Skutečné příběhy štěstí

Nevěřila jsem ,že se dá potkat na internetové seznamce štěstí a ono se to podařilo.Je to už dva roky co jsem se na tuto seznamku zaregistrovala.Nejdřív se toho moc nedělo jen pár vzkazu jak se máš a tak,ale pak napsal kluk jménem Petr a já jsem už při druhém e-mailu věděla ,že je to mé druhé já.Na fotkách docela fajn kluk,trochu při těle ,ale už od pohledu velkej dobrák a pohodář.Defakto až po měsíci byla naše první schůzka a do té doby každý den několik e-mailu.
Petr je nenáročný,milý,chytrý,hodný člověk.Cítím to každý den ,že jsem našla své druhé Já pro život,muže který mě miluje.Petr je fajn člověk,nemusí mluvit a já vím co si myslí.Vím ,že nás v životě čeká ještě hodně překážek ,ale spolu to zvládneme.
Samota je smutná, nikdy to nikdo nevzdávejte,na každého tam někdo někde čeká.Láska je něco krásného a u nás už bude mít i pokračování , v květnu se nám narodí dvojčátka. Mít láskyplný vztah,je veliké štěstí a já ho přeji i Vám všem .Děkuji

Na štěstíčku jsem byla víc jak rok. Zpočátku hledala vážné seznámení, pak po zkušenostech jen přátelství a možná lásku. Zavítala jsem jen namátkou mimo své vyhraněné teritorium a jedna fotografie mě oslovila. Muž s úsměvem na rtech, pak s dcerou v klíně, motorkář. Začali jsme si psát, pak volat a během 3 týdnů došlo k náhodnému setkání já se synem a on s dcerou. První podání ruky, přeskočila jiskra. Strávili jsme spolu krásné odpoledne v kině a hrami s dětmi, posezením u dobré kávy a přišlo loučení. Celé odpoledne jsem tu energii cítila, nechápala jsem, co to je. Měla jsem strach, že když odjede k domovu vlakem, že už se neuvidíme. Večer přišla sms. Zamiloval se na první pohled píše, a netušil, že já také. Další víkend už jsme trávili spolu a od té doby jsme spolu a plánujeme společný život a svatbu. Bydlíme spolu 4. měsíc. Děti jsou spokojené, my zamilovaní a naše láska a vztah se stupňuje a je to čím dál tím krásnější. Máme toho oba dost za sebou a v tomhle věku už víme o čem život je. Oba od prvního okamžiku vidíme spolu do budoucna a nevadí nám, kolik překážek budeme muset překonat. Máme jeden druhého, máme děti a naději, že znovu utvoříme rodinu. To co jsme ne naší vinou oba ztratili a v co jsme už možná nedoufali. Je mi 40, Vaškovi 45 za pár dní, a věřte, že takhle láska je zralá a zraje dál. Sportujeme spolu, jezdíme na motorce, hrajeme tenis, plaveme a chodíme do kina, divadla, prostě vše, co se naskytne, tomu se nebráníme. Mám vedle sebe úžasného muže, který ve mě vidí bohyni, a přitom se potkali jen dva obyčejní blázni, kteří ve svém věku nechtějí ještě stárnout a myslet na důchod, ale chtějí život prožít a ve dvou či jako rodina. A jak jsme si řekli, svatba do roka a do dne - myslím, že to bude dříve. Cítíme to oba, chceme to oba. A napořád. Našla jsem jehlu v kupce sena a přeji tohle štěstí každému. Tu energii, tu jiskřičku, o které jsem jen slýchávala. Existuje, dnes už to vím. Po 21 letém manželství jsem nevěřila, že může být něco ještě více intenzívního. A ejhle, je to tu.Miluji a to je zázrak.

Byli jsme kamarádi na 3 dny a pak už to je jen Láska na celý život. Protože láska hory přenáší , 45km jsme byli od sebe a teď jsem pořád u sebe.
Můj Miláček si mě tady našel,a já jsem s ním moc spokojená.
Tak ať vám to taky vyjde jak mě.

