Skutečné příběhy štěstí

Známý chtěl abych se jen kukla na někoho na těchto stránkách,ze slušnosti jsem to udělala a rovnou se jen tak podívala jak to tady probíhá.Nevěřila jsem na seznámení jen přes písmenka ,byla jsem 20 let raděj sama než pořád poslouchat ..musíš to a ještě tamto a ještě něco navíc..musíš..tak jsem si řekla už NE,a jak jsem dívala a dívala, protějšci opětovali mé nakukování, najednou to bylo jednou.....šestkrát...nemohla jsem se vynadívat na oči které byly smutné,krásné, hluboké a tajemné...pak bylo jen ahoj...pak prý že jsem daleko,ale že se mu se mnou hezky povídá tak bylo šeptáni přes ICQ,po 3 dnech prý by mě jen rád poznal jako dobrou kamošku,protože jsem hodně daleko a on na takovou dálku žádný vztach nechce,chvíli jsem jako váhala,ale strašně jsem toužila ho poznat a dívat se na něj z blízka,od neděle kdy padlo první ahoj jsme se v pátek sešli,byli jsem spolu až do pondělí a že další pátek se uvidíme znovu,ale v úterý sms že to do pátku nevydrží,že mu chybím,tak se hned ve středu ke mě přistěhoval...a jsme spolu už 6 měsíců.Náhodou jsem poznala lásku mého života a budu se o ni starat jak nejlíp dovedu...Sylvie

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Můj příběh už je starší ale zato pořád trvá. Před třemi lety jsem byla sama a hledala někoho, narazila jsem na www.stesti.cz a zaregistrovala se. Procházela jsem profily ale pořád nic, když už jsem prohlížeč chtěla zavřít omylem jsem klikla na nějaký profil kluka, ani jsem se moc nedívala kdo to je a prohlížeč zavřela. Ale co, druhý den mi od nějakého kluka přišel email, že viděl, že jsem se na něj dívala a že by se chtěl se mnou seznámit, pak mi došlo, že je to ten kluk co jsem na něj omylem klikla, psali jsme si a zjistili že bydlíme jen 7 kilometrů od sebe. Pamatuji si kdy jsme se sešli protože je to i naše výročí 5.6.2009. Začali jsme spolu chodit a zatím to jsou moje TŘI nejšťastnější roky s ním Je moc hodný a milý, jiného kluka už bych vážně nechtěla. Takže si myslím že to byl osud když jsem na něj omylem klikla a teď už spolu jsme přes tři roky :)))) Děkuji Vám za tuhle super seznamku.

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Co k tomu dodat ,je to mozne . S Pepikem jsme si tu psali jen jeden den a noc ani jeden jsme nemohli od toho psani se utrhnout noc nam utekla ani nevim jak. Pak prisel blaznivej napad sejit se a stravit spolu krasny vikend. Ten se vydaril. Uz spolu zijem 8 mesicu. Pepikovi se splnil sen, zije s nama jeho syn Patrik .Jana

Neuvěřitelné ale je to tak .
Nikdy bych nehledal seznámení prostřednictvím seznamky, ale přeci jen jsem tak učinil aniž bych v to věřil. Svůj profil jsem sice odbyl,ale nepřikláněl jsem tomu význam.Po krátkém rozkoukání mi padla do oka v celku ta pravá a tím to vše začalo. Slovo dalo slovo a my jsme spolu dodnes a světe div se šťastni  a proto neváhejte a jděte do toho po hlavě jako jsme šli my dva a nebojte se seznamky.   

Tak jako každý z párů co zde píše i my si našli tu svou část pohádky a princezně a princi...
Dlouho jsem hledala tu pravou lásku. Při každém pokusu si myslela - to je ON ten pravý... Utekl týden,dva a ejhle všechny ty pozitiva se vytrácely... Začala jsem myslet na to, že si vlastně asi zažít tu pravou lásku nezasloužím. Ne všichni tohle pouto dvou lidí zažijí.
Když mi Michal tady na štěsti.cz napsal, říkala jsem si...další lovec... šikovný chlap...ten nebude mít o partnerky nouzi. Po propsání několika vzkazů a výměně telefonů jsme jeli do zoo :) Vše proběhlo jako v černobílém filmu... Povídání, souhra názorů, vtipnost Míšu a mé pookřávání. Ač nedošlo při rozloučení ani k polibku, věděla jsem, že tohle je něco jiného, něco pevnějšího.
Po pár schůzkách a vyjasnění si priorit na obou stranách jsme věděli, že jsme našli oba tu PRAVOU a nefalšovanou lásku, plnou porozumnění, milování, tolerance a hlavně úcty.
To co cítíme nyní víme, jak vyjímečné to je, a intuice nám říká, tohle je TEN/TA pravá... Tvé štěstí, které jste hledali a které si zasloužíte.
Milujeme se tělem i duší..Víme, že tohle je láska do konce života a víme, že ji budeme oba chránit a opečovávat tak, aby nikdy neuvadla.
Jsem hrdá na lásku kterou jsem tu potkala...

