Skutečné příběhy štěstí

Jen krátce I já našla své štěstí zrovna když jsem přestala doufat. Smazaly jsme své profily a budem dál rozvijet lásku děkuji této stránce. HODNĚ ŠTĚSTÍ I VÁM.

Neuvěřitelné ale je to tak .
Nikdy bych nehledal seznámení prostřednictvím seznamky, ale přeci jen jsem tak učinil aniž bych v to věřil. Svůj profil jsem sice odbyl,ale nepřikláněl jsem tomu význam.Po krátkém rozkoukání mi padla do oka v celku ta pravá a tím to vše začalo. Slovo dalo slovo a my jsme spolu dodnes a světe div se šťastni  a proto neváhejte a jděte do toho po hlavě jako jsme šli my dva a nebojte se seznamky.   

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

I náš příběh se započal jen díky lidičkám co se o tuto seznamku starají
Já sama se zde zaregistrovala o rok déle než můj vysněný princ,ale jak jsme později zjistily-on přesně v den mých narozeninJá v tu dobu nikoho nehledala...šla jsem napokec jen za kamarádem,který sem již chodil delší dobu.....ale.... Jednou večer mi(dnes už můj princ) napsal a začala plejáda ve formě dopisů a vzkazůPo pár měsících(zhruba od května do července)psaní jsme se poprvé viděli...Je to až neskutečné,že je to již skoro 5letZažily jsme spolu již spoustu krásných chvilek i délekZatím jsem nikdy nelitovala a pořád ještě jsem zamilovaná:o)V říjnu to již bude dva roky-co jsme manželé a máme už i ročního chlapečka No a na tyto stránky jsme s vděčností mysleli i při svatbě-jelikož nám hodně dali:))-Brali jsme se 01.10.2010 a na našich oznámeních bylo opravdu vytištěno-Naštěstí jsme se potkali" NA ŠTĚSTÍ"

Tímto dopisem bych chtěla všechny opuštěné dušičky povzbudit aby to nevzdávali a všem se srdce přeji mnoho ŠTĚSTÍ v hledání svých princů a princezen

Také velmi děkuji všem lidičkám co se tu o nás zbloudilé dušičky velmi dobře starají již tolik let

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Dobrý den,ať to zní směšně,tak je to pravda.
Přes Štěstí jsem si psala a pořád píšu s mnoha muži,ale teď už to je jiné.Už zde hledám jen kamarády.Svoje štěstíčko jsem si zde našla před 10 měsíci a pořád je to nádherné.
Avšak Jára to u mně neměl moc lehké.Nejdříve jsme si spolu psali jako kamarádi a zdělovali si různé pocity a zážitky.Asi za pár týdnů mě Jára pozval na večeři,ale toho já se vždy bála,tak jsem se samozřejmně na něco vymluvila a pořád se omlouvala proč nemůžu.Docela jsem se divila,ale on to chápal a takhle moje odmítání poslouchal den co den asi kolem dvou měsíců.
Pak už mi to přišlo trapné(to uznáte asi i vy) a mělo se konat naše první rande.Ikdyž je o 8 let starší než já,byli jsme snad stejně nervózní.Po večeri mně doprovodil domů,políbyli jsme se a od tý doby jsme stále spolu-den co den a pořád je to tak nádherné.
Díky tomuhle opravdu věřím na osud a štěstí!!
S pozdravem Maruška

CHci se podělit,jakého báječného člověka jsem potkala. Když už jsem přestala doufat,že tu na Štěstí ,,to štěstí,, nenajdu. Napsal mi člověk se kterým jsem se setkala. Naše první schůzka,nebrala konce.Dnes se známe skoro tři měsíce a už jsme spolu strávili,nádherných pět dnů na Šumavě v Srní.Byla to krásná dovolená s báječným človíčkem. Děkuju Milane Miška

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Dobrý den, když si tak pročítám příběhy lidiček ze Štěstí, nedá mi to abych nenapsala i ten svůj. Přiznám se že jsem tady na štěstí byla už poměrně dlouho a musím bohužel říct, že jsem začínala mít pocit, že buď hledám něco co vůbec neexistuje a nebo prostě nemám štěstí ve výběru. Vždy když jsem si podle písmenek myslela že to je právě ON realita při setkání mě opět vrátila zpátky na zem. Až jednoho dne jsem si začala psát s NÍM. Zpočátku byly naše rozhovory na štěstí pouze přátelské,ale jednoho dne se osmělil a řekl mě že mě má rád. Úplně mě to vykolejilo, protože jsem to nečekala, ale z jeho slov cítila, že to myslí opravdu vážně.Byl jiný než ostatní...a to mě na něm zaujalo. Najednou nám už nestačila jen písmenka na štěstí a tak jsme si začali psát i láskyplné SMS a začali jsme se scházet. Zjistila jsem že je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem tu mohla potkat a takového bych tu přála každé ženě či dívce. Je milý, pozorný, úžasný a z každého jeho slůvka či písmenka je cítit láska. Každý den, který s ním prožívám mne neuvěřitelně nabíjí a všechny problémy se pak jeví jen jako malichernosti. Oba jsme už ani nedoufali, že tahle hluboký cit můžeme v životě najít, ale stalo se to…tady na štěstí…a tak bych chtěla vzkázat všem, kteří ještě to své štěstí nenašli…cesta ke štěstí je trnitá, ale na každého to štěstí někde čeká..tak proč ne tady…na ŠTĚSTÍ

