Skutečné příběhy štěstí

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

Moje manželství, které bohužel stále ještě trvá,nestálo už několik let za nic.A tak jsem se rozhodl ukončit naše oboustranné trápení.Ještě předtím mě ale začal chybět protějšek,se kterým bych mohl prožívat všechny krásné i méně pěkné okamžiky života.A tak jsem také narazil na tuto seznamku a založil profil.Přiznám se, že původně to mělo být hlavně kvůli sexu.Časem jsem toto přehodnotil a začal hledat vztah vážný.A po několika málo nezdařených pokusech o tento vztah,jsem narazil na jeden profil ve kterém vlastně nebylo mnoho informací o protějšku.Ale přesto jsem napsal takový běžný dotaz,jestli bychom si nemohli napsat něco víc o sobě.Moc jsem od toho nečekal, už jen proto že najednou přišla odpověď a že prý že jsem ženatý a jestli mám tady dvojníka Vše bylo vysvětleno a tímto začalo naše krásné dopisování.Z dopisování zde na štěstí jsme přešli na ICQ a domluvili jsme se na naší první schůzce.První schůzka trvala asi 2 hodiny,ale mě se zdálo že to bylo 10 minut.Tak strašně rychle mě to uteklo.Měl jsem z té schůzky i z té dívky krásný pocit.Určitě i ona, protože mě na konci řekla, že je příjemně překvapená.To samé jsem mohl říct i já.Její krásné oči,rty,zkrátka celá,to byla nádhera,je to můj typ.A já v tu chvíli věděl,že tato dívka by mohla jednou být ta pravá.Začalo intenzivní dopisování přes štěstí i ICQ,jsme schopni si psát i víc jak 5 hodin najednou, proběhlo od té doby už hodně schůzek a už dneska vím, že to je určitě ta pravá.Za chvilku to budou skoro 3 měsíce,co jsme si poprvé napsali, postupně se poznáváme, jsme si čím dál bližší a je to mezi náma neuvěřitelně krásný.Začínáme si říkat i o naší další budoucnosti.Říkám pravdu Květinko moje? Věřím tomu, že toto bude dál takto krásně pokračovat.A za toto všechno děkuji tomuto našemu "Štěstí"

Když jsem se tady přihlásila po jedné nedobré zkušenosti , kdy měl pán moc široké srdce a i po roce plno žen v něm , kdy mně za celou dobu nikdy a nikomu nepředstavil jako svou přítelkyni,ale jen jako známou a to jen někomu v telefonu a měl plno telefonátů žen ,které vyřizoval vždy tak abych nebyla přítomna a podivné sms i o půlnoci jsem nedoufala vůbec v nic.Na schůzku jsem šla s vědomím,že jsme sice věkově blíž než v předchozím vztahu a vzdálenost je hodně kratší než byla , ale i 1 hodina cesty autem je pro někoho moc.Přišel příjemný muž s nádhernou kyticí růží a čokoládou.Mé překvapení bylo milé a příjemné a po první kratší schůzce u kávy následovaly telefony a vzápětí víkend strávený spolu.Od první chvíle jsem opravdu přítelkyně,která už zná jeho známé a děti a naopak.Rozumíme si a jsme šťastní spolu a vážíme si každé chvíle kterou můžeme být spolu.Jsem opět zamilovaná a opravdu mně dávno není 20 a šťastná pro to mé sluníčko.Jarda je rád,že našel jak říká svůj poklad a že si rozumíme.Přejeme každému splnění přání a nalezení partnera i když spousta mužů a žen to tady bere jen jako seznamku na pár chvil a zase o dům či postel dál.Ale dají se poznat jsou tady 6 let a více.Najděte toho pravého přejeme Jarmila a Jarek