Přeji všem co tu jsou ať tu najdou to, co jim osud nachystal za osudové...

Náš příběh se začal psát tady a díky Štěstí.cz jsme se tu poznali. Oba jsme tu byli krátce. Vložila si sem fotky ze zvědavosti, kdo ji napíše a věřila ve štěstí. Na její profil a fotky dostala stovky vzkazů a reakcí, její vzhled a krása s vizáží modelky, proto poutala pozornost a zájem mnoha mužů. Chtěl jsem ji odpovědět, ale neměl jsem tu profil, založil si jej kvůli ni a napsal ji, že jsem si ten profil, založil vlastně jen kvůli ni, abych ji mohl odpovědět....z těch stovek vzkazů a žádostí o seznámení, si vybrala mne. Vyměnili jsme si pár vzkazů a hned mi odletěla na dovolenou a slíbili si, že se potkáme až se vrátí. Psali jsme si sms a jak přiletěla, druhý den jsme se sešli v restauraci a já ji poprvé uviděl. Tajil se mi dech a věděl jsem, že jsem ztracený. Málokdy bývám nervózní, ale tentokrát jsem musel z hluboka dýchat a štípnout se, věděl jsem z fotek, že je krásná, okouzlující, ale v reálu to předčilo veškerou moji představu, když jsem ji spatřil. Okouzlen její krásou a výjímečnou inteligencí, chytrostí, vzdělaností. Byl to zlomek pověstného Štěstí, jehla v kupce sena, ale my jsme se tu našli a letos v říjnu, jsem ji při porodu držel za ruku a narodila se nám nádherná holčička. Pořád si říkám jaká to byla náhoda, že jsem tenkrát spatřil její fotku a ten můj vzkaz z těch stovek, byl jiný a výjimečný, který ji zaujal. Díky vašemu portálu už nejsme dva, ale tři. Děkujeme M+S

Po rozvodu jsem se cítila velice osamělá. Zůstala jsem sama se třemi dětmi, myslela jsem, že mám už život za sebou, že už chci jen trošku klidu a hlavně ne žádné psychické týrání, jaké jsem zažívala s bývalým manželem. Asi po roce samoty jsem ale..nejdřív nesměle, potom se stále větší odvahou začala chodit na tyto stránky. Zažila jsem spoustu schůzek, dokonce i pár krátkých vztahů, párkrát jsem si pobrečela, když to nevyšlo..ale hlavně...ohromně jsem si zvedla sebevědomí, naučila se jednat s muži, přestala jsem být zakomplexovaná chudinka, zjistila jsem, že hodně věcí dokážu i sama..především postarat se o své děti. A taky že pro spouustu mužů můžu být atraktivní.Začala jsem si mnohem víc věřit, začala jsem na sobě pracovat..jak v posilovně, tak i v různých vzdělávacích kursech. Výsledkem je matka po čtyřicítce, za kterou se její pubertální děti nemusejí stydět. A v době, kdy jsem to ani moc nečekala, mi odepsal jeden člověk...ne, nebylo to na štěstí, ale na jiném serveru...že začátku se z nenápadného přátelství vyvinulo něco mnohem silnějšího..užívám si něhy a pozornosti, oba jeden druhého seznamujeme se svým soukromím, rodinami, dětmi, chodíme spolu sportovat, držíme se za ruce..a mnoho dalšího. V duši jsem omládla o mnoho let a po letech strávených ve stresu a strachu si konečně užívám pozornosti, pohody a i lásky...jen to z pověrčivosti zahlepu..nechci to zakřiknut. Díky tobě, Štěstíčko, které jsi mi pomáhalo s prvními krůčky v seznamování konečně můžu říct, že jsem spokojená. Trvalo to dlouho, dlouho jsem hledala, ale vyplatilo se! Tak vzkazuju všem zklamaným...neztrácejte naději!

Na štěstí.cz jsem se přihlásil v polovině března letošního roku v naději, že zde konečně najdu svou vysněnou partnerku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak rychle se můj sen vyplní. Již za pár dní mě oslovila milá holka ze Zlína jménem Lenka. Vyměnili jsme si několik vzkazů a domluvili si osobní setkání. Od první chvíle jsme si ve všem rozuměli, nebylo třeba žádných nucených frází a já cítil, jak mezi námi pomalu přeskakuje krásná jiskra a že jsem právě našel svou životní lásku. Několikahodinové rande jsme zakončili sladkým polibkem a od té chvíle patříme k sobě. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil včetně nádherné dovolené a v současnosti jsme již šťastně zasnoubeni. Naše poděkování patří serveru štěstí.cz, bez něhož bychom se určitě nikdy nepotkali. A všem ostatním přejeme stejné štěstí, jaké jsme tady našli my dva.