Starý rok se moc nepovedl,v nějakých chvílích nebyl ideální,v nějakých chvílích to celkem ušlo,ale před půlnocí jsem byla ráda,že tento rok právě končí a začíná nový.
Nový rok nastal a s tím přišel i první vzkaz od Tomáše.Psali jsme si skoro celý den a chtěli jsme se sejít a popovídat si u kávy.Jenže na svátek je všude zavřeno a tak jsme se šli projít do města k přehradě.Byl to neuvěřitelnej večer.Nečekala jsem,že někdy někoho takovýho poznam.Byl milej a příjemně se s ním povídalo.Vyzařovalo z něj něco nepopsatelnýho a okouzlujícího.Líbilo se mi jak mluvil o tom co dělá o svým synovi,jak je hrdej na to,že je táta.Opravdu jsem takovýho člověka ještě nepotkala a něvěřila,že někdo takovej opravdu existuje.Pak mě odvezl a já šla domů.I po schůzce jsme si začali psát.A na zítra naplánovali to kafčo.
Nikdo z nás neví,jak toto setkání dopadne a chce to čas,aby jsme na to přišli.Nic se nemá uspěchat,ale snad to dopadne tak,jak to dopadnout má.

Neuvěřitelné ale je to tak .
Nikdy bych nehledal seznámení prostřednictvím seznamky, ale přeci jen jsem tak učinil aniž bych v to věřil. Svůj profil jsem sice odbyl,ale nepřikláněl jsem tomu význam.Po krátkém rozkoukání mi padla do oka v celku ta pravá a tím to vše začalo. Slovo dalo slovo a my jsme spolu dodnes a světe div se šťastni  a proto neváhejte a jděte do toho po hlavě jako jsme šli my dva a nebojte se seznamky.   

Už je to rok, co jsem si na této seznamce založila svůj profil. Vlastně jsem to udělala jen ze zvědavosti, protože jsem na seznamování přes internet nikdy moc nevěřila. Měla jsem pocit, že na seznamce přece nikoho, kdo opravdu stojí o vztah a ne jen o chvilkovou postelovou známost, nemůžu potkat. Psala jsem si s různými muži,někteří byli docela otravní, jiní zase milí, ale nikdy jsem nebyla tak nějak vnitřně přesvědčená o tom, že to je ten chlap, kterého chci potkat osobně. Vzkazů mi chodilo relativně hodně, takže pokud mě někdo nezaujal svým vtipem hned při první větě, ignorovala jsem ho a nebo ho kulantně odmítla. Jednou mi napsal muž, který byl na první pohled celkem sympatický, ale podle vzkazu, který mi zanechal, se jevil jako nudný patron, jelikož mi napsal tuctový vzkaz: "Ahoj, jak se máš?" Tenkrát jsem mu ani neodpověděla, protože jsem byla zaneprázdněná konverzací s jiným velice vtipným mužem. Asi za dva měsíce mi tento muž s tuctovým vzkazem napsal ještě jednou, a tak mi to nedalo a odpověděla jsem.Začali jsme si psát, a i přesto, že jsem se u počítače neválela v křečích, ráda jsem nakonec kývla na schůzku. Hned na první schůzce jsme si padli do oka, jezdil za mnou třikrát týdně 60 km, trávili jsme spolu hodiny a hodiny a pořád jsme si měli co říct. Zamilovali jsme se, nyní už spolu půl roku bydlíme a je to moc fajn. Jsem moc ráda, že se tenkrát nevzdal a napsal ještě jednou, protože jinak bychom se nepoznali...Asi to tak ale mělo být. Potkali jsme se přesně v dobu, kdy jsme se potkat měli Tímto bych chtěla moc poděkovat vaší seznamce a přeji mnoho štěstí i ostatním hledajícím, kteří ztrácí naději na krásný vztah, protože štěstí příjde v pravou chvíli. Jen to chce trpělivost