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Na seznamku jsem se nechal před dvěma lety vyhecovat kamarádem.V podstatě nešlo o nic jiného, jen kouknout po holkách a poznat nové lidi.A o zábavu.Nejsem žádný mladík, táhne mi 38.A o ženy rozhodně nouze nebyla. Ale to je jen nepodstatný detail.Ale je zbytečné rozepisovat se o takových věcech, v tomhle "příběhu" nejsou důležité. I když jsem se na této seznamce poznal s několika zajímavými lidmi, nečekal jsem tu nekrásnější a zároveň nejstrašnější věc, která mě teprve čekala.Potkal jsem JI.První schůzka byla jen vlastně takové "kouknu a uvidím". Ale už tenkrát se to stalo.Cítil jsem, že je to člověk, kterého jsem za téměř 40 let života nepotkal a na kterého jsem čekal.Silná,sebevědomá, nádherná... Tím dnen se začaly odečítat dny mého života.Prožili jsme spousty nezapomenutelných chvil, úžasného souznění, a dokonalého odevzdání.I když byly i dny, kdy nebylo nejlíp.Tohle absolutní štěstí trvalo jen 14 měsíců. Vzdal jsem se kvůli tomuto osudovému vztahu rodiny,všechno jsem mu podřídil.Byla to pro mě budoucnost a představa, že zestárnu s člověkem, kterého miluji,absolutně mu věřím a dal bych mu naprosto vše, co jen můžu dát. Potom přišel krutý pád.Po vážných zdravotních problémech, nezvládnutém stresu přišlo na řadu kruté racionální myšlení a my zjistili,že takhle dál nemůžeme.I přes lásku, která nám stále vládne jsme vztah ukončili. Pro mě to znamená už nekolik měsíců trvající muka.Nejím, nespím a dochází mi síla žít.Tuhle zpověď chci věnovat jen JÍ. Dnes je poslední lednový den a zítra Ji naposled uvidím.
Oslavy zamilovaných už pro nás nebudou...

Ahoj všichni....
má dcera mi po rozchodu dala všude profily...
Musím poděkovat štěstí,že jsem sice svou lásku nepotkala tady..., ale díky všem vzkazíkům s klukama jsem si postupně uvědomila co od mého budoucího přítele chci...Nelituji jediného vzkazu, hodin u pc....zažila jsem spousta trapasů, různých nedorozuměni....no jako každý, ale nevzdala jsem to...Potkala jsem hodně kluků a všem děkuji za jejich upřímnost.Nakonec jsem svou lásku potkala, tam kde bych jí nečekala, byla kousek ode mě.Známe se 19 let a jen jsme se nějak míjeli..., dnes už vím, že jsme si oba museli prožít to své, aby jsme si vážili toho co nám ten druhý dává. Takže děkuji...a držím všem palce, ať také najdou...to své ŠTĚSTÍ Renda

Téměř 24 000 zobrazení profilu, tolik bylo potřeba než Kluk z N.M. dostřelil Amorův šíp do srdce Baby Jízlivé Netové. První dojem nedal, ale projevil upřímnou lítost nad stížností neutěšeného stavu seznamování vzkazem:
„Teta, tak to je mi líto, že se to zadrhlo. Nevím teď, který smajlík by se hodil, asi nějakej sadlík.“
Další vzkaz přišel až po měsící.
Kluk: „Čauky teta. Chtěl bych se, aniž bychom se seznamovali, na něco zeptat. Docela klíčová obecná otázka.“
A tak psali a vzkazovali. Nevím, čím si Teta zasloužila tolik upřímného zájmu Kluka, tolik pochopení a ochoty z jeho strany, ale fakt je, že byl vždy na druhé straně a ustál i citové nejapnosti, kterým se nikdy nikdo při online seznamování nevyhne.
Na Tety: „Písemně se blbě debatuje a když už jsem s mužem, tak raději dělám něco jiného.“
Kluk napsal: „No, já přesně nevím, co máš na mysli, ale z obsahu naší úplně první komunikace jsem soudil, že ne to, co bych myslel obvykle. Nebo jsi mne tahala za fusekli.“
Teta na to: „...netahala, ale nejsi můj typ .... takže soudíš správně.“
A Kluk zase: „Ale bože. Ty můj taky ne. To přece nic neznamená. Když promluvím na ženskou, neznamená to, že ji chci hned balit, ne? Já myslel, že na tomhle ujíždějí jen mladý holky.“
Od té doby se Teta často s Klukem úžasně bavila, debatovali a svěřovali se vzájemně.
Kluk s elegancí ustál i epizodu Tety s Lídrem lásky.
Kluk sice nebyl jako buk, ale ukázal se být Mužem formátem:
„Drahá teto z netu. Zaznamenal jsem vaše kladné hodnocení. Děkuji vám pěkně.“
A pak se začala probírat možnost osobního setkání. K tomu Kluk ovšem napsal:
„Má to ale háčky. Když se mi budeš líbit ještě víc, než se líbíš, pojedu po tobě. To si budeš muset uhájit.
“Na to Teta: „...aha a ty asi nemluvíš do větru co? Jenže to já nevím, co bude, takže game open!!!
Pochybnosti měla i Teta a Kluk je popsal přesně:
„Jestli to tak cítíš, myslím, že on (Lídr Lásky) je tvůj alfa samec. Myslím, že i kdyby tě pustil k vodě 10x, intenzivní myšlenku na něj nevymažeš, leda by se objevil někdo lepší - a to pochybuju. Pískne a všechny opustíš a poběžíš. Nejseš jediná, tak to funguje. Ve světle nových informací musím jakékoliv naše setkání odpískat. Když se s tebou nestřetnu, bude mi mnohem líp, přesněji mohem méně špatně.“
Přesto nastal den D. Šlo o rande účelově nakupovací.
Předcházela mu poznámka Tety: „...musíš změnit barvu z černé na světlou, rozsvítí tě to a holky budeš přitahovat více podle mě.“
Kluk opět překvapil. Tajně si rande natáčel na minikamerku. Po návratu napsal:
„Koukám na to video. Je vzhůru nohama, protože kamera byla byla vzhůru nohama.
A to je celé. Od začátku seznamování naruby a přesto se našli ONA a ON.
Tetě právě odpověděl na otázky na tělo:
„A já? Já ti nechybím? Když pracuješ? Ani kapku?“
-
„Když se soustředím na práci, tak ne.
Ale úspěšně se ti daří mě rušit.
Furt a furt.“