Zdravím,
po přečtění několika příběhů ostatních jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím i o ten náš.

Možná to někomu bude připadat jako laciný filmový námět, ale to už je jeho problém:)

Můj život měl snad ten nejobyčejnější průběh, jaký jen může mít. Průměrná práce bez kariéry, jen hrstka skutečných přátel, téměř každý víkend brouzdat ulicemi s nějakou tou flaškou a podobně. Prostě každodenní nuda a nehorázný stereotyp... No a v lásce jsem nedosahoval snad ani těch průměrných výsledků. Pár "vztahů" sice proběhlo, ale nikdy to nebylo nic zajímavého. Spíše klasika. Nějaká ta první zamilovanost, několik pádů na hubu, několik odmítnutí, několik hezčích chvil, ale nikdy to nebylo ono. To co se děje všude kolem mě, jsou toho plné filmy a podobně. Profil jsem tu měl založený už dýl, ale ten tu také ležel spíše ladem. S několika slečnami (dokonce mi zkoušel psát i jistý mladík) jsem si sice prohodil několik vzkazů, měl se i sejít, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec mám právo na to být šťastný a konečně se zamilovat. Dokonce jsem si už vybíral místo někde mimo civilizaci, kde bych si postavil poustevnickou boudu a choval kočky.... Pak se mi naštěstí naskytla možnost se přestěhovat do našeho krásného hlavního města a tak jsem neváhal. Bude to nový začátek, takový restart života, napadlo mě. A také, že to tak chvíli i skutečně vypadalo. Našel jsem si dobře ohodnocenou práci, začal se vídat s kamarády, se kterými jsem se díky distanci moc neviděl. Chodili jsme do společnosti, téměř pokaždé se seznámili s novými lidmi, no prostě nový začátek. Bohužel to netrvalo dlouho a znovu jsem se začal vracet do těch svých starých stereotypních kolejí. "Před problémy neutečeš, těm se musíš postavit", říkal mi pořád kamarád (btw, za necelých 14 dní mu jdu jako svědek na svatbu a světe div se, ale také se se svojí nastávající poznali kdysi tady na Štěstí:). A tehdy jsem si jednou večer vzpoměl na to, že mám vlastně profil na seznamce. Hlavou mi ale vrtalo, že mi toho vlastně nikdy moc nepřinesla. Ale tak za pokus nic nedám a tak jsem se rozhodl, že si tedy profil celý upravím a přizpůsobím novému městu. Samozřejmě se toho moc podstatného nedělo, až pak jednou odpoledne, tuším, že to bylo 25. dubna jsem brouzdal po profilech a narazil na jeden, pro mě, obzvlášť zajímavý. Od těch ostatních se sice moc nelišil, ale z jeho obsahu bylo poznat, že se jedná o inteligentní a snad i zábavnou slečnu a navíc velmi sympatickou. Chvíli jsem přemýšlel, co napsat. S konverzací "oči - oči" nikdy problém nemívám, ale zkuste vymyslet něco, čím dotyčnou zaujmete už na první vzkaz a ona vám vůbec chtěla odepsat. Neřešitelný problém toho hoši, viďte ? :)
Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit a tak jsem to odeslal. O necelých 24hodin mi k mému překvapení dorazila i odpověď. A kladná! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné a tehdy jsem se rozhodl, že se s ní prostě musím sejít za každou cenu. Něco uvnitř mi pořád našeptávalo, že prostě musím. Prohodili jsme si pár vzkazů a domluvili se na kafčo. pak se ale zdálo, že sympatie z její strany nějak váznou a tak jsem čekal na odpověď třeba i několik dní. Rozhodl jsem se tedy radikálně zasáhnout. Naštěstí jsem jí objevil i na jedné nejmenované sociální síti a rozhodl se se zkusit "vtírnout" i tam. Moc jsem sice nedoufal, ale naděje přece umírá poslední. "Tohle bude můj poslední pokus", říkal jsem si, "pak už na ní kašlu". Díky bohu jsme se ale znovu rozpovídali a nakonec si domluvili i to kafčo. To se mělo konat zrovna v den, kdy jsme tak krásně porazili USA na MS v hokeji. No a hned po hokeji jsme se měli sejít. Přiznám se, že jsem měl docela strach a moc se mi nakonec ani nechtělo, ale něco mě pořád hnalo a tak jsme se tedy konečně sešli.
Můj první dojem byl ve stylu "what the f... ?! na fotkách teda vypadala trošku jinak", ale to mi po pár minutách bylo úplně jedno, protože jsme si prostě "sedli" a krásně si povídali snad o všem. Na kafe pak ani nedošlo.. Prostě jsme na něj tou příjemnou konverzací úplně zapoměli. Domů jsem šel s úsměvem na rtech a pořád přemýšlel, jestli je to vůbec možné a jaktože zrovna já jsem potkal tak okouzlující a příjemnou slečnu. No a sympatie byly dokonce vzájemné a po chvíli jsme se sešli znovu. A světe div se, ale ona se mnou šla dokonce i fandit na Staromák našim šikovným hochům a dokonce mi sama od sebe koupila i pivo!:) Už tehdy jsem si říkal, že tohle prostě musí být ona. Začli jsme ven chodit častěji a dokonce se dobrovolně ztráceli ve spletitých uličkách naší krásné Prahy. Náš první polibek byl spíše vynucený, protože nebylo moc času - metro se prostě zastavit nedá, ale ten další (v zoo u ptáčků :D) už byl dokonalý. Netrvalo dlouho a oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali a já si poprvé v životě připadám, že konečně skutečně žiju a jsem opravdu šťastný. Vím, známe se teprve pár měsíců a tak se mi nechce dělat předčasné závěry, ale pokud to takhle půjde dál, ne-li lépe, tak je to človíček, se kterým bych chtěl prožít zbytek života. Dnes je 4. července a já tu sedím s myšlenkami na Ní, zamilovaný jako nějaký náctiletý školák, ale hlavně.. ŠŤASTNÝ!

