Skutečné příběhy štěstí

O této seznamce mně řekla moje kamarádka, jsem rok a něco sama , jenže na seznamky nevěřím, potkala jsem zde pár lidí, i na kávu jsem šla ale nikdy to nebylo dobré, jednou jsem se i odhlásila a vzdala to, ale později jsem se opět sem vrátila , mněla jsem zde pár přátel na psaní, ale to nejkrásnější bylo to poslední pozvání na kávu, byla jsem pozvaná jedním mužem, ale ten den mně zde napsal že se mu rozbilo auto ale že snad zítra určitě, natož jsem odepsala že toto už znám ale v pohodě, je mně to jedno, na druhý den psal v kolik a kde, ano, sešli jsme se a ta káva trvala do 1h.ranní, on nepije a já si dala vínko, byla to jiskra na první pohled, je tomu už 3měsíce, je to fajn človíček,který je milý hodný a díky jemu mám jen ůsměv, za 14dní, budeme už spolu bydlet, rozumíme si a já proto mooocinky děkuji této seznamce ,že mně opět vrátila do chodu krásného žití a být štastná všem děkuji, Vídáme se každý den a je to krásné, ahojky a dík.

Na štěstíčku jsem byla víc jak rok. Zpočátku hledala vážné seznámení, pak po zkušenostech jen přátelství a možná lásku. Zavítala jsem jen namátkou mimo své vyhraněné teritorium a jedna fotografie mě oslovila. Muž s úsměvem na rtech, pak s dcerou v klíně, motorkář. Začali jsme si psát, pak volat a během 3 týdnů došlo k náhodnému setkání já se synem a on s dcerou. První podání ruky, přeskočila jiskra. Strávili jsme spolu krásné odpoledne v kině a hrami s dětmi, posezením u dobré kávy a přišlo loučení. Celé odpoledne jsem tu energii cítila, nechápala jsem, co to je. Měla jsem strach, že když odjede k domovu vlakem, že už se neuvidíme. Večer přišla sms. Zamiloval se na první pohled píše, a netušil, že já také. Další víkend už jsme trávili spolu a od té doby jsme spolu a plánujeme společný život a svatbu. Bydlíme spolu 4. měsíc. Děti jsou spokojené, my zamilovaní a naše láska a vztah se stupňuje a je to čím dál tím krásnější. Máme toho oba dost za sebou a v tomhle věku už víme o čem život je. Oba od prvního okamžiku vidíme spolu do budoucna a nevadí nám, kolik překážek budeme muset překonat. Máme jeden druhého, máme děti a naději, že znovu utvoříme rodinu. To co jsme ne naší vinou oba ztratili a v co jsme už možná nedoufali. Je mi 40, Vaškovi 45 za pár dní, a věřte, že takhle láska je zralá a zraje dál. Sportujeme spolu, jezdíme na motorce, hrajeme tenis, plaveme a chodíme do kina, divadla, prostě vše, co se naskytne, tomu se nebráníme. Mám vedle sebe úžasného muže, který ve mě vidí bohyni, a přitom se potkali jen dva obyčejní blázni, kteří ve svém věku nechtějí ještě stárnout a myslet na důchod, ale chtějí život prožít a ve dvou či jako rodina. A jak jsme si řekli, svatba do roka a do dne - myslím, že to bude dříve. Cítíme to oba, chceme to oba. A napořád. Našla jsem jehlu v kupce sena a přeji tohle štěstí každému. Tu energii, tu jiskřičku, o které jsem jen slýchávala. Existuje, dnes už to vím. Po 21 letém manželství jsem nevěřila, že může být něco ještě více intenzívního. A ejhle, je to tu.Miluji a to je zázrak.

Možná tu nejste jen tak pro nic za nic a možná i vy pohnete na tomto místě svým osudem tak jako já ...

Zaregistrovala jsem se na stesti.cz zprvu jen ze zvědavosti a později jsem byla ráda za výměnu názorů s několika muži, jejichž způsob a obsah písemného sdělení mne oslovil. Touto cestou jim i děkuji za pár nebo i více obětovaných chvil za klávesnicí v pruběhu dne i noci :)

I přes to, že jsem poměrně pozitivní člověk, jako máma dvou dětí a s ne zcela "vyřešenou minulostí", jsem ve více než eventuální přátelství nedoufala. Ale stalo se.

Napsal mi muž, na jehož řádky nešlo neodpovědět a v psaní nešlo nepokračovat. Skrze psané sdělení jsme stihli ve velmi krátké době probrat vše možné i nemožné a schůzka, na které jsme se po pár dnech domluvili, byla má první. Od té doby se dále vídáme a pokračujeme ve vzájemném poznávání a budování společného vztahu.

Myslím si, že je téměř zázrak, najít někoho podobně smýšlejícího, v podobné situaci a s životními zkušenostmi, které z nás činí vzájemně se doplňují partnery s respektem a porozumněním pro toho druhého. Je jasné, že i na místě a načasování velmi záleží :) Za toto místo a příležitost tudíž děkuji!

