Skutečné příběhy štěstí

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Poznali jsme se loni na podzim díky serveru štěstí a už jsem nedoufali, že potkáme partnera svych snů jelikož oba máme jedno manželství za sebou a zklamání zanechala citelnou stopu a nedůvěru. Díky vysokým nárokům na protějšek nás předem známí varovali, že budeme muset učinit kompromis a nedoufat, že přijde vysněný princ či princezna. Neuvěřitelné se stalo skutečností, zamilovali jsme se na prvním kafe a po měsíci jsme začali spolu žít ve společné domácnosti. Za pár dní máme svatbu a přejeme všem, kterým je více jak 40, aby to nevzdávali a hledali svého vysněného partnera nebot život nekončí, ba naopak. Kdyby nám někdo ještě před rokem řekl, že přes internet poznáme svou životní lásku a do roka budeme vstupovat do manželství, tak se mu oba vysmějeme, že tak rychle to určitě v našem věku nepůjde.
Moc děkujeme vašemu serveru za jedinečnou šanci, kterou bychom jinak promarnili a to by byla škoda. Držíme všem hledajícím palce.

Na seznamku jsem se nechal před dvěma lety vyhecovat kamarádem.V podstatě nešlo o nic jiného, jen kouknout po holkách a poznat nové lidi.A o zábavu.Nejsem žádný mladík, táhne mi 38.A o ženy rozhodně nouze nebyla. Ale to je jen nepodstatný detail.Ale je zbytečné rozepisovat se o takových věcech, v tomhle "příběhu" nejsou důležité. I když jsem se na této seznamce poznal s několika zajímavými lidmi, nečekal jsem tu nekrásnější a zároveň nejstrašnější věc, která mě teprve čekala.Potkal jsem JI.První schůzka byla jen vlastně takové "kouknu a uvidím". Ale už tenkrát se to stalo.Cítil jsem, že je to člověk, kterého jsem za téměř 40 let života nepotkal a na kterého jsem čekal.Silná,sebevědomá, nádherná... Tím dnen se začaly odečítat dny mého života.Prožili jsme spousty nezapomenutelných chvil, úžasného souznění, a dokonalého odevzdání.I když byly i dny, kdy nebylo nejlíp.Tohle absolutní štěstí trvalo jen 14 měsíců. Vzdal jsem se kvůli tomuto osudovému vztahu rodiny,všechno jsem mu podřídil.Byla to pro mě budoucnost a představa, že zestárnu s člověkem, kterého miluji,absolutně mu věřím a dal bych mu naprosto vše, co jen můžu dát. Potom přišel krutý pád.Po vážných zdravotních problémech, nezvládnutém stresu přišlo na řadu kruté racionální myšlení a my zjistili,že takhle dál nemůžeme.I přes lásku, která nám stále vládne jsme vztah ukončili. Pro mě to znamená už nekolik měsíců trvající muka.Nejím, nespím a dochází mi síla žít.Tuhle zpověď chci věnovat jen JÍ. Dnes je poslední lednový den a zítra Ji naposled uvidím.
Oslavy zamilovaných už pro nás nebudou...

Před korem kolem dušiček jsem tady na ŠTĚSTÍ poznala moc fajn človíčka.Psali jsme si,pak si vyměnili fotky a já se začala těšit na mejlíky o všem možném,co život přináší.Přišlo mi,že si spolu ukrutně rozumíme.Tak si dokážete představit moji radost,když jsem si jednoho dne v jeho profilu přečetla."Milé dámy,slečny paní.....je mi líto,ale já už asi našel tu moji pravou i vám přeji najít hledané".Samou radostí jsem vyskočila až do stropu a sdríčko si udělalo bouli o hrudní košíček.Jak jsem tak v tom úžasném rozpoložení přemýšlela o tom mém PANU BOŽSKÉM najednou jsem si uvědomila,že už mi tak asi týden nenapsal a pojednou mi začalo docházet,že tou zmiňovanou "pravou" asi já nebudu.Kousla jsem ihned do kyselého jablíčka a zeptala se přímo.A bylo to tak..........měla jsem konkurentku,která prostě zvítězila,ale se mnou se mu prý moc hezky povídalo.nabídl mi kamarádství a že prý by rád o mně průběžně věděl.Popřála jsem mu štěstí s pocitem,že já o něm nechci vědět už nikdy vůbec nic.Přišla jsem si podvedená,bolavá.Jenže,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.Asi za půl roku se mi v emailu objevilo přáníčko k svátku.Přemýšlela jsem,kdože je ten gratulant a hned mi došlo že můj kámoš ze ŠTĚSTÍ.Opravdu mi tím udělal radost a tak jsem se zeptala,jak jde život...co jeho láska.No a ejhle,prý bylo krátce po lásce,styděl se mi napsat,měl prý výčitky.........nemělo cenu zkoumat minulost...začali jsme si psát.hodně psát,já už byla vůči němu opatrnější......dal mi čas....sešli jsme se na kafe a věděli,že to dostane druhou šanci.A ta šance nám stále trvá a je to moc fajn
třeba i vy můžete dostat druhou šanci...odpouštějte..mnohdy to opravdu stojí za to