Byla jsem tu zaregistrovaná dlouho (v součtu několik let), několikrát jsem už zoufale profil smazala a pak ho zase zakládala… asi to znáte, ne? (nebo alespoň někteří z Vás) Schůzek bylo nespočet, některé byly fajn, některé méně, ale nikdy to nebylo „ono“. Vypadalo to, že celá moje snaha nikam nepovede, už jsem to vzdávala, ale když jsem se po čase trochu oklepala, tak jsem to zkoušela zas a zas. A povedlo se! Už jsme spolu 4 roky a z toho 2 roky manželé. Pořád je nám spolu krásně, stejně jako na začátku (navzdory poznámkám okolí: „Joo, počkej za pár let.“ ). A nebyla to láska na první pohled, ani jsem si na první schůzce nebyla jistá, že je to ON, jen to bylo moc fajn setkání a až po čase jsem si uvědomila, že s tímhle člověkem by bylo hezké strávit zbytek života. Chtěla bych Vás, co už ztrácíte naději, trochu povzbudit, opravdu to jde, může se to povést, jen vydržte, někdo má štěstí a potká toho pravého hned, ale ani vy ostatní to nevzdávejte, stojí to za to!

svuj profil na stesti jsem si udelala hned jak jsem se nastehovala do Prahy z male vesnicky u Marianskych Lazni abych poznala nejake lidicky a mela si skym v Praze vyrazit atak....jednou me napadlo dat si inzerat na horejsi listu za zaplacenou sms udella jsem tak a ozvalo se mi ten den necela stovka chlapiku snazila jsem se vsem postupne odepisovat uz s prvnim vzkaziuk bylo u vetsiny zrejme ze jsme kazdy jiny a nema smysl seseznamovat dale ale jeden me preci jen zaujal a pritom profil byl bez fotecky....nechala jsem si zaslat fotecku chlapik vypadal hezky a i se mi s nim skvele psalo jen byl ale pracovne mimo cr to byl kveten 2008....domluvily jsme se tedy jelikoz jsem pracovala kazdy den 13,5h ze az budu mit dovolenou tak pojedu k nasim a on tam zamnou prijede...nase jsem pripravila na to ze mi prijede pritel se kterym uz jsem dele nevim co bych tenkrat delala kdyby sem inelibil a ja to mela vysvetlovat blizil se den D 6.7.2008 rano jsem vyrazila do mesta a jela jsem si pro sveho udajneho pritele prisla jsem na nadrazi ihned jsme si padli do oka byl uzasny a i on dle jeho slov byl mile prekvapeny a az nadmiru spokojeny muj tatik se nabidl ze nam ukaze marianky hlavne kolonadu a tak nasledovalo divadlo jak uz jsme spolu dlouho a stastni bylato celodeni prochazka byly jsme jak pubertaci pak jsme jeli k nam tata se s pritelem hned zabral do reci skvele si rozumneli byla to proste paradicka byly jsme oba hned ten den dle nasich slov do sebe zamilovani stravili jsmespolu u nas krasny tyden po te odjel do prahy a ja pokracovala v dovolene po tydnu jsem jela zpet do prahy bohuzel okolnosti ohledne meho bydleni nas donutily spolu jit bydlet takze po 14dnech znamosti jsme si hledali spolecne bydleni vse klapalo jak melo a my 28.8.2009 tedy mesic po seznameni zjistili ze cekame drobecka...byly jsme oba moc stastni ale bohuzel v rijnu jsme o nej prisli....nasledovala velika krize nakonec usmireni a pritelovo odlet za praci na mesic do anglie.....po priletu jsme si rekli ze se pokusime o dalsi miminko nastesti se hned zadarilo a 30.11.2009 se nam misto ocekavane holcicky narodil syn Michalek.... zivot sel dal a my se rozhodli ze se 25.9.2010 vezmeme udelali jsme tak svatba byla skvela maly krasne rostl av zari 2011 jsme si vyrazily k mori a mesic po prijezdu jsme zjistily ze cekame druhe miminko letos 10.6.2012 se nam narodil druhy chlapecek Danecek jsme vsichni moc stastni a kdyz nekomu vypravime ze jsme se poznali na stesti a od prvniho dne co jsme se videli poprve uz jsme spolu zustaly tak sevsichni divi a nechapaji jsme spolu 4 roky a mame vse co jsme si tenkrat planovali dve deticky svatbu a jsme stastni a to jen diky seznamce stesti.cz moc Vam dekujeme