A tímto bych chtěl moc a moc poděkovat serveru Štěstí, za to že vůbec jsou a hlavně za to, že mi umožnili potkat se s mojí Peťulkou. A Vám ostatním, kteří ještě stále hledáte, bych chtěl vzkázat: Neházejte flintu do žita, ikdyž to může trvat déle, tak jistě někoho potkáte. Já jsem tomu dobrým příkladem. Profil tu mám cca 2 roky a až teprve nedávno se mi to konečně vyplatilo. Mějte se hezky a všem přeji moc Štěstí. Tomáš

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Na štěstí.cz jsem přes 2roky. Po krátkých láskách jsem přestala hledat. Překopala jsem žebříček hodnot a priorit. Restartovala jsem sama sebe. Vztah se z pozice 1. dostal na pozici 1milionu.
Průběžně jsem mazala nick a pak se registrovala znovu....začla jsem tu být ze zvyku, pak kvůli lidem, které jsem tu poznala, abych poznala přátelé nové a sem tam se zasmála nad některými výlupky....
V dubnu 2009 se začal měnit můj život, tehdy ne citelně. V červenci jsem si prošla peklem, které na mě nechalo následky, začla jsem zatrpkávat, trpět fóbiemi, kopat kolem sebe více než jsem doposud kopala.
Upozorňuji, že bych nikdy neudělala ústupek, abych se stěhovala za mužem a další ústupky. Ani vztah jsem nechtěla, ale volnost, na kterou jsem byla zvyklá.
4.srpna se to začlo měnit, i když jsem to netušila.
Přišel mi vzkaz od mužíčka, na vzkazy jsem moc nereagovala, protože jsem byla rozmrzelá z hladu a z předešlých událostí.

Během pár dní se začly dít věci.

Nechápu Jiříkovu vytrvalost, kdy jsem kolem sebe kopala, byla jsem odměřena a protivná.
Zamilování se bylo vzájemné, okamžité a silné. Díky Jiříkovi se moje psychika začla srovnávat. Poprvé jsem začla cítit, že nejde jen o řeči, ale že Jiřík svá slova myslí vážně.

Dlouhé telefonáty

Dělí nás 180km. Kvůli Jiříkově práci se posunuje setkání....o týden....za týden přifčí a nemůžu se dočkat, až mu skočím kolem krku a nepustím. Čas, který spolu nemůžeme trávit nahrazuje zatím koupení nové sim, denně protelefonujeme minimálně 6hodin.

Jako bychom se znali celý život, 17ti letý věkový rozdíl je tatam. Jiříčku, jsi NEJBÁJEČNĚJŠÍ MUŽ, kterého mi život mohl dát...děkuji....MILUJI TĚ.

30.8. nás čeká setkání a společně strávený týden.
V průběhu září se stěhujeme s Jiříkem do společného bytu v Č. Lípě. Na říjen-listopad svatba, cesta společným životem....

Děkuji, zlatínko, za Tvojí vytrvalost, že jsi, že se máme.

Však víš, miluji tě....

Už jsou to čtyři roky, co jsem se zde seznámila s mým teď už manželem. Jsme dva roky manželé a lepšího chlapa jsem si nemohla přát.

Jen krátce I já našla své štěstí zrovna když jsem přestala doufat. Smazaly jsme své profily a budem dál rozvijet lásku děkuji této stránce. HODNĚ ŠTĚSTÍ I VÁM.

Je to neuvěřitelné,po x seznamování s "h"různými protějšky,jsem objevil celkem běžný profil.Po pár dnech psaní došlo i na první osobní setkání.Tam sice jiskra nepřeskočila,ale setkávali jsme se dál při hraní šqoše,na lyžích atd.Pak se to nějak zlomilo,zamilovali jsme se.Je to už skoro rok,Janička je nej nej nej báječnější holka.Plánujeme rodinu a bydlíme už spolu.Těšíme se na společnou exotickou dovolenou a tam...

Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda.

Na ŠTĚSTÍ jsem byla krátce.....pár kontaktů proběhlo,ale nic takového,co by chytlo za srdíčko.Prvotní nadšení opadlo a já už spíš jen tak automaticky pročítala vzkazník.Z té letargie mně vytrhl naprosto odlišný,vtipně reagující vzkázek........odpověděla jsem a opět očekávala zaběhnutý stereotip nic neříkajících vzkazů.Omyl-naše psaní mělo humor,šťávu a já se najednou moc těšila na další písmenka od něho.Poslal mi fotku a moje srdíčko začínalo být neklidné a svět začal být růžovější a veselejší,písmenka nám přestavala stačit,telefonovali jsme si a začali plánovat první rande.
Přišel osudný den,jako každá ženská,i já trávila dopoledne před zrdcadlem,naprosto vyřízená zjištěním,že nemám co na sebe.Když jsem konečně byla spokojena se svým JÁ,které jsem viděla v zrdcadle-vyrazila jsem na vlak.Měla jsem to jen tak tak.....když náhle PRÁSK a já se válela v prachu.Kalhoty s dírou na koleně,z kolena mi prýčtila krev a vlak se blížil do stanice.Váhala jsem-jet,nebo se otočit a vrátit se domů.Připravila jsem nám oběma BOBŘÍKA OBVAHY-pokud ustojíme tohle(myslela jsem tím svůj velmi děsivý zjev)-ustojíme vše a odhodlaně jsem nastoupila do vlaku.Lidi po mně koukali dost všelijak-makeup v kombinaci s prachem jistě vábně nevypadal,rozdrbané,čpinavé kalhoty mi na půvabu také nepřidávaly.
Cílová stanice.....nadechla jsem se a vystoupila.Dostala jsem úžasně slďounkou pusu na uvítanou a ty slaďounké pusinky dostávám stále šastěji a už se moc těším na další.
Bobříka odvahy jsme úspěšně zvládli a věříme,že stejně úspěšně zvládneme i náš vztah.
Držte nám prosím palečky Děkujeme

Vážení a milí,začalo to tak že jsem v roce 2013 ovdověla a dcera mě nechtěla poslouchat jak do kolečka pláču,koukla na na seznamku a vytvořila moje stránky a začala hledat mě nějakého človíčka.Stále mě k tomu volala, že mi někdo napsal, tak at si to jdu přečíst a odepsat.A na jednou se tam oběvil jeden užasný člověk se kterým jsem si chvilku psali vyměnili telefonní čísla a dali si rande 6.12.2013 bylo to užasné seznámení,přiznám se nevěřila jsem tomu že potkám ještě člověka se kterým mě bude dobře.Ale je pravda že jsem moc štastná, že ho mám, je nám spolu moc dobře. 14 dní na to jsem se k němu nastěhovala a jsme spolu do dneska je tomu rok a doufám že to bude do konce života.MOC HO MILUJI a vám děkuji že jste, milá seznamko. Přeji Vám takových lidiček hodně. Vladka