I já bych chtěla přispět svým štěstíčkem a dát tak jiným lidem odvahu v hledaní.
Někdy v dubnu 2008 jsem tu potkala člověka a to setkání trvá dodnesAč ze stejného města,přeci vzdálení,protože přítel žil v té době v zahraničí,hledal přátele na osamocené dny v cizině a já zas přátele na vyplnění samotných večerů po práci.Z občasných vzkazů se stávaly častější a častější,z minut se stávaly hodiny a nakonec jsme zjistili,že o přátelství už tu dávno nejde.Miláček pak přijel na měsíc domů a ikdyž jsme oba byli nervozní z toho,že to nemusí vyjít,celej ten čas jsme se od sebe nehnuli a strávili tak krásný romantický léto ve dvou.Ani po odjezdu se nic nezměnilo,já pak pro změnu letěla na chvili za ním a v listopadu jsem ho opět vyhlížela v Brně na letišti.Jenže tentokrát už to nebylo na chvili,tentokrát už to bylo napořádOd toho dne spolu taky bydlíme,nedávno jsme oslavili roční výročí a tak jen zbývá doufat,že to štěstí ze štěstí ještě dlouho potrvá..

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

S přítelem jsme se seznámili na tomhle serveru někdy v lednu. Bylo to tak, že jsme si začali psát vtipné vzkazy, ze kterých spíš vyznívalo to, že budeme super kamarádi, který si dobře pokecaj, zmínky o vztahu jsme fakt neřešili. Pak jsme si začali dělat legraci, že bychom spolu před známými mohli "naoko" chodit, aby byla legrace a rozruch. Ano, možná trochu pubertální, ale nás tyhle hrátky bavily. Postupem času jsme zjišťovali, že zase tak kamarádský to mezi náma není a teď je to skoro 4.měsíc, co jsme spolu a jsme do sebe max. zamilovaný )))
Je to asi první chlap po těch 2 letech, co jsem tady registrovaná, se kterým mi to opravdu vyšlo, protože hned zezačátku nezačal řešit to, jestli spolu budeme mít "vážný vztah", ale poznával mě jako kámošku a z toho se pak vyklubala takhle skvělá láska.....
Na lásku přes net jsem nikdy nevěřila, ale asi na tom něco bude.
Přeju Vám tuhle super náhodu taky.
Debora

Po devíti letech se mi rozpadl vztah, je je mi 48 a říkala, jsem si, že to bude těžké si někoho najít, díky
portálu Štěstí se mi to povedlo. Jsme spolu rok a je to ten
nej chlap v mém životě. Nebýt seznamky nikdy bychom se nepoznali. Patříme k sobě a je nám spolu moc fajn. Seznamky mají svůj účel, parkrát se šlápne vedle, ale pak
to příjde a stojí to za to.