Začalo to v červnu 2009.. Chodila jsem ještě na střední školu, bydlela v Bohumíně a byla v situaci, kdy jsem si musela přivydělávat na nájem. Bydlela jsem ještě se spolubydlícími. Kuba bydlel v té době u rodičů v Dětmarovicích (cca 3 km od Bohumína). Ocitl se znovu u rodičů po rozchodu s přítelkyní, se kterou žil sedm let.
Jak jsem už zmínila, musela jsem se finančně osamostatnit, prakticky jsem měla sotva na jídlo a proto byl pro mě internet přepych stejně jako kredit natož paušál. Byla jsem ráda když jsem dala dohromady se svými spolubydlícími nájem :)
A přesto všechno se mě držel sen, sen žít jednou v Praze, kde už žila moje babička s dědou. Do Prahy mě to neskutečně táhlo... Naštěstí jsem se ocitla v situaci, která mi nebránila sbalit si kufry a vyrazit na prázdniny. Bydlela jsem u babičky, brigádu jsem si našla rychle. Začala jsem poznávat nové lidi, nové město, nový styl života, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Přesto mě trápila samota a hlavně nuda.. Bydlet s důchodci není zkrátka kdo ví jaká zábava... Tou dobou to bylo rok od doby kdy mě opustila moje první láska, taková ta, která bolí nejvíc když o ní přijdete.. taková ta velká vzpomínka, zkušenost a dětská křivda pramenící ze zlomeného dívčího srdíčka.. Konečně mě po roce křivda opustila a přišel pocit otevřenosti a chtíče poznat už konečně toho pravého. Bylo mi sladkých 17 :) Kdekdo si řekne "Božinku tak mladá a už se chtěla vázat, ještě nic moc nepoznala..." opak je pravdou. Vždy jsem věděla co chci a uměla si za svým cílem jít třeba přes mrtvoly. Navíc..co mám chtít poznávat? Chlapi? Sex s nimi? Že je s každým jiný? Že se mám nechat rozmazlovat a balit? Užívat si to? Promiňte mi, ale v životě jsou krásnější a smysluplnější zážitky než tyhle rozmařilé hlouposti.. Vysedávat v zakouřeném a hlučném baru, zmalovaná, ve vyzývavém oblečení abych někoho "ulovila"? Haha.. to mi přijde k něžnému pohlaví trochu nedůstojné... :) Já raději tiše pozoruji, čekám, poznávám a přeji si. Nepřála jsem si nic jiného, než poznat konečně toho svého vysněného "prince", díky Bohu mám dar.. Umím si přát..
Babička měla počítač a světe div se.. s internetem. Okamžitě mě napadla seznamka! Po dobu co budu v Praze si začnu s někým psát a až se vrátím budeme randit, napadlo mě. A tak se taky stalo. Registrovala jsem se na štěstí, byla jsem LadyPety.
Mezitím na druhé straně republiky byl můj Kuba. Můj Kuba, který bydlel se s svými rodiči a tak strašně si přál být zase na vlastních nohou se svou milovanou, se svou novou a snad už poslední láskou, tou pravou.. Měl stejný nápad, registrovat se na seznamce, začít znovu. A tak se stalo.. Byl to Kubas.DMX :)
Na seznamce jsem byla pár dnů a sesypalo se na mě několik desítek vzkazů nejrůznějšího charakteru od neslušných a ubohých po nesmělé a milé pozdravy. Psala jsem si se třemi kandidáty, jeden z nich byl můj Kuba. Trvalo to asi týden a musela jsem přijet a první schůzku...
Byla hrozná! Nejhorší v mém životě! :o)) Vůbec se mnou nemluvil, nedíval se na mě, na nic se neptal, absolutně mě ignoroval. Cestou k vlaku jsem si říkala, že to byl velký omyl a že už ho snad nikdy nepotkám! U vlaku jsem Kubovi poděkovala za schůzku, rychle ho políbila na líčko a pelášila do vlaku. Kuba na mě ještě zavolal: "Napíšeš mi?" a já na to "Ne, nemůžu, nemám kredit tak až si dobiju." Asi po dvou minutách mi přišla SMS: "Asi si budeš myslet, ze jsem blázen, ale já jsem se do tebe zamiloval!" Ano! Byl to pro mě blázen! Absolutní blázen! No naštěstí jsem neměla z čeho odepsat a tak se mi ulevilo, že tomu bláznovi nemusím odepsat... Když jsem vcházela do domu přišla mi další SMS, Kuba mi dobil kredit! A tak jsem musela odepsat :o)) Patřím mezi upřímné osoby takže jsem konstatovala, že si opravdu myslím, že se zbláznil. Nenechal se ale odradit a díky své neúnavnosti si mě trochu získal..
Vrátila jsem se do Prahy a naše psaní si se povýšilo na volání si. Nezamilovala jsem se do Kuby, ale do jeho hlasu. Je to zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažila, ale jeho hlas jsem musela slyšet každý den! Milovala jsem když mi vyprávěl ať už to bylo cokoliv.. Dlouho jsem to nevydržela a za dva týdny přijela do Bohumína zas :) Druhé rande.. Bylo krásné, naštěstí!! :) Čekal mě u autobusu s s krásnou kyticí. Mám ji dodnes ve váze a každý den nám připomíná ten náš den D, den kdy mi tu krásnou kytici dal a den kdy jsme se dali dohromady.... Rande pokračovalo na Žermanické přehradě, snažil se mi chudák asi čtyři hodiny dát pusu až jsem se ho zeptala, jestli už by mi jí konečně mohl dát?! :) Večer pokračoval u mě a od toho dne uplynulo sedm let..
Paradoxem našeho příběhu je, že kdybych neodjela tak daleko, do Prahy, nikdy bych mého Kuby, který bydlel ode mě pouhé 3 km nepoznala, jak? Neměla jsem přece internet! Táhlo mě to do Prahy, abych mohla poznat mého za krátko manžela a snad už brzy i tatínka našich dětí :) Naše cesta byla dlouhá a opravdu velmi, ale velmi trnitá. Museli jsme překonat velké finanční krize, zdravotní problémy, ponorky, nedorozumění a krize plné každodenních hádek...
Díky všem překážkám dnes víme, že se jeden o druhého můžeme opřít a nikdy se neopustíme. Žijeme teď v Praze, máme svůj byt, máme skvělé zaměstnání, máme termín svatby a hlavně máme jeden druhého.. Děkuji této seznamce za to, že jsem poznala svou druhou polovičku, děkuji za všechno špatné, co nás dva potkalo, protože nás naučilo být šťastnými pro to dobré, umět se radovat, respektovat, podporovat, držet se za ruku, mlčet, a přitom toho tolik říct pouhým pohledem...
Dnešní doba je zlá, učí nás utíkat od problémů, vytrácí se z nás trpělivost a přitom dokázat vytrvat přinese odměnu nevídaných rozměrů.
Od srpna se stanu manželkou, po sedmi letech si "s tím bláznem" :) řekneme před Bohem ano. Dá-li Bůh, a můj zdravotní stav, budeme třeba už příští rok tři.
Neztrácejte naději a zkuste se soustředit na svá přání.. umět si přát je úžasné a umět vytrvat k tomu neodmyslitelně patří... :) P&K