I ostatním "hledajícím i hledaným" tak přeji zvláště trpělivost, optimismus a všechny maximálně vhodné okolnosti pro nalezení svého štěstí na štěstí!

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

Ahoj lidi.........na téhle seznamce jsem byla tak zhruba před půl rokem........pár kafí.pár planých nadějí.a nic.Odhlásila jsem se s tím,že už mně sem nikdo nedostane.Jenže víte jak.''Nikdy neříkej nikdy''!Najednou jsem si začala připadat osaměle a tak jen zkušebně číhla na ŠTĚSTÍ,co se mi tam nabízí za možnosti.Nebyla jsem zaregistrovaná,opravdu jsem jen četla inzeráty mužů mého věku z mého okolí.Najednou mně neuvěřitelně oslovil inzerát muže,který tam měl v názvu telefonní číslo..bez váhání jsem napsala SMSsku,Vzápětí volal pán,že vůbec neví o co jde....a že nechápe kdo jsem a co po něm chci.Vyšlo najevo,že inzerát mu dala jeho dcera zrovna před chviličkou,neměla v umyslu zveřejňovat celé číslo,ale ze zvyku tam prostě celý telefon napsala.Prostě pán mi volal zpět....obrovsky se mi omluvil..............a omluvy přešly v povídání....a povídání v setkání...a setkání v lásku..a láska ve vztah
Nikdy nevíme,co má s námi osud v plánu

Je to neuvěřitelné,po x seznamování s "h"různými protějšky,jsem objevil celkem běžný profil.Po pár dnech psaní došlo i na první osobní setkání.Tam sice jiskra nepřeskočila,ale setkávali jsme se dál při hraní šqoše,na lyžích atd.Pak se to nějak zlomilo,zamilovali jsme se.Je to už skoro rok,Janička je nej nej nej báječnější holka.Plánujeme rodinu a bydlíme už spolu.Těšíme se na společnou exotickou dovolenou a tam...

Na své štěstí jsem čekala dlouho, ale dočkala jsem se ho v době, když už jsem nic nečekala a právě tady na téhle seznamce. Můj život byl celých 20 let jeden velký horor, vdala jsem se za psychopata a život s ním byl jak na vojně. Nebýt toho, že začal neúspěčně podnikat a udělal plno dluhů bych si nedovolila nic měnit. Tři roky trvalo naše odcizování a jednoho dne mi oznámil že čeká dítě s jinou. Ten den jsem se zavřela v ložnici, sedla si k počítači a začala si psát s lidmi. Potřebovala jsem se vypsat jen tak, abych se někomu svěřila se svým trápením. Mezi nima byl i jeden zajímavý kluk, s kterým sem si rozuměla, tak jsem mu napsala, že až jednou pojede kolem, ať se zastaví na kafe. Jaké bylo moje překvapení, když druhý den opravdu přijel, byla jsem zrovna u sestry v hospodě, kde jsem jí pomáhala vařit, takže jsem vypadala spíš jak osmažená hranolka jak nějaký sexi objekt. Naštěstí ho to neodradilo a počkal do večera až budu mít volno a pozval mě na večeři. Po večeři mě dovezl domů a domluvili jsme se zas na jiný den a pak tak jezdil skoro každý den. Byl mojí oporou v době, kdy odešel manžel, prodal náš dům a mě nic nedal, rozváděla jsem se musela vyklízet dům a hledat bydlení pro mě a 3 děti. Aby toho nebylo málo, tak v té tobě měl syn těžkou autonehodu, kterou málem nepřežil a z které si odnesl trvalé následky. Pořád ještě není v pořádku a čekají ho operace. Jeho vlastní otec se za ním ani nepřijel podívat do nemocnice kde skoro umřel. Můj milovaný Emil mě vozil každý den za synem a volal do nemocnice jak mu je, protože já jsem se bála každého zazvonění telefonu. Nespala jsem ani nejedla, než se dostal aspoň z nejhoršího. Jen díky Emilovi jsem tohle strašné období přežila ve zdraví. Přišla jsem o všechno co jsem měla a přesto jsem našla někoho komu to nevadí. Stará se o mě i o děti, které nejsou jeho a má nás rád a my jeho. Je to prostě nejlepší člověk kterého znám a budu pořád děkovat osudu, že mi ho poslal v době, kdy mi bylo nejhůř a nebýt jeho tak tady ani snad nejsem. Tento měsíc jsme si našli nový krásný byt, koupili nové auto a za měsíc bude mít moje nejstarší dcerka miminko. Z Emči bude dědeček i když je na to docela ještě mladý, je mu teprve 35 a mě 44, ale vůbec mu to nevadí. S Emčou jsme spolu už přes rok a myslím, že s ním se nebudu nudit nikdy v životě. On je přesně to co jsem hledala, hodnej,krásnej, chytrej, zajímavej, vysokej, černovlasej a dobrodruh, prostě super. V říjnu si zlomil ruku, tak jsme si udělali výlet autem do Francie k moři jen na pár dní, po vánocích se chystáme zas do Španělska a pořád spolu někam jezdíme jak má čas. Moc ho miluju a jsem strašně vděčná, že ho mám. Na internetu se dá sehnat opravdu všechno, jen stačí hledat.:)))