Štěstí je, když se narodíme. Štěstí je, když se narodíme do rodiny. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují. Štěstí je, když se narodíme do rodiny, kde nás milují a my jejich city opětujeme. Štěstí je, když máme přátele. Štěstí je, když máme dobré přátele. Štěstí je, když se máme v nouzi na koho obrátit. Štěstí je, když máme pro co žít. Štěstí je, když máme pro koho žít. Štěstí je, když víme, že máme štěstí. Štěstí je, když víme, že jsme šťastní. Štěstí je, když můžeme udělat někoho šťastným. Štěstí je, když uděláme někoho šťastným.
"Se štěstím je to jako s brýlemi: často je marně hledáme a ony nám sedí na nose."
Je to přesně tak. Ne jednou, ne dvakrát, ale víc než mockrát se mi stalo, že jsem měla brýle na očích a hledala jsem je po celém bytě, než někdo přišel aby mi řekl, že je mám na nose. Byly tak blízko a tak nenápadné, že jsem si je ani neuvědomila.
A štěstí? Už mockrát jsem ho měla, ale nikdy jsem si to pořádně neuvědomila. Přesně jako s brýlemi. Bylo průsvitně nenápadné, křehké a tak moc blizoučko, že to snad ani nemohla být pravda. Ale bylo tu. Bylo se mnou a bylo moje. A já pro svou nadutost a zbrklou bezmyšlenkovitost jsem ho ze sebe setřásla, zadupala do země a jako malé děcko utekla pryč.
Nepoznala jsem ho. Neuvědomila jsem si, že jsem šťastná. Stále jsem si myslela, že na mě někde čeká něco většího, lepšího. Že to co mám teď není štěstí, to že teprve přijde. A jak moc jsem byla slepá!
A pak už jsem jen neustále hledala to své štěstí, chodila jsem po ulicích, koukala do výkladních skříní, jestli snad tam někde ho nenabízejí za levný peníz, hledala jsem i v těch nejzapadlejších uličkách, sklepích domů, u popelnic, kde by se mohlo válet, když jsem ho tak lehkomyslně a snadno zahodila. Nesedělo ani v parcích s partou dýmem zahalené mládeže, nebylo ani v kině, v divadle, ani na plesích, kde bylo štěstí na rozdávání, ale stále to nebylo to moje, které jsem odstrčila. Bylo cizí a to jsem si vzít nemohla. A to moje jakoby zmizelo někam do podzemí. Stále se mi vyhýbalo. To byl můj trest.
Chodila jsem po světě a hledala, kam se jenom to moje malé štěstíčko podělo. Připadala jsem si jako Malý princ. Prozkoumávala jsem planetku po planetce. Byla jsem úplně zoufalá. Volala jsem, lákala ho, křičela a hned zas šeptala, ale nebylo mi to nic platné. A přitom jsem věděla, že moje zlatá muška nemůže být nikde daleko.
Bylo to, jako když si brýle sundám a někam je položím a zapomenu kam. Rázem vidím všechno rozmazaně. Neustále chodím okolo místa, kde jsem si je odložila, ale nemůžu je najít. Šmátrám tedy i rukama. Stále je nenacházím. Po rozpálených tvářích mi tečou slzy beznaděje. Volám o pomoc a čekám. Snad mě někdo přijde vysvobodit.
Spousta z vás kolem mne projde téměř bez povšimnutí a nechá mne se topit v mém žalu a zoufalství. Stejně jako jsem to kdysi dělala já. Ale teď už bych taková nebyla.
A pak ve chvíli mého největšího zoufalství se objeví rozmazaná postava, jemně mi velkou rukou otře slzy a podá mi mé ztracené brýle - mé ztracené štěstí.
Jen co si nasadím brýle, rozmazaná postava začne být jasnější a zřetelnější. Teď se znovu rozpláču, ale není to ze žalu. Jsou to slzy štěstí a radosti. Slzy, které tečou jen proto, že je někdo, kdo mi bude nosit štěstí a bude nablízku, aby mi pomohl ho najít, když se mi náhodou zase někam zatoulá, proto, že blízko mě budu někdo, kdo mi řekne, že mi mé štěstí sedí na nose, proto, že mě nenechá mé štěstíčko zahodit. Slzy, které tečou proto, že můžu někoho udělat šťastným.
A tak chraňme své štěstí. Vždyť máme jen tak málo šancí získat ho zpět. Ztratit jde snadno, ale hledá se mnohem hůř….
Přesně takhle to bylo se mnou a s Vítkem. Konečně jsem našla své ztracené štěstí!

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

Děkuji seznamce štěstí že je, díky ní tady dnes mužu psát jak moc miluji a jsem štastná.
Život si semnou pohrával a já chtěla lásku , partnera pro každý den a myslela jsem ,že je to jen sen, když mi napsal muž který mi ukázal krásu všedních dnů.
Probudil ve mě svou láskou a něhou krásný pocit zamilovanosti. Je plný klidu, pokory , plný krásných slov a ja chci vedle něj i umřít. Miluji tě lásko a děkuji Vám, že tady jste.
Předávám štafetu dál a vím, že na každého čeká láska jen ji pustte do svého srdíčka. Petra

Hezký den všem,se svojí láskou jsem se našla tady na štěstí před více než rokem je to o hodně starší partner 60 let mě je 47...nikdy předtím jsem neměla o tolik staršího partnera..myslím že jsem zvolila správně je to láska a nejen to vzájemné zájmy......vše spolu provádíme a baví nás to oba stejně.....proto vám všem zde přeji taky hodně štěstíčka a když najdete nehledejte již....
Pokud se chcete juknout na náš pár.....jsem pod nickem nedomu Lenka ...a můj drahoušek ottas60.Všem přeji tolik štěstí co potkalo nás oba.............

OTTA A Lenka

Dobrý den, moc bych Vám chtěla poděkovat za tyto stránky, našli mi osudovou lásku. Petra

Po sedmi letech manželství, se mi zhroutil celý svět. Moje žena si našla přítele, do kterého se údajně bezhlavě zamilovala a rozbila nejen naše, ale i jeho manželství. Zůstali mi jen oči pro pláč a spousta otázek co bude s dětmi a co vůbec bude dál. Byl jsem na dně, všechno jsem dělal mechanicky a neviděl před sebou žádný cíl. Až mi jeden kamarád poradil, ať jdu hledat štěstí na štěstí. Po několikati pokusech se mi podařilo sestavit profil a vůbec se zaregistrovat, jelikož jsem na počítači nikdy nepracoval. Začal jsem si psát s několika ženami, které měli stejný či podobný osud jako já. Dával jsem přednost inzerátům s fotem,ale nějak to pořád nebylo ono... paradoxní na tom je, že jsem se nakonec sešel a zamiloval se do dívky bez fotky a ze dne na den se mi změnil celý život. Všechno začalo mít smysl, na každý den jsem se těšil, taky na každou noc a těším se stále, jsme spolu pořád, pořád si máme co povídat, je nám spolu krásně. Nikdy bych nevěřil, že mě potká štěstí zrovna na štěstí.Svou přítelkyni miluji a ona miluje mne a držte nám palce, ať to tak zůstane napořád.