Dobrý den,
chtěla bych se s Vámi podělit o náš nádherný příběh Poznali jsme se tady, na Štěstí... Už když jsme si volali, jsem poznala, že ON je moje druhá půlka Sice spolu nejsme moc dlouho, ale jsme do sebe bláznivě zamilovaní a za to, že jsem ho mohla poznat, vděčím Vám A vsaďte na to, že když už to vzdáváte - potkáte toho pana Božského! Přála bych všem, co si tohle čtou, aby měli takové štěstí jako já Díky a držím Vám palce! Natálie a Petr

AHOJ VŠEM!TOUTO CESTOU BYCH CHTĚLA ZVEŘEJNIT SVŮJ PŘÍBĚH O TOM,JAK JSEM OD SEZNÁMENÍ VŽDYCKY ČEKALA NĚCO VÍC A ONO TO NIKDY TAK NEBYLO.BYDLÍM V MALÉ VESNICI ASI 35 KM OD BRNA A JAKO VESNIČANKA JSEM NIKDY NEMĚLA ZAS TAK MOC PŘÍLEŽITOSTÍ K SEZNÁMENÍ,PROSTĚ VE MĚSTĚ JE TO JINAK.CELÝ ROK JSEM VŽDY PLNILA SVÉ KAŽDODENNÍ POVINNOSTI AT UŽ ŠKOLNÍ ČI PRACOVNÍ A Z CELODENNÍHO POBYTU V BRNĚ JSEM SE VŽDY VRÁCIVALA AŽ TAK O PĚTI ČI O SEDMI,NEBYL PROSTĚ ČAS NA SEZNAMOVÁNÍ,ZE ŠKOLY ROVNOU NA AUTOBUS A NAOPAK.JEDINÁ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ VŽD BYLA AŽ KDYŽ BYL U NÁS JEDEN PLES KDE BYLA MALÁ ÚČAST ANEBO V OKOLÍ COŽ PRO MĚ BYLO LÁKAVĚJŠÍ,DALŠÍ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ PŘEDSTAVOVALY ZÁBAVY A TÍM MYSLÍM ZÁBAVY JAKO DECHOVKOVÉ,TÍM TOTIŽ U NÁS NA VESNICI ŽIJEM,CHÁPU,ŽE NĚKTERÉ OSOBY TATO MOŽNOST NELÁKÁ ALE PRO MĚ TO BYLO OBROVSKÉ LÁKADLO,VŽDY JSEM SI ŠLA RÁDA ZATANČIT A JAK UŽ TO U MĚ BÝVALO TAKY JSEM TAJNĚ DOUFALA,ŽE SE TAM OBJEVÍ NĚJAKÝ TEN PAN PRAVÝ,ALE K MÉ NELIBOSTI NIKDY TOMU TAK NEBYLO.A KDYŽ UŽ JSEM SE S NĚKÝM SEZNÁMILA KDEKOLIV A BYLO TO VZÁJEMNÉ NIKDY JSME SI POVAHOVĚ NEROZUMNĚLI V TOM BYL U MĚ VŽDY PROBLÉM,AŽ JSEM NATAZILA NA TUTO SEZNAMKU ŠTĚSTÍ NEVĚŘILA JSEM TOMU ŘÍKALA JSEM SI ŽE TADY URČITĚ NIKOHO NIKDY NENAJDU,JEN TAK Z LEGRACE JSME SE ZAREGISTROVALA A DALA SI TAM FOTKU A ZAČALA SE DÍVAT NA INZERÁTY A NAJEDNOU MĚ ZAUJAL KLUK V SAKU,STRAŠNĚ MU TO TAM SLUŠELO,HNED S EMI LÍBIL,NAPSALA JSEM MU ON MI ODEPSAL A PAK UŽ TO ŠLO JAK PO MÁSLE ASI PO TÝDNU JSME SI DALI PRVNÍ SCHŮZKU A STRAŠNĚ JSME SI PADLI DO OKA BYLO TO VZÁJEMNÉ,TED UŽ JSME SPOLU PŘES TŘI MĚSÍCE NÁŠ VZTAH JE KRÁSNÝ,NIKDY JSEM NIKOHO DOOPRAVDY NEMILOVALA,ALE TED CÍTÍM ŽE JSEM ZAMILOVANÁ.JE TO OBOUSTRANNÉ,KAŽDÝ DEN SE VIDÍME,JE TO JAK VE SNU,SNÁŠÍ MI MODRÝ Z NEBE A JÁ ZASE JEMU.MÁ MĚ RÁD TAKOVOU JAKÁ JSEM A TO SE MI JEŠTĚ NIKDY NESTALO.JINAK JSME ÚPLNĚ OPAČNÝ TYPY,ON JE TIŽŠÍ JAK JÁ A JÁ JSEM HODNĚ UKECANÁ,ON JE NA TECHNIKU A JÁ VŮBEC,PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ,DOUFÁM ŽE NÁŠ VZTAH PEVNĚ VYDRŽÍ JAKO DRŽÍ TED,ALE ČÍM VÍC SE VIDÍME TÍM JE TO SILNĚJŠÍ POUTO MEZI NÁMA.TAHLE SEZNAMKA JE VÁŽNĚ SUPER HOLKY!LUCKA