no jo,tak ho mám na krku.Nevim jestli to je srdce rvoucí příběh,ale asi by mě to nikdy nenapadlo. Pracovala jsem spoustu let jako servírka,takže chlapů kolem mě habaděj.vždycky jsem si myslela,že se zamiluju do hosta,kterej mi tam bude nosit růže,vysedávat na baru a čekat až skončim,kterej mě bude doprovázet domu,aby se mi nic nestalo a odhánět ode mě opilce a bezdomovce,který tam občas zavítaj.No jo,uznávám,byla jsem naivní.Ani se nedivim,jsem hroznej živel a vždycky,když se někde něco dělo,tak jsem tam samozřejmě nesměla chybět a navíc znáte pověst servírek a to si mysleli i ostatní.Místo nošení růží,jsem se dočkala,tak akorát panáka a i když na tom byru vysedávali a čekali až skončim,tak jen kvůli tomu,že si mysleli,že mě opijou a užijou si semnou.Asi aby měli aspoň levnější to pivo byla to ale sranda,místo toho,aby si odvedli oni mě,tak si je odváděli naštvaný manželky diskotéky mě nikdy moc nebraly.Když už jsem někam šla,tak jsem seděla na baru,povídala si s barmanama a užívala si to,že někdo obskakuje mě a na nějaký seznamování nebyla nálada.Když už jsem po pár letech začla mít toho užívání plný zuby,ale pořád jsem chtěla být v kontaktu s lidma přihlásila jsem se na štěstí.Je to fajn,když vás někdo obtěžuje nebo se vám nelíbí,tak ho nemusíte několik hodin přesvědčovat,že pro něj nejste ta pravá,prostě si ho dáte do ignorace a je klid.Bohužel to teda funguje oboustraně asi po měsíci,jsem tu opravdu našla přítele,vztah nebyl úplně dokonalej a tak jsem ve volnejch chvilkách utíkala na profily chlapů,který mě aspoň trochu rozesmáli.Nečekala jsem ale,že tu potkám někoho jiného...Psali jsme si asi dva měsíce,s tím přítelem jsem byla o měsíc dýl a hrozně jsme si rozuměli,je to kuchař,takže jsme byli i stejně skaženýale byl z Kladna a já z Prahy,takže by mě nikdy nenapadlo,že se setkáme.Byl to přesně můj typ,plešatej kus chlapa,kterej miluje svojí práci,je citlivej a dokáže se smát i když se nedaří.Celé 2 měsíce mě přemlouval,že se musíme vidět,když už bylo v mém vztahu opravdu zle,svolila jsem.Přijel pro mě z Kladna v jedenáct hodin v noci do práce a jeli jsme na kafe.Odvezl mě domu ve čtyři ráno a jel zpátky na Kladno,když pro mě takhle jezdil už 4 dny a já mu nedala ani pusu,bylo mi už divně,ale pořád jsem věřila tomu,že můj vztah s mým přítelem neskončí a že to zachráníme.Pepča pořád čekal,nenaléhal na mě,byl čím dál tím víc pozornější a hrozně se snažil.Jednou pro mě takhle v noci přijel a odvezl mě k sobě do práce,kde kromě vrátného nikdo nebyl,otevřel restauraci,vyndal z auta velkou bednu a v půl dvanácté v noci mi uvařil luxusní večeři,dal mi růži,otevřel víno a já jsem si připadala opravdu jak princezna v pohádce.Musela jsem svůj vztah ukončit,bylo to těžký měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem mu ublížit,ale ani jsem nechtěla přijít o někoho,kdo ve mě probudil tenhle pocit.Když jsem se s přítelem rozešla,brečela jsem jak malá holka a místo toho aby mě Pepča propleskl,jak se to chovám,nastavil mi rameno a podal mi kapesník,viděla jsem,že mu to neni příjemný,ale byl u mě a trápil se semnou.Když jsme spolu chodili asi týden odvezl mě do harrachova,kde objednal v krásným hotýlku pokoj se snídaní a celej víkend jsme si užívali jeden druhýho.Upřímně jsem myslela,že bude poslední,ale nebyl.Jsme spolu půl roku,odstěhoval se z Kladna,našel si práci v Praze a pomalu si stavíme,,hnízdečko lásky":D Ani jeden jsme v životě neměli moc štěstí,mě zjistili,že mám epilepsii a on je takovaj věčnej smolař,ale myslim si,že všichni lidi i když nejsou hezcí,jsou nemocný,nebo žijou na ulici,tak všichni si zasloužej trochu štěstí.Pro každýho je to štěstí jiný,někdo má raději peníze,nebo mu dělá radost když ostatní trpí.Vždycky jsem si myslela,že nejdůležitější je zdraví.K čemu vám ale je když nejste šťastný?Vim,že z nemoci se nedostanu,ale svoje štěstí jsem tu našla a moc za to děkuju...