Zravim vsechny lidičky co hledaji sve štesti ja ho našla a to zde na seznamce,na tuhle seznamku sem se prihlasila protoze jsem chtela zkusit jinou formu seznameni a je to vubec poprve kdy sem se na seznamku prihlasila,šlo to neuveřitelne rychle vybrala jsem si Petra protože me zaujaj jeho profil a libil se mi,chvilku jsme si psali byl mi sympaticky a zjistily jsme ze bydli jen maly kousek ode me což znelo užasne tak sem mu zavolala a domluvily jsme si rande,když jsme se poprve uvideli tak sem si rikala velmi sypaticky nadherne oči ale trošku by mohl byt vetši ale ted uz vim ze na velikosti vubec nezaleži zaleži jen na povaze a tu ma skvelou je to ten nejhodnejši, nejskvelejši chlap ktery exsituje vim že se stal zarak a že mi ho nejaky dobry andel poslal jsme moc zamilovani a chceme spolu žit.Ale timhle ten přibeh nekonči ten andel mi poslal ješte jedno velke štesti a to štesti se jmenuje Krystynka a je to Petkova dcera a je to takove zlatičko hodne,skromne,jakmile sem ji poznala tak sem si ji hned zamilovala a to proto že ma skvely charakter a je cela po tatinkovi,tyhle dve krasne osubky Miluji z celeho srdce chci se o ne starat je milovat a udelat je moc štatnymi protože jedine oni dva si moji lasku zaslouži.
Je to strašne zvlaštni že jsme vlastne cely naš život bydleli vedle sebe za rohem a nikdy jsme se neznali a pak se tady seznamime a zjistily jsme že toho mame strašne hodne společneho až to je neuveritelne,každy den co spolu proživame je krasnejši.Dekuji štesti ze jste tady pro osamele lidi,přeji všem at najdou svou lasku tak jak sem ji ja našla,jeden typ nebojte se nekdy skočit do toho rovnou po hlave nekdy to proste vyjde a my mame s Petkou jedno oblibene přislovi a to kdo se boji nesmi do lesa.
Mejte se krasne zdravi lucie

Že ještě někdy někde s někým budu šťasná mě nenapadlo ani ve snu...

Vše začalo, když jsem se totálně na dně - vyhozená z vysoké, bez práce, s dluhy, bez domova a čerstvě opuštěná bývalým přítelem - dostala na internetové stránky téhle seznamky. Jen tak z nudy jsem si sem podala inzerát a ani nedoufala, že se zde najde nějaká spřízněná dušička. Během pár minut se na mě sesypalo spoustu vzkazů od mužů různých věků, národností, vzdělání, výšky, vyznání.. ale nebyl mezi nimi NIKDO, kdo by mě nějakým způsobem oslovil (a to si myslím, že nemám nijak zvlášť přehnané nároky;o) Rozhodla jsem se, že to vezmu do vlastních rukou.

Projížděla jsem všelijaké profily, až jsem narazila na jednoho usměvavého klučinu, jak se válí na pláži v moři. (Dodnes mu říkám "tuleň nebo lachtan" :o) Jeho vřelý úsměv mě okamžitě dostal.. Napsala jsem mu šíleně zmatený vzkaz, za který se stydím dodnes, ale naštěstí dotyčného nějakým zázrakem oslovil a odepsal mi! Od té doby jsme si psali neskutečně dlouhé vzkazy, pak mejly a nakonec i smsky. Strašně moc jsem toužila ho poznat i osobně, tak jsem každý volný víkend jezdila za kamarádkami do Liberce a doufala, že mě jednou někam pozve. A nemusela jsem čekat dlouho..hned druhý den se tak stalo. Byla jsem si s přáteli sednout v hospůdce u kolejí a během rozhovoru a popíjení piva jsem si s D. psala. Během jedné mi napsal, že se zrovna dívá z okna na koleje a že je to od něj "co by kamenem..", načež už jsem na nic nečekala a posilněna alkoholem jsem sebrala všechnu odvahu a zavolala mu, že když je to tak blízko, že bychom se mohli sejít. Souhlasil.

Ten den poprvé sněžilo. Naše první rande bylo doslova pohádkové! Sešli jsme se v kolem jedenácté večer a vyrazili pěšky na Libereckou výšinu, na kterou jsme dorazili o půlnoci. Cestou tam jsme se vyřádili v čerstvě napadlém sněhu a neskutečně si rozumněli. Tak jsem se do té doby nenasmála. Bylo mi s ním taaaak dobře, že se mi od něj vůbec nechtělo pryč. Asi na tom byl podobně, protože pak jsme se rozhodli v našem šíleném nočním výletě pokračovat..tentokrát na Ještěd! Jenže když jsme vyjeli do Vesce, strhla se obrovská vánice a výstup by byl značně riskantní, tak jsme jen seděli v autě na parkovišti u běžeckého areálu a koukali na spící svítící město pod námi. Ani po tomhlo zážitku, když už se skoro rozednívalo, se mi nechtělo pryč, tak mě pozval k sobě domů na sklenku vína. Zůstala jsem u něj až do pondělního rána, kdy on musel do práce a já zpátky do Prahy za mámou, u které jsem dočasně bydlela..

Abych to shrnula.. naše první rande trvalo neuvěřitelných 56 hodin!!! Od té doby spolu chodíme a já jsem tou nejšťastnější holkou na světě! Nekecám! Takovýhle souznění dvou duší si nikdo, kdo to nezažil nedovede ani přestavit. Nevím, jestli je to tím, že jsme oba blíženci, ale častokrát se nám stává, že říkáme, děláme nebo myslíme na stejné všci ve stejnou chvíli. Máme stejný vkus, názory, životní postoje i plány.

Od prosince minulého roku bydlím v Liberci - nejdřív jsem byla v pronajatém bytě, teď už jsem půl roku s přítelem v domečku, našla jsem si práci, která mě bavi, přijali mě zpátky vysokou školu, zbavila jsem se dluhu, s přítelem hodně cestujeme a podnikáme spoustu zajímavých věcí, i když jsme oba časově dost vytížení, plánujeme pejska.. a zkrátka jsem nesmírně spokojená!! :o)))

Na štěstí.cz jsem našla své největší štěstí!!!