Ahojky stesti potkala jsem na tehle strance uzasneho clovicka a moc mileho chlapa.Je proste uzasnyyy a srdce ma na pravym miste.Vim uz ted ze to bude ma zivotni laska,se kterou proziju krasny zivot.Ma i dceru petiletou a neni to vubec prekazka mam take dve deti a jemu to taky nevadi.Proste jsem se hodne zamilovala a nechtela jsem se s nikym uz nikdy seznamit,protoze jsem si prozila svy a i hodne bolesti,ale ted uz jsem stastna a diky vam jsem si tady nasla lasku zivotni.Je moc milej a hodnej.I kdyz ma hodne prace,ale na neho vzdycky budu cekat jak dlouho bude chtit.

Ahoj všem kdo hledá štěstí na štěstí.Já jsem se zaregistrovala díky kamarádce,která mě dost dlouho přemlouvala,abych si udělala profil.Nakonec jsem jí poslechla a s její pomocí profil založila.Dopisovala jsem si s různými lidmi,proběhlo i pár setkání,ale nikdy nic vážného.Pak jsem napsala na profil jednoho muže,jenom takový jednoduchý vzkazík.Přišla odpověď a tak to pokračovalo týden.Nakonec jsem si domluvili schůzku a už když jsem ho viděla stát mezi dveřmi,tak jsem věděla,že je to ON.Okamžitě jsme si měli o čem povídat,zjistili jsme,že toho máme hrozně moc společného a jiskra přeskočila po pár vteřinách.Nikdy jsem si nemyslela,že mě něco tak krásného může ještě potkat a díky seznamce štěstí mě to potkalo.Jsme spolu tři roky a stále si máme o čem povídat a jiskří to mezi námi každou vteřinu.Jsem za to moc vděčná a šťastná.Přeji všem na seznamce,hodně štěstíčka.Hezký den Katka

Jak začít? Strejda a teta, se tu seznámili a já v době psychicky špatného porozchodové stavu, jsem si tu založila profil a začla si tu psát, zpočátku mi chodili vzkazy perverzní čí vtíravé, ale i pár zajímavých příjemných nenucených, psala jsem si tu s pár klukama a později i po icq, ale natrefila jsem na člověka co mě zajímal, psali jsme si na ICQ a vyprávěli si své story ze života, nepsali jsme si ani moc dlouho, ale 24. ledna, přišla další rána, umřela mi prababička, člověk, na kterém mi strašně moc záleželo k tomu všemu jsem stále byla špatná z toho rozchodu, nadělala jsem za ten den pár pitomoctí a večer jsem byla na icq...s nikým sem si nechtěla psát, ale jakmile se připojil on, jako by ruka psala sama a napsala jsem mu, nevím proč nevím jak, ale tak nějak jsem ho před jedenáctou donutila přijet sem ke mně a když přijel, vzala jsem pejska a šla jsem za ním, procházeli jsme se a on tak nějak postupně vyplňoval bolest, z toho dne, že mi bylo lépe a lépe a když odjížděl, měla jsem sto chutí mu říct, ať se mnou zůstane, šla jsem zpátky ke svému baráku, opřela se o barák a zapálila jsem si a po celém těle jsem cítila takové malé motýlky jak poletují a bolest byla téměř pryč, přišla jsem domů a jelikož jsem neměla kredit napsala jsem mu z internetu vzkaz, že ho ráda uvidím znova a že mi bylo pěkně, v tu samou chvíli přišla i mě sms od něj, za dva dny jsme se sešli znovu a povídali si a procházeli se po vyšehradě a stále jsme si měli o čem povídat, nenastávali trapné chvilky ticha nic a když jsem se poprvé políbili bylo to pro mě něco, co jsem nikdy nezažila, né že bych se nelíbala, ale tohle mělo takového kouzlo, bylo to nádherný, od toho dne jsme zůstali spolu překonávali spolu slasti a strasti života a vydrželo nám to přes 9 měsíců, né že bychom se nepohádali nikdy, to ano, ale vždy jsem se udobřili a proč to jsem píšu, dneska jsem udělala obrovskou chybu, celý den jsem měla od rána na nic, začlo to vstáváním u něj, každou ponožku jsem se vzala jinou a pak pro mě přijla máma a odvezla mě domů, měla přijet babička, které nepřijela protože s nevlastním dědou odjela na chatu, potom hádka s mámou, kvůli blbosti a potom krizová situace mé kamarádky a vše bylo završeno hádkou s tím s kým jsem se vůbec pohádat nechtěla, jednala jsem bez rozvážení a udělala jsem chybu, když jsem vyslovila to, že už spolu nebudeme, tak se ti prostřednictvím tohoto příběhu moc omlouvám, udělala jsem velikou chybu, strašně moc mě to mrzí. Miluju Tě prosím vrať se mi ! Už si svůj život bez tebe nedovedu představit.