...ano, i když jsem tady na Štěstí něco málo přes týden, a když jsem se rozhodla zaregistrovat, přistupovala jsem k tomu velice skepticky, už teď vím, že název Štěstí je velice výztížný...proč? Protože hned asi 2.den po registraci bez fotek a bez nějakých nadějí z mé strany, jsem tady potkala človíčka ze stejného města. Následovala
krátká komunikace prostřenictvím vzkazů, protože odpoledne odjížděl do práce, pak až do večera množství sms-ek, no a hned v noci jsme se prostě sešli. Nebudu prozatím psát, jaký je, a jak to celé od začátku našeho psaní až dodnes probíhá, protože se známe opravdu jenom něco málo přes týden, i když jsme spolu téměř denně. Zatím se chci s vámi podělit jenom o to, že už teď vím, že jsem tady díky Štěstíčku potkala toho nejbáječnějšího človíčka ve svém životě a že ho nechci nikdy ztratit...někdy se snad odvážím napsat víc, protože to stojí za to, říct to celému světu,zatím jenom tolik, že spolu prožíváme nejšťastnější okamžiky v životě. "Jsi prostě můj miláček, který mi neustále dokazuje, že život může být i krásný a že opravdová láska ještě přece jenom existuje...i když jsem tomu už nevěřila. Moc Tě miluji a teď už vím, že i ty mne."

psani 3 roky po internetu.komunkace jen přes webku ale delila nas velka dálka australie. 10.7.2009 z mnou prijel do prahy na 5 nedel.nejkrasnejsi dovolena v mem zivote a ja neverila ze se clovek v mem veku muze jeste na prvni pohled zamilovat a krasne zamilovat. po rozpadu 18ti leteho vztahu a 4let samoty jsem znova zacala zit a smat se. jenze 5 nedel ubehlo jako voda a on je zase zpatky doma v newcastlu v australii.v unoru 2010 jedu zase ja za nim na 2 mesice.takze nehazejte dámy a páni flintu do žita preci nekde nekdo na vas jeste jiste ceka.me se to sice podarilo ale zase je tu ta neskutecna dalka ktera nas deli jeden od druheho ale ja verim ze se povede se tam prestehovat a zacit novy zivot drzte me palce a preji vsem hodne stesti pri vyberu partnera

Ahoj,píši to já,holka,kterou opustil manžel na vánoce.Mám dvě malé děti,jedno je miminko,druhé jde do školy.Byla jsem moc neštastná,tak jsem si dala inzerát na Štěstí.Ozvali se mě většinou kluci,kteří pouze chtěli sex,ale najednou v nich byla jedna dušička,je to kluk který respektuje můj momentální stav a hlavně moje děti,bere moje nálady,které plynou z rozvodu,dodává mě sebevědomí,přestože se sám rozvádí.Takže holky,nevím jesli nám to vyjde,zvykat si na někoho nového není zase tak jednouduché,ale je to krásné,mít někoho,kdo podrží v době zla,proto už jsme si oba vymazali profil a nyní se zkusíme podržet vzájemně v době,která není jednoduchá.Kdyby nebylo Štěstí,tak tu už možná nejsem,moc mě manžel zranil,ale díky Zděňkovi začínám věřit,že to zase půjde.Odchodem muže jsem myslela,že život skončil,ale ne,najednou jde dál.Proto,věřtě,že třeba tu najdete toho pravého,třeba jako já.Není důležité jesli je to manžel,milenec,ale je důležité,že vám pomůže,mě se to stalo a proto děkuji.Andrea Vondrová.

"Koukám,že na mě koukáš,jaký jseš znamení?"bylo moje odepsání jednomu chlápkovi.Byla jsem na Štěstí asi týden a chtěla se vymazat,protože mi připadalo,že když jdu po ulici,tak mě "určitě"všichni poznávají.Ale odpověď tohodle srandisty mě dostala:"Jsem váha a doufám,že nejsi nějaká čarodějnice a neřekneš mi v pátek,že v pondělí umřu-to bych měl zkaženej víkend"No a včera jsme měli 3-leté výročí od prvního randeMusím dodat,že je nám přes 40 let a tudíž jsme to vzali tak,že není nač čekat.Po 6-ti týdnech jsme se sestěhovali do podnájmu na"zkoušku"a po půl roce do svého bytečkuTímto chceme moc poděkovat seznamce Štěstí a ukázat ostatním,že my jsme to štěstí opravdu našli.Díky.D+M