Internetová láska je věc náhody jako kterákoli jiná.Málokdo tady věří,že ji zde najde a přesto se o to všichni pokouší.Já už to vlastně zabalila a do profilu napsala :Nehledám.A i přes to jsem stále dostávala vzkazy .A najednou ,stalo se ..Nebyla to láska na první pohled ,ale vzájemně jsme se pomalu ujištovali,že patříme k sobě .Oba jsme byli na štěstí velmi krátce a ...Máme se ,tvoříme pár,dokonce už rodinu.Díky ,ŠTĚSTÍ...přeji všem ,aby nic nečekali,protože jen tak ,cokoli dostanou je navíc ,jako bonus.Internet není všemocný ,ale pomůže nakopnout ,když už to jinak nejde ..D.

Tuhle větu jsem mu napsala poté, co jsem si ve svým přesvědčení vymazat se ze seznamky,ještě ťukla na inzerci. Zarazilo mě, že můj profil otevřel asi 30krát Nechtěla jsem na seznamku.Propadala jsem panice, že všichni koho venku potkávám, na mě koukaj a určitě si říkaj ,,hele,to je ta z tý nabídky...." Připadala jsem si jako ovce na prodej. A tak asi po týdnu jsem to chtěla zrušit. No a tenhle chlápek mě dostal svým humorem a svým životním postojem, kterej jsem během týdnu psaní pochytala. Chtěla jsem ho vidět a ne si jen psát, jako puberťáci, ale hlavně si popovídat, abych se přesvědčila, že to není jen nějakej pisálek a podvodníček. Věřte, nevěřte-po odchodu od manžela po 26 letech, jsem dokázala natrefit na človíčka, kterej mě- jak říká- miluje ze všech chlapů na světě nejvíc a prý se mnou chodil už na tý mojí fotce Tolik jsem ho uhranula. A je šťastnej, že jsem mu vlastně napsala já, protože on by to byl býval neudělal. A já ten den chtěla zmáčknout puntík- vymazat. Je to náhoda? Dnes jsou to právě 4 roky, proto píšu tenhle čmaropis. Není nám zrovna 20 a stejně se to podařilo. Tím chci navnadit a podpořit ostatní váhavce, aby se nebáli a nestyděli někoho oslovit. Ať se řídí rozumem, ale i instiktem a NEVZDÁVAJÍ to My dva se máme mooooc rádi. Děkujeme ti seznamko Štěstí

opravdu se stal
Dnes si nic nepřidám, jen se chci rozdělit o radost a štěstí. Není to pohadka, věřte že i po 50+ se dá krásně milovat a žít jeden pro druhého. Prostě mít rad.
je to 14 dní co mi přišla zpráva, taková normální, jen tam byl pisatel a adresa.
Zatajil se mi dech tolik se mi chtělo žit. Stálo tam-
vážená paní chtěl bych se s Vámi seznámit. A to už jsem věděla že někdo koho jsem milovala před 26 letřy je sám. Pavlík nevěděl že na druhé stránce jsem já ta kterou tak milova jeho Jiřinka.
po těch letech i když má člověk profil je jiny snad jen to srdce zůstává.
Jen dvě zprávy stačily a odhalil mě. Rande které následovalo bylo do dvou dní.
Opravdu má laska se nezměnila, kytičkou a políbením se vrátlo vše jako by to bylo včera.
Věřte celá kavárna nám záviděla. Dvě spojené ruse a usta které kradly polibky.
A Vás se ptám co máte v těle tu krasnou lasku je možné vstoupit do jedné řeky? Já to udělala a řeknu Vám.........
Jen pro ten dnešní den stojí za to žít......
A Tobě Pavliku...........Ještě že Tě lásko mám...Jiřka
Dík že jsou tu Tyto stranky pro lidikteří ztratili naději v lásku,
Ale já ji tady našla a zase mámchut žít a tak Vám děkuji.