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Nejprve jsem si říkala, nikdy nemůžu najít lásku na netu, ale protože jsem byla sama pul roku a moc zklamaná z předchozích dvou vzathů, kdy mě první přítel občas mlátil a druhý přítel mě dostal psychicky skoro na dno, tak jsem si řekla, tak co nic neztratíš, tak jsem se zaregistrovala jen tak , z nudy...Psávalo mi tu hodně kluků a mužů, pár mě jich zaujalo, s dvěmi jsem se sešla, ale vždycky jsme akorád polecali a nice jsem k nikomu necícila...pokoušela jsem se za toho pul roku co jsem byla sama navázat známost a znovu se zamilovat, ale nepoštěstilo....až jednoho dne napsal kluk, který bydlel kousek ode mě, dokonce byl z vesnice, takže stejné nátury jako já ale sportovec a měl ze začátku takové divné názory....říkám tak tohle nemůže vyjít, na fotkách taky nic moc...ani nevim jak k tomu došlo, dali jsme si icq, písali si par týdnů, nakonec jsme se z ničeho nic rozhodli sejít, ani nevim proč když se mi nějak moc nelíbil a ani jsme se v mnoha věcech neshodovali. Možná to byl osud který nás k sobě táhnul, možná taky zvědavost, která se nakonec vyplatila, Setkali jsme se u nás na vesnici. Už z dálky jsem poznávala jeho tuning octávii kterou měl na fotkách, najednou z ní vystoupil krásnej chlap, kterej se na mě podíval a já jsem se roztřepala....první rande proběhlo, bylo to krásné, a nakonec jsme těch rande a výletů měli nesčetně mnoho, zjistili jsme že máme uplně stejne zájmy, životní cíle a připadá nám to jakobychom k sobě patřili od malička...

Zdravím vás všechny na seznamce a věřte že i po dlouhém hledání a chvílích kdy si řeknete že už to tady nemá cenu ,se najde ten s kterým budete štastní.Já a Ríša jsme už spolu jeden a pul roku stěhuji se za ním na Moravu a svatba už se taky chystá.Tak vydržte a probírejte se tím nepřeberným množstvím partneru a partnerek ten váš tam někde je.Hodně štěstí na štěstí Magda

Kdo hledá, najde…
Dobrý den všem, kteří jste se rozhodli najít své štěstí na „Štěstí“.
Dnešní doba je z hlediska seznamování poněkud náročná. Kde hledat „ toho pravého“?
Na diskotéce? Tam málo mužů hledá lásku na celý život. Oslovovat muže na ulici? V práci? Jako učitelka se setkávám jen s tatínky od rodin. Tedy za pokus nic člověk nedá. Zkusila jsem seznamku.
Potkala jsem zde různé typy mužů - milé, váhavé, hrubé , jako v běžném životě. Co je důležité, nevzdala jsem to a hledala. A našla.
Seznámila jsem se zde se svým již skoro měsíc manželem Petrem. Nejprve mi přišel prostě milý . Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se.
Loni jsem pod stromečkem našla zásnubní prsten a 24.4.2009 jsme se 14 měsících našeho vztahu vzali.
Po ošklivé životní etapě ( rozvod) jsem jen doufala, že by mě mohlo potkat něco tak krásného. Teď už nám k úplnému štěstí stačí jediné – vrána nebo čáp. Nebojte, vím ,že se člověk musí přičinit!
Přeji vám krásný den, pevné nervy a trochu toho štěstí.
Jitka ( andílekJita)

Tak jako ostatní i my dva jsem sem vstoupili s nadějí...........nadějí,že najdeme někoho s kým nám bude dobře a komu bude hezky s námi.........a místo toho jsme tu našli to nejbáječnější přátelství a oba jsme potkali lásky ve chvíli,kdy jsme o to přestali usilovat.
za kamaráda nad kamarády ti ŠTĚSTÍ děkuju!!!

...Láska na dálku?? ?Moc lidí na ní nevěří,všichni tvrdí,že nemůže vydržet,já jsem přesvědčená,že vydrží.Na začátku bylo pár nevinných vzkazů,pak přišlo setkání,večeře,povídání..následují další setkání,i když oba jsme zavaleni prací,ale láska pokračuje a přetrvává dál..je jen na nás co s tím provedeme..poznala jsem toho nejhodnějšího a nejgalantnějšího muže pod sluncem,a to není málo.Zdendo,díky,že jsi takový ..... a že mi moc pomáháš....ať se děje cokoli,vím že zůstaneme spolu....že ta naše láska na dálku bude nekonečná...