Jsou to zpátky tři roky, co jsme se na štěstí.cz našli. Každý z nás měl již za sebou jeden manželský vztah, Já byl před rozvodem a na štěstí jsem prošel pár známostmi, které nebyly o vztahu, pouze jen o zábavě a užívání. Byl únor a já opět seděl u počítače a koukal, zda li se někdo ozve, či komu napíšu. Vzdal jsem to a ráno v práci jsem byl rozhodnutý, že profil smažu a končím. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když svítilo žlutě oznámení o nové zprávě. No a v únoru to budou tři roky, co jsme spolu, no za tu dobu jsme stihli svatbu a a těšit se jeden na druhého. Dnes už oba víme co je láska a co znamená slovo milovat. Přejeme všem taky tolik štěstíčka, které nás dalo dohromady

Přesně před třemi lety jsem zde narazila na mužského, který se mi původně vůbec vizuálně nelíbil, ale měl nádherný hlas a dokázal mě chytit za ruku, kterého jsem "jako" musela dobývat, po čtvrt roce se ke mě bez zeptání nastěhoval a jsme spolu. Občas bych ho jako každého mužského zastřelila ale hodně pro mě udělal a když je občas pár dnů pracovně mimo, tak mi je po něm neskutečně smutno.

Ahojky lidičky

I já se chci s vámi podělit o štěstí, které mne potkalo.
Není to jednoduché najít svoji osudovou lásku na celý život. Každý si tím musí projít , někdo má štěstí a najde partnera ani nemrkne a jiný musí usilovně hledat.

Já patřím mezi ten druhý případ i já hledala. Cesta hledání byla nekonečná a někdy dost bolestivá. Nebyla to procházka růžovým sadem jak by se mohlo zdát. Znovu a znovu jsem zažívala jenom zklamaní. Říkala jsem si,že ten pravý snad nikdy nepříjde a hle!

Díky této osudové seznamce štěstí.cz se to opravdu stalo
a já tomu nemohu stále uvěřit. I já se konečně dočkala a našla jsem lásku svého života.

Seznámili jsme se díky této seznamce. Jednou když jsem opět byla na netu ,jsem si všimla této možnosti seznámení. Napsala jsem svůj profil a čekala na odpovědi.
Skutečně začali přicházet nabídky k seznámení. Vybrala jsem si ty , které mně zaujaly a odepsala jsem všem.
Nejprve jsem si vždy s daným mužem dopisovala a po několika dnech jsem si domluvila schůzku. Těchto schůzek bylo 7. Ale schůzka číslo 5 se mi stala osudnou.
Zní to trochu nelogicky,že? Bylo jich přece 7. Ono se to totiž trochu zamotalo.

Stalo se to 7.3.2007 kdy mi napsal muž, který se jmenoval Aleš a znělo to takto:" Pokud ti nevadí,že je mi 27, rád bych se s tebou seznámil. Aby jste to pochopili, já jsem do profilu uvedla věk od 28 let nahoru. Nevadilo mi to a tak jsme si začali psát. Potom jsme se domluvili na schůzce. Připadala jsem si jako bychom se znali už hodně dlouho, měli jsme si pořád o čem vykládat. Došlo i na polibek. Ale ouvej, myslela jsem si ,že se opět uvidíme,ale nebylo to tak. Napsal mi hned druhý den, že se seznámil s nějakou dívkou a že se rozhodl pro ni. A tak jsem dál hledala a byla jsem ještě na dvou schůzkách. A co se nestalo, najednou jsem si měla vybrat mezi ním a mužem číslo 7. Aleš chtěl, abych mu dala ještě jednu šanci, ale mezi tím jsem poznala i muže číslo 7, byl to přesně můj typ. Nenapíšu vám co nebo kdo mi pomohl při rozhodování, ale volba, kterou jsem nakonec učinila, byla tou šťastnou.

Našla jsem lásku svého života, která přišla když už jsem
nedoufala.Ta láska je den ode dne větší a dělá mě neskutečně šťastnou. Tou láskou jsi TY: " Můj Bobíšku"

Tím osudovým mužem se stal nakonec Aleš. Je to muž, kterého jsem hledala celý svůj život.

Miluji tě lásko . Tvá Andy

Kámošky mě přemluvily, abych vám napsala.Jestli pomůžu alespoň dvěma lidem aby našli tu odvahu, má to smysl.
Jako mnoho jiných žen, i já jsem se po rozvodu plně věnovala dospívajícím dětem, které o to nestály a marně snila, že potkám někoho, kdo by mi řekl "mám Tě rád" a myslel to vážně a nezištně. Po roce jsem si dala inzerát a při dopisování užila spousty legrace i vážných řečí s "nudnými patrony". Schůzky, byly náročné na psychiku - nabízet se? Snažit se něco urvat za každou cenu? Jeden trval jen na schůzce v bazénu - asi aby viděl všechno nabízené zbožíčko..Tak si to asi žádná z nás nepředstavuje.
Už jsem ztrácela naději, ale ze setrvačnosti jsem odpověděla na normální milý inzerát. Řekla jsem si, že chlap, který přizná pět dětí musí mít odvahu i charisma. První schůzka rozpačitá, za týden další, to už bylo lepší. Když jsme si postupně začali odhalovat svoje dušičky, zjistili jsme, že máme hodně společného. Tak jsem nečekaně na Štěstí našla svého prince, chlapa, který už sice má ve svých 51 letech za sebou spoustu větších proher i malých vítězství, přesto neztratil smysl pro humor, elán do života a touhu mít někoho rád. Spolu se nebojíme budoucnosti. Víme, že na starosti, které se na nás valí ze všch stran, ale i na radosti jsme dva.