Chtěla bych se i já s vámi podělit o svůj příběh ...
Vše začalo ... když jsem uviděla profil Pavla ... myslím že jsem se na první pohled zamilovala ... a hnedka jsem mu napsala.Dny ubíhaly a Pavel mi neodepsal.Byla jsem stoho všeho nějaká špatná.Uběhl měsíc..a konečně jsem se dočkala odpovědi.Říkám si a vida.Chce se i sejít.Bydleli jsme pár kilometrů od sebe takže to nebyl problem.Na první schůzce jsem šli na kávu a vše bylo super ... S Pavlem sme si psali stále častěji.A asi po měsíci jsem zjistila že i Pavel miluje mě.Jsem ted ten nejštástnější člověk ... Plánujeme společné bydlení.
Tak nám držte palečky at nám vše vyjde ... :o) Chtěla bych zaroven i tímto příběhem dodat odvahu všem lidičkám kteří ještě pořád nevěřím.Děkuji tímto i štěstí za to že je a bude ... Děkuju ...Pavel a Míša

Prý sedmý rok bývá pro lásku kritický. Nevěřím, nebo Kateřinka a já jsme vyjímka která potvrzuje pravidlo.
Náš příběh jsem popsal již 27,01,2012, takže toto je pokračování šťastného životního příběhu, ke kterému nelze vlastně nic dodat. Kolem Kateřinky vidím neustále onu záři jako v první den naší známosti a spolu děkujeme velmi často tobě seznamko, že jsi nás seznámila.
..................................................................
Děkuji Ti seznamko, za tvrz jménem Stanislav, která mě již dlouho ochraňuje před bouřkami světa.
Kateřina
..................................................................
Já sám ale děkuji každý den, že smím milovat a jsem milován
zázrakem jménem Kateřinka..
Standa

Na ŠTĚSTÍ jsem byla krátce.....pár kontaktů proběhlo,ale nic takového,co by chytlo za srdíčko.Prvotní nadšení opadlo a já už spíš jen tak automaticky pročítala vzkazník.Z té letargie mně vytrhl naprosto odlišný,vtipně reagující vzkázek........odpověděla jsem a opět očekávala zaběhnutý stereotip nic neříkajících vzkazů.Omyl-naše psaní mělo humor,šťávu a já se najednou moc těšila na další písmenka od něho.Poslal mi fotku a moje srdíčko začínalo být neklidné a svět začal být růžovější a veselejší,písmenka nám přestavala stačit,telefonovali jsme si a začali plánovat první rande.
Přišel osudný den,jako každá ženská,i já trávila dopoledne před zrdcadlem,naprosto vyřízená zjištěním,že nemám co na sebe.Když jsem konečně byla spokojena se svým JÁ,které jsem viděla v zrdcadle-vyrazila jsem na vlak.Měla jsem to jen tak tak.....když náhle PRÁSK a já se válela v prachu.Kalhoty s dírou na koleně,z kolena mi prýčtila krev a vlak se blížil do stanice.Váhala jsem-jet,nebo se otočit a vrátit se domů.Připravila jsem nám oběma BOBŘÍKA OBVAHY-pokud ustojíme tohle(myslela jsem tím svůj velmi děsivý zjev)-ustojíme vše a odhodlaně jsem nastoupila do vlaku.Lidi po mně koukali dost všelijak-makeup v kombinaci s prachem jistě vábně nevypadal,rozdrbané,čpinavé kalhoty mi na půvabu také nepřidávaly.
Cílová stanice.....nadechla jsem se a vystoupila.Dostala jsem úžasně slďounkou pusu na uvítanou a ty slaďounké pusinky dostávám stále šastěji a už se moc těším na další.
Bobříka odvahy jsme úspěšně zvládli a věříme,že stejně úspěšně zvládneme i náš vztah.
Držte nám prosím palečky Děkujeme

