Skutečné příběhy štěstí

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mají co do činění s těmito stránkami. Díky nim jsme s dcerkou našli báječného muže. Brzy již manžela Prožívám právě nejkrásnější období v mém životě. I když stěhování z Ostravy do Znojma bylo trošku chaotické.
Tobě bych chtěla Alešku vzkázat, že tě strašně moc miluji.
Týmu Štěstí děkuji za naše štěstí

Ahoj lidi,
rádi se s vámi (s Tebou) podělíme o naší zkušenost.

Zdeněk:
Asi před půl rokem jsem se propadl do sentimentálních stavů, při kterých jsem toužil po ženě, s kterou bych sdílel svět plný lehkosti a radosti, navíc rozuměla mým myšlenkám a nebála se. Myslel jsem si, že si stačí přát a ona se brzy objeví. Pro tuto ideu jsem si vysněnou ženu více konkretizoval a náš vztah sepsal na křídový papír. Chodil jsem ven s nadějí, že se můžeme někde potkat, ale nestalo se. Většina žen, byť krásných, mi nikterak neimponovala. Rozhodl jsem se, že půjdu svému snu ještě více naproti a registroval se na několika webových seznamkách. Reagoval jsem na několik inzerátu sympatických žen z mého okolí a poté sjížděl inzeráty z celé naší republiky. Náhle jsem na webu www.stesti.cz objevil fotku a inzerát ženy, které jsem prostě napsal tohle: "Bože. Žeru Tě Heluš! :D"

Helena:
Po rozchodu s roční známostí, vědoma si všech jejích nedostatků,uspořádala jsem své myšlenky a snažila jsem se celou svou bytostí správně uchopit charakter muže, kterého hledám. Došlo mi, že i předchozího partnera jsem si přála takového, jaký byl, jen jsem ve své hlavě špatně definovala jeho vlastnosti. Snažila jsem se více soustředit na podstatné věci. Hledala jsem muže v první řadě aktivního, pozitivního a usměvavého, také myslivého, s hlavou plnou nápadů, "trpící" láskou k životu. Chodila jsem přes seznamky na rande, která pro mne znamenala vždy jen zpestření dne, protože muži, se kterými jsem šla, byli vždy trochu jinde ve svých myšlenkách, než já a tak jsem nejednoho zklamala tím, že jsem rande nechtěla opakovat. Jeden mladý chlapec mi jednoho dne napsal na Štěstí:"Bože. Žeru Tě Heluš! :D" dle profilové fotky byl sympatický. Google mi poskytl mnoho dalších fotek jeho osoby a dovolil mi nahlédnout do jeho zjevně aktivního života. Tak mou reakcí musel být kompliment na adresu jeho krásného úsměvu a dále jsem odpověděla, že ho taktéž tak trochu žeru..

Nyní již přes dva měsíce takřka nepřetržitě sdílíme své životy a jsme oba přesvědčeni o spřízněnosti našich myslí a osudovosti našeho vzájemného bytí.
Přejeme všem (a především Tobě čtenáři) stejnou naději, odvahu přát si, snít a za snem, za štěstím jít.
Tímto také děkujeme Štěstí.cz, že se naše cesty právě zde mohly protnout.

Ze srdce zdraví Hin a Zang :)

Starý rok se moc nepovedl,v nějakých chvílích nebyl ideální,v nějakých chvílích to celkem ušlo,ale před půlnocí jsem byla ráda,že tento rok právě končí a začíná nový.
Nový rok nastal a s tím přišel i první vzkaz od Tomáše.Psali jsme si skoro celý den a chtěli jsme se sejít a popovídat si u kávy.Jenže na svátek je všude zavřeno a tak jsme se šli projít do města k přehradě.Byl to neuvěřitelnej večer.Nečekala jsem,že někdy někoho takovýho poznam.Byl milej a příjemně se s ním povídalo.Vyzařovalo z něj něco nepopsatelnýho a okouzlujícího.Líbilo se mi jak mluvil o tom co dělá o svým synovi,jak je hrdej na to,že je táta.Opravdu jsem takovýho člověka ještě nepotkala a něvěřila,že někdo takovej opravdu existuje.Pak mě odvezl a já šla domů.I po schůzce jsme si začali psát.A na zítra naplánovali to kafčo.
Nikdo z nás neví,jak toto setkání dopadne a chce to čas,aby jsme na to přišli.Nic se nemá uspěchat,ale snad to dopadne tak,jak to dopadnout má.