Ahojky všem, kteří rádi čtou tyhle příběhy....já jsem taky patřila mezi Vás, a měla jsem to tady opravdu moc ráda, a taky jsem jsi říkala, jestli je to skutečnost nebo ne.
Asi jako všichni....založíte jsi profil a čekáte...kdo se ozve....neříkám, že je tady málo sympatických mužů, ale ne s každým jsi člověk sedne do "noty"
Já po pár neúspěšných schůzkach jsem jsi řekla dost....a nikam už nejdu....hmmm....jeden nafoukaný, druhý hledá služku, další opatrovnici pro své děti...atd....však to všichni známe.
V čase, když jsem se tady přihlásila, jsem byla před rozvodem....ano....samota tíží, ale zas jsem tady spoznala lidi, kteří mně podrželi nad vodou...a mezi nimi byl i Láďa......že by vysněný princ....no...ze začátku to tak nevypadalo....ale po nádherném večeru a vlastně i noci, kterou jsme prokecali....jsem jsi řekla...perfektný kamarád...třeba by to tak i zůstalo, ale po nějakém čase, se nám začalo stýskat...on se ze seznamky smazal s tím, že to k ničemu nevede...a já jsem to chtěla zkusit...takhle uběhlo pár měsíců....a já jsem jsi uvědomila, že to je člověk, na kterého se můžu spolehnout a je mi velkou oporou....hmmmm a pak jsme jsi řekli a proč ne???Vymazala jsem profil taky, a šla za svým štěstím....
Takže, teď prožívame nádherné období plné lásky a štěstí, a já děkuji Láďovi, že je a díky i "Štěstí" bez toho by to nešlo...
A pro ostatní, nikdy se nevzdávejte....láska byla, je a bude...jen stačí potkat toho,nebo tu pravou....
A všem, kteří nepochopili proč tady nejsem, tak pro ně bude vysvětlení tenhle příběh...paa Mirinka

Zacatkem prosince 2008 po neprilis zdarilem vztahu jsem se rozhodl trochu napomoci svemu stesti v ktere jsem ale moc nedoufal.Asi po 14 dnech obcasneho brouzdani jsem oslovil zenu,ktera mi podle fotografie i profilu prisla velmi sympaticka.Vymenili jsme si 3 zdvorilostni dopisy zde a pak si zacali psat na Skype,to bylo 22.prosince.Za par dni jsem ji koupil letenku na 17.ledna za mnou do Anglie,protoze jsme se shodli,ze bez setkani je to vlastne o nicem a my nechceme ztracet cas,proste bud a nebo.Jenze o par dni pozdeji uz jsme oba vedeli,ze 17.ledna je moc daleko a tak prisla letenka dalsi,tentokrat na 27.prosince,kdy priletela i pres namitky pribuznych a znamych,ze je blazen a ze riskuje,protoze mne vubec nezna.Cekala na letisti a ja ji spatril,prisel k ni,obejmul ji,polibil a najednou nam obema bylo jasne,ze je vse tak,jak jsme si to prali.Prozili jsme spolu uzasny Novy rok a ja v ni dostal ten nejuzasnejsi darek na svete.Dnes se zname 15 dni ale ja vim,ze je moje laska,kterou jsem cely zivot hledal.Reknete si,jsou to blazni?Mozna ale nejsme mladici,je nam obema pres 40 let,mame kazdy neco za sebou ale hlavne,pred sebou.A vim,ze lepsi tato cesta,nez si dlouho psat a pak zjistit,ze se k sobe nehodime.Vsadili jsme na risk a rychlost a vim,ze toho nikdy nebudeme litovat.

náš příběh je vlastně úplně jednoduchý,našli jsme se tady, na štěstí,vyměnili si pár vzkazíků,cinklo to a teď to spolu opatrně zkoušíme v realitě...hezky od píky.-))ale jedno už vím,i když se moc často kvůli jeho práci nevídáme,je nám spolu hezky, objevujeme jeden druhého a poznáváme se, zase trávíme spoustu času na netu,ale tentokrát jen my dva a těšíme se na to, co přijde..tak nějak oba víme, že tohle bude to ono,tak nám držte palce a hodně štěstí i Vám.-))