Dobrý den, když si tak pročítám příběhy lidiček ze Štěstí, nedá mi to abych nenapsala i ten svůj. Přiznám se že jsem tady na štěstí byla už poměrně dlouho a musím bohužel říct, že jsem začínala mít pocit, že buď hledám něco co vůbec neexistuje a nebo prostě nemám štěstí ve výběru. Vždy když jsem si podle písmenek myslela že to je právě ON realita při setkání mě opět vrátila zpátky na zem. Až jednoho dne jsem si začala psát s NÍM. Zpočátku byly naše rozhovory na štěstí pouze přátelské,ale jednoho dne se osmělil a řekl mě že mě má rád. Úplně mě to vykolejilo, protože jsem to nečekala, ale z jeho slov cítila, že to myslí opravdu vážně.Byl jiný než ostatní...a to mě na něm zaujalo. Najednou nám už nestačila jen písmenka na štěstí a tak jsme si začali psát i láskyplné SMS a začali jsme se scházet. Zjistila jsem že je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem tu mohla potkat a takového bych tu přála každé ženě či dívce. Je milý, pozorný, úžasný a z každého jeho slůvka či písmenka je cítit láska. Každý den, který s ním prožívám mne neuvěřitelně nabíjí a všechny problémy se pak jeví jen jako malichernosti. Oba jsme už ani nedoufali, že tahle hluboký cit můžeme v životě najít, ale stalo se to…tady na štěstí…a tak bych chtěla vzkázat všem, kteří ještě to své štěstí nenašli…cesta ke štěstí je trnitá, ale na každého to štěstí někde čeká..tak proč ne tady…na ŠTĚSTÍ

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Ahojky, dlouho jsem přemýšlela pokud mám napsat a dodat odvahy i více lidičkám, kteří hledají a nebo si myslí, že touto cestou nenajdou a je to zbytečné mrhání časem, protože takto se mouhou seznamovat je úchylové, ale bohužel to musím vyvrátit. Láska číhá na každém rohu ikdyž je země kulatá.
Asi raději začnu mým příběhem a láskou. Ale také řeknu, že jsem se neseznámila přes štestí, ale jinde na internetu. Nebudu psát kde, ale proč jistě pochopíte.
Začalo to nevině pouze psaním někdy kolem prosince 2006, když jsem se rozešla s bývalým přítelem. Hledala jsem pouze přátelství a někoho kdy by si chtěl povídat přes písmenka, aby když přijdu domu jsem nebyla tak úplně sama s Fanynkou, mojí bulterierkou.
Toho dne myslím, že 20.12 jsem zaběhla do místnosti na chatu, kde jsem hledala kamaráda na občasný sexík a slůvko k pohlazení. Už mě nabavilo koukat po profilech a hledat podle psaných frázích jaký ten človíček je, protože tam se dá napsat cokoli, ale hledala jsem podle nicku, který mě zaujme tak napíšu a snad to vyjde a ono hopla vyšlo to ihned napoprvé.
Nehledala jsem ani krásu, která jde vidět, ale taková která je ukryta uvnitř človíčka.
Jak jsem řekla odepsal mi a jeho nick, asi se bude jiřík zlobit, ale napíšu ho je to barevnacek. Zářilo to na mě jako duha, která už zraněna byla a třeba hledá to co já. Začali jsme si psát krásná slůvka, hledali jsme jen internetové přátelství na úrovni a myslím, že jsem nebyla jediná, protože děvčata mu píší dodnes, ale vím, že mohu být za toto vítezství ráda. Jiřík, jak je v názvu začal psát nebylo dne, aby jsme si nepsali každý den, každou noc no prostě internet byl věčně zapnutý a pokud nepřišla zprávička včas jak jsem byla zvyklá byla jsem hned nervozní zda je Jiří v pořádku. Jezdil do práce na kole a celkem daleko, aby jsem i řekla Jiří je z Moravy a já ze severočeského kraje. Je to celkem dálka a oba jsme byli rozhodnuti opravdu pro přátelství. Z ničeho nic mne požádal o skype a začalo toužebné volání a krásné důvěrné přátelství, kde jsme oba chtěli jen přátelství. Jiřík si myslel, že chci od něj víc, ale do ničeho jsem ho netlačila, protože to nemá cenu a pokud někoho tlačíte do kouta, vždy se z toho vyvlíkne a uteče. Byla jsem trpělivá a opravdu si jen psali a povídali, každý den,každou noc ai po telefonu. Byl to krásný začátek plný romantiky a krásných minut naplnění samoty.
Nečekala jsem ani obrat k lepšímu, ale z ničehož nic mi Jiří jednou napsal, VEZMEŠ SI MĚ. A to den předtím psal, že zůstaneme přáteli. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale nedělal. 14 Dní na to co to vyslovil, přijel a vše se nám jen upevnilo. Byl to ten nejkrásnější týden mého života, ještě nikdy přede mnou takovou dálku nepodnikal kvůli žádné ženě a já na to byla hrdá, že právě já. Po tomto krásném týdnu odjel domů se slovy já se vrátím, a opravdu se tak stalo. Odjel domů, vyřídil si fomality a je tady se mnou. Bydlíme spolu a toto léto se budeme brát, protože oba cítíme, že je to tak správně a hlavně se milujeme.
Oba jsme se už spálili dost na to, aby jsme nevěřili stále ještě v opravdovou lásku, které na tomto světě není moc.