Ahoj milá štístka , tak nevím jak začít je to už skoro dva roky co jsem potkal své štístko 16.3.2013 jsem napsal svůj první vzkaz své nynější lásce trvalo skoro měsíc něž mi odepsala skoro jsem to vzdal, ale ozvala se po měsíci přijala mé pozvání na kávu. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že opravdu přijede a potkáme se, když jsem uviděl autobus nevěřil jsem svým očím uviděl jsem ženu, kterou jsem znal pouze z fotek a písmenek. Bylo to jako sen prostě byla tady já jí podal ruku a dal jí pusu bylo to jako kdyby jsme se znali dlouho. Proběhla 3 schůzka a už bylo rozhodnuto ....proběhlo stěhování a dnes už jsme spolu a jsme štastní a oba vzpomínáme jak probíhalo naše seznámení na štěstí a jsme velice rádi, že jsme na štěstí setrvali. A věřte ne bone naše láska je čím dál silnější a vtah krásnější prostě Štěstí ze štěstí byl náš OSUD. Děkujeme seznamce štěstí za náši krásný a pevný vztah.

Náš příběh začal právě před pěti lety. Já jsem tehdy byla čerstvě rozvedená, nešťastná, se dvěmi dětmi a spoustou starostí. Náhodou jsem objevila odkaz na seznamku štěstí a spíše jen pro odreagování jsem zkusila se zaregistrovat a hledat. Asi po týdnu jsem si začala dopisovat s mužem, který měl obdobné starosti a hlavně názory na život. Po pár dnech nezůstalo jen u dopisování a konečně jsme se i sešli. Dnes už vím, že to byl osud. Od té doby se můj život úplně změnil. Přítel přijal moje děti a choval se k nim jako ke svým vlastním, po roce jsme si pořídili společné bydlení a letos jsme se na výročí pětileté známosti vzali. Nikdy nezoufejte a věřte, že může být svět zase fajn.

Příběh o štěstí 2

Dnes je tomu rok co jsme spolu můj Míša a JÁ.Náš příběh o seznámení už je zde napsaný co psal moje životní láska.Já moc na to psaní nejsem ale chtěla bych se o to pokusit,chci celém světu se pochlubit že konečně mám svou životní lásku.A to díky tomuto Štěstí.
Začalo to tak jako asi každý vztah začíná, rande a společné výlety.Náš vztah se vyvíjel velice rychle,nic jsme si neplánovali,všechno přišlo tak nějak samo.21.března kdy jsme se poprvé políbili,začal náš vztah.Byli a jsou to krásné chvíle na které nikdy nezapomenu.Začátkem září jsme zjistili že čekám miminko.Já jsem sice bylo z toho trošku vystrašená,ale po tom co se to dozvěděl můj Míša a co řekl,jsem věděla že všechno bude perfektní.Na ty slova nikdy nezapomenu,,dělali jsme to spolu a spolu na to zůstaneme,i na miminko miluji tě andílku“
A měl pravdu Zařídili jsme si krásné hnízdečko lásky. A dne 8.2.2008 jsme se vzali,svatba byla malinká ale moc nádherná.A teď čekáme jen na našeho malého mrňouska Lukáška,který přijde na svět každičkým dnem.

Začalo to tím, že jsem na Seznamu napsal do hledacího okénka jednoduché slovo: štěstí. Objevil se text Štěstí.cz osudová seznamka. A já vůbec nepřemýšlel a jednoduše na to tenkrát kliknul....

