Skutečné příběhy štěstí

Seznámili jsme se zde v září 2010, láska trvá stále a jsme už 14 dní manželé

I zde to je o náhodě jaké potkáte lidi.
Držím Vám všem palce, ať jednou každý z Vás potká sou přízněnou duši. Ať už tady nebo venku

M + M

Tak jako každý z párů co zde píše i my si našli tu svou část pohádky a princezně a princi...
Dlouho jsem hledala tu pravou lásku. Při každém pokusu si myslela - to je ON ten pravý... Utekl týden,dva a ejhle všechny ty pozitiva se vytrácely... Začala jsem myslet na to, že si vlastně asi zažít tu pravou lásku nezasloužím. Ne všichni tohle pouto dvou lidí zažijí.
Když mi Michal tady na štěsti.cz napsal, říkala jsem si...další lovec... šikovný chlap...ten nebude mít o partnerky nouzi. Po propsání několika vzkazů a výměně telefonů jsme jeli do zoo :) Vše proběhlo jako v černobílém filmu... Povídání, souhra názorů, vtipnost Míšu a mé pookřávání. Ač nedošlo při rozloučení ani k polibku, věděla jsem, že tohle je něco jiného, něco pevnějšího.
Po pár schůzkách a vyjasnění si priorit na obou stranách jsme věděli, že jsme našli oba tu PRAVOU a nefalšovanou lásku, plnou porozumnění, milování, tolerance a hlavně úcty.
To co cítíme nyní víme, jak vyjímečné to je, a intuice nám říká, tohle je TEN/TA pravá... Tvé štěstí, které jste hledali a které si zasloužíte.
Milujeme se tělem i duší..Víme, že tohle je láska do konce života a víme, že ji budeme oba chránit a opečovávat tak, aby nikdy neuvadla.
Jsem hrdá na lásku kterou jsem tu potkala...

Přeji všem co tu jsou ať tu najdou to, co jim osud nachystal za osudové...

Nechci tu široce vyprávět, co a jak se stalo ... ani to nejde. Bylo to tak rychlé, že po třech týdnech společně sdílíme nejen postýlku, ale i byteček.
Bylo to mé první rande po týdnu založení profilu na Štěstí a na štěstí to vyšlo! Oba jen žasneme,jak to probíhá vše rychle,ale tak nějak samo od sebe. Můj miláček mě sice na prvním rande upozorňoval, že k nám nepůjde, když bude můj syn doma..alespoň ze začátku ne! A ejhle po týdnu už spolu hráli šachy samozřejmě u nás doma. Dnes už jsou bezva kamarádi.
Nevím, co bude dál ... ale vím jedno...štěstím oba záříme a moc moc děkujeme, že nám to "Štěstí" umožnilo. A pak, že inzeráty nefungují I já patřila k těm skeptikům a dnes se mi splnil ten největší sen ... mám doma svou velkou lásku,ráno se probouzím s úsměvem a pocitem neskonalého štěstíííííííííííííííí! A hlavně se neprobouzím sama

Svou lásku jsem potkala na Štěstí.Nevěřila jsem,že mi vyjde hned 1.schůzka.Nebyla to ani z jedné strany zamilovanost na 1.pohled,na to nevěřím.Ale z hodinové schůzky byla tříhodinová a pak další a další setkání.Rodila se láska a nádherné pouto mezi námi.Věděli jsem,že patříme k sobě.Přítel rád lezl po skalách a já jezdila se psy na výstavy,tak jsem si koupili auto velmi praktické-multivan.Na začátku července se měl přítel ke mě stěhovat,hned potom měla být jeho vytoužená dovolená na vodě se mnou a spřáteli.
Čekal nás super víkend.Bylo krásné počasí na lezení po skalách,byl tam se svým nejlepším kamarádem už od dětství,byl jako jeho bratr.Večer odešel přítel spát do multivano.Moc se těšil,až vyzkouší jak se v něm spí.Ráno měli s kamarádem lézt a já za svou láskou přijet z výstavy a vyzkoušet 1.společnou noc v autě.Osud nám však nedopřál.Přítel si zatopil plyn.bombou,že ji vypne,než usne,ale zářič asi zhasnul a přítel se již nikdy neprobudil.Nikdy mne nezklamal,byl mojí oporou,ale ublížil mi 13.6.2009,kdy odešel do nebe a nechal mne tu samotnou....
Až se z toho dostanu,tak doufám,že osud bude ke mě vlídnější.Přítel byl šťastný a zemřel krásnou smrtí ve spánku,ačkoliv chtěl žít,pro mne,pro skály,pro potápění,pro naše budoucí děti.Snad na Štěstí najdu další štěstí,i když v tuto chvíli mi srdce přetéká bolestí a smutkem.
Velmi oceňuji admistrátory Štěstí,že na mojí prosbu profil mojí lásky smažou,