Po naprosto nefunkčním 3letém vztahu s mužem,pro kterého jsem prakticky nic neznamenala,jsem se vzdala iluzí,že se ještě někdy seznámím a to ještě prostřednictvím této seznamkyAle protože se jen tak nevzdávám,pozměnila jsem si text inzerátu a průběžně kontrolovala vzkazy.Samozřejmě, jak jsem předpokládala,zprvu to byli vzkazy typu:Ahoj,jak se máš?Nebo proč tu nemáš fotku atd.Já to ale především nechtěla nijak lámat,nebo tlačit na pilu a hledat někoho za každou cenu,to ne...Takže jsem tak nějak sondovala,jakým způsobem dotyčný muž píše,o jaký vztah má vlastně zájem(protože někteří muži si rádi pletou vztah závazný s nezávazným)Pak mi napsal(dnes již můj partner Honza),jestli už jsem našla toho pravého...Byla jsem zvědavá,kdo to je,tak jsem si omrkla jeho profil s fotkouNějak podvědomě jsem si říkala,holka jdi do tohoZačali jsme si psát,o všem možném,vyměnili si kontakty a já přijala jeho pozvání na kávu...Když měl přijet,byla jsem nervozní,ale zároveň jsem se na něj strašně těšilaPodal mi nádhernou růži(mimochodem,mám je moc ráda)a šli jsme do čajovny.Už od začátku byl moc milý a zábavný společník,prolomily se ledy a moje obavy z toho,že si třeba vůbec nesedneme,se naštěstí nepotvrdilyChtěla bych tímto poděkovat Vaší seznamce,že mi tak trochu pomohla poznat tak báječného,inteligentního,vtipného atd.(byl by to dlouhý seznam vlastností,které má...)Zkrátka chlapa,kterému nejsou cizí pojmy jako tolerance,upřímnost,smysl pro rodinu a další...Známe se krátce,ale já vím,že v Honzovi mám naprostou důvěru,dokáže být oporou jak mě,tak já jemu...Je to můj,jak já s oblibou říkám,,Bivoj"protože ač je chlap jak hora,umí být i něžný a milující táta a toho si u něj moc cením...Chtěla bych na závěr jen říci,aby ti,co jsou sami a chtějí se seznámit(tedy vážně seznámit)neházeli flintu do žita hned,když to napoprvé nevyjde...Někdy člověk musí přehodnotit,jakého partnera vlastně hledá,protože hledat jen podle toho,jak člověk navenek vypadá,není vždycky to správnéKdyž si budete při prvním setkání rozumět a nebudete před sebou nic předstírat,pak to nebude jen o vypité kávě v kavárně,ale o něčem hlubším,o tom,že máte něco společného a chcete sdílet jak to dobré,tak i horší,protože o tom je vztah dvou lidí,kteří chtějí být spolu,vychovávat společně děti a být si navzájem oporou,když se zrovna nedaří...Takže,hodně štěstí

Díky tomuto serveru jsem poznal ženu svého života. Byla to láska na první pohled. Už když jsem si s ní psal, věděl jsem, že je to vyjímečná žena. A skutečně...
Naše první procházka starou Prahou na našem prvním rande byla prostě úžasná. Je to velmi citlivá a spolehlivá dívka. Věděl jsem, že někde je dívka, se kterou budeme navzájem spokojeni. A díky tomuto serveru jsem ji potkal. Láďa

Rok se s rokem sešel a je na čase malinko zavzpomínat a říct si " stálo to za to? ".
Dne 14.prosince 2008 jsem si na servru ŠTĚSTÍ začal psát s mladou milou a krásnou dámou. O den později již přišlo první rande a pak další a další krásné zamilované a vášnivé smsky. No a od ledna jsme již spolu začali bydlet.
Dnes jsme již spolu 1 rok a skoro měsíc. Prožíváme nádherné zamilované období plné lásky a něžností a je nám krásně.
Je to ta prává " stálo to za to !!! ". Mluvíme o svatbě, pod vánočním stromečkem jsem ji požadal na kolenou o ruku...fíha bylo to super....
A ZA TO VŠECHNO DĚKUJEME ŠTĚSTÍ.
Tak hodně štěstí Vám všem.
Jo a na svadbu jste srdečně zváni......

Měla jsem období svého života,kdy jsem neměla chuť žít.Partnera vedle,kterého bylo nebezpečné i dýchat.Pak jsem se dostala mail,tam odkazky seznamku Štěstí,registrace mathy156 a kupa zprav.Pořád mi něco říkalo ne a pak krásná zprava od Masta,krásné krásné kamarádske psaní,nejen na profilu,ale i sms.Pak super setkání,jedno,dvě,tři.Výsledek je ten,že vím co je to láska.Poznala jsem diky seznamce Tomáše,ktery mě miluje a já miluji jeho.Nemusím víc psát,jen vše kdo hledá,tak veřte,že najdete a seznamka Štěstí je super variantou.

I já bych chtěla přispět svým štěstíčkem a dát tak jiným lidem odvahu v hledaní.
Někdy v dubnu 2008 jsem tu potkala člověka a to setkání trvá dodnesAč ze stejného města,přeci vzdálení,protože přítel žil v té době v zahraničí,hledal přátele na osamocené dny v cizině a já zas přátele na vyplnění samotných večerů po práci.Z občasných vzkazů se stávaly častější a častější,z minut se stávaly hodiny a nakonec jsme zjistili,že o přátelství už tu dávno nejde.Miláček pak přijel na měsíc domů a ikdyž jsme oba byli nervozní z toho,že to nemusí vyjít,celej ten čas jsme se od sebe nehnuli a strávili tak krásný romantický léto ve dvou.Ani po odjezdu se nic nezměnilo,já pak pro změnu letěla na chvili za ním a v listopadu jsem ho opět vyhlížela v Brně na letišti.Jenže tentokrát už to nebylo na chvili,tentokrát už to bylo napořádOd toho dne spolu taky bydlíme,nedávno jsme oslavili roční výročí a tak jen zbývá doufat,že to štěstí ze štěstí ještě dlouho potrvá..