Říkal jsem si... co kdyby. Někde jsem četl, že každý člověk má na světě 7 ideálních partnerů. Prostě lidí, se kterými by se cítil šťastný a kteří by zase byli šťastní s ním. Bohužel, ne každý z nás má to štěstí, aby alespoň jednoho z nich potkal.
A já nejsem z těch, kteří rezignovaně čekají s rukama v klíně. Nemyslím si sice, že člověk by měl hledat partnera jen na internetu, ale co když právě tady bude má osudová láska, která přemýšlí možná úplně stejně jako já? A tak jsem to zkusil...

Začal jsem seznamovacími inzeráty typu Ona hledá jeho. Nejprve jsem zobrazoval jen ty s fotkami, pak se začetl i do ostatních. A když jsem objevil pár zajímavých žen, kterým jsem chtěl napsat, založil jsem si i svůj seznamovací profil. Vyplnil jsem všechny kolonky, na rovinu a po pravdě, protože nemám zapotřebí si hrát na někoho, kým nejsem.

Napsal jsem pár vzkazů a šel spát... a byl jsem zvědavý, jestli se vůbec někdo ozve. Ráno jsem nedočkavě pustil počítač... a ejhle.. 3 odpovědi a 7 nových vzkazů. A tak jsem si začal povídat... Tahle seznamka se mi začala líbit, a tak jsem doplnil i pár fotek a jednu určil jako hlavní. Večer jsem opět zasednul k PC a ejhle! Máte 24 nových vzkazů. Uvědomil jsem si, že zveřejnění fotky několikanásobně zvyšuje moji šanci na seznámení. Vždyť i já prohlížel nejprve jen inzeráty s fotkama.

Překvapilo mě, že i na netu může člověk potkat tolik rozumných lidí (samozřejmě jsou vyjimky Člověk si jen tak povídá, posílá vzkazy, prohlíží fotky... Vlastně ani jsem nečekal, že najdu hned první měsíc. Dokud mi nenapsala Petra... Začalo to krátkým vzkazem. Napsala jednoduše: Ještě jsi volný ? Odpověděl jsem, že je tu spousta fajn lidiček, ale zatím nemám pocit, že bych potkal onu osudově přitažlivou... No, a tak jsme si začali psát. Nejprve jen vzkazy, pak jsem zkusili chat (ale jen pro dva). Vyměnili jsme si stovky zpráviček... a to už jsme oba věděli, že o spoustě věcech přemýšlíme stejně. Nebudu to protahovat.. je to nejkrásnější věc na světě, když člověk potká svoji druhou polovičku... Už to trvá přes měsíc a oba se snažíme, aby to tak bylo navždy. A ono to nedá žádnou práci, jde to skoro samo :o) Nastal tedy čas uvolnit naše místa na štěstí.cz druhým. Naše profily i seznamovací inzeráty mizí, protože oba jsme už našli.

Takže vám ostatním, co hledáte lásku na celý život chci říct: Nevzdávejte to, ale také se nesnažte najít někoho ihned a za každou cenu.. Povídejte si, komunikujte, poznávejte druhé... a vyjde to! A nevěřte těm co říkají, že na internetu se všichni přetvařují, neboť oni soudí druhé jen podle sebe.

Radek37

Po posledním zklamání jsem se rozhodla,že mrknu na tuto seznamku.Moc jsem nedoufala,že tady tak brzy-ten večer najdu svou lásku.Po týdnu jsme se setkali a ihned věděli ,že ta osudová jiskřička tu je.Připadali jsme si jako,kdyby jsme se znali celou věčnost.Příští týden 8.května to bude rok co jsme spolu.Jsme spolu opravdu moc štastný a zamilovaný jeden do druhého.Nebojte se do toho jít a najít zde tu pravou lásku.Tímto bychom chtěli opravdu a upřímě poděkovat seznamce štěstí za to ,že je a spoustě lidí dá šanci najít tu svou lásku.Děkujeme-L