Dobrý den, když si tak pročítám příběhy lidiček ze Štěstí, nedá mi to abych nenapsala i ten svůj. Přiznám se že jsem tady na štěstí byla už poměrně dlouho a musím bohužel říct, že jsem začínala mít pocit, že buď hledám něco co vůbec neexistuje a nebo prostě nemám štěstí ve výběru. Vždy když jsem si podle písmenek myslela že to je právě ON realita při setkání mě opět vrátila zpátky na zem. Až jednoho dne jsem si začala psát s NÍM. Zpočátku byly naše rozhovory na štěstí pouze přátelské,ale jednoho dne se osmělil a řekl mě že mě má rád. Úplně mě to vykolejilo, protože jsem to nečekala, ale z jeho slov cítila, že to myslí opravdu vážně.Byl jiný než ostatní...a to mě na něm zaujalo. Najednou nám už nestačila jen písmenka na štěstí a tak jsme si začali psát i láskyplné SMS a začali jsme se scházet. Zjistila jsem že je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem tu mohla potkat a takového bych tu přála každé ženě či dívce. Je milý, pozorný, úžasný a z každého jeho slůvka či písmenka je cítit láska. Každý den, který s ním prožívám mne neuvěřitelně nabíjí a všechny problémy se pak jeví jen jako malichernosti. Oba jsme už ani nedoufali, že tahle hluboký cit můžeme v životě najít, ale stalo se to…tady na štěstí…a tak bych chtěla vzkázat všem, kteří ještě to své štěstí nenašli…cesta ke štěstí je trnitá, ale na každého to štěstí někde čeká..tak proč ne tady…na ŠTĚSTÍ

Náš příběh začal asi jako každý tady. Jednoho dne jsem se zaregistrovala, vložila požadavek na seznámení a čekala, jestli se někdo ozve. Ze začátku to byly jen nabídky na sex, ale pak se mi ozval On. Poslal číslo a já si řekla, že to zkusím, jěště jednou a naposledy. Pokud by to nevyšlo, tak by to byl můj poslední pokus o seznámení. A světe div se, ono to vyšlo! Setkali jsme se, zašli na kávu, popovídali si o tom, co bychom od našeho vztahu a jeden od druhého očekávali.
Mám dceru, které bylo v době, kdy jsme se seznámili, 10 a půl roku. Po třech týdnech s námi Vlastík začal bydlet a od dcery jsem zažila veliké překvapení. Požádala ho, zda mu může říkat TATI.
Prožili jsme i kruté chvilky, kdy mi zjistili vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a nevěděla, jak to všechno dopadne. Vlastík byl se mnou i v těchto chvílích, postaral se o dceru, když jsem byla v nemocnici a je mi velkou psychickou oporou.
Budeme spolu už 3 roky a na léto plánujeme svatbu, takže osudová seznamka je opravdu osudová. Děkuji za ni.

Ahoj lidičky, jak všichni píší, na seznamky jsem také nevěřila, ale jednoho dne v pracovním procesu jsem si založila profil na štěstí, myslím že to bylo květěn 2008(ten datum proto, že to vzalo rychlé obrátky, tak pro upřesnění), pár prvních týdnů jsem si nezávazně psala s pár lidma, mimojiné s některýma jsem v dnešní době velká kamarádka, nebo se občas ozveme..., ale asi v srprnu 08 se mi na profil díval pro mě zatím jetě neznámý kluk, který se mi na první pohled zdál naprosto super, ale říkala jsem si, no jasně další co se nudí a doma má svou a jen si chce pohrát a zaflirtovat, no nic pár dnů jsme si psali a já byla už zamilovaná až po uši, domluvili jsme si schůzku, mimo jiné musím podotknout, že jsme od sebe byli vzdálení asi 450km, on nevěřil tomu, že bych za ním přijela a já nevěřila, že by o mě stál a tak, psaní vzkazíků bylo naprosto super, hned začátkem září jsem se za ním vydala, užili jsme si spolu krásný víkend, při odjezdu zpátky domů, jsem byla už rozhodnutá co udělám, pak další víkend jsem se za ním rozjela znovu, po návratu do práce jsem dala výpověď a začalo stěhování, takže po měsíci známosti, jsem uzavřela svůj život v Praze a vydala jsem se novou cestou, nikdo z mých blízkých nevěřil, že to udělám, že tak daleko půjdu za někým, koho vlastně neznám a viděla jsem ho dvakrát nebo třikrát.již v polovině října 08 jsem bydlela už s ním a miluji ho jak nevíce můžu, jsem strašně šťastná, že jsem tohoto človíčka na seznamce našla, teda spíše on mě a nevěřila bych, že někdy se mi stane to, že se po měsíční známosti k někomu nastěhuji přes půl repuliky a bude to klapat tak jak to klape nám.Říkala jsem si, že seznamka nemůže dokazat najít opravdovou lásku, ale jsem tomu a myslím, že mnoho dalších zářným příkladem, že všechno jde, nikdy bych neměnila.Lidičky, věřte na osud a žádná vzdálenost přitom nehraje roli, jak já jsem tvrdila, to že si najdete človíčka a ten bude bydlet na druhé straně republiky a bude vám tvrdit, to je daleko, ty nepřijedeš apod. tak co je daleko? To je jen relativní, já se odtěhovala opravdu daleko od své rodiny a kamarádů, ale stojí to za to, protože žiji s někých koho miluji a koho si vážím.Moc děkuji Štěstí, za to že je a za to, že kvůli němu mám nový LEPŠÍ život.Děkuji a lidičky držte se a hledejte, ten pravý tu někde je, nevzdávejte to!!! Petra

Tak jako ostatní i my dva jsem sem vstoupili s nadějí...........nadějí,že najdeme někoho s kým nám bude dobře a komu bude hezky s námi.........a místo toho jsme tu našli to nejbáječnější přátelství a oba jsme potkali lásky ve chvíli,kdy jsme o to přestali usilovat.
za kamaráda nad kamarády ti ŠTĚSTÍ děkuju!!!

