla jsem mu na profil a neměl tam fotku , ale něco mi pořád říkalo ať si sním píšu.A tak jsme si psali na štěstí nějakou dobu nevím už to přesně nějak přes měsíc.Po měsíci jsme se sešli v parku.Měla jsem opravdu štěstí.Byl to pohledný nesmělý kluk,který se v životě ani nelíbal s holkou natož něco víc.Od něj jsem se dozvěděla že viděl váš seznamovací portál někde na reklamním bilbordu v ten den kdy jsem se zaregistrovala já navštívil vaši stránku a uviděl mě, tak se okamžitě zaregistroval a napsal mi na můj inzerát. Moc děkuju štěsti.cz. Sice se říká že ideální partner neexistuje ,ale když člověk začne milovat tolerovat a respektovat se zjistí že ten dokonalý opravdu existuje. A díky seznamce se našel.Jsme spolu přes dva roky jsme mladí je nám 23 let. Budeme se v nejbližší době brát. Plánujeme společný život a chceme mít spoustu dětí.
Ostatním hledačům vzkazuju a přejí aby našli tak dobře jako já.A navštěvujou štěstí.cz

JSem opravdu štastná!!:):)

Když jsem před rokem vstoupila na seznamku štěstí nevěřila jsem,že tu někoho najdu,ale jsem optimista tak jsem si říkala co kdyby.Sešla jsem se s pár muži,ale bohužel marně bud jim vadily děti které mám,nebo něco jiného.Když už jsem to téměř vzdávala oběvil se on jmenuje se Libor a jsme spolu již přes rok plánujeme svatbu i miminko.Rada :Nevzdávejte seznámení štěstí si Vás najde samo.Stána

Pýed více jak rokem jsem onemocněl a má bývaká žena si našla jiného muže. Musel jsem na operaci. Druhý den po operaci mi oznámíla, že se chce rozvést. Jelikož jsme měli dvě dcery ( 18 a 8) tak se můj svět úplně zhroutil. K mé nemoci se pridaly i psychické problémy a byl jsem úplně na dně. Jednoho dne jsem se rozhodl moji situaci řešit. Byl jsem sám a všechno se mi rozpadlo pod rukama. Našel jsem si na internetu seznamku ŠTĚSTÍ a prohlížel si inzeráty. Rozhodl jsem se, že si založím profil a zkusím své štěstí. To bylo to nejlepší rozhodnutí mého života! Ihned po zveřejnění mého inzerátu jsem dostal několik odpovědí a já pochopil, že není jen ta jediná jak jsem si myslel. Sešel jsem se s několika ženami, ale nebylo to to co jsem hledal. Až jednoho dne navštívila můj profil žena,která si můj profil jen prohlédla. Nenapsala nic, jen si prohlédla moji stránku jako nový inzerát.Po otevření jejího profilu se na mne z fotografie koukala ta pro mě nejkrásnější žena ze všech dosud poznaných přes seznamku. Napsal jsem ji ihned zprávu a pozvání na kafe. Ani jsem nedoufal v odpověď, ale ona mé pozvání přijala. Domluvili jsme si schůzku a já ve svých 48 létech byl nervózni jak malý kluk před prvým randem. V té době jsem v řeči zadrhával(důsledek mých psychických nemocí)a měl jsem strach, že taková krásná žena se nebude chtít zahazovat s koktajícím chlapem. Jenže vše bylo úplně jinak. Přijel jsem na smluvené místo a tam na mne čekala ještě krásnější bytost jak na fotce z inzerátu. Zajeli jsme do restaurace, kde jsme si dlouho povídali, mimochodem byla hrozně upovídaná, ale to mi nevadilo vzhledem k mému koktání. Bylo mi krásně a já se začal bát, že ten večer skončí a už se neuvidíme. Jak jsem byl překvapen, když sama nabídla další setkání. Nemohl jsem tomu uvěřit, já koktavý a taková krásná žena. Sešli jsme se a zase bylo si co říct a já se cítil opět jako normální muž.Scházeli jsme se skoro každé odpoledne a bylo nám spolu krásně a najednou i to mé koktání bylo pryč. Asi po měsíci jsme byli na návštěvě u kamarádky a ta se protáhla dlouho do noci. Jelikož jsme měli na druhý den naplánovaný výlet,tak mi Marcelka mimochodem tak se jmenuje nabídla abych u ní přespal. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Výlet se vydařilajá byl ten nejšťastnější muž na světě. Vše ubíhalo tak rychle a my byli čím dál tím víc zamilovaní. Nakonec jsem se k Marcelce nastěhoval a je to už rok co jsme spolu. Je nám krásně, jsme šťastní a to jen díky SEZNAMCE ŠTĚSTÍ, které chceme tímto moc poděkovat. Kdo jste sami tak jako jsem byl já tak neotálejte a založte si profil. Určitě se najde někdo, pro koho má cenu žít. Ještě jednou děkujeme za naše štěstí Rosťa a Marcelka.