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

Byla jsem tu zaregistrovaná dlouho (v součtu několik let), několikrát jsem už zoufale profil smazala a pak ho zase zakládala… asi to znáte, ne? (nebo alespoň někteří z Vás) Schůzek bylo nespočet, některé byly fajn, některé méně, ale nikdy to nebylo „ono“. Vypadalo to, že celá moje snaha nikam nepovede, už jsem to vzdávala, ale když jsem se po čase trochu oklepala, tak jsem to zkoušela zas a zas. A povedlo se! Už jsme spolu 4 roky a z toho 2 roky manželé. Pořád je nám spolu krásně, stejně jako na začátku (navzdory poznámkám okolí: „Joo, počkej za pár let.“ ). A nebyla to láska na první pohled, ani jsem si na první schůzce nebyla jistá, že je to ON, jen to bylo moc fajn setkání a až po čase jsem si uvědomila, že s tímhle člověkem by bylo hezké strávit zbytek života. Chtěla bych Vás, co už ztrácíte naději, trochu povzbudit, opravdu to jde, může se to povést, jen vydržte, někdo má štěstí a potká toho pravého hned, ale ani vy ostatní to nevzdávejte, stojí to za to!

Naše osudové setkání se odehrálo na téhle seznamce v roce 2011. Já v rozvodovém řízení a Radim také. Začali jsme si psát....po pár dnech jsme si řekli, že se sejdem. Sešli jsme se a hned jsme si padli do oka. Radim byl sice málo mluvný, ale moc krásně se na něj dívalo . Dali jsme si pivo a kafe a povídali si své příběhy o tom, jak jsme se vůbec na stránky seznamky dostali. Při odchodu z restaurace padla pusa na rozloučenou, která trvala asi 5 minut, až nás musela vyrušit paní s kočárkem se slovy, že nemůže kolem nás projet ). Po tomto prvním setkání následovaly další a další. Po asi třech měsících známosti jsme seznámili i naše "chlapy" tenkrát mému synovi bylo 9 let a Radimovému synovi také 9 let. Znali jsme se od dubna a v prosinci téhož roku jsme se stěhovali do baráčku, který jsme si společně koupili. Letos už v našem vysněném baráčku budeme čtvrté Vánoce a jsme nesmírně šťastní Byl to osud, že jsme si tenkrát tady napsali první řádky? zřejmě ano...asi to vše špatné co jsme si při rozvodech zažili, mělo prostě zřejmě tak být a my DVA, tedy my ČTYŘI jsme se měli potkat. Nikdy bych nechodila ve svých 33 letech na diskotéky,abych někoho potkala, když jsem doma měla malé dítě, takže tahle seznamka mě i mého manžela ( vzali jsme se 31.9.2013 ) udělala zase šťastnými. Věřím, že někde na každého čeká ten vyvolený člověk, se kterým mu bude fajn. Přeju to všem kdo touží po lásce, štěstí a pohodovém životě. Držím pěsti i vám Šárka.

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Štěstí na štěstí?
Chci se s Vámi podělit a kus štěstí, které mě zde potkalo. Nebudu psát žádný dlouhý příběh... Jednoho večera jsem založila svůj profil na této seznamce, procházela bezejmenné tváře neznámých mužů, profily, které se navzájem tolik podobaly. Druhý den jsem si všimla, že můj profil navštívilo několik lidí, jeden z nich mě však zaujal. Čím to bylo?? Kombinace sympatického pohledu a stručně výstižných informací? Nebo úvodní větou, která řekla v pěti řádcích víc než celý profil dohromady? To už Vám teď nepovím...napsala jsem. Sešli jsme se, poznali více o sobě, o svých rodinách.