PSS: Proto všem kteří nevěří i láska přas internet může být nadherná a naplňující pokud jste neztratili víru sami v sebe a hlavně v to, že i takto se najde láska na celý život.

A proto na závěr JIŘÍKU MILUJI TĚ A VÍM, ŽE PRÁVĚ TY
JSI MŮJ RYTÍŘ NA BÍLÉM KONI.

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Díky této seznamce jsem potkala nejlepšího muže svého života, bohužel po krátké době jsem ho ztratila. Ale vy všichni ostatní to nevzdávejte, i pro malý okamžik štěstí stojí za to žít.

nikdy jsem neverila, ze je mozne v siti najit lasku. kdyz jsem se logovala na stesti, nic jsem necekala a spise to brala jako relax. hned prvni den jsem se s nim tady seznamila 14 dnu jsme si intenzivne skypovali. byli to hodiny a hodiny na skypu a porad jsme si meli co rict. mela jsem od zacatku pocit, ze jsem cekala prave na nej. pod sedmi mesicich jsme naplanovali spolecne bydleni. clovek nesmi hledat a nesmi nic cekat. verim na osud...

Milé Štěstí,
bez Vás bych to svoje ŠTĚSTÍ nikdy nenašla.
Ještě před několika týdny jsem tento druh seznamování naprosto odsuzovala a říkala si, že nejsem žádná chudinka která se musí seznamovat přes internet.Osud tomu tak ale chtěl, a já se jednoho večera zaregistrovala. Po třech týdnech a třech nepříliš vydařených schůzkách, kdy už jsem začínala být skeptická, jsem se na té čtvrté zamilovala na první pohled.
Naštěstí to bylo oboustranné, a dneska je nám spolu moc krásně a jsme zamilovaní až "po uši" A tak vy všichni, kdo máte stejný názor na seznamky jako jsem měla já, a přitom zoufale toužíte potkat toho pravého či tu pravou, nebojte se to zkusit, stojí to vážně za to !!!

Tímto bych chtěla vzkázat lidem ,kteří se chtějí seznamit ,že sice to není napoprvé ,ale nakonec se mi podařilo tady na Štěstí najít partnera ,který by měl rád mě i mé dítě.Narážela jsem na různě prolhané lidi ,ale byla jsem ostražitá a dle psaní člověk pozná, zda je to potencionální partner nebo ne.Nebo když Vám chlap napíše ,zda nosím podpadky a je mu pomalu 70 let ,to fakt mě nebere...a samozřejmě nezustávalo jen u podpadku..........okamžitě jsem je blokovala.......ale nakonec jsem moc štastná za to ,že Štěstí je...a že mi našlo doufám životního partnera..........jsou to náhody ,ale říkala jsem si ,že nemužu mít pořát smůlu .....a vyšlo to......přeji všem krásné léto ......a trpělivost při hledání životního partnera.........Helena

Ráda bych se podělila o to, co potkalo na štěstí mě a ač je to neuvěřitelné a možná i bláhové, začínám věřit, že lze přes internet najít lásku snů.
Byl prvním mužem tady, kterého jsem oslovila první já. Nehledala jsem rozptýlení, a lásku a vztah už vůbec ne. Přivedla mě sem jen čistá zvědavost a možná jen popovídání si s někým "novým". Jeho profil nebyl nikterak zvláštní, ale zato jeho oči...jako by mě očarovali a já přestala logicky uvažovat. Nedokázala jsem si představit, že bychom spolu prohodili více než pár vět, natožpak to, že bychom se někdy viděli. První slova jsme prohodili v pátek večer, ale protože měl každý z nás na víkend už svůj program, sešli jsme se na štěstí znovu v neděli dopoledne a pak už se věnovali jen sobě. Napsali jsme si toho hodně a já se rozhodla v nedělním odpoledni se sebrat a prostě jet....jet za ním...vidět ho....co na tom,že je 170km daleko ode mě. Bylo to mé rozhodnutí, neočekávala jsem od toho víc než popovídání si u kávy. Šílenost. Na první pohled byl takový, jak jsem viděla na fotkách....přirozený, usměvavý, milý. Troufám si tvrdit, že jsme si měli co říct. Nenudila jsem se, byl vtipný a rozumný. Některá jeho slova mi byla tak blízká, že jsem si připadala jako ve snu. Zdálo si mi, jako bychom se znali několik let. Jsme od sebe sice dost vzdáleni, ale já vím, že já to nevzdám. Stojí mi za to, překopat svůj dosavadní život a já věřím jeho slovům, když říká "MY DVA".