Známý chtěl abych se jen kukla na někoho na těchto stránkách,ze slušnosti jsem to udělala a rovnou se jen tak podívala jak to tady probíhá.Nevěřila jsem na seznámení jen přes písmenka ,byla jsem 20 let raděj sama než pořád poslouchat ..musíš to a ještě tamto a ještě něco navíc..musíš..tak jsem si řekla už NE,a jak jsem dívala a dívala, protějšci opětovali mé nakukování, najednou to bylo jednou.....šestkrát...nemohla jsem se vynadívat na oči které byly smutné,krásné, hluboké a tajemné...pak bylo jen ahoj...pak prý že jsem daleko,ale že se mu se mnou hezky povídá tak bylo šeptáni přes ICQ,po 3 dnech prý by mě jen rád poznal jako dobrou kamošku,protože jsem hodně daleko a on na takovou dálku žádný vztach nechce,chvíli jsem jako váhala,ale strašně jsem toužila ho poznat a dívat se na něj z blízka,od neděle kdy padlo první ahoj jsme se v pátek sešli,byli jsem spolu až do pondělí a že další pátek se uvidíme znovu,ale v úterý sms že to do pátku nevydrží,že mu chybím,tak se hned ve středu ke mě přistěhoval...a jsme spolu už 6 měsíců.Náhodou jsem poznala lásku mého života a budu se o ni starat jak nejlíp dovedu...Sylvie

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

Ano je to tak. Štěstí mi opravdu přineslo štěstí

Svého teď už manžela jsem potkala tady na štěstí. Seznámení to bylo krásné, romantika jak má být. Po čtrnácti dnech jsem se k němu nastěhovala a za pět měsíců mě požádal o ruku a o dva roky na to byla svatba 11. srpna 2012 v Lobči v zámeckém parku( nedaleko Mšena)
Opět romantika, krása.
Sami se o kráse můžete přesvědčit, ze srandy jsme se přihlásili když česká televize hledala páry na natočení dokumentu o českých svatbách současnosti. A ono to vyšlo V telce by měl běžet šesti dílný dokument v lednu a únoru.
No není to krása i seznamce děkujeme ale záleží na řežisérce jestli poděkování nevystřihne.
Jen na tu svatební cestu nám ňák nevystačilo ale život jde dál
Tak Vám všem držím palečky aby jste na Štěstí našli i to svoje štěstí
Bělásek

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Na seznamku jsem se nechal před dvěma lety vyhecovat kamarádem.V podstatě nešlo o nic jiného, jen kouknout po holkách a poznat nové lidi.A o zábavu.Nejsem žádný mladík, táhne mi 38.A o ženy rozhodně nouze nebyla. Ale to je jen nepodstatný detail.Ale je zbytečné rozepisovat se o takových věcech, v tomhle "příběhu" nejsou důležité. I když jsem se na této seznamce poznal s několika zajímavými lidmi, nečekal jsem tu nekrásnější a zároveň nejstrašnější věc, která mě teprve čekala.Potkal jsem JI.První schůzka byla jen vlastně takové "kouknu a uvidím". Ale už tenkrát se to stalo.Cítil jsem, že je to člověk, kterého jsem za téměř 40 let života nepotkal a na kterého jsem čekal.Silná,sebevědomá, nádherná... Tím dnen se začaly odečítat dny mého života.Prožili jsme spousty nezapomenutelných chvil, úžasného souznění, a dokonalého odevzdání.I když byly i dny, kdy nebylo nejlíp.Tohle absolutní štěstí trvalo jen 14 měsíců. Vzdal jsem se kvůli tomuto osudovému vztahu rodiny,všechno jsem mu podřídil.Byla to pro mě budoucnost a představa, že zestárnu s člověkem, kterého miluji,absolutně mu věřím a dal bych mu naprosto vše, co jen můžu dát. Potom přišel krutý pád.Po vážných zdravotních problémech, nezvládnutém stresu přišlo na řadu kruté racionální myšlení a my zjistili,že takhle dál nemůžeme.I přes lásku, která nám stále vládne jsme vztah ukončili. Pro mě to znamená už nekolik měsíců trvající muka.Nejím, nespím a dochází mi síla žít.Tuhle zpověď chci věnovat jen JÍ. Dnes je poslední lednový den a zítra Ji naposled uvidím.
Oslavy zamilovaných už pro nás nebudou...