. Dobrý den tímto bych Vám ráda poděkovala za tuhle seznamku , díky ní jsem poznala toho nejlepšího chlapa v mém životě Napsal mi vzkaz ale nevěřil tak jako já že se ozve někdo normální. Jiskra přeskočila oboustraně. U mě šlo o třetí setkaní , jak se říká do třetice všeho dobrého.Jsme spolu již 3 měsíce a prožili jsme toho už tolik co někdo nestačí ani za rok. Tím to mu chci poděkovat za vše co pro nás dělá. Alešku miluji tě Tvoje Romana s Pátou

Bylo 8. února, sobota večer a začal se psát náš příběh.
Oba jsme byli na Štěstí.cz asi měsíc, oba trpěli tou hledací beznadějí, kterou jistě zná každý, kdo nějakou dobu vážně hledal partnera na seznamce. Po celý čas jsme se míjeli – já neměla fotografii v profilu a on neměl zaškrtnutý „vážný vztah“ v profilu svém. Tedy můj nastavený filtr mi nenabízel jeho a on zase nepsal ženám bez fotky. Kromě oné osudové soboty…
Již jsem se chtěla odhlásit, když přišla zpráva od muže s fotografií v tmavých brýlích a chudě vyplněným profilem. Vlastně ani nevím, proč jsem odpověděla. Slovo dalo slovo a my se záhy začali královsky bavit. Nechápala jsem, čím mě tak zaujal a tak to cítil i on. Jsem velmi opatrná, střežím si své soukromí, přesto jsem mu dala svoje telefonní číslo po dvou hodinách psaní. V té době jsem ještě netušila, že on se již stihnul zamilovat do mé fotografie, kterou jsem mu poslala e-mailem. Ještě týž večer jsme spolu telefonovali a domluvili si schůzku u kávy na druhý den.
Káva se protáhla na dlouhé, důvěrné povídání v autě … a pověstná „chemie“, ta nepopsatelná přitažlivost byla tak silná, že jsme nechápali, co se to s námi děje. Ona jiskra přeskočila a rozdmýchala tak láskyplný a nepopsatelný plamen, který nás zcela pohltil… rozumíme si naprosto ve všem, ať to jsou záliby, rodinný život či smysl pro humor … o intimní stránce ani nemluvě. Zkrátka láska na první pohled.
Od toho dne se nám změnil život, nedokážeme být jeden bez druhého (naši téměř stejně staří synové z nás mají nejen radost, ale i legraci), téměř denně jsme spolu a mezi tím si píšeme non-stop na skype. Neustále nás překvapuje, jak ten druhý je přesně to, co jsme hledali. Náhoda? Osud? Nebo štěstí? Dávno nejsme puberťáci, přesně víme, co od života chceme a také můžeme očekávat. Možná právě proto, nás neustále překvapuje, jak se doplňujeme, jak intenzivně jsme se zamilovali, a věřte nebo ne, zažíváme i mnohokrát svá „poprvé“.
Nyní to budou dva měsíce, co se známe a stihli jsme toho víc, než jiné páry za celý rok. Jako bychom snad chtěli dohnat vše, co nám život s bývalými partnery nemohl poskytnout. Neustále se spolu smějeme, říkáme si svá tajemství, plníme si své sny, povídáme si celé hodiny… Naší absolutní lásku, vášeň a opravdovost neuvěřitelně nádherného vztahu, pečetí visací zámek na jednom mostě a zásnubní prstýnky na našich rukách. Oba máme tento vztah jako svůj třetí a oba říkáme, že příslovečné „do třetice“ zkrátka asi funguje.
Jsme nesmírně vděční za tu obrovskou náhodu, že jsme se konečně našli. Za to patří velké DÍKY této seznamce.
Lucka a Jára
P. S. Vy, kdo tu hledáte svého partnera, vydržte, nevzdávejte se a buďte shovívaví k těm, co se sem přišli jen pobavit. Trpělivě vybírejte a vyčkejte – on/ona tu pro Vás je, jen ho/jí musíte najít. Přejeme hodně ŠTĚSTÍ na Štěstí.cz!

Světlanu jsem poznal tady na štěstí přibližně před rokem.Hodně dlouho jsme si jen psali.občas zavolali.Strávili jsme spolu na internetu skoro každý večer.Potom pro mě nastal den D,měli jsme první schůzku.Nervozita brzy opadla a bylo jasné,že jsem poznal ženu,kterou jsem si moc přál poznat.Těšil jsem se na každé naše setkání.Po čase jsem se přestěhoval do jejího domu,který procházel přestavbou.Začli jsme plánovat co a jak uděláme.Jako správný chlap(tenkrát ještě správný)jsem se pustil do díla.Kolikrát jsem večer sotva chodil,ale měl jsme s té práce radost.Světla pomáhala jak mohla,až jsem byl překvapen,kolik má taková křehká žena energie.Jenže jsem zapoměl,že život není jen o práci.Nikam jsem ji pořádně nevzal.na procházky se mi nechtělo,protože jsem byl unavený.A nemyslel jsem na spoustu jiných věcí jako na rodinný rozpočet,občas nějaká kytka a slůvka mám Tě rád.Světlana byla,ale tak vynikající,že to nepřipomínala.Asi viděla,že se snažím v jiných věcech.
Jednou za 14 dní jsem si přivezl malého syna.Starala se o něj s láskou a já viděl,že se mají rádi.Velmi si rozuměli a Lukášek si ji zamiloval.Tak pomalu uběhlo léto a v září se začali dít věci.Přišel jsem o práci a svět přestal být růžový.Ještě k tomu jsem musel něco zaplatit,na což mi Světlana půjčila s tím,že jí to vrátím hned z odstupného které jsem měl dostat.Firma na mě,ale udělala podraz a odstupné jsem nedostal.Mou vinnou jsme zůstali bez peněz.Začli hádky,má nervozita stoupala i tím,že jsem nemohl sehnat práci.
Začal jsem mít podezření,že si Světlana někoho našla,někoho kdo se o ní dokáže lépe postarat.I když jsem scény nedělal,přiznám se že jsem žárlil na všechny kolem ní.
Ze zoufalství,abych o Světlanu nepřišel jsem začal dělat věci za které se teď moc stydím.Ještě k tomu jsem začal lhát s tím,že jsem si myslel,že se mi vše podaří vyřešit a vrátí se to do starých kolejí.
Samozřejmě se nic nevrátilo a vše se provalilo.
Je jasné jak to dopadlo.Světlana mě vystěhovala a jsem pro ní už jen špatný vzduch.
Dostal jsem se na úplné dno.Kdysi jsem pustil byt,takže jsem se neměl kam vrátit.
Zůstal jsem bez bydlení(v lednu nic moc),bez peněz a hlavně bez Světlany.
Nedávno se mě Lukášek zeptal kdy pojedeme za Světlankou.Když jsem mu odpověděl,že Světlanku už neuvidí,rozplakal se.Hrozně jsem si vyčítal,že i to malé dítě trpí mou velkou hloupostí.
Teď začínám znovu.Práci už mám,bydlím na nic moc ubytovně,ale především se stále trápím.
Přišel jsem o nejlepší ženu svého života vlastní hloupostí.