Se seznamováním prostřednictvím internetu mám již bohužel bohaté zkušenosti. Bohužel, protože těch dobrých moc nebylo a i když jsem se už takto několikrát seznámila, dlouho to nevydrželo. A já měla pořád, jak se říká, v lásce smůlu a už ani nevěřila, že se to obrátí. Až do té doby než jsem zde potkala svého součásného partnera. Asi po měsíci vzájemného poznávání jsme spolu začali bydlet. A já cítím, že je to to pravé co jsem v životě hledala. Často mě až překvapuje jak se vzajemně shodujeme a doplňujeme, jak dílky puzzle.Přítel si ze mě občas utahuje a říká, že tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Časem se snad i rozrosteme jak plánujeme a vytvoříme rodinu. Díky Štěstí!!!

Ach jo tak jsem zase sama. A to je 24. prosince a je Štědrá den :( Uvnitř duše mi je smutno. No jo kdybych nebyla blbá a nepodvedla Jakuba tak bych s ním ještě chodila. Ale proč si to vlastně beru na vinu já?? Dyť to byl on kdo mě svedl. Dyť já jsem v tom úplně nevinně. Ale co stejně to s Kubou už nemělo cennu. Vídat se jednou do týdne to nestačí a já jsem za ním nemohla. Teď už to nespravím. Ale jo aspoň někdo mě má pořád trošku rád. Dostala jsem malý dáreček od Tomáška. Je to úžasnej klučina a i hezkej a roztomilej, ale mi dva jsme jen nejlepší kámoši. Nic víc z toho nikdy nemůže být. Mi se známe už od malička a já toužím po tom abych mohla se o klukovi dozvídat něco novýho a o Tomoj jsem věděla pomalu všechno. Byli jsme prostě jen ty nejúžasnější kámoši na světě. No aspoň nejsem sama kdo nikoho nemá. Kája je taky sama. Teda spíš to vipadalo že zrovna jak Tom tak i Kája někoho maj. No jasně, že mě to neťuklo hnedka. dyť oni chodí spolu. Ach jo tak teď jsem úplně sama :( Jako vždycky usedám k počítači a du si s někým psát přez icq. Snad s mě někdo ujme no. Á hele mám tu novou autorizaci. Kdopak to je?? Nepřekvapilo mě že je to kluk protože já a kluci jsme nejlepší kámoši. Je mi prostě s nima líp. Líp si s nima rozumím. No tak náš nový objevitel se jmenuje Jára a je z Pardubic :) no super. Z toho by mohlo něco být :) ale co proč by mě někdo chtěl. Co by na mě viděl. dyť on je nádhernej a já ošklivá. :( z toho asi nic nebude :( Jeee super Kája přijela a stavíme se pro Toma a půjdeme ven. No jo ale co tam budu sama dělt?? Dyť jim budu akorát tak jak pátý kolo u vozu. Kája je už tady :) tak aspoň něco. Jsme chvilku na icq a píšu si s Járou. A teď mě to napadlo. Dyť můžu napsat jemu aby přijel. No jasný :) hned mu to napíšu. Super on přijede. Jsem šťastná bezsebe. Ale musím přiznat že se uvidíme poprvý. Bude to majinko zajimavý. Třeba dostanu od něj malou musu na tvář :) Juj ale teď se ještě něco malýho semlelo než Jára přijel. On se mě zeptal jestli s ním nechci chodit. No jasný. To byla moje odpověď. Nevěděla jsem ani co píšu. Byla jsem šťastná, že mě vůbec nněkdo chce :) Jupíí už je tady :) A na uvítanou mi hnedka vlepil na pusu takovou sladkou pusinku...Říkám láska na první pohled. Hned ten den jsem do něj byla zblázněná. Je fakt úžasnej. S Járou chodím ještě teď. 29.4. to budou přesně 4 měsíce. Jsme spolu strašně šťastni a za tu dobu co jsme spolu jsme s polu už zažili spoustu zážitku. Myslím si že ten na mě jen tak nezapomene.

V květnu 2011 jsme si tady začali psát s Pavlem, dnes již mým manželem Sešla jsem se předtím se spoustou mužů, ale s žádným to nebylo to ono, i když byli někteří fajn... S Pavlem jsme se po pár vzkazech sešli, padli si do oka a v dubnu 2013 byla svatba. Teď už to bude rok, co jsme svoji, a já jsem ráda, že jsem to tady nevzdala Doporučuju všem vytrvat, dříve nebo později štěstí přijde :)

Dobry den dovoluji si napsat diki te to seznamce sem se seznamila z mužem mych snu jsme štastni oba že nam seznamka dala tu možnost sme oba ze stejnecho kraje dělilo nas jen 6 km .