Jsou tomu skoro dva roky,když jsem nepil na kamarádově nudné svatbě...a tak jsem nevěděl co s načatým večerem. Při drobném opojenía přemíry kofeinu my nepřišlel na mysl spánek. V pohodlí svého mládeneckého pokoje jsem zapnul PC a oprášil svůj zapomenutý profil na "STĚSTÍ".
Zaujala mne žena přihlášena kolem půlnoci. Po naučených zdvořilostních frázíchjsme si přislíbili, že se opět na stěští setkáme. Začli jsme si pravidelně psát a zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů...jediným a vážný problémem byla naše vzdálenost mezi bydlišti. Chatování zabíralo stále víc a víc času a proto jsem se rozhodl jednoho dne spáchat elektronickou sebevraždu. Jelikož jsme měli na sebe i mobilní čísla poslala mně má virtuální přítelkyně do pr..... Přesně za týden na služební cestě mi přišla sms o zdárné zkoušce z dospělosti mé bývalé virtuální přítelkyně. A jelikož se mi po naši konverzaci stýskalo rozhodl jsem se, že svou virtuální přítelkyni pozvu na schůzku.
Realita předčila očekávání a příjemné dvouhodinové posezení v restauraci na kraji rybníka nám oběma převrátilo život.
Již zmíněná vzdálenost našich domovů náhle nebyla překážkou. Po ročním zkušebním provoze a dojížděnímjsme se společně rozhodli ke společnému bydlení. Kraj, v kterém jsem bydlel já byl vhodný na práci a kraj , v kterém bydlela má již nevirtuální přítelkyně byl vhodný na odpočinek. Ted již společně jezdíme z mého kraje odpočívat do kraje jejího.
Seznámení dvou lidí vždy způsobí nějaká náhoda či osud... Nám bylo osudné právě "ŠTĚSTÍ"

Dobrý den....,,Dnes jsou to právě 2 roky,kdy nás oba potkalo štěstí na Seznamce Štěstí.Našli jsme jeden druhého....dnes spolu bydlíme,máme spolu krásného 9 měsíčního chlapečka Michaelka,celkem 4 děti a jsme velká spokojená rodina!!!Přejeme všem na této seznamce at najdou tu svojí spřízněnou dušičku a at se název této seznamky promítne i do jejich štěstí!!!

Už dlouho jsem tu přihlášena asi
už 6let hledala sem přítele a většinou mi
tu hodně chlapů psalo ale většinou to hned
ukončilo i bez toho aby jsme se vyděli většinou
jim šlo o sex. Pak jsem tu tak 2roky nebyla ale
profil sem nechala založeny.A ejhle 23dubna
mi napsal Jiřík a od te doby sme si psali a během
14 dnů sme se sešli a od te doby je nám krásně
i když sme od sebe dělený dalkou přes 160km
ale i tak víme že k sobě patříme a nevzdame
se jeden druhého v červenci se k němu stěhují
a vim že to je človíček s kterým chci stravit zbytek
Života a za to vše co prožívame děkuji jen profilu štěstí
Je občas si radši počkat a štěstí najde každý

Zdravím všechny, kdo stejně jako před časem já zabrouzdali na stránky Štěstí. Dovolte mi podělit se s vámi o můj příběh...

Jednoho parného letního rána, pár týdnů po rozchodu s bývalou partnerkou, jsem se probudil a uvažoval co dál s načatým dnem. Venku bylo krásně a já si to chtěl náležitě užít, ale kamarádů už jsem si v poslední době užil až až. Chyběla mi dívka, žena, partnerka s níž bych tento krásný den vyplnil procházkou, dobrým obědem a mazlením. A tak jsem zasedl k počítači ve snaze alespoň zahltit svůj volný čas prací, které se mi nastřádalo v uplynulých dnech opravdu hodně.

Najednou mne ze soustředění na práci vytrhl zvuk příchozí zprávy na ICQ. Byl to kamarád, se kterým jsem nemluvil už asi dva roky. Během krátkého povídání jsem se dozvěděl, že si před rokem a půl našel partnerku. A ejhle, na Internetu... "Ubožák", pomyslel jsem si. Takhle bych nikdy nechtěl skončit. Jako obézní slizký úchyl s perverzními choutkami se ukájet u profilů zoufalých a frustrovaných žen neurčitého věku, které už nikdo nechce, a tak zkouší ulovit alespoň nějakou oběť na netu. "Fuj, hanba vám!", říkal jsem si v duchu.