Nejde popsat pocit, který se v člověku usídlí, když ve zralém věku najde někoho, na koho čekal celý život. Je to směs štěstí, radosti a obav, jestli je to vůbec pravda a jestli není pozdě. Kdo jste to nezažili, věřte, že to stojí za to lopotění a stres při seznamování. Na každého někde čeká ten správný protějšek, jen je potřeba hledat, pracovat na tom. A (dámy!!) nedat svou kůži lacino! Po sedmi měsících od šťastného seznámení vím, o čem mluvím.

Přeji všem osamělým šťastný rok 2008, hlavně odvahu změnit svůj život a děkuji Štěstí.

Dva vzkazy Tvé zůstaly tu zprvu bez mé odezvy,
Ty jsi ale nevzdával to, počkal jsi si těch pár dní...
počkal jsi si na odpověď a potom na zprávy další,
ze kterých se dalo tušit, že nám cosi hezkého tu raší.

Pochybnosti které měla,
váhala, zda se s ním setkat,
rozplynuly už se zcela,
když pohledem jí začal laskat...
laskání těch modrých očí snoubilo se s něhou v hlase,
kolena se podlamují, zase věří lásky kráse...
lásky která zrodila se zprvu jenom ze slov pouhých,
a začla se prohlubovat silou jejich velké touhy...
touhy, co se naplnila jedné noci plné něhy, vášně,
kdy se duše spolu s těly propojily,
a teď je nám neskutečně krásně.

I když oba věříme v sílu osudu, rádi bychom poděkovali Štěstí za to, že nám umožnilo se poznat a zkrátit tak to nekonečné čekaní na pravou a opravdovou lásku.
Přejeme hodně štěstí i dalším čekatelům na lásku.
Lucík a Dave

Hezký den všem,se svojí láskou jsem se našla tady na štěstí před více než rokem je to o hodně starší partner 60 let mě je 47...nikdy předtím jsem neměla o tolik staršího partnera..myslím že jsem zvolila správně je to láska a nejen to vzájemné zájmy......vše spolu provádíme a baví nás to oba stejně.....proto vám všem zde přeji taky hodně štěstíčka a když najdete nehledejte již....
Pokud se chcete juknout na náš pár.....jsem pod nickem nedomu Lenka ...a můj drahoušek ottas60.Všem přeji tolik štěstí co potkalo nás oba.............

OTTA A Lenka

Kdyz jsem se tu zaregistrovala, byla jsem sama.Nikdy bych neverila, ze pres seznamku na internetu najdu muze sveho zivota...Ale po par dnech jsem si zacala s jednim muzem psat. Nedavala jsem tomu zadnou nadeji,ale vsechno nakonec dopadlo jinak a jsem za to moc vdecna :) Jsme spolu uz 5let, planujeme svatbu a znazime se o miminko :) Tem co vymysleli tuhle seznamku Strasne moc DEKUJI, diky Vam jsem Nasla to co jsem hledala a jsem strasne moc stastna .

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Náš příběh se začal psát tady a díky Štěstí.cz jsme se tu poznali. Oba jsme tu byli krátce. Vložila si sem fotky ze zvědavosti, kdo ji napíše a věřila ve štěstí. Na její profil a fotky dostala stovky vzkazů a reakcí, její vzhled a krása s vizáží modelky, proto poutala pozornost a zájem mnoha mužů. Chtěl jsem ji odpovědět, ale neměl jsem tu profil, založil si jej kvůli ni a napsal ji, že jsem si ten profil, založil vlastně jen kvůli ni, abych ji mohl odpovědět....z těch stovek vzkazů a žádostí o seznámení, si vybrala mne. Vyměnili jsme si pár vzkazů a hned mi odletěla na dovolenou a slíbili si, že se potkáme až se vrátí. Psali jsme si sms a jak přiletěla, druhý den jsme se sešli v restauraci a já ji poprvé uviděl. Tajil se mi dech a věděl jsem, že jsem ztracený. Málokdy bývám nervózní, ale tentokrát jsem musel z hluboka dýchat a štípnout se, věděl jsem z fotek, že je krásná, okouzlující, ale v reálu to předčilo veškerou moji představu, když jsem ji spatřil. Okouzlen její krásou a výjímečnou inteligencí, chytrostí, vzdělaností. Byl to zlomek pověstného Štěstí, jehla v kupce sena, ale my jsme se tu našli a letos v říjnu, jsem ji při porodu držel za ruku a narodila se nám nádherná holčička. Pořád si říkám jaká to byla náhoda, že jsem tenkrát spatřil její fotku a ten můj vzkaz z těch stovek, byl jiný a výjimečný, který ji zaujal. Díky vašemu portálu už nejsme dva, ale tři. Děkujeme M+S