RADA PRO PÁNY: nikdy nelžete,stejně se to jednou provalí.Když Vás má žena ráda pochopí vše

RADA PRO DÁMY: dejte chlapovi najevo i když něco zbabral,že to společně časem zvládnete,nenechávejte ho v tom samotného

Zkušebák--Zdeněk

Milí hledající
dovodím si napsat svůj příběh. Chtěla bych tím podpořit snahy a naděje těch, kteří by rádi někoho dobrého nalezli, ale dosud se jim nedařilo a mohli by rezignovat, zůstat sami, a to by byla velká škoda.
Před dvěma lety jsem se přihlásila na tyto stránky. Bylo mi již přes 35 let, hledání partnera jsem vzdala nebo nechala náhodě, mí blízcí mě však 'přitlačili ke zdi', že pro to musím něco udělat, jinak že to vezmou do vlastních rukou. Chtěla jsem mít klid, tak jsem vytvořila jednoduchý profil, s informacemi, které považuji za důležité, a s několika fotkami. Jak jsem očekávala, nikdo mě zpočátku nezaujal, buď rovnou v profilu, nebo po několika krátkých zprávách… až na jednoho muže ze vzdáleného města. Profil jsem po 14 dnech zrušila, ale nabídla onomu muži J., že si můžeme psát na email a vidět se později. J. o sobě psal již na stránkách 'štestí' docela stručně, ale sympaticky, a hlavně mi v jeho profilu nic nepřipadalo divné, nic mi tam nevadilo. Byla tam jen jedna malá fotka, nepříliš ostrá. Nějakou dobu jsme si pak psali, jevil se mi čím dál zajímavější, přitom si na nic nehrál. Asi po měsíci jsme si domluvili schůzku a setkali se v krásný slunečný den ke společné procházce parkem. Na ten den nezapomenu… jak jsem byla překvapená, že na mě čekal pohledný sympatický muž s tichým hlasem, trochu nesmělý, střídmý ve vyjadřování, milý ve způsobech a chování… hned se mi moc líbil. Trvalo ještě několik schůzek v následujících týdnech a měsících, než se tento váhavý, inteligentní a pracovně zaneprázdněný muž rozhodl být se mnou….
Jak je to dnes? Bydlíme skoro rok ve společném bytě s manželem (J.) a našim prvním miminkem, jsme rodina. On je dosud pracovně velmi vytížený, méně společenský a celkem tichý, ale moc příjemný, milý, pozorný a citlivý. Je výborný tatínek a vůbec nejlepší muž, jakého jsem v životě mohla potkat. Nikdy bych nečekala, že by můj krátký pobyt na stránkách ‚štěstí‘ mohl převrátit můj dosavadní život naruby, že bych během několika málo měsíců mohla získat tak skvělého partnera a založit rodinu.
Jak jsem zjistila, byli jsme původně v podobné situaci. Oba jsme se hodně věnovali práci, pobývali pracovně v i zahraničí. Mezi nové lidi jsme moc nechodili, pohybovali se v určitém okruhu známých nebo přátel, kde již nebylo koho potkat. Zároveň patříme k lidem, kteří se neseznamují snadno, kteří nedovedou jen tak nezávazně oslovit někoho, kdo by je zaujal.
Pokud bych mohla poradit těm, kteří dosud hledají, doporučila bych nic moc neočekávat, ale rozhodně to na stránkách ‚štěstí‘ zkusit a obrnit se pevnými nervy a trpělivostí… Nevyhnete se tomu, že vám budou psát zvláštní lidé, možná vás na profilu uvidí i někdo známý, to vše však stojí za to podstoupit, protože můžete potkat někoho báječného, se kterým byste se jinak v běžném životě neměli šanci setkat. Možná je to jeden z tisíce… Je dobré v profilu psát jen pravdu (tak to bylo u nás obou), nijak se nepředvádět, nesnažit moc zaujmout. Dopřejte také druhému čas, aby se mohl rozhodnout, ať se vám líbí sebevíc. Nakonec bych chtěla Vám hledajícím popřát šťastnou ruku při výběru, a stále prožívanou naději, že potkáte někoho, kdo by se hodil právě k Vám. Hodně štěstí
P.S.: manžel sem nejspíš nic nenapíše, je nesmělý…

Náš příběh se začal psát tady a díky Štěstí.cz jsme se tu poznali. Oba jsme tu byli krátce. Vložila si sem fotky ze zvědavosti, kdo ji napíše a věřila ve štěstí. Na její profil a fotky dostala stovky vzkazů a reakcí, její vzhled a krása s vizáží modelky, proto poutala pozornost a zájem mnoha mužů. Chtěl jsem ji odpovědět, ale neměl jsem tu profil, založil si jej kvůli ni a napsal ji, že jsem si ten profil, založil vlastně jen kvůli ni, abych ji mohl odpovědět....z těch stovek vzkazů a žádostí o seznámení, si vybrala mne. Vyměnili jsme si pár vzkazů a hned mi odletěla na dovolenou a slíbili si, že se potkáme až se vrátí. Psali jsme si sms a jak přiletěla, druhý den jsme se sešli v restauraci a já ji poprvé uviděl. Tajil se mi dech a věděl jsem, že jsem ztracený. Málokdy bývám nervózní, ale tentokrát jsem musel z hluboka dýchat a štípnout se, věděl jsem z fotek, že je krásná, okouzlující, ale v reálu to předčilo veškerou moji představu, když jsem ji spatřil. Okouzlen její krásou a výjímečnou inteligencí, chytrostí, vzdělaností. Byl to zlomek pověstného Štěstí, jehla v kupce sena, ale my jsme se tu našli a letos v říjnu, jsem ji při porodu držel za ruku a narodila se nám nádherná holčička. Pořád si říkám jaká to byla náhoda, že jsem tenkrát spatřil její fotku a ten můj vzkaz z těch stovek, byl jiný a výjimečný, který ji zaujal. Díky vašemu portálu už nejsme dva, ale tři. Děkujeme M+S