Náš příběh začal pro tento server celkem všedně. Registrací a pokusem o pobavení.

Má partnerka šla na štěstí se odreagovat od všedních problémů, já ze zvědavosti, zda se tu dá najít životní partner.
Po dlouhém hledání mne zaujala žena, která v hlavičce nadpisu napsala " jen pro zábavu ".Tak jsem se optal: "jen pro zábavu, nebo něco víc"?
Žádná odpověď.......
Zkusil jsem to podruhé a přišla odpověď : pošli foto na e-mail.
Celkem nečekaná odpověď mne zaskočila, leč proč to neudělat, tak šla fotka, no radši dvě.
A TÍM ZAČLO NAŠE DOPISOVÁNÍ a posléze i schůzka, chceteli první rande.

Na rande jsem přišel kupodivu včas, ona však s 15 minutovým zpožděním.No královská 15ti minutovka.
Když ke mně přicházela, hned jsem ji poznal a okamžitě mne začlo bušit srdce, říkal jsem si že to snad není možné, ale že to je ta kterou hledám....., hm ani mi nepodala ruku.
Šli jsme na kávu, povídali si.Normálně to nedělám, ale během půl hodiny o mne věděla víc, než kdokoliv jiný kdo mne zná léta.Hezky jsme pokecali a domluvili se na procházce a svařáku v ten vánoční čas.
Při bumbání svařáku se na mne stále koukala, připadalo mi jako by koukala na svatý obrázek. A pak jsem to zkusil...krásně líbala a ta jiskra vzplanula. Oboustraně a strašně vášnivě.

Jsme spolu dva měsíce, již bydlíme ve společné domácnosti, plánujeme svatbu a rodinu a JSME ŠŤASTNÍ JAKO NIKDY.


A PAK ŽE TO NA ŠTĚSTÍ NEJDE.

Moc Vám děkujem za tyhle stránky a doporučujeme je.....

Naše seznámení proběhlo asi tímto spůsobem.Dne 14.2 na den zamilovaných (Valentýna)jsem byla na štesí které mi doporučila moje kamarádka.Byla jsem tu zaregistrovaná od února a pořád jsem nějak neměla štestí potkat někoho kdo by mě chytil u srdíčka.když najednou napsal kluk který shodou okolností je také z Kladna kde bydlím i já. Protože jsem žena činu navrhla jsem setkání ještě ten týž večer jelikož osobní setkání vždy napoví nejvíc .Sešli jsme se v jednom baru asi za 40 minut. Setkání mne velice nadchlo a ani Martin nebyl proti sejít se další den znovu. Od té doby bylo opravdu málo dnů kdyby jsme se neviděli protoze je nam spolu moc fajn. ted zrovna sedime spolu u pocitace a pisem tenhle vzkaz pro vas vsechny aby jste videli ze to funguje a treba i vas potka stesti jako nas dva. M+J dohodli jsme se ze zrusime nase profily aby se vas sem veslo vic hodne stesti vam vsem !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Blížily se mé třetí prázdniny na Střední škole. A mně hrozilo, že budu další prázdniny trávit sama domácími pracemi. Tak jsem zabrousila na štěstí, které mi již dříve doporučoval můj kamarád a čekala jsem na odezvy. Ozvala se mi tu spousta mužů, jen se dvěma jsem se sešla a poté jsem jsem utvrdila v názoru, že ani internet k seznámení nepomůže. Jenže někdy v půlce července na mé zoufalé výkřiky do tmy na nástěnce začal reagovat muž, momentálně můj přítel Láďa, který se mě původně jen snažil utěšit. Četla jsem od něj krásné řádky, kde bývalo to samé. Že si někoho určitě najdu a že tamti za to nestáli. Nevypadalo to, že by jevil zájem, sama jsem z toho měla pocit takový, že mám utěšitele, ale já k němu od začátku chovala velké sympatie. Již z fotky mě zaujal svým vzhledem a poté jeho slovy. Jeho lásku ke mně dokázal skrývat asi měsíc a já to vůbec nepoznala. Po měsíci a půl jsme se sešli a já poznala to, že to je ten pravý. I přes různé překážky náš vztah vzkvétá a já dnes mohu říci, že máme téměř půlroční vážný vztah díky štěstí.cz. Takže vy, kdo jste ještě nenašli, myslím, že není nereálné tu potkat svou lásku.
Petra & Vladimír