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Jako každý večer jsem se tu nudila a prohlížela profily potencionálních partnerů, když jsem spatřila pana pravého. Jukla jsem na profil, ohodnotila fotku, napsala: Ahoj, fešáku, přeji krásný víkend a Mára odepsal. Psali jsme si od soboty 5.3. celou noc, celý den, celou noc a v pondělí jsme se viděli. Ve středu jsem si byla u doktorky pro antibiotika a napsala Márovi sms, že mam od paní doktorky nařízeno, abych si sehnala pečovatele. Mára si vzal v práci dovolenou a do konce týdne mě nenechal vylézt z pelíšku, uklízel a hýčkal si mě. Po týdnu od seznámení se ke mě nastěhoval a po měsíci a půl jsme se vzali(22.4.2011). Místo jednoho dítěte mám rovnou tři a už se pokoušíme o další. Jsem ráda, že jsem zrovna zde narazila na toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Patří Vám naše DÍKY. Mára a Míša

Ztrácela jsem naději a říkala si že mě láska obchazí velkým obloukem ale stále jsem doufala že snad jednou mě tady někdo zaujme a nenapíše jen to že se mu líbím jen já ale on napsal:Měl bych zájem poznat tvýho syna a tebe.Tím mě dostal.Následovali schuzky,já cítila jak je mi s ním dobře,těžce jsem se loučila a moc se těšila na další setkání s ním.Jsme spolu krátce a já se cítím štastná...věřím že sem třeba jednou napíšu že se budeme brát.Muže to být za rok,za dva... zatim jsou to ty sladký chvilky poznávání toho druhého,a já jsem každým dnem zamilovaná čim dál víc.Děkuju ti miláčku za to že jsi mě oslovil a věř že jsem tady jen pro tebe....MILUJU TĚ!!!

Hezký den všem!
Jmenuji se Vendelín a zde na seznamce mám profil "financni.krize". Před třemi lety jsem se zde seznámil se svou současnou manželkou Otýlií...
Byla to doslova láska na první pohled! Již po dvou měsících jsme se spolu zasnoubili a měsíc nato jsme se dokonce i vzali!
Záhy po svatbě jsme se začali pokoušet o děťátko. Bohužel, veškerá naše snaha byla marná. Otýlie ne a ne otěhotnět. Od našeho seznámení jsme se milovali snad již tisíckrát, ale stále bez úspěchu...
Až včera těsně před půlnocí se nám to podařilo! Otylka si totiž dnes ráno udělala těhotenský test a ten byl... pozitivní! Moje láska je tedy v tom a já budu co nevidět tátou!
Chtěl bych tímto z celého svého srdce poděkovat seznamce Štěstí.cz, že mi umožnila seznámit se s mým zlatíčkem Otylkou a učinila mě tak nevýslovně šťastným...
Přeji vám všem, abyste zde svou vyvolenou, či vyvoleného nalezli i vy.
S přáním všeho dobrého
Vendelín, Otylka a...?

Každý sem přijde s nadějí že tu snad pozná lásku a každý tu zažije pár sklamání. Někteří odejdou, jiní zůstanou protože tu najdou přátele, kteří jim za to stojí. Přesně tak jsem sem chodila já, zasmát se s přáteli, osušit případně nějakou slzičku, napsat pár povzbudivých slůvek a popovídat si.
Pak jsem tu poznala na chatu Vaška. Nejdříve jsme si psali jen tak, pak začali hledat ústraní soukromé místnosti a oba se nedočkavě těšili až se tu zase sejdeme. Cítili jsme to oba, tu touhu poznat se a i obavu, co když to přinese jen sklamání. Poprvé jsme se viděli zhruba po měsíci. Psaní žádný problém nebyl, ale rozmluvit Vaška při setkání chvilku trvalo, ale povedlo se ... Oboustraná přitažlivost byla obrovská a od té doby i vydržet bez sebe, výkon přímo nadlidský. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, Vašek dal v práci výpověď a stěhoval se ke mě, do Prahy (bydlel v Ústí).
29.2.2008 jsme se vzali. Pár svatebních fotografií najdete na mém profilu rozinky, Vašek ( vynkyn ) tu profil zrušil protože sem chodil hlavně kvůli mě.
Není snadné tu najít toho pravého člověka se kterým si porozumíte, ale není to nemožné, vždyť lidé se seznamují různě ...