Štěstí na štěstí?
Chci se s Vámi podělit a kus štěstí, které mě zde potkalo. Nebudu psát žádný dlouhý příběh... Jednoho večera jsem založila svůj profil na této seznamce, procházela bezejmenné tváře neznámých mužů, profily, které se navzájem tolik podobaly. Druhý den jsem si všimla, že můj profil navštívilo několik lidí, jeden z nich mě však zaujal. Čím to bylo?? Kombinace sympatického pohledu a stručně výstižných informací? Nebo úvodní větou, která řekla v pěti řádcích víc než celý profil dohromady? To už Vám teď nepovím...napsala jsem. Sešli jsme se, poznali více o sobě, o svých rodinách.

Obyčejný příběh, ale proč se chci s Vámi podělit právě o ten náš. Chtěla bych povzbudit všechny ty, kteří hledají. V životě stačí jen krátká chvíle, jedno rozhodnutí a doslova během pár dní změní Váš život. Od našeho prvního setkání uplynuly dva měsíce. Krátká doba? NE! Byli jsme v situaci, kdy se dva lidé poznávají, potřebují čas. Ten ale nebyl, Tom měl za měsíc od našeho seznámení odjíždět na půl roku do zahraničí. Během této krátké doby jsme poznali své rodiny, po 14 dnech prožili první společnou dovolenou... Trávili jsme spolu každý den.

A teď? Uplynul měsíc od chvíle, kdy jsme se rozloučili, od chvíle, kdy jsem stála a dívala se, jak odchází. Na další společně strávené okamžiky teprve čekáme a věřte mi, to čekání za to stojí...

PS: Budu na Tebe čekat za měsíc, za rok i za 10 let!


Přeji všem, co hledají, aby našli to svoje štěstí třeba právě zde...na štěstí.cz!

Bude to už půl roku, co jsem se seznámila zde na štěstí.cz se svým přítelem.Asi jako každý jsem byla zklamaná láskou, a proto jsem se zaregistrovala s úmyslem najít toho pravého.Pár měsíců mi psalo pár kluků, ale ani jeden z nich nebyl pro mě ničím zajímavý. Asi den bo dva před Štědrým dnem jsem dostala vzkaz od svého miláčka, kde se ptal, jestli si popovídáme.Zaujal mě hlavně tím, že mi nenasekal hned do první věty pár chyb Samozřejmě jako u každého vzkazu jsem hned mrkla na profil. Najednou se přede mnou objevil mladý, krásný chlap s úžasnýma očima. Prostě mě zaujal hned na první pohled, ale zamilovaná jsem ještě nebyla. Spíš jsem se divila, že se mi Jarda vůbec ozval. Nejsem totiž žádná modelka.Ba naopak. Na chlapy jsem měla vždycky smůlu, ale u něj jsem už přes vzkazy cítila, jakej to je skvělej kluk. Hned o víkendu po Novém roce (myslím asi v sobotu) jsme se setkali. Já přišla s pejskem svého brášky. Šli jsme se projít a pak jsme šli do baru, kde momentálně pracuju. Krásně jsme si povídali, i když nějaká ta minutka ticha určitě proběhla V následujících 2 týdnech jsme šli do kina, na večeři, spuasch nebo jen tak na kafe. Rozhodující byl den, kdy se konal můj maturitní ples. Byla jsem na pochybách, zda ho mám pozvat či ne. I přes radu své kamarádky, která říkala, že po 14dnech je brzo, jsem dala Jardovi lístek. Samozřejmě přišel, ale pouze na chvíli, pač druhý den ráno odjížděl s kolegy na hory. Ty 2hodiny byly super a při odchodu jsme se poprvé políbili. Nejhorší samo bylo to, že mi na týden odjel. Psali jsme si ale neskutečně smsek i pár mejlíků, tak mě smutnění trošku přešlo. Teď jsem ráda za každou chvilku strávenou s Jardou. Co může holku víc potěšit než to, že ji miluje takovou jaká je, ne kvůli tomu jak vypadá. Jsem šťastná a zamilovaná až po uši. Vím, že je to ten pravý. Zlatíčko, jsi pro mě to nejdůležitější na světě a nechci bez tebe být. Miluju tě!!! Chtěla bych poděkovat hlavně štěstí za to, že jsme se zde potkali. Přeju všem ostatním, ať tu také najdete to co hledáte.

Ahojky stesti potkala jsem na tehle strance uzasneho clovicka a moc mileho chlapa.Je proste uzasnyyy a srdce ma na pravym miste.Vim uz ted ze to bude ma zivotni laska,se kterou proziju krasny zivot.Ma i dceru petiletou a neni to vubec prekazka mam take dve deti a jemu to taky nevadi.Proste jsem se hodne zamilovala a nechtela jsem se s nikym uz nikdy seznamit,protoze jsem si prozila svy a i hodne bolesti,ale ted uz jsem stastna a diky vam jsem si tady nasla lasku zivotni.Je moc milej a hodnej.I kdyz ma hodne prace,ale na neho vzdycky budu cekat jak dlouho bude chtit.