Je to už dlouho,co jsem brouzdala na Štěstí.cz a ozval se mi tajemný neznámý muž.Půl roku jsme si jen psali a v létě 2.8.2009jsme měli první randíčko.Přijel se synem,šli jsme na zmrzku a bavili se jako bychom se znali už dávno. Pak za mnou jezdil do práce,vždy při noční,na kafíčko.Dělala jsem v herně.A jak jsme se poznávali,přišli jsme na to,že se pravděpodobně známe již několik let,studovala jsem v Písku a Martin tam v té době na vojně.Naše děti si celkem rozuměli a mi se milovali tak nač čekat. 1.1.2010 jsme si našli velký byt a přestěhovali se do něj. A protože máme dětí málo já 2 a Martin 1 narodil se nám syn Dominik 26.10.2010. Stále se milujeme,dětičky nám rostou a jsme všichni konečně šťastní.Svadba zatím neproběhla,ale nač papír

Takže jsem tady, přezdívka, která zaujme. Ale jaká zaujme? Mám si tam dát fotku? Míry? Ne, míry ne, nechci, aby si mě chlap vybral podle velikosti prsou, tak koníčky, no nemám zrovna zajímavé koníčky, mám si vymýšlet? No raději ne, tak co teda?? Bože a co ten úvodní text, který mě má charakterizovat, co když je odradím? No, stejně chlapi chtějí jen to jedno, tak co tady vlastně dělám?? Ale, když už jsem tady tak to zkusím. Za zkoušku nic nedám
Takže vše podle pravdy s fotkou a čekám a čekám. Sklenička vína, nohy na stole a stále čekám. A už se začalo něco dít, návštěvnost stoupá, uuuu ti teda jedou, jeden za druhým navštěvují můj profil a začali mě i oslovovat. A jejda za dvě hodiny už nestíhám odpovídat. Asi jsem povrchní, ale těm bez fotek neodpovídám, nemám čas po nich žádat fotku mailem.Jéé co se to ze mě stává během pár hodin, "četařka" na štěstí, která se poddává sladkým slovíčkům, hezkým tvářičkám s urostlými rameny. No, tak to bychom měli. A teď co dál. Nic, z několika desítek jsem vyselektovala ty "lepší" a z těch "lepších" ty ještě "lepší" a nakonec nezbyl nikdo No, dobrý.
Až na jednoho, ten který mě ani neoslovil, jen napsal, že jsem moc hezká. Zaujal mě, nebyl dotěrný a čekal. Tak to zkusím. Fotku tam má, je to sympaťák. "co děláš" ptám se a je to tady, povolání, kámen úrazu. Jezdím s kamionem, píše. A já mám pocit, že se zase všechno podělalo. Ale je milý, hezký, sympatický. Vyměnili jsme si skype a nesměle si začínáme povídat. A povídáme si a povídáme do rána bílého, kdy mám pocit, že jsem se totálně zamilovala. A nejsem sama, což mě těší. Když to nevyjde, neodnesu to jen já Sobeckost? Ne jen názor osamělé a zklamané ženy. A tak to pokračuje další dny, je venku (mimo ČR), vrátit se má za dva týdny. Tak co dál, mám pocit, že ho znám celý život. Líbí se mi jak se mnou mluví, je vidět, že má úctu k ženám, nemachruje, jen když je to potřeba Líbí se mu moje názory, umí poslouchat, tak mu to oplácím stejnou mincí. Dva týdny utekly jako voda, já držím tukožroutskou dietu, abych co nejvíc shodila a je to tady, první setkání tváří v tvář. První co vidím, auto..hmm ošklivá barva, no nic, přeci nejsem tak povrchní. Uvidíme co bude dál, čeká na mě u firmy, vycházím směji se a vím, že to bude fajn. Už týden máme rezervovaný pokoj na víkend v Adršpachu. Takže jedem....a od té doby jedeme spolu stále a jsou to již 2,5 roku, z toho jsme půl roku manželé a všude se chlubíme tím, že jsme se seznámili na inzerát přes internet. Jsme šťastní a jezdíme autem s hezčí barvou
Všem těm, kteří zde hledají, přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud to nevyjde, život jde dál a osamělých lidí je dost a dost, takže ten pravý/pravá určitě někde poletuje.
Zdraví Pavla a Honza.