Dobrý den Chtěl bych vás poděkovat za tuto seznamku. Našel jsem tu lásku mého života už jsme spolu rok a čekáme druhé děťátko. Seznámyli jsme se na šťěstí.cz a po delším psaní jsme se sešli a byla to láska na první pohled. Ještě jednou moc děkujem Alena a Petr

Děkuji štěstí,že kvůli možnosti se zaregistrovat na těchto stránkách jsem dostal i tu možnost,poznat na štestí holku,která mi svými názory otevřela oči do budoucna. Potkal jsem zde holku,která má stejné a některé názory podobné jako já a oba jsme moc rádi za to,že jsme se potkali.Chceme se oba víc poznat a vypadá to na reálné poznávání,které už by mohlo k něčemu na dlouhou dobu véct.O holku,o které se zmiňuji,nechci nikdy přijít i kdyby to měla být jen kamarádka.Je moc fajn... Na tom ŠTĚSTÍ určitě něco bude pravdivého... Že tento seznamovací projekt nemá ve svém názvu slovo ŠTĚSTÍ jen tak náhodou.
Všem zaregistrovaným přeji podobné i mnohem lepší úspěchy v hledání partnera.

Internetová láska je věc náhody jako kterákoli jiná.Málokdo tady věří,že ji zde najde a přesto se o to všichni pokouší.Já už to vlastně zabalila a do profilu napsala :Nehledám.A i přes to jsem stále dostávala vzkazy .A najednou ,stalo se ..Nebyla to láska na první pohled ,ale vzájemně jsme se pomalu ujištovali,že patříme k sobě .Oba jsme byli na štěstí velmi krátce a ...Máme se ,tvoříme pár,dokonce už rodinu.Díky ,ŠTĚSTÍ...přeji všem ,aby nic nečekali,protože jen tak ,cokoli dostanou je navíc ,jako bonus.Internet není všemocný ,ale pomůže nakopnout ,když už to jinak nejde ..D.