Obyčejný příběh, ale proč se chci s Vámi podělit právě o ten náš. Chtěla bych povzbudit všechny ty, kteří hledají. V životě stačí jen krátká chvíle, jedno rozhodnutí a doslova během pár dní změní Váš život. Od našeho prvního setkání uplynuly dva měsíce. Krátká doba? NE! Byli jsme v situaci, kdy se dva lidé poznávají, potřebují čas. Ten ale nebyl, Tom měl za měsíc od našeho seznámení odjíždět na půl roku do zahraničí. Během této krátké doby jsme poznali své rodiny, po 14 dnech prožili první společnou dovolenou... Trávili jsme spolu každý den.

A teď? Uplynul měsíc od chvíle, kdy jsme se rozloučili, od chvíle, kdy jsem stála a dívala se, jak odchází. Na další společně strávené okamžiky teprve čekáme a věřte mi, to čekání za to stojí...

PS: Budu na Tebe čekat za měsíc, za rok i za 10 let!


Přeji všem, co hledají, aby našli to svoje štěstí třeba právě zde...na štěstí.cz!

Hezký den všem!
Jmenuji se Vendelín a zde na seznamce mám profil "financni.krize". Před třemi lety jsem se zde seznámil se svou současnou manželkou Otýlií...
Byla to doslova láska na první pohled! Již po dvou měsících jsme se spolu zasnoubili a měsíc nato jsme se dokonce i vzali!
Záhy po svatbě jsme se začali pokoušet o děťátko. Bohužel, veškerá naše snaha byla marná. Otýlie ne a ne otěhotnět. Od našeho seznámení jsme se milovali snad již tisíckrát, ale stále bez úspěchu...
Až včera těsně před půlnocí se nám to podařilo! Otylka si totiž dnes ráno udělala těhotenský test a ten byl... pozitivní! Moje láska je tedy v tom a já budu co nevidět tátou!
Chtěl bych tímto z celého svého srdce poděkovat seznamce Štěstí.cz, že mi umožnila seznámit se s mým zlatíčkem Otylkou a učinila mě tak nevýslovně šťastným...
Přeji vám všem, abyste zde svou vyvolenou, či vyvoleného nalezli i vy.
S přáním všeho dobrého
Vendelín, Otylka a...?

Se seznamováním prostřednictvím internetu mám již bohužel bohaté zkušenosti. Bohužel, protože těch dobrých moc nebylo a i když jsem se už takto několikrát seznámila, dlouho to nevydrželo. A já měla pořád, jak se říká, v lásce smůlu a už ani nevěřila, že se to obrátí. Až do té doby než jsem zde potkala svého součásného partnera. Asi po měsíci vzájemného poznávání jsme spolu začali bydlet. A já cítím, že je to to pravé co jsem v životě hledala. Často mě až překvapuje jak se vzajemně shodujeme a doplňujeme, jak dílky puzzle.Přítel si ze mě občas utahuje a říká, že tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Časem se snad i rozrosteme jak plánujeme a vytvoříme rodinu. Díky Štěstí!!!

Co k tomu dodat ,je to mozne . S Pepikem jsme si tu psali jen jeden den a noc ani jeden jsme nemohli od toho psani se utrhnout noc nam utekla ani nevim jak. Pak prisel blaznivej napad sejit se a stravit spolu krasny vikend. Ten se vydaril. Uz spolu zijem 8 mesicu. Pepikovi se splnil sen, zije s nama jeho syn Patrik .Jana