Knoflík lásky

Jelikož jsem se také seznámila se svou láskou na Štěstí.cz, mám prostě chuť to „vykřičet“ do světa.. 13.9.2010 budeme mít 1. výročí, přesně před rokem jsme se poprvé viděli..
Ráda na to vzpomínám..na všechna ta POPRVÉ, bylo to krásné a je skutečně pravda, že to „jiskření“ musíte cítit hned. Nevěděla jsem sice, zda to bude pokračovat či ne.. o to byl pak krásnější pocit, když naše první schůzka skončila a půl hodiny nato přišla jedna z nejhezčích zpráv, kterou jsem kdy od partnera dostala. A od té doby jsme spolu často.. Mám již něco za sebou, tak si to opravdu vychutnávám..a dnes už vím, že i láska je prostě v lidech.., jak se vzájemně doplňují, tolerují atd. atd.
Netušila jsem, že mohu prožívat ještě něco krásnějšího, než jsem doposud prožila.. A už vůbec bych nevěřila, že něco takového může vzniknout seznámením se přes internet. Vzpomínám si, že mě na jeho profilu nejvíce zaujalo to, jak měl napsáno, koho vlastně hledá..: ….hledám ženu, kterou bych nikdy nenašel, kdybych tady nehledal..
A já věřím tomu, že pokud se budeme vzájemně řídit heslem - ..nedělej druhému to, co bys nechtěl, aby někdo dělal tobě.. - nebude snad nic bránit tomu, abychom byli šťastni i nadále.
PS) Lásko, opatruj svůj knoflíček, který jsi našel, jako oko v hlavě, beru ho jako symbol naší lásky.. Moc tě miluji a těším se na další rok s tebou..!

...nase laska se rodila pomalu, postupne, o to je ted uprimnejsi a silnejsi. Uvidel jsem v tom mnozstvi inzeratu a fotek tady na stesti.cz jeji oci a to co jsem v nich spatril mi nedalo jinou moznost, nez ji skusit oslovit. Nenasilnou, nevtiravou formou, abych jeji neznou a zranenou dusi neodplasil a Lenka nastesti odepsala. Psali sme dva dny na stesti.cz a pak presli na Skype nebo ICQ. Uz zpocatku sme si hodne rozumeli a nase nazory o podstatnych vecech se nelisily. No to, ze sme byly od sebe daleko (ona ze severu Cech a ja na hranicich s Moravou na Slovensku), ze ona mela za sebou osklive obdobi dlouheho manzelstvi a ja nekolik rozchodu, nam davalo pricinu neverit si natolik, byly jsme opatrni, podezrivavi, neduverivi a nekdy precitliveli ale ani ja ani ona jsme tohle nechteli za zadnou cenu vzdat...tak nejak jsme citili, ze je potreba vytrvat a jit porad dal. Nakonec, po asi mesici psani jsme se sesli na neutralni pude a uz tam jsme oba citili, ze tohle neskonci, ze pokracovani urcite prijde. A prisli dalsi setkani, poznavani, milovani...ted to bude 3/4 roku, co jsme spolu jak jen to jde - o vikendech, o dovolene, o kazdem volnu a na podzim uz jsme domluveni, ze se sestehujem a skusime spolu zit jako partneri v pravem slova smyslu. Opravdu sa moc milujeme jako kdybychom se znali mnohem delsi dobu. Ja vim, reknete si, ze je to nahoda....mozna ano ale to usili, trpelivost a vuli to nevzdat na pul ceste, tu je potreba mit a neutict, kdyz citite, ze to za to stoji. Byla mezi nama vzdalenost 350 km, a i pres toto sme nasli k sobe cestu...protoze sme moc chteli, prali si byt spolu a nevzdavali to ani kdyz nekteri lidi kolem nam neprali, porad spochybnovali a znejistovali nas vztah. Nas odkaz pro vsechny tady je...nevzdavejte nic predem, neukvapujte se a nedejte na reci jinych (mnohdy jen zavidi nebo nechteji aby vam bylo hezky) a jdete za tim, co chcete vy sami. Laska, ktera na vas nekde ceka, stoji za tohle prikori a tezke zacatky. Stala se krasna vec obycejnym lidem - milujeme se a chceme byt spolu. Mame svoji lasku a internetova seznamka nam k tomu podala pomocnou ruku.

Moooc dekujeme a prejeme vsem nezadanym hodne stesti na stesti.cz pri hledani. Ja vim ze se to lehko rekne ale vytrvejte a nevzdavejte to.
Vzdat to znamena nedat tomu zadnou sanci.

Robi a Lenka

Jsem už od malička zvyklá že se kolem mě dějou divný věci ale tentokrát je to až moc.Byla jsem vdaná za člověka kterýho jsem měla ráda ale nikdy jsem s ním nezažila to co se prý stává když se člověk zamiluje.Po rozvodu jsem žádný vztah nechtěla a tak jsem si spíš užívala života a sexu než přišel tom 27,jen tak nezavazný rande že by mě chtěl poznat psaly jsem si 2 dny a pak jsme se sešli.Byl nesmělí a trochu stydlivý ale moc milý.Na konci jak je zvykem mě polibil a přeskočila jiskra.
Pak následovalo druhé rande a doprovod až domů a vášnivé líbání a skončilo to u mě v postely ale asi nikdy v životě na ten zažitek nezapomenu.Pak jsem se výdaly co to šlo jen tak na kafe a nebo na něco dobrýho až nakonec jsem spolu strávily víkend a druhý a ted máme vážný a krásný vztah plný kouzla a překvapení.
Díky štěstí jsem poznala chlapa kterýho jsem si vždycky přála i když jsem v to nedoufala a nehledala.Myslím že každý kdo je sám a chce být s někým musí zkusit svoje štěstí