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Možná vás překvapil "Nadpis". Trošku vulgární. Ale věřte, že vždy při vyslovení jména Teraza mi jako první blikla v hlavě tahle přisprostlá básnička, kterou pravidelně a rád, říkal na základní škole můj spolužák Tomáš.
Přihlásil jsem se na Štěstí s cílem nebýt sám. Možná jsem ani nečekal, že to hned bude nějaký vztah. Stačilo mi třeba jen večer sednout k počítači a mít na druhém konci někoho, kdo by jinak trávil večer sám stejně jako já (Terka mi včera říkala, jestli to budu psát, ať jsem stručný:)) Po nějaké době jsem zjistil, že to psaní je zpravidla pořád stejné. Ahoj, jak je, kde pracuješ, co tě baví, co tě nebaví, jak bylo v práci... Jen s pár lidmi jsem cítil jakousi symbiózu, která přerostla v něco víc, než jen psaní. Už jsem ani nedoufal, že by se tu dalo najít víc, než "přítel na telefon". Myšlenku na vztah jsem si dokonce i zakazoval. Pamatuji na ten večer, kdy jsem, jako již tolikrát předtím, klikl na seznam osob z nedalekého okolí a zablikalo tam zcela nové jméno. Tereeze. Jako chytrej kluk jsem hned odvodil, že na druhém konci bude někdo krásného jména...Vilhelmína:) Je pěkné, že si pamatuji, že to bylo večer, ale nepamatuji si, kdo komu napsal jako první. Nicméně jeden napsal druhému. Druhý napsal zpět prvému. Ten zase druhému...druhý prvému...a pokud neumřeli, píší si dodnes. Uchvátila mě. Uchvátila mě její čeština. Nikoli to, že psala bez chyb, ale to, jak hezké obraty dokázala vytvářet. Používání slov, humor v řádcích i mezi nimi. Z každého řádku vyzařoval úsměv a smích. Radost, veselí. Myslím, že kromě úsměvu a smíchu jsme oba z našeho psaní od začátku cítili zájem toho druhého. Nebyl to ten typ psaní, kdy si holka po týdnu nepamatuje vaše jméno a hloupě se vás zeptá, kolik denně kouříte, když u profilu máte napsáno, že jste nekuřák. Začali jsme se poznávat. Z jednoduchých vět jsme začali tvořit souvětí. Ze souvětí příběhy. Ze vzkazů, které jsme si napsali ráno v práci jsme začali tvořit celodenní tok vzájemných myšlenek, které jsme nechtěli přerušit. Psali jsme si ráno, přáli jsme si dobrou chuť k obědu, usínali jsme spolu se slovy "dobrou a zítra". Jen jsme se úzkostně vyhýbali tématu "my dva". Budu mluvit za sebe. Cítil jsem, že mě přitahuje. Chytrá, vtipná holka a ...umí hrát šachy:) Bylo to v létě, kdy mi psala, že má schůzku s někým ze Štěstí, pak další. Bylo mi to líto, ale cítil jsem, že jen potřebuje prostor pro to vyzkoušet a zjistit. Naše psaní bylo intenzivnější, zajímavější a jeden den jsme si prostě zavolali, že bychom se mohli navečer vidět. Povídám: "ale žádné rande. Obchodní schůzka:)", koupím něco k jídlu a sejdeme se, už nevím jestli v sedm, na zřícenina Frýdštejna, tady kousek od nás. Jak řekli, tak udělali. Terka stihla ještě předtím jedno rychlo-rande, já stihl přijet skoro včas a v danou hodinu jsem čekal na schodech Frýdštejna, hrozně hladovej. Naše první schůzka...když se zavzpomínám, vůbec jsem si neříkal, že tohle bude žena, se kterou bych třeba mohl strávit zbytek života. Měl jsme jen pocit radosti a pohody. Nacpali jsme si břicha prasečinkou z KFC a pak celý večer prokecali na lavičce a při prochajde po okolí. Večer nás zastihl přívalový liják. Promočeni na kost jsme skončili na parkovišti v autě, kde jsem ještě dlouho do noci kecali. Ostatní podrbonosti "parking" románku ponechám bez komentáře. Bylo to 10.8.2013. Zatímco já slavím naše výročí 10.8. Terinka říká, že to pravé splynutí...duší...proběhlo 11.8. a tak se krásně doplňujejme a výročí slavíme dva dny. Začali jsme randit. Začali jsme spolu žít. Loni jsme si udělali nádhernou dovolenou na Krétu, dovolenou plnou poznávání, cestování, užívání dobrého jídla a pohody, koupání. Místo jako stvořené pro žádost o ruku a tak jsme se zasnoubili. Zjistili jsme, jak nás spolu baví kultura, divadlo, výlety, dobré jídlo, naši čtyřnozí psí přátelé. Máme tolik společného. Sice oba pichlaví štíři, ale snažíme se to kočírovat. Těsně před vánoci loňského roku jsme šli do divadla na koncert BigO Bandu. Jak jsme tak seděli a tulili se..najednou povídám. To by bylo tak super, kdybysme na vánoce čekali prcka. Nutno podotknout, že jsme se již nějakou dobu, bohužel neúspěšně, snažili. Dva nebo tři dny po koncertu mi Terinka volá do práce...víš co je nového? Máme pozitivní těhotenský test. A tak se náš život teď ubírá směrem splodit zdravého a krásného potomka. Hladím to malé, rostoucí bříško a říkám si, že prožíváme štěstí. Včera, na Valentýna, jsme jen tak seděli, já pil, Terinka jen tak na zdraví a zrovna jsme si říkali, jaký to je osud, že jsme se potkali tam, kde se potkává taková spousta lidí. Vzpomínali jsme na naše psaní, na první milování. Vzpomínali jsme na dovolenou na Krétě. Přitulili se k sobě a čtyři dlaně hladily malého človíčka, který cítí, jak moc je na tomto světě očekáván a chtěný.
Čeká nás krásný život. Možná trnitý, chvílemy bezvýchodný, složitý, ale na druhou stranu veselý s malým prckem, který bude růst v milovaného a milujícího člověka. Na začátku našeho příběhu byl pocit samoty. Prošlapaný kus cesty, kdy každý z nás měl za sebou nějaká zklamání i radost. Vzat méně či více vážný. Na začátku byl jen krok na Štěstí tím správným směrem. Spousta proklikaných profilů. Profily, ze kterých kdesi v paměti zůstal maximálně slibný název a nic víc. A dneska jsme dva a budeme tři. Cítíte-li se smutně, máte-li pocit, že nemůžete najít, že tam někde na vás nikdo nečeká, nezoufejte. Jen...mějte oči otevřené a vnímejte. Třeba projdete tisíc profilů na Štěstí a pak vás ten pravý najednou osloví na parkovišti.