Dobrý den,
ráda by jsem se podělila se svým příběhem. Bude trochu jiný, než by se tu dalo čekat, ale právě proto ho sem vkládám. Dala jsem si inzerát, že hledám kamarády a kamarády na společné chození Šumavou. Napsalo mi opravdu hodně lidí a já věřím, že se mi povede díky seznamce dát dohromady partu a užijeme si společné výlety.
Můj příběh má milé pokračování. Napsal mi i Vašek, který je na vozíku a má i sníženou hybnost rukou. Napadlo mě, že na společné toulání Šumavou to sice nebude, ale na jeho milé vzkazy jsem odpovídala. Domluvili jsme se, že mu budu podle možností pomáhat se zahradou a tím co bude potřebovat. Vašek je obdivuhodný chlap, který žije sám v domě a snaží se být maximálně soběstačný. Dnes jsem k němu vzala své kamarádky, které stejně jako já obdivují jeho přístup k životu. Takže i k tomu pomohla seznamka Štěstí = že jeden obdivuhodný chlap, který žije sám našel ve mě kamarádku a pozná díky mě i další lidi, kteří ho stejně jako já obdivují a pomáhají. Ono upřímně řečeno stačí tam hlavně být a poslouchat ho. Zná a miluje Šumavu. Dělá krásné hrníčky a z nějakého důvodu se často směje. Jsem moc ráda, že jsem mu odpověděla a poznala jsem ho. Takže děkujeme Štěstí, že jsme já, můj syn i moje kamarádky zas bohatší a můžeme pomoci tam, kde je to opravdu třeba. PS: Sousedi mohou obdivovat jeho zahradu se kterou mu pomáhám já, kamarádky i můj syn. Přeji všem hezké psaní a hlavně šťastná setkání. Renča

Nejprve jsem si říkala, nikdy nemůžu najít lásku na netu, ale protože jsem byla sama pul roku a moc zklamaná z předchozích dvou vzathů, kdy mě první přítel občas mlátil a druhý přítel mě dostal psychicky skoro na dno, tak jsem si řekla, tak co nic neztratíš, tak jsem se zaregistrovala jen tak , z nudy...Psávalo mi tu hodně kluků a mužů, pár mě jich zaujalo, s dvěmi jsem se sešla, ale vždycky jsme akorád polecali a nice jsem k nikomu necícila...pokoušela jsem se za toho pul roku co jsem byla sama navázat známost a znovu se zamilovat, ale nepoštěstilo....až jednoho dne napsal kluk, který bydlel kousek ode mě, dokonce byl z vesnice, takže stejné nátury jako já ale sportovec a měl ze začátku takové divné názory....říkám tak tohle nemůže vyjít, na fotkách taky nic moc...ani nevim jak k tomu došlo, dali jsme si icq, písali si par týdnů, nakonec jsme se z ničeho nic rozhodli sejít, ani nevim proč když se mi nějak moc nelíbil a ani jsme se v mnoha věcech neshodovali. Možná to byl osud který nás k sobě táhnul, možná taky zvědavost, která se nakonec vyplatila, Setkali jsme se u nás na vesnici. Už z dálky jsem poznávala jeho tuning octávii kterou měl na fotkách, najednou z ní vystoupil krásnej chlap, kterej se na mě podíval a já jsem se roztřepala....první rande proběhlo, bylo to krásné, a nakonec jsme těch rande a výletů měli nesčetně mnoho, zjistili jsme že máme uplně stejne zájmy, životní cíle a připadá nám to jakobychom k sobě patřili od malička...

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

Ahoj všem
DĚKUJI SEZNAMCE ŠTĚSTÍ ZA SVÉ ŠTĚSTÍ KTERÉ JSEM TADY POTKALA JE TO O LIDEH OSUDU A KAPCE ŠTĚSTÍ
je to již 3 roky ale teprve ted jsem se rozhodla napsat svůj příběh.Byla jsem v rozvodovém řízení když mě kamarádka nabádala at si založím profil na seznamce.Já ve 40letech odpor internetu a nějaké seznamce.
Tak kamarádka udělala vše za mě jen mě předložila nick a heslo po 14 dnech se mě ptala tak co už si s někým píšeš má odpověd byla nééééé já tam ještě nebyla.Večer když jsem byla sama plná smutku touhy si s někým pokecet jsem zasedla k netu a otevřela seznamku.
Nejdříve jsem jen tak brouzdala a koukala.Pak bylo pár odpovědí a pozvání na kávu do kina .........ale to co jsem hledala nic takového nepřicházelo.Ztrácela jsem naději a víru že láska nebo příběh přes net jsou.BLABLA
Po půl roce jsem byla rozhodnutá že svůj profil zruším a ten večer mě čekala zprávička Ahoj jsem T co tady hledáš? má odpověd byla asi to co ty
Výměna řádků rostla a já začínala věřit v lásku i přes net.V té době proběhl soud rozvod a já vše zvládala s přehledem a čistou hlavou.V Březnu tomu bude 3roky co jsem tady poznala kamaráda přítele i lásku v jednom prostě chlapa s velkým CH.
Tak těm co nevěří věřte ti co čekají čekejte určitě se to vyplatí Přeji všem hodně štěstí lásky a porozumění a SERVRU ŠTĚSTÍ JEN HODNĚ ÚSPĚCHŮ