Ahojky všem,ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se štěstím...
Když jsem si podávala do seznamky inzerát,nevěřila jsem tomu,že se někdo ozve,ale štěstí se usmálo i na mě a ozvalo se spoustu mužů,ale jeden mě opravdu byl velice simapatický.....tak jsem mu odepsala.....
začalo to v pátek a já se za ním jela podívat a a slovo dalo slovo a z nás se stal páreček...
sice ty záčátky nebyly úplně ideální,ale co dneska je že???
Je to už pomalu 4 měsíce a já si troufám říct,že je nám spolu moc hezky....
Nejsme sice ze stejného města,ale jezdíme za sebou jak jen to jde....a musím Vám říct,že je to fakt docela často.....
Takže pokud mohu,všem vřele doporučuji seznamku na štěstí protože to čeká na každého......
Mějte se všichni báječně a všem ještě neseznámeným přeji hodně štěstíčka a nám seznámeným samozřejmě taky....
Pa pa Míša

Na seznamku štestí jsem se dostala díky kamarádce. Jednou se mi zmínila, že se zaregistrovala na seznamku. Zajímalo mě, jak to funguje a tak jsem to taky zkusila. Po pár nezdařených schůzkách jsem to vzdala, nedoufala jsem, že bych takovou cestou mohla poznat normálního, pro život použitelného partnera. Jenže mi to nedalo a časem jsem se zase zaregistrovala, ale už jsem od toho nic moc neočekávala. Seznámila jsem se s několika lidmi, ale ničím mě nedokazali přešvědčit, že tahle seznamka má smysl. Byla jsem z toho hodně zklamaná. Jednoho dne jsem se rozhodla, že si definitvně ukončím registraci. Než jsem to uděla, tak jsem probírala nabídky, které mi přišly a stalo se to, v co bych už nedoufala. Úplně mě pohltil profil mého nynějšího přítele, bylo to úplně něco jiného než jsem pročítala před tím. Neváhala jsem a odpověděla jsem na výzvu. Po pár telefonátech jsme si dali schůzku a po pár schůzkách jsem se k němu přestěhovala. Nyní je to už 7 měsíců, co spolu bydlíme a mohu Vám říct, že jsem nikdy nebyla tak štastná. Potkala jsem úžasného člověka, kterého nesmírně miluju a to jen díky seznamce štestí. Jinak by jsme neměli šanci se vůbec potkat, protože byla mezi námi velká vzdálenost. Já to vidím jako osudové štěstí.

....omlouvám se za plno pravopisných chyb, tohle je druhá verze. S pozdravem, PEACE, HIP HOP DON´T STOP!

Chtěli bychom poděkovat z celého srdce této seznamce a celému týmu lidí, kteří dávají možnost lidem se seznámit. Díky těmto stránkám jsme se seznámili před 3 roky. Ač jsme byli každý z jiného kraje, skoro sta kilometrů daleko, dostali jsme možnost se poznat. Od prvního oslovení do prvního osobního setkání uběhly 4 měsíce. Ale první schůzka překonala naše očekávání. Nikdy v životě neběžel čas tak rychle jako tehdy. Ani jeden jsme neočekávali, že napoprvé spolu strávíme toliko času, těch naších prvních společných skoro deset hodin uteklo jako nic. Rok a dva měsíce po té jsme se vzali a v současné době máme 14měsíční holčičku.Chtěli bychom vzkázat všem, že štěstí na každého někde čeká, ale nikdy se neví, kdy příjde, jen mu jít naproti. Iva a David