Vše začalo 2. listopadu 2008. Ráno jsem jen koukla na vzkazy, když mi najednou někdo přál dobré ráno. Nedalo mi to a popřála jsem také. Tím začal náš rozhovor,a vlasně i vztah. Bylo nám spolu fajn, tak jsme se dohodli, že se za dva dny (4.listopadu) odpoledne sejdeme.
Na smluvené místo jsem dorazila i se syny. Jenže Romča nešel a nešel, tak jsem vzala telefon, že mu zavolám, ale ten taky nezvedl. Hlavou se mi začaly honit myšlenky, že nás uviděl tak raději utekl a už se ani neozve. Tak jsem to za chviku zkusila znovu a to už telefon zvedl a omlouval se, že přišel z práce a usnul, ale jestli ještě počkáme, že dorazí. Opravdu dorazil, sice o hodinu později, ale přece. Potom jsem šli na hřiště kde si kluci hráli a mi si mohli trošku v klidu popovídat. Když klukům začala být zima doprovodil nás domů. Chvilku jsme si ještě před domem povídali a pak se rozešli. Psali jsme si dál, jednou přišel na kafe a to jsme se domluvili, že bychom mohli někam vyrazit. Ale, že spolu půjdeme jen jako kamarádi, protože jsem nechtěla nic uchvátat a zklamat sebe a hlavně kluky. Jak jsme se domluvili tak se i stalo a v pátek (14. listopadu) mě Romča vyzvedl. Nejdříve jsme si šli jen tak sednout a potom se dohodli, že zajdeme na disco. A tam jsme se poprvé políbili bylo to krásné. K ránu mě doprovodil domů a sám šel domů také. Dohodli jsme se, že se sejdeme odpoledne a půjdeme s klukama do cirkusu, abychom se víc poznali. Romča s námi trávil čím dál víc svého volného času a koncem listopadu se k nám nastěhoval.
Jsme spolu už třetí měsíc a je nám spolu moc hezky. Kluci si Romču taky moc oblíbili a mají ho rádi. Jsem moc ráda, že jsme na něho tu hodinu počkali, protože je to moc hodný, hezký a milý človíček se kterým je mi moc krásně. ROMČO DÍKY ZA TO JAKÝ JSI MILUJI TĚ!!!!:-
LIveta

Srdečně zdravím všechny "odvážlivce",kteří se zaregistrovali na tomto serveru. Kéž byste všichni měli takové ŠTĚSTÍ,jaké jsem měla já,když právě se mnou se sešel můj nejdražší Víťulka! Když jsem se registrovala na tyto stránky,nedávala jsem tomu vůbec žádnou naději.Registrace proběhla v listopadu r.2008 a v prosinci se mi ozval právě ON (nebo já jemu,to už si nepamatuji),každopádně jsem ráda,že se to stalo.

První schůzka se konala u mne v zaměstnání,protože jsem po předešlých zchůzkách byla trošku opatrnější a zvolila toto netradiční setkání,to pro případ,že bych co nejrychleji chtěla opustit pole-bohužel i to se mi v několika případech stalo.
Ale u mého drahého se tak vůbec nestalo!!! Čas neúprosně utíkal a já jsem se musela vrátit do práce. Chtěla jsem ho vidět znovu a brzy!!! Ovšem láska na sebe nechala asi měsíc čekat,prý přemýšlel....já jsem z Litoměřic,on z Teplic,tak si musel srovnat v hlavince,co vlastně od tohoto čeká.Neměla jsem mu to vůbec za zlé,naopak,uvědomila jsem si,že je to člověk,který do všeho neskáče po hlavě,ale vše si dopředu promyslí.

Zamilovali jsme se do sebe neskutečně!!!!! Už jsme spolu přes rok a náš vztah se i nadále vyvíjí a já doufám,že se vyvíjet nepřestane!

Držím vám všem palečky,abyste i vy byli tolik šťastní,jako jsme my dva.
DANA

Milé štěstí,stal se zázrak. Našli jsme se díky Vaší seznamce i když kolem sebe už nějaký čas chodíme v reálu,jen jsme se" neviděli" Díky Vaší seznamce jsme se našli a jsme oba šťastní. Hodně Štěstí na štěstí i dalším lidem ,kteří hledají......

Asi nikoho nepřekvapí, že i já jsem na začátku byla typická skeptička a když mi moje kamarádka ukázala vaši seznamku, smála jsem se jí a považovala to za něco nesmyslného,,, Nicméně jsme jednoho večera při otevřené lahvince vína "z hecu" založily profil i mně - měla jsem ho asi měsíc, pár nepodařených setkání proběhlo, ale nic významného, tak jsem to zas zrušila...
Když jsem se pak po dalších pár měsících samoty stále večer vracela do prázdného bytu, založila jsem si jej znovu tentokrát s tím, že ani se nehodlám s někým scházet, jako si spíš krátit čas po osamělých nocích povídáním s těmi, kdo budou fajn...Takhle sem narazila na jednoho fajn kluka, který mě rozveseloval ve špatnách náladách.
Jednou jsem se zeptala jak se má on a bylo mi řečeno, že sem na něj ty splíny asi přenesla,,,na čež jsem já totálně bezmyšlenkovitě plácla "Tak přijeď na kafe!" Věta, která ani nebyla myšlena vážně a byla vyřčena spíš jakoby ze slušnosti a vzhledem k faktu, že bylo dost pozdě večer, dalo se předpokládat, že s díky odmítne nebo se na něco vymluví! Jenže on ne!!! Jeho dotaz: "Myslíš to vážně?" mě zaskočil... přemýšlela jsem až se mi z hlavy kouřilo, načež jeho reakce: "Asi ne, když nic nepíšeš", mě vytrhla z myšlení a řekla sem si, že by to zas bylo trapné couvnout, a potvrdila to! Poté aby toho nebylo málo ještě vyšlo najevo, že je úplně z jiného města a má to ke mně cca hodinu po dálnici...
Přes to přese všechno mu stálo za to přijet..a ne jednou...a i já už tam byla nesčetněkrát...a dál už si asi každy domyslí, že jsme spolu!:)