Ahoj všem zde na štěstí,
Po 20-ti letech se mi rozpadlo manželství,byl jsem psychicky na dně.Jednou k večeru jsem si sedl k počítači a brouzdal po netu,najednou jsem narazil na seznamku štěstí.Řekl jsem si proč to nezkusit? Po třech týdnech mi přišla žádost o seznámení,nevěřil jsem svým očím když jsem jí viděl na fotce.Hlavou mi problesklo ,,to je ta,kterou jsem hledal ve svých snech!"S radostí jsem odpověděl.Začali jsme si psát a volat každý den. Po třech týdnech přijela ke mě .Strávili jsme krásný víkend,zamilovali jsme se do sebe. Už to budou čtyři měsíce,plánujeme společnou budoucnost.Díky štěstí jsme znovu šťastní.

.. byl to jeden z květnových dnů letošního roku, kdy mě přihlásil můj známy na seznamku štěstí,a jak již jsem tady zvažoval jsem zvolit písmeno, zaujalo mě "I" a tím to vše nějak začalo...
po výměně pár seznamovacích vzkazů,zaujal mě jeden který byl tajemný až do prvního seznamení..
...netrvalo dlouho a svou Tě´d jíž přítelkyni jsem se vypravil do příjemné hospůdky,kde nám to seznamování docela zpříjemnil číšník(který měl svůj den), který co přinesl k stolu tak se tak nějak netrefil a tím nám docela spestřil večer,který jsme spíše pojali s humorem a tímto nám v seznamování docela dobře pomohl...
...s večerního humoru,uvolnění z příjemné hospůdky, bylo pozvání domů na dobré růžové víno,které nás ještě více zblížilo a to zblížení trvá již nějaký ten měsíc...,
za který chtělbych velice pochválit a poděkovat seznamce štěstí,že vůbec existuje,která mi umožnila seznámit s příjemnou ženou, která mě po dlouhe době otevřela mé zklamané srdce a dala jemu nový impuls do života...

Bude to to v červnu už rok co jsme spolu...a znovu moc děkuji seznamce štěstí že jsem zde mohla potkat užasného,veselého mužes kterým si rozumím ve všech směrech....jen bych ještě chtěla podpořit všechny lidi na seznamce štěstí...vydržte..Ty co to opravdu myslí upřímě a chtějí opravdu někoho najít..tak najdou...tak hooodně štěstííí

Na ŠTĚSTÍ jsem byla krátce.....pár kontaktů proběhlo,ale nic takového,co by chytlo za srdíčko.Prvotní nadšení opadlo a já už spíš jen tak automaticky pročítala vzkazník.Z té letargie mně vytrhl naprosto odlišný,vtipně reagující vzkázek........odpověděla jsem a opět očekávala zaběhnutý stereotip nic neříkajících vzkazů.Omyl-naše psaní mělo humor,šťávu a já se najednou moc těšila na další písmenka od něho.Poslal mi fotku a moje srdíčko začínalo být neklidné a svět začal být růžovější a veselejší,písmenka nám přestavala stačit,telefonovali jsme si a začali plánovat první rande.
Přišel osudný den,jako každá ženská,i já trávila dopoledne před zrdcadlem,naprosto vyřízená zjištěním,že nemám co na sebe.Když jsem konečně byla spokojena se svým JÁ,které jsem viděla v zrdcadle-vyrazila jsem na vlak.Měla jsem to jen tak tak.....když náhle PRÁSK a já se válela v prachu.Kalhoty s dírou na koleně,z kolena mi prýčtila krev a vlak se blížil do stanice.Váhala jsem-jet,nebo se otočit a vrátit se domů.Připravila jsem nám oběma BOBŘÍKA OBVAHY-pokud ustojíme tohle(myslela jsem tím svůj velmi děsivý zjev)-ustojíme vše a odhodlaně jsem nastoupila do vlaku.Lidi po mně koukali dost všelijak-makeup v kombinaci s prachem jistě vábně nevypadal,rozdrbané,čpinavé kalhoty mi na půvabu také nepřidávaly.
Cílová stanice.....nadechla jsem se a vystoupila.Dostala jsem úžasně slďounkou pusu na uvítanou a ty slaďounké pusinky dostávám stále šastěji a už se moc těším na další.
Bobříka odvahy jsme úspěšně zvládli a věříme,že stejně úspěšně zvládneme i náš vztah.
Držte nám prosím palečky Děkujeme

svuj profil na stesti jsem si udelala hned jak jsem se nastehovala do Prahy z male vesnicky u Marianskych Lazni abych poznala nejake lidicky a mela si skym v Praze vyrazit atak....jednou me napadlo dat si inzerat na horejsi listu za zaplacenou sms udella jsem tak a ozvalo se mi ten den necela stovka chlapiku snazila jsem se vsem postupne odepisovat uz s prvnim vzkaziuk bylo u vetsiny zrejme ze jsme kazdy jiny a nema smysl seseznamovat dale ale jeden me preci jen zaujal a pritom profil byl bez fotecky....nechala jsem si zaslat fotecku chlapik vypadal hezky a i se mi s nim skvele psalo jen byl ale pracovne mimo cr to byl kveten 2008....domluvily jsme se tedy jelikoz jsem pracovala kazdy den 13,5h ze az budu mit dovolenou tak pojedu k nasim a on tam zamnou prijede...nase jsem pripravila na to ze mi prijede pritel se kterym uz jsem dele nevim co bych tenkrat delala kdyby sem inelibil a ja to mela vysvetlovat blizil se den D 6.7.2008 rano jsem vyrazila do mesta a jela jsem si pro sveho udajneho pritele prisla jsem na nadrazi ihned jsme si padli do oka byl uzasny a i on dle jeho slov byl mile prekvapeny a az nadmiru spokojeny muj tatik se nabidl ze nam ukaze marianky hlavne kolonadu a tak nasledovalo divadlo jak uz jsme spolu dlouho a stastni bylato celodeni prochazka byly jsme jak pubertaci pak jsme jeli k nam tata se s pritelem hned zabral do reci skvele si rozumneli byla to proste paradicka byly jsme oba hned ten den dle nasich slov do sebe zamilovani stravili jsmespolu u nas krasny tyden po te odjel do prahy a ja pokracovala v dovolene po tydnu jsem jela zpet do prahy bohuzel okolnosti ohledne meho bydleni nas donutily spolu jit bydlet takze po 14dnech znamosti jsme si hledali spolecne bydleni vse klapalo jak melo a my 28.8.2009 tedy mesic po seznameni zjistili ze cekame drobecka...byly jsme oba moc stastni ale bohuzel v rijnu jsme o nej prisli....nasledovala velika krize nakonec usmireni a pritelovo odlet za praci na mesic do anglie.....po priletu jsme si rekli ze se pokusime o dalsi miminko nastesti se hned zadarilo a 30.11.2009 se nam misto ocekavane holcicky narodil syn Michalek.... zivot sel dal a my se rozhodli ze se 25.9.2010 vezmeme udelali jsme tak svatba byla skvela maly krasne rostl av zari 2011 jsme si vyrazily k mori a mesic po prijezdu jsme zjistily ze cekame druhe miminko letos 10.6.2012 se nam narodil druhy chlapecek Danecek jsme vsichni moc stastni a kdyz nekomu vypravime ze jsme se poznali na stesti a od prvniho dne co jsme se videli poprve uz jsme spolu zustaly tak sevsichni divi a nechapaji jsme spolu 4 roky a mame vse co jsme si tenkrat planovali dve deticky svatbu a jsme stastni a to jen diky seznamce stesti.cz moc Vam dekujeme