Chtěl bych vám povědět jeden zvláštní příběh, který je pro mě dodnes stejně neuvěřitelný jako před jeho naplněním.Jednoho všedního dne, kdy venku pršelo a uvnitř bylo stejně tak dusno jako za oknem, jsem úplnou náhodou rutinně brázdil internet a jak tak brouzdám po štěstí, najednou jsem objevil profil, který mě okamžitě zaujal...Už když jsem uviděl fotku, tak jsem si říkal: "Copak je to za nádhernou slečnu s úžasným úsměvem, plnými rty a šibalským výrazem...Byl jsem z ní úplně paf...pak jsem si pročetl profil...V hlavě se mi honilo, že to musí být velice inteligentní slečna, protože to co o sobě píše má hlavu i patu, vystihuje hlavní a důležité věci, je to zábavné a rozhodně ne nudící...Už jsme tu měli pár faktorů, které mě utvrzovaly v tom, že téhle slečně musím napsat...Sice jsem si říkal, že mě asi nebude chtít, ale na druhou stranu proč to nezkusit...Kdo nic nezkusí, nic nemá...Takže jsem se odhodlal napsat vzkaz..Pozor velký krok...Dostalo se mi odpovědi a už po pár větách jsem poznal, že můj instinkt se nemýlil...Inteligentní, rozumná, cílevědomá, vtipná...No v podstatě nebylo o čem přemýšlet...Na poslední chvíli jsem si všiml, že tato nesmírně sympatická slečna je až z Plzně (žádný problém...nezastaví mě nic...nechám se vést srdcem)..Nabídl jsem jí po krátké korespondenci, že za ní přijedu...Můj názor je takový, že není na co čekat...Sympatie byly a čím delší odkládání, tím zbytečnější napětí a čekání a s ní spojená nervozita...K mému údivu mou nabídku přijala...Takže jsem se vybaven pouze pár korunami vydal na tříhodinovou pout´..Cesta ubíhala velice rychle a já se hrozně moc těšil...nebyl jsem kupodivu ani tak nervózní z pocitu, že se jí nebudu líbit, jako z toho, že prostě nepřeskočí ta pomyslná jiskřička lásky a já budu stále sám a navíc proběhne úplně zbytečný den...Ale strachoval jsem se naprosto zbytečně...Už když jsem vystupoval a zahlédl ji, tak se v oblacích náhle zablýsklo a mnou projel velký výboj energie...Úplně mě oslnila její přirozenost...V okamžiku prvních vět jsem ihned zjistil, že se určitě nebudeme nudit a že to bude dobré...Ted jen neudělat nějakou koninu...Na to jsem expert...Vše probíhalo nečekaně dobře a ve mě se rychle rodil pocit, že z mé strany by určitě nezůstalo jen u kamarádství...Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jak to cítí ona a nechtěl jsem nic zkazit...Uběhla asi tak hodinka a já už jsem přemýšlel jak to udělat, abych jí políbil, protože po tom jsem opravdu začal ohromně toužit...Ale den byl teprve na začátku a hlavně jsem se cítil naprosto přirozeně jako kdybych jí znal už roky..vše probíhalo nenuceně a já se cítil jako v bavlnce...Za ten den bylo nespočet nádherných okamžiků a kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl bych tu asi hodně dlouho...Zmíním tedy tři..Prvním a přenádherným byl výstup na vyhlídkovou věž...Úmyslně jsem jí pod záminkou ochrany před pádem nechal jít před sebou, abych si mohl důkladně prohlédnout dolní partie jejího těla pěkně zblízka a při případném zaškobrtnutí by mohl proběhnout i fyzický kontakt...Když jsem byli nahoře a prohlíželi si krásy Plzně, tak jsem velice vážně uvažoval, že se pokusím jí dát polibek..Jenže jsem měl strach z neopětování a tak jsem to raději neudělal…Ale byl to velice trýznivý pocit a projíždělo mnou zvláštní, ale přesto nádherné napětí. Druhým okamžikem bylo posezení v parku….Už tam se objevovaly silné signály vzájemné náklonnosti, ale přesto jsem nebyl ochotný riskovat tu chvíli k pokažení všeho…Ale v okamžiku, kdy jsme byli o sebe opření, jsem byl jen malinký kousíček od jejího políbení….Ale má chvíle měla teprve přijít…Celý den jsme si báječně užili a blížila se chvíle mého odjezdu…Nechtěl jsem odjet, ale bohužel jsem musel…Nejprve jsem myslel, že můj plán na závěrečný polibek je v troskách, protože se přidala její kamarádka Jana. Myslel jsem, že je to úmyslný úhybný manévr, protože se jí nelíbím a chce se vyhnout právě té chvilce, kterou jsem tolik plánoval…V tu chvíli jsem zapomněl na všechny ty signály z celého dne…Ale když už jsem nedoufal, její kamarádka odešla a nechala nás o samotě a přišla nejsilnější chvíle celého dne…Srdce v mé hrudi se rozbušilo na plné obrátky a při slovech „tak ahoj“ mě uchopila jemně za ruku a já jsem ani nevím jak vtisknul jejím rtům dlouhý polibek, který ve mne začal vařit snad všechnu krev a tělesná teplota mi stoupla na kritickou hodnotu.Naprosto úžasné.-)….ale pořád jsem si nebyl jistý…napsal jsem jí sms a na cestě zpět jsem čekal na odpověd…Splnilo se mi do puntíku vše co jsem od tohoto dne očekával….Nyní jsme spolu již přes měsíc a začíná se vyvíjet krásný pevný vztah…Jsem naprosto spokojený a doufám, že se nic nepokazí a já ji budu stále moci dělat radost a plnit její přání…..

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Dobrý den, třeba tento mini příběh bude někoho inspirovat...v r. 2008 jsem si zde založila profil, tak jako všechny ženy , jsem nestíhala odepisovat. Jakmile toto pominulo, začala jsem i já koukat po mužskejch. Byla jsem s dcerou sama 6 let, zvykla jsem si na samotu, přesto....Líbil se mně muž, který žil v té době v Irsku a já si říkala, že je daleko, alespoň nebude otravovat Dlouho jsme si psali, skypovali a i přes nějaké jiné známosti, které jsme oba navázali, nakonec přijel " na kafe " a zůstal ! Jsme spolu téměř 5 let, vybudovali jsme krásnou, velkou rodinu, dům, kočka, pes....no jako z pohádky. P.s. 20.12. 2012 jsme měli svatbu. Držím všem palce, člověk nemá být sám, děkuji ŠTĚSTÍ !!!

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.