Takže díky za tuhle seznamku a všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ!!!

velice ráda se podělím o své štěstí z této seznamky.Když jsem se rozvedla ztratila jsem veškerou duvěru a víru vto že ještě někdy budu šťastná.Má sestra mě přivedla na seznamku nechtěla jsem ale i přez to jsem si založila profil i z fotografií,za pár dní mi přišla nabídka na seznámení od člověka který měl v profilu že hledá přátelství.Říkala jsem si proč ne zkusit to mužu a tak jsme zanedlouho měli první schuzku která byla fajn dost jsme si popovídali.Za dva dny mi od toho samého člověka přišla další nabídka na seznámení zasmála jsem se a domluvili jsme si další schuzku,komunikace přez chat na seznamce byla častější a častější,a dnes???jsem šťastná že jsem sestru poslechla a vlezla na štěstí.Jsem zamilovaná a opět šťastná,je to člověk kterej má velké srdce a umí lásku brát ale taky dávat,zrušili jsme své profili a zjišŤujem že bez sebe nemužem žít.Děkuji seznamce za naše štěstí

Ahojky návštěvníci štěstí.
Je to už pár dní a dokonce i nějáký měsíc. Nikoho jsem nehledala účet jsem měla založený delší dobu pár lidí sem tady poznala s jedním dokonce žila, ale nevyšlo to a tak sem si účet nechala kvůli kamarádům které jsem zde poznala a takto s nimi byla ve spojení. Když jednou sem se připojila po delší době a byl tady vzkaz od někoho koho sem neznala cituji : " chci se s tebou seznámit." Zrovna jsem měla tak dobrou náladu že jsem odepsala :"kdy a kde"? byl moc milý odepsal že se chce první jen tak poznat tak jsme si vyměnili nějáký vzkazík chtěli spolu stavét sněhuláky ale boužel byl to listopad a nikde žádný sníh.....a najednou vzkazy přestaly chodit tak pravidelně....a mi to začlo být líto sama sem nevěděla co se děje...a pak najednou byl silvestr a já seděla doma nebylo kam a s kým vyrazit tak sem zasedla u pc a povídala si s kamarádkou a najednou se někdo připojil k mému icq někdo koho sem neznala, ale po chvíli sem zjistila že znám je to on milý klučina který semnou chce stavět sněhuláka. Psali jsme si celou noc já se cítila krásně a i když sem nikoho nehledala dovedla sem si představit že s tímdle mužem bych trávila život. Najednou bylo ráno a my zjistili že jsme proseděli celou noc u pc tak jsme šli spát ale hned co jsem ulehla mi začlo být smutno vevěděla sem co se děje....a pak sem se tomu přestala bránit asi po týdnu jsme si vyznali lásku a domluvili si schůzku. Od té doby se scházíme pravidelně každou sobotu a jezdíme na výlety. Je nám spolu nádherně a plánujeme budoucnost, je to muž mého života. Takže lidi věře tomu že každý má na světě tu zpřízněnou dušičku a dřív nebo později ji najde. Přeji vám mnoho štěstí aby vám to vyšlo a našli ste ji co nejdříve.

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

Naše první schůzka stále trvá ... Jednou jsme se sešli a už jsme se nerozešli .... jen už je nás teď o jednoho víc ... našli jsme své štěstí, jinak nic ...

Ahoj všem kdo hledá štěstí na štěstí.Já jsem se zaregistrovala díky kamarádce,která mě dost dlouho přemlouvala,abych si udělala profil.Nakonec jsem jí poslechla a s její pomocí profil založila.Dopisovala jsem si s různými lidmi,proběhlo i pár setkání,ale nikdy nic vážného.Pak jsem napsala na profil jednoho muže,jenom takový jednoduchý vzkazík.Přišla odpověď a tak to pokračovalo týden.Nakonec jsem si domluvili schůzku a už když jsem ho viděla stát mezi dveřmi,tak jsem věděla,že je to ON.Okamžitě jsme si měli o čem povídat,zjistili jsme,že toho máme hrozně moc společného a jiskra přeskočila po pár vteřinách.Nikdy jsem si nemyslela,že mě něco tak krásného může ještě potkat a díky seznamce štěstí mě to potkalo.Jsme spolu tři roky a stále si máme o čem povídat a jiskří to mezi námi každou vteřinu.Jsem za to moc vděčná a šťastná.Přeji všem na seznamce,hodně štěstíčka.Hezký den Katka