Když jsem si tady udělala profil tak jsem možná na začátku věřila že tady někoho poznám , ale po nějakých těch schůzkách jsem to zavrhla. Po čase jsem zkusila napsat vzkaz na tabuli s tím že tady jsem málo a kde mě páni kluci najdou když budou chtít. Nic moc jsem od toho nečekala. Maximálně to že budu mít hodně návštěv na profilu. A také že jo , ale dva si mě našli. S jedním jsem si napsala jen pár písmenek , byl totiž zadaný a chtěl jen povyražení. Druhý / Tomáš / byl kousek ode mě a navíc sám. Napsali jsme si pár písmenek s tím že si napíšem druhý den. Druhý den jsem se tam sešli /na jiném seznamovacím serveru/ a vyměnili si čísla. Pokračovali jsme v seznamování po sms. Byla sobota a tak jsem mu napsala jestli nechce přijet. Jsem dost impulzivní . A on také takže s tím souhlasil. Asi za dvě hodinky dorazil a šli jsme se projít. Byla to dlouhá procházka a stále jsme měli o čem mluvit. Večer odjel domů s tím že se uvidíme znova. A další schůzku jsme měli hned druhý den. Šli jsme do skal a s mým synkem Matýskem a pejskem. Pozorovala jsem jak se Tom chová k malému a byla jsem mile překvapena. I když byl malej protivnej tak to zvládal a dokonce ho skorou cestu nosil na ramenou. Také to zvládal asi z důvodu že sám má dcerku . Takže už si tím prošel. Navečír jsme malého odvezli ke mně domů kde si ho převzala babička a jeli jsme na večeři. Po večeři mě odvezl domů a padl první polibek, bylo to úžasné a nechtělo se mi přestat, ale musel domů a já také. Další rande jsme měli hned následující den. Tentokrát jsme šli se synkem na dětské hřiště. Pak už to vše šlo tak nějak hladce. Jenže nastal čas kdy se trochu ¨ zalekl¨ a já se bála že ztratím človíčka ke kterému jsem začala něco cítít..... Ale dopadlo to tak že jsme spolu začali bydlet. Bydlíme spolu krátce ale zatím je to úžasné a doufám že to tak zůstane. Je to človíček kterého miluji a doufám že to tak cítí i on a vydrží nám to. Už věřím na seznamky a na lásku a to vše díky mému miláčkovi …. Takže tomu kdo to tady zkouší a ještě nikoho nenašel přeji at¨ najde když to nevzdá a tomu kdo už našel stejně jako já přeji dlouho trvající a krásný vztah…. S LÁSKOU A POZDRAVEM K. P.S.---Miluji tě Tome

Nikdy jsem nebyla zastáncem takovéhoto typu seznamování, ale nuda a pocit osamělosti mě nějak nakopl k tomu, abych si tady založila profil.

Seznámila jsem se tady se spoustou lidí,proběhlo pár krátkých setkání, ale nikdy nic vážnějšího z toho nikdy nebylo....

Až se mi jednou ozval jeden klučina asi o dva roky starší, sice z jiného města, ale zato sympaťák s obličejem Jana Revaye (které jsem odjakživa zbožňovala) :D. Takže pro mě vzhledově pan "dokonalý". Postupem času jsme zjišťovali,že nás spojuje víc než jen společné zájmy,ale i názory, myšlenky, koníčky, jídlo, filmy, styl hudby atd. Bylo až neuvěřitelné kolik věcí máme společných. Nakonec jsme se rozhodli asi po 2 měsících psaní se setkat osobně. Na prvním rande jsem od něj místo klasické kytky dostala svůj nejoblíbenější nanuk :) (byl červen) a to mě dostalo.Ten kluk byl originální a přesně si pamatoval co jsem mu o sobě psala někdy na začátku :D :D. Jeho pozornost a inteligence mě naprosto uchvátila. Byl zábavný, upřímný a na nic si nehrál. Prostě a jednoduše to bylo nejlepší rande, jaké jsem kdy zažila....

No a za chvilku to bude skoro rok co jsme spolu . Dokonce už asi 3 měsíce spolu žijeme a můžu říct,že to je pořád krásné, jako na začátku a pevně věřím, že to tak i zůstane. Ostatně vždy je to jen o lidech ;)

Chtěla bych tímto vzkázat všem skeptikům, kteří nevěří na takovéto seznámení... :) I já jsem seznamky brala dříve jen jako "ráj úchyláků a ubožáků" :) ale myslím, že můj příběh mluví za vše....

Prostě a jednoduše "NIKDY TO NEVZDÁVEJTE" a hlavně "VĚŘTE", protože každý má právo být šťastný, jenže občas potřebuje to štěstíčko trošku postrčit a napomoct mu ;) ....

Držím všem pěsti