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Dobrý den,
ráda by jsem se podělila se svým příběhem. Bude trochu jiný, než by se tu dalo čekat, ale právě proto ho sem vkládám. Dala jsem si inzerát, že hledám kamarády a kamarády na společné chození Šumavou. Napsalo mi opravdu hodně lidí a já věřím, že se mi povede díky seznamce dát dohromady partu a užijeme si společné výlety.
Můj příběh má milé pokračování. Napsal mi i Vašek, který je na vozíku a má i sníženou hybnost rukou. Napadlo mě, že na společné toulání Šumavou to sice nebude, ale na jeho milé vzkazy jsem odpovídala. Domluvili jsme se, že mu budu podle možností pomáhat se zahradou a tím co bude potřebovat. Vašek je obdivuhodný chlap, který žije sám v domě a snaží se být maximálně soběstačný. Dnes jsem k němu vzala své kamarádky, které stejně jako já obdivují jeho přístup k životu. Takže i k tomu pomohla seznamka Štěstí = že jeden obdivuhodný chlap, který žije sám našel ve mě kamarádku a pozná díky mě i další lidi, kteří ho stejně jako já obdivují a pomáhají. Ono upřímně řečeno stačí tam hlavně být a poslouchat ho. Zná a miluje Šumavu. Dělá krásné hrníčky a z nějakého důvodu se často směje. Jsem moc ráda, že jsem mu odpověděla a poznala jsem ho. Takže děkujeme Štěstí, že jsme já, můj syn i moje kamarádky zas bohatší a můžeme pomoci tam, kde je to opravdu třeba. PS: Sousedi mohou obdivovat jeho zahradu se kterou mu pomáhám já, kamarádky i můj syn. Přeji všem hezké psaní a hlavně šťastná setkání. Renča

Byla jsem skoro 18 let,šťastně vdaná.Manžel mi náhle onemocněl rakovinou a po roce boje, nemoci podlehl.Najednou se mi změnil celý život, nejen mě,ale i mým dvěma dcerám.Ztratili jsme nejbližší osůbku, co jsme měli.A já měla chuť přestat žít,vše asi skončilo,říkala jsem si, ale nemohla jsem život ukončit ,mám dcery, které mě potřebují a já je.Jednoho dne jsem sedla k počítači a rozhodla se dát si svůj profil na štěstí.Nic jsem od toho neočekávala....jen jsem chtěla zkusit,zda se někdo ozve.A ozval...napsal, já mu odepsala a sešli jsme se na kafe,hned ten den.Seděli jsme na kafi od půl 6 do půl 11.Pořád jsme si měli co říct.Byl to pěkný večer a my se rozhodli, že to zopakujeme.A opakovali...jednou ,dvakrát,třikrát.Bude to skoro 2 měsíce a my se stále scházíme a máme si pořád co říct, je nám spolu dobře a já se zase cítím šťastná.Těším se na každý den co budeme spolu,při každé schůzce mám takové krásné, hřejivé mrazení a pocit, že je tu někdo na kom mi moc záleží....snad to taky tak cítí.Nevím nemohu mluvit, za něj.Otevřel mi nový svět,poznávám,že jsem zase žena a má cenu zase žít a radovat se, z každého dne a rána co výjde slunce.A to je přece na tomto světě důležité,být zdravá a šťastná a dělat šťastné lidi kolem sebe na, kterých vám nejvíce záleží.A to je náš příběh ze štěstí....nevím jaký to bude mít konec, jak dopadne náš vztah, ale vím jedno....chceme být šťastní oba a budeme pro to dělat vše.Pro nás a naše děti.ŽIVOT JE PŘECE TAK KRÁSNÝ máme proč tu být a žít jej.

Ač jsem tu kdysi svůj profil na štěstí měla,tak jsem ho smazala,že je to zbytečné,že takto se partner najít nedá.Skoro po roce jsem si profil založila znovu s tím že mě něco nabádalo, proč tomu nedat ještě jednu šanci.Hned po zaregistrování mě oslovil muž bez fotografie a jen s málo vyplněným profilem.Propsali jsme spolu každé volno,které se dalo věděli jsme o sobě už tolik,že jsme si i vyměnili telefonní čísla s tím že se někdy domluvíme a sejdeme a poznáme.Začali jsme si i volat,nyní jsem znala už i jeho hlas nikoliv tvář.Chtěl mi fotku poslat,ale mě už na tom nezáleželo věděla jsem že ho mám už nějakým způsobem ráda a je mi opravdu jedno jak vypadá.Když jsme se sešli,byla to láska na první pohled.Jsme oba štastný že jsme se díky Vašemu štěstí mohli najít.