Kámošky mě přemluvily, abych vám napsala.Jestli pomůžu alespoň dvěma lidem aby našli tu odvahu, má to smysl.
Jako mnoho jiných žen, i já jsem se po rozvodu plně věnovala dospívajícím dětem, které o to nestály a marně snila, že potkám někoho, kdo by mi řekl "mám Tě rád" a myslel to vážně a nezištně. Po roce jsem si dala inzerát a při dopisování užila spousty legrace i vážných řečí s "nudnými patrony". Schůzky, byly náročné na psychiku - nabízet se? Snažit se něco urvat za každou cenu? Jeden trval jen na schůzce v bazénu - asi aby viděl všechno nabízené zbožíčko..Tak si to asi žádná z nás nepředstavuje.
Už jsem ztrácela naději, ale ze setrvačnosti jsem odpověděla na normální milý inzerát. Řekla jsem si, že chlap, který přizná pět dětí musí mít odvahu i charisma. První schůzka rozpačitá, za týden další, to už bylo lepší. Když jsme si postupně začali odhalovat svoje dušičky, zjistili jsme, že máme hodně společného. Tak jsem nečekaně na Štěstí našla svého prince, chlapa, který už sice má ve svých 51 letech za sebou spoustu větších proher i malých vítězství, přesto neztratil smysl pro humor, elán do života a touhu mít někoho rád. Spolu se nebojíme budoucnosti. Víme, že na starosti, které se na nás valí ze všch stran, ale i na radosti jsme dva.

Nejde popsat pocit, který se v člověku usídlí, když ve zralém věku najde někoho, na koho čekal celý život. Je to směs štěstí, radosti a obav, jestli je to vůbec pravda a jestli není pozdě. Kdo jste to nezažili, věřte, že to stojí za to lopotění a stres při seznamování. Na každého někde čeká ten správný protějšek, jen je potřeba hledat, pracovat na tom. A (dámy!!) nedat svou kůži lacino! Po sedmi měsících od šťastného seznámení vím, o čem mluvím.

Přeji všem osamělým šťastný rok 2008, hlavně odvahu změnit svůj život a děkuji Štěstí.

Byl zase jeden ze zamračených dnů,které jsem trávila sama bez své dcery,která trávila den u svého otce. Po neustálém hledání tady na Štěstí už jsem ani nedoufala,že budu mít po svém boku někoho výjmečného, se kterým bych chtěla trávit svůj čas a hlavně kráčet životem. Napadlo mě to zkusit ještě jednou a podívat se na inzeráty...Najednou se přede mnou objevil obyčejný,ale pro mě velice zajímavý inzerát už od prvního řádku bylo zřejmé,že je psaný upřímně od srdce...Neváhala jsem a odpověděla...ještě ten den mi přišla odpověď a domluvili jsme se,že je lepší se setkat osobně a pak se uvidí. Byla jsem dost nervózní,protože jsem několik schůzek předtím už měla a nikdy to nevyšlo...Na první pohled mě zaujala jeho sportovní postava a krásné modré oči, pro které mám slabost. Šli jsme na kávu a tam jsme si povídali, zjistila jsem,že máme plno věcí společného a rozumíme si. Když jsme vyšli ven,tak jsem věděla, že ho chci více poznat...Jelikož jsem žena činu,tak jsem Liborka chytla za ruku a čekala na jeho reakci on se na mě krásně usmál a já navíc přidala i letmou pusu...Samozřejmě jsme si dohodli další schůzku a pak další a další....Zamilovala jsem se a jsem šíleně moc šťastná. Plánujeme spolu naši budoucnost a já z hloubi duše doufám,že spolu zestárneme a udělám pro to maximum,protože to co jsem našla v Liborkovi je něco neskutečně výjmečného a vím,že se tohle stává jen jednou za život (alespoň u mě) a já se toho nehodlám vzdát.To čekání a hledání se nakonec vyplatilo a já jsem ráda,že jsem neztrácela naději a nepřestala věřit v opravdovou lásku. Díky Štěstí jsem našla své veliké štěstí a ještě větší lásku...