Kamarád se rozpovídal. Čekají dítě a plánují svatbu. "To je bláááázen!!!!" Netrvalo dlouho a má zvědavost mne přinutila požádat ho o fotku jeho vytoužené partnerky. Jaký byl můj údiv, když žena na fotce měla dvě oči, jeden nos a dvě uši. Na hlavě měla i vlasy... To vše výrazně překračovalo má očekávání od žen, které se touto cestou seznamují. A co víc - slušelo jí to a vůbec nevypadala zoufale ani frustrovaně.

Rozhovor s kamarádem skončil a já se vrátil ke své práci. Tu a tam jsem se v myšlenkách ale stále vracel k našemu povídání. "Internetová seznamka?! Tak se kouknu, co tam chodí za zoufalce..." Nedal jsem se odradit svými předsudky a zabrouzdal na stránky stesti.cz, kde se i můj zmíněný kamarád setkal s jeho vyvolenou. Pěkné a intuitivní ovládání, snadná orientace - a přehled profilů dle různých filtrů. Z čiré recese jsem si tedy zadal svá požadovaná kritéria na ideální partnerku. Nečekal jsem, že se vůbec nějaká objeví... a přeci - hned tři dívky, které mým filtrům odpovídají. A všechny docela sympatické. Ale jedna z nich, ta je úžasná... nádherná, s vtipným profilem, vzdělaná, nekuřačka... věk tak akorát... Ne, nevěřím na lásku na první pohled a nechci tvrdit, že jsem hned propadl euforii. Kdo ví, třeba šilhá, šišlá nebo se ve volném čase baví vykrkáváním abecedy. Ale je to dobrý začátek.

Chtěl bych ji poznat víc a založení profilu na sebe proto nenechalo dlouho čekat. Obětoval jsem 100 Kč za SMS a pár dalších za nejrůznější rozšiřující vlastnosti v profilu. Jsem zkrátka hračička a i když nevěřím, že se touto cestou seznámím, alespoň se vyblbnu a odpočinu si od práce.

Začal jsem si psát se všemi, které vyhovovaly mým kritériím a ještě s několika dalšími, které se ozvaly mně. Měl jsem radost, komunikace na úrovni, všechno v pohodě, jen má vytoužená na mne začíná z prvních vzkazů působit trochu odtažitým dojmem. "Asi bude pěkně nafoukaná", myslím si, aniž bych v tu chvíli ještě tušil, že ona si ve stejnou dobu myslela totéž o mně. Uchyluji se tedy k "náhradnici", s níž si domlouvám první schůzku již na třetí den po mé registraci.

Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával, a tak stále neházím flintu do žita. Snažím se zformulovat nějaký vtipný a nevtíravý vzkaz pro "nafoukanou slečnu dokonalou". Přeci ji hned neodsoudím na základě pár řádků. Když už jsem se kvůli ní registroval, chci se s ní sejít - i kdyby z toho nic nebylo. Mé pokusy konečně dopadly na úrodnou půdu a "slečna dokonalá" mi dává šanci. Scházíme se dva dny po mé první schůzce s "náhradnicí" - mimochodem pro obě strany velmi příjemné a vydařené.

Na "slečnu dokonalou" čekám na Andělu před vstupem do metra. Dorazí z práce a já mám jen mlhavou představu jak by měla vypadat. Za nějakou tu minutu přichází... Okouzlující elegantní dáma s úsměvem na tváři. Hned během přivítání a úvodních zdvořilostních frází se ukazuje, že je velmi výřečná, vtipná, ale také kultivovaná a vzdělaná. Během moc příjemného večerního povídání v nedaleké vinárně se pak ujišťuji, že vůbec není nafoukaná, jen zkrátka zatím měla smůlu na potenciální partnery ze seznamky a přistupuje tedy raději k jakékoliv konverzaci odzačátku kriticky.

Setkání se vydařilo a po skleničce dobrého vína jsme vyrazili ještě na malou procházku. Krásný večer zakončilo rozloučení u metra a následné povzdechnutí: "To je ona, tu chci!" Další schůzku jsme si domluvili na pozítří a byla ještě lepší. Oba jsme se utvrdili, že to je to pravé - to, co jsme hledali. Na Štěstí jsem strávil pouhých deset dní, během nichž jsem poznal několik příjemných slečen, jednu i osobně, ale zejména pak svou vytouženou partnerku. Oba jsme si zrušili profily ve stejný den a udělali tak pomyslný první vážný krok do našeho společného života.

Schůzek následovala ještě celá řada a věci nabraly postupně rychlý spád. Začali jsme spolu brzy bydlet, zasnoubili jsme se a nyní vybíráme jméno pro naše první dítě. Moje slečna dokonalá se stala mým životním osudem. Mým štěstím, které jsem našel na Štěstí. Díky za něj. A kdo ví, třeba tady naleznete svoje štěstí i vy.