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Zdravím všechny osamělé duše. Píšu sem, protože se chci podělit o nas pribeh a říct vám, že není proč zoufat. Na štěstí jsem se dostala z čistého zoufalství a hlavně s odhodláním skoncovat se samotou. Rozhodla jsem se, že najdu kamaráda, zpřízněnou duši na procházku, kafíčko a dlouhé povídání. Nic víc, prostě jsem už jenom nechtěla být sama. Přijala jsem svůj osud s tím, že nic nebudu lámat přes koleno, jen v koutku duše jsem doufala, že jednou to přijde. S Tondou jsme se setkali s úmylsem zajít na kafčo potom, co jsme si spolu vyměnili pár vět a telefonní číslo. A pak se stalo něco, co jsem v zivotě nezažila a píšou o tom akorát v červené knihovně. Prostě naše oči se setkali...... a dál už to znáte. Jsme spolu půl roku a příští týden máme svatbu. Lidičky, prostě nezoufejte, ten pravý nebo pravá na vás určitě někde čeká

Kdysi jsem si tady založila profil,abych se necítila tak osamělá,ale můj vztah přišel úplně odjinud. Trval dva roky a potom zkrachoval a já přestala věřit. V jednadvaceti je to sice unáhlené, ale bohužel to bylo tak. Během toho vztahu jsem sem přestala chodit a pak už na to nebyla nálada. Jenže pak jsem sem opět po dlouhé době zabrousila a najednou se začali ozývat různí muži a zvát mě na kafe či skleničku. Řekla jsem si proč to znovu nezkusit a občas jsem si s nějakým z nich vyšla, ale nikdy to nebylo to pravé. A pak tu byl 12.únor, už jsem sem přišla jen z principu a u jedné návštěvy jsem měla značku ,,líbíš se mi,,. Podívala jsem se na dotyčného profil a uviděla jsem moc hezkýho kluka a tak jsem mu tu značku dala taky.
Ten samý večer mi od něj přišla první zprávička,začali jsme si psát a domluvily jsme si rande hned na druhý den ráno. Nikdy nezapomenu když jsem přišla 13.února na určené místo a ON tam stál zabalený do tlusté modré bundy. Když se otočil a usmál se oklouzlil mě na první pohled, zářivé šedomodré oči a nádherný úsměv mě dokonale ochromil. Říkala jsem si to je to ONO a bála jsem se abych neudělala nějakou chybu. Zašli jsme na coca-colu a celý den jsme strávily spolu. Nevěřila jsem na lásku na první pohled až do této chvíle a později jsem se dozvěděla že i u něj to bylo stejné.druhý den ke mě přijel na návštěvu, oslavily jsme společně valentýna a už u mě zůstal. Týden na to si ke mě přestěhoval věci a i když mu to všichni rozmlouvali 1.května mě pozval na romantickou večeři a při svíčkách mě požádal o ruku. Samozřejmě jsem řekla ano. Našim rodinám se sice zdá že pět měsíců je málo, ale já si myslím že když poznáte toho/tu pravého/pravou tak to prostě cítíte. A my to cítíme natolik že se 26.září bereme. A řeknu vám je to úžasný pocit. Nepřestávejte věřit, náhoda se sice občas musí nakopnout aby se stala, ale každej má právo na to aby to bylo ONO.

Taky se chci podělit o to štěstí, co mě tady na stesti.cz potkalo. Říká se, že sdílené štěstí je dvojnásobné. Já jsem tu před pár měsíci oslovila sympatického mladého muže. Byl to jen takový obyčejný vzkaz. Můj oslovený se mi ozval. Začali jsme si psát na icq. Kvůli mým zkouškám a poté ukončování školy a jeho práci se nám nedařilo sejít osobně. Pak ale konečně stanovené datum setkání pasovalo nám oběma a tak se stalo, že jsme se sešli. U mě to zajiskřilo na první pohled a u mého sympaťáka asi taky, protože jsme spolu. SPOLU, jak úžasné slůvko. Jsme spolu a milujeme se!!! Dneska jsme se vrátili z naší společné první dovolené a bylo nám krásně. Martínku, lásko moje, chci ti tu tímto vyslovit, jak moc pro mě znamenáš!!! Našla jsem konečně člověka, o kterého se můžu opřít, věřit mu a milovat ho.MILUJU TĚ!!!!

Takže věřte, že tu někde na každého někdo čeká a příjde, dříve či později. Chce to někdy velkou dávku trpělivosti, která se ale poté vyplatí.