Byla jsem svobodná maminka s tříletým klukem, 29 let, po mateřský, bez práce, po ošklivém rozchodu,několika stěhování a nakonec bez domova a naprosto neštastná. V té době se dočasně bydlela u rodičů, kde naše vzájemné soužití absolutně nefungovalo.Prostě se mi zhroutil svět a já trpěla jako zvíře. Ke Štěstí jsem se vlastně dostala díky mému expřítely, který si zde založil profil a nechtěně se prořekl, tak jsem se na jeho profil koukla a jak jsem se tak rozhlížela, tak jsem se více a více přesvědčovala o tom, že bych do toho mohla jít taky, i když do té doby jsem si myslela, že seznamky a inzeráty si můžou dát jen zoufalci a to já v té tobě opravdu byla :) tak proč ne :). Půl roku jsem chodila na různý rande a jen párkrát došlo i na to druhé, ale nic nevyšlo. Už jsem si říkala, že profil zruším, že dnes chlapy prostě nestojí o svobodné maminky, o rodinu atd. Ale než jsem ho stihla zrušit napsal mi jeden docela milej kluk, nevyzvídal, netlačil na pilu, jen jsme si prostě povídali o ničem a přitom o všem, jelikož já už jsem pomalu začínala být smířená s tím, že se synem zůstane sami, tak jsem to naše psaní ani nebrala jako namlouvání a taky netlačila na pilu. Psali jsme si každý den co děláme, jak se máme a po týdnu se mě zeptal, zda bychom i se synem nejeli na výlet na parník. Už to,že rovnou počítal i se synem a přízpůsobil tak rande nám oběma, mě velice potěšilo. A to byl sám svobodný a bezdětný. Většina můžu tady chtělo, abych si na rande zařídila hlídání :(, tak to jsem to rovnou odpískala. Domluvili jsme se na neděli a on, že si pro nás přijede a to věděl, že bydlím u rodičů a že je to tudíž velká šance, že se s nima bude muset seznámit. A i přesto do toho šel a přijel. Když zaparkoval u nášich vrátek a vylezl z auta, (naši samožrejmě číhali v kuchyni za záclonou) cítila jsem se jako v patnácti, kdy k našim chodili kluci a ptali se jestli mě pustí ven nebo na disco. U našich jsem nebydlela od 17 let, tak to pro mě bylo opravdu zvláštní. Byla jsem tak nervozní, že jsem vylezla z domu i z autosedačkou v ruce a rovnou mu jí vrazila, at si jí přidělá v autě, on se nenechal rozhodit a podal mi přes vrátka kytičku a když vyběhl ven i můj syn, tak jemu hned dal autíčko, které mu koupil na uvítanou. Když jsem se vrátila do domu pro kabelku ,tak můj tatínek mi poprvé v životě řekl, že cítí, že je to ten právej, prý podle toho, jak jistě vystupuje a nebojí se. A tak jsem odjeli na výlet...prostě nádhera, rande se povedlo i ve třech, synovi se výlet moc líbil a nový kamarád taky, mezi námi to hned zajiskřilo a nakonec jsme si to první rande prodloužili až do večera. Vůbec se nám nechtělo domů. Hned hodinu po návratů domů, jsem dostala sms zprávu, že nás musí znova vidět a hned v ůterý přijel zase a to se rovnou seznámil s našima. No abych to zkrátila, nejenom že jsem ted už rok manželé a máme spolu půlroční syna, jěště adoptoval mého prvního syna a je to manžel snů! Miluje mě i naše děti, veškerý svůj volný čas věnuje rodině a je nejúžasnější otec, učí syna hrát na kytaru, chodí spolu na ryby, učí ho fotogravovat, dokonce díky němu jsem přišla na chut chataření, pomáhá mi s domácnosti, skvěle vaří a co víc, ještě ho to baví, takže mě málokdy pustí do kuchyně. Ano už jsem nevěřila, že takovýmuž vůbec existuje a už vůbec ne, že ho najdu přes internet. Ani mi nikdo nechce věřit, že jsem mého manžela našla na seznamce, že to prý není možný. Ano je to možný a naše štastné manželství a naše štastné děti to jen potrvzují. Proto všem tady držím palce a přeji hodně štěstí a hlavně vydržet a nevzdávat to . Markéta

Nevěřila jsem doposud,že lze potkat na osudové seznamce muže,který mě natolik zaujme,že kvůli němu smažu profil.S Jirkou to bylo nečekané,náhoda.Defakto až po 3měsících, mě oslovil muž,který je svým způsobem nenápadný,nenáročný,milý,chytrý,hodný a co mě potěšilo bylo hlavně to,že se chtěl setkat hned druhý den,po našem seznámení na internetu.Cítím to vnitřně že jsem našla pana Božského pro život,muže který to myslí vážně a má opravdu zájem.Jirka je fajn člověk,nemusí mluvit a já vím co si myslí.Lidi nevzdávejte to,kdo věří a má opravdu zájem,jistě lásku najde.Nebud'te ziskuchtiví,protože láska se nedá koupit,je to něco krásného,na co zdaleka peníze nestačí.Mít láskyplný a tedy smysluplný vztah,je veliké štěstí.Děkuji

Když jsem se tady přihlásila po jedné nedobré zkušenosti , kdy měl pán moc široké srdce a i po roce plno žen v něm , kdy mně za celou dobu nikdy a nikomu nepředstavil jako svou přítelkyni,ale jen jako známou a to jen někomu v telefonu a měl plno telefonátů žen ,které vyřizoval vždy tak abych nebyla přítomna a podivné sms i o půlnoci jsem nedoufala vůbec v nic.Na schůzku jsem šla s vědomím,že jsme sice věkově blíž než v předchozím vztahu a vzdálenost je hodně kratší než byla , ale i 1 hodina cesty autem je pro někoho moc.Přišel příjemný muž s nádhernou kyticí růží a čokoládou.Mé překvapení bylo milé a příjemné a po první kratší schůzce u kávy následovaly telefony a vzápětí víkend strávený spolu.Od první chvíle jsem opravdu přítelkyně,která už zná jeho známé a děti a naopak.Rozumíme si a jsme šťastní spolu a vážíme si každé chvíle kterou můžeme být spolu.Jsem opět zamilovaná a opravdu mně dávno není 20 a šťastná pro to mé sluníčko.Jarda je rád,že našel jak říká svůj poklad a že si rozumíme.Přejeme každému splnění přání a nalezení partnera i když spousta mužů a žen to tady bere jen jako seznamku na pár chvil a zase o dům či postel dál.Ale dají se poznat jsou tady 6 let a více.Najděte toho pravého přejeme Jarmila a Jarek