Asi jako spousta z nás, i já jsem si svůj profil založila hlavně ze zvědavosti. Byla jsem sama a říkala jsem si, že v životě se musí zkusit všecko. Takže jsem se zaregistrovala na Štěstí a po krátné době se dokonce i seznámila. Bohužel tento vztah nepřežil půl roku; byla jsem z něj hodně rozčarovaná a na další seznamování jsem neměla ani pomylšlení. Ale čert nikdy nespí. Po večer mi večerech bývalo smutno, potřebovala jsem z někým komunikovat a tak jsem se po nějaké době rozhodla svůj profil opět obnovit. Moje fotka brzy zaujala klučinu jménem Zdenda. Začal mi psát dlouhé a romantické zprávy a stále se chtěl se mnou sejít. Jenže já byla v té době opravdu docela na dně z předešlého nezdaru, takže jsem společné setkání stále oddalovala. Ale po nějaké době jsem si řekla, že už ho svými výmluvami asi dost nudím a že s takovou brzy ztratí zájem. Takže se musím konečně rozhoupat, jestli to ukončit nebo na to kafe jít. Nakonec (díky Bohu) zvítězila varianta za B) a my si domluvili rande u jedné místní hospůdky. Po patnácti minutách kdy stále nikdo nepřicházel jsem si začínala myslet, že to asi zase tak dobrý nápad nebyl a pomalu se chystala k odchodu. Jenže zazvonil telefon - volal Zdenda a ptal se kde jsem, že na mě stále čeká před hospodou....no nakonec jsme zjistili, že jsou tu u nás máme na jedné ulici dvě hospůdky se stejným jménem, jen je každá z nich na jiném konci ulice!! Jenže já znala jen tu první a Zdenda zase jen tu druhou Nakonec vše dobře dopadlo a my se konečně našli. Hned na tomhle prvním rande jsem se v těch jeho modrých kukadlech utopila. Navíc jsme zjistili, že máme spoustu společných známých, v dětsví chodili do stejného oddílu - jen každý v jiné době a že jsme se jaksi stále míjeli. Samozřejmě, že u prvního rande to neskončilo a dva měsíce poté jsme už spolu trávili vánoce. Hned poté se Zdenda ke mě a mým dvěma kočičkám nastěhoval. Od té doby prožíváme krásný a harmonický vztah ve kterém jsme oba moc šťastní. Letos o velikonocích mě Zdenek požádal o ruku a já řekla ano. Svatba bude letos v září. Oba se na ni moc těšíme a jsme rádi, že jsme se tu na Štěstí konečně našli. Na závěr bych chtěla vzkázat všem, kdo stále hledají, ať to rozhodně nevzdávají a nenechají se odradit případnými nezdary. Na toho pravého či pravou se vyplatí si počkat. Někdy nás láska může potkat když to nejméně čekáme a na tom nejméně pravděpodobném místě. Přejeme vám hodně Štěstí
Jana Zdenda

Zdravím všechny, je to téměř neuvěřitelné, že už je to tak dávno - 3,5roku, co jsem tady hledal i já to svoje štěstí... Už jsem toho měl vcelku dost a oslovil jsem poslední dívku a pak jsem se chtěl smazat... Jak se ukázalo, stejně na tom byla ta dívka, po půl roce marných pokusů jsem byl taky poslední šance... Šlo to všechno strašně rychle, ale bylo to krásné... Po pár řádcích ve vzkazech jsem to už nevydržel a zavolal jí... už po telefonu to bylo moje hřejivé sluníčko a zamiloval se hned až po uši... za další 2 dny jsem to už nevydržel a neplánovaně vyrazil do města, kde bydlela má láska, setkání bylo víc než příjemné, procházkou městem jsme došli do krásné restaurace, dali si oběd a já úplně ignoroval drnčící pracovní
telefony... Byla kouzelná, stále usměvavá s roztomilými plamínky v očích... Pak už to bylo všechno jasné, výlet do zoo s její malou holčičkou, ta byla tak sladká a jak rychle si získala ona mne, tak i já jsem si získal jí... Netrvalo to snad ani 3 týdny a seznámili jsme se s rodiči, pak si udělali dovolenou na Slovensku a začali plánovat společnou budoucnost... Zaplatili jsme plánky na domeček, začali svými silami stavět a přesně za rok jsme se stěhovali do našeho domku, který jsme oslavili malou svatbou a za půl roku se nám narodil syn... Dostal jsem ho ke svým 40. narozeninám, byl to ten nejhezčí dárek... Je to neuvěřitelné, jak to letí... Stále se velmi milujeme, máme krásnou a zdravou rodinu a jsme všichni moc šťastní... a to jen díky Vám... Díky Štěstí Aleš a Jana