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Na štěstí jsem si založila profil a vůbec jsem nedoufala,ze by to mohlo někdy vyjit.Občas jsem se podívala na profil jestli mi někdo nenapsal.Po roce mi napsal kluk vzkaz ,který mě zaujal.Sesli jsme se a nebyla to taková dálka a zamilovali jsme se do sebe.Ale nevydrželo nám to.Po nějaké době přišel další pěkný a zajímavý vzkazík odepsala a zjistili jsme,že jsme sousede.Oba nás nenapadlo,že by přes net najít partnera.Dali jsme se dohromady.Do teďka jsme spolu a šťastni.Bez této stránky bychom se nikdy nesešli.

Zdravím všechny, kteří se chtějí seznámit a stále váhají, zda je seznamka to pravé.... Já se tomu také bránila.... a teď... mám doma toho nejlepšího chlapa na světě!!! Musím se ale přiznat, že jsem tu nehledala vážný vztah, ten jsem měla, ale trošku vzrůša...Tak jsem si psala a seznamovala se s muži, kteří hledali také jen flirt a trochu toho dobrodružství.... Nutno říci, že jsem tu narazila i na pěkné zvrhlíky... Pak jsem ale klikla na ten profil... fotka neznámého krasavce mě úplně dostala!!!Sebrala jsem odvahu a s troškou nadsázky jsem poslala vzkaz. Ani jsem nepočítala s tím, že by mi mohl někdo tak úžasný odpovědět. Tak jsem čekala a čekala a čekala.... a po třech týdnech to přišlo... odpověděl... nechtěla jsem tomu věřit, ale měl zájem... Po dalším týdnu dopisování jsme si dali první rande (9.10.08)... Byla jsem hrozně nervozní, ale vyšlo to... co víc...zamilovala jsem se na první pohled a myslím, že Martin ( již zmiňovaný krasavec )také. Pak šlo vše strašně rychle... vyznali jsme si lásku na třetí schůzce, na čtvrté jsme se poprvé pomilovali a na pátou schůzku jsme šli odhodláni, že spolu začneme nový život... A povedlo se... Letošní Vánoce jsme strávili už spolu, ve společné domácnosti, a byly to pro mě ty nejkrásnější Vánoce...dostala jsem zásnubní prstýnek a já řekla ANO!6.6.2009 je svatba !!!!! Nikdy bych nevěřila, že se mi může ve 36 letech ještě něco takového přihodit... Teď jsem konečně ta nejšťastnější ženská pod sluncem a mám toho nejúžasnějšího chlapa na světě...
Tímto chci poděkovat osudové seznamce"Štěstí" za to, že je! Tak nebojte se a pojďte si pro své "Štěstí"!!!
Přeji všem hodně lásky a toho pravého... :

Taky se chci podělit o to štěstí, co mě tady na stesti.cz potkalo. Říká se, že sdílené štěstí je dvojnásobné. Já jsem tu před pár měsíci oslovila sympatického mladého muže. Byl to jen takový obyčejný vzkaz. Můj oslovený se mi ozval. Začali jsme si psát na icq. Kvůli mým zkouškám a poté ukončování školy a jeho práci se nám nedařilo sejít osobně. Pak ale konečně stanovené datum setkání pasovalo nám oběma a tak se stalo, že jsme se sešli. U mě to zajiskřilo na první pohled a u mého sympaťáka asi taky, protože jsme spolu. SPOLU, jak úžasné slůvko. Jsme spolu a milujeme se!!! Dneska jsme se vrátili z naší společné první dovolené a bylo nám krásně. Martínku, lásko moje, chci ti tu tímto vyslovit, jak moc pro mě znamenáš!!! Našla jsem konečně člověka, o kterého se můžu opřít, věřit mu a milovat ho.MILUJU TĚ!!!!

Takže věřte, že tu někde na každého někdo čeká a příjde, dříve či později. Chce to někdy velkou dávku trpělivosti, která se ale poté vyplatí.

Byl jsem zde zaregistrovaný více jak rok, ale všechny pokusy o navázání kontaktu se ženami selhaly. Po všech nezdarech jsem chtěl zrušit můj profil, ale po přihlášení na mě čekal vzkaz s nabídkou seznámení. Zprvu jsem ani nechtěl odpovědět, ale pak jsem si řekl, že za zkoušku nic nedám. Posezení u kávy bylo velice přijemné, padli jsme si do oka a máme dokonce společné zájmy a rekreační sporty. Rychle jsme se s Bělou sblížili a do půl roku byla svatba. Děkujeme seznamce Štěstí. Pavel a Běla.

Ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost se serverem Stesti.cz. Nejdřív bych chtěla zmínit, že jsem podobným serverům nevěřila a nikdy dřív bych neřekla, že se tady zaregistruju. A také jsem byla a jsem "konzerva", takže to se mnou mají muži mnohem těžší. Myslím, že podobných žen je víc, i proto to zmiňuji... Až samota a nedostatek příležitostí na setkání mi dodaly odvahu se zviditelnit na seznamce.

Samozřejmě to v několika prvních pokusech nevyšlo. I když jsem se odvážila a po nějaké době psaní s konkrétním mužem jsem šla na setkání, většinou z toho už další setkání nebylo. Už jsem pomalu ztrácela víru a chuť něco dalšího zkoušet, ale jelikož jsem neměla moc dalších příležitostí se seznámit, dodávala jsem si sílu a čekala na další řádky od jiných mužů, které naštěstí občas přicházely. Napsal mi i David a psaní s ním bylo fajn, byl vtipný, chytrý, milý. I setkání s ním bylo moc příjemné a postupně následovaly další 2 setkání, přesto to nebyl můj typ a já jsem se navíc zatím bála pouštět do něčeho vážnějšího, což David chtěl. Asi jsem ještě po všech zklamání, které jsem v životě zažila, nebyla připravená se někomu úplně otevřít.

Ubíhaly měsíce. Mezitím jsem občas znovu zkusila s někým zajít na rande, ale nemělo to delšího trvání, pořád tam to "něco" chybělo. Průběžně jsem se občas někde potkala s Davidem, občas mi napsal a domluvili jsme se na nějaké setkání na festivalu nebo hudební akci - kde byl ale spíše se svými přáteli a já zase se svými. Dával mi najevo, že by se mnou chtěl být a mně s ním také bylo dobře, ale nic víc jsem zatím nechtěla. Rozseklo se to až na jednom menším festivalu, kde už byl David trošku v náladě a mísilo se v něm zklamání a zlost a důrazně se mě zeptal, co proti němu vlastně mám?? Většinou vždycky vím, co odpovědět, ale tentokrát jsem zůstala stát bez odpovědi... Uvědomila jsem si, že proti němu vlastně vůbec nic nemám, navíc mi je s ním fajn a něco mě k němu celou dobu táhne. Ten půlrok, co mi David dal, a ten čas, který jsem měla a mohla jsem si na Davida "zvyknout", naboural zeď, kterou jsem kolem sebe měla.

Dnes si uvědomuju, že ten "pravý" ani zdaleka nemusí být váš typ, ale hlavní je, že je takový, jaký je a právě tím si vás získá. Je opravdu krásné zjištění, že jste našli to, co celý život hledáte. Nebo tedy spíše to, co si našlo vás. I toto beru jako velké plus a jsem za to ráda - asi jsem já sama celý život hledala špatně a to dobré si mě pak muselo najít samo... Každopádně jsme už s Davidem víc jak 1,5 roku, koupili jsme si domek a čekáme mimčo Nikdy mu nepřestanu děkovat, že to tenkrát nevzdal a ten půlrok mi dal, i když se tím trápil. Je to opravdu ten "pravý", se kterým je život hrozně krásný, snadný a veselý a kterého bych přála najít každé ženě. Držím pěsti, opravdu to může vyjít! A samozřejmě velké díky Stesti.cz

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...